OK TALKS
Neformálně o finančním poradenství a nejen o něm.
OK TALKS
Ze zákulisí centrály a praxe poradců
Use Left/Right to seek, Home/End to jump to start or end. Hold shift to jump forward or backward.
Představujeme další díl našeho podcastu OK TALKS. 🎙️
Pozvání tentokrát přijala naše manažerka produktové podpory pro oblast životního pojištění a penzí – Stanislava Opplová.
V rozhovoru se ohlíží za svou pracovní kariérou a otevřeně popisuje i své první pocity při navázání spolupráce s Radoslavem Kubišem. Přibližuje, jak funguje centrála a produktová podpora, na kterou se naši poradci každý den spoléhají.
Sdílí také, jaké nejčastější chyby poradci dělají a na co si dát v praxi opravdu pozor.
Nechybí ani osobnější rovina – dozvíte se, co Staňku baví ve volném čase a co jí pomáhá udržet rovnováhu mezi prací a osobním životem.
Přejeme vám příjemný poslech. 🎧
Vítám vás u dnešního dílu podcastu Oka Talks a mým hostem je manažerka produktové podpory pro životní pojištění a penze. Staňka Oplová. Ahoj Stáno. Čau Katarin. Stáňo, já jsem si tě pozvala, protože jsi jedná z našich hlavních manažerek v té produktové podpoře. A zároveň jsi strašně fajn, takže budá, když tě teďka, diváci, posluchači poznají trochu víc. Mám na tebe první otázku, úplně na zahřátí, a to je, kdyby jsi měla sama popsat jinou věto. Když by tě měl někdo jako slyšet a nikdy tě neviděl, tak co bys o sobě řekla.
SPEAKER_01Myslela jsem, že budu mít trošku rozívací otázky, ale jdeš do toho teda naplno. Někdo by řekl, že jsem společenská, veselá, a trochu střela. Ale co si myslím, že mě hlavně vysihuje, tože jsem hlavně máma, která vychovává v podstatě jako sama dvě dětská. Snaží se, aby z nich vyrostli dobří lidi. A aby se jim ten život udělal hezkej, který budou rádi vzpomínat. Takže tohle by mě vystihlo asi úplně nejvíc.
SPEAKER_02To je moc hezký, že jsi má. Já tě klině vystihnu, protože už jsem měla možnost je poznat na naší centrále. Máš strašně dobrou energii. Děkuji. Jakože pro lidi, kteří ti třeba poprvé poznají, máš strašně dobrou energii, jsi hodně pozitivní a přenáší to na ostatní. Takže tady chvíli, já bych od to řekla. A jdem na ty otázky na zahřádí. Mám tady to nebo to. A budeš vybírat, co z toho je ti blíž. Romantika nebo sranda? Sranda. Víkend doma nebo venku? Doma. Hokej nebo fotbal. Snídaně do postele nebo branč. Snídaně do postela. Květiny nebo čokoláda. Čokoláda. Tak jsme se rozehrát si sně překvapila, čověť já jsem siela, že víkend je spíš někde v zahraničí nebo něco.
SPEAKER_01Já jsem si představila právě, že jako venku třeba někde na tahu ve městě. Já jsem hrozně pučář. Mám ráda svůj klídek. A to je něco, co si užívám, protože přes týden jsem neustálým v kontaktu s lidmi a potom jsem ráda, že můžu být chvíličku vtichu. Ale máš pravdu. A jako úplně ideálně někde u moře, v teple a na pláži, tohle je jako ideální víkend.
SPEAKER_02No, já jsem si o tobě trošku něco zjišťovala. Jsi ve financích 19 let. Je to tak? A málo kdo by to do tebe řekl, podle toho, jak vypadáš skvěle. A co tě na těch financích pořád baví po těch 19 letech?
SPEAKER_01Tehdy mě baví to, jak je to proměnlivý a jak se to neustále vyvíjí, posouvá. A pojďme si říct, že před těmi 19 lety, když jsem nastoupila, tak to byl tak trošku pank. A teď je to o tom, že po pracie musí být obří profíci, že už to není kdysi přijala na nějaký školení, tam si vyfasovala pak smlouv a náběž si propistit svoji rodinu, ale že je to opravdu obor. A kde jsou profíci? Klienti jsou čin dál v tomhle tomu, že kdyby zvídavější a chtějí vědět, proč a jak mít ty věci nastavené. Takže mese hrozně moc líbí, že vlastně nemůžeš zůstat na místě, že se neustále musíš vzdělávat, zjišťovat si a tohle je něco, co mě baví. A zvažovala jsi někdy něco jiného, že byzd dělala? V tomto životě rozhodně ne. Já jsem finance i vystudovala, takže já z trošku nocáský říkám, že vlastně nic jiného neumím. A už na vysoké jsem začala dělat ve financích a to mě zůstalo. A pokud by ale ty cesty, které mě zavedly, do financí, aby byly jiný, nevím, co bych dělala. A v tuto chvíli pojišťová ksem, byla jsem a si vždyck zůstanou.
