#04 Na tohle potřebuješ mozek a koule! | Michal Dolejš

Dnes jsme si pozvali Michala Dolejše člena Forbes 30 pod 30 a nynější CEO Amit Group. Dozvíme se celý příběh Michalovo vzestupu a u toho se pořádně nasmějeme jeho vtipnými storkami během jeho učeneckých let pod křídly předního krizového manažera Václava Nováka.

| CHCEŠ NÁS PODPOŘIT? STAČÍ KLIK NA ODBĚR
‪@TřetíSměna‬ 

| VŠECHNY EPIZODY PŘEHLEDNĚ A ZDARMA
https://www.tretismena.cz

| SESTŘIHY Z PODCASTŮ
IG - @tretismena
TIKTOK - @tretismena_podcast
FB - @tretismena

Transcript

SPEAKER_00 0:00

Vítejte u dalšího dílu podcast třetí směna. Jestli máte rádi film Kečný Fukin, tak se vám dnešní rozhovor určitě bude líbit. Michal je člen klubu Forbes 30 pod 30 a dneska si je u firmy, která jede na německou buzu. Užijte si to. Ale tak já to otevřu trošku ze svého pohledu. Protože my když jsme se poznali, že taky byl pro mě pan velký skoro už, nebo možná tehdy už velký senior konzultant, člověk, který má extrémní kariéru z pohledu někoho, kdo zrovna přijde do IVA, ale vlastně to nejlepší to prvé čekalo. To je takový zajímavý rys.

SPEAKER_01 0:34

Nej něco jako na tom. Já to si myslím, že to je něco jako, když jsi na základce, že ti třetáci přijdou strašně dospělý.

SPEAKER_02 0:41

Bylo době. Já jako senior konzultant jsem musel vypadat mezi asistentama jakočná kérěsi. Volks Wall Streetů prakticky. Protože to znamená o roaddý.

SPEAKER_00 0:54

Já jsem teď našel svůj fotku, kde jsem byl podle mě někdy v té fázi toho senior konzultanta, kde už jsem si připadal jako takový mínko, ty jo, to je skutečný. A vlastně ty pak relativně krátce potom udělal jako skok Bokem nebo spíš jako lepším směrem řeknu. Ale než se k tomu dostaneme, tak to, co už mě na to zajujalo, že mi přišlo, že už v té době si dokázal kombinovat jako spoustu věcí dohromady. A i co jsem se na tebe informoval, tak z tohle to zvládalo jako dřív a dřív už při škole. Že nebyl vždycky jenom jedna věc nebo dvě věci, ale prostě třeba při té škole, tak to byla škola, práce, florbal, kamarádi a nějaký život s tím spojený. Tak to děláš.

SPEAKER_02 1:42

Na zdraví.

SPEAKER_01 1:52

Takže to je první víno, který mám zezu od doktora. Fakně nikdy nepovostil. Pořád čekám na to, že nás jako pozvedou toho baru.

SPEAKER_00 2:00

Tak aspoň takové zprostředkově.

SPEAKER_01 2:02

Takže pochutávka dobrý. Já nevím. To se asi těžko odpovídám tím způsobem. To jsou věci, které se vyvíjí asi úplně přirozeně. Každý má nastavený nějak v tom smyslu, jestli je schopný zvládat víc věcí, není schopný zvládat víc věcí. Asi možná o tom má souvislost s nějakou výchovou rodičů, že tě vedou, jako několika aktivitám zároveň, byl jsem hodně zvyklý mít sport kroužky. Produ jsem se věnoval tenisu a florbalu. Zároveň někdy, tak jakože během školy jsem vždycky nebo základka střední. Každen jsem měl vždycky nějaký kroužek, nějaký sport a člověk si na to asi zvykne. Plů potom taky je dobrý mít staršího bráku, který tě nepustí k počítači. A že nic jiného než jiný aktivity nezvývaly.

SPEAKER_02 2:53

Takže když jsme dostali počítač, tak já jsem měl jenom to privilego, jako mladší brácha, jenom koukat mi přes ramena jak hraje. A postupně k tomu jenom v momentě, když už to fakt přestalo bavit.

SPEAKER_00 3:05

Tak jak na to dneska děti koukají jako na ty streamery, co tam hrajou. A chárok. Tak já jsem chyba.

SPEAKER_02 3:13

Na streamy, že by asi spíš bracha měl počítače a mě to byl asi spor.

SPEAKER_01 3:21

A já si nevím, asi to fakt bylo přirozeně. I možná to, že ani nevím. To vlastně trochu zaskočilo. Ale jsem nepřemýšlel nad tím, že bych vlastně byl. Já jsem si ani jako neuvědomoval to, že by jsem někdy dělal něco navíc, že bych dělal víc věcí a najednou. To dělal věci, které mě bavily a tím jsem se snažil hodně věnovat. A asi mám takový obecný ryt, že když už něco dělám, tak se to snažím v tom být dobrý. Jestli úplně ten cíli byl dobrý. Já jenom nechci vyšpatný. Dobra, jo. Já asi bych to řekl, že nejsem jako typ, že by jsem nutně potřeboval vyhrát, ale jenom strašně nechci prohrát.

SPEAKER_00 4:12

Tak dobrý, že jednoduše, co.

SPEAKER_04 4:17

Ten někde po prostu má si.

SPEAKER_00 4:20

Ale a věděl jsi. Protože zase tak, jak jsem tě vždycky vnímal, že ty jsi člověk, který jako ví, co chce, a nějak se zatím jako jde. A máš prostě kolem sebe nebo máme kolem sebe všichni asi spoustu lidí, kteří tak jako vlajou tím životem a vlastně nevidíš tam zatím žádný koncept nebo myšlenku. Což říkám, že to je špatně, ale jako každý to má jinak, každý funguje jiné. Ale u tebe vždycky přišlo, že víš, jako co chceš, že máš nějak rozmyšlen ty kroky trošku dopředu. Jasně vždycky se to trošku může nějak zamotat, ale máš nějakou zhruba vizi. A měl jsi to třeba už fakt někdy na škole, nebo že už i tu školu si svýbíral možná s tím, že půjdeš nějakým směrem velmi hrubě.

SPEAKER_01 5:03

Spíš ne asi. Myslím si, že to by bylo jako hodně odvážný říct, že už se přesně na střední věděl, co budu chtít dělat, a vytýčil jsem si přesně ty kroky a půjdu tam a tam a tam ne. Spíš je to nějaký střelba střelba nějakým směrem, který si myslí, že zrovna by mohlo, že cíliš tím správným směrem, ale vlastně nevíš moc na co. A už zpětně. Se fajn, když se můžeš podívat na to, že ty výstřely, který jako různě měl, tak to mělo nějaký společný trend a že to vlastně dávalo dohromady ten smysl. Ale to na to si člověk přijde, až si myslím zpětně. Jako opravdu moc nevěřím na to, že jasně vytyč si desetiletej cíl a řekni si přesně roadmapu toho, kdy chceš být, jak za dva roky. To si myslím. Nemyslím si, že úplně to vlastně takhle.

SPEAKER_00 5:55

Ale dokážu přesně, jako ještě 45 třeba. Tak ten život už máš nějak na Lajoviny, ale i tak je ten desetiletý horizont strašně dlouho. Ale určitě ne ve 20.

SPEAKER_01 6:03

Ne určitě ne. Ne, ne, ne. Já spíš si asi myslím, že to podobně jako s tím, že nechci být nejhorší, tak jenom spíš jsem věděl, co asi spíš nechci. Že jsem měl nějakou představu o tom, co bych chtěl, co bych nechtěl. Samozřejmě, asi myslím si, že dost většina lidí GIMP je taková prodlužování času, kdy se ti otevírají možnosti. Já pořád to vnímám, i takhle se budu chtít přistěhovat k tomu. Mám dva kluky, a myslím, že účelem je otevřít těm děti možnosti, aby si sami přišli na to, a podporovat je v tom, co je bude bavit, co je nebude bavit. To znamená, ten Gimple i považuji, že to je období, které dává jako velkou šíři toho, co můžeš, co můžeš dělat, a sám si zjišť, že ti to baví nebaví, a jest jsi v tom dobrý nebo nejsi v tom dobrý. Já si nemyslím, že já jsem na Gimplu byl jako velmi průměrný student. Takže vlastně nevyslím, že jsem, že to byla nějaká záračná věc. Nicméně, s Gimplu si pamatuju jednu zásadní věc, a to je člověk večerě usínál, ale ještě nebyli sociální sítě, člověk nečišel do telefonu. Tak jsem měl v pokojku telefon a koukal jsem na televizi a koukal jsem na události komentáře. To byl takový jediný zdroj informací, který byl vždycky v 10 hodin byly události komentáře, já jsem ležel, poslouchal jsem to. A tenkrát tam byl Václav Novák, tenkrát to byla situace, kdy krachovali ČS a já jsem tam viděl do člověka, který si tam sedl a kdy říkal, musí se udělat jasně tohle se musí udělat v krce 1, v roce 2, ať mi to přišlo hrozně hustý jako říkal, jo, člověk fakt, co má dělat. Tenkrát to byl ještě když byla úřednická vláda, tuši, byl ministr financí pan Janota, a druhý den ho jmenoval to, myslím, že tuším jako představenstva nebo do předseda dozorší rady ČS A měl na starostě právě krátkou době tu restrukturalizaci ČSA. Jsem si říkal, že jo, to je jako hustý asi. Tak to byl první dojem, ve kterém jsem ho začal vnímat a říkal jsem si, že, tak jsem si ujistoval, co to je za člověka. Kryzový management, to zní důležitě, to zní jako zní jako něco, co vypadá jako skoro z filmu, jakože budeš vypadat hrozně drstě a tak. Ale se ani tehdy neprozhodno, že to je to, co si. Ale asi spojovalo to, že přece jen jsem byl. Táta měl firmu na kooperační obrábení strojenství. Takže jsem byl v prostředí strojenské výroby od malička, líbilo se mi to, ale nelíbilo se mi to, nepotřeboval jsem nutně být ten technik. Tak mě schazovali, že na GIMP ty nebudeš technik. Rovno schodili to, že se mě technik nebude. Ale aspoň když už tedy zajímali finance podniků, chtěl jsem pochopit to, jak teda funguje fungují finance firmy, jak se řídí firma, co jsou ty klíčové prvky. Takže to bylo něco, proč jsem se rozhodlo, poGIMPlu jít na vysokou školu ekonomickou, na ekonomku fakultu podnikospodářskou, specializaci podnikový finance a management. Tehdy na GIMPlu to ještě bylo, takže vysoká škola ekonomická byla nejtěžší GIMP a tehdy více letě se nám smály, kteří jsme šli jsme šli na vaše E a oni šli na germanistiky a podobně, ale šli na Karlovou univerzitu a byli dobrý. A zkát. No, jako je to vlastně, jo, to jako kolikrát se ti to neprotne, jo, co jsou třeba hezké obory, ještě někdo studoval do zahraničí, konkrétní příklad tady tam studovat politologii do Skotka. Tak jako super, stojí to z peněz a ten člověk se vrátí a je rozčílený, že tady nedostane adekvátní ohodnocení. Konkrétní příklady z našich vícletých spolžáků z vícletého gymnázia. Takže ekonomka, a tam jsem si dal předmět krizový management, že tam vyučoval, jak jsem si dal předmět krizový management a schodou okolností tam přišel Václav Novák, zase na přednášku, a nevím, jestli někdy viděli přednášku nebo nějaký podcast s Vásklem Novákem, tak on má opravdu dár vyprávět. To fakt miří. A to hezký příběh, má opravdu hodně co říct, říká to tak, že to člověka fakt chytne. A tehdy mi to hodně oslovilo, říkal jsem si, jo, tohle je asi něco, co by jsem chtěl dělat. A nebo vlastně ne ani tak, jako tohle by jsem chtěl dělat, ale tohle je člověk, se kterým by jsem někdy chtěl pracovat. Javě, tak jsme v prváku na vešce takovýhle troubu, který by za něm šli prváku na vešce a chtěli by s ním pracovat tam jako řada. Tak jsem si říkal, co pro toho dělat a tehdy jsem ještě ani moc nevěděl, co. Ta veška je strašně obecná. Člověk s žádným speciálním zaměřením. Je tam takový ten tlak toho, že si všichni uvědomou na vysoké škole ekonomický, ale máme hodně obecný obor. Musíte mít tu praxi. A ta mantra, ale musíte mít praxi při té škole. Prostě jinak jste odkázaný. A teď ten zástup těch lidí, kteří jako jdou a berou úplně cokoliv jenom, aby si v tom CV odčkrtli teď na těch veletrhách pracovních příležitostích. Obcházíte tam ty HR specialistky, který vám říkají, mějte Erasmus, mějte tohle a teď se člověk nějaký další body, za nějaké podobně sbírá, jak si tedy má vylepšit to CV, aby sehle prokousal jednoho dne do té velké 4 nebo něčeho podobného. Tehdy to ještě měl trochu hodnotu nebo chí shodnotu, to hodnotu má asi pořád, ale spíš už to spíš to ztratilo to kous. A jsme ještě byli kolem roku 2010-2012, to ještě bylo období, že když ta velká 4 pořád byl atraktivní zaměstnavatel a dobrá zkušenost. No, takže tou dobou se mi líbilo taky, že člověk tam pár přednášek si tam projde, a líbili se my přednášky právě strategických konzultaček. Protože taky zajímavý. Přišel jako super, jak oni můžou. Satěmi firmama jou. A oni to šá taky nafoukno. Čověk. Teď zná tu realitu trochu jinak, ale tehdy to jako hodně, je to taky hodně atraktivní. Že ne člověk má pocit, že má možnost jít blízko tomu reálnému biznesu, být blízko opravdu věcem, který se dějou a teď jmenují ty slavní značky, pro který ty velké firmy dělali. Takže jsem měl na pozadí, že asi to je docela dobrý. Ale zásadní věc praktická byla, že na té přednášce ten panovák vysvětloval, ale naprosto zásadní je znát. A v jakýmkoliv případě řízení firmy a v tom restruktuzačním případě obzvlášť je naprosto zásadní vědět, odkud kam tě jde marše s jakým rizikem. Takže mi to přišlo jako triviální věc. Marši, když Maria, on tady tržby, tady mám náklady, tady si to odečtu, co je zavěde. Tak jsem se aktivně aktivně jsme si dali vedlejší specializaci kontrolling a manažerské účnictví. Tam už zjistil, že už to je trochu složitější. A není to úplně tak triviální. A ještě asi zásadní věc, tak po bakaláři jsem si našel internship, protože jsem skutný hory, blízko kolínu. V kolíně automobilka velká. A tam jsem říkal, tak já jsem ve výrobní prostředí, odmíčka, výroba mě vždycky blízká. A pravděpodobně to asi bude obor, který mě bude nějak formovat celý život. Trochu je mi to blízko, rozumím tomu relativně na tu danou dobu. Chci dělat kontroll, studi, finance podniku a mám blízko nejlepší produkční systém na světě. Pořád to je produční systém je ten nejlepší produční systém, který asi existuje. Tak jsem se tam přihlásil na osmiční stáž a během školy. Tam asi vznikl takový ten souběh těch více aktivit. Tam jsem si vyzkoušel opravdu mít mít regulárně 50% uvazek, polovní uvazek s tím, že se mi podařilo nějak jako náhodou zapsat hodně kreditu. Jest jako si pamatuješ na vaše, tak tam si člověk tvořil předměty sám, tak já jsem se tam jako nastříil strašně moc kreditů. A to bylo jako úplný peklo. A do toho jsem ještě hrával tenkrát florbal, právě s naším společným kamarádem se standou ze zulkou. Jsme hráli tady první ligu za Sokol Králové Vinohrady, což znamenalo třikrát týdně tréninky, naštěstí v 10 večer. Takže jsem měl takový tam si pamatuju asi poprvé, že jsem mý hodně velký souběh těch aktivit. Kdy jsem ráno byl ve škole. První půlka týdna taková, že jsem si zelou jsem si naházal do druhé půlky. První půlka týdne byla první dva dny plně do práce, pondělí ráno do práce, odpoledne z práce do Prahy, školí na Prahy, na trénink. Zpátky jsem se vracel asi ve dvě hodiny ráno, druhý den ráno zase do práce, večer z večer domů. Úterý večer jsem měl jediný volnej večer, kdy jsem se mohl učit a dělat nějaký úkoly. Středo do práce, rovnou do Prahy, do školy, večer trénink, ráno do školy, ze školy rovnou na trénink, z tréninku v pátek, škola a v pátek večer domů do putného, když jsem jezdil. A jsou to na doděle byly zápasy. Takže to byl takový docela náročný režim, ve kterém jako si člověk zjistí, že to jde. Zjistí, že ten den je trošku delší.

