Aster: Kinezioložka mi tvrdila, že jsem vyvolená // trans příběhy

U reklamní textařky Aster vedla cesta k poznání sebe sama přes slepé uličky - mimo jiné přes rodinnou kinezioložku, která se jí snažila zmanipulovat do své sekty. Jak se stalo, že jí uvědomění si vlastního queerness, dovedlo až k odmítnutí pochybných léčebných metod? Jakou roli sehrál v jejím coming outu článek v americkém časopise, se kterým se pochlubila rodičům? Proč si musela sundavat na brigádě nehty? Čím jí dopálila brněnská sexuoložka Reguli? Proč se rozhodla nezařídit si úřední změnu pohlaví?

Články od Aster:

https://druhasmena.cz/autorstvi/aster-svandova

https://denikalarm.cz/2026/06/kastrace-trans-lidi-v-cesku-neskoncily/

https://www.qult.cz/o-trans-lidech-bez-trans-lidi/

Hudba od Aster: 

https://exaster.bandcamp.com/album/pr-e-mature

Trans srazy v Brně oznamuje každý týden queer kolektiv Plusko na Instagramu:

https://www.instagram.com/pluskolektiv

The Null HypotheCis od Natalie Reed:

https://freethoughtblogs.com/nataliereed/2012/04/17/the-null-hypothecis/

‼️ Podcast V Tranzu nemůže vznikat bez vaší podpory. Prosím zvažte měsíční příspěvek ve výši 4 EUR (cca 100 Kč) na Herohero. Příspěvek je dobrovolný. Všechna videa V Tranzu jsou v celé délce k dispozici zdarma na YouTube. Lidé, kteří se rozhodnou o podporu na Herohero budou ale mít jako poděkování všechna videa už o týden dříve.

https://herohero.co/lenkakralova

Pokud nemůžete platit kartou, pokud nechcete použít platformu Herohero, nebo pokud chcete přispívat jinou částkou je možné použít platbu na účet, nejlépe trvalý příkaz.

Číslo účtu: 1994979028/3030

❤️ Vám všem, kdo V Tranzu už podporujete jsem nesmírně vděčná a váší podpory si moc vážím.

Nový podcast Transpirace:

https://herohero.co/transpirace

Lenky Instagram:

https://www.instagram.com/lenkakralova81/

Lenky Facebook:

https://www.facebook.com/lenka.kralova.vtranzu

Lenka na X:

https://twitter.com/vtranzu

TLK - talk show Lenky Králové:

https://www.youtube.com/c/TLKtalkshowLenkyKrálové

Sledujte V Tranzu na Facebooku:

https://www.facebook.com/vtranzu

Lenky hudební tvorba:

https://youtube.com/playlist?list=PLYOEYBuJBBVidbOjCJwbJef-0SXEaG2HJ

V Tranzu // transgender talkshow

Každý trans příběh je jedinečnou, nesmírně bohatou, trnitou i krásnou zkušeností - cestou k sobě. Cestou, která odkrývá pravdu jak u nás samých, tak i v okolí, ve kterém žijeme. S našimi hosty si budeme povídat o přijetí i nepřijetí, o boji i poddání se, o strastech i radostech, o lásce i nenávisti - prostě o všem možném, s čím se my, trans lidé, v našich neobvyklých životech potýkáme. Co nás na životě v naší zemi těší a co nás štve? Co bychom rádi změnili? Zavedu vás do světa, kde být trans není pastí, ale příležitostí.

#transgender #trans #vtranzu

Transcript

Copy

SPEAKER_04 0:01

Kontrolní všechny nádherné. Takám takhle nehorru a já myslím, že můžeme začít.

SPEAKER_05 0:22

Tak přátelé, já vás vítám u dalšího dílu v tranzu transpěhu, a dnes do mého křesla zavítala až z dalekého brna. Ahoj.

SPEAKER_03 0:35

Ahoj, tak ráda těm.

SPEAKER_05 0:37

Aš takové hezké jméno. Jak si k němu přišla? To vším, že si to asi vybrala, ale.

SPEAKER_03 0:44

Jo, je to vybrané naprosto. Já jsem vlastně viděla ten seznam neutrálních men. A hnedka na začátku jsem viděla jméno Aster. Tak jsem si ho vzala, protože se mě líbilo. A pak až později jsem zjistila, že má nějaký významny, jakože to je ze starověké.

SPEAKER_05 1:04

Kdyby si vypla hvězdu? Že to bude znamená.

SPEAKER_03 1:06

Přesně. Což mě tak zalichotilo, ale vzala jsem se jenom protože se mě vždycky líbily jména a takže to bylo taky ideální.

SPEAKER_05 1:14

Vypadáš jako hvězda jméno se k tobě hodí, tak hoditka. Ty si mi říkala, že pracuješ jako reklamní textařka, nebo jako copyrightka se tomu říká, ale jako česky asi ne, bych to dělala nazvala. Jak jsi k tomu tomu přišla? Uživění se textem.

SPEAKER_03 1:34

Já jsem vždycky hrozně chtěla psát, a hrozně mě to zajímalo, hrozně mě to bavilo. Vždycky jsem psala básníčky a povídky a sonky a všechno možné. Takže pro mě bylo vlastně to psaní taková normální věc, kterou dělám, a dlouho jsem se snažila o to, abych se tím mohla živit. Takže jsem si udělala magistra z angličtiny, protože angličtina mě taky hrozně zajímala, chtěla jsem vždycky psát v angličtině hlavně. A potom jsem vlastně hnedka po škole dostala práci právě jako copyrignerka. A teď poslední rok a kousek jsem byla dokonce tým lídka toho týmu, což jsem byla moc ráda. Ale vlastně jsem k tomu přišla trošku tak jako sklepák houslým a na jednu stranu jsem viděla hodně o tom jazyku a propásala jsem se do něčeho, ale na druhou stranu to psaní, že zvláště tady v té České republice nemá úplně tak jako obrovskou nějakou školní pru. Ta literatura je dost, všimněte si rýmu, láska, páská a učebnice se zavře. Tak to je vždycky škoda. A myslím, že tam není takový mezinerační přesun nějakých těch znalostí. Ale já jsem k tomu přišla tak jako z lásky k tomu textu.

SPEAKER_05 2:58

Já nevím, jestli můžeme prozradit nějaký konkrétní služby nebo produkty, nějaký slogan, třeba, jestli se šla něco pišná, co jymyslela.

SPEAKER_03 3:06

Ujímě ne. My jsme fakt psali propisky k produktům na webstor, takže to bylo nic až tak zajímavého, ale měla jsem jednou produkt, který byl stůl, byly v něm repráky bluetooth, byly v něm nabíječka a lednička. Akorát ta lednička měla 60 decibelů, takže představa, že má někdo konferenční stolek, který má 60 decibelů.

SPEAKER_05 3:34

Tak kládní pivivko. Tak to mě hodně pobavilo. Nějak to zhodnila v tom popiskuže.

SPEAKER_03 3:43

Napsala jsem, že to má tichých 60 decibelů a ať si s tím kdo dělá co chce.

SPEAKER_05 3:49

Ty jsi říkal, že teď ale hledáš novou práci. Já nevím, teď by tohle video vyjde, ale můžeme z toho udělat tady i návodové video.

SPEAKER_03 4:00

Zaměte mě.

SPEAKER_05 4:01

Zaměstnejte aspeda, prosím vás, jestli chcete psát vtipné texty. Ještě vlastně bych. A chtěla jsem se zeptat, ty tvoje texty, co píšeš, kde si to lidi můžou třeba přečíst. Jest říkala si nějaký básničky hudbu děláš, že si to je někde k vidění. A zatím si budeš povídat, tak já si šoupnu palmou, protože mě tady bouchá dohledy.

SPEAKER_03 4:22

A jo, no tomu to chápu. Já jsem napsala těch textů teď už pár. Některé jsou tedy hlavně vydané v druhé směně, některé v jeden v alarmu, jeden v kvůltu. A mám i v druhé směny jednu básníčku a potom mám nějakou vydanou vlastní hudbu pod jménem X podtrítko Aster, kde by to někoho zajímalo.

SPEAKER_05 4:46

Hudím nějaký odkazy do popisu, kde si to lidé můžou proklikat. A ještě bych na tebe prozradila, že ty organizuješ srazy trans lidí v Brně, to si myslím, že je velmi záslušná a dobrá činnost, že se s tím setkávám často, že mi lidi píšou, kde se můžou s někým potkat, kdo řeší ten podobný životní problém a takhle. Jestli bys tam mohla trošku popovídat o tom, jak ty srazy v Brně probíhají, jak kdo se tam může přihlásit a jak a tak.

