JAK SE NEZTRATIT SÁM V SOBĚ: Na Ostrově 5 – Jaroslav Sokol

🎙️ Ve 4. dílu podcastu **Na Ostrově** jsme si povídali s **Jaroslavem Sokolem** o životě, vztazích, osobním růstu i o tom, jak se v tom všem neztratit.

🌱 Jaroslav se dlouhodobě věnuje tématům, která se dotýkají každého z nás — návratu k sobě, péči o tělo i mysl, partnerským vztahům, životní rovnováze a druhé polovině života, která podle něj může být novou šancí začít jinak, vědoměji a s větší lehkostí.

✨ Bez zbytečného filozofování, ale s nadhledem, upřímností a lidským pohledem na věci, které se týkají každého z nás.

V díle došlo třeba na:

🧠 malé rituály
✂️ energii, kterou ztrácíme zbytečně
💛 vztahy
🧔 mužství
🌿 i otázku, proč může být život jednodušší, než se někdy zdá

**Jaroslav Sokol**
🌐 Web: https://jaroslavsokol.cz
📸 Instagram: https://www.instagram.com/jaroslav_sokol_/
📘 Facebook: https://www.facebook.com/sokolmentoring/

**KKC Ostrov**
📸 Instagram: https://www.instagram.com/kkc_ostrov/
📘 Facebook: https://www.facebook.com/kkcostrov

Transcript

SPEAKER_01 0:07

Vítejte u dalšího dílu podcastu na ostrově. Mně osobně moc těší, že naše dnešní pozvanení přijal pan Jaroslav Sokol. Vítejte. Děkuji. Jaroslové, vás mnoho lidí zná nebo vnímá jako mentora zdravého životního stylu. Jste zakladatel projektu Sokol Fit a člověk, který inspiruje převážně tu generaci 45 ⁇ . O tom všem se dneska budeme bavit. Pojďme ale na začátek vašeho příběhu. Jaký byl Jaroslav Sokol jako dítě a jaké prostředí ho formovalo?

SPEAKER_00 0:39

No, vysočina chudé prostředí, chudé podmínky, žádné možnosti. A chtěl jsem něco dokázat. Sport mě bavil vždycky od malička hodně, tam jsem se hodně naučil i mentálně nebo fyzicky. A to si nese u sebou celý život, vždycky snaha něco dokázat, něco vylepšit, na sobě pracovat. A promůže si myslím, že to je obzvlášť důležité na sobě tvrdě pracovat. To je prostě taková naše úloha, kterou máme v tomhle světě.

SPEAKER_01 1:08

A jsou tam nějaký rodiný hodnoty, které vám štíply rodiče, nebo jste si na ty věci musel přít sám a vyhmatávat?

SPEAKER_00 1:14

Myslím, že stejně. Když řekneme, že rodina nás třeba neovlivně, tak si myslím, že obrovský. Protože třeba jako dítě sajeme jako houby do těch sedmi let se tvoří všechno naše vnímání. Vnímáme to, co řeknou rodiče jako pravdu, tak to bereme jako hodnotu a vlastně stává se to filtrem pro naše další myšlenky celý život. Děti pozorují rodiče a často, když rodič něco říká a něco in něho dělá, tak to v dětech vyvolává rozpor. A myslím si, že děti lépe vnímají to, co člověk dělá, a berou to jako fakt a napodobují. Aby poslali ta moudra toho rodiče a v pubertě už vůbec nešlo to nejde. Takže hodnot ano, pravidla hry, férovost rovnost dobrý vztah rodičů, dětem k sobě práce, taková pečlivost, poctivost, ano to tam bylo.

SPEAKER_01 2:06

Já když posluchám nějaký podcast nebo rozhovory s kaučema, psychologama, tak vždycky se řeší téma dětství, že tam jsou ty největší jizvy na duši, nebo s tím se hodně pracuje. Takhle to vnímám, že zhruba do toho 6.7. roku je to takový klíčový. Samozřejmě, každý máme život ve svých rukách, ale připadá mi osobně, že to dětství je hodně zásadní potom v dalším vývoji člověka nebo lidské bytosti.

SPEAKER_00 2:33

My si to nepamatujeme. My to nepamatuje. Takže vlastně někdo, když to řekne, tak nemusí mít pravdu. Ale možná to tak je. A já si myslím, že ty děti právě učiteme, jak se učí třeba jazyky, ty děti napodobují, poslouchají, automaticky to tam jde, a to si zapisují jako pravdu a jako dovednost. A tak to tam asi pravděpodobně takhle na tom něco bude, si myslím. A potom s tím pracujeme. Buďto máme dobrý základ do toho našeho života, z té rodiny, anebo složitější, a máme to těžší. A stejně k úspěchu nebo ke spokojenosti vedou cesty, které musíme udělat jako dospělý. A to si myslím, že je velmi zásadní, jak to uchopit.

SPEAKER_01 3:14

Jaslave, vzpomínáte si vy na moment, kdy jste si řekl, chtěl bych žít jinak než ostatní, nebo než ta většina nějaký takový zlomový moment v životě?

