Mariana: Popírala jsem sama sobě svou identitu // trans příběhy

Mariana je designérka uživatelského rozhraní palubních systémů aut ve Škoda Auto a k tranzici se odhodlala až kolem třicítky, přestože už od dětství svou identitu vnímala. Proč na ní sestra donášela mámě, když si zkoušela dámské věci? Jak snášela posměch ve škole, když měla radost z prstýnku? Proč si tak dlouho nedokázala připustit, že by mohla být trans? Jak svoje touhy vysvětlovala partnerkám? Jak jí pomohla zběsilá jízda na motorce si vše konečně uvědomit?

‼️ Podcast V Tranzu nemůže vznikat bez vaší podpory. Prosím zvažte měsíční příspěvek ve výši 4 EUR (cca 100 Kč) na Herohero. Příspěvek je dobrovolný. Všechna videa V Tranzu jsou v celé délce k dispozici zdarma na YouTube. Lidé, kteří se rozhodnou o podporu na Herohero budou ale mít jako poděkování všechna videa už o týden dříve.

https://herohero.co/lenkakralova

Pokud nemůžete platit kartou, pokud nechcete použít platformu Herohero, nebo pokud chcete přispívat jinou částkou je možné použít platbu na účet, nejlépe trvalý příkaz.

Číslo účtu: 1994979028/3030

❤️ Vám všem, kdo V Tranzu už podporujete jsem nesmírně vděčná a váší podpory si moc vážím.

Nový podcast Transpirace:

https://herohero.co/transpirace

Lenky Instagram:

https://www.instagram.com/lenkakralova81/

Lenky Facebook:

https://www.facebook.com/lenka.kralova.vtranzu

Lenka na X:

https://twitter.com/vtranzu

TLK - talk show Lenky Králové:

https://www.youtube.com/c/TLKtalkshowLenkyKrálové

Sledujte V Tranzu na Facebooku:

https://www.facebook.com/vtranzu

Lenky hudební tvorba:

https://youtube.com/playlist?list=PLYOEYBuJBBVidbOjCJwbJef-0SXEaG2HJ

V Tranzu // transgender talkshow

Každý trans příběh je jedinečnou, nesmírně bohatou, trnitou i krásnou zkušeností - cestou k sobě. Cestou, která odkrývá pravdu jak u nás samých, tak i v okolí, ve kterém žijeme. S našimi hosty si budeme povídat o přijetí i nepřijetí, o boji i poddání se, o strastech i radostech, o lásce i nenávisti - prostě o všem možném, s čím se my, trans lidé, v našich neobvyklých životech potýkáme. Co nás na životě v naší zemi těší a co nás štve? Co bychom rádi změnili? Zavedu vás do světa, kde být trans není pastí, ale příležitostí.

#transgender #trans #vtranzu

Transcript

SPEAKER_01 0:01

Nykoní se můžeš zaplakat tady. Teď se můžeš všechno. Já ti nájku. Tak prosím. Já tě tady vítám. Ahoj. Tak přátelé. Já vás vítám u dalšího dílu v tranzu dalšího transpěhu: a dnes přijala moje pozvání Maryna. Ahoj. Maran je designéka uživatelského rozhraní a dělá ve škodovce. Můžeš mluvit tady o tvém zaměstnavateli. Může určitě mám tam nějaký limity, o čem můžu mluvit, ale ne, ale pochopila jsem to tak, že ty designuješ vlastně ty displeje v autech. Tak, kde se dělá ta navigace, radio a takové tyhle věci. Jak jsi k tomu vlastně dostala, že designuješ uživatelské rozhraní v autech pro auta.

SPEAKER_00 1:19

No, tak já už asi 13 let dělám tady tu profesi jako exign, a v různých firmách, různých korporacích a VG a vlast a tak dále. A prostě zvaly ze škodovky. Jestli bych to vzala, a ono to vyšlo.

SPEAKER_01 1:37

Dělala si nějaký výběrové řízení tam nebo něco? Jo, přesně tak. V jakých, já nevím, jestli to už není tohleto tajný, ale třeba v jakých modelech, kdy si pokud se na to třeba někdo kouká, tak já nevím, v jakých modelech aut se tvoje designy vyskytují. Na čem se spodílela?

SPEAKER_00 1:57

Já myslím, že ještě právě nikde, protože on ten vývoj trvá roky, někdy třeba i pět let, a já tam jsem dva roky.

SPEAKER_01 2:05

Takže ještě se to ani nedostalo, ještě si nikdo na to nekliknul.

SPEAKER_00 2:08

Pokud vím, tak ne. Občas se tam dělají nějaký menší věci, které jdou do produkce dřív s nějakým nějakou aktualizací, ale toho tolik není, a myslím si, že to ještě není venku ty věci.

SPEAKER_01 2:21

Je tohle ten tvůj obor hrozně zajímá. Já jsem teda původním povoláním vývojářka, programovala jsem, ale vlastně jsem k tomu měla sklony a ke konci mé karéry už jsem se věnovala frontendům. A vlastně jsem do toho hodně fušovala do toho UXUI. A to jsem dělala tak jako odjakživa, když jsem dělá nějaký systém, že právě bavilo i na navrhovat ty uživatelské rozhraní, i když to nebyla moje specializace. A teď při tom posledním zaměstnání jsem do toho hodně kecala těm UXářům a přicházela jsem s nápadama a byla jsem takový ten ztečný důstojník, protože oni zase nevěděli, co je přesně potřeba a co je technicky možné. A já jsem zároveň i měla takový ten pohled toho uživatele a tak jsem se na tom spolu podílela i na těch designech. Mě to strašně bavilo a zajímalo, takže tato práce by mě asi bavila, tak je dělat ve škodovce tohle. Teď byla taková moda v těch autech do těch displejů předat úplně všechno. Tesla nemá snad ani zpátečku si musí zařadit dotykově někde.

SPEAKER_00 3:30

Záležtek nějakého modelů, na některých to taháš na displeji, na některým to mačkáš nahoře a jo.

SPEAKER_01 3:37

Líbí se ti to takhle. Nebo přijde ti to napret jako uživatelský rozhraní, když to auto má všechno na display a nemůžeš si ani zrcátku nastavit jinde než na detykovém displeji?

SPEAKER_00 3:49

Je to individuální. Já osobně mám ráda fyzické tlačítka a pravě lidi, kterých se různě tak pám, tak taky. No, a pak asi víc tomu nemůžu změnit.

SPEAKER_01 4:02

Tady rozhovor o Marianě práci bude velmi specifický. Dobře. A tlačítka se vracej. Půjme mluvit obecně o autoprůmyslu. Tláčítka mají kambek. Teď takový jsem zaznamenal.

SPEAKER_00 4:17

Jak jde u jakých automobilek, ale u tě čínských se to moc nezdá. Tam spíš jdou cestou těch displejů, tam se zdá, že to preferujou, a otázka je, co bude tady v budoucnu. Ale tak očekává se, že sem asi přijdou nějaký značky čínské, už tady nějaký jsou. Očekává se, že se jim to bude dařit, pokud se něco nějak nesmění. A to by potom znamenalo hodně aut bez tlačí.

SPEAKER_01 4:44

Ale možná, že zase ty evropské automobilky budou jako naopak ty tlačítka přidávat, ne?

SPEAKER_00 4:50

Některý určitě.

SPEAKER_01 4:52

Když jsiš ta UX designerka, co vlastně jako proto si vystudovala nebo jaká je ta cesta k tomu tohle začít?

SPEAKER_00 5:00

No, ale v podstatě to může začít dělat kdokoliv. Já jsem teda chodila na střední uměleckou na večku jsem se nedostala nikam. Tak jsem nějak dobu dělala u nás ve vrch labí v reklamce. A to máme vlastně rodinnou reklamku a po nějaké době. No. Cítila jsem, že buď to musím odejít, anebo se pohádat s rodinou a to se mi nechtělo, tak jsem odešla.

SPEAKER_01 5:28

Takže přes grafiku se vlastně k tomu dostalo.

SPEAKER_00 5:32

No, takže vždycky ta grafika mě bavila. A ty s tím jsem se tak nějak držela. A potom jsem se dostala do AVG jako vizuální designér junior. A tam jsem jako hodně nabrala na čichla, jak to vlastně funguje všechno.

SPEAKER_01 5:53

A AVG se spolupracovala na tom návrhu toho uživatelského rozraní, toho antiviru.

SPEAKER_00 5:59

A, toho antiviru a další produkty co tam byly. Tak se šéfem jsme tam vlastně designovali, co bylo potřeba. No, a potom tak různě jsem odešla po nějaký době a dělala dva roky na sebe. Pak dva roky v Avastu jako tým lídr. To bylo hezké. Pak se nějak začaly kazit. Tak jsem to tam ještě chvíli zkoušel. Pak už jsem odešla, dala jsem si takový relax. Udělal jsem si papíry na motorku a trošku cestovala. A pak jsem to sišla do Berlína. Tam jsem nějakou dobu pracovala. To se jmenuje Soslab. A asi 4 měsíce a nějak mě to tam nevyhovovalo, tak jsem jim řekla, že a snížej vyplatu, ale že budu dělat na dálku z Česka, že mě to tam nějak nesedlo ten Berlín. Takový hodně asfaltový, betonový. A on nějak začal covid v tu chvíli a začali snížovat stavy a vyhodili 40% lidí mě taky. Já jsem byla ve zkušeně 6 měsíců a na pátý měsíci mě teda vyhodili. Tak jsem pak začala něco na sebe a pak jsem dělala pro jihoafrickou banku. Oni tady mají pobočku APSA. Jinak mají 70 tisíc zaměstnanců, ale tady tam prostě jenom pár developerů. Tak tam jsem dělala nějakou dobu, tři roky asi. No, a pak přišla ta škodovka teďka na dva roky zatím.