SPEAKER_02Takže kdybys měla znovu tu příležitost, tak bys znovu šla do těch financí.
SPEAKER_01Pokud by mě ta cesta zavedla, tak jak mě tehdy zavedla, tak ano. Pokud bych měla možnost třeba odcestovat po vysoké, tak bych asi ocestovala, protože já jsem to měla takový a ne, že úplně divoký, ale vlastně na vysoké jsem hledala brigádu a našla jsem finančně poradenskou společnost. Vůbec je nevěděla, o co jde. Tak to napíšu email. Oni se mě ozvali přišla jsem tam. No a už jsem tam zůstala.
SPEAKER_02Tak to bylo osud.
SPEAKER_01Asi ano. Osud, já jsem to řekla, tak brněnský osud. Ano, ano. Je fakt, že ten osud mi dovedl i bruciho ex manžela, se kterým mám dvě děti, takže asi to opravdu bylo osud. No, a ten moment, kdy jsi řekla, že to je přesně ten obor pro mě, to bylo už tenkrát jako na té brigádě nebo se to vyvíjelo a když bych chtěla udělat trošku srandu, tak když mi přišla první provize, tak jsem si říkal, že tohle je obor pro mě. To bude dobrý. Ale já prostě tím, jak i postupuju v kariéře, tak mám pocit, že říkám si vlastně každý den, že je to obor pro mě.
SPEAKER_02No a popíšeš nám trošku tu kariéru, úplně od nějakého toho startu po té brigádě, až po to, kde jsi teďka.
SPEAKER_01Tak, tak nevím, jestli nám bude stačit čas a určitě máme času dost. A na vysokém v prváku už jsem vlastně začala pracovat pro jednu finanční pradenskou společnost, takže pro externí firmu. A s tím, že jsem nastoupla, jsem fakt vůbec nevěděla, o co go. A oni nás tam učili nějaký finanční analýzy, jak to tomu klientovi prodávat a tak. A tehdy si pamatuju, že jsem přišla se svým šéfem a říkám: a jak to teda s těma klientova udělat, aby to bylo takhle. A on říká, jo, tak jo, tak já tě to jako naučím. Začali mě to bavit, protože nevím proč, a tak i když jsem tehdy byla hodně hodně mladá, mě bylo já nevím, kolem 21, tak i tak ti klienti mi důvěřovali. A si jsem na ně působila důvěry hodně a začala jsem je na sebe nabalovat. Potom došlo to tak, jak to bývá v multilevelové společnosti, tak jsem si vytvořila nějaký tým, otevřela jsem si pobočku a byla jsem myslím si, že dost úspěšná a myslím, že mi to šlo. No, a ještě na vysoké v poslední ročníku jsem oděhotněla a naprosto nečekaně. A tehdy jsem to tady v podstatě ukončila tady tu spolupráci. No a pomateřský jsem se vrhla do korporátního světa, takže jsem vlastně od roku 2015 byla jenom ve velkých korporátech a začínala jsem opravdu úplně od píky, a protože prostě, zase říkám, osud tomu asi takhle chtěl. A začala jsem tam na pozici v ČSOB, v Česové bance, to je taková moje alma máte. A když jsem začínala na klientském pracovníkovi, plně fakt od přepážky. A hodně brzo zjistili, že prodávám víc pojištění než pojišťovák na té pobočce, ale že v úvěrech jsem úplně marná. Takže mě posunuli na pozici pojišťovacího specialisty, kde jsem byla poměrně dlouho a kde v podstatě jsem byla i k dispozici osobním bankéřům i lidem z pobočky, že jsem si vždycky přišla k něj k stolečku. Teďka jsem si s těma klientama o tom začal povídat, odvedla jsem si jak svým stolečku, a zase je rozpůjstila, a bylo to fajn, byli jsme super parta. A právě tehdy bylo dobré za mnou přijela tehdejší vedoucí vlastně týmu expertů a experti byli ti, kteří se vlastně o nás o pojišťováky starali, byly to takové naše podpory metodické. A tak za mnou přijel, a pro mě jako pro holšičku někdy z pobočky, to byla je, žeš Maria taková osobnost, že přijám Rechážu. Tak tehdy za mnou přijel a mi řekl, že říká, co tady děláte, Richard, a to říkal, přijel jsem se podívat na toho magora, který mi vyskakuje z tabulek. A tehdy mi nabídlo a tehdy mi nabídl pozici experta banko pojištění, kde jsem se o ty pobočky a o ty pojišťováky začala starat já, tady na jihu Moravě. A jak to v korporátech bývá, tak došlo na reorganizaci. Takže naše pozice v podstatě se zrušila. A já jsem přešla i se svým šéfem, jsem přešla v rámci časobky, do externí distribuce, kde jsem se tak trošku vrátila domů, protože jednou má vždycky máře. A tam jsem se čuchla i s okáčkem, protože to byla jedna z firm, o kterou jsem se starala. No, ale protože být manažer pro externí distribuci. Hele to seš pořád někde. Máš na sebe navázanou prostě stovky tisícovku lidí. Nevadilo mi, že mi volají nebo že fakt toho bylo hodně, protože já jsem vždycky ráda s nimi se o těch případech bavila. Ale co jsem prostě tehdy, když tiště dětka byly poměrně malý, tak já jsem byla pořád někde pryč. A protože jedeš na nějaké konference, na školení, na nějaké večírky. Prostě je to stahový management a toho se nevyhneš. Takže tehdy jsem přijala nabídku, vrátit se zpátky do banko pojištění, ale tentokrát za uniku a tam se se starala o pobočky Rajky. Takže jsem se vrátila do banko pojištění jako kivát manažer. No a pak jsem si zkusila chvíličku a být metodik přepáškové služby v kooperativě. A tam jsem zjistila, že teda interní distribuce není úplně snick pro tebe.
