Cyklisté se poslední dobou berou možná až moc vážně 😏

Jan Fojtík z Fojtík Cycling v novém Za Kolem připomíná, že dobré kolo nezačíná cenovkou, nýbrž člověkem, který na něm opravdu jezdí.
 
Mluvíme o stavbě kol na zakázku, titanu, mechanických brzdách, gravelu, Drásalovi a o tom, jestli se dnes u kol platí víc za výkon, nebo za pozornost. Došlo na frikční řazení, krátké kliky, značku Force, Ondřeje Fojtíka, závodní minulost, tréninkové centrum i otázku, proč je pro někoho gravel pořád jen „kolo s beranama“.
 
Nejdražší kolo nemusí být nejlepší. Někdy má větší smysl stroj, který sedí člověku, funguje v reálném ježdění a nechává prostor i pro obyčejnou radost z jízdy. Třeba pro nátělník, oblíbenou cestu a dobrý pocit z vlastního odpoledne.
 
 
Sledujte nás

📸 Instagram 👉 @zakolem
🎧 Spotify 👉 Za Kolem podcast
🍎 Apple Podcasts 👉 Za Kolem
Naše projekty
🚲 Cyklospeciality 👉 https://www.cyklospeciality.cz
🚲 Rascal Bikes 👉 https://www.rascal-bikes.cz
⚡ FÍHA bikes 👉 https://www.fihabikes.cz
 
🌐 Host dílu 👉 Fojtík Cycling 👉 https://www.fojtikcycling.cz
 
 
Zmínění lidé: Jan Fojtík, Ondřej Fojtík

Transcript

SPEAKER_00 0:00

To bylo fakt bez starostné období, které bylo příjemný. Člověk si cítí dobře a ty problémy, který měl z dnešního pohledu zase až tak velký problémy nebyly. Ten konec té kariéry byl provázaný i tím, že jsme začali s Brachou pořádat závody hostinskou 50ku, začali jsme pomáhat s Draselem právě, kde Bracha je jako nadále aktivní. Takže si vzpomínám, když jsem byl před pěti lety poprvé na dráselovi právě na grevellu. Ten grevel není jenom trend, je to za mě kolo, který opravdu dává smysl pro většinu lidí. Takže kaniony tedy neděláme. Jsme schopni to přizpůsobit tomu zákazníkovi, ať už je to geometrie ať už je to nějaký design plakování. Tam kde se potkává cyklistika a biznis.

SPEAKER_01 0:50

Ahoj a dobrý den. Vítám vás u dalšího dílu podcastu za kolem. Můj dnešní host se kolem cyklistiky pohyboval celý život. Napřed jako závodník následně si otevřel klasický cykloobchod, ve kterém chvíli hledal svůj směr, až ho našel. A to je stavba zakázkových kolamíru. Vítám Honzu Vojtíka. Honzo, ahoj. Ahoj Kubo. Ahoj. Co říkáš na tvůj život ve třech větách? Sedí to?

SPEAKER_00 1:16

Jo, asi to sedí, ale řekl bych, že to hledání je vlastně jako neustálá cesta. Pojďme od začátku.

SPEAKER_01 1:22

Jak to vlastně začalo? Jak jsi dostal ke kolu? Bylo to jako dítě, předpokládám se závoděním povídají.

SPEAKER_00 1:30

No, dostal jsem se ke kolu díky Bráchovi, který už závodilo ne o 11 let starší, takže ten tu cestu mě vyšlapal v tom kole, se dá říct, a vlastně začal jsem jezdit tak nějak přirozeně taky, tahl mě po závodech a mě to jako dítěti šlo, takže mě to samozřejmě díky tomu i bavilo. Pak to tak pokračovalo přirozeně.

SPEAKER_01 1:54

Možná můžeme rozvést práku, protože zval jsem vás společně, ale časově vytížen aktuálně jako trén na soustředění. Předpokládám.

SPEAKER_00 2:03

Jo, na soustředění teďka před chvilkou byli, ale tenhle týden zrovna užjíždí se svojí skupinou na etapách do Maroka a ten desert, takže přípravy vrcholí nejenom ty sportovní, ale i organizační, takže se omlouvá.

SPEAKER_01 2:20

Vrací se do Maroka na místo činu, protože možná představ Brachu na začátku, kdo ho nezná. Pro mě osobně to je legenda českého maratonského mountain bikingu. Možná začněte.

SPEAKER_00 2:34

Jo, dá se to tak určitě říct, protože Bracha objel pravděpodobně všechny nejtěžší a největší etapové závody na světě se dřív maratonský. A spoustu z nich dokázal i vyhrát. Takže nejenom na české scéně, ale i krokodal, trofit, i ten desert, má strech taky s másem Debertolisem, takže tu zkušenost má velikou a po těch závodech pořád jezdí.