SPEAKER_01 7:33

Což je vlastně největší firma u nás, ne, jestli se nepletu, největší zaměstnan.

SPEAKER_00 7:38

Asi bych to měla vědět, ale nevím.

SPEAKER_01 7:42

Tak je to rozhodně největší exportér. Škoda auto všichni známe. A si se k tomu potom dostaneme k tomu, jak se tam k tobě chovají a tak. My jsme jste nedávno věděli na konferenci Pride Business Forum, kde Škodovka je vlastně členem toho už nační fond. Takže tom si budeme povídat. Aby teď volně přešla k tomu otočení toho pomyslného listu.

SPEAKER_00 8:07

Dobře.

SPEAKER_01 8:08

A pojď mám říct, jak to tebe vlastně probíhalo, jak kdysi vlastně začala nějak pocitovat, že je to s tebou jinak, než sladma tvýho věku.

SPEAKER_00 8:21

Ale jako hnedka moje první vzpomínka, nevím, kolik mě mohlo být. Čtyři roky, pět let, nedokážu říct. Tak hnedka první vzpomínka je, že bych ráda měla to, co má se gra, ale zároveň vím, tak nějak, že nemůžu. Nevím, jestli tam něco někdy stalo předtím, co si nepamatuju. Ale máte si starší séru. Tak máš mladší. Ale vyrůstali jsme tady s tou mladší ségrou, zdášou o dva roky. A prostě už od začátku tam něco vím, že něco v sobě mám. A zároveň tam byl strach z nějakého důvodu aby o tom rodiče nevěděli nevím pro těch.

SPEAKER_01 9:08

Bylo to jenom v tvoje fantazích, nebo jsi něco podnikala? Jesli jako takový to, jak nevím, z hraní si nebo nějaký převlíkání nebo něco takového v tom dětství, nebo to bylo jenom prostě v tvojí hlavě jako myšlenky a fantzie?

SPEAKER_00 9:22

Hele potom, jak šel čas, tak když buď to tam třeba byla jenom ségra, anebo nikdo, tak to třeba jsem si prostě vzala na sebe něco hezkého, ať už od cry nebo od máme, a nějakou dobu i se Segrou jsme si takhle vlastně hráli.

SPEAKER_01 9:41

Takže před segrou si nějak neskrývala, vyloženě.

SPEAKER_00 9:44

Nějakou dobu ne. Potom občas, když jsem něčem naštvala, tak ona to potom použila jako maminy. Tak jsem potom ani před ségrou. A tak jsme byli děti.

SPEAKER_01 9:57

Takže nějakou dobu si to před segrou netajala a pak se začala tajit po nějakých vekných zkušenostech.

SPEAKER_00 10:04

Tak říkám, byli jsme děti.

SPEAKER_01 10:06

Když Sekra teda přišla bombovat rodičům, aby se ti odvěčila za nějaká příkoří. Jak to ty rodiče brali. Přišla máma, přivítla do pokoji a řekla: Ty, ty, ty, to už. Tohle hodně chlapci nedělají z pořádání.

SPEAKER_00 10:27

Hono tam vyroženě nikdy nebylo. Pamatuju si třeba jednu chvíli, kdy se grada teda řekla: mamie a teďka jsem si zkoušela batěj a ona na co? Ale se zvlášá něco jiného. Takže vlastně ono by to asi bylo v pohodě, kdybych to řekla rodičům, ale nějak jsem se prostě bála. Mě jsem z toho strach.

SPEAKER_01 10:55

Myslíš si, že to na tobě bylo nějak vidět, poznat, z nějakého chování nebo nějakých takových věcí?

SPEAKER_00 11:02

Ale myslím si spíš ne. Myslím si, že jsem se dost brzo učila, jak to skrajvat z různých zážitků dětství, ať to bylo třeba v první třídě něco nebo něco.

SPEAKER_01 11:16

Ažila si něco nepříjemného se spolužákama v té škole.

SPEAKER_00 11:19

Jo, hele, byly to maličkosti, ale tak v tu chvíli to hodně zabolí, a to bylo třeba na cestě do školy, tak tam byl prostě obchod, a tam byly takový automaty, kde se za pěti korunou si vytočí, buď to opěkně vypadné, nebo zvíkačka tam byla a pak tam byly takové hráčky, mě tam jinou vypadek. Já jsem byla šťastná, že mám konečně nějakou souří věc hezkou. A tak jsem si ho vzala a všem si to spolu žák: a tak jsem ji tak trochu vysmal, tak trochu víc. A ostatní, když to slyšeli děti, tak se mi taky vysmály. A jako byla to v podstatě jako maličkost a blbost nebo nic nešlo. Ale pro mě to znamenalo, že za nějaký tyhlety projevy mám očekávat výsměch a být nějakým terčem.

SPEAKER_01 12:09

Fascinující, odkud se to děti naučí. Proč by to měl být výsměch nebo jak mile do těch dětí tu gendrovou expresi strašně tlačíme a zřejmě by ti dospělý museli nějak vysvětlit, nebo ty děti to musí někde odchytit z televize nebo někde, že to je prostě jako k smíchu, když to někdo nesplňuje ty normy.

SPEAKER_00 12:32

Ale jako zároveň když jsou ty děti hodně malý, nebo pamatuju si ještě když třeba k nám chodil kamarád, tak taky jsme tam byli se segrou já teď jsem na sobě měla šaty a vlastně ani kamarádovi ani se, že to nepřišlo divný, ale postupně jak prostě dítě jako stárne, tak už tam se objevují nějaký názory a výsměchy a tak.

SPEAKER_01 12:54

Jsi měla pár takových drobností v tom, že to nebylo něco úplně jako series, ale prostě to učilo tě to dávat si pozor.

SPEAKER_00 13:04

Ano. A že to je potom to bezpečí.

SPEAKER_01 13:13

Nikomu se o tom nesvěřovala, neměla jsi třeba ani nějakou kamarádku, kamaráda, někoho blízkého.

SPEAKER_00 13:20

Jsem to v sobě dosila celou dobu. Věřila jsem, že jsem prostě nějaká přišera nějaký monstrum, že je to špatně.

SPEAKER_01 13:25

Dávala to tedy najevo a měla jsi i takový ty tendence, jak hodně trans lidí. Má se naopak snažit do toho opaku co nejvíc mačho.

SPEAKER_00 13:35

Hele macho.

SPEAKER_01 13:36

Chodit střílet někam ze samopalu a takový nějaký boxování.

SPEAKER_00 13:41

Shrali jsme si s kuličkovkama a jak s kamarádama, taky se ségrou.

SPEAKER_01 13:47

Střílení a zabíjení, taky není generově vlastně nějak specifický.

SPEAKER_00 13:53

Nebo to, ale s klukama jsme skákali na kolech různě.

SPEAKER_01 13:56

Zabíjet žou děvčata i kluci, že jo.

SPEAKER_00 14:00

Jo, a vlastně, když přicházela puberta a teď mě třeba začaly růst mavý chlupy a začal mi klesat hlás, tak já jsem vlastně to vítala. Protože jsem si říkala, že to ze mě vyžene prostě tu holku. Že mě to jako vyléčí.

SPEAKER_01 14:16

To normalizuje.

SPEAKER_00 14:17

A.

SPEAKER_01 14:17

Nebudeš divná najednou.

SPEAKER_00 14:19

Ano, a prostě zapadnou a budu jako vyléčená. Takže doufala jsem, že z toho vlastně vyrostu.

SPEAKER_01 14:30

A v tom dětství a té pubertě ty jsi to vnitřně vnímala tak, že chceš být holka, anebo jsi to vnímala, že máš nějaký divné tendence, jako že tě nějak baví to převlíkáním, třeba nebo ty myšlenky, jak jsi to interpretovala pro sebe?

SPEAKER_00 14:45

Já jsem tomu nerozuměla. Protože právě na to nebylo nějakou nebyly informace, že jo? Což mě přijde právě taková škoda, že to je jedno. Že to pak mají lidi různý názory, ale podle mě, když někomu řekneš právě, že existují leváci, tak se z ní nestane Levák. A když dětem řekne, že existují někdo děje prostě koho spíš, taky se z nich dostanou jako gay. To těm lidem vysvětlí, co to je to, co volně vlastně jako cítí, nebo že by to mohlo být ono. A pak jim ještě dáš spoustu času a let na to, to v bezpečí třeba domova zkoumat, než do toho je potřeba udělat nějakého.

SPEAKER_01 15:24

Obecně důvodské informace před dětma nějak zatajovat. Byli budou vždycky. A hlavně to není nic prostě obceného, sexuálního, je to prostě takhle žijeme. Je to prostě součást našeho života a není na tom nic špatného a nic, co by mělo nějakého děti rozrušovat nebo tak.

SPEAKER_00 15:48

No, ale tak aspoň nebo v té době prostě nebyly. Třeba byly, ale minimálně ke mně se nedostali.

