Jak překonat ODMÍTNUTÍ?

„7 bodů prodeje” – Můj ověřený systém, který firmám a podnikatelům vydělal přes 550 000 000 Kč👇🏻
https://bit.ly/7boduprodeje

Jak zvládat odmítnutí v prodeji (a proč tě posune dál než úspěch)👇🏻

Proč většina lidí nezvládne odmítnutí… a radši to vzdá?

Protože si to berou osobně.
A právě to je zabíjí.

V tomhle videu zjistíš, proč odmítnutí není problém – ale tvoje hlava ano.

👉 Ego.
👉 Strach.
👉 Přehnaný očekávání.

To všechno ti podkopává nohy víc než samotný „NE“.

V tomhle videu ti ukážeme realitu z praxe:
– proč si odmítnutí nikdy nesmíš brát osobně
– proč je prodej čistě o statistice a opakování
– jak tě každé „ne“ přibližuje k „ano“
– proč většina lidí selže, protože to vzdá moc brzo

A hlavně:
Jak si nastavit hlavu tak, abys to ustál a rostl.

Tohle není motivační řeč.
Tohle je realita z call centra, byznysu a praxe.

Pokud děláš prodej, podnikáš nebo se snažíš získat klienty – tohle je pro tebe povinnost.

Napiš do komentáře:
Jak zvládáš odmítnutí ty?

A upřímně:
Bereš si ho osobně?



00:00 Proč odmítnutí bolí víc než by mělo
00:24 Úvod do tématu (odmítnutí v byznysu vs. vztahy)

01:30 Příběh z praxe – když tě nepovýší
02:30 Moment zlomu: vezmeš to do vlastních rukou
03:21 50–100 životopisů jako reakce na odmítnutí
04:30 Jak proaktivita změnila hru

05:00 Proč lidi zůstávají v práci, která je ničí
06:00 Odmítnutí jako součást statistiky
06:47 Prodej = sport (rozdíl amatér vs. profík)
07:47 Jak si „zvyknout“ na odmítnutí

08:43 Proč i nejlepší dostávají „ne“
09:27 Jak si nastavit hlavu správně
10:47 3 principy, jak zvládat odmítnutí:

12:52 Proč klient někdy odmítá (a není to tvoje chyba)
14:12 Ego jako skrytý nepřítel
15:07 Největší chyba: domýšlíš za klienta

16:24 Jak komunikovat svoji hodnotu
17:33 Jak získat feedback i z odmítnutí
19:30 Odmítnutí může být i příjemný

20:07 Shrnutí: co ti reálně pomůže
21:41 „Opakování je matka moudrosti“
22:25 Finální takeaway

Behind the scenes: https://www.instagram.com/matejka.mates_komunikace/

YouTube: https://www.youtube.com/@MatejkaMates

Transcript

SPEAKER_01 0:00

Mě to tehdy už hodně naštvalo, zklamalo, protože z toho psychicky můžeš zhroutit. Hlavně slabší povahy, že jo?

SPEAKER_00 0:07

Veškeré to naše jednání, veškeré to, jak mluvíme, jak se oblíkáme, jak se prezentujeme, co děláme, vždycky tam má prsty, to ego.

SPEAKER_01 0:16

Klíč k tomu si nebrat odmítnutí osobně nebo vypořádat se s ním, a nebo běžit se kvůli tomu. My vás vítáme u další epizody podcast mezi řádky. Majmé Mates.

SPEAKER_00 0:28

Já jsem.

SPEAKER_01 0:29

A dnes se podíváme na téma, jak zvládat odmítnutí. Ať už klient versus vztah, ale hlavně se dneska chceme bavit o tom biznisovém tématu, to znamená o tom, jak zvládat odmítnutí od klienta.

SPEAKER_00 0:46

Tak můžeš to mě začít. Jaký bylo nějaké tvoje velké odmítnutí pracovní co jsi musela překonat. A jak to vlastně překonal?