SPEAKER_03 5:18

U nás to vlastně probíhá hrozně jednoduše. My jsme mývali srazy jednu za měsíc, transrazy, ale teď vlastně skončili před minulý rok v zimě. A já jsem úplnou náhodou zrovna psala článek o tom, že vidím, že hrozně moc transkomunity je online, ale že online je to takové jako chamber, se tomu říká v angličtině prostě taková bublina, kde vlastně kolikrát si myslím, že to těm lidem neprospívá, že ta transkušenost je taková jako myšleno, že tam není diverzita názorů, kdybyš? Jo, ale spíš, že to člověka tak nějak utvrdí v tom, že se vlastně bojí ven s tím, že je trans, a bojí se jenom existovat v tom světě. A já si pamatuju, když jsem si poprvý nějakela, že jsem trans a šla jsem poprvý na trans, tak jsem byla naprosto vyklepá. Měla jsem pocit, že na mě všichni koukají, že mě někdo dá přes držku, že nějaký lidi na to krátovat. To by bylo blípí. Tak pro mě to bylo vlastně tak jako neskučně úzkostlivý a vzalo mě třeba dva roky se přenést přes ten pocit, že se na mě všichni koukají. Ale ten jediný způsob, jak to udělat, je být venku. A být mezi těma lidma a podívat se na to, vlastně potom zpětně a říct: A, ale já tedy rok, dva chodím prostě na nějaký sraze nebo se potkávám s kamarádama v čajovně nebo jdem na procházku nebo něco a vlastně ten život tím neskončil co víc vlastně si ho můžu klid. Tak to bylo pro mě tak jako důležitý vlastně pro tu transkomunitu tohle někde mít napsaný, protože někdy ty online prostory taký super první místo, kde si člověk ošahá.

SPEAKER_05 7:16

Co to vlastně znamená, najde ty informace, zjistí co a jak, ale hodu, když je člověk z nějakého vzdálenějšího místa, že nejseš úplně z Prahy nebo Brna, tak ten online je jako fajn, že vůbec někoho někde potkáš. A jak se k tomu dostala to dělat v Brně, to organizovat?

SPEAKER_03 7:36

Já jsem už předtím byla vlastně v hrozně super feministickém kolektivu z druženy a tam jsme organizovali spous různých věcí. A já jsem o tom potom odešla, abych se právě zaměřila na svou tranzici a potom, co už jsem došla do nějakého bodu té své transice, kdy jsem měla práce, byla jsem vyautovaná všude. Měla jsem vlastně tak jako pocit, že vlastně jako mám prostor a nějak čas a kapacitu zase něco dát zpátky. Tak jsem se rozhodla, že tohle prostě budu organizovat. A rozhodla jsem se, že to budou organizovat jednou týdně. Je to každé často. Je to každou středu v 7 hodin potkáváme se většinou v kavárně absentér pod mezeněnem, a může přijít kdokoliv čas do času musíme někoho vyhodit, ale jinak vlastně to otevřený prostor pro lidi.

SPEAKER_05 8:39

Já dám odkazy samozřejmě do popisku, kde by na to lidi mohli přijít. A tohle by mě docela zajímalo. Co jsou ty situace, kdy musíš někoho vyhodit? Co se přihodilo?

SPEAKER_03 8:54

Bez toho, než bych zabíhala do nějakých jmen a detailů.

SPEAKER_05 9:00

Ani rodná čísla nemusíme, jo, to jsou taky autovací rodaný tíslo.

SPEAKER_03 9:08

Stává se často času, že někdo někoho pošává bez souhlasu. Třeba nebo nám tam přijde člověk, ze který zvyklo, je chaser. Tak to bývají většinou lidi, kterým potom musíme říct, co je tady už prostě po druhýš nemůžeš být.

SPEAKER_05 9:25

Já bych možná jenom pro lidi, co se koukají, dosvětlila to slovo chaser. Já samozřejmě vím, co to je, ale prostě jako člověk, který ho hodně zajímají transženy. A řekla bych jako transgeny bez operace, primárně. A tyhle lidi se chtějí nějak seznamovat. Většinou za účelem sexu. Blbí je na tom, že časokrádávají najevo, že jediné, co je zajímá, je ta anatomie. To je to jediné, co na té ženě oni vnímají jako nějakou kvalitu, takže je to většinou první nebo druhá otázka, na kterou se okamžitě zeptají v jakýkoliv konverzaci, aby z toho nějak vyhodnotili, jestli má smysl se nějak snažit dál. A občas ano, tyhle lidi se nějakí na takovéhle místa. Stalo se někdy, že by tam třeba přišel někdo úplně nenávistný, nějaký nácek to tam.

SPEAKER_03 10:18

Vlastně zatím ne. Měli jsme v tomhledom velký štěstí, že vlastně tam máme velkou oporu naopak. Lidi, co jsou zabaren, tak jsou neskušně milý, je tam kluk, který se jmenuje houba, a je to naprostý zlatíčko. Moc hezky se tam o nás starají, a je si s ní byla schopná domluvit, aby se tam lidi třeba mohli doníst nějaký vlastní jídlo. Že někteří lidé jsou v tesivý finanční situaci, co tam dojdou, tak prostě aby si aspoň mohli dát nějaký jídlo, který se dnes sebou, protože si prostě nemůžou dovolit. Nic velkého dávají nám tam kary vody prostě zadará, aspoň ať tam máme aspoň něco. A v tomto městní má hrozně příjemná konverzace a jsou fakt moc milý na nás a hodně.

SPEAKER_05 11:10

Takže když jste z Brna okolí, tak se koukněte na ten odkaz a pokud prostě zrovna řešíte nějak svou identitu a bojíte se jít ven, tak zkuste tohle místo. Ještě bych možná řekla jednu důležitou věc, kterou já si pamatuju, z doby jsem, já taky občas na takové nějaký srazy jsem docházela, nebo ještě pořád jako tu a tam dojdu. A setkala jsem se s takovým od lidí, kteří na to vůbec nejsou reddy. Jsou lidi, kteří vlastně se odhodlávají nějak do té transice, ale ještě by si vůbec nela slý po ulici. A oni mají potom pocit, že to povinnost, že tam člověk musí jít už prostě v té gendrové expresi toho svého správného dendru, ale že to tak vůbec není, že jo?

SPEAKER_03 11:54

Naopak. Já si myslím, že spoustu lidí se vlastně hledá na těch srazech. Je to nějaký místo, kde můžete přijít plně jak chcete. A je to jenom místo, kde. Nebo to ne, cenou. Skrně toho. Tak si myslím, že je to fajn místo pro lidi, kteří chtějí se najít. I když potom třeba zjistíš, že soucí a že prostě je to vlastně táhne někam jinam. Ale vlastně je to ten vztah s těma živýma lidmi, který před tebou jsou, který s tebou sdílí nějaký jejich životy, pocity, ve kterých ty si můžeš nějak zhlídnout, v tom se člověk najde. A to člověku nejvíc vlastně ukáže sama na sebe.

SPEAKER_05 12:49

A ještě se zeptám, jaká tam je taková návštěvnost průměrná, když je to teda každý týden, kolik se vás schází.

SPEAKER_03 12:56

Je to zhruba nějakých 20-30 lidí každý týden. Velký teda.

SPEAKER_05 13:01

Velká parta.

SPEAKER_03 13:02

Jo, jo, je to větší, než jsem čekala. Já když jsem to původně napsala jsem článek a nakonec jsem napsala, tak se potkáme v kavárně, budu tam v té ten čas na tomatom místě, tak jsem si říkal, no, bohu, kdo mě tam potká a nakonec hrozně moc lidí. Musím teda poděkovat ještě tady Luci Syncii, která dělá hrozně moc propagace na Discordu a na signálů a na dalších kanálech. A je úplně. Teď už se mnou organizátorka a fakt to dělá neskutečně dobře.

SPEAKER_05 13:35

Dělal jsem s ní taky rozhodně tady v tom křesle zrovna náhodou, to tak vzniklo omilem úplně.

SPEAKER_03 13:41

Koukala jsem se na to zrovna to mi popavě.