SPEAKER_00 15:52

Že to jde.

SPEAKER_01 15:52

Přesně.

SPEAKER_00 15:53

Že se to jenom zdá.

SPEAKER_01 15:55

To takový zajímavých osm měsíců, ve kterých člověk měl rozfázovaný den na 15 minutovky. Že věděl, tady mám blok 15 minutovky a nevím, že cesta z TPCA do školy mě prostě zabere tři bloky. A tak nějak se poskládal.

SPEAKER_00 16:13

A jaký bylo to TPC a z pohledu toho stážisty? Dalo ti to, co jsem, kvůli čemu tam šel. Podíval se snad to, co spotřeboval?

SPEAKER_01 16:22

Určitě vřemě rovnou hodily, protože tam nedělali stáže. To byla trochu věc, že jsem napsal e-mail, jestli jsem schutný horní studiu tohle. Cěl bych u vás dělat, a nemáte něco. Oni vymysleli jsme si nějaký první program a dostal jsem na starost nějaký projekt, což byl skvělý, protože to jojo tam má pořád ten princip, který si myslím, že asi mám pořád obocí doby vtípený v hlavě jít a vidět, prostě ty věci řešit od stolu ty věci řešit opravdu tak chceš něco, když se podívat reálně na ten shopfor, když se podíval na té výroby, jak to funguje v těch procesch na té dílně v té výrobě. Jsem nějakého na dříze, já jsem byl v oddělení In-house Kostingu, což byl nákladový kontrolling, to co jsem studoval. A jakoukoliv analýzu jsem přinesl tomu svému nadřízenému Japonec, tak jsem jenom zeptal, jestli Genčí Gembuzu, jestli byl jsem tam a viděl jsem to. A když jsem řekl, že jo, tak to potvrdil. Což bylo super. Takže jsou takový ty základní principy jednoduchosti, skvělý systém reportingu. Vostě to tam má A-3Kový formát reportingu. A cokoliv se ti tam na nějakých pět kroků zhodnocení stavu, navrhovaný stav, analýza a tak. A ani se ti to nevejde na A-3. Taky to zbytečně velký dlouhý a komplikovaný. To jsou takový jednoduchý principy, který člověk rychle nasal. Takže to bylo. Ale už jsem už nějak získával zkušenosti výroba nějaký výrobní princip. Ten kontroll jsem pochopil, že to není tak jednoduchý zjistit marši produkty a výrobek a.

SPEAKER_00 18:13

No, a co? Potom, co si viděl ten skvělý manažerský systém, tak se rozhodl, že si to proše rozbourat do konzultačky. A budeš potom teoretizovat.

SPEAKER_01 18:22

To nebude rozbourat. Já jsem byl fakt nadšený. Z té konzultačky musím říct. A to bylo právě někdy v roce 2012, kdy jsem si říkal, v konzultace je tam. Viděl jsem inceraže v Deloitu do oddělení manufacturing konzulting a hledali právě studenta. To je přesně to přesně to, co bych měl dělat já. Už jiný by to měl dělat. Tak jsem tam přihlásil, tak si je vzali a ještě při škole právě, tak jsem začal na poličním úvaze pracovat v Deloitu, to bylo super. A že ten magisterský studium na rovinu na vaše, už je taková naslova. To, kdyby se zkrátilo o rok, tak si myslím, že se vůbec nic nestane. Pokud člověk nedělá nějakou jinou aktivitu, tak je to trochu ztráta času na rovinu. Ale takže Deloď byl super a tam člověk musím říct, pořád si myslím, že konzultačka je jako hrozně dobrý začátek pro člověka po škole. To se chytneme. Tím, jak je to projektová báze, tak si chytneš v relativně krátkém čase dost firem, různých lidí, různých problémů, různých projektů. Pro mě to je taková trochu prodloužená výška, bych řekl. Ale naučí se fungovat v jiném prostředí, řešit různé problémy. Jednou jete do firmy, která vyrábí nafkovací lehátka. Potom jete do firmy, která vyrábí automatické pušky. A řešíte tam dva různý problémy s úplně jinými lidmi a nějak se musíte naučit v tom fungovat. Takže to bylo určitě užitečné. Pak jsme se dostali společně s celým týmem a jsme přešli z dielu do divá a tam jsem se potkali sonzou. A nevím si, že tou dobou jsem nějak zvládal víc aktivit najednou. Jenom jsem chodil do ihrál jsem florbal.

SPEAKER_02 20:15

Ale to bylo jedno z nejlepších období v mém životě.

SPEAKER_01 20:19

Protože já jsem tou dobou jsem hráště s kamarádem Standou za zvukou. J jsme chodili do stejné školy, chodili jsme do stejné práce a hráli jsme spolu florbal a bydleli jsme na stejné bytě.

SPEAKER_00 20:32

To bylo fakt senzační. Ten byl někde ještě velmi blízko kárky.

SPEAKER_01 20:36

V A vršovicích bylo, že to bylo. Já to období považuji, že to bylo jako moje totálně prodloužený dětství. A cože jsme pracovali v tévá, tak to bylo jenom k tomu jako bonus. Když si myslím, že pro Sandu jsem byl velmi dobrý spolubydlí, který v neděli večer oddělil na projekt. Vrátil se ve čtvrtek a platil plajem. Ideální společně. No a jednoho dne, když už jsem si řekl říkal: ale já jsem do té konzultačky nešel pro to, aby jsem byl konzultant. Ačkoliv to je hrozně hezký. To vám to je pohodlný a ještě zejména v nějakém tom začátku kariéry po škole jít do toho prostředí je to hezký, je to takový fajn. Ale řekl jsem si, já jsem tam nešel kvůli tomu, aby jsem dělal konzultanta. Já jsem tam šel získat zkušenosti pro to, aby jsem jednou mohl říct za panem Novákem, říkal jsem tady a chtěl bych pracovat s váma. A to jsem se jedno hodně jako řekl, že myslím, že už jsem dostatečně dlouho tam na to, abych to zkusil, tak jsem napsal do ML Moran tenkrát a domluvili jsme se a začal jsem fungovat.

SPEAKER_04 21:47

Teď párkrát zmínilo toho pana Nováka. To opravdu byl tak jako silný kompas, že jsi kolikrát jako ty aktivity, které si dělal, tak na něj koukal i přesto, že se ti to zavede k němu.

SPEAKER_01 21:59

Ne, ne, to ne. Nebylo to tak, že by to byla věc, která by mě tam vedla celou dobu. Bylo to jenom, že na začátku mě to k něčemu nasměnovalo. To je takový ten výstřil nějakým směrem. O mě asi pomohl někam namířit, a jsem postupně stříl tím směrem. A pak nějakého času to byla koupá náhoda, že ke mně se dostal z hodů okolností, když jsem byl FIA, tak někde jsem viděl diplomovou práci, která řešila restrukturační keis právě za pomocí Tolingu, což byl jako jeho nástroj financování. Tak jsem si to přečet a říkal jsem si, hele, vlastně tohle už jsou všechno věci, kterým rozumím, který znám a už bych asi pro ně mohl mít přínos. Takže nějak jako náhodou zpětně jsem si na to vzpomněl. A v tu chvíli mi to docvaklo, ale já jsem šel prozak získal zkušenosti, nepro to, aby byl konzultant a proto. Nebylo to úplně tak cílený, spíš jenom náhodou se mi to znovu se vrátilo do hlavy a řekl jsem si hle, tak proto. Vpadal takový přijímací řízení u něj. To bylo tak neby to první s ním, ale dost jednou, že to je velmi štíhlý tým lidi kolem něj. Tenkrát Martin Ježek, specialista na finance u něj, tak jsme se fotkali na oběd. Vsedli jsme si, pozdravili jsme se, jak mi hodil výsledovku rozvahu, řekli, hele, co mi k tomu řekneš? Máš na to 10 minut a pak mi k tomu něco řekně. Tak jsem se podíval na rozvahu, hodil jsem se v strukturu pasiv, aktiv a podobně, jak jsem se podíval na výsledkovku. Tak jsem něco pochopil, na to jsem zajímavý, protože to měl zajímavou strukturu, protože to nemělo prakticky žádný aktiva, mělo to vysoké závazky. Říkal, jo, to by mohlo být něco firma, která realizuje velké investiční celky, něco jako engineeringová firma, protože na to by odpovídalo těm těm místým aktivům. Zároveň je tam vysoká míra záloch, takže to evidentně bude něco z dlouhodobým cyklem financování. Říkal, to by mohlo být něco takového. Jo, jo, trafil jsem se v podstatě úplně přesně do toho. Nhodou. Řekl, dobrý, dobrý, pak můžeš jít na pohovor s panovák.

SPEAKER_00 24:11

A s ním to probíhalo jak ty první interakce. Já vlastně už si na ně moc nepamatuju.

SPEAKER_04 24:18

Znač tu odacku. Tam jsem musel.

SPEAKER_01 24:21

Ne, asi ne, asi. Já vím, že jsem byl nemocný pamat. To si pamatuju, až jsem zvývá. Samozřejmě. Že jsem zýval, byl jsem nemocný a měl jsem trochu horčku, ale. Tam jsme se domluvili. Nicméně, a to bylo, to byl velký sesk, bych řekl. Protože to je z prostředí, na kterým jsme si říkali na projekty, že si sbíral ty míle.

SPEAKER_02 24:44

Zbíral si věrnostní body za zaspadí v hotelích a když si zbírání ty věrnostní body za Hilton. Skvělý.

SPEAKER_01 24:54

A šel a rovnou jsem můj první práce v rámci Emil Moran bylo, tak a budeš tady do plastikárny v Tachově a v Bruntále. Super, jak jsem vyločila.

SPEAKER_02 25:06

Do Tachová tam mě odvezli v zimě úplně k hranicím do lesa do domečku, kde se netopilo. Já jsem tam měl koberec.

SPEAKER_01 25:15

Jenom takový. To byl pokoj, který si měli zátěžový koberec, takovou tu úzkou 90kovou postavu a židli, na který bylo ulomený opidlo.

SPEAKER_02 25:26

A v zimě dřevili okna, které netěsnili. Takže jsem foukal vítr. A v tu chvíli si přesně pamatuju, že jsem na telefonu vykočila. Přišel email z věrnho programu zvilku. Michal vými. Uděl jsem dobře. Zlouho nevěděl to nevidíte.