SPEAKER_01 2:59

Možná škoda, nebo bohužel pro něj, že to stihlo vyhrát před dobou Instagramu. To je pravda. Jedno z mála medí, kde o něm dneska dokážeš najít dobré informace jsou ještě tištěný velo. Případně hodně velká historie MTBS. Jo, jo, jo, to je pravda, to máš pravdu. Ty jsi o 11 let mladší, a začal si tedy později se závoděním otevřelo ti to jméno dveře, nebo bylo to naopak něco, co se sebou táhlo?

SPEAKER_00 3:26

Jo, nevím, jestli se to dá takhle říct. Každopádně mělo to samozřejmě své výhody. Jako třeba to, že jsem tu cestu v tréninku nemusel hledat tak, jak Ondra, takže spoustu chyb, které on udělal, já už jsem třeba udělat nemusel, nebo jsem dělal jiný chyby. Protože nikdy to není bezchybný samozřejmě. Takže tohle byla určitě výhoda. A taky to, že jsem trénoval vlastně celý život s lepšíma a staršíma klukama, co mě hodně pomohlo. Ale jo, tak třeba má to i nevýhody, že když jsme začínali, tak zmluvil na předvo Ondrový, takže si spletl s Ondrou, což se děje nebo děje. Teď už tolik ne, ale dřív se to dělo hodně. Takže neřekl bych, že to je nevýhoda, spíš, že to třeba i nějaký zvyk. Když jste spolu závodili, byla tam větší rivalita mezi váma? Ne, to si nemyslím. Naopak jsme si vždycky chtěli co nejvíc pomoct, takže rivaly tam vlastně nebyla nikdy to ne. Naopak jsme si pomáhli, dlouhou dobu pomáhal on mě, a pak, když už jsem měl nějakou výkonnost a měl jsem tu možnost, tak jsem pomáhal ajemu.

SPEAKER_01 4:37

Byl pro tebe nějakým způsobem vzor, tím, že bylo o 11 let starší, měl si podobné cíle v té kariéře, nebo se snažil s jít trochu jinou cestou.

SPEAKER_00 4:46

Ne, tak pochopitelně byl vzor. My máme spoluv.

SPEAKER_01 4:51

Respektive pořád možná.

SPEAKER_00 4:55

Ale v tom závodění jo, je to asi jako přirozený, si myslím, nechtěl jsem se v těch věcech nějak lišit. Když jsem viděl, že co mu funguje, tak jsem se snažil dělat třeba podobně. Nebo potom už byla fáze, kdy jsme to hodně konzultovali spolu ten trénink a tu přípravu. Na spoustu závodů jsme se připravovali spolu. Pak už jsme jezdili jako na soustředění spolu, takže tohle si myslím, že nám fungovalo. Měli jsme takovou část období, nebo té kariéry, kdy on jezdili jiný závody než já, takže tam ta příprava se lišila. Nejezdili jsme spolu tolik ty závody, takže tam to bylo trošku jiný, ale naopak jsme se snažili si ty zkušenosti sdílet a spíš jsme si jako pomáhali. Rivalita tam nebyla.

SPEAKER_01 5:44

Co z té tvojí závodní kariéry je byl pro tebe největší úspěch, že asi nejvíc neníš?

SPEAKER_00 5:49

Tak takhle zpětně si toho cením nebo vážím jako celého. Vlastně vůbec jsem tu možnost měl si zavodit na kole, když to tak řeknu. Teďka zpětně to vidím, že to bylo fakt bez starostné období, které bylo příjemné. Člověk si cítí dobře a ty problémy, který měl z dnešního pohledu zase až tak velký problémy nebyly. A ty sportovní úspěchy. Nevím, jestli to byly konkrétní výsledky, pár jich tam samozřejmě bylo zajímavých, ale vlastně byl jsem rád, že jsem byl schopný se připravit jak na dlouhé maratony, ultramaratony, etapový závody, tak jsem byl schopný vyhrát i Eminátor, jezdí světový pohár v tom Eliminátoru a velmi rád teda taky musím vzpomenout juniorský kategorie, kdy jsme s klukama na GIMPlu, jezdili i silniční závody, a časovský družstv a tak dále. Takže výsledky byly, byly fajn, byl jsem v reprezentaci, vyhrával jsem závody, nebo jsem se umístoval top 5 od juniorů po elitní kategorii, ale spíš mě bavila ta rozmanitost asi a za to jsem nejvíc rád.

SPEAKER_01 7:04

Kdy jsi začal přemýšlet o tom konci té závodní kéry. Přišlo to samo, bylo to plánované, bylo to nějaké vyčerpání psychické, nebo jak jí k tomu dospělně k tomu konci nějakému.