SPEAKER_05 13:43

Moji den před mýma narozenama, ještě to bylo předvečer. Takže to bylo takový vtipný. Já bych teď možná už taky pomaličku otočila ten pomyslý list, což samozřejmě v poslední době znamená, že si nemůžu odpustit tady komerční vsuvku přátelé. Já už tady to v tranzu dělám skoro 6 let, dělala si to dlouho při práci. Zarba, dělám takhle dlouhý rozhovory o translidech, aby ukazovala veřejnosti, že jsme lidi jako všichni ostatní, abych ukazovala i rodičům, trans dětí a jiným lidem, kteří jsou z začátku té transice, že není se čeho bát. Nicméně teď už to dělám na full-time a prostě musím taky z něčeho žít. Takže já bych vás moc poprosila, jestli byste navštívili tady ten QR kód na hero hero. A jestli mě můžete podporovat, pokud můžete částkou zhruba 100 Kč měsíčně. Strašně moc by mi to pomohlo. Ještě teda do popisku vydávám když tak číslo účtu, že jsem se dozvěděla, že některý lidi to neumějí platbu kartou nebo něco takového. Ale důležité je tam prosím vás, nějaký trvalák, aby to bylo udržitelné a budu ráda za jakoukoliv částku, když mi budete posílat 20 Kč, tak budu ráda i tak. Takže prosím, prosím, koukněte se tam. A konec komerční psovky. A tak ty jasi asi nějaký díl viděla, takže už asi tuší, že se začnu ptát, jak to u tebe bylo vlastně, kdy ty si poprvé začala vidět na sobě nebo nějak vnímat, že je s tebou něco jinak než s lidmi v tvém okolí.

SPEAKER_03 15:27

No, ten můj příběh není zrovna dvakrát veselý. Má jako dobrý konec. Ale já jsem vlastně i když jsem byla malý kluk, tak jsem byla tak nějak v pohodě. Chodila jsem do tancování, co učila mamka.

SPEAKER_05 15:49

A má taneční hybridě nebo jak se tomu říká.

SPEAKER_03 15:53

Ona je učitelka tance současného a uvrtala mě tam a já jsem tam byla velice šťastná. Ale potom vlastně, když začala poberat a hlavně tím holkám, co tam byli, tak mě hodně tak vyštípali. Byla jsem že mamka byla učitelka, tak to už sam osobě není dobrý. Je ještě jsem tam byla vlastně jediný kluk. Takže prostě jsem se do toho kolektu méně a méně vlastně nějaká schopná vracet ráda. A potom mě začala poberat a tam mě začaly vlastně dost těžké deprese a zároveň disociace. Takže jsem se prostě cítila úplně odstřihnutá od svého těla, úplně jsem se cítila odstřenutá od svých emocí nebo jsem schopná ty své emoce popsat. Přímali si toho rodiče nebo okolí? Přímali. A řešilo se to nějak homopatí. A teďka nechci nikomu říkat, jak se má léčit, ale pro mě to nebylo vůbec dobrý. A my jsme potom skončili na kestesiologii, což byla taky alternativní medicina. Přesně tak. A tam vlastně chodila velká část mé rodiny. Moji rodiče tam chodili oba taky k ní, aby právě zjistili, že je v pohodě. Ale oná jim mhala o tom, co vlastně říkala mě, a ona se mě tak začala verbovat do svého podivného. Paní doktorka Podrážová. Když se jáhodně potkáte, taky za mě dejte facku. Protože on se rozhodla, že já jsem nějaká světlonožka, a já teď budu bojovat v nějakém magickém souboji mezi dobrem a země naprosto seriózně. A mně prostě bylo fakt 14 v tu dobu, a byla jsem velice najivní a vyvala jsem věřící. Takže pro mě ten pocit, že tedy nějaká energie a nějaký bohater, takovéhle věci jsou. Vlastně byl úplně normální. Vyrůstala jsem v tom, že potom dělání magie je taky v pohodě. Takže já jsem si fakt myslel třeba pět let, že umím dělat reálnou magii.

SPEAKER_05 18:23

Bylo to jenom tady s tou paní, nebo tě pak i verbovala do něčeho, co by se dalo označit za sektu, nebo tak když takhle poslouchám, není to asi první případ mim okolí.

SPEAKER_03 18:34

Já jsem v tomhle měla štěstí. Ona se mě snažila dostáhnout na nějaký kurzy, ale mě se na ně moc nechtělo. Pro mě to bylo vlastně emocionálně jsem cítila, že je to špatně, ale racionálně měli chotilo samozřejmě hrozně, že já jsem teda nějak vyvolená mezi těmi lidmi a že jsem chytřejší než moje rodiče a podobně. Ale utvrdilo mě to ještě víc v té depresi a v té disociaci, protože jsem nebyla schopná si vůbec vzpojmenovat svoje emoce nebo pochopit se nějak, popsat se. A potom jsem došla do bodu, kdy jsem vlastně začala mít z toho přichózi. Takže jsem.

SPEAKER_05 19:17

A ty jíkala 5 let tohle probíhalo? A to je jako vlastně během dospívání hodně dlouhá doba. To si vlastně asi mezi tím vlastně dospěla v tom procesu, ne? Nebo jsi říkal od 14, že se tam chodila?

SPEAKER_03 19:30

Ne tomu 14 až 20.

SPEAKER_05 19:32

Takže doplnoletosti jela v tomhle. Ale rodičům to nějaká si nepřipadalo podezřelý, protože k týpě chodili, protože to byla jako součást jejich života úplně, že.

SPEAKER_03 19:45

A oni samozřejmě, když to teda potom vyšlo na co všechno mě říkala, a já jsem. No, já jsem potom od tam odešla, ale k tomu se ještě dostanu, ale když tedy vyšlo na povrch, co všechno mě říkala a do čeho všeho mě rukovala, tak se mojí rodiče zhrozily a řekli, že to vůbec vlastně oni nevěděli.

SPEAKER_05 20:08

Jak došlo tady k tomu odhalení, tady tomu jako revílu.

SPEAKER_03 20:11

Stovisí to nějak s tím, že jsi měla ty přichózi nebo částečně jo. Já jsem s těma rodičema jednoho dobře přišla, prostě jsem řekla vidím věci, které se nedějí, a které jsou reálné prostě vidím, jak se ke mě sklánějí domy a sněy, nebo jak se roztýkají lidem obličeje, jakože velice takové až noční můry. Ale za prostě normálního pochodu a bylo to třeba dvakrát, třikrát denně, takže už to bylo neudržitelné. Já se přitom snažila dokončit střední a nějak přežít. A tak jsem za ním došla a tam jsme tedy skončili na jiné homeopatii. Za rodičema asi přijdeš.

SPEAKER_05 20:57

Ta paní nevyhovuje. Ale to už teda bylo, to už si byla plnoletá, to už asi ani musela s rodičema teoreticky řešit.

SPEAKER_03 21:05

No, ono to bylo složitější. Já jsem vlastně, tohle jsem jim řekla někdy v osmnácti, možná 19. A ještě jsem k té paní chodila a s ní jsem řešila, to že mám ty vědiny. A k tézi o lošce. A až potom jsem skončila u jiného opatky, která mě zříkala, že má být šest sklíček ráno a bude mě líp, což tak nejší důležitý vědět. To jo deprese a přichozně. Ale dopadlala jsem se teda nějakou dostalo až kvěrnost. Protože jsem na vejšce potkala kluka, který se mně hrozně líbil. A začali jsme spolu prostě randit.

SPEAKER_05 21:55

A pro mě ještě během této období, co jste popisovala, Těch nějakých 20, tak se ale nějak neprojevovala, co se týče genderý identity, nebo měla jsi nějaký myšlenky nebo nějak.

SPEAKER_03 22:08

Ty gendrové identity, ne, ale vlastně to vnímám jako nejtěžší historické období. Protože tím, že jsem byla úplně odstřihnutá, já jsem to svoje tělo absolutně nenáviděla. Nechápala jsem mi, jak by ho někdo mohl mít rád. Ale vlastně jsem si myslela, že tak cítí všichni. Protože různě ve filmech lidi vidí jako. Tak ty nejdři si myslí, že nemají rádi svoje těla. Tak já si říká, tak to normální, to přejde je. A pak to nějak nepřecházela.

SPEAKER_05 22:39

Což prostě inkarnace krysta nebo něco takového.

SPEAKER_03 22:45

A do toho jsem samozřejmě měla ty vidiny třikrát denně, takže priority byly trošku někde jinde. Protože jsem nenáviděla svoje tělo a říkala jsem si.

SPEAKER_05 22:54

A úplně z toho nepřítala, měla si úplně vlastně jiný starosti v ten moment. Pak tedy přišel chlapec, který se ti líbil? Pesně. Mladý muž.

SPEAKER_03 23:06

Trošku starší muž. Ale zpěvě nadále. Bylo mu víc než 90. Ne, ne. On je myslím o deset let starší než žádný velký.

SPEAKER_05 23:21

To 30 fešný v tu dobu. Přesně.