SPEAKER_00 3:26

Moc krát. Moc krát. A z toho mám dneška pořád taky. Určitě, jak jste říkal, tu většinu nezatracuju to vůbec ne. Každý má ten svůj svůj náplň, tu svoji misi nějakou nebo nějakou chuť, jak prožije život. Nic proti tomu, já jsem to měl jinak. Já jsem vždycky chtěl za něčít, něco dokázat, něco si dokázat, něco změnit. No a to mě provází do dneska. Po tom vlastně, třeba příklad, bylo mi skoro 50 let a začal jsem dělat instruktorního posilování, certifikát, začal jsem na sobě pracovat pracovat s lidmi, bylo skoro 50. Většina lidí v tu dobu končí. A já jsem začal. Takže myslím si, že když někdo něco chce, tak čas je velice relativní.

SPEAKER_01 4:12

Vůbec váš život je pozoruhodný, jestli se napltuje práce v urnovových dolech. Dělal jste biznis 25 let, byl jste finančním ředitelem, je to spousta různých poloh.

SPEAKER_00 4:24

Já myslím, že jsem žil několik životů teď.

SPEAKER_01 4:26

Ale to je krásný.

SPEAKER_00 4:29

Nemám rád nemím si představit, že bych třeba celý život chodil do jedné práce a žil na jednom místě a já si to nemím představit. Chtěl jsem zažít hodně věcí a třeba teď dělám i podcasty, snažím se podobně, aby jako vy, někdo, kdo o to stojí, tak aby slyšel něco třeba, co ho osloví, co mu pomůže. A začal jsem podkázt i já jako netechnický tip, tak jsem začal dělat podcasty se svými lidmi, bylo mi skoro 60 let. Takže pořád se učím, pořád něco nového zkouším. A teprase v tu dobu 60, když jsem se blížil, tak jsem si říkal, ano, prožil jsem toho tolik, že už jsem oprávněn mluvit veřejně. Do té doby bych si to netroufl, a divím se, je spousta mentorů nebo cočů a jsou to mladí lidi, kteří říkají těm starším starým, jak mají žít. A třeba teďka spousta mladých lidí má projekty takový ta dlouhověkost, to je klasický příklad toho, že oni nemůžou vědět o tom, jak to vypadá ve starším nebo starém těle v té mentalě s těmi desítky let zkušeností a zátěže na zádech. Ano. Takže teprv já jsem před tou 60kou se cítil být oprávněn o tom mluvit a tak o to víc teďka z těch zkušeností.

SPEAKER_01 5:40

A si právě obrovská přenaná hodnota té moudrosti už těch zkušeností, že jste si vyzkoušel spoustu profesí, máte co říct. A co si budeme říkat v dnešní době je to i jako dobrý biznis. Mně se zdá, že se roztrhl pytel s koučema a mentorama. Jak říkáte, jsou to hodně mladí lidi bez nějakých více zkušeností, ale řekněme, že to frčí. Fakt dneska je to in a frčí to hodně nějakým způsobem. Ž lidi hledají ty cesty k nějakému klidu nebo seberozvoji tady v té oblasti.

SPEAKER_00 6:13

Já si myslím, že každý chce žít lepší život, takže hledáme, a třeba ten internet nám otevřel řadu možností. Na druhou stranu se tam prezentuje spousta lidí, kteří na to nemají, nebo to mají výčtené, nebo prostě rádi, nebo chtějí vydělat, nebo chtějí být vidět. Samozřejmě, je to jejich volba, a zase na nás je volba, koho budeme sledovat, budeme naslouchat. Mě si to filtrovat nějakým způsobem, taky co nám sedí. Určitě. Taky každý si tam najde asi to svoje. Já sázím pořád na lidskost, na přirozenost, na to, co je jednoduché. Jak je to složitý, tak vždycky tam je nějaký háček, tam jen se špatně. Když to není přirozený, jako mluvím třeba přirozená strava, přirozený pohyb, přirozené takovéto jako zdravé, sedláské, uvažování se říká, prostě ta přirozenost vždyck zvítězí. A ty bychom se měli držet. A pak zjistíme, že to je vlastně strašně jednoduchý. Že si to často komplikujeme úplně zbytečně, nebo si to necháme komplikovat někým úplně zbytečně. A ve své podstatě je ten životně jednoduchý.

SPEAKER_01 7:20

Joslova, je nějaké rozhodnutí, které vám zásadně změnilo život?

SPEAKER_00 7:25

Určitě, několik. Několik? Já si myslím třeba pro muže, protože máme tak podcast, děláme pro mladé muže, naslouchají mu synu, tak tam říkám těm mladým mužům, že úplně jedno z nejzásadnějších rozhodnutí, které v životě udělají, je koho si vezmu.

SPEAKER_01 7:43

Myslíte partner?

SPEAKER_00 7:47

To si myslím, že je úplně klíčový pro muže, klíčové rozhodnutí v životě. Ani ne tolik, co dělá, ale i to, koho si vezme. Protože toho ovlivňuje co 4 hodiny denně. Mě to zajímá.