SPEAKER_00 7:19

Já si jsem se k tomu dospěl takovou jako monotonností, kterou už to mělo ty poslední roky, že bylo to pořád dokola, bylo to pořád to stejné. Ty lidi byly pořád stejní, a cítil jsem, že už se vlastně nějakam neposouvám. Takže spíš mě asi vadila ta monotonnost. Takový to, že už jsem věděl, co musím udělat pro to, aby se na ten závod připravil, jak ten závod bude probíhat. Když víš, jaký tam jsou s tebou lidi na startu, tak zhruba víš, jak to dopadne. To trénování mě pořád bavilo, to nebylo to, kvůli čemu jsem skončil, že už by mě to přestalo bavit o ne. Spíš to byla tady nějaká nová výzva, a začít měl jsem tu motivaci se začít zajímat i o jiné věci, než jenom o to závodění, takže ten konec té kéréry byl provázaný i tím, že jsme začali s Brachou pořádat závody hostinskou 50ku, začali jsme pomáhat s Draselem právě, kde Bracha je i jako nadále aktivní, takže ten přerod byl takový přirozený, si myslím. A ten koncept, který jsme měli s Brachou vymyšlený, mě motivoval hodně a vlastně nezbývalo nic jiného, než to závodění postupně ukončit.

SPEAKER_01 8:42

Si zmínil drásala, to je téma, kterého bych se chvíle chytnul. Pocházím ze Vsetína, kde jsem dlouh roky jezdil na kole, a velmi často jsem potkával ikonickou šipku šipku drasela. červená tečka, bílá šipka. Pro nás to byl vždycky pojem. Drásel byl nějakým způsobem minimálně. Pro většinu lidí z regionu nějakou hranicí úspěchu a neúspěchu. Kdo ho dokončil, tak byl pan cyklista. Jak to vnímáš vlastně z dnešního pohledu, protože přijde mi. Je dřív v podstatě respekt nebo takhle možná. Z dnešního pohledu je v podstatě jednodušší drásela dojet, ale složitější ho vyhrát. Změnila technika v podstatě na kole, ať jsou to 29kový kola, fůli posun, celkový techniky to, kolik lidí a jakým způsobem se dneska drásely jezdí.

SPEAKER_00 9:43

Jo, to, co řekl, tak to určitě pravda je. Myslím si, že pro spoustu lidí na druhou stranu dojet toho drásala je pořád stejně velká motivace, jak to bylo dřív, ale to, že to je jednoduší z pohledu té techniky, jednak tam hraje roli právě ta technika toho kola, 29, fůli a tak dále. Vůbec to know-how a ty informace, které jsou dostupné, je to pro toho závodníka jednoduší, nemusí na to jako přicházet. Sám druhá věc je, že ty hostinky, tak jak spoustu kopců a hor tady u nás, jsou nově vyasfaltovaný a vyštěkovaný, takže i ta trasa se vlastně zlehčila. Ale na druhou stranu, myslím si, že i ten životní styl, který teďka spoustu lidí má, nenahrává tomu, že ty lidi se cítí moc dobře, takže pořád obět takový maratón 5 až pro někoho 10 hodin. Je pořád stejně náročný a stejně těžký a jednou, jestli to jdeš na 26 nebo na novým fůlu na elektrice. Prostě když na to nemáš, tak je ti jako jedno, na čem jdeš.

SPEAKER_01 10:52

Já mám skvělý příběh s Androu Němcem, který ho znáš. Ten rok si obilitrásala, a myslím si, že čas jízdy jsme měli v rekordním čase, ale na čerstvovačkách jsme nechali asi 4 hodiny času. A sjedeli jsme, sletili jsme v podstatě krásný sjest, dolů jsme si dali pěstičku a říkali jsme, to jsme borci. A já říkal: před 15 lety 80-80 skarepka 26 řídíka 60 mm. A si asi to možná rychle.

SPEAKER_00 11:24

Doba je jinde. Doba je jinde. Já si vzpomínám, když jsem byl před pěti lety poprvé nadrácilový právě na gremlu, tak kromě toho, že mě tam měli lidi za bláznat, což jako asi oprávněně, protože je to jsem měl toho obra. Tak jo, byl jsem jakože zablázna a jel jsem tam na gremlu, který prostě neměl průžení a těžké převody. Zároveň není to tak dávno, co ty lidi jezdili standardně na takovém kole, nejenom Drásela, a sudy, které jsou v podstatě technicky náročnější, takže ten úhel pohledu se nám jako změní.

SPEAKER_01 12:03

Byl si podobný transety, názerský nebo, který všim jednou poprvé jal na krosce, a aktuálně asi půlka startovního pola na krosce. Vy na drásov jste otevřeli kategorie gravlovou pomoc.

SPEAKER_00 12:18

Jo, ona se otevřela ne kvůli mně. Před těmi pěti lety to ne, ale ty impulsy myslím, že tam z naší strany byl veliký. A pro letošní rok jsme připravili jako speciální trasu grevelovou, takže nejenom kategorie, ale přímo ta trasa bude pro gravel, takže to si myslím, že bude. Která to bude trasa z těch dlouhých? Nová právě. Bude měřit 80 km, převýšení tam vychází na nějakých 16-170 metrů. A ta dramaturgie toho závodu je vymyšlená právě tak, aby to bylo přítivý pro jízdu na gravlu a proto, aby ten závodník si to co nejvíce užil.