SPEAKER_01 26:03

Ale je to takový. Že si říká, že udělám proce nějakého důvodu, protože to pro mě má mnohem větší hodnotu. A tam si člověk uměl se odsáhat. Já si myslím, že to je jako naprosto bejít a zbírat zkušenosti dokoncky není špatně. Jenom mi přijde, že nejlepší najít přesně ten balán mezi tím, kdy ti to víc zdává, než ti to bere, a kdy ten člověk víc získává zkušenosti, než se tam ztrácí a zacykluje se. Prostě v nějaký moment už potom si myslím, že ty lidi to můžou některý neříkám všichni, ale je tam ta tendence toho, že lidi zpohodle něj u toho, jo, strašně se z toho stane rutina. A přeskočit nějaký moment do role toho, že v konzultače ti končí práce tím, že uděláš PowerPointov prezentaci a návrh. Ale v nějaký firmě, kde tam jdeš ty výsledky měnit a očekává se, že ten výsledek bude měřitelný, pokud možná ve výsledovce a v zisku, tak ti řeknou jako jo, hezká prezentace, tak tím to začíná a můžeš jít to můžeš to jít zrealizovat. A to je podstatný krok, naučit se to fakt zhotnit. A to asi bylo na tom to nejzásadnější.

SPEAKER_00 27:13

A tyhle projekty, teda byly u pana Nováka, tak to byly projekty vyloženě jsi tam dosazený jako krizový management nebo nějaký interim.

SPEAKER_01 27:24

V rámci nějakého oni už fungovali tak, že ty podniky nesprávovaly jenom jako krizový management, ale oni koupili a měli s ním nějaký záměr. Takže tam nějaký cyklus té restrukturalizace, potom nějaká fáze růstu. Takže v rámci toho je spoustu aktivit, na které je dosazený ten tým. Moje zaměření tím, že jsem chtěl dělat výrobu a měl jsem na to nějakou specializaci i v té konzutačce. Milo fakt věci: zlepšování produktivity, optimalizace výrobních procesů, optimalizace linek, tam jsem třeba vyráběli kufery pro samý, tak jsem optimalizoval linku výroby pro samson. A ještě teď mám doma kufer, se který me s tím, který jsem si sám složil.

SPEAKER_02 28:08

To je zkrosták.

SPEAKER_01 28:17

Z toho chyba poslouchám. To bylo období, protože já jsem šel do té jsem šel hlavně proto, že jsem chtěl pracovat s panem Novákem. To období bylo takové, že jsem pan Novák se lečil srakovinou. Takže on bohužel věnoval svébě a nebyl tolik zapojený do té firmy. Což asi přišel trochu škoda, nicméně, v tu dobu já jsem dostal nabídku od pana Charváta do firmy Charvát Group. Řekl, ale pojď, mi tady zkusit dělat jako výkonný ředitele firmy, což byla rodinná firma, založil to opravdu pan Charvát jako fyzická osoba a posládal jako úcty hodně velikou firmu. Musím říct, na to, že začínal v roce 1998, kdy koupil malou tenkrát výrobu technometrii, zaměřenou na výrobu hydraulických hadic. A postupně přikupoval další a další firmy a vytvořil z toho skupinu, která v současné době si myslím, že se blíží ke 3 miliardám obratů a přes 1000 lidí. Tak jako ucty hodně dokázal vytvořit jako hezky velkou firmu, to klou dolů předtím, co dal dohromady. A já jsem měl tu možnost, mi řekl, ale pojď mi tady dělat. On už asi v tou dobou dorostl, to byl rok 2017. Dostl do velikosti, kdy si asi uvědomil, že už to se nám úplně neutáhne a potřeboval asi někoho s tím to bude dávat dohromady. Ty firmy vznikaly tak, že ony kupoval dohromad, jsou to menší firmy. A to je strašně firmy, které byly na hraně někdy mezi 200 až 500 milionů obratů. Což je pořád jako relativně malá firma, a když si jich koupí 6, tak je to strašně náročný. Vlastně firma od 200 milionů obratů má relativně stejnou práci. S ním musíte mít jako 400 500. A je to taková velikost firmy, kdy tu si musí řídit ten, kdo ji vlastní. Ještě kolem určitě mezi 100 až 200 milionami korun, ještě pořád velikosti. Průcový firmy. To je to, čemu rozumím. A rozumím asi nějaké struktuře té firmy. Ale pokud jste výrobní firma, která má 100 až 500 milionů obratů, tak to moc neunese, nebo ve většině případů to neunese management, to si musí řídit ten kdo to vlastní. Pak je to jako trochu náročné mít skupinu firem v této velikosti, tak se na tom strašně duplikují ty pozice. Zralí na to, udělat nějakou integraci, konsolidaci, sjednotit pozice, ale to je třeba věc, který pan Harván se potom nechtěl dostat ani. To byl krok, který nechtěl udělat. Ale myslím si, že z pohledu toho je to brzda růstu té firmy, z mého pohledu. A to v zásadě bylo možná i trochu důvod, proč po osmi letech, necelých osmi letech jsem se rozhodl jít pryč.

SPEAKER_04 31:16

Jenom, jak se vysvětluješ toho zní leso? Co vlastně je vedlo k tomu oslovit tebe, co myslím, že byly důvody, proč si vybrali právě tebe.

SPEAKER_01 31:25

On je skutný horý a znali jsme se ještě někde na Odgymplu, jsme se potkali. Jase asi dvakrát jsme se potkali, je to malý město, dvakrát jsme se měli možnost někdy potkat. A pak jsme se potkali párkrát, věděl, že pracuju v Deloitu, věděl, že pracuji v IVA a znal Václava Dováka. Ale ne osobně, ale znal ho skrze jeho práce. Že tenkrát se potkával, když pan Charvát začínal s projem hydraulikky, tak tou dobou pan Lovák měl měl jeden z prvních případů, když dával dohromady stavostroj nový město na Morově, současný Aman. Takže pan Charvát tam chtěl prodávat hydrauliku. On tam jezdil jako ředitel, tak tou dobou ho vnímal, že to je dobrý člověk a že je dobrý u něj, že to je to je jako dobrá škola. Takže tou dobou mě napřímo slobře věděl, že jsem dělal tam, tam i tam.

SPEAKER_00 32:18

Ale jak vypadaly ty začátky u pana Charváta, co bude takový, jako, co tam přišel dělat? Co byly tyvo.

SPEAKER_01 32:25

Strašně životní, protože ty si představ jako skupinu pěti, šesti firm, které jsou nějaký rozstřídané velikosti každá dělá jako něco. Takže to je jako různě. Od implementace IRP systému, který se tam zrovna dělal, tak přes zrovna krátkodobý řízení třeba výrobě radic nebo ohýbaných trůmek. Je to strašně variabilní. To je zase další možnost, člověk si šádne na spoustu věcí, na které by se standardně prokousky, kterými se standardně dostával hrozně dlouho, izolovaně. Myslím, že i on využíval trochu tu moji flexibilitu v tom, že mě může poslat někam. Já se do toho chvilku zahravu, nějak se s tím tráfem chvíle a pak mu může poslat zase někam úplně jinak.

SPEAKER_04 33:13

Tak on a jsem většina tady těch tedy zadání, co chápu správně o tom, že tam se ani nepočá s tím, že je člověk odborník na tohle všechno spíš je schopný se popasovat s různýma typama problémů. A teď k tomu probleme přichází s tím, že máš tedy zase nějaký framework, který se naučil, podle kterého postupuješ, a ty detálně věci se učí zaběhu.

SPEAKER_01 33:33

To může být tak i tak, jo. Prostě se obdivu lidi, kteří mají nějakou oborovou znalost a nějakou technickou znalost. Mají nějakou oborou znalost a mají nějakou technickou znalost. A to je jako strašně cený. To, že já tam nemám, tak je spíš nějaký handicap, který si musím vykompenzovat jinak. Pokud nemám obrovou znalost, tak to musím asi dohnat tím, že budu se rychle učit, budu flexibilní. A co se mi asi nejvíc ověřuje tím, jak zkáže člověk z různých firm a z různých problémů, naučit se v těch věcech řešit, hledat nějaký fakt spojující prvek zobecňovat. Umě ten problém zobecnit, umět ho nějak dekomponovat a z nějakého velkého složitého balíku problému, na který to je docela. Ty máš tak nějaký dva, asi v zásadě dva druhý lidi, ty, kteří jsou fakt úzký specialisti a ty, který jsou zase jako hodně do široka. A asi neříkám, že dobrá, ta nebo ta kombinace, ale určitě jsem asi spíš do toho široka. A je to možná, že když dáš nějaký složitější komplexní problém technicky specializovanýmu člověku, tak má tendenci se hodně zahrát do detailu. A fakt hledat si v tom to, v čem je silný. Teď jako vidíš to je jako strané někomu zadáš, tak on si jako v tom hledá to, v čem je silný. A hledá tam ten problém tam, kde přirozeně se ho snaží najít tam, kde se cítí být silný.

SPEAKER_02 34:58

Pokud se necítíš být silný v ničem, nic jiného nezbývá. Neš ten problém. Zkusí obecnit.

SPEAKER_01 35:05

Zkusit ho rozsekat na nějaký řešitelnější problémy a v úplně ideálním případě přiřadit ty řešitelné problémy těm technickým lidem. Což je vlastně o tom jako dobré, když už se dostaneš do úrovně toho, že nemusíš ty věci přímo řešit, ale jsi zodpovědný za řešení problémů a máš k tomu nějakou skupinu lidí, o kterých víš, kdo je a v čem dobrý, tak tohle je vlastně ten princip. Ty vlastně vezmeš něco. Co každý z těch lidí by se jako říkal, že je strašně moc složitý, to je hrozně moc komplexní. A pokud tobě se to dokáže, pokud tobě se to podaří dekomponovat, separovat to na dílčí řešitelné problémy a řekneš, tohle je tohle ty umí řešit. Tohle už řešit. A přiřadíš to těm jednotlivým lidem a povlídáš si, že každý dodá tu svoji část, tak ve finále máš vyhráno. To jenom takhle. To strašně tak to pomoda.

SPEAKER_04 36:00

To zní tak jako hezky.

SPEAKER_01 36:03

Je to nějaký ten obecný framework, s kterým se snažím se snažím nějak fungovat.

SPEAKER_04 36:08

Já měl trochu ty si toti říkal. Až jako zaznělo ohledně té velkých čtyřky, že je to jako superný zjistíš, jak je realita. A mě zajímalo vlastně tady ty i strategické směry obecně. Ně nějaký problém, který se neděje každý den. Přijde se třeba právě restrukturace nějaký velkých firmy, nebo máš to přešit nějak velký fuck up. A máš ji posunout nějakým směrem. A vždycky zvenčí to vlastně způsobí, že ty lidi přesně vědějí, co mají dělat. Ale vlastně i realita je asi taková, že cce a tuší, jak by to mohlo fungovat. A pak se jako zavřou oči a doufáš, že to vyjde, tak tohle je i součást trošku.

SPEAKER_01 36:48

V případě té konzultačky ty jako tebe si platí za to, že předstírá, že víš, co s tím mají dělat. Když tam naběhne skupina 25 lidí, kteří v životě neviděli fungující firmu. Přesně, ale jako přesně nikdo nemůže očekávat to, že tam je ještě rozdíl to, že ty strategické konzultačky jsou přece jenom ještě víc trochu na té obecnější rovině. Jsou pořád v nějaký úrovni strategií, vizí, iniciativ a podobně. Když to my jako jsme měli už konkrétní příklady, kdy jsme fakt museli přijít s řešením jít podívat se do opravdu fungování IRP systému, navrhovat změny, realizovat ty změny, v tom máš jako do velké míry detailu. A vlastně, že asi nikdo nemůže očekávat, že ve firmě, která funguje, má 4 miliardy obru, dodává po celém světě, takže tam najednou přijdou 22 letých kluci. A budou jim radit, jak se to má dělat, protože byli na školení línu. To je úplně vláhový. Ale teď zase naučí to. A to si z toho beru, že ty musí jít. A to řešení je vždycky v té firmě. A ty tebe poslali do té firmy, ti řekne sihle oběhni, si oběhni a zjistíš, že to řešení je v té firmě, ale nemusíš se pobavit tady s člověkem jedna, s člověkem dva, s člověkem tři, ten ti řekne něco, ten ti řekne něco, tenhle ti řekne něco, co tomu ten první to nedořekl, a postupně si skládáš celý ten obrázek. Typicky ten příklad, ta hodnota je v tom, že už je to firma takový velikosti, kdy už mezi sebou ty lidi nejsou schopní. Může to být tak, že jsou zavolený operativou natolik, že už nejsou schopni třeba nějaký koncepnější práce mimo tu jejich standardních operativu. A ten konzultant toho vstupuje jako nějaká dodatečná mentální kapacita a časová, která je schopná tohle řešit. A když se odprostíš od toho, to si myslím, že jako zásadní, ty tam nemůžeš jít a machrovat jako budeš navrhovat. Musíš jako trochu jít dolů. A i toto způsob té prezentace toho výstupu si vždycky odpálíš. Pokud by si řekl, já jsem vám tady přišel tady navrhnout a takhle to tady budete dělat, vypitom si. A když se mi osvědčilo, ale tady společně s týmem jsme dali dohromady tohle a v tu chvílenka vidíš, že ty, kdo mají akcevat ten výstup, tak jsou na té lidi dobře vidějí, že jasně dělali jsme to dohromady, dáváš jim i ten kredit za to. A to je taky nějaký úplně obecný prvek, který se ti hodně osvědčí a nejenou ty konzultace.