SPEAKER_02No a teďka se dostávám k té hlavní otázce. Jak tože oka klientě říkala, že se kováklientů čuchla na té externí distribuci, no, ale jak to, že jsi tady teďka.
SPEAKER_01Je to tak je to víc jak rok. Kdy mi zavolala kámoška, protože ona věděla, že jsem opravdu byla nešťastná, nebylo to úplně to, co jsem očekávala od té pozice, na které jsem byla. Ale protože prostě jsem bojovník, jak jsem bojovala a snažila jsem se tu práci dělat nejlíp, jak jsem uměla. No, a zavolala mi kámoška, že jestli může předat moje telefonní číslo, a že do oka, a tehdy mi říkala, že do OK groupu hledají produktovou podporu. A já říkám, hele, víš co, tak jo, já jsem neměla co ztratit, já jsem měla práci, hezkou práci. Ale jednak jsem byla zvědavá a jednak, jak jsem byla v takovým tom profesním dně vnitřním, a tak jsem řekla, že prostě proč ne? No, a tak předala moje telefonní číslo a jsem byla zrovna na nějaké pobočce, a zavolal mi Hadek. A s tím, že já si vzpomínám, že když jsem to tehdy vzala, a on se mě představil, tak to prostě úplně jako ten jeho hlás, ta energie a ta pozitivita, to jsem hnedka prostě cítila i přes ten telefon, že prostě se usmívá. Okamžitě jsme si tam hodili navzájem nějaký forky a to jsme se v životě neviděli. A já jsem říkal, to tohle mě jako tady fakt sešnírovaném světě interní distribuce. Tohle se mě fakt chybí. No, a když jsem přišla na setkání do Okáčka na centrálu, tak hned, když mě tam naše Danielka prostě otevřela, tak a když jsem tam viděla i ty lidi proudit a tak, tak jsem říká, to je jako hrozně hezký. Z toho obřího korporátu, kde v podstatě jsi v anonym světě, tak najednou jsem tam cítila prostě jak doma, že je to něco, kde chceš být a kde ti bude dobře. A vlastně pro to okáčko, prostě já budu teďka mluvit tak moje děcka. Já jsem na to teďka potřebuje být jako moderní, že se učím ten fíling a váj.
SPEAKER_02To zavajlo.
SPEAKER_01To anorma je to zavajbila.
SPEAKER_02Přišla na pobočku, já cítím ten.
SPEAKER_01To je ono je ono. No a potom, když jsme se potkali s rodkem a říkám, že je střela jako já, tak to bude dobrý.
SPEAKER_02Tak to je pecká. Takoveno je důležité. Když si ty energie sednou, tak pak to je nenahradí. Je to tak. Protože někdy se ti stane, že třeba někde nastoupíš. Ty energie si vůbec nesedí a vlastně tam je člověk pak takový nespokojený. A když máš all in one, tak je to vždycky.
SPEAKER_01Je to tak. Bude to rok, co už jsem tady součástí Okárodiny. A naprosto čistým svědomím, bez teďka jakýkoliv, že by se chtěla někomu zalíbit nebo cokoliv. Tak ti můžu říct, že to bylo jedno z mých nejlepších profesních rozhodnutí. I když jsem se toho bála, že po tolika letech ve velkých korporacích jsem šla v podstatě do rodiný firmy. Tak tohle rozhodnutí bylo jedno z těch nejlepších.
SPEAKER_02Já si právě myslím, že to, jak ty jsi popisovala tu cestu, jak si s těma tím všim procházela, že to právě teďka tím musí strašně jako tu komunikaci s těma poradcem úplně ulehčovat. Víš, jakože máš ten přehled vlastně jak z banky, tak z té pojišťovny, že to je potom nejvíc jiný pro ně.
SPEAKER_01A využívám toho. Využívám toho a doufám, že to tak vnímají a po radie, ale vzhledem k počtu telefonátů denně, tak asi ano. Kolik máš telefonátů tady? Hele ještě v průměru. No, tak kolem 35-40 telefonátů denně.