SPEAKER_01 7:59

Pojďte o tom pohvoit. Pojďte udělat dýchánek. Jak partner ovlivňuje naše životy, ať už je to muž nebo spíš asi to můžu poshodit z mužské stránky.

SPEAKER_00 8:11

A já si myslím, že ten muž je ovlivněn tou ženou, takže si to ani neuvědomuje. Protože řadu věcí třeba dělá pro ní, a dělal by pro sebe jinak. Nebo žena má nějaká přání a teď potřebuje s tím mužem nějak komunikovat a svoje přání si vykomunikovat s tím mužem. Mají děti, mají nějaký společný cíl, třeba my ty děti nějaký vychovat zdárně, prožitský život. A přitom jsme odlišní bytosti, já říkám, že jsme jako jiné živočišné druhy. Vypadáme podobně muž a žena, ale prostě fungujeme trošku jinak. Já si myslím, na jiném principu, to uvažování je jiný. Takže si myslím, že to je absolutně zásadní rozhodnutí. Třeba pro muže, koho si vezme. Já nevím, pro ženu asi taky, takže to je jedno z těch klíčových, já jsem musel absolovat taky to rozhodnutí a myslím si, že je to je velmi potřeba zvážit. A myslím si, že je důležité to, co se třeba přezírá v dnešní době, na to se už nepamatuje tolik. Podívat se, v jakém prostředí vyrůstá ten náš budoucí partner. Podívat se na jeho rodiče, příbuzné, prarodiče, to vně nech má. A pokud oba vyrůstají ve velmi podobném prostředí, tak mají velkou šanci, že budou fungovat velmi dobře. Pokud se sobě líbí fyzicky, třeba, nebo je tam nějaká okolnost, které svede dohromady, ale pochází z rozdílného prostředí, tak si myslím, že to prostě vždycky nějak bude tam.

SPEAKER_01 9:38

Já jsem taky někde četl nebo slyšel rady. Neberte se nebo nemějte děti do pár měsíců, co se poznáte. To jste na své právný. To se vám vylivou všechny ty hormóny v těch hlavách a vlastně to nejste v podstatě vy. Buďte spolu aspoň, buďte spolu dvě léta, projděte si všim, ať o sobě všechno víte i těžkýma časami a můžete si říct: OK, máme co ladit, ale prostě ty seš ten parťák do toho života, s kterýma chcí. Myslíte si, že na začátku toho vztahu lidi jsou trošičku jako?

SPEAKER_00 10:07

Já myslím, že to víte velmi dobře, že to tak prostě na ten rok 12 omámí, a asi třeba racionálně neuvažujeme tolik, jak by jsme potřebovali pro dlouhodobý vztah. Proto se třeba podívalo k těm rodičům, nebo se lidi znali z těch vesnic, takže věděli paraděda a děda a babička byla taková, takže se osoby věděli, a bylo to přirozenější a pak méně naletěli. I když samozřejmě to může být a moc si to přeju, ale myslím si, že třeba to je jedna z věcí, prostředí, ve kterém dostáme, že je moc důležitý pro život. A to je jedno z klíčových. A já také jsem o tom v tom podcastu, který děláme, tak jsem o tom taky mluvil, že mám takových 13 plus jedno principiální životní rozhodnutí, který jsem já udělal, a který si myslím, že potká skoro každý. Takže o tom taky mluvím. 13 plus 1, a postupně jsme to tam rozebírali taky, který to jsou.

SPEAKER_01 11:02

Krásné. Samozřejmě mi dáme odkazy na vaše stránky a možnosti, kdy se vás diváci budou moct dohledat, případně veškeré vaše aktivity, protože je toho spousta, je toho hromada.

SPEAKER_00 11:12

Taky jsem to zjistil, se mě to zahlotilo, ale pořád myslím si, že potřebuji pořád něco dohánět, něco stihnout.

SPEAKER_01 11:19

Rosále, já se vás zeptám, mám pocit, že spoustu lidí v dnešní době, ať to třeba střední generace, říká: Teď jedu jedu, budu žít až pak, až potom. Až si oddechnu, až tady to splatně nebo hypotéka věci, třeba mi exekutor zejdě zaklepe na dveře, budu žít až pak. Proč lidi někdy většinu svého života odsouvají to skutečné životí až na potom.

SPEAKER_00 11:44

Já myslím, že dobrá otázka, všichni jsme si tím prošli. Myslím si, že někdo z nás není výjimkou. Myslíme si, že to bude lepší, nebo že už budeme mít méně starostí, nebo už nebude muset řešit některé věci, které nás teď zatěžují. Ono se říká, že tady a teď by to byl třeba poslední tvůj den v životě. Já si až takhle stejně nemyslím, protože kdyby si přestaň, že by to byl můj poslední den v životě. Tak bych se choval jinak, než kdyby mi někdo, že máš ještě 12 let, takže si to nějak vyřešit, tak je to vnímání taký jiný. A pak druhá věc, až na potom. Já si myslím, že je potřeba se každý den trochu zastavit. A mít čas pro sebe, jenom pro sebe. Bez mobilů, bez lidí, bez televize, třeba být venku jenom a jenom si dát tu 40 minut a jenom tak prostě nechat to běžet, nic neřešit a uvědomit si kdo jsem, kde jsem.