SPEAKER_01 16:00

Vždyť jsi se dozvěděla, že transidi existují? Bylo to předtím ještě, než jsi s někomu svěřila nebo až potom?

SPEAKER_00 16:05

Já si myslím, že to bylo při sexuální výchově. Myslím, že to bylo tak ve třetí třídě.

SPEAKER_01 16:12

Musí si ještě jenom zeptat plus minus jako na tvůj věk. By jsme měli takový nějaký kontext, v jaký to byl době.

SPEAKER_00 16:20

Tak to mohlo být nějak před Kuberto.

SPEAKER_01 16:22

Tak, my jsme teď teď kolik je?

SPEAKER_00 16:24

Jo, 33 ročník 92.

SPEAKER_01 16:30

Takže si tubertu prožívala v 0. letech řekněme, 2000 něco?

SPEAKER_00 16:36

No, asi ta 2002.

SPEAKER_01 16:38

Jenom tak abychom měli jako to bylo za dobu.

SPEAKER_00 16:41

No, a myslím, že tam poprvé jsem se dozvěděla, že něco takového existuje. Ale bylo to jako zobrazované, že prostě nic anebo úplně všechno. A tak jsem si říkal, no tak to asi nejsem. Ale bylo to zajímavé, ale podle mě tam nebylo.

SPEAKER_01 17:00

Že to bylo takový zase soustředěný na ten genitál, na tu operaci. Že to je to, co, jak to tady po ty dekády, ty český sexualové to vysvětlovali takhle, že to je prostě nějaká sexuální deviaci, řekněme, a že je prostě potřeba si přeoperovat ten genitál, že to je, na čem to je vlastně na čem to stojí a padá.

SPEAKER_00 17:20

Ale už je to fakt dlouhá, nevím, jestli to pamatuju dobře.

SPEAKER_01 17:23

Ale takový jsi z toho měla dojem tehdy.

SPEAKER_00 17:26

To bylo trošku strašitelný.

SPEAKER_01 17:30

A že jeda úplně neidentifikovala. Ale teda věděla jsi o té možnosti, že ta teda možnost existuje. V těch 21 když to potom teda někomu řekla. Co byla ta motivace a komu jsi se svěřila?

SPEAKER_00 17:44

Kamaráce. A jednak jsem cítila, že ji asi můžu, a taky jsem už to asi potřebovala s někým sdílet. A tak jsem jí to řekla, že prostě mám sobě tu letu věc, nevím, co to je. A to bylo poprvé, kdy jsem z té reakce, kdy jsem viděla, že vlastně to je v pohodě nebo to tak vypadalo, nebo ono to tak určitě vnímala. Tak jsem poprvý si řekla, že, tak to není jenom špatný, nebo možná prostě každý nějaký, a třeba nejsem ta příšera.

SPEAKER_01 18:20

Kamárátka tedy zareagovala jako dobře.

SPEAKER_00 18:24

Dobře. To bylo mock hezký. To mě strašně pomohlo. To mě spad takový kámen za srdci, že jsem se konečně mohla někomu svěřit. Já už jsem přemýšlela i dřív, jakože bych to někomu řekla, ale vždycky jsem z toho jako radši odešla a neřekla.

SPEAKER_01 18:40

Změnilo se potom něco po tomhle prvním kamingu. Začala to nějak, třeba studovat nebo plánovat, nebo třeba víc se tomu otvírat?

SPEAKER_00 18:52

Já jsem furt nevěřila, že jsem trans. Já jsem jemu věřila, že mám sobě nějakou ženskou stránku. Věděla jsem, že mě baví ženský kolektivy, ale i klučící kolektivy. A že se mi líbí jako ženské oblečení, prostě taková ta jemnost a tohle.

SPEAKER_01 19:10

Takhle jste kamarádce říkala.

SPEAKER_00 19:13

Plus minus.

SPEAKER_01 19:16

Jakože jsi neříkala jsem trans, ale říkala jsi tyhle ty.

SPEAKER_00 19:19

Ano, že ty jednotlivé věci, než se nějak pojmenovat, a pomohlo mě to někomu říct.

SPEAKER_01 19:31

Taký byl potom ten vývoj dál, co jsi s tím dál prováděla?

SPEAKER_00 19:36

Ale přestala jsem se za to tak moc očerňovat. A pak jsem to vlastně v budoucnu ještě řekla, tak jako postupně pár lidem třeba když jela nějaký vztah, tak na začátku toho vztahu, aby jako ten člověk věděl do čeho jde. Takže takhle.

SPEAKER_01 19:55

A to byly muži, ženy?

SPEAKER_00 19:57

V té době to byly ženy. A jak občas tam byl nějaký mušel jenom, když jsem měla jako meztahové období.

SPEAKER_01 20:07

Jak na to reagovaly, tedy ty partnerky, na tule info informace?

SPEAKER_00 20:12

Hele nejdřív pohodě. Protože i já jsem mi ujistovala, že prostě asi jako. To máš pod kontrol. Že asi jako mě nečeká tranzice nebo tak něco. Že to jsem prostě fakt nechtěla, že jo. A prostě furt jsem věřila, že znáš. Ale vždycky ty stály tak nějak končily v podstatě z toho, že země necítili to, co třeba byli zvyklí cítit z těch chlapů a nedostávali to, co chtěli dostávat a tak. Takže vlastně to vyústilo v jednu chvíli, že jsem napsala týkový. Ale tam mě napsala zpátky, že nemá čas, tak jsem to zase nechala ležet nějakou dobu, nějaký ten rok. A se to vlastně vyústilo ve 30. A furt jsem čekala, že to bude lepší a lepší.

SPEAKER_01 21:06

To bylo takový zametený podkoberec dlouhou dobu. Od těch 21, co si to řekla nějaký jedný kamarádce, tak to bylo furt takový, že jste občas řekla nějaký partnerce, furt to tam nějak bylo. Během téhle doby ses nějak třeba realizovala, ve smyslu, jakože jsi z třeba hrála na hulku tajně doma nebo něco, nebo to bylo jenom tak v tvý hlavě, jako myšlenky a fantazie.

SPEAKER_00 21:28

Ne, tak jako věděla jsem, že s těma partnerkama mužů, takže věděli o tom, že občas jsem se převíklala. A bylo to takový, že se mi to zároveň nelíbilo, proud jsem tam viděla krátký vlasy, tak si vezmiš porok a není to ono. A teď před těma hormonama bylo to takový jako neustále něco proti sobě šlo, bylo to zvláštní.

SPEAKER_01 21:55

Potom si říkala, že až ve 30 se stal nějaký zverá.

SPEAKER_00 22:00

Já jsem to do té doby tak nějak úspěšně odsouvala. Zaměstnávala jsem myslel různýma věcma, aktivitama a všem. Ale vždycky, když jsem měla víkend pro sebe, tak to bylo takový těžký. Nějak se mi třeba nechtělo z postele. Mě vyhnalo až třeba tři odpoledne, že potřebu bude teda na malou, tak to mě jako nenutilo stát. Nevím, v tom tak šlo konstantnělo.

SPEAKER_01 22:22

Takový depresivní epizody.

SPEAKER_00 22:24

Asi jo, já nevím.

SPEAKER_01 22:26

Lidi, co mají depresi diagnostikovanou, tak přesně tohle to popisují. Takový to, že třeba se nedokázali celý den vykopat z postele, nevím, to samozřejmě asi nedefinuje depresi, ale jenom jsem si na to teď vzpomněla, že my tohle některý lidi, co měli depresi vyloženě jako diagnostikovanou, tak takhle to popisovali některé ty stavy. Prostě si jim vůbec nic nechtělo dělat, že plná totální demotivace, pasivita.

SPEAKER_00 22:52

Když už jsem něco dělala, byla v práci, když jsem byla okolo kamarádů, okolo rodiny, tak to bylo hezky, příjemný. A cítila jsem se dobře, ale jak jsem byla sama, tak a nezaměstnávala jsem ten mozek, tak začaly přicházet prostě různé myšlenky a bylo to nepříjemné. Nevím, možná to mohli být nějaký. Ale furt jsem to neřešila, přecházela, oddalovala a šla si tu chvíli třeba projet na motorce, víš, tak mi to zase pomohlo, a šla jsem ven a tak různě. No, až mě to jednou vlastně nepomohlo a naopakně to málen a toho dopadlo špatně. Zase prostě špatný víkend, děl jsem se projet po okolí a tak nějak se to nezlepšovala ta nálada, spě se to zhoršovalo. A takový zvláštní stav. Víš, že jak době jsem to nebyla já, a začala jsem se chovat strašně nesodpovědně a sedestruktivně, ještě pršelo do toho a já jsem jezdila rychleji a rychleji v zatáčkách.

SPEAKER_01 23:55

A nějaký takový naštvanosti nebo nějaké emoce prostě se tam chtěla vybít do té jízdy.

SPEAKER_00 24:02

Bylo to takový zvláštní. A pak, když jsem vlastně vyjela z té zatáčky zase jako stabilně, tak jsem byla vlastně naštvaná. A takhle jsem nějakou dobu pár zatáček takhle jako agresivně a agresivně sprojízdila a jsem si řekl, co to dělám? Tak jsem zastavila a začala se nad tím přemýšlet.

SPEAKER_01 24:24

A mohla jo hrozit nějaký lidi na té silnici.

SPEAKER_00 24:28

Bylo to v centru Prahy.

SPEAKER_01 24:30

Zatáčka jako chodkovy s tady zatáčky. Ale nevím, si celou dobu představovala nějaký les. Víš, jako zatáčky.