SPEAKER_00 39:16

Já si myslím, že je strašně takový poceňovaný skill nebo jako dovednost, kterou si naučíš v té konzultačce a to je hodně pracovat s lidmi a schopnost domluvit se s kýmkoliv můžeš potkat. To strašně pak poznáš lidi, kteří si prošli konzultačkou protože fungují úplně jiným způsobem.

SPEAKER_01 39:33

Úplně přesně. Já si pamatuju, a odpánka mám pár mooder, kterých se nějak držím. A jedno z nich bylo fakt dobrý. Když jsem hodně odcházel, říkal jsem, že jdu k panu Harbátovi, tak on ho znal, vážil si toho a říkal, že to je dobrý krok. A tenkrát mi řekl, že musím zapomenout na myšlení konzultanta, ale nesmím ztratit schopnosti konzultanta. Což jako v zásadě vystěhuje všechno, že ta schopnost toho konzultanta je, jako jít umět se domluvit. A těch jsme dělali projekty napříč jako výrobní firmu. Takže člověk se musel domluvit s člověkem opravdu ustroje, nadílně, stejně tak jako se CIO té firmy, musel se naučit měnit způsob komunikace a dostávat ty informace i z toho člověka nadílně, tak i od toho partnera, který byl na úrovni třeba CEO té velké firmy. To je takový. Proto já fakt na konzultačku vzpomínám velmi dobře.

SPEAKER_00 40:33

Já zase taky dává. Hlavně ti to dá i ten networky prostě skvělý. Dneska když se podíváš na lidi, kteří si tou firmou prošli. Ne všichni samozřejmě. Ale jako je tam velká koncentrace velmi chytrých lidí a mají zajímavý příjem. To jste využívili se sandou.

SPEAKER_01 40:50

Protože já jsem zmizel na 8 roku do výrobních firm někde na okraji republiky.

SPEAKER_02 40:56

A všichni moje kolegové, schopný kolegové s Ivá už se rozebrali mezi sebou, který odešli.

SPEAKER_01 41:02

Si to napříč rozebrali. To jo, no to Honza tobe byl hnedka první, pokon bych šáhl, ale tou dobou byl tam na rychlejší. Jsem minulý o pár měsíc.

SPEAKER_04 41:10

Já jsem se minuluje, jo. Prásně nám názor zase na práci tady kolegy Honzi. Jak ty jsi ho vnímal vlastně v rámci pracovně se?

SPEAKER_01 41:18

Pracovně my jsme se moc nepotkávali. V tom jsme měli jiný druh projektu a Honza byl hodně vázaný na Škodovce. To jsme hodně byli vázaný pryč, že jste byli i na místě jezdili hodně do bolsky. Ale i z toho mála jako to jeden sluz lidí, kteří kdyby jsem si měl ukázat prstem na někoho, z koho bych se jako vybral do týmu, tak to první by byl Honza v top trojce.

SPEAKER_04 41:40

No a ten důvod teda.

SPEAKER_00 41:43

Já si myslím, že my jsme se jako možná blíž zblížili víc, až po odchodu s konzultačky. My jsme skoro bydli ve stejné baráku, nebo o chod vedle. A pak jsme se začali výdat a vykládat si ty svoje stránky příběhu a tam si myslím, že vlastně jsme se začali víc bavit než předtím.

SPEAKER_04 42:00

Cože jakože osobnostní klik a zároveň třeba i když si sdíl, jak přemýšlel nad některýma projektami, tak i jako tím, jak bylo.

SPEAKER_00 42:08

Mě třeba jako u Michal vždycky strašně bavilo ho poslouchat o těch projektech, protože mě strašně bylo to, jak o tom přemýšlí. A já jsem si z toho vždycky něco odnes pro sebe, až kam si ty jöjje super. Takhle o tom přemýšlet. Pak vtipný, když přijdeš jako Michalovi nebo ke mně domů a podíváš se na knihovnu prakticky. Tak 80% stejné. Úplně jako nezávisle na sobě. Takže když ti Michal doporučuje něco kečtení, tak si to přečí.

SPEAKER_02 42:31

Tak on zaporučuje. V 90% tak má přečkej.

SPEAKER_00 42:41

No a pak ještě jsem se chtěl zeptat na jednu věc u pana Charvata, a to bylo. Navzdory tomu, jsi to teď trošku nakoustu, že některým věcem nebylo úplně otevřený dělat nějaký zásadnější změny. Ale jedna, nebo aspoň tak, já jsem to vnímal zvenku. Jedna z věcí, kterou jsi tam prosadil, tak bylo vlastně popsat. Ale tady to je ten jako tvůj karlínský příběh.

SPEAKER_01 43:06

To byla vlastně trochu já nevím, to byla věc taková, že jedna z našich firm, který jsme měli historicky, tak nebo historicky, která se dokoupila, protože vyrábila hydraulický válce. Tak historicky vyrábila i letecké podvozky. A to bylo takový jako odvětví, který tam bylo hodně zanedbaný skoro, až na úrovni toho, že to tam zemřelo úplně. A tenkrát se dostal za úkol, zkus tam něco s tím udělat, jestli se ta letecká výroba dá nějak zvednout. Tak velmi naivně jsem si říkal, že letadlo mě baví.

SPEAKER_02 43:43

Na úrovni toho, že radíta, nerozumím, nejsem žádný technicz, který o to rozhodno. Ale víte, já si koukám na letadla, takže se mi to líbí. To bude zajímavý.

SPEAKER_01 43:55

A tu dobu tam byli se vyrábilo pro Aero Vodochody jenom už díly. Podvozku pro L410, slavný česk letadlo. Historicky se jich vyrobilo skoro 2000 letaděl ještě jich dostýta po světě a podá se vyrábí, že. A vyrábali jsme ještě jeden kompletní podvozek, jako novej, zaváděný projekt pro italskou firmu Team v Neapoli. Akrá mě parchá říkal, půjdeš do Neapole, ten podvozek je hrozně levný, je potřeba ho zvednout asi o 20 nebo 30%. A to si myslel, že je můj úkol. Tak jsem doletěl do Neapole.

SPEAKER_02 44:38

Tam jsem říkal, já jsem tady nový, já jsem přišel tady zvednout cenu o 30%.

SPEAKER_01 44:43

A oni ne. Vy jste se přijel, protože ten podvozek nefunguje, ale to letadlo i na křivo. Říkal nějak jako nakřivo.

SPEAKER_02 44:51

Takně odvedli dolů do toho hangáru. To bude to bylo nový letadlo, nový prototyp. A tohle bylo fakt jako na křivo. Ten jeden tlůnč nefungoval. Byl víc tlašený než ten druhý, takže bylo na křivo. A Italové jsou dost živelný.

SPEAKER_01 45:10

Jako tam na mě Amerifoliano tenkrát tam naměřoval jako kdymu dodám pořádný podvozek. Řekám, já nevím, já to rozumím. Co s tím je? Já nevím, ale musíme zdržit 30. Tak ještě zavolali tenkrát toho CEO, což jako rodinná firma, tak jsem znovu zepsal, co s tím budou dělat, že vůbec nevím, co s tím budou dělat. A teď už jako zrekapitolovali.

SPEAKER_02 45:36

Takže teď mi se říct, že nefunguje ten podvozek, že nové nevíš, kdyby to dodáš, že nevíš, co s tím budeš dělat a že chceš vzvednout o 30% měl tu odvahu jenom odkyvatě ano.

SPEAKER_01 45:55

Takže to zase zase bylo jiné zkušenosti v rámci u toho pana Charváta to bylo spoustu věcí, které se člověk dostal třeba po obchodní stránce. Svíšil jsem panva. On je z principu obchodník. Celou tu firmu je postavená jako na fakt hezkým obchodním přístupu a velmi racional. Čěk by to nazval úplně ukázková, vertikální integrace produktů. Že opravdu kolem té hydraulikky, on dokázal koupit firmy a poskládal celý ten sortiment takovej, že to postane celý sortiment hydraulik, jako fakt dobrý. To znamená, jestli on něco má fakt dobrý, tak je to obchodní cítění. A to považuji za nejlepší, kterou jsem se měl mohl naučit vedle toho, jak funguje obchod. Do té doby jsem vlastně hodně zaměřený na tu druhou stránku, na tu druhou část toho zisku, na ty náklady. Čověk se ve finále radši korun vydělám naší ušetřimy, je to jednoduší. Takže to zase bylo tímhle směrem dobrý. A tohle to bylo úplně náhodou, jak jsem byl takový hrozně najivní, tak jsem tom vůbec nerozuměl. Vůbec jsem tomu nerozuměla tenkrát nás bylacký klaster, jedických obarových organizací, dávali dohromady setkání delegaci českých firem pro setkání se zástupci velkých francouzských Aerospace firm na pařížské ambasádě, nebo na český ambasádě v Paříži. Žo super, tak jsem se tam přihlásil, tak jsem tam vyrazil. On to naprosto senzační, protože člověk měl možnost mít 6 hodinových míků, jedna jedna s ředitelami nákupu, Abasu, safránů a fakt těch velkých. Tak jsem říkal, fajn, tak to je dobrá zkušenost. Já jsem to vůbec nerozměl a vůbec jsem nevěděl, co s tím mám dělat. A mimochodem Česká ambasáda, teda v Paříži, jako nevím, jestli to znáte, na naprosto senzačně místě. Ona je asi z 50 metrů od iFlovky. A tam horní terasa, se který koukáte krásně takhle jako přímo na iFFLovku. Senzační místo. Tak tam probíhaly tyhle jednání. A já jsem to bral tak, že se potřebuju navnímat to, že jsem tomu neznal. Já jsem ten obor neznal, nikdo mě to neměl ve firmě někdo naučit, že tam nikdo už takovej nebyl. Tak jsem se to člověk se nejlíp naučí od zákazníků strhu. Tak jsem to vzal jako jednání nebylo to. On to bylo hrozně komický, protože oni pochopili velmi rychle, že ta hodina, kterou jsme měli vyčleněnou, nebyla pro to, abych já jim představil naši firmu a snažil se jim se prodat, ale že já jsem z nich náhal informace, jak má vypadat ta firma, aby jsem pro ně byl zajímavý. Tak to bylo tímhle způsobem.

SPEAKER_02 48:50

Oni to pochopili tu hru asi třeba po deseti minutách vždycky toho jednání, pak už mi sami psali, co ještě by bylo dobré, abych si poznal, že těch poznám. To říkal, můžete mi hláskovat tu normu, jak jste říká.

SPEAKER_01 49:05

Ale tehdy někdo jeden člověk z Čech investu, a ten se ptal, co děláte? Dělá to ještě někdo jiný. Ne, nikdo to nedá, to děláme nejhlíb, a to všechno umíme perfektní, a pár měsíců na to potom jsem mi ozval. Ale máme tady jednu firmu ze Spojených Arabských emirátů, který ze Spáných Arabských emirátů, který povstávají někoho na vývoj podvozku pro nový letadlo. Chce to dělat? No jasně, to chceme dělat. Umíme perfektní. A tu dobu jsem viděl, že to neumíme, že jsme to nikdy neuměli a že na to tu kompetenci nemáme. Ale říkal jsem si tak fajn, tak se naučím, aspoň, jak vypadá, jak vypadá zpracování nabídky, vůbec na vývoj takového komplexního systému, jako je celý podvozkový systém pro nový letadlo. Tak jsem říkal, že jsem dostal tu technickou specifikaci. Tý jsem samozřejmě nerozuměl, že to bylo jako desítky stránek technické specifikace letadla. Tak jsem se domluvil ještě s jedním člověkem faju o dochody, který nám po večerech udělal technickou částí nabídky a uděláme i sám, udělal základní návrh, jak by měl ten podvozek vypadat. Na jako velký pěkný papír tušků, nakreslený ještě teď mám schovaný. Tak hrozá hroze hezká řevesná práce jako faktě tady tomu rozumí, a bylo vidět, že to víc co dělá. Tak jsem říkal, k tomu zkusím dělat tu komerční část, zkusím tam něco nadcenit. Tak jsem to zkusil fakt odhádnout. Tak jsem jim tu na Bídku poslal a říkal jsem si, hele, oni poznali, že jsem v lese a bavnou rukou, a já jsem se aspoň aspoň měl možnost vidět, jak vypadá jako skutečný ARV. A oni říkal, tak mi to přejďte odprezentovat. Dobrý, jak se děj v Abu Dabi, že jo? Jám si pěkný ve. Pěkrát cest.

SPEAKER_02 50:56

Co letěkrát jsem v hrozně chtěl letět 380, tak jsem si našel let, který letěl 380. do Abu Dabie.

SPEAKER_01 51:03

Málem uletilo šádl do góry se zase na hodinovém letu. Měl spožděný 3 hodiny. Běž zpěsila pro svůj první první vstup do A380. letadla, jsem měl takový, že už jsem byl vyvolávaný letadlo celý letadlo čekalo až já nastoupím. Protože jsem dělal jako wolk of shame celou toučení uřícený. No a tak jsem tam měl odprezentovat tu nabídku. Protože v týd jsme uměli dělat prezentace.

SPEAKER_02 51:33

Jestli jsme se něco napříali, tak dělat obráňské obrázky. Tak jsem připravil prezentaci našich schopností a toho, co všechno děláme.