SPEAKER_01 12:58

Myslíš si, že ten segment bajkových maratonů upadá nějakým způsobem, že proto je potřeba ho doplňovat gravlem nebo že lidé z bajku odcházejí nám?

SPEAKER_00 13:10

Myslím si, že jo, že v Evropě nebo ve světě obecně ten trend už je takhle nastavený jako další dobu. A v Česku si myslím, že taky ty čísla to asi jako ukazují, že ty lidi nejenom že se na ten závod přihlašují jako hodně na poslední chvíli, takže i pro ty pořadatelé to je vlastně dost nekomfortní, když neví, kolik těch lidí tam přijede. A zároveň zároveň si myslím, že to je nějaký přirozený vývoj, že ty lidi potřebují asi nový impulzy a nový věci zkoušet. A ten revel není jenom trend, je to za mě kolo, který opravdu dává smysl pro většinu lidí, takže to, že se na tom závodí, je taky úplně přirozený. A teďka jde jenom o to těm lidem to představit tak, aby to bylo pro něco nejvíc pochopitelný a třeba se ty závody nemíchal s těma bajkama dohromady. To si myslím, že je možná jako téma pro spoustu pořadatelů, pro spoustu závodníků. Že se neradí poměřujou gravilisti s bajkerama a bajkeři s gravilistama a pluti. Nejenom neradě poměřují, oni se ani nemají moc rádi.

SPEAKER_01 14:25

To často v diskuzích.

SPEAKER_00 14:26

Jsou to lidi. Nebo jsme lidi. Takže je to. Za mě to není kontroverzní, je to jenom o tom, si na to nějak zvyknout a adaptovat se na to.

SPEAKER_01 14:39

Možná chvíli u těch gravlů se zastaveme, nebo u těch závodů. Když se řekne gravl, tak každý v tom vidí jednoduchý kolo z Branama. Kolik vlastně kategorií grevelů úrovní závodů dneska máme. Jsou to bikepackingové akce, závody typu DRASAL nebo třeba mistrovství republiky, respektive mistrovství světa. Závody, co jezdí v Americe, co jezdí, co jezdí v Maroku. Ty tratě jsou poměrně různorodé ta škála vlastně kde vůbe široká. Co si o tom myslíš.

SPEAKER_00 15:12

No to je ten důvod, pro mě to jako celý baví a tak nějak i fascinuje, se dá říct, protože je to kolo, které se dá nastavit úplně přesně na to, na co chceš, na koho chceš, a tomu odpovídají i ty různý druhy závodů a toho použití. Takže řekl si to přesně. Na tom kole. Může zzdit super rychle. Vyš poslední mistrovství světa na gravlu. Bci jedou 35, 38, silniční pedály a jedou průměrem přes 40 anebo můžeš jet jako super těžký závod nebo cestovat, že jo, divají, to s tím máš zkušenost dobrou. Takže to nastavení toho kola je velmi různorodý a podle toho se dějí i ty kategorie těch kol. Takže když se řekne grevel, já v tom vidím nekonečné množství nastavení a materiálu a tak dále, ale pro spoustu lidí je to pořád jenom kolo s Branama.

SPEAKER_01 16:09

A měl by se třeba ten světový šampionát konkrétně nějakým způsobem měnit, co se týče té tráť a toho profilu. Stejně je to na silnici. Jednou máme pro klasikáře, jednou pro špurter, jednou pro vrchaře. Na tom grevlu je to. Přijde mi o tom, že kluci, kteří se na to celý rok specializuj, jezdí ty nejkrásnější závody. Tak na mistrovství se ta dost často vyhoří jako papír, protože právě přijdou tam silníčáři a půl Pogačár. Kteří jedou čistě navýkon relativně jednoduchou trať oproti tomu, co jsou zvyklí. Myslím si, že by UCI v tomhle mělo nějakým způsobem zakročit.

SPEAKER_00 16:45

Já si myslím, že to bude mít přirozený vývoj. Že se to stane tak jako tak. Je to, jak třeba mistrovství světa na bajkách v maratonu. Taky jsou mistráky světa v Německu v singu, kdy to bylo prostě po polích a po loukách a potom to je jako v Dolmitech, kde boci jedou 6 hodin, devítěz nebo pět. Nastoupuje se tam při 4000 metrů, takže to stejný bude i na gravlu, jako věřím tomu, že to takhle bude. Jsem zaravý jako, nebo určitě to ovlivní i výrobci těch kol, že když Pogáčár vyhraje pět monumentů příští rok, tak za dva, za tři roky si myslím, že ho bude lákat i grevel, a kolná ho představí nový grevel s pruchodama na 55 a pár takových drobností můžou změnit jako celou hru. A když vidím, jaký lidi jezdí teďka v life time serí a ostatní velký závody na světě, jaký tam jedou výkony, co člověk, jak na tom člověk musí být, aby takový závod vyhrál nebo byl top 10. Tak za mě je to celkem jasný, že se to za chvíličku postupně přesune na ten gravel, a s tím přijdou i jako v Evropě ty nové těžké tratě a zajímavější, třeba z našeho pohledu zajímavější. Ale ono je paří hruba taky velmi zajímavá a jede se po rovině.