SPEAKER_00 24:40

Ale bylo to taky jsem jela mimo Prahu přes Prahu různě, jak to vycházelo. K mě to zrovna natáhlo. Ale bylo to zvláštní. Bylo to poprvé a naposledy jsem byla v nějakém takovém stavu, protože ve chvíli, kdy se mi to stalo, tak jsem si řekla, tak a dost, a už teď už se nenechám, že FIFK nemá čas nebo něco. Prostě jdu to řešit. Nevím, co to je, tuším, co to je, a prostě už to vyřešit ať to co je to. Ať to dopadne, jak to dopadne.

SPEAKER_01 25:06

Během celé doby od těch 21, a tak měla si pak ještě víc těch informací nějakých. Vyhledávala jsi to někde, zkoušela si něco o tom googovat třeba, protože to už internet byl.

SPEAKER_00 25:20

Ale jen tak lehce. Ale já teď už vím, že jsem to měla tak zadupaný, že mě to ani moc nemohlo pomoct. Tak jsem to v sobě nesnášila, že jsem to fakt měla zasypaný hodně.

SPEAKER_01 25:36

A potom v Adrenalinovém zážitku na motorce, tak co se stalo potom?

SPEAKER_00 25:42

No, přijela jsem domů už jako rozumně, a začala jsem prostě hledat, co existuje v Česku ohledně nějaký podpory a tak, v tom tématu. Kdyby náhodou to bylo tohle, co jsem tušila, že asi bude. Tak jsem našla vlastně stránky Transparentu a tam želi nějaká podporná skupina. A tak jsem si říkal: Super, tak tam asi můžu přítomně asi nevyhoděj. Tam nemě neřeknou, že nemá čas, tak jsem tam přišla. Bylo to zajímavý. Nevyhodili mě. A byl tam facilitátor Adam. Adamek. A zmiňoval, že kdyby někdo chtěl, tak k němu může chodit na terapie. Tak to je tedy ty tři roky zpátky odteď.

SPEAKER_01 26:27

Já si vůbec teď nebudu, já se teď vůbec neodpustím jako udělat si rychlou komerční vstuvku před tady s tím Adamem Šimkem, který tě takhle zachránil na podpůrné skupině. Tak ty točíme spolunový podcast, jmenuje se Transpirace, tady házím rovnou RK, kde se na něj můžete podívat. A povídáme si tam my dva. Je to terapeut, transmuž. A povídáme si tam v dohloubky o těch trans věcech. Zebíráme to všechno trošku víc dohloubky než já to dělám tady v tranzu. Tak tam všichni běžte, prosím se podívat.

SPEAKER_00 27:05

No, tak z Adamovy jsem tedy začala chodit jako k terapeutovi. A teda strašně se mi líbilo, jak to je ty terapie, že to nebylo, že mě netlačil tam nebo tam. Já jsem teda trošku chtěla, aby to země jako se měhnal. Jak nějakého ďábla víš.

SPEAKER_01 27:25

Ale mě bylo prostě chci být normální. Já jsem mu fotoval. By to vyměte ze mě toho dělá.

SPEAKER_00 27:34

Proč jsem mu dávala důvody, proč nejsem trans. A on a tak a rozebírali jsme prostě různý věci a z dětství a tak.

SPEAKER_01 27:42

Jenom tak pro zajímavost, co byly ty důvody, proč nejsi trans například?

SPEAKER_00 27:48

Ale oni to ani tak nebyli důvody.

SPEAKER_01 27:50

My jsme se jsi vnímala jako ty důvody?

SPEAKER_00 27:54

Prostě jsem tomu nějak nechtěla uvěřit. Ale tak, já jsem ještě do té doby věřila, že když jsi trans, tak jsi trans prostě na 100% ve všech směrech. A říkala jsem si, no, já třeba nevím, jestli by jsem chtěla operaci. Možné, třeba ne. A v tu chvíli asi nejsem transvíš, a teďka jako na začátku, jak člověk nemám moc informace, tak.

SPEAKER_01 28:17

Já jsem to třeba měla, že mě přitahují ženy. Třeba tohle jsem si taky dávala ten důvod, že nemůžu být trans, protože by mě samozřejmě museli přitahovat muži. Tak jestli třeba měla i tohle kolo té orientace.

SPEAKER_00 28:29

Ale s tou orentací jsem věděla, že to je, nebo tušila jsem, že to je asi jako širší spektrum, nebo že to není jenom tak. Ale ještě vlastně jedna věc byla, a to byl strach. Vstrach ze společnosti, protože to jsem vnímala vlastně celou dobu. Jak lidi o tom mluvě. I když nevěděli, že okolo nich je někdo doby mohl tam spadat. Vnímáš to co v médiích když samozřejmě na tebe často skočí nějaký extrémy.

SPEAKER_01 28:57

Bálala se se jako sociální seběraždy.

SPEAKER_00 29:00

Ano, to jsem opravdu.

SPEAKER_01 29:02

Ale to už byla teda doba po covidu, takže to už bylo 20 něco.

SPEAKER_00 29:08

Jo. Takže to byl taky důvod, že jsem prostě chtěla být jako v tom bezpečí. Mít jako obyčejné jednoduché života, tak nějak? No a takže jsme to prostě různě rozebírali ty věci u Adama. A po nějaký době on začal jakože a kdyby mohla se narodit. Na mě ještě jako se preferoval, aby na mě v tu chvíli mluvil v mužským mě říkal, kdybys mohl se narodit v jakýmkoliv těle nebo v mužském ženském těle. Tak říká: tak 10% ženským. Kdyby ti tohle někdo řekl, a říká: tak přemýšlím, že možná jako je trans. A on a říkal, ale já nejsem. Tak tam byly různý, já jsem nebyla vůbec připravena na tu chvíli ještě.

SPEAKER_01 30:05

Brá se zhodně.

SPEAKER_00 30:08

Já jsem dokonce to Adam ani neví. Ještě nedostali za tři roky.

SPEAKER_01 30:13

Já jsem si říkal: to zvířat, protože Adam na to taky kouká. Tady na tohle to bude koukat na 200%.

SPEAKER_00 30:20

Já jsem si říkala, potřebu prostě další názor. Tak jsem si říkal, tak si najdu dalšího terapeuta. Tak s Adamem jsem zděla osobně, tak jsem si říkal, tak zkusím třeba i teďka online. Našel jsem si Better Help a tam si vyplněš nějaký věci a oni ti s nějakým zpáju. Něco myslím britského.

SPEAKER_01 30:37

Jak má si najít trapkovou chválu a trapkovou a ty by tě z toho vyléčila léčej děti z trans. Žindrový dysforie.

SPEAKER_00 30:50

No, tak jsem mě spojili s terapeutkou Vicky z Anglie, a já jsem tam jako nasval nenapsala právě různé věci. A prostě jenom že není mi dobře, nevím, co to je a pojďme na to přijít. No netrvalo to dlouho, ale byl tam v podstatě stejný záběr nebo jako stejný náznaky, že asi teda to bude tohle. A pak se stala taková zajímavá věc, že ona nějak končila na tom Better Helpu. Ale tam to funguje, že ty si zaplatíš vždycky na měsíc a z toho potom máš ty čtyři session a čtyři týdně. A ona odešla ve chvíli, kdy mě tam ještě zbývali nějaký ty kredity, tak mě spádovala ještě s někým jiným z gáby. A já jsem na začátku řekla gábie Hala taková situace, takže asi doběhnu měsíc a jako odkázním si Better Help. A ta gába byla tak skvělá, že jsem si jí taky nechala. Takže já jsem si nechala Viki, Gábi Adama, a v chvíli jsem měla tři terapeuty, ale já jsem ještě k tomu chodila k vrzáčkový. Takže jsem měl vlastně čtyři terapeuty v jednu chvíli.

SPEAKER_01 31:53

Takže jsi byla na podporných skupinách transparentů, chodila si k Adam Šimkovi a že si už v té době chodila k vrzáčkový, ale pořád jako by si nebyla trans.

SPEAKER_00 32:05

Teď to vidím, ale v tu chvíli jsem doufala, že mě z toho jako to. A na brzáčkově se mi strašně líbilo, strašně sympatický. Že jsem tam právě mohla přijít s tím, že vlastně nevím, že nad tím přemýšlím, co to je, a že mi tam dala ten prostor jako nad tím přemýšlet. Že často potom jsem slyšela různý příběhy, i na těch podporkách, třeba, a že se tam i lidi mezi sebou radili, co mají jak říct, že jdou k tomu nebo k tamý, aby jim dali hormony. A já jsem si najdozná říkala, ale když to přece jako oni jde sami proti sobě, teď přece by se to chtěli dozvědět. Ale oni to často věděli.

SPEAKER_01 32:43

Báli se toho, že budou dostávat ty překážky, že budou dostávat ty klatky pod nohy a ty zbyteční komplikace.

SPEAKER_00 32:50

Vůbec nevěděla, že jsou některý, který jako prostě nespadne do té kolmky úplně přesně a máš smůlu. O té verzáčkový si se dozvěděla, jakama.

SPEAKER_01 33:00

A to byla ještě doba, kdy teda měla volno.

SPEAKER_00 33:02

A tam mě potéřil svět. Takový otvírač.

SPEAKER_01 33:07

A to tedy bylo v době, ještě kdy měla volno.