SPEAKER_00 51:42

Z toho jsem tam chviděl celý to, co tady hodinu budoval.

SPEAKER_01 51:45

Jak to bylo skvělé. Ne, to bylo hrozně užitečnej skvěl. Já jsem pozbíral ty historické fotky, které se historicky v těch semběch vyráběly. Ty staré fotky jsem dal do té prezentace, aby jsem ukázal jako faktou histori.

SPEAKER_02 52:06

A říkal jsem si, tak oni poznali, že jsem zase v lese.

SPEAKER_04 52:09

A ty tam s tím technikem?

SPEAKER_01 52:10

Nebyl. Jsem měl sám. To jsem měl sám. To jsem říkal, tak oni poznali, že jsem v lese a bude. To dobrý. Aspoň si, aspoň si, aspoň si vyzkouším, jak vypadá prezentace té vlastní nabídky a tak. To, že to jsou Spojení Arabský emiráty, neznamená, že to jsou neznalí lidi, protože oni mají tu schopnost toho, že oni si umějí koupit dobrý lidi z celého světa. Takže celá ta firma je postavena na tom, že se Emiráty se rozhodli, že jedno z klíčových industrií, které budou mít v rámci tady transformace ekonomiky mimo roku, je, že chtějí mít vlastní Aerospace, což je hodně odvážný, protože na celém Middle Eastu není v podstatě žádný vlastní vývoj letadla. To měla být první firma, která vyvine a vyrobí letadlo vyrobené v tom regionu. Oni to udělali tak, že vytvořili firmu, dali do ní peníze, dali tam lokální management a dokoupili si chytrý lidi ze světa, z Airbusu, z Embraeru, bylo to postavený hodně na Brazilcích. Takže byly docela dobrý. Přijeli docela jako rychlej způsob, jak vytvořit nějakou firmu. Takže proti mně nebyli úplně hlouvě lidi, protože mě opravdu byli lidi z Embraeru a z Airbasu a vtušně jsem říkal, fakt ty to musí poznat. A jsem odjel a za týden mi řekli, tak my se na tom nádherně zase od prezentovat přejdeme podívat. A počitě. S tím uděláme si tak jako pětidenní výlet tady po Čechách a projdeme, uděláme ait té firmy. To nemáme se ukázat. Vůbec jsi říkal, půjdeme do té fabryky. Jasně v té fabryce se něco vyrábě, ale vůbec ne to, co říká, co má vyrábět. A tak se dovolil a zpustím technikem a jedám o dochody. Ten si vzal den dovolený. Já jsem říkal, můžete napět. Ne, já může jenom jeden den. Říkám tak, jak si udělám?

SPEAKER_02 54:03

Co uděláme ten zbytek.

SPEAKER_01 54:05

Našel nějakou jinou firmu, která byla ještě v liberci, která jako opravdu měla v konstrukci. Jako velmi hezký, dělali pro automotiv a byli hodně schopni v konstrukci. Tak jsem je prezentoval, jako to je naše partnerská firma a den jsme strávili tam. Pak jsme jeli ještě den do jiný firmy v Jihlavě, která jsem říkal, to je náš partnerská firma, která pro nás bude kolo a brzdu na ten podvozek. Pak jsme měli do Brna V UT zrovna tou dobou tam ve UT nám dělalo životnostní zkoušku toho podvozku, který nefungoval v té itáli.

SPEAKER_02 54:37

Takže tam cyklová ta životnostní zkouška. Tak jsem asi ukázal vidět. To je náš podvozek. Dobrý to tomu rozumíte a tak jsme to běží ten podvozek. A stejně jsem si říkal, jak musí pochopit, že jsem úplně v lese?

SPEAKER_01 54:55

A vrátili jsme se odjeli, a jsem říkal, tak už jsem říkal, tak to necháme. Ono to hspí. A za pár měsíců mi říkal smlouva krevizi. Tady je první draft smlouvy. No dobře, tak co s tím jako vám dělat? Teď Farková, právník. To říkal, vezme by si na to nějakou právní firmu nedáme to jako ať, to byla třeba 80-stránková smlouva v angličtině. Na jako dost specifického okruh, který mu od nás nikdo nerozuměl. Onáž právník říkal, co bychom dodávali právníkům, to by to stejně jenom na tom akorát si vzali peníze, ty by ti se nedeporadili. Po večerech jsem si tak jako se zvýrazně čovačem škrtal a přiklal jsem si, co to tak asi může znamenat. A pak jsme to takově strašnýma skokama. Jsme dostákali k tomu, že jsme byli před podpisem té smlouvy, co jsme doplněný. Korátže tam co vážlo ještě na vydání exportní licence, protože to bylo vojenské letadlo. A nějak se zdržovala se ta exportní licence. Ale já v mezičase už jsem si vyříkal, už je to docela reálný. Už to vypadá, že se tomu asi jako nevyhneme. A já nevám, kdo to bude dělat.

SPEAKER_02 56:14

Tak jsem musel začát jako hledat ten tým těch lidí.

SPEAKER_01 56:17

A ono co rozrovna vyšlo, že tou dobou jsem měnil management v Aruchody a dochody na tom nebylo dobře, a do lidí odcházelo tam tu. To znamená, jsem si dva lidi s dvouma lidmi jsem se domluvil přímo Fajru, který stejně uvažovali, hledali práci někde jinde, a už byly rozhodnutý, že půjdou mimo letectví, tak jsem aspoň měl tu možnost nabídnout, ale pojďte dělat zajímavý projekt v rámci letectví. Takhle jsem poskládal 6. konstrukční tým a říkal musíte si vyřet jsou prážáci, musíte sedět v Praze. My jsme v Praze neměli žádnou firmu, tak všechny ty firmy byly kolem republiky. A to byl rok před covidem, jestli si pamatujete, ještě to byly doby, kdy byl jako totální přetlak nebo nedostatek kancelářských prostor. Bylo fakt těžký sehnat nějaký kancelářsk prostor, asi pamatuju v Vánoce, když jsem scháněl, obepisoval všechny různý kovorky abyson vůbec někde získal kancelář. Bylo jako hrozně těžký. Pak přišel kůčový to splách na nějaký čas. Takže jsem vůbec kancelář. No a hojáti evidentně tlačil čas, evidentně někomu slíbili, že už zahájili ten projekt, že už mají domluveného dodavatele a že už ten produkt barěk běží. Takže ačkoliv jsme neměli podepsanou smlouvu, že jsme ještě neměli potvrzenou exportní licenci, tak jsme nemohli podepsat tu smlouvu. A zároveň já jsem měl připravený ty lidi, ten tým těch šesti lidí, kteří měli připravený výpovědi, ale nemohli do té doby, dokud jsme neměli licenci neměli podepsanou smlouvu, tak oni by bylo riziko, vydávali zbytečně výpověď. Tak to byla jako taková trojta míra nejistoty. A do toho vyňátři říkal, my potřeba začít, měl jsem kykov. Kikov? S kým to dělá. Oni ne, ne, ne, asi jako prosadili, že musí být kikov. Tak naštěstí mě tady na Růstonce, jak je naproti JNT, tak tam byl nějaký začínající kovor, kde se zrovna zkoloudoval. My jsme první kancelář, která tam byla. To bylo ještě patro, dva úplně staveniště. A my jsme nějakou malou kancelářala takhle velikosti asi tohle. My jsme měli stůl. Já jsem neměli ani počítače, tam měli jenom monitory, aby to vyšlo. Měli jenom monitory. A oni přijeli fakt na pět dnu a měli smeky kov. A já jsem tím lidem, kteří ještě ani nedali ty výpovědi, tak jsme udělali vizitky. Měli jsme jim pozice-konstrukté, hůj výpočtář a tak. Takže si představovali pěkně tady byl ten tým těch lidí z těch emirátů, a proti tomu byl tady náš vývojový tým. Táme jsme zahájili projekt, udělali smeky kov. My faktovali jsme první plavbu. A mezi časě jsme dostali o tom pár týdnů, na to jsme dostali tu licenci, podepsali smlouvu podepsali smlouvu a rozběhlo se to. Tak se stalo. Ale bohužel se to to, jo. Bohužel trochu nešťastný, se to mělo jakýkoliv vývoj projekt letadla, ještě k tomu, takhle v tomhle regionu je hodně nejstý. Covid do toho, kovy to celý zpostil, otočil. Teď tam došlo k několika zpožděním toho, že jim to nevycházelo. Ta konstrukce toho letadla, takže se to zastavilo a teď to vypadalo. Ten projekt si prošel několika fázek, makincký smrti a zase oživení, a že jsem s tím strávil jako dost nervů jsem tam nechal. Ale teď příští týden je Dubaj air show a tam to poletí poprvé, takže opravdu poletí letadlo. Ale poletíš se podívat. Mrzí mě to, že tam je.

SPEAKER_00 59:56

Fok, ale to zvednout 2030.

SPEAKER_01 59:59

Myslím tě to, že to neuvidím, protože jsem si jako hrozně říkal, že by bylo super potom být tam někdy na tom letišti a vědět, že tady letí letadlo, na kterým jsme si to jako vyvinul. Ale je to hezky. Něk srpnu se dodávalo ten první letový podvozek, v hospodářkách někdy byl článek o tom, že Česká firma dodala na první letadlo v tomhle regionu a doufám, že to příští týden bezpečně vzletí a přistane.

SPEAKER_00 1:00:29

To takový hezký konzultantský fake it till you make it, ale úplně dotažený dokonalost.

SPEAKER_04 1:00:33

Jo, jo, to jako. Mě bychom několik dotaz, vlastně už jenom ta rekapulace toho teda, že v rámci Harvát Grups si šel do něčeho, co jste jako nedělali. Konzultoval jsem na začátku vůbec to, že to přijíš, nebo si to prostě přijal, jo, tohle děláme a až když se to nějak zaběhodal, tak si řek třeba vedení, že hele tohle se tady děje a zánoj.

SPEAKER_01 1:00:51

Já jsem to s panem Karvě. Tím, že můj jediný nadřízený byl pan Harvat a trávili jsme spolu dost času, že všechny ty kroky ono jich věděl. A vždycky jsme to dělali tak, aby jsme měli pojištěný ten další krok. Že jsme nešli do nějakého rizika dopředu, že vždycky to bylo v takovém momentu, že pokud by to zhavarovalo v ten daný moment před tím podpisem té smlouvy, tak jsme zase toho toliku neriskovali, nestratili moc. A fakt do určité fáze jsem to bral tak, že se tím užím. Vždycky zkusím další krok, oni mě pustili do další dveří a já se něco trochu naučím. Až v nějaký moment jsem pochopil, že to začíná mít jako skutečný rys toho, že to může dopadnout. A v tu chvíli už to nabralo jako pětší, už to bylo vážnější.

SPEAKER_04 1:01:35

Takže pan Charvá taky docela jako střelil, že těch to podporoval.

SPEAKER_01 1:01:39

To fakt ocím. To si myslím, že to, že měl, to, že měl tu odvahu do toho jít, tak to by neudělal každý. Ono teda to, my jsme si to měli, snažili jsme se to i vždycky bekovat, takže třeba to financování nebo ty milníky plade vždycky nám jako částečně nebo kryli a překrývali tu nás etapu. Kdyby se stalo to, že to se to zastaví daný moment, tak aby jsme věděli, že minimálně ty nákladny máme krytý. Že nějaký řízení, nebylo to úplně bezhlavý. Bylo to takový jako kalkulovaný riziko.

SPEAKER_04 1:02:25

A dokázal si sebe jako přesvědčit, že říkáš si do toho šel, protože si věděl, že se z toho něco naučíš. Dokázal si i na ty tenky chodit jako s tím mindsetem hele, fakt i co se stane, co se stane. Já se tady něco naučím, nebo si to jako interzivně prožíval. Že jsem představit, že budou fakt nervózní při takové věce. Měl bych takový ten seřený žalubek, jako co se stane když. A nebo si tak dokázal tu hlavu oklamat tím, že hele, teď se tady naučím a přičem už je docela volky věci.

SPEAKER_01 1:02:50

No to jo, no, to bylo ještě zajímavá moje cesta předtěsně před podpisem té smlouvy. Tak oni řekli, hele, přejď na tři, přejte, přejte, přijďte, že my si přejte tým. Tak přejte na fakt vybukovali čtyři dny. Čtyři dny na jednání. První den byl celý věnovaný na jednání s technickým týmem, druhý den s nákupním týmem, třetí den s Právníka. Čtvrte den potom měl být nějaký skrnující s top managementem a tak jsem tam měl sám. Takže ten člověk z Aira, ten člověk se léra nemohl nedostatní. Že nemohl zrovna před nějaký sární prázdniny nebo něco, tak jsme byli domluvený, že byl aspoň na telefon.

SPEAKER_02 1:03:36

Takže hezky, když jsem tam. A proti měli ty technici a oni fakt milý. To je fakt jako Brazil, co jsou takový sdečky, neměli moc zůvodně koupat.