SPEAKER_01 12:38

Můžou tam hrát roli i rituály, že lidi mají svoje rituály, které jim vyhovujou a tady to, když zaimplementují do svého každodenního života, tak je to něco, co jim pomáhá budova tu odolnost.

SPEAKER_00 12:49

Vy to víte, vy to cítíte a i ze svých zkušeností to víte. Ty rituály jsou podle mě důležitý. A já si myslím, že to je, já tom říkám, malé denní kroky vedou k velkým výsledkům. Takový pamatuju, si příklad a rád říkám 14 let mi bylo roky v kyně a teď. Já jsem šel s kyná říkal, já všechno zvládnu, všechno dokážu. Jak ten film působil dobře. A pak jsem postupně vždycky mě to pak semlelo nějak, a postupem doby těch desítek let jsem si uvědomil, jak důležité jsou ty rituály, o kterých mluvíte. A ty malení kroky, které dělají velké výsledky. Takže představa, že teď všechno změním, vyleju to vaníčku s dítětem, všechno bude jinak. To většinou nefunguje dobře. Ale dávat si takový malý cíle a nemusí to být moc. Třeba příklad můžu říkám, tak začni ráno a uděli si 20 kliků si prostě udělej. A neřeš nic jinýho neřeš, jenom je uděj, a nech to běžet. A pak zjistíš za týden, za dva, že se to stalo tvým rituálem součástí tvýho života a začínáš něco cítit, že se něco děje a stojí tě to pár vteřin denně. A pak zjistíš, jakou sílu mají ty malé denní rituály a vytváření těch dobrovyků, stejně tak i malé rituály můžou zničit ty zlozvyky, trošku mezit. A taky to nemusí být drasticky řešení. Třeba prostě něco zařadit, něco vyřadit a držet. A když chodím cviči teď, tak tam posilovně taky hezký místo, a tam je tam jsou citáky těch slavných silných na Makanách, a tam je napsáno třeba jes, cvič, pracuj, odpočívej spy a ripít, opakuj. Jednodušší. A my si to často děláme strašně složitý, až, jak říkáte, až na potom, nebo až na to bude vhodná chvíle, až budu mít čas. Ne, já stačí nedávat si tam třeba já každý den budu hodinu běhat. Tak to jsem přišli někdo nevědí. A když řekne, já každý den budu 5 minut ráno se protahovat. Tady nejde o tu fyzickou stránku tolik, ale tady jde o to mentální nastavení. Předsvakne se to tam, když to stane rituál, už to předsvakne, a my nejsme siláci v tu chvíli po 14 dnech, ale my jsme ti, kteří cvičí. A ta mentalita je najednou úplně jiná.

SPEAKER_01 15:10

Jaroslové, víte, co, ale když se probudíme, tak máme ten mobil přímo u hlavy a máme ten Facebook, Instagram a tam je tolik zajímavých věcí, co potřebujeme potom probuzení projít. A už je to o té volbě, co si člověk učí člověk.

SPEAKER_00 15:25

Když jsou ty malé návyky jako ty dobrozvyky, tak já říkám i to, že ty zlozvyky dají odstranit. Tak příklad, tak si vypínej ten mobil. Čím méně dostupný ten zlozvik budeme mít, tím snáze ho překonáme. Takže, třeba, když bych řekl, Janem Kuřákovi, chceš přestát, tak si ty cigarety jde do auta, auto si zaparkují kilometr od baráku a nechat. A když budeš tít kouřit, tak si tam dojdí. Jednu a zase se vrát zpátky. A on ho to začne tak otravovat. Je tam šance, že se toho zůziku postupně zbaví třeba. Ty malé krůčky jsou důležitý a znepřijnit si ten zlozvik, i ten mobil, jak jste říkali, tak si ho vypnu a dám si ho někam pryč. Ano.

SPEAKER_01 16:13

Roslové, myslíte si, že jsme se až moc příliš zdálili přirozeným způsobu života, že už jsme v té hodně konzumní době blahobitu. Nepadá nám to na hlavu trošku všechno.

SPEAKER_00 16:27

Já si myslím, že žijeme v obrovském blahobitu. Třeba brbláme, třeba nadáváme, že nemáme tohleto a tak, ale většina světa je chutčí než my, tady třeba v Čechách. A žijeme v obrovském blahbytu a nadbytku.

SPEAKER_01 16:40

A je u nás bezpečnou. Myslím si to vyšlo.

SPEAKER_00 16:42

Já taky si myslím. To mám pocit, že vy, že to je bezpečné a teď si teď vlastně, když nám nic nechybí, tak si to jenom komplikujeme.

SPEAKER_01 16:52

Myslíte si, že je něco, co bychom si mohli říct od svých předků, jak třeba žili.