SPEAKER_01 18:13

A každý rok relativně po stejný trati. Je to tak. Možná se přesujíme z toho světa závodění zpátky do toho biznisu. Ty si vlastně naznačil, že po konci kariéry jste s Bráchou měli vymyšlený nový projekt. To byl cykloobchod.

SPEAKER_00 18:28

To byl cykloobchod s takovým tréninkovým centrem a vlastně s komunitou, s týmem. To se nějakým způsobem povedlo, neúplně tak, jak jsme si představovali, ale vlastně všechny ty oblasti, které jsme v tom konceptu chtěli mít zahrnuté, fungují. A vlastně nějak jsme se taky vyvinuli v těch věcech, takže ta představa o tom, jaký je to mít obchod a tréninkový centrum se potom musela v čase potkat s tou realitou a to, že se to třeba potkalo potom někde jinde nebo v nějakým jiným složení, to je věc druhá, ale myslím si, že se nám to vlastně tak nějak podařilo naplnit.

SPEAKER_01 19:12

Mně vlastně překvapuje z dnešního pohledu, když jsem vás podívám zpětně, když jsem byl u vás nalesný. Brně se ještě dívat do krámu, tak to byl doslova vlastně tuctový obchod, nabitými věcmi, kterými u tebe dneska vlastně vůbec nedávají smysl. Řekno levný komponenty, levný doplňky, levné cyklo oblečení. Dneska to nějakým způsobem posunul úplně opačným směrem. Řeknu do há-endu do něčeho si nakoupí opravdu každý, že ty dveře toho krámu, každý ne otevře. Jak dlouho to trvalo tady to období, než si našel opravdu tu cestu z toho mainstreamu, do toho aendu, čistě v té obchodní stránce, ne v té tréninkové nebo v té sportovní.

SPEAKER_00 19:54

Tak trvalo to, nevím, pácnu 4-5 let, třeba tři, 4-5 let, něco takového, kdy a ono to mělo nějakou souvislost. Ten obchod jsme otevřeli taky musím říct díky tomu, že v té době jsme jezdili tady za českou značku Force, která byla zároveň, nebo KCK cyklo Sport ve zlině distributem Viliara, na který jsme závodili, takže otevřít obchod bylo dost logicky využít ty partnery, který nás sponzorovali a se kterými jsme už spolupracovali a měli jsme tam nějakou návaznost sportovní, tak jsme to potom překlopili do té obchodní spolupráce, takže ten výběr těch značek byl celkem logický, ale postupem času samozřejmě se taky to někam vyvnulo a já jsem zjistil, že nedokážu prodávat věci, které mě samotnému úplně nevyhovují. Takže já zase úplně nejsem jako dobrý obchodník a nedokážu prodat věc, která v tabulce sice vychází celkem dobře, ale potom jako vím, že ten člověk to třeba nebude mít jako na dlouhou dobu nebo mu to jako nemusí vyhovovat nebo jsou věci, které mu můžou vyhovovat víc. Takže tady tenhý v tom, jak říkal, že jsme dělali tady takové značky, tak já jsem za to spětně rád, že jsem si to vyzkoušel, že nám to nějakým způsobem fungovalo a tak nějak přirozeně jsem se asi spojil se značkami, kterými mě třeba baví a baví mě historie a ty lidi, za kterým těma značkama stojí. Takže to bylo zase takový jako přirozený vývoj. Ale neřekl bych teda, že děláme jenom hind a drahé věci to vůbec ne. Samozřejmě, hind máme rádi a baví nás, ale zároveň rád stavím i fakt levné kola, které mají smysl 26-ky přebudová a tak. Nebo kamarádům spravujeme samozřejmě neh-endový kola, takže kaniony tedy neděláme to ne.

SPEAKER_01 22:00

Možná ten force, aby to nevyznělo osobně tu značku vlastně obivu považuji vlastně za skvělou, co vezilně kluci dokázali vybudovat. A mají ohromné portfolio zákazníků, které se ale aktuálně mi přijde, nepřenese přesto, že by měli zakolo dát víc než třeba 200-200 tisíc. Ale ty věci jsou určitě funkční a jednoduché.

SPEAKER_00 22:25

Já doufám, že to takhle nevýznělo. Taky bych to samozřejmě rád zopakoval, že. Mameru prostě. Jasně, sami jsme to používali. Já jsem od forsu měl věci nějaké piku v tom Maroku, takže vím, že se vlastně tady tyh závody dají obět s jakoukoliv značkou v podstatě, ale má to prostě nějaký vývoj.

SPEAKER_01 22:53

Teď bych řekl, co vás definuje, nebo pro mě, co vás definuje, tak je titanový RAM, mechanické kotoučové brzdy a ideálně mechanické řazení. Asi to tak je. Pojďme možná postupně dobře. Rozobedeme si ten Titan. Proč vlastně bych si měl jako zákazník zvolit tytanové kolo? Jé titanové kolo mám dvě, ale kdybych neměl. Kdyby neměl, kdybych neměl.