SPEAKER_01 1:03:45

A já jsem se fakt snažil pokud to šlo, tak co nejvíce si to navnímat sám, aby jsem byl schopný reagovat. A pokud už jsem se dostal do nějaký fáze, tak jsem zavalal telefonem a odpovídal ten člověk. A to jsem přišel po tom dni, s těma technikami jsem přišel naho a říkal, jo, tak to už mi asi nic horšího nemůže čekat. Dobrý, to se zvládlo. Dobrý. Pak na mě nastoupili nákupčí. Obě mě teda spláchly hrozně. Ty poměrně začaly chyt takové věci, které jsou asi evidentně standardem v tom odvětví. Že to je hodně náročný odvětví na garance a to, co člověč člověk musí ručit úrovní pojištění, a to se bude obrovský rizika toho provozu. A to jsem vůbec neznal, takže ty mě tam jako totálně vymíchali. A to se mnou teda asi za to. A to mě splálo asi nejvíc. A to jsem se vrátil. Kam jsem se to dostal. Jsem se asi neměl dostat. Ale nějak to prošlo. Ten kontrát byl celkem na 15 milionů dolarů, což už není není úplně málo. A mě tam dvě úrovně bankovních zástav, jedna performance bond, druhá a druhý ještě byl nějaký zádržný. A chtěli bankovní záruku. Fajn. Jenomže v tu dobu ještě to byl fakt takový období, kdy banky nechtěly financovat vůbec jako zbrojní průmysl. To pro ně byl totální odpad. A žádná banka to nechtěla vystavit. Jediná, která to chtěla vystavit, která byla schopná, byla Zběrban. A tu zase nechtěli Emirátři. Řekli, nechceme s ruskou bankou mít společného. Takže najednou se to celé mohlo bylo zase v momentě těsně před podpisem. Kdy to celý mohlo zhavarovat jenom na tom, že bychom nedostali bankovní dárku. A pak Charvátem, tak to věnej bez záruky. Taký nějaknej to bez záruky. Jak to je super. A já oni evidentě, oni už byli potřebovali. Je to jenom ten důvod, že oni už byli fakt v kutě a potřebovali. Že byli fakt v kutě a potřebovali. Just to roze běhnout, jo. Jinak by nebyl důvod, proč bych na to přistoupil. Ano, podařilo se nám to věnat i bez bankovní garance. Já fakt se těším na to, že jestli příští týden uvidím někdy 17. 17. až 26. listopadu dubě a show, tak se tam budu sledovat nějaký videa až mi natočej, že to opravdu poletí.

SPEAKER_04 1:06:25

To je ten z lepší příběh, teda co jsem slyšel pracovní.

SPEAKER_00 1:06:30

Není špatný. A kdy pak přišel pro tebe ten zlomový moment, kdy jsi začal říkat už tak možná to přerůstám nebo jako už se tady nevidím prostě za pět let.

SPEAKER_01 1:06:40

Je to to, ale je to spojený hodně s tím, že tím, jak je to firma řízená jedním člověkem nebo vlastně najním člověk a to je ten ultimátní vlastník, tak ono to má vlastně své výhody, svoje nevýhody. Nějaký jsou skvělý, že máte strašně krátkou zdálost mezi tím vlastníkem kapitálu. Na druhou stranu se strašně odkázaný. On je silná osobnost a hodně autoritativní ve způsobu řízení a pod tím se nedobře pracuje dlouhou dobu. Je to fajn jako jde to zase asi stejným způsobem. Po ten čas, dokud víš, že se něco učíš, máš prostor růst, tak je to super, ale v nějaký momentu už člověk zjistí, ale je to furt stejný. Je to spurt stejný. A je to rodné, je to rodinný podnik, ale jako ty nejceš ta rodina, takže pro to nemá moc významů. A z toho pohledu se říkáš. Já jsem tam všel brzo. Já jsem fakt rád, že jsem tu na tu příležitost dostal z 27 let. Ne, to bylo rok 17, takže mě bylo 28 a 29. A teď to člověk má možnost si vyzkoušet brzo. Ale zase jsem si říkal, já nechci skončit, takže za dalších 15 let budu dělat stejný a uvědomit si, já jsem jako nejlepší roky svýho života, což si myslím, že je třeba teď. Myslím si, že teďka člověk je někdy mezi 35 až 50, si myslím, že je vlastně jako období, kdy ještě máš energi a možnost a vůli roztočit země kouli. Zkus o to minimálně poprát. A přišlo by m asi strašný životní neúspěch. Pokud bych se probudil v 55 a zjistil. No to bylo strašně pohodlný. To bylo fakt strašně pohodlný a komfortní. Mohl bych v tom pokračovat a nebylo by to špatně. Nebylo by to špatně. Jenom bych se asi v 55 probudil a řekl, jo, prostě jsem to nezkusil jinak. Byl krok ten aid. No, to bylo tak, že jsem se mentálně, mentálně jsem se rozhodl, už jako nechci pokračovat a chci dál. Tak jsem si udělal nějaký cvičení v tom, řekl jsem si. Asi jsem vždycky měl to, že já jsem si vlastně spíš vybíral ty věci. Já jsem asi nikdy neudělal to, že by jsem rozposlal životopisy na několik stran a teď chodil po hovorech a čekal, kde mě vezmou. Já jsem vlastně. TPC jsem si vybral. Deloď jsem si vybral, že tam chci na tuhle přímo konkrétní pozici. K panu Novákovi jsem šel, protože jsem chtěl k němu jít. Dobře pan Harvat mi dal nabídku, tak přišla a tak jsem si říkal, že to se mi ho svědčilo. Tak jsem si udělal nějaký seznam firmy momenů lidí, se kterým bych se chtěl potkat, a zjistit, jestli jako na to mám nebo nemám. A chtěl ty kritéri, já jsem si vybral chci něco. Pro jsem cítil, že i ta firma má potenciál na to, a občas si myslím, že v Čechách je velký potenciál na to, že z Čech se dá dělat i mezinárodní biznes. Prostě tady je dostatek chytrého nebo intelektuálního kapitálu na to, aby se dali dělat odvážné investice v zahraničí. Myslím, taková určitě odprostit se od té jsme malá země, musíme dodávat. A jsme rádi, když můžeme tomu Němcovi dodávat podle jeho výkresu a on nám řekne za kolik peněz on nám za to dá. To pro mě jako není definice mezinárodního biznesu. A to není asi ta ambice. Ale zároveň si myslím, že už tady je spoustu film, který tohle prokazuje. Který fakt dělají velké věci, odvážné věci, už na úrovni minimálně evropský a pár z nich i globální. To bylo něco, co mě jsem nechtěl přijít s tím, že už později, a zároveň jsem chtěl jako to zkusit v tomto případě. Takže vlastně udělal jsem si nějaký seznam 5,6 firm méně lidí. Sněž přirozeně jako třeba IPH je, jako přirozeně. Ta organizace, která přirozeně láká asi největší množství talentů. To je asi tak. A chtěl jsem zároveň i pracovat v kolektivů chytrých lidí. To je to měl rád na konzultačce. To je podstatná čas, že ta konzultačka je nějaký soubor lidí, kteří přemýšlí relativně stejně, a to je na tom ta zábavná práce, pracovat s chytrými lidmi. A třeba EPH konkrétně, to je, si myslím, jeden z nejviditelnějších příkladů tohle. Má to ten mezinárodní rozměr, má to ten rozměr odvážných velkých věcí a přirozeně to koncentruje nějaký intelektuální kapitál. Takže to je asi tak. Já jsem potkal jsem se s člověkem, ale jsem pochopil, že to třeba pro ně nemusí být ten správný fit. Už to velká, to už je fakt velká firma, to už je jako velká organizace, a dostupuje do toho jasně, ale oni už jsou tak velký, že už umějí hledat ty pozice globálně. A už se v tu chvíli, že člověk pere najednou s podstatně větší konkurenci. A narovinu jako s mojí zkušeností, si myslím, že nejsem prostě nemám ty zkušenosti na to, aby jsem se praloval ty nejzajímější věci, třeba na úrovně BBH. A právě taky jako z další věc byla možnost v rámci investičních fondů. Je to trochu jiná kombinace. Těch posledních necelých 8 let jsem pracoval pro rodinnou firmu. Super. To je jako nějaký mentální nastavení, podnikání, které je hrozně přínosný. Kouká na to z pohledu ne finančního investora, ale jako podnikatele. Spoustu věcí, o kterých bych jenom přistě finančním pohledem. Řekl, to nedává smysl. Takhle Charvát, takhle dal na svůj výsledku jedné slovenské firmy, kterou se chystal koupit. Tě to i zadmo drahý. A on teď on říkal, na webem si tohle. A teď to začalo na to začalme vysvětlovat důvody, které jsou přesně důvody podnikaté, kterých má ovšem investiční horizont nekonečno. A úplně to jako překrylo to, že to bylo drahé, že to bylo rizikové, a všechno. A on se i přesto to rozhodlo koupit. Ve finále mu to nějak vyšlo. Myslím si, že to bylo správné rozhodnutí, který si myslím, že finanční investor by neudělal. Takže jako umět pochopit tuhle mentalitu, ale na druhou stranu teď jsem se rozhodl, že v krátkém čase. Je i dobré si zkusit tu druhou stránku. Umět si přijde mi taky fér. Private fond má velmi jasně daný kritér. Je to hra s nějakým konečným termínem, který má definovaný časové období. A ten můj úkol je taky definovaný, velmi jednoduše. Můj úkol zvýšit hodnotu firmy.

SPEAKER_00 1:13:35

A čím tě nejvíc uvěl ten Amit, respektuje ten fot.

SPEAKER_01 1:13:40

Amit je jako skvělá firma. To je fakt skvělá firma v tom, že ona pro mě kombinuje to, co jsem postrádal třeba na těch průmyslových firmách. Obecně v Čechách. Chtěl jsem se trochu vymatit jenom čistě z té výroby, jako takový. Amit je technologicko výrobní firma. To znamená, je tam pořád ten podíl od té výroby, kterýmu asi nějak přirozeně víc rozumím. Ale zároveň to v sobě nese i jako větší přidanou hodnotu v tom, že to má vlastní softwareový hardwovýový vývoj. A to je tam my máme 90 lidí v softwarovém a hardwovém vývoji. To už není málo, je to podstatná část té práce. A hlavně to je to, co vám vytváří potom tu klíčov marži. Je to firma na velmi zajímavém trhu, je to výroba kolejových vozidel, výroba vlaků, takže zákazníci jsou typicky Siemens, štádar, Škoda Transportation. Jsou velký zákazníci, velký výrobci, dlouhodobý projekty, je to i odvětví, které je způsobem podobný k tomu letectví. Já jsem se už nějak za tu dobu jsem se trochu naučil. Aspoň jsem navnímal, co jsou požadavky toho letectví, co jsou ty standardy, co to odvětví vyžaduje. A kolejové vozidla jsou podobné. Co se týká úrovně bezpečnosti a tak, tak je to jiné, ale relativně podobný principálně. Takže i proto jsem si říkal, to je něco, co se mi líbí. A měl jsem tu možnost nabídku vítěz na CEO firmy Amit. A ročně teď mám 1. ledna a myslím, že to bylo jako skvělý rozhodnutí.

SPEAKER_00 1:15:29

Hezké završení toho přípíš.

SPEAKER_01 1:15:34

A ta firma je fakt výborná, vysoce ziská. Protože ona dokáže fakt přenýst velký podíl toho intelektuálního kapitálu těch lidí, těch výroků. Je to i zajímavý témata se tam řeší. My dodáváme třeba konkrétní příkaz, my zajišťujeme Wi-Fi ve vlacích. Což ano, každý má polestivou zkušenost tím, jak funguje WiFi ve vlacích. Nicméně, není to tím, že by naše řešení bylo špatný. Je to zavázalý tím, že máme postavený na GSM signálu. Tam jsou normálně anteny. Jsou tam simkarty a je to prostě přijímání GSM signálu, což je prostě to pokrytí toho GSM signálu, je hodně kolísový. Ale třeba společně s českýma dráhama, tak jsme vyvinuli řešení za použití simkar, ale stárlinku. Takže české dráhy, jak jezdí testovací provoz s tím vlakem na Stárling, tak to je naše řešení. Co jsme dělali my. J jsme v přímém kontaktu se SpaceX na to, aby jsme byli jejich partneři pro distribuci toho řešení. Je to jiný druh práce a vlastně. A jako fakt velmi zisková firma, jsme v letošním roce budeme mít. Ještě v ledno to bylo, takže skupina Amid je původně Amit. V loňském roce, na konci loňského roku byly dvě akvizice dodateční, takže někdy z asi půl miliardy obratů jsme vyrostli na 1,3 miliardy obratů, dohromady asi 480 lidí. A moje zaměření ze začátku roku bylo pouze na tu jednu firmu a někdy od 8. měsíce je moje odpovědnost potom za celou skupinu za celý hoding a mit. Takže v letní roce plánujeme. Plánuje asi 1,3 miliardy obratů a 300 milionů byty dokácky. Jo, jo, je to.

SPEAKER_04 1:17:40

Za mě to dost komplexní věc, všem jsi se pohyboval. A teď mě zajímá, jak tohle kombinuješ jako s rodiným životem. Protože odhaduje, že každý den celý den bude řešit celou řadu věcí a pak potřebuješ udělat nějaký hard-stop a přij domů s tou hlavou a věnovat se, jak tohle zvládáš.