SPEAKER_00 16:59

Další dobrá otázka. 100%. Zapomíná se na to často, děti se osamostatně ode z domova a dřív žili ty rodiny pohromadě. Třeba tři generace byly v jednom domě, že jo? Bylo to normální. A učili se ty vnuci vnučky od těch dědů, babiček. A myslím, že to je velmi důležité, ale často, když si na to vzpomeneme, tak co víme o svých pararodičích nebo pararodičích. Kdo byl můj paradě a parababička? Tak to už nevíme vůbec. Děda, babička možná teda dobře, ale stejně neví třeba vnuci vnučky, co prožili v životě, co museli překonat, jak žili. Liději teď, ale nevěděli u nich třeba vůbec nic. To myslím, že je fakt škoda jako velmi.

SPEAKER_01 17:45

Já rozlava, já nechci náhod, ale když vás tady máme, jak vypadá váš běžný den, že to spoustu lidí může třeba inspirovat. Když se kouká na vaše podcasty, na vaše přednášky, tak přece jenom podle toho, jak třeba vypadá váš den klasický, tak někdo může načerpat určitou inspiraci.

SPEAKER_00 18:06

Děkuji. Já si myslím, že ten start ráno je velice důležitá věc. Děkuji za tu otázku, protože ranní rituál, který trvá 50 minut, nám změní celý den. A mám ty svoje. Prostě vstanu si, umilu se, holím se, protáhnu se nebo si krátce zacvičím mi to pár minut, oblíknu se. Já si ráno dávám třeba vlažnou vodu s citrem, to mi prostě hydraje tělo, je cítím se fajn, dám si kávu a jdu pracovat, oblíknu se do pracovní oblečení. Zase si myslím oblíknout se tak, abych se necítil jenom pohodlně, ale bych se cítil dobře. My muži někdy na to zapomínáme tričko adese, že je trošku to uměle větší pozornost. A já si myslím, že to je velmi důležité, aby i ten muž se cítil dobře, aby se oblíknul jako chlap. A to je důležitý do toho rituálu. A třeba k tomu ritualu. A v tu chvíli já už se dám do auta a pouštím si v autě hudbu ne radio, reklamy a oběhrámí písničky nechci, tak mám rádiom. A třeba tady jsem našel na Karlovářku kanál. Já jsem nikdy nevěřil, že to udělám, že to takhle budu mít. Já jsem si pouštěl rege a pouštěl jsem si takovou hudbu, kterou mám rád. A já jsem objel klasický radio a tam pouštět klasickou hudbu a filmový melodie, a to jsou jenom krátkě z nějaký symfonie, nebo krátky ukázky z filmové. Já jsem do auta zapnu a jsem tam. Okamžitě mi to pohlí, protože to teď sedí k mý povaze, k mý náladě, k tomu, kým jsem, kým chci být. A to mi vyhovuje. A poznám to podle toho, že mě to buto naborcuje, nebo mě to sklidní, uvědomím si, kdo jsem a co dělám, a jak mi je, a jestli to je můj život nebo žiju pro někoho jiného.

SPEAKER_01 19:55

Je to o tom i být v té přítomnosti, protože mě přijde, že spousta lidí nevím mě jsou hodně uvězní ve svojí hlavě. Neustálý myšlenky, co musím udělat, co mě čeká, nebo zase, co se mi nepovedlo v té minulosti, a že mi přijde, že důležitý je být v tom přítomném okamžiku a jednat z toho přítomního okamžiku.

SPEAKER_00 20:15

Myslím, že to máte srovný naprosto dobře. A třeba jako rada já mi dávám i manažerům nebo ředitelům, který jsou mými klienty, tak říkám, prostě dej si dej si jeden úkol dne jediný úkol, zásadní, ten stěžení, který tě posouvá dál. Jeden pracovník, jeden osobní. Tak nic víc. Protože ten ruch kolem toho a ty lidi okolo a ta práce, on se to postará o to, že budeš mít dost práce neboj se. Ale ten jeden je důležitý, protože jdeš směrem, kterým chceš tít, jak pracovně na té pozici, nebo biznisově, anebo soukromě. Protože ten každý den jeden krok, který tě vede tam, kam ty chceš jít a ne, kam to okolí tě zavede. Je strašně důležitá věc. A pak zjistíme, pak přijde ten okamžik, kdy se cítíme být sami sebou. A tím, že jdeme za svým cílem, že se nám to daří, že cítíme sebe důvěru věcí a žijeme víc svůj život. A všechno se změní. To jako když pak najednou se ten les před námi začne rozvestupovat, ten pocit.

SPEAKER_01 21:25

Rosově, když jsme u tady toho tématu. Jám tedy jinou otázku, ale já jsem teď představil toho manažera nebo zaměstnance klasického, kteří toho mají pracovně hodně. V dnešní době mijde, že, nebo mi přijde. Na to jsou statistiky. Hodně lidí používá antidepresiv a nějakou medikaci. Já si nemyslím osobně, že to je špatně ve chvíli, kdy člověk vidí, že je to nevyhnutné nějakým způsobem na nějakou dobu třeba nasadit. Ale fakt je, že hodně lidí je medikováno, hodně malých dětí má psychický. Co byste doporučil třeba lidem, kteří nemají uchopený teďka ten svůj život vůbec neví, jestli je nějaká rada, jak v těch hodně těžkých momentech pomoct. Jsi třeba sám.