SPEAKER_00 23:27

Tak jo, tak ono to dost souvisí i s nějakou, řekl bych, filozofií toho člověka, jak tomu sportu přistupuje, nebo k těm věcem. Zase ten Titan z toho biznisového hlediska není úplně nejideálnější jako materiál pro výrobu rámu, protože je to pravděpodobně na celý život, pokud se ti s tím nestane něco fakt výjimečného, tak je to věc, která pořád přežívá a já když jsem s těma bajkama začal v těch mladších žácich, tak a začal jsem jezdit český pohár, tak zrovna Česká spořitelná jezdila na moradce a to je prostě věc, která se ti tak verje jako do paměti, že když se naskytla ta možnost začít spolupracovat s Týdanovýma kolama a rámama, tak prostě tam nebyla jiná možnost, než do toho jít. A celý jsem si to tak oprášil a zjistil jsem, že je to věc, která se mě hrozně líbí, baví mě to celý, a hlavně ty věci tedy fakt fungují. Takže zrovna ten revel, je to za mě nejlepší materiál.

SPEAKER_01 24:36

Je super, že zmiňuješ to Moraty, protože mi přijde, že opravdu v Čechách, to zanechalo tak silnou stopu, že s kýmkoliv se bavím o titanu má titanové kolo, tak vždycky zmíní Moraty. Myslím si, že je to super booster pro vás, že těch lidí je tady spousta. Kdy se budeme bavit o titanových rámech, jsou velký americký značky, línský letten. Vím, že Ridli teďka aktuálně i skočilo. Nebo Edim skočil do super titanového programu. Tomsen má svůj titanový program. To jsou všechno relativně velké, známé značky. Vy jste šli jinou cestou. Proč?

SPEAKER_00 25:13

My jsme šli cestou asi nebo takhle, my jsme šli úplně nejpřirozenější cestou pro nás, protože titanový rám dážím společně s kamarádem Michalem a jeho velmi dobrý kamarád Šanon bufon je Australán a oni spolu dlouho žili v Ásii. A on si vzal čiňanku a zůstal už peking právě. A šanů prostě sem bylo dělat ty ta nový kola, takže tam začal má tam vlastně malou takovou dílnu a pár lidí a vlastně vaří ty ta nový kola. On je architekt, takže má smysl pro nějaký detail a pro konstrukci a pro funkci. A ty jeho kola jsou hezký, fungují a měli jsme k ním přístup vlastně přes, protože je to vlastně jako kamarád, takže nás oslovil nebo spíš Michala oslovil, jestli mě nás to nezajímalo, že tady v Evropě nikoho nemají, a že bychom se tomu mohli věnovat. Takže jsme si objednali kola pro sebe, zjistili jsme, jaký to je. Vlastně rok jsme na tom jezdili a jsem na tom měl toho Drásela zmiňovaného, a pár nějakých dalších akcí a zjistili jsme, že to je vlastně super, že nás to baví, a že se tomu budeme věnovat.

SPEAKER_01 26:34

Takže vlastně takhle jsou katalogovka, nebo je možná nějaká kustomizace.

SPEAKER_00 26:39

Právě že je možná kustomizace díky té fabrice nebo díky tomu Šanonovi, takže jsme schopni jako upravit jakkoliv čas na tom kole, což je taky další věc, která nás na tom hodně baví, že jsme schopni to přizpůsobit tomu zákazníku, ať už je to geometrie, ať už je to nějaký design, lakování a tak dále. Takže to byl ten důvod, proč jsme do toho šli, protože to byla taková jakási josta v tom, nebo jistota, jistota ne, ale spíš to bylo založené na té důvěře Michalové, šanovna a v mé důvěře Michala, že to bude dobré a že to funguje a ono to funguje. Ale zároveň to už je taky pět let určitě. To bylo ještě tady předtím Titanovým boomem, právě těch, jako řekněme, ne mainstreamových, ale těch větších značek, který se tomu začaly věnovat v posledních letech a věnují se tomu. Takže tady Edims, Tom jsem a tak dále, to, co z výjmenoval, tak to jede vlastně teď a my už jsme to teda měli před těmi pěti lety, ale jasně moc tady funguje dlouho, to je dělám si srandu.

SPEAKER_01 27:50

Jak dlouho bych si počkal na rám, kdybych chtěl vyrobit? Přišel bych za tebou a chtěl bych hrám ve své specifikaci na míru, jak dlouch proces trvá?

SPEAKER_00 28:00

Myslím si, že měsíc až třeba jako dva měsíce. Záleží na ročním období. Teď teď horší, no. Ale kdyby si přišel v říjnu v listopadu, tak by to bylo určitě lepší. Ale jo, takhle v rámci těch 6-8 týdnů si myslím, že něco takového RAM by mohl být.