SPEAKER_02Tak přijdeš domů a už jenom mčíš, ne? To jsi vlastně ideální partnerka. Do toho nebudeme zabít. No, a teď už jsi tady rok, v čem si myslíš, že my se nejvíc slyší? Ten finanční trh máš nějaký navnímaný. Je třeba nějaký konkurence naše a tak, a v čem si myslíš, že se jako nejvíc slyšíme?
SPEAKER_01Pokud bych to měla brát jako do ven a v čem jsme jiní. A tak naši poradci jsou tady pro nás jako miminka. Prostě taková podpora, kterou tady se snažíme dávat a dáváme a makáme na tom, tak tohle fakt není. A protože ať už jsem měla jakoukoliv jinou firmu na starost poradenskou, tak byly navázáni na nás na kamy z té dané pojištěny. Jasně, že my produktová podpora nejsme schopni, abychom měli takové vědomosti do toho daného produktu každé jedné pojišťovny, protože to by jsme měli hlavu jak pátrací balon. Ale dokážeme to filtrovat a dokážeme ty lidi nějakým způsobem nasměvat. A ta lidská podpora, kterou tady mají, kde si dovolají na provizní a dovolají se na nás všichni prostě s úměvem a s nimi komunikujeme, snažíme se jim pomoct, děláme jim takovou záchrannou síť. Tak tohle není běžný. A myslím si, že v tomhle jsme právě výjimeční a jiní.
SPEAKER_02Takže právě ta produktová podpora.
SPEAKER_01Produktová podpora je vůbec celá centrála, protože to nejsme jenom my.
SPEAKER_02Teďka se teda dostaneme, už jsme tam zabroustali k té komunikaci tvojí sporaci, co je tedy tvojí hlavní úlohou kluce.
SPEAKER_01Já jsem takový kámoš na telefonu.
SPEAKER_02A něko mu chybí kamarádka.
SPEAKER_01Může zavod stáň. Jasně. Rozumíš pro bratto. Je důležité, aby ty lidi, když mají nějaký dotaz, nejsou si v něčím jistí. Nebo jako by řekli, že takhle, ale chtějí tam mít takový to ujištění. A tak tohle je vlastně moje práce, aby jsem s nimi probrala ty případy, aby jsme jim pomohli třeba protlačit některé věci. Zároveň komunikace přes mají školení. Máme každý měsíc máme akademie, což je další věc, která úplně není běžná v těch společnostech, že celý produktový, pojišťovácký tým a máme hodinku, kdy říkáme ty novinky, které v tom pojišťovacím trohu jsou. A vždycky vybereme i nějaký téma, který je nosný. A to školení a vůbec být tady opravdu takový ten záchranný kruh pro ty lidi. A s čím se na tebe nejčastěji obrací? Nejčastěji se na mě právě obrací s tou konzultací, že mají třeba nějaký případ, nejsou si úplně jako jistý, že jdou tou správnou cestou. A vlastně potom ti už jenom stačí, že ti někdo tak nějak popušťouchne, nebo že ti někdo řekne, jo, tady tohle dává smysl, a to je právě to, s čím se na nás nejvíc obrace. Prostě takovou to potvrzení a to dělají, že tak, aby to dávalo smysl.
SPEAKER_02Jo, takže budu třeba řešit pojistku, nebudu se jí stát s nějakou věcí, takže zavolám stane se tam mi poradí, řekneme co a jak. Přesně tak. No a stane si nikdy, že neznáš odpověď na otázku. Tak jasně, že jo. Já se ptám vždycky.
SPEAKER_01Ježíš, Mareno, to víš, že jo?
SPEAKER_02A postupuješ pak.
SPEAKER_01No, hledám to, hledám to snažím se najít tu odpověď, a to je právě to, čím zase těm poradcům šetříme ten čas, protože to není. Te vždycky, že při zavolej a já jim to hnedka vypálím tu odpověď, takhle to nejde. Protože těch věcí je tak strašně moc. A že bych byl frajer. Ale to je to, že řekneme, OK, jasně, tohle fakt nevím, ale zjistím. A v té chvíli ten pořad to může v podstatě hodit za hlavu, může začít dělat něco jiného, protože my na té centrále už děláme vlastně tady tuhle práci. A to je další věc, která mě na tom baví, protože šetříme těm lidem čas a časou peníze.
SPEAKER_02A časou peníze. No, a na tom ti tedy nejvíc baví, co? Na té tvé práci? Ta komunikace nebo to, že se fůručí něco nového.
SPEAKER_01To je kombinace. Komunikace, že se neustále musím vzdělávat, že si musím ty věci hledat. A v okáčku ještě další věc, a to, že mě tady jako snad každý týden někdo vykopává ze své komfortní zóny. Takže tohle je jedna z věcí. Dneska jsem tě kopla. Zka si mě teda dost kapaty. A mě baví, že třeba Radek za mnou přijde s tím, že by potřebovala něco něco pořešit nebo něco vyzjistit. A je to zase něco, co mě v tomhle tomu posouvá dál. Neustále soutíš něčemu nového.