SPEAKER_00 22:12

Ano, třeba už to pak nejde, nebo člověk už neví, kudy neví jak, nemá tu sílu možná i. Já jsem dělal krizového manažera. A vždycky jsem přišel do firmy a to platí v životě úplně stejně. Okamžitě ořezat. Co není nezbytné, nebo mě brzdí, nebo mi škodí. Okamžitě od sebe odstřihnout. Ořezat. Úplně nadzeň, úplně nakostat. Ach se našel, abych si se tím prohrával vším a našel se tam. Tam jsem já, to jsem já, tak si to vezmu. A všechno ostatní, i kdyby to bylo cokoliv, tak v tu chvíli neřešit. A chytit se toho pevného bodu, toho jednoho, kým jsem já, kdo jsem já, co chci, jak chci žít. A to si začít jako híčat, míňat. A držet se toho. A najnou zjistíme, že spousta věcí, když jim nedáváme tu pozornost, tak odpadá sama. Negativní myšlenky, klasický příklad. Jedna chaos a jedna negace. Říkám negativní myšlenky a nevěnujte jim pozornost. Oni přijdou a budou přicházet. Ale jakmile se jí budete zabývat, tak dáváte jim energi a začnou růst a budět. A vy nezajistíte to, aby nepřišli. Ale když je budete ignorovat, tak oni se nemají jak zachytit a to se vyšumí. A ty dobré, ty pozitivní věci, ty si chytněte, čapněte a ty si híčkejte, ty si numějte, ty si híčkejte a věnujte jim co nejvíc času a energie. I kdyby nic jiného jste nedělali v tu chvíli, tak po pár dnech zjistíte, že jste úplně jinde a někdo jiný. A nemusíte nic složitého vymýšlet. Tak to si myslím, že.

SPEAKER_01 23:56

Takže bych vás poslouchal dlouho, to všechno, ale zase na vašich platformách. Jaroslav, vy toho děláte moc. Máte hodně projektů, kromě sokolity se věnujete mezigeneračním rozhovorům s mládeží, máte témata ženy, muži. Přibližte na čem teďka pracujete, co vás tak jako žené dopředu a zajímá?

SPEAKER_00 24:18

Určitě. Já tomu říkám, jako být průvodcem druhou polovinu života. Takový ten hlavní směr, kdy jsem si uvědomil, že v té polovině života se u nás lidí hodně věci mění. A já si myslím, že úplně u každý, ať je to ředitel, ať je to prostě dělník, který dělá manuální práce, je to jedno. Prostě zjistíme, že si uvědomíme, že děti odrostou nebo jdou úplně z domova. Se obnaží náš vztah třeba s partnerem, s partnerkou. Obnaží se to tím jsme, kam jsme se vlastně dostali, jestli je to místo, kde jsme chtěli být. A uvědomíme si, že život je nějakečný, že třeba toho času nemáme tolik jako ve 20, ale zjistíme, co s tím. Začneme přemýšlet o tom, co s tím, jak to uchopit, jestli to je dobře nebo jestli to změnit a jak radikálně, a nechce se nám radikálně a jsme unavení, a chceme přeci něco ještě zažít a co peníze, a co stáří, a důchod a peníze a zdraví. Tak začneme přemýšlet. A já si myslím, že pak přichází ten okamžik, a o tom já často mluvím v těch svých videích, že se zastavit a říct si ano, jsem to já, chci to já. A nikdy není potřeba dělat radikální změnu, ale pár šroubků utáhnout předělat to malinko, doladit a pak to zase bíží všechno hezky. To je ten projekt takový. A dělám to speciálně pro ředitele fire a velké firmy, co mají podnikají, top management, protože jsem v tom byl desítky let v tom žiju. Takže tomu jim velmi dobře rozumím, vím, co prožívají a co nemůžou říct nahlas. Často jsou velmi osamělí lidé, i když mají peníze, jsou osamělé, mají zdravý váji, děti na někašlou. S partnerkou se ženou jsou, protože s ní tak nějak jsou. A najednou ten smysl toho, proč to dělali uniká. A to jsou teda znovu, říkáme, top manažeři nebo dělníky je to úplně spolovný, je to stejné. Ty principy jsou stejné. Přehodnocuji, bilancujeme a chceme to jinak. Chceme to líp, chceme to hezky, chceme to milit. Jednoduše jsme unavený, takže nepotřebujeme další zátěže jsou plný internet toho. Tohle musíš a tohle udělat a tebe z tohle nemůžeš žít. To je úplně nás zahlí zabije, naopak ořezat, zjednodušit, vrátit se k té podstatě a princip je vždycky je strašně jednoduchá. Čím více okolo toho mluví, tím tam je více lží a nánosů.