SPEAKER_01 1:18:02

Já tohle hrozně pomáhal sport. Vždycky jsem zvykně zvyklý sportovat a dlouhou dobu. Proto já jsem hrál florbal a řekl bych asi jako výrazně díl, než bych měl. Protože to přesně pro mě bylo ten prvek, toho věčit si tu hlavu. A jsme možnost hrát na úrovni. Potom jsme se dostali, postoupili jsme z první ligy do Extra Legii, a to mě udržovalo v tom. I přesto, že jsem měl relativně náročnou práci časovou. Tak to bylo přesně to, že když jsem šel spát, tak předtím po práci trénink, a ten trénink se mi líbilo, že vlastně ano, přesně můžeme se smát florbalu, jak chceme. Jasně. Okej, si můžou smát flotbalu a chce. Ale prostě já jsem si ten sport vybral, protože jsme prostě na hokej neměli. A když jsme se všichni byli v roce 98, každý chtěl zbázněný do Nagána. A vlastně ne každý mohl hrát hokej. A vlastně na sídleš kdy jsme běhali s hokej a tenisákem a s kšilovkou jako lapačkou. Tak nejblíž tomu byl florbal tou dobou. Tak jsme začali florbal a z toho důvodu, jak jsem si říkal, už jsem už se tomu věnuju. A jak jsem říkal, že když už něco dělám, tak se snažím to dělat jako dobře. Tak jsem si prostě bohužel už ten florbal vybral. A tak jsem se v tom snažil prostě jako být dobrý. A říkal se, tak prostě, když už to dělám, tak to chci hrát na té nejvyšší úrovni, kterou můžu hrát. Pořád a zároveň ten sport ti umožňuje hrát ho hrát na extra ligu, jsme jako tu nejvyšší úroveň, ale zároveň ještě mít dobrou kariéru v i dobrý život kolem toho. Je to všechno poloprofesionální sport, že to takový. A pořád je to jako studentský sport. Pořád je to to, že pořád to musí dělat lidi, kteří na to budou mít čas a nejhorší vždycky máte nějakého strašně nadějného. Jeden rok vyhraje kanadu a druhý rok nemůže vřematuruje.

SPEAKER_02 1:20:08

To je takové jako česká.

SPEAKER_01 1:20:20

Ale právě proto jsem chtěl hrát ten sport na té úrovni. Když jsem přišel z práce a měl jsem hlavu, tak ten tréning mě by nepomohlo jít jen tak zaběhat. Takže člověk furt přemýšlí. Mě nepomohlo jít zacvičit. Čověk u toho furt mu ta hlava jako jede. Já jsem potřeboval něco, co ti řeknou, ale potřebuješ dělat něco ve vysoké intenzitě, a pokud to nebudeš dělat, tak tě vyhodíme.

SPEAKER_00 1:20:45

To byl ten důvod. Vlastně u toho florbalu, že není to jenom o tom pohybu fyzicku, ale i tu hlavu toho potřebuješ zapojit. Že vlastně.

SPEAKER_01 1:20:55

Když nejseš? Když nejseš, tak jsi jako hru. Tak jsi mimo hru. Tak jsem vlastně nemlušně. Proto já jsem neměl rád ani ten sport jako takovej. Já jsem měl rád ten režim toho, že mi to udržovalo. Já jsem měl rád ty lidi v tom týmu, že to bylo super. A ten režim. Protože když jsem skončil, já vlastně nechci hrát florbal na ZBK. Já si radši najdu jiný sport. Já radši se vrátím třeba k tenu, který jsem hrál závodně, tak mě baví víc tenis. Teď jsem si jako si našel zase něco, co mě bude trochu vypínat hlavu, tak jsem začal chodit na tybox, co jsem nikdy nedělal.

SPEAKER_04 1:21:34

A tam, co mám informace se dobře vyprala.

SPEAKER_01 1:21:38

Ale takhle stejně způsobuje. Chodím na otevřený tréninky do normálně gimu, s klukami, který se tomu většinou věnují celý život. A ta moje motivace je se tak zlepšovat, být zase trénink od tréninku, být lepším partnerem v tom sparingu. A když se člověk nesoustředí, tak to může volet. Proto i z toho důvodu toho mám vlastně mi to posvědčilo. Nebo je to nějaká forma krize středního věku. Jak často trénuješ? Malo přesně tak. Teď máme už dvě děti. Skoro pětiletého vluka a teď čerstvě 8měsíční. Takže jednou týdně se snažím opravdu asi jednou, když to vyjde, tak dvakrát týdně. Aspoň si udělal ten čas, ale je to hrozný balán mezi tím, mezi tím. Takže. A máš teďka v práci i tak, že musíš s tím hodně cestovat nebo. Jo, ale mně se třeba výrazně zlepšilo to, protože buha karmáta, my jsme ty fabryky měli. Já jsem byl vždycky v Praze a jezdil jsem. Nezdil jsem strašných kilometrů. A strávil jsem strašného času v autě. A nevadilo mi to trochu. Když jsem byl sám, tak mi to vlastně nevadilo. Ale začalo mi to bět v momentě, když už jsem měl rodinu a prvního kluka, tak už mi to přišlo, že ten čas strávený v autě je jako ztráta času a pokrádám ten čas rodinu. Výhoda a mit je v Praze, plus máme ještě ty výrobní závody v Bansku a ve Vočicích. Tam se dá dojíždět. To není takový problém, ale většinu času můžu být tady v Praze, takže mě se tímlo změnou výrazně zkvalitní život v tom, že já mám 20 až 30 minut, když je velká doprava do práce. Žáno můžu odvíjst kluka do školky, přijedu do práce a vracím se a můžu v práci díl a vracím se ještě dřív, než jsem se dřív vacíval za sebou nebo z jiný fabryky.

SPEAKER_04 1:23:44

Funguješ jako na tom principu, že je potřebuju dodělat to, co mám rozdělaný, nebo máš nějaký časový hard stop, že pátá, šestá půl sedma a měl bych se odebrat domů.

SPEAKER_01 1:23:58

Asi přirozeně. Te nějaká přirozená odpovědnost člověka, že ví, že se něco musí udělat a že se něco musí dodělat. Myslím si, že jsme si jako vyzkoušeli v konzuce to, že umíme. Že když je potřeba, tak umíme šlápnout do pedálu a trávet opravdu odpracovat. To taky jako jedna z užitečných asi vlastností. Mít tu schopnost vědět kdy. Nejsem úplně fanoušek toho za každou cenu dávat najivo, musí se hrozně pracovat. Když je ne.

SPEAKER_00 1:24:34

Když úplně nutně potřeba není, tak to říkal ho před tebou. Není to o tom, kolik hodně do toho dáš, ale důležitý je ten výsledek.

SPEAKER_01 1:24:44

Ta kapacita, kterou do toho vyšší. Propocený tričko zábat nevyhrává. To dobrý.

SPEAKER_00 1:24:51

A nebo co říká jenom doktor to říká, to dobré kuňská někde skáčení, když musí.

SPEAKER_01 1:24:58

Ale to trochu zavadí nosí.

SPEAKER_00 1:25:03

Necháme to. Tak, ještě národinu. Já jsem zapomněl si, co jsme tam stali.

SPEAKER_04 1:25:16

Mám vždy otázka, tak se nějak.

SPEAKER_00 1:25:22

Němu musím říct, že mě zaujal ještě jeden kontrast v tom životě a to je ta, jak jsme to teď probali. Ta promyšlenost kroku, který děláš a kolik času zvěnoval těm jednotlivým fázím. A pak ta neskušná rychlost s výběrem životní partnerů. To bylo geniální.

SPEAKER_01 1:25:41

Protože to člověk jako rychle poznáš, tak nemusíš dlouho vybírat. Když víš, tak víš. To přesně tak. Já si nemyslím, že všechny ty kroky, které mám v životě, jsou nutně promýšlené. Je to nějaká střelba, jako intuitivní třeba správným směrem. A to vlastně myslím, že až když člověk ví, že střelilo dobře, tak není důvod a se zkoušel cílet na mnou.

SPEAKER_00 1:26:11

Já bych se potom psal. Moje současná žena se ke mě stěhovala, a podle mě ani ne po třech měsících, to jsme spolu tak nějak chodili. A vlastně to dopadlo.

SPEAKER_01 1:26:22

Já si pořád furt myslím, že věci se stejně dějí, tak, jak se dít mají. Nechci by to znělo nějak příliš ezotericky. Ale vůbec si myslím, že člověk nelpí na těch věcech, netlačí to zbytečně, tak oni stejně tak jako si myslím, že do firmy se správný lidi nehledají, ale přitahují. A že se lidi potkají tak, jak se mají potkat, nějak si přirozeně myslím, že tohle funguje. A tak nějak se mi to strašně přirozeně přišlo i s mojím manželkům.

SPEAKER_00 1:26:51

Ne? To je skýné.

SPEAKER_01 1:26:53

Že jsem v nějakým krátk čase by to přišlo jako naprosto přirozený tak, jak by to vlastně mělo být, a ani bych neřekl, že to bylo tak krátké čas. V ten daný momentu už to přišlo, připadalo jako hele, už jako jsme dostatečně dlouho a už jako nepotřebujeme.

SPEAKER_00 1:27:11

Co víc. I tenkrát brali třeba jako u nás, že jsme se spolu sestěhovali, tak jako jsem si říkal, tak jsme dospělí. Každej tak nějak zhruba víme, co chceme, co necheme. A jestli zjistíme za tři měsíce, že nám to spolu nefuje, když spolu bydlíme, no tak aspoň jsme na to přišli dřív, než když dva roky budeme spolu chodit a pak se stěhujeme a dopadne to úplně stejně. Takže prostě si řekneme, jestli to bude fungovat nebo ne. Tak musíš si něco očit.

SPEAKER_04 1:27:42

Taky době se zakládal rodinový.

SPEAKER_00 1:27:45

My seznámili na jaře 1921 byla svatba. Na jaře 2020. Takže z toho měli dobry podobné. Jste byli podlo mě o rok na přešť. My jsme se potkali pár dnů, že jsme měli vlastně přecházé trošku.

SPEAKER_01 1:28:06

No, no. Fak jsme měli rychle, rychle jsme měli Kluka a pak jsme měli svatbu. To byla skvělá party spavné ty další. Máme dva.

SPEAKER_04 1:28:22

Ty si říkal 8 věců.

SPEAKER_01 1:28:24

Tak ještě další. Já jsem si to nevylučím to.

SPEAKER_00 1:28:33

No, druhý na cestě teď.

SPEAKER_04 1:28:36

Řekne z někdy jako nějaký ideální počet.

SPEAKER_00 1:28:40

No, já si myslím, že teď za nám to na nějakou chvilku bude stačit. Ale jako jsem nikdy nenapadlo. Bo jako nikdy se nepřemýšlel o tom mít víc než dvě děti. Vždycky. Jim, že mám jako jednu. Chceš na seatý auto. Tam se dostane vždycky. Ten jako život ze třeba dětma už ti prostě komplikuje život. A mám kamaráde, který má tři děti. A on ještě se živí tím, že má firmu na transport auto dováží auta hodně z Německa. Takže často i, že on by fyzicky něco vozil a spíš zajišťuje ten dispečing k tomu. Ale samozřejmě, a tam někde potřebuje něco přetáhnout, takže jeho podmínky auto bylo, aby to utáhlo třeba půl turny na kouli, aby se dozadu vešli tři sedky a to splňuje přesně jedno auto na trhu a takové sedmička, tak k tomu je odsouzený prostě.

SPEAKER_01 1:29:35

To jsem myslel, že třeba jenom fiat multipla. No, to je legenda. Já si nevím, že existuje definovaný počet, že si řekneš tolik dětí je. Mě to třeba říct. Teď přišlo by mi líto, že vidí, jak to utíká strašně rychle. Přišlo by mi hrozně rychle si říct, ale budeme to mít jenom jednou, a začít to oheské období jenom jednou, protože on strašně rychle uteče.

SPEAKER_00 1:30:05

Jo, jako to je šílený. Jako to druhé pro mě bylo třeba mentálně nobra. Toho třetí věřím, že už budu přemýšlet. Ale je to to vlastně. Ale bych přesně říkal, že bych tomu spíš nechal trošku jako volný průběh.

SPEAKER_01 1:30:18

A hlavně zhodně záleží na týženě. Protože pro nás je to naravno, je to asi jednoduší. Je to prostě výrazně jednoduší. My neseme možná to přijímě jakože chodíme do práce a pak, když můžeme, tak se snažíme pomoct doma. Ale prostě pro tu ženu je to těžší ještě k tomu, když měla práci, měla nějaký život, mě rozvíjela nějakou kariéru, tak si jedno nebo dvě dítě děti s odstupem, tak je to strašný.

SPEAKER_00 1:30:48

Ona musí dělat všechny ty účky.

SPEAKER_01 1:30:51

Pro tu ženu, je to hodně hodně velká oběť. Nech si říká, že to je oběť, to ne, ale není to jednodušný.

SPEAKER_04 1:31:03

A pět letech, že už řešíte školu, už to máte nějak vyměšlený přečle nějaký velké kanadky.

SPEAKER_01 1:31:10

No jasně, je to. Takového toho tlaku, že si uvědomuje, že chcamo dítěti dát, co nejlepší předpoklady do života. Ale když už existují přijímací už existují přípravné kurzy na zápisy do první tří, tak to mi přijde trochu ustřelený. A kalkulace rodičů v tom, že cíleně dají odklad pro to, aby měli větší šance na zápis do první třídy. To je přijde jako. To je všude těžký.

SPEAKER_00 1:31:49

Že se spíš tu ambice propisuju tam, kam by se propisoval.

SPEAKER_01 1:31:54

A nakonec jste zvolili cestu jako běžného státního stovní. Máme školku státní. Máme školku státní a zápis do školky budeme řešit až v roce 27. Takže ještě máme ještě nějaký čas. Nějaký čas vystresovat se přijímacím přípravnýma kurzami na dobrou základku.

SPEAKER_03 1:32:15

A ještě jak ty zazněli knížky, třeba nějaký typy. Máte už nějaký zajímavý typy na knížky?