SPEAKER_02No, teď přejdeme do té části, protože ty ráda sportuješ na tobe vidět. Já životní styl, hodně si hlídáš. No, a myslí si, nebo řekněme, jak čistíš ty hlavu, protože říkala jsi, že ráda jsi doma v papučích. No, a tak jak čistíš hlavu.
SPEAKER_01Mimo to, že jsi doma papučí a dost na sobě fyzicky makám, a mám to ráda. Hodně sportuju čtyřát, pětkrát týdně, že se fakt jak kdyby fyzicky úplně zabiju. A protože to je to, kdy vypínám hlavu a kdy prostě. A všechny fokus jde na to, aby jsem nějak vypadala mým věku. A tak nějak, kdyby se mi prokrví zase mozek a připínám na jinou vlnu. Taky čistím hlavu, že koukám na reality show, kdo te cítíš, jak se ti snížuje. Ale vlastně to úplně to nabačila. Tak vynáleště jsem naštvaná. Mě to zkazilo večer. Ty nevím, že přišla dneska, jako bylo těžké pro tebe neodělala. Takže ti to pomáhám přijít práci určitě. A určitě já ráda běhám, hodně jsem začala posilovat. Občas jsem si šla zaběhnout extrémní závody Spartan Rase, a je to něco, kde prostě přestáváš být staňka, produkt, manažerka, produktové podpory a to. Ale jsi jsi tam jenom za sebe a máš tam lidi, kteří vlastně je ti úplně jedno, jestli je to ředitel nebo je to prostě řezbář, nebo kdokoliv. Jsme tam prostě v tu chvíli za sebe. A je to hrozně příjemný.
SPEAKER_02A to je hodně od disciplíně. Musíš se na to nějak připravovat až tak. Ješ.
SPEAKER_01V podstatě kontinuálně. A kontinuálně se připravuješ pořád. A nemáš žádnou pauzu. I mezi svátkama a prostě dřeš vánočníma. A to mě pomáhá i vlastně v té práci. Že ta disciplína, ta sebedisciplína. A já nikdy asi se sebou nebudu úplně plně spokojená jak fyzicky, tak i s těma vědomostmi a to je právě to, co mě posouvá, co mě nutí na sobě makat. Nestojíš na místě.
SPEAKER_02To si dostala, jsem nevěděl, že jsi nějaká sporťanka.
SPEAKER_01A tak neřekla bych až tak moc, ale baví mě to. Ti lidi jsou tam skvělý, miluju to, a vlastně tam získáš přátelství na celý život. Když se nevidíte, tak ví to o sobě.
SPEAKER_02Máte jako společný zájem. No já bych jenom malá vstuvka, staňka nejzdíjní výtahem. Dneska poprvý kvůli vám.
SPEAKER_01Jak říká podchodek. Ano, ano.
SPEAKER_02Protože každý pohyb se počítá přesně tak. Já jsem přesně jde naši pak do Fitka, že se v tam hodinu a půl, a myslí, abych chodila po schodek nebo chodila pěšino. No, vidíš to. Chodíš do Fitka?
SPEAKER_01A spíš doma. I doma i Fitko. Teďka právě, že jsem v poslední době mě to začalo bavit, právě to Fitko. A když jsem tam zajela, tak nějak zhodu. A zjistila jsem, že tam zase jako můžeš cvičit úplně jinak než doma, a našla jsem si trenérku fantastickou, a docela mě to dost nakoplo. A baví mě to, že teďka to tak jako kombinuju. A ten pohyb, jak Fitko hodně silový, tak kardu, který si můžu zůskně doma, a procházky se psem. Takže se snažím opravdu co můžu, tak se hýbat.
SPEAKER_02No, a jak se ti daří skloubit práci i děti? A víš, ještě máš takový koníčky, že jo? Jak se ti to daří všechno skloub?
SPEAKER_01Tak teďka už líp, protože já nemám úplně malé děti a už mám v podstatě skoro samostatné jednotky. A tu už jsou ve věku, kdy maminku zase tak moc nepotřebují, takže přišla řada na mě. A sklobení práce dětí sebe, to je právě to, co tady jde, když chceš. I když ta práce je náročná, tak v určitý chvíli v určitý hodině. Veření si řekneš, že je hotovo, že máš odpracováno. A potom se potom se věnuješ sobě. Ale ber to tak, že já třeba cvičím v devět večer, že začnu cvičit v devět večer a to je ta sebedisciplína.
SPEAKER_02Dějdeš do Fitka.
SPEAKER_01Klidně. Na deváto užím tam do desítě je otevřeno, takže proč ne? Takže to není o tom. To ví, že by jsem si radši sedla a kecla jsem si na gauč a nevím, ale koukala jako na televizi. Ale v tu chvíli prostě se snažím vždycky vyhrát ten můj malý boj s mojí hlavou a prostě říct, ne, mám nad sebou kontrolu a prostě jů.