SPEAKER_03 23:24

Tam mě teď třicet vlastně. A mě prostě došlo, že jo, že jsem bisexuální, že se mě kluci taky líbí. Že to tak prostě je. Bylo to opětované. Což bylo mojn. Nevedřelo to dlouho. Ale zanechlo to ve mě jako pocit, že konečně jsem si byla schopná pojmenovat něco v sobě. A nějakou částce, že jsem najednou věděla. A přišla jsem se tím za tou kanestesiološkou, a ona řekla: No, mám tady jednoho takového nešťastného, ale taková nejste.

SPEAKER_05 24:07

Tak jsem se právě chtěla zeptat i co se týče té rodiny a tady té kanestiošky. Jak jsem říkal?

SPEAKER_03 24:14

Kenestíoložky.

SPEAKER_05 24:16

Kestziološky, pardon. 40-stupňový vedra venku dneska, takže to takhle pojede dneska. No, jestli tam byly tyhle nějaký náboženské předsudky, řekněme, proti homosexualitě a tak, jestli.

SPEAKER_03 24:31

Já si myslím, že v té exoterice je to vlastně. Ono to jde jinudy.

SPEAKER_05 24:38

Tam je to takový hodně jako ta mužská ženská, že jo, tam je to úplně extrémně binární, a dělají se ty různý ženský kruhy, mužský kruhy, to takový.

SPEAKER_03 24:48

Hledá se ta správná energie v těch lidí.

SPEAKER_05 24:50

Ano, že tam jako, já jsem se třeba často setkala s tím, že ne, že by to bylo nějak vyloženě odmítnutý nebo braný jako nějaký hřích, ale jako kdyby to neexistovalo, že to vůbec neřeší.

SPEAKER_03 25:01

Jo, tak to vlastně u ní bylo, že bylo vědět, že on ani nevěděla moc co s tím. A jenom to prostě tak zavrhla, že taková nejsem, a mě to v tu chvilku úplně probudilo. Protože jsi říkala, tenhle člověk mě tady 6 let, nějak čte aury a vidí do mě a čte moji energie a podobně. A o mě vědět vlastně všechno. A tuhou takovou úplní věc, která mě je najednou úplně jasná, tak ona nechápe. A úplně to vlastně naborilo celý pohled nejenom na ní, ale i na tyhle magické věci a na tyhle různý další věci, jsem měla úplně pocit: a to je všechno úplná kravina. A začala jsem si hledat různé další věci, a postupně jsem se z toho nějak dostávala.

SPEAKER_05 25:51

A to byl tedy kone z vaší spolupráce.

SPEAKER_03 25:53

Přesně.

SPEAKER_05 25:54

A bylo to nějak ještě dramatický. Zkoušela to na tebe nějaké vyračky nebo nějaký takový gásy a něco. Bránila se tomu, ta paní.

SPEAKER_03 26:04

Já si myslím, že ona měla pocit, že mě má, vrsti. Že já, když jsem za ní přišla a řekla jsem, OK, já prostě mám krizi potřebují vidět, že ta magie nějak funguje. Můžete tady udělat něco přede mnou. Ať já teda vyšlo.

SPEAKER_05 26:19

Vímnou tuškou na dálku nebo něco.

SPEAKER_03 26:21

Cokoliv.

SPEAKER_05 26:23

A přarovat kuřátko, prostě z kapesníku.

SPEAKER_03 26:25

Úplně jako ohňostroj. Je to jedno, ale prostě potřebují něco vidět, potřebují mít něco fyzicky před sebou. A ona řekla, že nic mi dokázal nemusí, a si tomu nevěřím tam se dveře. Tak jsem odešla.

SPEAKER_05 26:44

Odešla už se nikdy nevrátila. Co roděčové na to, že tato paněky, který celá rodina chodí tak.

SPEAKER_03 26:53

No, bylo jim to neskutečně líto. A cítí se z toho ještě doteď hrozně špatně. A u nich k ní docházejí pořád? Ne už dávno ne.

SPEAKER_05 27:02

Už taky nějakoukly a prozřeli.

SPEAKER_03 27:07

Zvlášť potom, já jsem s nímala vlastně se o tom bavila. Já jsem z ním pak přišla a vlastně jsem řekla: podívejte, já mám těžké deprese, řešili jsme ty vidiny ty ještě jsou lepší, ale furt to není dobrý. A já potřebuji normální terapii. Já potřebuji normálního doktora, který si nebude dělat tu krátkou, dlouhodobou mravinší práci toho, že se dám nějak dohromady. Protože já jsem prostě nadně.

SPEAKER_05 27:34

Prostě normální terapie a ne jako okultismus. Hele svěřila jsi s rodičům v tu chvíli o té homosexualitě.

SPEAKER_03 27:45

To trvalo. To jsem se vyautovala dost vtipným způsobem. To přišlo potom pár let, to mě bylo třeba 23 dejme tomu. A mě vydali v nějakým americkým magazínu malým básničky. A má tam člověk napsaný Bio. A já jsem v tom samozřejmě psala, že jsou jako kvůli, básníčka. A pak jsem to ukazovala rodičům a rodiče. Tady píš, že jsi škvír, co to znamená, to jsem to udělala? Tak to nějakovala tak, že vlastně všichni jsou nějak trochu bisexuální, že v tom nevidí problém. To o moje mamince řeklo trošku víc než chtěla, asi aby se o ní řeklo. Ale přišlo mě to dost milý. A vlastně to vzali v klidu, že to pro ně nebyl nějaký extra problém nebo to nějak neřešili. V tom jsem měla obrovský štěstí. Oni nakolik jsou katolíci, nakolik prostě třeba ještě i do nějaké esoteriky času času zaplujou, tak pro ně je to vlastně něco, co má být jako být nějak ukázkou té krystovy lásky.

SPEAKER_05 29:03

Teď si mě docela překvapila, protože já jsem měla do teďka za to, že vlastně ta křesťanská víra obzvlášť katolická. S tou ezoterikou nejde to moc jako ruku v ruce, že to jsou takový vlastně vždycky přišlo taky jako protipoli. Já si myslím, nebo je to jako, že ty lidi těhnou k mystice obecně, takže jim je to potom. Víš, že to je vlastně mně to přijde z pohledu toho ortodoxního katolického křesťanství, že to je vlastně jako Hereze, že to je jako vlastně pohanský nějak.

SPEAKER_03 29:42

Určitě je, a na druhou stranu tady vlastně v té České republice ta katolická církev má úplně nulovou moc. Kromě Kardečel a pár nějakých lidí nemá to nějakého.

SPEAKER_05 29:53

Ale nulovou. Já jsem programátorka vyřeka třeba tak do 10%.

SPEAKER_03 30:00

Že si myslím, že to není hlavně myslím teď moc na těch věřících samotných. I když já jsem chodila do kostela tam prostě nějaký pán, který vykládá tom, jak nesi mají odpočíno o Vánocích, ale zároveň mají udělat všechno pro všechny. To nejsou nějaký jako člověk nepotřebují být einštěj na to, aby pochopil, že ty lidi se nemůžou brát do slova. Takže vlastně já většinu katolíků, který potkávám, jsou lidi, kteří jsou inspirovaní Kristem, jsou inspirovaní boží láskou, a hledají v tom životě, jak to vlastně udělat, aby oni to mohli nějak v tom životě nejenom prožívat pro sebe, ale dávat ostatním. Tak to aspoň vnímám, že to dostuje. Ale těch nenávistných katolíků vždycky byla spousta. A ta katolická církev jako organizace, jako instituce samozřejmě velice proti ezoterice, velice proti transkvem tak nějak dogmaticky.

SPEAKER_05 31:00

Každopádně rodiče se to dozvěděli z amerického časopisu, což je jeden teda z nejvíců, jak může být. Ale nezavrli tě. Ne. Bylo to prostě. Museli si to nějak zpracovat. Maminka se taky tak naznačila, že buh víco. A nebudeme řešit maminku. No, ale dneska vypadáš takhle. Takže někde v ještě se muselo něco stát navíc. A to by mě zajímalo, teda kurát cesta vedla.

SPEAKER_03 31:39

Tohle vlastně si myslím, přišlo s vysokou školou. Hodně pro mě. Já jsem do 18 myslela, že transgender a transexual, znamená to stejně jako transvestita.

SPEAKER_05 31:54

Tedy jenom dám tady speciální vzvku pro Allici pro rodinu, kteří pravidelně koukají na mé rozhovory. Máte tady teď tip a inspiraci. Můžete se zasazovat o zrušení vysokého školství. Díky to způsobuje tohleto.