SPEAKER_01 0:58

Teď se ptáš konkrétně od nějakého klienta nebo v práci, když já nevím, jsem třeba nedostal nějakou pracovní pozici, co bych chtěl, nebo jak to myslíš?

SPEAKER_00 1:10

Tak můžeš odpovědět určitě na obojí.

SPEAKER_01 1:13

Tak to jsem záhrá.

SPEAKER_00 1:17

Ale vlastně nějaký odmítnutí, na kterém jsi mohl třeba uvědomit tu svoji hodnotu. Nebo co ti fakt něco do toho života dalo.

SPEAKER_01 1:30

Tak.

SPEAKER_00 1:31

Když jsi třeba můžeš trošku pomoct, když jsi třeba uvědomil, že vlastně to odmítnutí nemusí být dostat tak špatný.

SPEAKER_01 1:36

Tak krásně mi nahráváš. Už mě napadla jedna věc a ty se ještě takhle krásně dovedla nebo mi do nahrále, jak říkáš. Napadla mě jedna konkrétní situace, když jsem v práci na kolecentrum, jako už klasicky jsem někde prodával standardně pojistky, povinný ručený na auta, ale už jsem byl v té práci dlouho a hlavně už jsem do té letné práce šel s vidinou toho, že tam budu dělat vedoucího, že tam budu dělat supervizora. Takže jsem vlastně šel na tu pozici jenom si protrénovat ten produkt a že budu povýšený na supervizora. Ale nebylo mi to umožněný už ani nevím pořádně proč. Natahovalo se to tam, ty supervizoři, co tam byli, tak dostávali víc lidí, víc pravomocí. A pořád se to odkládalo, že nový tým se vytvoří až někdy, až za půl roku, a tak. A nebylo mi to umožněný. I když už jsem tam procházel nějakým výběrovým řízením, co si pamatuju, ale tu supervizorskou pozici jsem nedostal. Mě to tehdy už hodně naštvalo, zklamalo, protože už jsem celkově na kolcentrech dělal možná třeba čtyři roky, samozřejmě na jiných pozicích v jiných firmách, protože když nevidím někde možnost povýšení tak jo jinam. Tím chci říct, že není vůbec o věci zkoušet nový věci a prostě posouvat se v té kariéře dál. Ale uvědomil si ten moment, že mě to opravdu nakoplo, že když jsem tady v této práci nebyl povýšený, nedostal jsem tu možnost stát se tím supervizorem, což byla moje nějaká vysněná pozice v tu chvíli, tak jsem vlastně vzal nějaký odsud do vlastních rukou a pamatuju si, jako kdyby to bylo včera, že jsem jednoho dne si zedl k internetu a obepsal jsem, a teď teď nevím, nechci kecat, ale opravdu buď 50 nebo 100 různých život, něco mezi 50 a 100 životopisama na všechny colocentra, které jsem našel v Praze. Ale nejenom, že bych vole na jobs.cz a koukal jsem na otevřený pozice nějaký vedoucí a nevím, tým lídry, supervizory a podobně, protože tady těch pozic není úplně moc. Ty firmy si většinou interně někoho povýšej, takže najdeš dvě pozice nějaký vedoucí. Ale mě napadlo, že všechny firmy, co mají colocentrum, co něco prodávají, no tak tam potřebují samozřejmě nějaký trenéry, supervizory, tým lídry, něco, někoho hledají dřív nebo pozděj. A já jsem si řekl, že do všech fi firm pošlu životopis s motivačním dopisem. A do všech, jak říkám, fakt 50 až 100 životopisů s motivačníma dopisama, kde jsem napsal vyloženě. Já vím, že třeba teď nikoho nehledáte, ale mám takový makový zkušenosti, chci dělat vedoucího, baví mě se starat o lidi. Vím, že ty výsledky mám až vámi doručím a poslal jsem takhle desítky životopisů a vlastně ozvali se mi z jedné firmy, že zrovna někoho takového teď budou hledat, že budou rozjíždět teprve obchodní oddělení vlastně colectrum na prodej a že ale nemám ještě ani vydaný nikde nějaký inzerát, ale že se moje proaktivita líbí, ať přijdu, a tu pozici jsem dostal. Takže pro mě výhoda, že jsem neměl ani žádnou konkurenci, ale byla to nějaká moje proaktivita, že jsem opravdu vzal svůj nějaký osud do rukou a šel jsem tomu naproti. Proto teď, když někdo říká, že nemůže odejít z práce, že si nenajde něco jiného a jsou to lidi nějaký pohodlný a zůstávají v práci, která třeba nebaví, která nenaplňuje, protože se bojí, že si nic nenajdou, tak jim říkám, že když chceš, tak vždycky si jako nějakou práci najdeš. Takže tohle mělo vlastně napodlo jako první, asi kdy jsem si poradil já sám s nějakým odmítnutím a bylo to pro mě ve finále ještě jako daleko lepší, protože ta zkušenost, kterou jsem tam nabral, tak mi dala spoustu zkušeností i potom do budoucího života. Protože to nebylo o tom, že bych někam šel dělat supervizora a učili mě to, jak to mám dělat, jak to dělají ostatní týmy. A já jsem opravdu takzvaně na zelený louce vytvářel obchodní oddělení. Vymýšlel jsem KPIčka pro ty lidi, učil jsem se vlastně nějakým předávat zpětnou vazbu. Vymýšleli jsme i nový projekty, které budeme volat. A bylo to pro mě super škola. Takže všechno zlí je k něčemu dobrý.