SPEAKER_02Prostě to absolutá. A teďka zase se dostaneme do toho pojištění, protože to nás jako zajímá, tak je životní pojištění pořád téma, si myslíš, a odkládají to určitě nějaký lidé, tak se o tom povíš.
SPEAKER_01Takže to je tvoje jména. Jasně. A trošku nadcásky a přihře políčku prostě je to královská disciplina a životní pojištění. Ano, tak si vím, když si pojišťuješ dům, být, auto, pojišťuješ si to materiál, to, co vidíš, na co si můžeš šáhnout, jže si neuvědomujeme jednu věc, že i nám se může něco stát. A spousta lidí má prostě takový ten pocit nedoknutelnosti a nesmrtelnosti a to je ten pršvich, který klienti nebo vůbec lidi obecně dělají. A prostě si řeknou, až tak mi se nikdy nic nestalo, tak to by se tam budu jenom sypat ty prachy a vlastně nic z toho nebudu mít. Ježíš Maria, tak když si děláš havariku, tak asi neplánuješ, že to naboříš. A to je právě ten paradox toho životního pojištění. Že člověk až když ho potřebuje, tak už často si ho nemůže sjednat, protože to prostě nejde. A já na školeních když mám hlavně teda s nováčkama, tak říkám: uvědomit si jednu věci. Vy si tady, nebo vaši klienti si pojišťují baráky, auta, nevím, co. Ale tu krabičku na ty prachy na to zapomínám. Nepjistí sebe. A nepistí sebe. A když už tak na soušetří.
SPEAKER_02Jako nějakou bezvýznamnou částku, jenom aby teda se neřekl, něco platí.
SPEAKER_01Aspoň teda, děť já přece něco mám. Já sice mi mu to vůbec nic neřešilo, ale přece si něco platím. Tohle je něco, co já jsem nikdy nechápala, byla jsem vždycky z toho taková mrzuta, když jsem měla jednání s klientama. Někteří klienti nemají problém platit 20 tisíc ročně za auto, který prostě ti každý rok zesá na hodnotě. Přesně tak. Ale aby posílali tisícovku měsíčně na nějaké fatální věci, které by mu mohli zachránit záda, tak do toho se jim nechce.
SPEAKER_02No, a ta nejčastější chyba je tedy podle tebe to, že to nemají ti klienti.
SPEAKER_01No, jednak, že to nemají, anebo jako blbě. Špatně, a že dost často toho poradce vlastně klienti zažou do kouta, že prostě nechtějí platit tolik. Takže poradce tedy nějakým způsobem to seká, tu poistku. Není s tím třeba úplně OK. A pak, když se nedej bože něco stane, tak ten klient prostě se zlobí na toho poradce, proč mu to nenastavil líp. A to je to, co doufám, že se změní i s další mladou generací, že si bude uvědomovat, co je v životě opravdu důležitý. A to je to, že mít za sebou silného parťáka, která nejen, že pomůže tomu pojištěnému, tomu klientovi v nějakých nenadálých situacích, a hlavně jeho rodinu. Protože se to nedotýká jenom toho jednoho člověka.
SPEAKER_02No tak jasně. A jak byl Covid? Tak já jsem zaznamenala, že ty lidi najednou měli o sebe takový jako strach, tak to byl největší hype, ne, co si lidi sjednávali jo.
SPEAKER_01A ne, já myslím si, že to, že klienti jsou čím dál v tomhle rozumější, že to je trošku něco jiného, než A když jsem začínala. A je to dobře.
SPEAKER_02A máš pocit, že ta křivka jde teda nahoru, že jako čím dál tím víc lidí jako na to životní pojištění a už na to začínají myslet.
SPEAKER_01No, a nejčastější chyba toho poradce, že se nechá zahnat do toho koutá, že tomu klientovi nakonec vyhoví. I přesto, že není OK s tím, co po něm chce. Já jsem se v jedné době dostala, když jsem byla na pojišťovací specialistově do takové fáze, že za mnou ti klienti už potom sami chodili. A já jsem fakt jela jednoho klienta za druhým, že opravdu v rámci týky. A jsem byla vyhledávaná jako pojišťovací specialista a pak už jsem se nenechala zahnat. Pak už normálně jsem klientovi řekla, že za tuhle pojšku asi prostě nestojím, že nebudu dávat šanci moje dobrý jméno a že raději někam jinám.
SPEAKER_02Takže z toho náukolo nějaký svý proveze odmítla.
SPEAKER_01Já jsem nikdy nechtěla v tomto oboru pracovat krátkodobě. A tady si musíš uvědomit, že ty se musíš tomu klientovi podívat do oči i klidně za 5-10 let.
SPEAKER_02No, a co by měla mít správně nastavená pojistka letos v roce 2026.