SPEAKER_03 32:11

Ne. Veská škola se mě neudělala transu, ale bylo to jenom v podobné období. Protože já jsem tedy začala chodit na tu terapii, začala jsem si pomaličku dostávat z těch nejhorších depresí, zjišťovat teda, co se se mnou vlastně děje. A došla jsem do toho, že vlastně nenávidím to svůjlo a že to asi není normální. Že asi tedy, když se podívám do toho zrcadla a mám pocit, že jako špatný, špatný, špatný, špatný od A do Z.

SPEAKER_05 32:45

Ale jsou i lidi, co nenávidě svoje tělo a nejsou trans. Že se takhle nějak teď nedávno vyjadřoval zrovna čestmý zratý, že měl takový období, že prostě chodil do fitka jako brutálně moc a vlastně, že to bylo z toho z těch pohnutek, že nebyl spokojený se svým tělem, že furt měl pocit, že na něm něco špatného, ale zrovna v jeho případě to nebylo, že by to byla gendrová dysforie.

SPEAKER_03 33:07

Přesně, je to tak. A já jsem tu v tu chvilku jsem řekl, že to je to stejné, prostě jsem řekla posledních 6 až 8 let bylo poměrně šílených a půjdu s tím do té terapie. V terapii jsme se o tom bavili nějak a vlastně terapeutně řekli, je to hlavně o té dejme tomu o sebevědomý. A já prostě si jenom musím mít sebevědí v tomžství. A já jsem ho hledala a nějak pořádně to nesedělo a nevěděla jsem proč. A pak jsem těsně před pakalářem, těsně před státnicama, jsem říkal na co když jsem trans? Tak jsem to zasunula zase pryč, protože státnice nemám čas a tak. A potom, když jsem nad tím přemýšlela více víc, tak jsem si začala uvědomovat, že na tom, že je to něco, co jsem si ani nedokázal připustit, že bych si to mohla někdy chtít.

SPEAKER_05 34:15

A to teda, jako by ses musela někde v průběhu dozvědět, že trans lidi existují a že to je možnost. Vzpomeneš si, kde a jak se to stalo?

SPEAKER_03 34:24

Natalie Vin.

SPEAKER_05 34:26

Natalý win. Absolutně neskutečná. A jsem přestala dělat, ale mám pocit. Ne, ne, ne. Dá jedno video za půl roku třeba.

SPEAKER_03 34:37

Tak za rok a půl asi tak. Ale já jsem vlastně viděla tu její tranzici, kterou procházela jako yuberka, a pak jsem viděla ještě i jinou osobu, která taky šla jako z mužna, nebárního člověka. Takhle online na tom YouTube. Byli to lidi, kteří se měla hrozně ráda. Takhle jsem sledovala. Měla jsem k ním takový parcial, nějaký vztah. Takže to bylo poprvé, co mě to nějak došlo, a zároveň jsem kolem sebe začínala potkávat v každodenním životě trans lidi.

SPEAKER_05 35:19

Takže ti nějak napadlo, že by to mohl být tvůj případ. Tak si z toho nějak zase zakázala. To určitě nebude ono.

SPEAKER_03 35:26

To je úplně absurdní, jak by to mohlo dopadnout. A pak jsem začala chodit s jiným binárním člověkem, teď už teda spolu nejs, ale on na začátku na začátku jsme se o tom moc nebavili, a potom se ukázalo, že je binární. Takže já jsem vlastně žila stran s člověkem a viděla jsem tu jeho nějakou cestu. A potom já jsem začala přemýšlet, jestli to není můj případ, a co teda musím doporučit, to jsem si řekla, že když jsem kapojedu, tak musím doporučit jeden článek. A je to skvělý článek, který se vlastně vlastně říká, že na začátku je hrozně těžký říct, kdo jsi. Na začátku té transcesty. A jestli jsi trans a co to znamená, jestli jsi trans, že nebární. Já nevím, dender fluji a podobné věci. A ten člen vlastně říká: zeptaj se ne na to, co jsi, ale zeptaj se na to, jestli jsi spoko v tom dendru, ve kterým jsi. A já jsem sebe ohlídla a řekla jsem si z toho mužství já si nechci nechat nic. Vždycky mě to mužství bylo vlastně nepříjemné. Až zpětně se mě to vracelo, a byla jsem schopná to vidět. Bylo mě příjemný, prostě v tělocviku, když jsme se převlíkali, byli prostě jenom mezi klukama. Bylo mě hrozně nepříjemný, když se na mě lidi dívali na kluka, když po mě chtěli nějaký maček věci. A vždycky byla takový jemný intelektuál. A i v tom jsem měla pocit, že ani to není dobrý, ani to se mě nelíbí. Ale protože já jsem tak bojovala o to přijítí každodenní, když jsem vyrůstala, tak to bylo něco, co šlo vlastně bokem vůbec na to nebylo často řešit. A takže potom, když jsem konečně se cítila líp a byla jsem na tom mentálně stabilně, tak jsem byla schopná si vědomit, že vlastně jsem trans.

SPEAKER_05 37:36

Ne dáme teda taky do popisku, ať si to ostatně přečtou, a to zajímavý, co říkáš. Já jsem to měla třeba tak, že dlouho jsem si to úplně taky odpírala, protože jsem si jenom myslela, že mě baví převlíkání a pak v jeden moment se to úplně přehodilo a o tom jsem věděla, že jsem prostě transžena, že tohle musím udělat. Ale už úplně na jistotu a to jenom to asi ukazuje, jak to rozmanitý každý si na to přijde nějak jinak. Takže tenhle článek byl takovej pro tebe opravdu ten zážeh, ten spouštěcí moment toho uvědomění.

SPEAKER_03 38:14

Jo, já si pamatuju, já jsem z toho řešila 2020 za korony, co člověk má dělat jinýho, než zpytovat sama sebe. A já si pamatuju, že jsem si šla zapálit na balkon a bylo tam moc hezky ticho, teplo, a já jsem řekla to prdele. Já jsem tranc. A tak to na mě dolhlo. A řekla jsem si ať. A teďka budu se přepánovat celý svůj život. Nakonec to byla pravda, nebylo to daleko tak přesně.

SPEAKER_05 38:51

Co následovalo?

SPEAKER_03 38:54

Já jsem se začala hodně převlíkat jinak, hlavně doma. Měla jsem velký štěstí, nás bylo šest na bitě.

SPEAKER_05 39:03

A teda to si nebyla s rodičem.

SPEAKER_03 39:05

Jo, to už jsem byla na studentském bytě, že se mě doptáváš. Já jsem hrozně špatná na tyto detaily role. A protože tam jsem se začala vlastně na tom studentském bytě víc převlíkat. Ale měla jsem velký štěstí, že vlastně všichni ti lidi s náma tam byli hrozně milý, hrozně fajn. Hned to vzali, vůbec se nevyptávali, nebo tak jako se zájemu se ptali, jak se cítím, ale není nějak invazivně. Takže jsem byla v hrozně jako inkluziv prostředí. A postupně jsem se snažila vlastně vyoutovat nejdřív kamarádům. Karádi byli zlatí, protože jsem neztratila žádného kamaráda koli tomu. A vlastně kamarádka je nebyla skvělá. Sedili jsme venku na záhráci v trojici v Brně, v kavárně. A já jsem řekla, no, víš, tak já jsem teda jako transžena, řekla ty máš zapalovač.

SPEAKER_05 40:13

Tak by to mělo tak. Ještě prostě těco ten terapeutní.

SPEAKER_03 40:18

Ten to nevzal, no. Já když jsem za ním přišla, to bylo taky naposledy, tak já jsem řekla, no, já si myslím, že to jsem ještě nevěděla, že jsem teda trans to bylo třeba v 2019 týme tomu. A já jsem za ním přišla a řekla jsem, já si myslím, že to s tím genderem má něco dočiní, protože mě to mužství prostě extrémně nevyhovuje, a tak jsme se o tom chluku bavili. On říkal, já si teda představím ideálního muža a s kým se identifikuju. A já jsem v tu chluku řekla, že nevím. On řekl, s tím mužem, že jo? A tak to tlačilo, tlačilo, tlačilo a já se tam pak přestala chodit. Podobně jak s tou kanestíložkou, protože jsem si řekla, tady už se jednou věla, že mě někdo tlačil do něco, co já si cítím, že není správně a už vím, že mám odejít.

SPEAKER_05 41:16

Takže se autovala vlastně takhle přátelům v době, kdy už je tedy začala experimentovat s tím odíváním a takhle rodičům. Se to dozvídají teď zrovna.

SPEAKER_03 41:29

Ne, ne, ne. Rodiče to víz jsou už absolutně příkladový a milí. Vámě nekupuje náušnice a šli jsme spolkovou čaty a tak teď už je to paráda. Já jsem nebyla účela.