SPEAKER_00 33:11

A už skoro neměla, tak nějak jsem to ještě stihla. No, takže vlastně v jednu chvíli jsem chodila tady na ty čtyři terapie, občas ještě na nějakou podporku. Řekli Adem o tobě, tak jsem koukala ještě na nějaký tvoje díly. Tam právě si někde říkala, že ti to trvalo deset let, tak jsem si říkal: Ty jo, tak to ne, budu do toho prostě jako ať to je tak nebo tak je mi to jedno, ale prostě chci to vyřešit co nejdřív. A to bylo náročné období. Protože fakt jsem to měla jako zane různýma věcmi, protože jsme rozkrývali všechny možné věci dětství a nánosy a tak.

SPEAKER_01 33:53

To byl potom ten moment, že si to teda připustila, že jsi řekla, tak jako už nebudu dálě se popírat a procu si přiznat teda, kostem.

SPEAKER_00 34:06

Ale bylo to takový, už se to tak nějak blížilo, cítila jsem to, ale furt jsem to odmítala, už jsem měla takový úvaj, že kdybych měla čas do 80.-90, tak do toho nejdu. Ale kdybych měl jenom pět let života, tak do toho jdu na 100%. A ty jsem nechápala proč, jako v tu chvíli a v tu chvíli ne. Už to bylo blízko, ale furt jsem to tam nedokázala ještě jako. Ale bylo to ve Valenci, z tehdejší přítelky na španělskou. To je také jako megastory. Protože v tu chvíli, kdy jsem začala s těma terapiem, tak jsem si jí říkala: najdu se nějakou skvělu vy zážitku. Ať vím, jak to může vypadat teoreticky. Kdyby do toho šla, jestli vůbec to má smysl. Což samozřejmě smysl to má, i když člověk jako by neměl dobrý pasink jenom třeba to je těžší, ale bez zážitky. A vlastně měla strašně přehráné požadavky na všechno. A to ve Španělsku v Madridu je studio Daphne Girls, se to jmenuje. A to se specializuje na to, že tam prostě člověk přijede úplně přeměně v krásnou divu, a třeba uděláte fotky. Nebo tam byly akce.

SPEAKER_01 35:14

Našla na internetu a jela si do Španělska kvůli tomu za tím účelem. Byl to jako cíl cesty.

SPEAKER_00 35:19

Já jsem tam dokonce poprvý, já už jsem potom lítala, ale já jsem tam dokonce poprvila autem svým starým. Jsem zla na motor. Já bych nepobral, že já si říkal, veřej s sebou nějaké věci, protože jsem tam jela na takovou víkendovku. Víš, že se tam jako na takově, že nás tam bude asi třináct a ty jsem si říkal, perfektní příležitost si prostě prožít a tu volici být vypadat jako ženská, víš, jaký to vlastně bude, jak to budu vnímat. A jako ta paruka všechno.

SPEAKER_01 35:48

Ale tak autem do Španělska, to je taky docela achivant.

SPEAKER_00 35:51

Hlavně to jako jo, ono to je 2400 km, takže to je tak na dva dny. Ale já jsem se to ještě rozložila přes takový roadp přes moře a tak. Na hranici jí docela koukali ve Španělsku, když tam prostě přijel mladý muž v jedničkový starý, klepající se fáby, a nikdo dál s ním ne. A z Česka SPZ v Španělské. Tak, tak si tak si zastavte. Teď mě začali prolézat kuf. Tam všude. Na měli cestuju sám a já jako jo. Tak se taky zasmáli a těm můžu pokračovat. Jo, to bylo vtipný.

SPEAKER_01 36:35

Jaká byla ta víkendovka? Tam tedy byly i další lidi, kteří vlastně řešili to samý co ty.

SPEAKER_00 36:41

Jo, jo, jo, ale některý byly trans a některý byly vlastně jenom jako cross dresing. A bylo to strašně příjemné, strašně taková hezká atmosféra. A sranda a některý tedy vůbec neuměli anglicky, takže sranda, i v tom, že jsme se snažili nějak rozumět. Já jsem se tedy začala učit španělský od té doby. A vlastně jsem tam potom začala jezdit jako částic a častic, ani kvůli tomu, že ti nějak proměnějí, protože mi to třeba úplně tak nesedělo. Třeba oni používali takový těžký make-up, a to já jsem vůbec netěla.

SPEAKER_01 37:13

Může i blížně až moc. A ty je si naopak zvýrazně, že někdy je potřeba transgend ze začátku ten make-up dávat jemnější, protože ono to naopak nepomůže.

SPEAKER_00 37:26

Takže jsem potom říkala, že když tak jemnější, nebo už prostě jsem si udělala sama jemnější a potom už ani jsem nechtěla prostě tu parku a trošku jsem je tam bořila ty tabulky, a tak jsem si v tu chvíli říkal, no tak jsem, tak asi já už nevím. A ta majitelka, tak jsme se nějak do sebe zakoukali, Dafne, a byli jsme spolu nějakou dobu. A vlastně v jednu chvíli jsme jeli na takový výlet, jsme si udělali hezký. Jeli jsme do Valencie a tam v jednu chvíli to prostě přišlo to uvědomění. Když už jsme se zase vrátili na apartmán, Dafne se sprchovala, já jsem tam ještě seděla na té terase, koukala jsem tam na ten park v korituře řeky. Tam je nádherný a nádherný noční valencie. A promítala jsem si ten den, jaký byl takový normální, hezký. A došlo mi, že vlastně teďka teda, já taky půjdu do té spřechy, všechno to zase znajdují.

SPEAKER_01 38:31

A den si prožívala teda vymoděná od té dafné, že tě prostě udělala do toho v cledu.

SPEAKER_00 38:37

Ale zase den předtím, zase jako v kluči modu. Aby zase ona byla šťastná, protože ona chtěla toho krok. Takže takový jako kompromis. A v tu chvíli to bylo taky ta poslední věc, kdy jsem si řekla.

SPEAKER_01 38:51

Že jsi nechtěla i do té sprchy, to prostě sandou.

SPEAKER_00 38:54

A teď mě to došlo, že teda.

SPEAKER_01 38:56

Chceš zůstat takhle prostě.

SPEAKER_00 38:58

Tak prostě přišly emoce a slzy a rovnou jsem jí to řekla, tak taky slzy, že jo, protože to si nepřála, chápu. No, tak to se stalo. Potom jsem vrzáčkově řekla, že teda pojďme do toho. A ještě jsem si říkal, to potrvá ještě třeba půl roku, že jo. Jako psychiatr, psycholog, endokrinologie, lékař a teď než tě vezmou a tak. Já jsem si říkal, máme ještě spoustu času si to rozmyslet. A už jsem si to od té doby, tak už to všechno zapadalo, dávalo to smysl.

SPEAKER_01 39:34

A už si byla tedy u Vrtáčkově, už se tam docházela. Už jsem nemusela některý lidi potom uvědomění museli teprve něco hledat, jsou zoufalí a teď všude je plno. Takže ty jste měla takovýhle ohledu na pohodl rozehraný. Což bylo u nejlepší sexuky v Česku automaticky.

SPEAKER_00 39:54

To bylo skvělý. To jsem měla štěstí. No, takže takhle jsem začala s tímhletým kolečkem. A zároveň během té doby jsem začala to tak jako nakousávat u rodiny a u přátel.

SPEAKER_01 40:11

Cílela si na ty hormony.

SPEAKER_00 40:14

Jako bylo mi jasný, že tohle chci.

SPEAKER_01 40:17

Takže začala oběhávat to kolečko té endokrinologie a tak. A ještě předtím, než si začala teda zobat, tak si to začala si vymýšlet, jak to říct okolí.

SPEAKER_00 40:27

A musím říct, že to byla druhá velká těžká věc. První si to přiznat a druhý druhý. Já jsem měla pocit, že je vlastně všechny zklamů. Že to bude strašně, že o někdy lidé přijdou a se jako všichni se toho bojí. Pokud vím, možná jsem o někoho přišla, tak to se ukáže. Ale zatím se zdá, že ne. I když občas si vyslechnu nějaký zvláštní názory od lidí.

SPEAKER_01 40:54

Jak je to zhruba dlouho? Ale je to kamingou.

SPEAKER_00 40:58

Teďka jsem na hormonech něco přes rok. A tím nejběžím jsem to začala říkat právě okolo, ještě vlastně než jsem začala na hormonech, takže třeba rok a půl zpátky.

SPEAKER_01 41:07

Aha, takže to máš vlastně úplně tak lečerství v tom případě všechno.

SPEAKER_00 41:13

A tak jsem to, takže jsem začala říkat jakože asi to teda jde tou cestou, tak jsem to začala v tu chvíli říkat, takže se je hře, a ta to vzala jako super mámě, ta to nejří vůbec nechápala. Až po pártech, když jsem tam přijela znova a řekla jsem to znova, tak už chápala, že asi teda fakt se něco děje. A postupně, jak jsme se o tom více zbavili, tak vlastně super. Jenom prostě člověk neví, spousta lidí neví, nezná. Takže to bylo skvělý. Bylo tam přijetí tady ze strany jako rodiny. Bylo, tak bylo. A strašně mě potěšila to přestátu. A ta fakt našla hodně kroků před minaproti.

SPEAKER_01 42:01

To byla božká taky v pohodě.

