Tadeáš Chrvala OFMCap 2.4..2026

Zeleny štvrtok

www.kapucini.sk

Transcript

SPEAKER_00 0:02

Ježíš věděl, že nadíšla jeho hodina o víst tohoto světa kolcovy. A protože miloval svoji čolí na světě a miloval jokevnosti. Prý večerý, když už dělal znukolšovi synovi šivona i Škarivského, aby ho zradil, ještě ho vědomí, že mu otec dalů všechno a že od Boha vyšil a k Bohu odcházel, stal od stole, zoblěkl si oděl, znal plátěnou z nástěru a přepásal se. Potom nalajal vody do umívatla a začal umívat učení nohy a utěhat za měl do dobou přepásaný. Tak přišel k šimonovi Petrovi a on mu povedal. Paní ty mi chceš umívat nohy, ještě mu odpovědal, teda siště nechápeš, co robím, ale někoho pochopíš. Petr mu povedal, nikdy mi nebudeš umívat nohy. Ježíš mu odpovědal a tě neumíješ matíl tomnou. Až mu Petr mu vravil pane, tak potom měl nohy ale ruky a hlavu. Ježíš mu na to, co se okoupal, potřebuje si umít už jen nohy a je celý čistý. A vy jste čistý, ale nie vše. Věděl totiž, kho zadí to povedalně všecě čistý. Teď mu umil nohy a oblíkal si oděl, znovu si sedlou k stolu a povedalý. Cháte tě, co jsem vám urobil. Vy na poslavíte učitě a páně a dobré hodí těbo to slom. Teď jsem si tady na pán a učitel umil noji vám a vy si máte jeden druhému noji umívat. Dal jsem vám příklad ayste je vyrobili jako jsem urobil vás. Počuje jsme slovo. Te vidíte, že je krásné tuši, ale zváží. A když jsem si připravoval a čítal texty, tak jsem si vzpomenul, že zelený čtvok byla moje prvá zkušná kázní na homěky dostali tému, že kdo si čám připí, tak jsem dostal tému zeleného čtvrt. Tak jsem to tam předněslo odkázal a pan profesor ne byl spokojný. Tak jsem si hovoril, že není to druhý raz odtedy, ale že možno to napravím, možno ně. Je to úplně jedno. To si tak památám a z té homěrity, to nejdůležitější je pracovat s tím textem, být s ním v kontaktě a dlhý čas má to aj narystané, a což nám hovorilo, že aj tak se to celé tvorí až tu. Teď se tam postavíš vidíš těch ľudí tam se to začíná otvorit. A teď jsme počívali tě čítani a začalo to exodom, který i znalití jedli baránka, pásku a mal si natrať jeho krvu těraití. A to nátě těch dveří znamenalo, že nezastihnivá pohroma, co bylo tou pohromou mal pricházat ten aněl smrti který usmrcoval všechno prorodě. Nezastihně vás pohroma nezastihněva smě. Taky velmi silný obraz na to, že nážišná na jeho krvu a v nějaké jeho krvi má nizastihné smrti. Když je. Pavol nám hoví v těch čítanách o omší hovoí. Ježíš, to je moje tělo, které se dává závaž. To je moje nová zmluva ješi o krvo ustavená. A ta zmluva se znovu znovu obnovuje. A ještě voluma. Teď to ustanovil takýmto způsobem, který je kulturní a můžeme to robi znovu a znovu. Kdyby jsme měli za každým ježíša opravit nebo tam, tak to se děje nekrvavým způsobem kulturním. A proč to tak správně no chci být stále s námi v técharistii znovu a znovu může přicházet, chce obnovovat s námi zmluvu a abych to pametali aby jsme nikdy na to nezabudli. A teci tak uvedomíme, že o čem to celé je. Tak to zasněvá v tom. Ať je to hlavné a podstatné. áska boha. Ježíš hovorí. Protože milovalí. A myvaloval je do kraji. O tom to je a ničem. Je to Ježíš, který vě, kým je, hovorí pekně, od boha jsem přišel a k Bohu se vrá. Inými slovami má jasnu svoju identitu a svoju hodnotu. A když potom jde a