SPEAKER_05 41:43

Domala jsi se rodičům takhle na začátku ještě v té podobné době nebo někdy později? Později to bylo. Se k tomu možná ještě dostaneme, aby jsme to chronologicky nějak drželi. A co bylo dál? Dospěla jsi do nějaký fáze, že se rozhodla schánět nějakého sexologa, nebo jak jsi sbírala informace, jak to vlastně pak pokračovalo dál. Když teda už si věděla o sobě, co jsi, ale teď co s tím dělat.

SPEAKER_03 42:11

Já jsem potom ty první tři roky zhruba, tak jsem pomalu byla víc a víc venku právě mezi kamarádama a podobně, ale přitom ještě jsem třeba v brigádě, vždycky jsem byla mezi kamaráda, tak jsem měla nalakovaný nechty, a vzala jsem si šaty a potom jsem musela najít na brigádu tak rychle zase třeba nechty a přesně. Já jsem ještě dělala uklížečku právě za ty korony, takže tam je potřeba nemít nechty. No, já jsem uklízela v nějakém hostelu, kde byli lidi, kteří se dostali do taky špatný finanční situace a byli to hlavně tedy muži. A tam jsem si říkal, že to není dobrý nápad, to nebylo safe. Tak to jsem vždyckovala z těch nechtů a hrozně mě to bylo líto. A i u toho expřítele tam jsme vlastně jezdili k rodině celkem dlouhou dobu, takže tam jsem si taky musela vlastně vracet do toho klozitu přestýrat. Tak to byla taková dost úzkostlivá hra. Vždycky někde teda můžu, před nikým je to v pohodě, některým kamarádům to trvalo díl, takže před někým jsem byla v šatech a sedili jsme v kavárně. Jinde zase jsem teda musela více měnit na kluka a měla jsem aspoň namalovaný nechty. Jinde zase prostě vůbec nic, tam jsem předstíl, že jsem straj. A trancůž vůbec jsem předstíl, že jsem kluk. Bylo to hodně takový těžké období, že musel hlavně neustále držet kdo více. Kolik toho teda může říct, kolik toho může pustit. Každá konverzace byla taková, a, tak já vlastím odepsat tohle nebo nemůžu být jako upřímná před všema. Bylo to dost taky těžký období a musím moc poděkovat tomu svému exinárnímu přítelu, že to se mnou tak procházel v té době, protože byl mě velkou oporou. To pokračovalo. Já jsem dokončila vysokou školu a jo. A dokončila jsem vysokou školu magistra, udělal jsem ho s ačama samý, což jsem byla hrozně nadšená z toho, to se nejenom nevychvalu, ale a tak jsem si řekla, že za odměnu projdu tu transicí a půjdu do toho života a dám si to. Dopřeju si to prostě se cítit dobře všude a vyautovat se všem. A vlastně do první práce jsem šla už jakože.

SPEAKER_05 45:13

Začal jsi brát hormony.

SPEAKER_03 45:15

Já jsem vlastně začala brát hormony až třeba dva a půl roku zpátky, takže celkem až dlouho potom.

SPEAKER_05 45:28

A zase oficiální cestu mě tak zajímalo, jak to by probíhalo, k komu se zvobědnala, jaký to tam bylo.

SPEAKER_03 45:37

Původně jsem skončila u paní doktorky regully v Brně, ta mě vysvětlila, že tam jsem ještě byla za té korony a ta mě teda vysvětlila, že kdybych bydlela v Japonsku, tak bych nosela kymono a kdybych byla ve středověku, tak bych nosela kroškovou košili. Takže kvůli tomu, protože žiju teda s přítelkyní, když to bylo nevědeček rover, a jsem myslel, že to byla přítelkyně. Tak kvůli tomu já nosím šaty doma a projuvuju se feminině a poslala mě pryč, že už mě nechce vidět.

SPEAKER_05 46:20

Paní regule občas je někdo spokojený, ale slyšně tedy častěji si dost hrozný historky. Ale občas je někdo nadšený. To je takový prostě. Když si ty lidi sednou. Když si ty lidi sednou. Ale vy jste si tedy evidentně nesedli. Zděla. Ale jako nepovedlo se jí to v tom nějak zazdit, že by tě přesvědčila o.

SPEAKER_03 46:42

Byla jsem se kolků nejistá, bylo mě to nepříjemný, ale zároveň já už jsem bylo nějaký 2,2023. Tak já už jsem se měla po těch všech různých zkušenostech drobnou nedůvěru k různým zdravotnickým orgánům různého typu, tak jsem si říkala, zkusíme to ještě jinde, že to neodradilo těch systému. Ale trvalo mě potom další dobu, než jsem se rozkývala, teda napsat někomu jinému. A nakonec. Zjištěvala jsi někde informace komu jít komu nejít? Jo, jo, to jsem si pak zjištěla, hledala jsem si právě na transkupě Československo na Facebooku. Tam jsem si hledala, kteří se koujně, kteří nejsou fajn. A dospěla jsem teda paní doktorce Vrzáčové.

SPEAKER_05 47:38

A povedlo se ti v té době ještě se objednat.

SPEAKER_03 47:41

Nejdřív mě řekla, že čekací hlu to bude rok, a nakonec jsem za tři měsíce u ní se dělá, protože jsem se jenom připomínala. A ptala se a není tam náhodou místo teď. A není tam náhodou místo teď. Moc toporučuju.

SPEAKER_05 47:56

Ona teď už možná nebere vůbec. Nicméně, jako dobrá zpráva je, že se tam snad vychovává nějaké nástupce. Jo, to je Paráda. Doktorka Vrzáčková tady dvakrát se dělá tak jak těch odkazů nebylo moc dneska v tom popisku, ale já to tam hodím taky, kdyby vás to zajímalo ty rozhovory s ním. To skvělá doktorně chodím taky teď. Takže si tak umím asi představit, že to všechno probíhalo v pohodě, humáně, prostě s respektem.

SPEAKER_03 48:26

To už bylo potom v klidu. Já jsem i potom začala mít vlastně víc stranc kamarádů, takže jsem se i s ním bavila o těch jejich zkušenostech. A pro ně řešili ten vůbec s tím binárním přítelem. A potom jsem si udělala to kolečko klasický. Ale zjistilo se, že mám lidenskou mutaci krve a v té době ještě i antifosfolipidový syndrom. Znamená to, že mám velkou strážlivost krve, a jednoduše se mě dělají krvní sraženiny. A co je velice špatně.

SPEAKER_05 49:09

Zhorší.

SPEAKER_03 49:11

Takže tam bylo i takový dva, tři měsíce nejisté si já vůbec budu moc začít brát. A říkala si, tak jak tedy to budu dělat, tu transice, co to bude znamenat? Uh teda nějaký progesteronu, antiadrogenu, nebo budu moc vůbec projít tou zdravotní transicí nebudu, nebo je to od mému životu opravdu extrémně nebezpečné. Tak nakonec to tedy dopadlo v pohodě. Ten antifosfolipidový syndrom odešel nakonec. Oni moc nevěděli, proč ho mám ani jak jsem se k němu dostala, ale prostě odešel. A s tímem budu nějaký aspiry na řečení krve a tím pádem může tedy procházet tou zdravotní transicí, co jsem hrozně ráda.

SPEAKER_05 49:58

Já bych se teď ještě vrátila k tomu, co jsme jenom našeli, to byl ten kaming out rodičům, si říká, že se dělala později, jak to tam dodá.

SPEAKER_03 50:09

Já nejsem velice inteligentní člověk, co se týče kamingou. Já jsem v té době vlastně ještě byla poliamorní, a s tím přítom jsem k tom ještě chodila s přítelky, se kterou jsem do teď časé. My jsme byli s mýma rodičem a s tím.

SPEAKER_05 50:30

že má člověk víc partnerů koncenzuálně o tom lidi vědí přesně. A jinak je to nevěrá samozřejmě, když to není koncenzuální, tak se to nazývá jinak. Přesně.

SPEAKER_03 50:42

Ale ta poliamora je taková, že se lidi potkávají, že jednotliví a že se baví a že to spoustu forem a podob. A já jsem byla zrovna s tím přítelem se svými rodičema na výletě v Budapešti a v autobuse po cestě zpátky jsem se rozhodla, že protože jsem měla druhý den a druhý den jsem měla a teďka jmenuje, a když přebírá diplom. Tak jsem měla teda promoci magistra a chtěla jsem tam tu svoji přítelky. Tak jsem teda řekla, že jsem trans a že teda se mi polyamorně, jestli by ta přítelkyně nemohla přijít a velice nedoporučuju mít kaming out v autobuse, který trvá 4 a půl hodiny, protože ten autobus nezastaví a vy nemůžete nikam odejít a trochu vydechá někam nacíš tam s těma lidma být vedle přesně. Nebylo to nic moc. A paradoxně mají rojiče vzali to, že jsem trans mnohem líp, než to, že jsem polyamorní.