SPEAKER_00 42:06

Ale tá ty jsem se bála úplně nejvíc. To jsem řekla asi až po půl roce. Od té doby, co jsem to řeklámě. Rodiče jsou spolu nebo se. Ne, se rozvedli, když nám bylo přes.

SPEAKER_01 42:18

Takže z toho říkala každý mu zvlášť.

SPEAKER_00 42:21

A jak vlastně už to začali dozvídat lidi i okolo táty, že právě tátova se hrá, a potom už si tátová manželka i včas něco tušila a že něco. Tak si říkal, tak teď už musím. Jestli chci, aby to věděl ode mě. No, a tak si jim to tam přijela říct a byla jsem připravená na všechno, už jako z terapí, bala jsem se toho hodně to říct tátovi. Ale vzalo to dobře. Nevím, jestli na to někdo připravil, ale vzalo to dobře. A dokonce i potom mě ještě volala babička a děda už přes státu druhý den. Jakože. Je to možá úplně nerozumějí, ale že mě mají strašně rádi, abych to věděla a že mi prostě a dějí a přeju. To bylo strašně hezký.

SPEAKER_01 43:12

V té době, jestli to správně počítám, tak už si dělala ve škodovce v době toho kaming-gu. Jak tam to probíhalo, nebo vlastně ještě možná si nepředbíháme. V jaké moment si uděláci překlopila ten sociální život vlastně. Čekala jsi chvilku na nějaký hormony, nebo kdy to bylo, jak to u tebe probíhal ten přiro do toho překlopení se do té ženské roli v tom každodenním životě.

SPEAKER_00 43:43

Čekala jsem, co to šlo. Strašně jsem se toho bála. Srašně jsem to odkládala. Pak už začaly být takový situace ve škodovce, že jsem třeba šla na záchod a na pánský. A A prostě mě tam pán upozornil, jakože dámy souvedle. A to byl ještě docela bez nahormon, jak to jsem fakt nečekala. A prostě klučí obličení, všechno, žádný make-up nic. A to mě úplně vykolejilo. Jsem vůbec nevěděla co odpovědět. Tak jsem jenom zalítla do kapínky. To bylo husté.

SPEAKER_01 44:21

Uni mají různý lidi jako jiný způsob, jak podvědomě čto ty dendry na těch lidí. Ano, každý to má jiná. Takže je to možné. Protože vlastně ty hormony velmi brzo začnou měnit strukturu pleti a takový to okolí okolo, a už si toho lidi to je chvíle, kdy si toho některý lidi začnou všímat. A ono i z toho chování. Ono i to mnohdy stačí jenom to, co z tebe vlastně vyzařuje za pohyby a jak mluvíš a tak. Je to možné.

SPEAKER_00 44:56

No, takže tam jsem to odkládala. Opravdu šlo. Já myslím, že to bylo tak já už přesně nevím, jestli to mohlo být půl roku na hormonech nebo trochu víc, něco takového. A takový ten finální poput bylo, když nás tam jako tým UX designérů přesunuli z vývojové části do více designéské části, kde dělají třeba i interiéry a vizuální design a tak. A teď nás tam představovali při té příležitosti těm ostatním designérům, jako by na pódiu, ale nebylo tam pódium. Za náma obrovská prezentace je tam naše jména, naše fotky. Moje fotka tři roky stará. A teď tam stojíme mým potom. A dobrý něco říkali a pak jsme zase všichni se vrátili. A pak jsem měla ještě jako jedna jedničku se šéfem. A onhle a ten to věděl. A on hle, jako kdy to plánuješ říct a já. Nebo změnit jméno a tak. A já říkal, to jo, ještě nevím, možná brzo, nevím, uvidím proč, a že tam jako, věkno tam byly vyskládaný, tak že potom za ním chodili lidi a nechápali, co viděli. Že prostě tam byli. Že tam prostě viděli pět chlapu jednu ženskou. Já jsem říkal, a to jako nedošlo si spojit podobné. Asi ne, já nevím. Tak jsem si říkal, no tak asi už teda je na čase. A tak jsme vlastně začali s ostatníma lidmi tam, nebylo to lehký proces, tak super, že mi pomohli přehodit ten účet. Museli jsme úplně smazat starý vytvořit nový. Aštěstí jsem nemusela procházet znovu všechny školení. Dopadlo to dobře.

SPEAKER_01 46:39

Viskovce na tohle jsou připravený nebo byli teď interní tak nějak jo, ale taky neúplně všechno jsem pochopila.

SPEAKER_00 46:49

A my všichni tam jsme z nějaký důvodu externě. Vodovka to tak nějak chce.

SPEAKER_01 46:54

Takže registrovala jsem si jako dodavatel systému Volgen.

SPEAKER_00 47:01

A tam byl problém. Je m problém.

SPEAKER_01 47:04

Já jsem se taky taky registrovala jako dodavatel koncernu Volgen. Já jsem tam měla nějaký přednášky ve škodovce a nějaké vystoupení. Za to jsem dostala honorář a oni že to chtěli na faktu. Musela jsem se registrovat do nějakého systému jako dodavatel koncernu Volkswagen. Šílený největší formulářky jsem kdy v životě absolvovala. Musela jsem tam někde zaškrtávat na gigantickém seznamu položek jsem musela zaškrtávat, jaké všechny náhradní díly do aut nedodávám. A takovýhle různý. A tam byl zase problém, že já jsem měla v tu dobu úřední jméno dění a e-mail a jim to tam prostě hrozně vyskakovalo a že problém, problém. A já jsem s tou diverzitu manažerkou s té škroky jsem říkal se nedám. Já si to tam probíhá. Já tam chci mít svůj e-mail, buď to nějak jako nezajímá mě to, a mailovalo se, telefonovalo se a pak se to nějak povedlo celý, ale nešlo to jednoduše.

SPEAKER_00 48:03

Tak tě tam asi vytvořil nějak ještě na novo, nebo nevím, ale řešili jsme to s někým v IT někde v Německu a že tam jenom změní kolonku. Ale že nemůže, že to je zještě divěný. Nešlo to. Takže se muselo na novo. Ale v pohodě, skvělý lidi okolo pomáhají.

SPEAKER_01 48:25

Tedy členem toho projektin forá se snaží. Zároveň je to obrovská firma. Tam teď nevím, jestli 20 nebo 30 tisíc zaměstnanců v Česku má přímo ta Škodovka plus subdodavatele, a v takovémhle počtu tam musí být nižší desítky transvidí jsem to jednou počítala. Já teď se už asi nevím, koliká tá třetí čtvrtá, koho znám, kdo ve škodovce dělá jako z trans lidí. Jenom co já osobně znám. A doslechla jsem se i, že někde ve výrobě, že tam byly nehezké situace, kdy tam docházelo k nějaký šikaně a nějakým čmárnicím na skříňkách. Ale zároveň, když se ty případy někde nahlásily, tak to vedení s tím se snažilo něco dělat. Že ta firma taková má snahu, aby to bylo příjemné pracoviště, aby tam prostě nedocházelo k diskriminaci. Ale při tom obrovském počtu těch lidí se samozřejmě můžou stávat nějaký excesy.

SPEAKER_00 49:26

Přijeme, že to vedení je nákloný nám, a taky tam máme škoda, praut a to jsou skvělý lidi.

SPEAKER_01 49:35

On zakotíka spol. V těch korporátech se tom říká ERGS, já tomu říkám teplý odbory. Teplý odbor to je to, co to je, že.

SPEAKER_00 49:50

To je hezký. No, a ty jsou skvělý. Občas nějaký pivo dáme. Teď právě mě tam dohodili na tu akci, že jo? Když jsme se potkali. Jsím tam někdo odpad, tak mě ještě Honzík volal večer, jestli náhodou nemám zájem. Říkám. No, tak jo. Hele, skvělý lidi. Ale jo, zároveň se jako říkal.

SPEAKER_01 50:13

My jsme se potkali už někdy dřív, ale já jsem už tu mám takový nějaký brze. A nebo vypadala jinak. To je taky možná.

SPEAKER_00 50:20

Taký určitě. Tenkrát to byl na filmu Když Kate. Ano to byl film lidi.

SPEAKER_01 50:26

Ano. A to měla ještě nějakou předchozí vizač.

SPEAKER_00 50:30

No, tak neměla jsem ještě dlouhý vlasy. Takže jsem nosila pár ruku a už je to dávno. Ale to bylo vlastně možná úplně, co jsem v Praze tak lešla někam. No, a kde jsme se pak ještě? Ještě někde jsme se viděli, teď si nespomenu.

SPEAKER_01 50:51

Takže v pohodě. Museli jste tedy překonat tady informační systém pro dodavatele, ale založili ti nový účet a nějak se povedlo a jinak ty kolegové kolegyně, tak nějak v pohodě, nikdo tě nevyhání ze záchodu a podobně.

SPEAKER_00 51:08

Já jsem teda ještě dlouho chodila na vozičkáře, protože jsem na pány už to bylo blbý, to už hodně koukali a nadámy jsem se ještě necítila. Nechtěla jsem, aby se třeba někdo cítil blbě výšku na mě. A kdyby náhodou, tak jsem chodila na vozičkáře. A když náhodou v vozečkáři byli plný, protože jsem zjistila, že tam chodí víc lidí, kteří ale nejsou trans, ale ani na vozičku. Tak jsem potom třeba v tu chvíli. Tak jsem potom třeba jako šla po chodbě dál někam na jiný oddělení, kde mě nikdo neznal. A tam jsem šla teda na dámský. Protože jsem už věděla, že lidi, kteří mě vidějí po prvý životě, tak si mě zařadí do kolonky na základní.