obliká si ten záštěru a pricházá účení a umím nohy, tak to byla služba sluhu otroka a služba, která byla podradná. Ale ještě vě, jaká je jeho hodnota, věže, tím, že se skloním že umí nohy, že já nentrácám svoju identitu. Já sloužím, ale nie jsem otokovan. Je jsem ten, který ztráca svoju identitu. A můžeme se sami seba uta, že viem odkali je a kam idem. Viem, že Bůal život. A viem. Že Bů chce, aby jsem skončil jednoduchovně. Viem, že toto je moje identita. Ale bo hladám. V vysoké škole, vo výšku plátu, v uznaní druhých adeji vladám. Od boha jsem vyšel a v bohu sa vráti. Že nohy a slovi. Ale ukazuje nám našu vlastnou hodnotu, tak máme byť. Nie otroku. Petrovi tím svojim gestom umívania noch. A teď te hovorí velmi tvrdó. Hovorí nikdy mi nebudeš umývat nohy. A je môj postoj voči bohu. Te boch. Chce skloniť a přizněli k tomu peknému chce píst a umiť nohy. Ti je zafané, chodili v sandách v špinavé, chce spravit gesto sluhu otroka. A preto ten hovorí nikdy, to ti nedovolím. Inimi slovami, nedovolím ti vstúpiť do mojej špiny, do mojej slabosti do mojej biedy. Do veci, za ktorú sa hambím. Ať je môj postoj? Teď Boh príde a povie, chcem vstúpiť do tvého života. Chcem ti pomóc s touto bolestiou, s to. Jaký je môj postoj? Zne tam nikdy? Alebo čo tam zní? Ale mu poviem a jsem. Ale jsem nikdy. A teď to petrovi vysvedí, že s ním nebude mať podíl. Takuje zase úplně tak. Ale znává postoj, který se dá ještě vyšší a začne ješi rozkazovat. Tak potom ruky a hlavu. A může rozkazuje bohuja. Bože tu ženu napravil, tohoto jeho muže zmiň. Uzdrav tu chorbu, zvíš mi plát, najidím prácu a dají náš funguje. Záhoj moju sexualitu. Dá by se toto divčadomně zablilo alebo tím to chalám, dá nich to smeduje až k manželstvu. Když v postoji? Ježíš tak toto a toto. Takto a takto a teras. Alešiš zostává v svém postoji na boha který miluje a slouží. A vytuje muže. Ale mění hábka v tvojách. A pokračuje, teď skončí a umí nohy šetní. Aleže vě, co má robiť, hovorí chápete a co jsem vám urobil. Chápeme co ještě robí. Asi do těch našich haviček a do těch nějakých deset percent mozku to nikdy nepochopíme, co robí Boh, že se stává člověku, že slúži. A teď tak povím, že chápete, co jsem urobil, tak existuje taký pojem, že je prirodzené náboženstvo, kde člověk zabíja zvierata a obetuje Bohu. Bohem. Prináša potraviny, prináša všetko možné Bohu. Lebo od Neho chce. Dáš svetlo, úrodu, zdravie. A prirodzeně niečo dává Bohu a chce od Neho. A Boh robil podle toho, čo mu človek dalá. Chápe te, co jsem vám urobil. Křesťanstvo nie je prirozené náboženstvo. Je nadprírozené je to opačná postupka. Ne člověk pricházá k Bohu, ale Boh. Prichá k člověku a slouží Mu. Boh chce slovi člověku. Slži, dáva sa a obetuje sa. Ale to je čomerím ja, a boha mám ja, či si ho ja chcem pritiahnuť, ale dovolím, aby prišelom ku mne a umilme nohy. Aby vstúpil tam, kde sa možno aj bojím. A otázkou zostáva na to nadprírozené náboženstvo, kde Boh zostupuje a prichádza a aká bude moja odpověď. A to sa prejavuje v našich životech. Za každým keď dovolíme Bohu vstúpiť do našho života. Tak sa to má nejak prejaviť. Lebo Boh príde a ja na to reagujem. Já reagujem na darsky na službu Boha. Ale som se s ním stretol a On mi poslúžil a já si to nechcem nechat pre seba. Tak zostaňme s tým, aká bude moja odpoveď Boha.