SPEAKER_05 51:58

Extrémně nepopulární, forma soužití si myslím.

SPEAKER_03 52:03

To se jim extrémně nelíbilo. A to, že jsem trans, která taky úplně nevěděli, co s tím.

SPEAKER_05 52:12

Ale vůbec z čistého nebe pro ně nebo měli už taková nějaká podezření na základě tvých vzorců chování. Já jsem masírovala chula.

SPEAKER_03 52:22

Já jsem začala nejdřív nosit tak na nechty a jinak nic, potom uplí barevné kalhoty, potom ještě takový bluzky, takový rozvláštější košile, a potom jako hodně, hodně, hodně, krátký. Prostě shortky až tak jako.

SPEAKER_05 52:41

Maminka byla zvyklá na tanečníky, ta už musela vidět letat, že to nemuselo jí úplně až taky trigrovat.

SPEAKER_03 52:48

Já si myslím, že je to jako nešokovalo. Protože jim tedy už bylo jasný, že jsem byly, a tak si myslí, a tak ona se jenom stylizuje teďka do nějakých mody nebo něco. Ale zároveň už pomaličku viděli, že se něco děje. A to hromady ještě nebyly. To hormony ještě nebyly, a vzali to trvalo jim to. Trvalo jim to třeba rok, než to úplně strávili. Hodně jsme se bavili o tom, jak se cítím, hodně jsme se bavili o tom, co a jak, a nechápali to na začátku, báli se toho, že si poškodím zdravý, že se nějak nevratně přoperuju, a že to všechno bude teda špatný se mnou.

SPEAKER_05 53:40

Ale jako přirozená reakce těch rodičů, ten strach a odmítání. Vždycky člověk na ně nemůže časokrát zlopit. Potřebují jenom ten čas, evidentně ty tvoje tedy potřebovali. V tom autobusu, co se tedy dělal? Taky cesta z budavky, v čem to bylo šílený.

SPEAKER_03 54:02

Oni to nebyli schopní moc strávit, hlavně tedy to polyamorie. Mám pocit, že táta říkal něco o tom, že teda má být jenom muž a žena ve svazku, že teda to, že jsem bisosexuálně. Tak je možná i. A že teda jako tak on teda chápe, že ti geové existují, ale tři lidi tam rozhodně být nemají. A mamka se zasbála, jak to bude vypadat, že já teda tam půjdu do promoce a budu tam mít teda dva partneri, jak to bude vypadat před zbytkem rodiny, kteří o tom samozřejmě taky neví. A mělo to ještě skvělou dohru, protože já jsem byla tak nervózní potom, co jsme tedy dojeli domů, že druhý ráno jsem skončila asi tři hodiny na záchodě, protože jsem měla úplně střeva rozhašený. A tu promoci jsem promeškala a prostě jsem doběhla.

SPEAKER_05 55:02

Celý zbyteč.

SPEAKER_03 55:04

Prostě jsem tam doběhla na poslední chvíli, ale oni už šli do sálu, už mě tam nepustili, protože se nejdřív musí zaregistrovat a tak. Takže oni tam seděli na té promoci, kde se měla být, a já jsem tam nebyla. Takže ještě se jako teďka a moje mamka začali brečet, že teda jsem na pomstu nepřišla, že já jsem je teda vyšplouchla takhle. Mezitím já jsem prostě byla absolutně nervózní teďka potom z toho jsme se potom potkali v tom vestibolu, který tam byl, tak ta mě objala a brečela, že tady oni si myslí, že se utekla. No, a nejlí to popsal potom můj děra, který oni tam museli teda prosedit tu promoci, kde jsem nebyla, protože nechtěli jen tak odejít. A dědeček to shrnul po té první promoci, když jsem se ptala, jestli zůstanete na tu moji promoci, ale říkal, já už jsem to jednou věděl, ale v pohodě.

SPEAKER_05 56:09

Bylo si dostala. Takže jsem všechno v klidu rodiče to vědě a rožitě přijali. Když se ještě zeptal, jestli to není nějak úplně inaproprét. Ale myslím si, že to je důležitý, když se bavíme o transvěch, jaký máš vztah k nějakým chirurgickým zárokům.

SPEAKER_03 56:25

A chirurgické zákroky.

SPEAKER_05 56:31

Myslím, konkrétně, jsi pro něco rozhodla nebo jestli si to nějak řešila nějakou dobu, jak to máš.

SPEAKER_03 56:40

Já se na začátku té transice rozhodla, že vlastně budu nějakou dobu na hormonech, než se rozhodnu vlastně, jestli trať si mít i operaci spotku.

SPEAKER_05 56:50

Tak velmi rozumný.

SPEAKER_03 56:52

Že prostě chci nějakí.

SPEAKER_05 56:54

Tak, prostě na přemýšlení.

SPEAKER_03 56:57

A vlastně jsem o tom přemýšlela až celkem nedávno, když jsem se to tak jako otevřela to téma v sobě. Ale myslím si, že se nakonec rozhodu i pro to nejít. Že vlastně nakolik je ta představa třeba pro mě v něčem hezká atraktivní. Tak zároveň jsem velice spokojená s tím, co mám. A myslím, že by mě to chybělo. A všechny ty rizika, které dostu. Pro mě asi nestojí mě to za to.

SPEAKER_05 57:44

Úplně asi stejný uvažu já vlastně, protože jim dokážu velmi stotožit. Upídáme skoro hodinu utíká tady. Ještě něco důležitého, co jsme v tom příběhu nenakousli.

SPEAKER_03 58:12

Bylo by toho spousta, ale nemyslím si to takhle, jak by ten příběh nějak leží a běží a pokračuje dál a uvidíme, co bude dál. Ty spokojená, šťastná. Jsem spokojená, šťastná. Byla by šťastnější, kdyby ty české zákony byly trošku lepší, ale nenápadně vylepšiju.

SPEAKER_05 58:32

Trvá to dlouho, pomalu, ale myslím si, že teď je to lepší, než to bylo před pár lety přímě.

SPEAKER_03 58:39

Asi poslední věc bych chtěla zmínit, a to je, že vlastně nebudu teda procházet tou administrativní změnou. Takže v občan jsem mám a budu mít Mko.

SPEAKER_05 58:51

Neutrální jméno, takže to můžeš mít nadále. Myslím si, že to jméno je nějak asi důležitější, ještě než to písmeno je to více zřetelné a zřejmý. A co se kvůli manželství nebo.

SPEAKER_03 59:06

Chtěla bych už zavřít plnohodnoté manželství, nejenom partnerství, a mám možnost zpřítelkyní. A druhá věc je, že vlastně tedy jsme prošli i zamražením embrií, pro který potom můžeme využít pro umělé oplodnění za použití i mimoželočního oplodnění.

SPEAKER_05 59:32

To je strašně důležité, že to říkáš. Ono to tady vlastně moc často tady nezaznělo, ale prostě máme tak absurdní legislativu, že někdo, kse chystá do tranzice a asi je dobrý říct, že ta hormonální terapie dost většinou způsobí neplodnost. Tak když si člověk nechá odebrat svoje spermie, tak v okamžiku, kdy projde úřední změnou pohlaví, což je opravdu úřední akt, že si zajdete na matriku, oni vám vystaví nový rodný list a novou občanku tak tím momentem ztrácíte v Česku právo ty spermie použít. Musíte dál platit za jich mražení, ale nesmíte je v Česku jakkoliv využít. Je to jako vy svůj vlastní genetický materiál. Tohle jsou občas věci, které se těm klerofašistům opravdu povedly, a tohle si myslím, že už šly opravdu úplně za hranu. Nicméně, jako pokud člověk ty peníze má, tak řešení jsou. Stačí si prostě zaplatit transport těch spermí, zamražených do okolních zemí, do Německa, Rakouska a tam to bez problémů jde udělat. Takže stejně se jim to nepovedlo tady těm aliancím, stejně si ze zmražených spermí jako svoje vlastní dítě udělat můžou, ale prostě stojí to zbytečně víc peněz a jenom jako je to úplně pošahané.

SPEAKER_03 1:00:58

Já jsem na to psala teďka vlastně poslední článek.