SPEAKER_01 51:49

Když to někdo vidí na tom záchodě, tak tě vidí jako 300 misekund jenom šmouhu na okraji tvorného pole nestihne ten člověk ani zaostřit, aby vůbec nějaký rysy. Že ty lidi ani nestihnou zavostřit nebo něco.

SPEAKER_00 52:10

Jdeš na ho do kabinky, aby konáš potřebu, a když uměsi ruc.

SPEAKER_01 52:14

Celý prostě, co tam jako trans lidi chodě dělat. Tady od morální paniky, co tady se šíří.

SPEAKER_00 52:22

Ale stejně se měla jako z strach, víš, až tam začnu chodit. Protože právě cítíš to na tom internetu a cítíš jako ten názory a bojí se prostě, že tam potkáš někoho, kdo strom bude mít potřebuji jako.

SPEAKER_01 52:35

Já se strašně neradám na záchodě kvůli tomu, konverzuju, že když třeba se staneš na záchod s kamarádkou nebo něco, že jí třeba předepu, že si jenom tam nechci povídat. Právě aby lidi neslyšeli můj hlas, aby to bylo víc nenápadný. A stalo se mi opakovaně, že jak jsem veřejně známá, že mě někdo na tom záchodě a já si strašně leknu. Je paní králová, já sledu na internetu, já strašně miluju a tohleto. A já říkám, že šmará, já jsem se strašně teď vězný. Fakt není, že tam, jak se to ty konzervativci snaží prezentovat, že tam prostě chodíme obtěžovat a očumovat. A to já tam chodím vždycky se stresem, ale je to daleko menší stres než když bych chodila na chlapy, kde mě budou vyhazovat a kde viditelně patřit nebudu. Tak tady tak nenápadně myška propuju. A pak když mě tam někdo pozná a chce mě pochválit můj Instagram, tak já jsem taková úplně vyšokovaná.

SPEAKER_00 53:35

To normální pro trans lidi, ale potom na internetu a pak se právě dostáváš, nebo dostávají se k tobě názory. I lidi, co v tom blízkém okolí, nevím, jestli v tém blízkém okolí. Ale v mím, že třeba mě řeknou něco jako. Ty jsi v pohodě, tebe mibem. Ale ty ostatní to je šílený.

SPEAKER_01 53:54

Děti jakože dobře, ty jsi v pohodě, ale když někdo třináct, tak ten to určitě hraje. Protože třináctiletý lidi rozhodně si nemůžou svoji identitu uvědomovat, jo, takový tyhle keci prostě.

SPEAKER_00 54:06

Nebo že se někdo identifikuje jako židle víš a teď se jako s tím spojou nebo ty ostatní.

SPEAKER_01 54:11

Když se kdy kdo někde identifikoval jako židle, jo, to jsou zas takový prostě úplně jenom jako legendy.

SPEAKER_00 54:17

Ale zároveň chápu, že oni nemají v životě třeba transitně nebo nevědějí o tom. A jediný, jak se s náma jako potkají, tak to je na tom internetu a tam jsou ty největší extrémy a bizáry, všech bizárů, často ještě přefiltrovaný někým, kase na nás má potřebu trošku svíst a kopnoci, a to na ně potom padá a z toho oni si tvoří názor. A potom nezajímají ty lidi zas tak, aby oni šli si ty věci ověřit. A pak už se šíře jenom takový ty věci. Mě to přijde se zlatou rybkou. Spousta lidí věří, že zlatá rybka má jako jenom tři vteřiny paměť. Ale realita je jiná. Ale kdo si to bude ověřit? Nikdo. Ale budeš to jako dál, občas to někomu zmíníš?

SPEAKER_01 54:57

Taková ta legenda, že kliště se má točit po nějakém směru, nějakých hručiček nebo takovéhle různý nesmysly.

SPEAKER_00 55:04

Nebo že využíváme jenom 10% kapacity.

SPEAKER_01 55:06

Ten nesmysl s tím klíště, tem jsme dokonce měli v učebnicích, jako děti na základce. A já jsem měla dědečka parazitologa a ten mě jako vysvětloval, že to je úplná hovadě. Já mu to ukazovala větší, že se to píše v učebnici a on prostě kroutil hlavou jako člověk, který se. Tak říká, to je úplně nesmysl. Že to úplně jedno, že tam není závět, takže kličky můžeš točit na jakou stranu ti to je příjemný. Není v tom rozdíl.

SPEAKER_00 55:35

A tak se prostě ty věci šířejí a je to takový trošku. Ryč se to asi neublíží, že si někdo myslí, že má jenom tři vteřinovou paměť a nereálně že ty dny až měsíce, ale jako lidem to pak reálně ubližuje. Když takový smutný trošku, ale no.

SPEAKER_01 55:55

Během toho celého tvého procesu nějakého uvědomování a hormonů a tak, jaký si zaujala postoj k nějakým dalším úpravám chirurgickým, ať už prostě.

SPEAKER_00 56:08

To jsem nad tím přemýšlela nad různýma věcma. Přemýšlel jsem třeba nad vlasa výš, ale potom oni začali doůstát, ještě jsem to jako zkoušela jsem to bylo to mikrojehličkování víš a minoxidil a teď různý věci. Ano když se to nasčítá asi s tím estrogenem nebo zvedlím testosterinu. Tak se mi to začalo tak nějak vracet v těch koutech. Víš, že mě to trošku mrzelo, že tady prosvíkalo.

SPEAKER_01 56:33

Máš krásné a hustý vlasy.

SPEAKER_00 56:35

Jo, teď když jsou omitý tak, jo. A tak jsem tak jako různě si říkala, no nos asi dobrý, na to jsem měla štěstí. Říkal jsem si možná brata někdy, ale říkal jsem si nechám to být na těch hormonech. Uvidím, jak to dopadne. A už říkám asi dobrý. Výžá takhle různě přemýšlela jsem nad tím hlasem. Pak jsem chodila k Klara Anačková se jmenuje. Strašnská lážinská. Strašnská Láženská rozhovor. Hlasová terapeutka. A skvělý. Jako ještě to chci trošku posovat, ale nejakasi radikálně.

SPEAKER_01 57:15

Nak to vzdávám. Takže ono je strašně těžk na to myslet. Jakoby říct nějakou myšlenku a myslet na to, že ten hlas musíš držet veš. Takže jsem si ho nechala takhle a lidi mi většinou píšou, že to je v klidu.

SPEAKER_00 57:27

A si potom usadí. Když to pořád chvíli víš, tak on si pak vlastně usadí a veš a potom je těžké se vrátit právě do toho původního stojého. A ne to, že jo? Musíš na to soustředit v tu chvíli. No, takže to jsem taky asi vyškrtla ten hlas. A přemýšlel jsem nad prsa a říkala jsem si uvidím. Kam dorostou. Říká si, že rostou 3 až 5 let. Mně přišlo, že u mě tak 3 až 5 měsíců a pak konec.

SPEAKER_01 57:54

A záleží na těch hormonech. Konkrétně tam jsou nějaký teď, já už si to teď úplně nepamatuju přesně, ale i nějaký ten druh těch ženských hormonů, které rostou víc. A pak záleží, když má ta transolka nadváhu, tak taky vyrostou větší. Což ale nemusíš nutně kvůli tomu kůstnu.

SPEAKER_00 58:14

Takže uvidím. Ideálně do toho nechci jít, ale kdyby to nějak líp se dělo k tělo, tak možná jo, ale nejsem úplně jako rozhodnutá. No, co se zpotku týče, tak to jsem si říkal, že první rok na Harmoně nad tím ani nechci přemýšlet, protože co když si to rozmyslím, tak to se vůbec nestalo. A jako chtěla bych to. Ale zároveň nepudu do toho, dokud nebudu mít fakt jako dostatek informací. Proto tam je spousta jako ale. A umím si i představit variantu, kdy prostě do toho nepůžu vůbec. Myslím si, že to bude v podstatě mezi mnohem partnerem a to jako v pohodě.

SPEAKER_01 59:01

A to je častokrát ta klíčová věc. Že když pakkáš partnera nebo partnerku, který jsou s tím vlastně v pohodě, tak ty najednou ztratíš takovou nějakou důvod a tu motivaci. Můžu se tedy ještě zeptat, jak to, myslíš jít single, nebo s někým jsi? Nebo jak to máš stahama.

SPEAKER_00 59:22

Teď to byly dost často chlapy. Ale asi to nemám nějak extra vyhraněný. Ale to s ním má takový jednodušší.

SPEAKER_01 59:32

A jak by včem. Je to rychlejší cesta k aktu. Ano, to kdyby ano, tak tam má takový lidské porozumění a takový to jakože brát ti jako člověka v celé své šíři a tak. Tak jsem možná zase lepší děvčata, ale tak stereotypizu.

SPEAKER_00 59:55

Ale potom právě nejdeš různý lidě.

SPEAKER_01 59:58

Ale ze zkušenosti, co jsem slyšela od lidí, tak to tak většinou mývá.

SPEAKER_00 1:00:02

No, vidím, jak tohle to dopadne.

SPEAKER_01 1:00:06

Uvidím. Takže teď se tady přiznala, že jsi single a teď se na to budou koukat lidi a ty budeš mít prostě záplavu. Záplavu zpráv prostě od nadrženců.