SPEAKER_00 1:32:22

To mi, co řeknu, Michal. Schválně jest, jestli se potkáš.

SPEAKER_01 1:32:25

Tak máme. Záleží, že máme oblíbený autora. Václava smila. No, to jela trochu masochismus. Oblíbený neoblíbený. Je to takový, jakože jsi těžký čtení.

SPEAKER_00 1:32:38

Jsou tam i jako lehčí kousky, ale většinou je to velmi těžké.

SPEAKER_03 1:32:41

Až doporučoval Gat, myslím, že.

SPEAKER_01 1:32:46

Jak oblíbený a jsou asi 8 knížek v tom od něj přečet. A fakt to jako něco je hodně bolestivý. On to ve většině případů je to složitý v tom, že on ti neříká takhle to je, nebo on ti neříká takhle by to mělo být, on ti to nehodnotí. On ti to fakt popíše. A dost často nechá ten závěr na tobě. Takže v tu chvíli je to strašně složitý. On do velkí detailu ti říká, jak ty věci jsou, jak fungují. Nakonec si udělá nějakou syntezu závěr, který ti řekne, třicet stránek čtež něco, co říkneš, proč to jako čtu, jako v podstatě suchy výčet statistik, dát a historických událostí. Ale nakonec si on po 15 stránkách třeba tam udělá jako jeden odstavec proto. Ale mě to na tom baví, to on ti. Třeba takový. To je takový jako povídání, to je takový takový filozofování. A oni hodně a mnoho a něco. Si řekne řekne hodně nebo mnoho, že řekne tolik. A teď na tobě, jestli si vyhodnotíš to hodně nebo málo. To vyžaduje nějakou míru tvoji vlastní úvahy nad tím, co čteš.

SPEAKER_04 1:34:07

On má píše?

SPEAKER_01 1:34:10

En die z toho strašně široce zaměřený od nějaké udržitelnosti. Co třeba pro mě, co si jako vlastně beru z těch knížek je, je nějaký pohled na udržitelnost. To se zvlášť v době, která je dost definovaná tím, že máš extrémní pohledy na to, jo. Extrémní pohled plastový brčka a tydeš jako zleva, zprava, a je to moc a to dobře. Ale v zásadě on se ti na to podívá faktově. Řekne ti, třeba jako hrozně skávat. On ti řekne, z čeho je svět tvořený. Ten svět je tvořený a teď pro mě, který je z výrobního prostředí. Tak já za těma věcma a já když vidím iPhone, tak já tam jako nevidím technologii, software a něco. Já prostě jako vidím, že to je skla, že to je kus, že to je prostě kusa kuskovů. A jak se to asi mohlo vyrábět. To znamená, že pro mě je ta podstatně, že ten svět je spojený tvořený ze základních věcí. Je to cement, plást, amoniak a co tam ještě jezů. A ocel. Což já jsem zároveň byl a teď on ti řekne, dokud se jako nezbavíme všechny tyhle čtyři prvky jako pro svoji výrobu nutně potřebuje obrovské množství energie rovná se spálení uhlí nebo vytvoření jako spoustu uhlíkový stopy. Tak jako dokud se nezbavíme těchto čtyřech prvků, nebo najdeme způsob, jak je vyrábět jinak, tak všechno ostatní je jako zbytečný. Že ti to jako dává ti do souvislosti. Pro mě je to takový. Co v zásadě nemá takovou hodnotu a je to jenom takové jako demonstrativně tady se bruchovat nějak. Ale ve finále ten reálnost prova v tom není. Pojď se chceme řešit udržitelnost, pojďme se bavit prostě o způsobu stavení. Pojďme se bavit, jestli potřebujeme lajít tolik betonů na kancelářské budovy. Pojďme se bavit o tom, jestli náhodou nemůžeme kancelářský budovy stavit prostě z CLT panelu, vím, že jste se o tom bavili. Což je v podstatě velmi hezky. To je jako pro mě ta správná cesta udržitelnosti.

SPEAKER_00 1:36:14

A to je asi to, co otevřeš 10 večer, když jsi vyšní.

SPEAKER_01 1:36:19

Takže to je to, co já si třeba z toho smila beru. Jaký další auto? Nail Ferguson, jako historický věci, nebo on historik. A hodně dobře zpracovaný třeba. Pěst. To jako. Jak to bylo?

SPEAKER_00 1:36:45

No, kameru popisku pakí.

SPEAKER_01 1:36:49

To úplně vypadlo. To si třeba jako rád přečtu jako historického.

SPEAKER_00 1:36:55

Se pak líbilo strašně zají geografie.

SPEAKER_01 1:36:58

Zají geografie je super. Obecně. Jsem měl vlastně, když to vezmu, samí, teď se mi líbí knížky, který nějak popisují svět. Jsem si koju, tak jsem asi čelí geografie. Jo, jo, ty maršlo. Zajatí geografie má je asi i třetí třetí třetí vydání.

SPEAKER_04 1:37:17

Ty jednotlivé sekty jsou rozdělené podle jednotlivých geografií.

SPEAKER_00 1:37:22

Evropa, Ruska. To je super. Amerika odsouzená to úspěch.

SPEAKER_01 1:37:28

Přemě obecně mě vlastně baví. Se baví, obecně mě baví něco, co ti popisuje, jak funguje svět. Teď ten Smil ti to popisuje z nějakým pohledem. Ty Maršal konkrétně ti popisuje fungování světa a všechno, co se děje. To, co je na Smilově, je dobrý, že on ti dělá souvislosti. On ti jako pomáhá ti dávat věci do souvislostí. Což si myslím, že zase zpětně, když se vrátíme k nějakému rámci řešení problém, tak ty potřebuješ ty věci umět řešit dílčí, ale umět vidět i tu souvislost. To je nějaký ten pohled. Takže ty Maršlám ti popisuje fungování světa a všechno, co se děje, na základě geografie. Proč jsou tyh konflikty? Protože, nebo ne proč, ale jeden z důvodů, proč ty konflikty jsou, protože tady prostě jsou vodní zdroje, tady jsou přirozené hranice, tady je prostě přirozená nížina, strach daného národa z toho, že jim tam přijedou tanky až do Moskvy a podobně. Ale že to nepochopitelný, že najednou ten svět ti popisuje z pohledu geografie. Potom třeba Huntington ti ten svět popisuje z pohledu civilizací, že má nějaký zase model fungování, model pohledu na svět. Kdy se ti to podívá na to, a ten svět ti rozdělí do nějakých sedmi základních civilizací, které jsou proti sobě jako naprosto jako protichudný. A teď si asi jako říkáš, jak ten svět vlastně funguje? A jo, je to jako pravda. My nejsme jednolitý svět, protože ty máš úplně definovanou západní kulturu, která je pro nás blízká. A ten zbytek světa to nemá přirozený. Konkrétně, že křesťanství, nebo vůbec ta západní kultura, má ten strašně silný prvek individualismu, proto taky celý lidský práva, jsou postavený na tom, že na vrcholu všeho stojí právo jednotlivce. A takhle je vlastně tlačený jsou lidský práva do celého světa. A teď si představ ten svět, ve kterém jako globalizovaný svět, který tuto myšlenku toho principu, toho individualismu, ti to roubuje do kultur a civilizací, který to přirozeně nemají. To je třeba islam. To jsou třeba východní kultury, které tam mají spíš prvek kolektivismu. Pro ně je ta mnohem větší hodnota, je ta rodina, nějaký uskupení. A pro ně to zase úplně vyloženě střed. Proto si dokážu představit najednou ten střed, jak to, že nejsou schopní akcevat pojetí lidských práv tak, jak to definuje a protlačuje západní kultura. Jasně? Protože po nějakou dobu západní kultura měla vojenskou a ekonomickou převahu. A byla schopná to vlastně relativně silou, ale i plus v zájmu toho, že ty ostatní civilizace kultury se chtěly ekonomicky vojensky dotáhnout na tu úroveň, tak byly ochotný akcevat ty pravidla hry. A teď to vidíš, teď jsme jako v situaci, kdy najednou se to nemusí dítě, najednou prostě ti rostou autoritativní režimy, který tenhle projekt v sobě nemají, ale už se cítí být dostatečně emancipovaný na to, řeknou, my už jako nemusíme hrát podle vašich pravidl. Takže třeba Huntington, je zase jiný pohled na to fungování světa. Do toho Nail Ferguson ti to řekne jako přesně jako s historickým popisem. Zase jako dostane člověk ten pohled. Takže to je asi pošlo fotku z toho.

SPEAKER_04 1:41:04

Já bych řekl nějaký mi to rozhodrá. Přemoval o tom, jak důležitý pochopit svět. To minulý i budoucí, než jsem to říkal tožky. To nevilo. A máš teďka jako prostor třeba tě číst?

SPEAKER_00 1:41:21

Uděláš si teďka ten prostor. Málo nebo spíš prostor možná jo, ale teď už hodně nemám energii. Teď jsem to říkal Michalovi, když jsem se udělal naposled. Teď jsem přeskočil z toho čtení těchto těch, které jsou jako fakt zajímavý, ale někdy v některých případech podle toho, jak jsou napsan, tak jsou jako velmi intelektuálně nároční nebo aspoň pro mě. A teď jsem prostě přeskočil, že poslední tři knížky, které jsem přečil, tak byly James Bond. let. Ale prostě mám to jako odpočinek, bylo že ordinovaný odpočinek, unikl reality. A místo toho, abych blbě skraloval na telefonu, tak si přečtu tohle.

SPEAKER_01 1:41:58

Ale já si myslím, že je fakt super zdravý netýrat se tím, že každá hodina mýho času musí být efektivně využítá. Pokud není, tak něco jako ztrácím jižní vlak. Já si myslím, že úplně v pohodě prostě jako chukučet dozdi.

SPEAKER_00 1:42:12

A lepší, než čučet na Instagram je přečíst si jako obyčejnou bylet.

SPEAKER_01 1:42:16

Jo, jo, a prostě jako mě si. Ale my jsme taky fajn nestresovat se tím, jestli každá hodina tvýho času je brutálně a jestli se zlepšuješ každou hodinu a dostat se do toho příšerného stresu. To právě se pak jenom vytáčíš sám sebe.

SPEAKER_00 1:42:32

Psi dostává takový křeče, jakože vlastně nevíš co teď a co první, a jestli bych vlastně měl věnovat tomu a tomu. A možná trošku jednoduše si nalícňkový a odpočinat. To si myslím, že rok.

SPEAKER_04 1:42:49

Já jsem vždycky dostat, ale poslední rok jsem spadnul do toho, že jak člověk odejde v 7 ráno na tréně nebo do práce, tak nějak v 8 se zastaví trochu ten svět tím, že jde mal a spát, tak nemám vůbec energie nejcího, než fakt se jako plácnu na sedačku jenom blbě koukat. Ale trvá to už dlouho a říkám si, přece by to chtělo něco změnit.

SPEAKER_00 1:43:10

A to čtyř nějaký audio knih. Třeba hodně ne tolik cestů, který jsem hodně cestoval, a fakt jsem tam poslouchal mraky audioknih, kde je jasně je to trošku něco jiného, ale nějakou tu informaci z toho dostaneš a lepší, než pokud chceš ten čas nějak využít, tak jako lepší, než nevím co, než cokoliv jiného.

SPEAKER_04 1:43:33

Jo to těžně chybí určitě. Já si pamatuju vždycky, když jsem točky pár stránek a úplně se do mě vlil, když jsem si přečet jako dobrý text, tak se do mě vlila vždycky taková pozitivní energie a chuť zase něco dělat. A rozvíjí to fakt jako ty myšlenky miluju, ale fakt se trápím teď tím, že se na to nenajdou energie.

SPEAKER_01 1:43:55

Bída. Já si myslím, že to je fér si to v nějaký období říct, že to hold teďka nemusíš dělat.

SPEAKER_00 1:44:02

Přesně máš takový to období, jako asi teď to nejnáročnější. Já si to tak nalhávám. Že takový energeticky nejnáročnější období s těma malýma dětmi, kdy se jim potřebuješ hodně věnovat hodně pozornosti nemůžeš zvládnout všechno.

SPEAKER_01 1:44:17

Číci můžeš potom, až budeš starý a až budeš mít spoustu času a děti budou pryč, tak ještě budeš vzpomínat na to, jak.

SPEAKER_00 1:44:26

Když se budeš tít, tak ten nejjednoduší smil je, jak svunguje. Number. A to jsou jako.

SPEAKER_01 1:44:37

To je taková vstupní knížka do.

SPEAKER_00 1:44:40

Z toho se nechal odrat na začátek. To jsou vždycky po třech, čtyřech stránkách jedno téma, velmi jednoduše popane ZTX. To je mozické. Ty přijčteš dvě předspaně a můžeš jít spínat.

SPEAKER_04 1:44:52

Já jsem nesal jedna věcí, které potřebuješ věřit. To zněk. Máš nějakou českou i anglickou. Jako jsem vždycky úplně, už jsi zastřeloný většině, tak klidně českou. To není dobře. Přesně. Tak. Než nikam do města.

SPEAKER_01 1:45:15

Džmě naši kamarádi jsou tady někde na pivovar. Tak je. Využiju to, že tady, že se přidám.

SPEAKER_04 1:45:22

Když tady máš jednu sklíčku. Tak to asi ještě dám, ještě rád.

SPEAKER_01 1:45:25

Takí to.

unknown 1:45:27

Tak.

SPEAKER_00 1:45:28

Tak díky, tak, později.