SPEAKER_05 1:01:01

Ale tak si nenecháš udělat jako ty, že se rozhodla nemít vlastně tu úřední změnu, že nějakě žití s MK a já jsem taky žilá s MK, dlouho vím, že se to dá, i když pak jsem byla teda překvapena tak psychicky velký rozdíl potom, a to jsem vůbec netušila. Tak vlastně to manželství a ta možnost mít přístup k asistované reprodukci, kterou tou úřední změnou najednou člověk ztratí taky jako dobrý důvod, už chápu se.

SPEAKER_03 1:01:30

Já bych ještě chtěla jenom dát, když jsem o tom přala článek tady o tomhle přesně bodě s tím IBF a té tranzi, tak je tam ještě jedna věc, která mě hodně šokovala. A to bylo to, že my jsme si vlastně nezamrazili jenom vajíčká spermie, ale zamrazali jsme si přímo embrya, které teda jsou moje a mé snoubenky. Ale i o ty bychom přišli tou tranzicí. Protože v zákoně je to tedy definováno jakože souhlas IVF proceduře může teda svolit neplodný pár. Neplodný pár je definovaný jako muž a žena.

SPEAKER_05 1:02:09

Vyslovně v tom zákoně je napsaný pár muž a žena. Takhle to tam je napsatý takhle, že si to tam ty klerofašisti prosadili.

SPEAKER_03 1:02:16

Takže tam je to úplně zakletý a nedostali bychom se ani tady k těm embrijím, ani ke sprněním k něčemu. Takže to je druhý velký důvod, proč si to chci vlastně nechat.

SPEAKER_05 1:02:29

Aby to se to mohlo dostat k soudu, k nějakému ústavnímu soudu, paky přes ty všechny instance, tak je potřeba, aby se o to někdo pokusil. Je prostě potřeba jenomže to je zase těžký. Protože když někdo reálně to děti chce jako ty, tak si prostě buď zajde do toho Německa nebo si neudělá tu úřední změnu, takže tím je to vyřešený. A jenom to teď říkám, že kdyby se na to někdo koukal, kdo už má úřední změnu za sebou, má partnerku s funkční dolhou a chtěli by si udělat miminko ze svých zamražených spirmí a český statně to nedovolí, tak prostě nějak kontaktujte, protože ty právníci potřebují nějaký reálný případ někoho, kdo se o to bude pokusit. Ta klika jim písemně to zamítne tady kvůli tomu zákonu, ani to dají k soudu a budou se soudit tak dlouho, až to projde těma všema instancem, co už může trvat roky. A kdyby se tady našel někdo ochotný, kdo má ty spermě zamražený a má tu úřední změnu, tak se prosím ozvěte, protože potřebujeme takový nějaký případ, aby se to rozhejalo.

SPEAKER_03 1:03:34

To si myslím, že by bylo skvělý. Já jsem přemýšlela, jestli to nemám udělat.

SPEAKER_05 1:03:38

Ne si udělat úřední změnu nemohla by si spakát. To právě, z toho potom sešlo, ale přemýšlela jsem, že hledá, že by si tvoje partnerka na okou dělala Mko v občanse, zase ona by se by bylo zajímavý.

SPEAKER_03 1:03:55

Ale myslím si, že ne. Myslím, že zbytečného papírování navíc.

SPEAKER_05 1:04:01

To šílem jenom prostě takový problémy. To je prostě. A Falian si pro rodinu teď lesky a bouchají šampaňský, jak vyzráli prostě.

SPEAKER_03 1:04:14

Je to hloupé, je to hlavně zbytečné, protože to stojí spoustu peněz. A stojí to spoustu času a mrhá to časem lidí, kte by mohli dělat věci, které jsou skutečně dobrý pro lidi, tohle je jenom buzerase.

SPEAKER_05 1:04:27

V sejalo, že za 50 let se tomu zasměje. Viví, že se ten svět někam posune a že to bude. Teď nám přijde neuvěřitelný, že třeba ženy nemohly volit. Nebo takovýhle, jestli já strašně věřím v nějakou dobrou budoucnost, tyhle druh názorů, že postupně vymizí a stane se histí to moc přála.

SPEAKER_03 1:04:53

Já hrozně doufám. Teď ten svět jde hodně vpravo a hodně nenávistně vpravo. A tak.

SPEAKER_05 1:05:01

Já bych možná tady teď zastavila, a trošku bych polemizovala. Já mám poslední měsíce pocit, že se to začíná vracet, že se to začíná nějak otáčet. Že Donald Trump se chová víc a víc blázen, všimá si toho víc a víc lidí. Víc a víc jeho nejbližších spojenců ho opouští. Vydřují se proti němu. Každý den ve zprávách něco takového vykoukne, že někde prostě ho někdo opustil, někdo prostě z té paluby jako utek. A mám pocit, že ta loď se potápí. A u nás vlastně, kde teď jsme zažili to, že přišla tady Lutková hraba s tímhletím úplně šíleným senátním návrhem, jak co nejvíc nepříjemnit život transidem, a že se to setkalo s takovou odezvou a s tak jasným odmítnutím vlastně v tak konzervatním senátu. A že to bylo ještě v prvním čtení, což je velmi vzácný. Většinou ty senátoři v prvním čtení to pošlo dál, nějaký gentlemanství, že aby bylo víc času ty věci projednávat. Ale tady to vlastně ten konzervativní senát to utnul hned v zárodku. A to je úplně bezprecedentní situace a vlastně mi to dává takovou naději, optimismus, že se to možná vrátí. Oni se taky znemožnili to samý teď tady, tak máme u vlády pana Babiše, tak to je takový podnikatel, tady si jede svůj biznis. Já v něm nevidím úplně nějakou hrozbu ve stylu, myslím tím, když ho porovnám s věcem nebo orbánem, že by tam byl nějaký ideologický boj a že by měl potřebu vyhlazovat nějaký skupiny lidí nebo něco takového. To vůbec jede svůj biznis, když si bude mojet svůj biznis, tak nebude mít potřebu nějak extra škodit, myslím, v kontextu těch transpráv. Ale jsou tam, že tady SPD a motoristi a tyhle ty, ale oni se nějak dál víc znemožňují. Mají úplně jiný svoje kauzy, jiný problémy a vlastně nebývá moc, že už nemají nějaký to momentum na to nám nějak extra škodit, mi přijde.

SPEAKER_03 1:07:18

Já doufám, že máš pravdu.

SPEAKER_05 1:07:23

Já jsem optimistka, prostě najivní, já jsem možná najivní. Já jsem zase dostimistka, takže vidím tu budoucnost růžovic a vždycky si pak to.

SPEAKER_03 1:07:33

Já dohodu s tím, že když už budu předzklamaná, tak vlastně budu příjemně překvapená. Takže vlastně je to takový pozitivní přístup ke svitu. Já si vždyck budu mět se to nejhorší a ono se nakonec nestane, tak já budu vlastně šťastná.

SPEAKER_05 1:07:47

Ten přístup jsem měla, co se týče transice, že ohledně pastingu jsem měla očekávání, že to bude příšerné, a bych nebyla zklamaná a pak jsem byla příjemně překvapená, že i v mém věku to nějak docela zafungovalo. No nic, já bych asi už tak nějak utla na optimistické vlněže tady období ultrapravicových směrů ve světě snad ztrácí dech, doufejme. A děkuji ti moc, že jsi přišla povídat svůj příběh. Já si myslím, že to pomůže hodně lidem. Vám děkuju moc, že jste se vydrželi takhle dlouho koukat. Moc vás prosím, pokud vám ty rozhovory něco dávají, nějak se zamyslete. Dávám tady ještě jednou Rko tady na svoje Hero Hero. Zkuste se nějak vybavit, co stojí stovku. Jako krabička si gada dneska stojí jako dvě stovky skoro dvě stovky. Stovka to je ani piců si za to nekoupíte. Není to moc peněz. Tak vás moc prosím. Prostě dejte tomu ty dvě minuty svýho života a prostě to tam nějak naklikkejte. Plus ještě bych tady udělala reklamu na transpiraci, což je nový podcast, který točím s Adamem Šimkem, s transterapeutem, kde ty věci víc probíráme do hloubky. A samozřejmě dejte subscribe a zvoneček, protože jenom blbeček dá subscribe a nedá zvoneček. A lajkujte, šerujte, komentujte, širte slávu v tranzu dál. A mějte se krásně. Ahoj.

SPEAKER_01 1:09:27

Ahoj.

SPEAKER_05 1:09:29

A je to. Tak děkuji moc. Taky děkuji skvělý. Děkuji, že jsi přijela takovou dálku. Jo, bylo to moc fajn. Vypínáme.