SPEAKER_00 5:50

No a jak ty třeba zvládáš to odmítnutí, co ti v ten moment proběhne hlavou?

SPEAKER_01 5:56

Jsem nasadný. Když to odmítnutí přijde samozřejmě, ale jako nikdo asi nemáme rádi odmítnutí. A druhou stranu samozřejmě, tak teď se mi to jako lehce říká. Ale je to nějaká zkušenost a říkám to taky svým svým klientům a všem, co obchoduje. Každý to odmítnutí nebo každý ne přibližuje tomu ano, tak to prostě je. A když máš spočítanou nějakou statistiku, že i kdyby to měl být, že uzavřeš každého z tého klienta. Tak vlastně každý ten klient, který ti řekne ne, tak tě přibližuje tomu z týmu ano. Takže bych to bral pozitivně, ale já říkám, samozřejmě teď se mi to už říká lehce. Já si myslím, že na to není jako nějaká. Nebo pak se zeptám samozřejmě tebe, takže si to odpovědeš tak rozmysli. Budu rád, když mi řekneš na to svůj pohled, ale je to jenom trénink. Já biznis celkově jako připodobňuju hodně sportu. A je to stejný, jak nějaký vrcholový sportovec, co ho dělí od amatéra, tak je to vlastně jenom počet opakování a počet těch tréninkových jednotek, který aplikuje. Když si vezmu, že amatér jde do fitka dvakrát v týdnu, má prostě dva tréninky za týden, tak nějaký profesionální sportovec má dost často dvoufázový tréninky, šestkrát v týdnu. Tak ten profí zvládne za jeden týden 12 tréninkových jednotek a amatér dvě. A každý ho bolí ze začátku zvedání těch činek, ten benč a podobně. Amatéra vzhledem k tomu, že tam chodí dvakrát do týdne a má dlouhé pauzi mezi těma tréninkama, tak to tělo, než si na tu bolest zvykne, tak to trvá x měsíců, když to ten profí prostě opravdu zvládne 12 tréninkových jednotek za jeden týden, tak ten si zvykne samozřejmě daleko rychleji. Takže za mě ten v počtu opakování a v tom tréninku a v tom obchodě taky. Já když budu opakovat, budu volat těm klientům často, budu chodit na schůzky, tak ano, poprvý, po pátý, podesátý mi to bude nepříjemný. Ale když mě ten klient už odmítne postý, tak já už jsem na ten pocit jako zvyklej. Vím, že to není nic osobního. Už se to naučím si to nebrat osobně a jdu vlastně dál, protože vím a zlepšuje se, že za chvíli přijde nějaký to ano. Takže je to nepopulární názor, ale ať už tobě nebo spíš jako divákům, by doporučil fakt ten terén opakovat to a tím se vlastně budeš nejlý zlepšovat. Jak to vidíš ty?