SPEAKER_00 1:00:19

Jsi udělala třeba i takovou šilenou věc, že jsem měl jsem nějakou dobu tenr.

SPEAKER_01 1:00:24

A čekala Only fans to říká šilenou věc.

SPEAKER_00 1:00:30

A teda tam občas jsem se tam s někým to mečnula, ale potom tedy, když jem řekla, doufám, že si čet můj profil, tak zase bomb zmizela. A to se dělo hodně krát, že to bylo takový unavující. Ale občas tam někdo zůstal. A zůstal tam jeden kouk, který teďka plánuje na motorce nebo že plánuje na motorce jezdit ve Španělsku, že si ji tam nechá převíst kamionem. A tedy, když někam jdu, tak většinami buď to sama, anebo jedu úplně jakože jsem třeba do Skotka, víš, celou cestu tam a zpátky. A ty věci mě baví. Ale řekl jsem si v tu chvíli do španělská dna bych chtěla. Klidně ožilím to, že si to nedám jako celou cestu, protože už je třím tak týden cestuje tam a zpátky. A klidně to dám taky na ten kamion, oni to přivezou, že jo, tam jenom přiletíš. Zkusím to jaký to je. A zároveň budu mít grandičko.

SPEAKER_01 1:01:22

Zároveň riskuje, že když to nebude dobrý, tak jste spolu ve španělsku. Ale to se můžete oddělet, máte každý svůj motorku.

SPEAKER_00 1:01:28

Ano, ano, ano.

SPEAKER_01 1:01:29

My jdete najedný prostě dohromady, takže to je i v tomhle bezpečné.

SPEAKER_00 1:01:33

A bylo to hezké. Jenom do budoucna, že lepší si předem ověřit, jestli opravdu ten člověk to vnímá podobně jako já, že tam mohla něco vzniknout. A on to asi vnímal spíš jako nechci jít sám. Ale dobrý, taky jsem si v tom našla to, co se mi tam líbilo. A říká mě to baví na ty motor, co ráda cestu daleko. Takže tak, snad se někdo najde nikdy.

SPEAKER_01 1:02:04

Děláme z toho teď se známky klidně jako.

SPEAKER_00 1:02:10

No.

SPEAKER_01 1:02:14

Oni se tam budou nějaký ozdívat, já si myslím nějaký nápadníci.

SPEAKER_00 1:02:20

Tak vidíme.

SPEAKER_01 1:02:20

Mario něco důležitého, na co jsme ještě zapomněli v svém příběhu, co by se stálo za to zmínit?

SPEAKER_00 1:02:27

Tak, teď nic nenapadá.

SPEAKER_01 1:02:30

Tak jsme to opravdu docela dobrý, včetně teplých odborů škodovky.

SPEAKER_00 1:02:36

Jo, ale možná je v té Škodovce a tak to je všude, že občas prostě lidi mě koukají, ale dlouho mě to bylo taký nepříjemný. A říkala jsem si, že to přejdu, že je to blbost, nebo si nebudu na to koukat. Ale zjistila jsem, že jsou takový občas, jak to říct, že se dělou třeba některé malíčkosti nepříjemné, ale konstantně. A to mě naučilo, že to dokáže taky jako člověka popotřebovat.

SPEAKER_01 1:03:00

Ale příklad.

SPEAKER_00 1:03:03

No, třeba zrovna v té Škodovce, ale už teď už tomu čemím. Ale třeba tam vlastně je jídelna. A já tam teda zpracuji v technickém vývoji, vedle česaná, tak tam se chodí do jídny většinou. A teď prostě úplně v podstatě je pravidlem, že když jdu s tím tácem a budu najít kolegy, že jo, kam si sedli další někde za mnou. A jdeš s tím tácem okolo těch stolů a většina lidí si hledí svýho. Ale občas se najdou, nebo v podstatě vždycky se najdou jeden dva stoli, kde některý fakt lidí chlapě civě a civěj a nebo odbracej jako pohled. Já se podívám zpátky do dál. Podívám se znovu civěj a neodbracej pohled. Tak to mě bylo postupně tak nepříjemně, jak se tam vlastně přestala chodit. Ale po dvou týdnách jsem zase nabrala síl a řekl jsem si do jim to vrátit, protože co jiný můžu dělat. A tak od té doby na něco zpátky.

SPEAKER_01 1:03:59

Na to chystá.

SPEAKER_00 1:04:04

Říkám si, že když nepřestanou, zatím teda vždycky přestali, zatím jsem je překoukala. Ale když kdyby nepřestali, tak si říkám, že za ním přijdu jenom řeknu všechno v pohodě. Takže si myslím, že o nich to chvíli pravděpodobně. Ale nemám ráda konflikty, vyhybat, co to jde, a to modhle jako nějak nezamezí. Tyhle věci asi. Tak jenom, že to bylo takové zvláštní zjištění, že je to takový maličkosti, když to prostě trvá.

SPEAKER_01 1:04:30

Tak, nevíš, jo? Jestli ti nejspíš asi zkoumají, že jsi trans a je to pro ně jakože vidějí najednou v reálném životě někoho ve 3D a je to strašně zajímavý. Ale klidně se i může stát, že se jim jenom líbíš.

SPEAKER_00 1:04:45

Já to chápu, že i to může být. Ale myslím si, že vykoukali trošku jinak. Myslím si, že na to mám radar.

SPEAKER_01 1:04:53

Ale můžu se plýst. Rozpoznáš ten zírání.

SPEAKER_00 1:04:58

Myslím, že. Tak to ještě taková věc, která třeba mě překvapila, že ne třeba to, že ti odtečou lidi nebo odtekly, ale že pak takový maličkosti ti dokážou měří.

SPEAKER_01 1:05:13

Dozvěděla jsi třeba, že by někdo měl na tebe nějaký keci jako za tvými zády.

SPEAKER_00 1:05:18

Pokíšan tak ne. Ale vím, že lidi se občas třeba jako doptávají, protože se bojí, nevědějí, jak se zeptat na něco, tak se třeba jako zeptají, ale jako ze slušnosti to spíš myslejí. I když já bych byla ráda, kdyby se mě zeptali napřímo, ale to oni často nevědějí. Já jsem ten kaming out v té Škodovce neudělá úplně jakože hromadně nebo že bych to všem řekla. Takže spousta lidí si to tak jako řekli mezi sebou, že to tak jako nějak proplynulo.

SPEAKER_01 1:05:46

Já jsem možná i v té Škodovce na nějaký přednáš říkal, že nejlepší je se na nic neptat, jo, pro jistá.

SPEAKER_00 1:05:52

Já bych klidně zeptal, ale tak to má si každý nějak.

SPEAKER_01 1:05:56

Vím, že většina lidí to nemá rád, že jsou radši, když se to prostě nechá bejít, když to prostě není téma. Ty lidi jsou zvědavý, ptají se na různý otázky, což je z 80%, prostě si máš operaci nebo neakceší a jak to tam dole funguje. To je nejčastější a říkám, jak na to máte Google. Když o tom chce mluvit, tak o tom začne mluvit a když nechce, tak většinou je lepší se nepat. A možná, že se to tam třeba rozšířilo, ale oni se neptají.

SPEAKER_00 1:06:28

Jady ty informace myslím, že jsem tam s někým asi neřešila. Ale asi bych. Já jsem taková, že mluvím o všem, takže asi kdyby se mě zeptali, tak je v pohodě otvory. Ale ano, není to asi jako úplně nebývá to nejlepší ptáce na to lidí.

SPEAKER_01 1:06:48

No, tak jo. A já ti moc děkuji za zajímavé povídání. Zase v něčem jiného a něčem jsem se v tom příběhu hodně viděla. Jsme takový podobný typy, možná jako barvou očí a vlasů a tak. A já děkuji i vám všem, co jste se vydrželi takhle dlouho koukat. Budu strašně moc ráda, když teď tady navštívíte tenhle QRK, kde mám svoje hírou hírou. Kí vás moc prosím, abyste finančně podpořili tuhle tvorbu, protože tady se to prostě samo neudělá a mám s tím strašně moc práce. A ti z vás, kdo mě na tom hyrou hírou podporujete, tak ty rozhovory můžete vidět o týden dřív, což je jediná výhoda, jinak, kde dávám v plné délce na YouTube, protože to pomáhá lidem a mění to svět a tak nechci, aby ten kontent byl někde schovaný za peníze, ale bez té vaší pomoci to nepůjde. Tak se prosím vás, vy co si to tam ještě neplatíte měsíčně 100 Kčých, což přepočtu, že jsou čtyři díly měsíčně vychází 25 Kč na jeden díl. Což by mě zajímalo, co dneska stojí 25 Kč. To už snad ani čícburgerů u mekáče nestojí 25 Kč. Prostě co zamyslete a běžte tam. A teď hned prostě to tam nadcvakejte protože takhle nepůjde. Dejte samozřejmě subscribe a zvoneček, protože jenom blbeček dá subscribe nadá zvoneček. Lajkujte, komentujte, šerujte. Šerte slávu v transu dál a mějte se krásně. Ahoj.

SPEAKER_00 1:08:29

Ahoj.

unknown 1:08:30

Tak.

SPEAKER_01 1:08:31

A je to.

SPEAKER_00 1:08:33

Super.

SPEAKER_01 1:08:33

Příjemný. Spokojená. Teďka to vypínám.