SPEAKER_01 26:52

Pravděpodobně. Vidíme v televizi a v rozhlasu, co všechno potřebujeme, bez čeho nemůžeme být šťastný. Když nám to ta doba předkládá, že pokud nebudu mít tady tu značku na vlasy a tady tu značku na noji, tak nejsem nic nějakým způsobem. A i na těch sociálních sítích. Já osobně říkám, že neznávidím moc dnešním mladým vyrůstat v této době, protože ten tlak a ta doba je pro mě tak třeba jako neuchopitelná, že si myslím, že pro ně musí být hodně složitá se ve spoustě témate životních vyznat kor v období třeba puberty, kdy hormony lítají zprava doleva.

SPEAKER_00 27:32

Velmi moudrý pohled váš určitě. Mě to těžký a těžko se v tom orientují. A když mají třeba přetrhané vztahy k dětům, babičkám, k rodičům, tak mají věřit, co je pravda, co není pravda. S uměl i inteligenci tam vidíte lidi krásné a on to prostě není nejsou lidi. Je to strašně těžké pro ty mladý lidi. A potom si myslím, pořád, je tam jako, jak se žilo stovky let zpátky, tak se to nemyslím posledních třeba 20, 30, 50 let, ale třeba ty stovky let to víme nebo tušíme. Tak to nemuselo být úplně všechno špatný a primitivní. Prostě teď máme ten nános těch, kteří v rámci našeho dobra pro nás dobře nám nabízejí, co všechno potřebujeme, aby jsme byli šťastní. To nepotřebujeme.

SPEAKER_01 28:20

Je to tak. Já jsem někde zase, že ta doba patriarchátu je matriarchátu uskončila, že teďka by bylo skvělý, kdyby ty muži a ženy, sobě chovali fakt partnersky. Že i tak nastává, nebo mohla by nastávat ta doba, kdy si řekneme, ale už toho bylo spoustu ta nadvláda ženských bilát, i nadvláda těch chlapů. Pojďme zkusit teďka být prostě partneři a komunikovat spolu jako partneři, ale já si myslím, že tohle bude větší téma. Vždycky vztahy, muži, ženy, v jakýmkoliv období to bude velký téma, a bude to asi o tom, jak na tom ty daný jedinci budou chtít pracovat a jak se budou společně ladět na nějaký ty společné tématy.

SPEAKER_00 28:57

A může každý vztah je jiný. My teďka máme vlastně děláme ten podcast muž, ženám o mužích otevřeně. A já se snažím tam mluvit o tom, jak to muži prožíváme. Já ty ženský mysli tolik nerozumím, nemám šanci, protože v ženském těle v ženský mysli nejsem. Ale mužu ženám, a to dělám, snažím se o to otevírat ženám to, jak asi muž přemýšlí, co prožívá, jaký emoce má, jaká jeho duše, o co mu v životě jde. Protože si myslím, že bohužel ženy nemají moc možností, jak to zjistit. Protože internet, filmy, kde se muži zcílej, nebo to jsou prostě vojáci zabjáci, nebo to jsou prostě takový jako měkký kamarádky, těch žen, tak je spousta. Ale o tom mužském světě se moc nemluví. Vinak muži to neřeknou, genách máme, tak se neotvíráme, tolik z nějakých důvodů. A ženy, když to z nás nedostanou, tak to nevědí. A často jsem zjistil, že ty ženy si myslí, že vědí, ale pak když se děláme ten pořád a ty ženy, jak se nám otvíra, tak napíšu. Tak zjišťujeme, že oni ženy často nevědí. Není to špatně, že by byli oni špatný špatný, ale nemají moc možností, jak se to dojde, tak to otvíráme. A ještě i online večery, který připravujeme za zavřenými dveřmi, kde těm ženám jako muž se budou snažit to říct úplně na férovku, jak to je. Ať se zepají, já nebudu říkat, co má mařenka dělat s tím Františkem doma. To musí mařenka vymyslet. Ale já ji můžu říct, jak se ten František cítí, co potřebuje, jak vnímá tu mařku. A ona si z toho třeba vezme to svě.

SPEAKER_01 30:40

Co si myslíte, že dnešním mužům nejvíce chybí? Kdybyste to měli říct jednoduše.

SPEAKER_00 30:46

Jednoduše a chlapskost. Chladkost?

SPEAKER_01 30:51

Myslíte, že chlapy vyměly v dnešní době?

SPEAKER_00 30:53

Já si myslím, že hodně. Já rozlišuje muž a chlap. Mužem se rodíme, a chlapem se stáváme. A chlapem se staneme tvrdou prací na sobě, často celou životní. A to je ta síla mužská, ta energie, ta náročnost na sebe, ta tvrdá práce, o fyzický vzlet, mentální sílu o vydělání peněz z životu, který potřebujeme. O to vychovat ty děti, dát jim hodnoty nějaký. Keně se chovat, poskytnutý ten pocit bezpečí, a dát jí, co potřebuje, aby byla šťastná, aby ten muž zajistil tu rodinu, aby ji ochránil fyzicky mentálně, aby dal hodnotit rodině nějaký směr i s těma dětma. To je práce chlapa. A já si myslím, že dnešní doba nás trošku jako malinko unisex, trošku víc než obvykle, a že se vytrácí ta chlapskost. Nemyslím přezíravá, drsnost nebo to nemyslím. Ale to chlapský jádro pevný, kdy jsme chlapy, a vedle jsou ženy, a ženy se vedle chlapa můžou cítit bezpečně a dobře, když je muž chlapem. Že to potřebuje, dělají to dobře a zase nám můžu dát ten pocit toho tepla, toho bezpečí a péče. A my se přetrheme často, aby jsme ji udělali první poslední to modríznébe přinesli. Protože to tak rádi děláme. Je to tak?