SPEAKER_00 8:18

Mně se strašně líbá, ta tvoje analogie s tím vrchovým sportovcem, že vlastně je jenom o tom poštu opakování. Ale já teda ze svůj vlastní zkušenosti zase. Tak ono obecně asi v jakýmkoliv prodeji, v jakýmkoliv sale největší strašák je za mě kook. A to je vlastně továrna na odmítnutí, když jsem taková říká. Protože i když je ten člověk jako sebe lepší, i když je to prostě hárisk, i když je to krokoliv jako co prostě nejlepší produkce na světě. Tak stejně ta úspěšnost je tam tak mála.

SPEAKER_01 9:00

Ty vždycky tam narazíš na to ne. To je jasný. Ten člověk prostě je to nevyžádaný hovor.

SPEAKER_00 9:06

A já si těm lidem absolutně nedivím. Jako teďka už odstupem času, když mi někdo takhle zavolá, tak já si s ním povídám, a jsem vás pojď miláku, jo, já vlastně taky dělám ty stilase, jak se tam daří, jak to jako skládáte. Ale já teda kdy jsem vrátila nějaké otázky, jaký to vzhledem z odběřit já, tak to prostě přišlo časem. To prostě přišlo časem. Tak je osobně na to někdo pomohlo to, že nevím, že nikdy prostě s tím jako se baví, když něco nabíří, když jim něco vytvoří tak. Ta moje morálka je to nascována správně.

SPEAKER_01 10:03

Takže ty víš, že jsi udělal to nejlepší a tím vádemáš.

SPEAKER_00 10:08

Já vím, že třeba jsem tam mohla říct nějakou blbost, možná jsem toho člověka urazila, ale vím, že ta moje služba prostě stáhala potom. Takže kdybych to měl shrnout, jaký můžou být takový ty tři zásady nebo tři pomůcky pro to, aby vlastně si z toho odvítnutí nebral osobně.

SPEAKER_01 10:25

Tak ty vždycky můžeš vidět tři věci. Co tam máš napřený? Bo ty jsi zmyslela, že to jsou tři. To jsi rozborný. Tak si tam přišli nějaký jiný číslo.

unknown 10:33

Tak.

SPEAKER_00 10:35

No pro někoho kdo začíná v tom obchodě a je to těžké.

SPEAKER_01 10:39

Jak se prostě vyrovnat s odmítnutím?

SPEAKER_00 10:41

Nějakou pomůcku. Něco, co tomu člověku může pomoct.

SPEAKER_01 10:47

Tak. Za mě v prvním řadě si to opravdu nebrat osobně, zkusit se to o toho odprostit. Řík, to prostě není nic proti mně, ale prostě ten člověk má třeba blbý den nebo tak. To je první věc. Protože jinak se z toho psychicky můžeš zhroutit. Hlavně slabší povahy, že jo? To je první věc. No, druhá věc je ten počet opakování. Prostě je to nepopulární názor, ale tak to je. A to je prostě volat, volat, volat. Taky se mi stává a není jenom koutko, ale lidi píšou emaily, píšou na Instagram a podobně. A měl jsem teď, že to byl už klient nebo nějaký člověk, co se prostě zajímal o mí službě a řekne, No, já jsem zkoušel ty maily a poslal jsem asi deset emailů minulý týden. No a to nefunguje prostě. Tak jako deset emailů, kde dost možná si to ani, kde se ani jeden člověk neotevřel ten email, tak samozřejmě to je jako těžký z toho vyhodnocovat, takže určitě to chce volat, volat, volat nebo prostě opakování, kontaktovat ty klienty, protože jak jsem zmiňoval, každý to ne tě přibliže tomu ano, tak to je prostě to statistika. I když budeš sebehorší člověk a sebe hůř mi to nepůjde, budu lobotom, tak prostě narazím na nějakého druhého lobotoma, kterýmu to bude sympatický a uzavře to se mnou. Takže to je to je druhá věc. S tom je spojený hlavně, že i když nikoho neuzavřeš, tak prostě každý to ne, každý to volání, tak ty se zlepšuješ. I když to nevidíš, nikde ten výsledek nemáš, nikdo jsem neuzavřel, takhle začíná být sebevědomější. Líp artikulu, vím víc, co říkám. Líp se dokážu bavit s tím člověkem a tedy. Takže za prvý je to opakování, který mě statisticky dostane k tomu, ano. Plus, i když to není vidět, tak se zlepšuju. To jsou za nějaký asi dvě hlavní věci. Třetí bych to musel hodně nějak pátrat. Nevím, to abych se to nebral osobně.