SPEAKER_01 28:27

Speciete se na mechanické, kotoučové brzdy. Nevím, kdo, myslím, že Michal smutný ve videu tvrdil, že to brzdí prý dobře.

SPEAKER_00 28:38

To mě zajímalo, co Michal o tom ví. Ale jestli to zkoušel. Řekl bych, že ne, že tady tyhle určitě neskoušel.

SPEAKER_01 28:46

Já si myslím, že to viděl na výstavě a myslí si to stejný co ošimánu.

SPEAKER_00 28:52

Já nebudu úplně tak kontroverzní, jak Michal a ono se to může vrátit úplně jednoduše jako buerán. Ale Michal byl na výstavě na Bispo, kde jsme loni vystavovali v Drážďanech. Měli jsme tam dvě stavby, naše obě dvě. Jedna vlastně byla na mechanických brzdách, druhá byla na jeho oblbeném šramu. A ty mechanické brzdy jsou skvělý. Já jsem si je vyzkoušel už dřív jako standardní mechanický brzdy. Ty mě úplně tak skvělý nepřišly, ale jakmile jsme objevili japonský grouty, tak to mě tedy změnilo naprosto jako vnímání mechanických brzd a servisovat a nastavitelnost. A je to prostě něco, co na kole chceš.

SPEAKER_01 29:35

Já jsem o té servisovatelnosti přemýšlel o víkendu, když jsem dělal nějakou zakázkovou stavbu a integrovaný kytem jsem tahely. Přemýšlel jsem, jak to děláš s tím lankem?

SPEAKER_00 29:46

Není to integrovaný. Ne, to ne. Integrace je zrovna jeden z trendů a z inovací, která se úplně neslučuje s mechanickýma brzdama, protože ta devíza těch mechanických brzd primárně spočívá v tom vedení, v tom Bovdenu, který není není vůbec kompresní a je fakt tvrdý. A zrovna ten grout, tak je hodně tvrdý, takže ten do integrace nepřipadá úvahu a díky tomu ty brzdy jsou tak účinný, jak jsou účinný. Jak tomu nagravu řešíš potom páky.

SPEAKER_01 30:23

Většina firma jede v hydraulice. Nevím, kolik nových sád se ještě dělá na mechanice. Možná vím, že poslední aktualizaci byla ještě väčková brzda. Šimano nemám tušení. Kampa ještě má tuší mechaniku.

SPEAKER_00 30:41

Kampa, to jo. Kampu to stavíme na těch mechanických brzdách. Šimano taky nějaký starší duraj, ultekra není problém. A koutek ten na to zareagoval samozřejmě a ten má taky své páky a ten má navíc ten to má i jako zřazením a to řazení je frikční, což to určitě ty dobře znáš. Ale pro ty posluchače nebo diváky, frikční řazení je vlastně bez poloh a je to, i když dřív byly páčky na rámu, takového takový systém je vlastně v těch pákách. Takže ty páky se dají použít na jakoukoliv mechanickou přazovačku na světě. Takže vlastně nejsiš vůbec omezený jakýmkoliv grubsatem, jestli máš kampu, šimánu, sRám, tak neřešíš chod, ale řešíš vlastně jenom tak, přesně tak.

SPEAKER_01 31:38

Jak tady ty stavby probíhají? Jsou to dlouhé hodiny trávání se zákazníkem na výškách, kdy mu říkáš ty možnosti nebo přijde zákazník, který už tuší, co chce, zná tu vaši práci, nebo respektive tvoji práci. Jak to vypadá tady ten proces?

SPEAKER_00 31:55

Je to hodně individuální. Ono fakt dost záleží na tom, co člověk chce, nebo na jaký typ použití kola to chce, takže a to je právě ono, vždycky tady tyhci dáváme. Nebo neděláme z toho jako drahý stavby. Ono to není jako kolikrát potřeba, takže když chce někdo grevol jako do práce a není schopen si vybrat třeba z klasické nabídky internetových obchodů, tak chou úpravu, že vlastně zjistí, že tam na tom kolemu nevyhovuje 50% komponentů a věcí, tak přijde za náma. My jsme mu schopni poradit a to kolo potom následně postavit. Takže někdy jsou to dvě, tři schůzky a kolo hotové. Někdy se to ladí prostě fakt dlouho. Nikdo si to nepotřebuje ani pořádně vyzkoušet, projet se na tom, někomu to stačí si to vyzkoušet na obchodě nebo nadílně, vidět to, ošahat si to, poradit barvy dohromady a tak dále. Je to možná kolikrát víc o té představě toho klienta, že tom potřebuje vidět co nejvíc informací, někomu stačí, jenom, že mu řeknu, že to je dobrý a že to dobře vypadá, že to bude mít na dlouho a že mu to hlavně sedí a to kolikrát stačí.

SPEAKER_01 33:19

Když se bavíme o té technice, co je pro tebe největší půlčit aktuálně na kole, které můžeš mít?