SPEAKER_01A každý klient je jiný, každý má očekávání jiný, každý má zkušenosti jiný. A obavy jiné. Takže není to o tom, jak by měla být jako pro všechny nastavená ta poistka. Ale já v hlavě a je to jenom můj třeba subjektivní názor a nemusí se mnou každý souhlasit. Ale určitě by tam měly být ta rizika, na který si jen tak nevyděláš. Vyděláš si jen tak, nevím, dva, tři miliony, aby když by ses nedej bože, dostala do invalidního důchodu, aby se prostě odněkud vyklopila. Někteří ano, ale valná většina ne. Zatímco když si zlomíš ruku, šest týdný budeš mít gypsu, tak to asi není nic fatálního a nedostaneš se do nějaký existenční tísně. Pokud samozřejmě máš třeba nějaký rezervy a jsi zodpovědný. Ale každá pojistka by měla mít právě tady tyhle velký rizika, na který si prostě jen tak nevyděláš.
SPEAKER_02No a jak kdyby z byla reporace? Jak by si poradila, že mají vysvětlit tomu klientovi, že to je spíš taková ochrana a ne nějaké spoření? Pojistky už dávno nejsou na spoření.
SPEAKER_01Ješiš, Maria. Ale někdo to tak vnímá ne. Ale bývá to bývá to vlastně, když jsem začínala, tak to byl obrovský boum investičních životních pojištění. Jsem šťastná, že už tohle je pryč, že klienti si opravdu jenom v malých případech si uzavírají životy jenom na spoření, nebo pokud je zaměstnavatel tam přispívá OK, tak to dává jako smysl. Ale pojistka je o toho, že tě má jistit. Není to o tom, že si tam máš schovávat prachy, o toho jsou jiný produkty, mnohem lepší a levnější produkty. Ale pojistka je v podstatě, jenom, že si platíš něco, co v životě nemusíš potřebovat. Což je ta lepší varianta. A na druhé straně, když si to platíš a když se něco stane, tak víš, že máš za sebou silný parťáka, který tě podrží.
SPEAKER_02A tak řekneš nějaký novinky na tom trhu. Já jsem nebyla na tvém školení, co zněla teďka tak.
SPEAKER_01No, tak pojišťovny mají noviny tak pořád spoustu, protože ty svoje produkty upgradeují. Tady spíš jde o to spíš než o novinkách každé té dané pojišťovny, protože každá umí něco jiného, a každá pojišťovna se hodí na určitý typ klientů. Ale hrozně bych si přála, aby jak se stalo naprostou součástí neodmyslitelnou životní pojistky a připojištění invalidity nebo vážných nemocí, které když jsem začínala já, tak to bylo něco, když to ta pojistka měla, protože to bylo hlavně to bylo hlavně o úrazech. A tak připojištění sobě stačnosti, která tady už na trhu nějakou dobu je, tady to připojištění a pojišťovny zařadili, a tohle spíš jí zařadili do svého portfolia. Ale pod se mi na něj to zapomínají a je to škoda, protože a to je právě něco, co ve vysoké pravděpodobnosti může nastat, že prostě se dostaneš do určitého věku, kdy se už o sebe sama nepostaráš. A je to něco, co může té rodině pomoct. A v ten daný okamžik, kdy ten milovaný člověk prostě nemůže sám ty věci dělat a potřebuje mít ten suport a je to nákladný. A tím, že populace stárne, jsme čím dál starší, tak ne každý stárne kvalitním životem. A vidíš teďka na trhu nějaký trend. To je právě nechci říct, že to je trend, ale je to spíš něco, co by měli, nebo myslím si, že by bylo fajn, aby poradci zařadili do takové té základní nabídky, tak spolu s invaliditou nebo s vážnýma nemocema.
SPEAKER_02A myslíš si, že se teďka v nejbližších letech bude něco hodně měnit na tom trhu toho pojištění. Pokud ano, tak co?
SPEAKER_01No tak terin, pojďme si říct, digitalizuje se a pojišťovny se snaží, aby to sjednání bylo jednoduché na pár kliků. A to v podstatě ten klient skoro dokázal si zajistit sám. A jenže lidský život není auto, není to barák. Ano, můžeš tam i v tomhle můžeš udělat nějakou chybu. Ale právě životní pojištění, i když máme tady už dobu umělé inteligence, tak pořád není úplně dokonalá, pořád umí kecat. Ale právě o to důležitější je teď tady ten lidský faktor. Protože ty se o toho klienta zajímáš, ty se obtáš, ty v podstatě ho poznáváš. Tě lidi dost často řeknou i věci, které by třeba někomu jinému neřekly. A o to víc si myslím, a že i v této i tady v tomto světě digitalizace a umělý inteligence. Je o to důležitější. Aby ten klient měl vedle sebe toho parťáka, který mu pomůže, když bude potřeba.
SPEAKER_02Takže ty si myslíš, že může nahradit toho poradce inteligence.