SPEAKER_00 12:47

Znát svou hodnotu.

SPEAKER_01 12:49

Tak může být. No, znát svůj hodnotu. Tak říct si vlastně ve finále, že to není, že to je jeho chyba toho člověka, že on přišel o to, co já mu můžu nabídnout. Prostě mám opravdu dobrou službu, dobrý produkt. Volám mu protože mu chci pomoct. Já si myslím, že nás dost bude sledovat třeba lidi, kteří online podnikají, že dělají ať už SMM, webové stránky, editují videa, natáčejí a to d. A tady ty lidi vlastně hledají klienty, dost často se s tím odmítnutím potkají. Tak důležité, aby si uvědomili, že já pro ně něco dělám. Já těm lidem jsem mohu vytvořit brand. Já jsem pro ně mohou dělat krásný videa a dostat i mezi lidi a to, že oni nechtějí, tak je to jejich chyba ne moje. Protože oni nevědí třeba, co jim to může přinést. Takže to je super point a děkuji za něj. Ty byl si nějaký ještě jiný tam dodala, třeba?

SPEAKER_00 13:39

Ty já přemýšlím. Já si myslím, že k tomuhle tématu si každý tu cestu musí najít sám. A jako opravdu jsou lidi, opravdu jsou prostě citlivé osoby. Jak jsi řeknu? Že jsou prostě citlivý osoby, kterých se to bude dotýkat vnitřně, i když si poslechnou všechno, co jsme teďka řekli. A já to úplně chápu, protože já si myslím, že to je nějaké výstavě, že zase jsme u Ego. Zase vlastně my veškeré to naše jednání, veškeré to, jak mluvíme, jak se oblíkáme, jak se prezentujeme, co děláme. A vždycky tam má prostě to. A vlastně tohleto je boj, který si myslím, že my bojujeme a vypadáme celý ten život, jak vlastně s tím naším agent naučit pracovat. Naučí nás to kolegové, naučí nás to šéf, naučí nás to učitelka ve škole, naučí nás to naše děti, když budeme mít děti, tak ty šířně budou drážit naše ego. Naučí nás to naši klienti.