SPEAKER_01 32:21

A to je pravdu.

SPEAKER_00 32:22

Já víte, já nevím, jestli mám pravdu. Ale mně se to tak je ví. Mně se také tak je ví. A já, o čem mluvím, tak to nejsou teoretický věci vyčtený z knížek, nebo co by se rádo poslouchalo. Já mluvím o tom, co jsem zažil. A snažil jsem se ten život mít natolik pestrý, my jsme o tom na začátku mluvili. Do takový šířky a něčeho jsem se nebál, do všeho jsem šel, všechno jsem zkoušel o různý věci až do 60 let. Tak si myslím, že jsem nabral tolik zkušenost, že si myslím, že jsem si určitý přehled udělal, a o tom mluvím. A je to můj názor. Nemusí to být obecně přijímaná pravda, a zadělý se to vůbec nebude líbit, to je jasný. Ale to je jejich věc. A já mluvím o tom, co si myslím, že je pravda, že je praktický, uplatnitelný, udržitelný, jednoduchý, přirozený a o tom rád mluvím.

SPEAKER_01 33:16

Jaslave, kdybyste měl Arabelin prsten a mohl byste změt jednu věc, já vám vysvětlím, jaký témata v tom našem systému, kterým žijeme, dejeme tomu euroamerickým konzumějším, neberu teďka nějaký inuity nebo indiány z kmene Kogy. Beru teď opravdu náš systém. A mohl byste změnit jenom jednu jedinou věc, jaká by to byla, aby se nám tady třeba, pokud byste teda chtěli, aby se nám tady žilo líp, jaká věc by to byla?

SPEAKER_00 33:51

Lidskost. Lidskost. Chápat si jako lidi. Každá lidská bytost má cenu. Není to dav a vyvolení. Každá lidská bytost je jiná a velká a významná. Každá je významná, a každý se chovat jako k významné lidské bytosti. Nesnižovat se, tak to v té pohádce, pišná princesna. Před nikým se nepověš, nebo před nikým se neponížuje a nad něko se nepovyšuje. A to si myslím, že tam je, že se tam chybí ta lidskost, ta opravdovost.

SPEAKER_01 34:28

Možná jsme se vzdáleni sami od sebe trošičku navádě. A dá se vrátit velmi rychle. Já si to taky myslím. Já bych vám dal rád takový rychlý závěreční round se to jmenuje. Pokud byste ještě něco rád nějaký téma nerozvedl se mnou. Byl bych moc loší. My jsme opomenuli toho spoustu, protože vašich zájmů je hodně, ale mě by teďka zajímalo pár takových otázek. Nejlepší rada, kterou jste kdy dostal.

SPEAKER_00 35:02

Neboj se. Neboj se.

SPEAKER_01 35:08

Jedna kniha, která vás ovlivnila, dejme tomu víc než ostatní.

SPEAKER_00 35:19

Jak se zbavit starosti a začín žít délčano, tam měli velmi silně si pamatuju. Děkujeme.

SPEAKER_01 35:33

Jednadní rutina to už jsme malinko otevřeli bez které si neumíte představit svůj den život.

SPEAKER_00 35:40

Bez pohybů. Pohyb. Pohyb a mentální svěžnost. Ten pohyb určitě, protože to k tomu přispívá, když jedete, tak se taky vyčistí. Rozumím. Co vás dnes nejvíc těší, na slové? Dělat to, co mi dává smysl. Konečně dělat nejenom pro korporát, nejenom pro peníze, nejenom pro druhý, pro rodinu, ale dělat to, co mi dává smysl.

SPEAKER_01 36:07

Možná jste si odpověděl i na další otázku. Jak byste chtěl, aby si vás lidé pamatovali?

SPEAKER_00 36:14

Jako člověka, který řekl, že to může být jednoduchý. A že si to nemáme komplikovat a nenechat si to komplikovat. Ať se té podstaty té pravdy, té jednoduchosti, smyslu té lidskosti, té lásky. To je podle mě úplně klíč.

SPEAKER_01 36:32

Jaslová děkuji moc, že jste byl hostem našeho dnešního podcastu. Já všem doporučuji, aby se podívali na vaše kanály aby vás sledovali a já osobně vám přeju ať se vám daří ve všem, co plánujete.

SPEAKER_00 36:45

Zby za pozování ať se vám daří soukromí v práci. Díky.

SPEAKER_01 36:50

Děkuji naschán.