SPEAKER_01Teď ještě ne, ale nevím, co bude za pět, deset let, když a teďka to jako v suvka, spíš jsme se dívali z Jiská Potra. Ne, co to byl za díl. A tam je ten díl, jak ti tam píše do toho denníku Radl, nebo jak jsem se jmenuje. A teď moje dcera jenom zahlásila je hela divětý. Prostě to tá. V životě by si to nedokázal, aby se si před pěti rokám nedokázala nic takového představit. Já když jsem byla děcko a dívala si se na hryho potra, tak nikdy by mě nenapadlo, že potom si tady napíšu a otázku tady nějaký umělé inteligence a ona ti prostě bude odpovídat. Dneska ještě nenahradí ten lidský faktor, ale co bude dál, to já si netroufám vůbec odhadnout.
SPEAKER_02Já zatím přitom, co já dělám, vnímám i a, že mi celkem dost pomáhá a využíváme to fakt jako každý den, když mám nějakou otázku, ale zazdřeme jsme to googlili. Já v tom ta je to jednodušší, otevřu položím otázku třeba na blbosti. Nejlípě člověk pozná, když se ti podívá do historie. No a při té práci si myslím, že to může spustit lidem pomoct, ale možná i to pomáhá i nám.
SPEAKER_01Já já používám na denní bázi a dávám si pozor na její odpovědi. Hodně využívám právě na čtení dokumentů, protože to je jako fajn, a že ti tam se píše nějaký takový souhrn. A jenže klienti a z toho mám trošku zbavy, že si AI řeknou a udělej mi ideální nastavení pojistky. A potom to takhle udělají. A nakonec zjistí, že to nebylo úplně správně. Protože ta AI si bere z toho internetu a ty informace a ne všechny jsou aktuální, jsou správné. Teď ještě dokonalá není. A někdo se na to hodně spíhá, no.
SPEAKER_02A dost se na to spíhají. A používají to i poradci. Setká se s tím žití třeba nějaký poradce řekl. Já jsem si to dávala i aj to, co říkáte, vy jste blbostně mi řekl, AI.
SPEAKER_01Ano, ano, ano. A potom ve většině případů. Je to právě, já nevím, třeba daňový zákon nebo tak, kdy potom já jenom vykopírovávám a vyloženě znění, i třeba jako ze zákona, protože když se mě třeba na nějaký zdaňování pojstek nebo penzík, tak já mi řekla tady tohle a říkám, jenže to jsou prostě staré informace, to je ještě před novilou. Takže proto říkám, že pořádý faktor je strašně důležitý, aby tady bylo.
SPEAKER_02No, dostáváme se úplně na finále. Mám tady pro tebe taková rubrika: budeš hádat cenu. Já jsem strašně dlouho přemýšlela nad tím, co ti dám, co budeš hádat mi cenu. A ty strašně ráda cestuješ. Zrovna jsme se o tom bavili. A budeš mi hádat cenu letenky. Dobře. Je to nejdražší letenka, jaká zatím teda existuje. Je to Eth Aires. Zkusíš mě hodnout jako odkud kam?
SPEAKER_01Ty protože to nevím. Já bych řekla Dubaj a Las Vegas.
SPEAKER_02Je to New York a Abu Dabí.
SPEAKER_01To, tak to bylo hnedka vedlo.
SPEAKER_02Poradím ti, máš tam jako, je to luxusní kajota, máš tam vlastního šefkuchaře, máš tam postel, ložnici, obivák, sprchu, všechno. Tak typneš si cenu, kolik může stát letníka stát? Tak klině se nad tím zamysli. Je to 12 hodin letu, přemýšlej. Víš zhruba, jak se ty ceny letenek pohybují, který jsou jako hodně luxusní jako klas.
SPEAKER_01No, tak trošku, protože já spíš vyhledávám doby takový.
SPEAKER_02Přesně tak to filtruju.
SPEAKER_01A pak si řeknu, že tahle, tak tam letíme. Zice nevím, co tam budeme dělat, ale to nevadí, to vymyslíme. Ale tak já si typnu jo. Dvanáctin letu. Tak já bych třeba řekla, 750 tisíc.
SPEAKER_02Ještě ti dám jednu jednodučší. Výš.
SPEAKER_01Víš? A hodně veš nebo míň? Odostvýš. Odostvéš. Tak když odostvéš, tak přijde ještě půlku.
SPEAKER_02Jeden půl milionu, jo.
SPEAKER_01To je krásné.
SPEAKER_02Jeden a půl až 1,7 milionů korčů. Přepočtu. Hustý, že?
SPEAKER_01To je hustý, tak s tím asi nikdy nepoleďu.
SPEAKER_02Nikdy říkají nikdy, to se ti podaří nějak vyhráš ve sporce nebo tak něco.
SPEAKER_01No. To bych začít vsázet. A nebo se to nedějí. To asi úplně nebudu, a to se musím nikdy nedázat. Takhle tak třeba děti se mě postarovi vidíme. Úspěšný.
SPEAKER_02Tenka tak moc ti děkuji, že jsi přijal pozvání do rozhovoru. Bylo to hrozně fajn. Tady já děkuji za pozvání.
SPEAKER_01Měla jsem z toho obavy a trošičku mírnou neurozu, ale bylo to hrozně fajn. Díky moc. Tak já moc děkuju a budeme se těšit příště.