SPEAKER_01 14:50

To je pravda, to je pravda. Já k tomu bych tedy daloval ještě jednu věc, která mě u toho jak smluvila, napadla. To není úplně když kouju, tak samozřejmě k tomu se nedostanu, ale jak si říkala, nebrat si to osobně, znát svoji hodnotu a obecně. Tak problém je, s kterým se hodně setkávám u svých klientů, že my všichni standardně jako hrozně moc předjímáme za ty svý klienty, přemýšlíme za ně. A myslíme si dost často žijeme v tom, že my jak jsme v té své bublině, ať už já nevím, my v tom prodeji, i ve financích, lidi s nábousledovat, tak třeba prostě v tom osobním brandu a tak dále. Tak my si jako všichni myslíme, že je to přece jasný. A že to ty lidi musí jí vědět, že ta moje služba je přece dobrá, že oni musí vědět, že pro ně neudělá nikdo nic jako víc, že já jsem přece skvělý a já to s nimi myslím dobře. Teď vlastně to mi právě na mysl skočili i nějaký my klientě, jak si říkala, že musíme znát svoji hodnotu a to je, že přesně my jí dost často neznáme. A myslíme si, že ty lidi to o nás musí vědět, že jsme nejlepší, že tu naší službu potřebuj a tak dále a tak dále. No ale ono to tak přesně vůbec jako není. A ty lidi si to dost často neuvědomují, dost často ani nevědí, co pro ně děláme, jakou službu jim dodáváme, jak je to těžký, jaký výsledek jim doneseme a podobně. A proto si ani občas nevážíme sami sebe, protože ten klient ani jako neví, co všechno my pro něj děláme, jak s tím pracujeme, co všechno jsme jim dodali a t, což je teda taky strašně důležité, a to se zase oklikou vracíme, k té komunikaci, je strašně důležitý s těma lidma jako mluvit s tím klientem a řešit s ním, co jsem pro něj udělal, neudělal, jak nad tím třeba přemýšlím, jaký připomínat i jaký výsledky jsem mu už postupně donesl, kolik díky tobě třeba vyělal a podobně. Protože prostě lidi strašně jako lidi strašně rádi zapomínáme, a stačí jedna chyba, která se teď objeví, a oni zapomenou na to všechno dobré. Takže fajn, čas od času si zrekapitulovat, co se nám povedlo za poslední kvartál, za poslední půl rok, a tedy, aby i ty lidi vlastně viděli tu hodnotu v nás, aby přesně si nás vážili, protože oni na to velmi rychle zapomenou. A vlastně můžou nás odmítnout nebo skončit s námi spolupráce i třeba po nějakém roce, co spolu spolupracujeme. Takže to s tím odmítnutím určitě souvisí a je dobrý mluvit s těma lidma a komunikovat vlastně to, co pro ně jako děláme, a to neděláme.

SPEAKER_00 17:23

A to mě přináší na mojí další myšlenku, a to je taková už jako paňčmrovina. Já občas, když volám, a naraz je na nějakého fakt hodně upovídaného, milého člověka se směje do telefonu. Já si směnu do telefonu a vlastně úplně vysmátý. On si se mě odmítne, ale prostě z úsměvem. Tak já stejně se ho zeptám a jak se vám líbilo, když se nám zavolala? Co se vám třeba líbilo, co se vám nelíbilo? Když tak hezky povídáte, tak mě zajímá, co si o tom myslíte. A i když toho klienta neuzavřu, tak si hodně aspoň vezmu tu světovu. Ale to se neděje tak často. To se děje fakt jenom u těch milých lidí, co fakt nemají si s ní napovídá.

SPEAKER_01 18:09

A proč to děláš nebo kamě to posou a tohle toho.

SPEAKER_00 18:12

Protože já si myslím, že furt jsem oka poslovat.

SPEAKER_01 18:15

A co ti to dává teda konkrétní, když takhle zeptáš toho člověka?

SPEAKER_00 18:19

Je to. Za prvý já to udělám vlastně přirozeně. Z nějakého důvodu nevím, proč si s tím člověkem chce povídat. Tak to je nejhorší otázky. Za druhý, když už s tím člověkem volám, tak mě zajímá názor cizí osoby. A za třetí on je vlastně k té pozici toho mýho potenciálního klienta a já chci vědět, čím jsem ho třeba zaujala, jestli se mu líbila, jest jsem byla milá, jestli jsem třeba málo argumentovala, jestli třeba jsem ho nechala jít moc rychle, nebo jestli když ta člověk, aby bych jednou zatlačila, takže by na ně začal přemýšlet ne, já vlastně nevím. To mě to zajímá.

SPEAKER_01 19:00

Akazala jsi něco teda konkrétní odřeba z nějaký zpětný vozby, že jste použila nějakého jinýho klienta.

SPEAKER_00 19:05

Spousta lidí mi řeklo, že jsem hrozně milá.

SPEAKER_01 19:09

A proto z toho najdou.

SPEAKER_00 19:12

To mi řekli většinou ženy, když jsem volala, že jsem se představila, že jsem byla, jestli mi to nevadí, že vím, že to může být nepříjemný, ale že to bude rychlý a že jsem byla hrozně milá. Mála jsem se a že to na ně nepůsobilo jako takový ty klasický prodejci. To mi řeklo spousta, spousta spousta lidí, že vlastně na ně nepůsobím jako klasický prodejce a že tu službu budu dělat určitě dobře, ale že, bohužel, je jim to lítal, že to leví.

SPEAKER_01 19:45

Ale tak byly aspoň malý, takže bylo vlastně příjemný odmítnutí.

SPEAKER_00 19:48

A bylo to příjemný, jo, vlastně vlastně to bylo příjemný.

SPEAKER_01 19:50

Takže jsme se dostali do kliku k tomu, že odmítnutí muže by vlastně příjemný.

SPEAKER_00 19:54

Nikdy bych tomu nevěřila, ale jo?

SPEAKER_01 19:57

Super, super. No, dobře, ale tak za tebe nedávám rozumě jenom já a kdyby si to měla nějak shrnout do nějaký jednoduché podoby, tak co tedy za tebe je nějaký klíč k tomu, si nebrat odmítnutí osobně nebo vypořádat se s ním a nebo věci se kvůli tomu?

SPEAKER_00 20:19

Já bych ráda přišla s něčím, co tady ještě nezaznělo, ale já zapaku to, co jsme vlastně říkali. Takže znám tu svoji hodnotu. Za mě teda vědět, že nedělám nic špatného, a že si stojím s tou svojí službou. A prostě to opakování. Možná na začátku, co mi pomáhalo u toho volání, tak prostě říci, hele, teďka jako půl hodiny nebo hodinu volám. Nemám u toho žádný emoce. Ono prostě nic se mě nedotkne, když ten člověk to položí, tak já hnedka vytočím nový číslo, aby vlastně se neměla čas nad tím přemýšlit, aby jsem neměla čas na to utáce v depresi.

SPEAKER_01 21:04

A co jsem se setkávám často. Mi říkají klientece samozřejmě tenhle týden jsem nabral novýho klienta, ty mi přesně říkal: že mu trvá asi dvě hodiny koldkolování. Řekám, a OK, kolik toho tak vytočíš. Tak tři čísla, že mu prostě jedno trvá půl hodiny. Říkám, jako co tam? No prostě půl hodiny mi trvá, než se jako přemluvím, než to vytočím. Řekám, aha, tak to bude ten problém, že musíš vytáčet furt dál a dál, tak to je přesně to, co říkáš.

SPEAKER_00 21:29

Ale to těžké.

SPEAKER_01 21:30

Je to těžké. Mě úplně vyskočila myšlenka, jak říkala, to opakování, že prostě důležitý. Tak jsem si vzpomněl na naší učitelku na základní škole, nesnášel jsem tu větu, ale vlastně krásně to souvisí i tady s biznesem, a to je, že říká: opakování je matka moudrosti. Tak tady to vlastně sedí taky, že čím více toho opakování máš, čím více do toho dáš, tím víc se na to zvykneš.

SPEAKER_00 21:58

Oni ty dospělý mají možná něčké. Malí vždycky nesnášilo, nebo já se nesnášila prostě ty lety všechny pořekadla.

SPEAKER_01 22:08

Je to tak jsou, protože lidi tak často opakují, že je to pravda. No dobrý, takže jsme nepřišli s ničím převratným. Prostě důležitý je to dělat, opakovat a na tom se člověk naučí nejvíc a dobře nebrat si to teda osobně a znát svou hodnotu.

SPEAKER_00 22:25

Přesně.

SPEAKER_01 22:26

Super. No tak jo, tak já věřím, že i tenhle díl vám byl užitečný, že se lidi něco dozvěděli a my se vidíme zase příště.