SPEAKER_00 33:28

Z stran toho mechanika nebo někoho, kdo ty kola staví, opravuje, tak je to ta zmiňovaná integrace. To je tedy prostě něco, co mají některé značky udělané vyloženě blbě a některé značky to mají méně blbě nebo jakože se to dělá technicky dobře. Integrace samozřejmě eltiky, taky někdy je to komplikovanější zároveň. Zároveň, abych na ty inovace neplival nebo jako neříkal o tom, že mě to nebaví nebo nemám to ráto, tak není. Zároveň, když se dělá třeba integrované kolo s hydraulickýma brzdama a s mechanickým řazením, tak to je teda jako úplně obrus. Takže tohle je možná asi jako nejhorší. Ale těch věcí by se dalo asi najít víc, ale nedá se říct, že je něco, co by mě úplně tak strašně vadilo. Ono se věci. Existuje něco, co bys na tom kole zakázal.

SPEAKER_01 34:33

Čepět na ventroku.

SPEAKER_00 34:35

Ne, to tam nedávám, to ani já nemám, to je fakt zbytečná věc. Co bych zakázal? Spíš bych jako asi mě vadí, když ty výrobky nejsou udělaný dobře. Tože se dá řadit eletrikou nebo lankem, to je prostě na výběru. Je fajn, že ten výběr je, ale když ta věc nefunguje dobře, nebo když je ten rám udělaný blbě, když to není souvisí, nebo když nejsou dobře udělané flat mounty, nebo blbě udělaný závid, nebo nedej nejhůř tady nějaký BB-30 a tak dále, tak to jsou věci, které bych zpětně asi zakázal, že to bylo fakt zbytečné dělat, nebo asymetrický stavby a takový speciální patentované věci určitých značek. Kdy k tomu potřebuješ speciální tůl a potřebuješ na to speciální věc, abys udělal speciální věc, která na jiných kolech je tak primitivní a dlouho, že je to úplně zbytečné jenom aby to bylo jiný.

SPEAKER_01 35:42

Ty jsi hodně narážil na kanonde, na tu jejich asymatrickou zadní stavbu třeba.

SPEAKER_00 35:47

Třeba, jo, jo, jo.

SPEAKER_01 35:48

Myslím si, že je to fakt zbytečný. Je něco z oldschoolů, co bys naopak zachránilo, co bys chtěl, aby se vrátilo do trendu rohy na bajku třeba.

SPEAKER_00 35:56

Jo, to jsem měl rád, to bylo dobrý. Rohy na bějku.

SPEAKER_01 35:59

Taky si vozil co nejkratší. Takový ty 60 jsem závěr.

SPEAKER_00 36:02

Jasně, jasně. A to je třeba tady jako barany a různý barany na toho krevla, různé uchopy a tvary a tak dále. To je jako věc, která mě baví a právě mě připomíná tu variabilitu těch bajkových rahů nebo vlaštovek, kde se schytnul jako hůzně. Ale jo, asi třeba závity. Jako BZ je něco, co fungovalo hrozně dlouho a pořád funguje. Za mě je to pořád jako skvěle fungující střed, který tě málo kdy trestá, že nahradila to trošku ta T47, takže tím lisování a víc šroubování je za mě určitě lepší.

SPEAKER_01 36:47

Vždycky tam dávej te pasu, prosím. V rámci marketingu, respektive prodeje těchto kol. Myslíš, že se vlastně dneska víc platí za výkon nebo za tu pozornost, kterou to kolo dokáže popoutat.

SPEAKER_00 37:07

To je otázka, to jsem vymyslel toho čtvrtýho pěva. Asi jak značky, no, ten marketing těch značek je.

SPEAKER_01 37:17

Tak zmínil janion třeba a pojď se pobavit o něm.

SPEAKER_00 37:20

Jasně. Nevím, jestli by to někoho zajímalo, kdyby na tom nezdil vandenpůl. A bylo to levný.

SPEAKER_01 37:35

Prochače obakroutím hlavou a nevíme.

SPEAKER_00 37:38

Jasně, to je jako otázka. Možná kdyby byl jsem tady u jednoho pána v Brně, který opravuje karbonové věci. A když mi tam ukazoval karbon, co používá premiová značka standardní nebo italská, a jaký karbon používá kanion třeba u takových dostupných nebo řekněme kolem 100 tisíc, tak by se asi ti zákazníci divili. Takže asi se spíš platí za to, jak to vypadá, než za to, jak ten produkt opravdu je udělaný a z čeho, a jaký zatím jsou technologie a jaký výrobce to vlastně dělá. Takže a ono to záleží asi, kdo to potom vlastní, jestli už je to tady nějaká obrovská firma, nebo je to pořád firma, která si drží jednoho majitele a moc do toho nekecají lidi, akcionáři a tak dále, tak asi to má taky na to vliv.

SPEAKER_01 38:49

Pokud to otočíme na tebe, tak jak tě vnímám, tak u tebe je ten marketing, respektive to, za co platím, je ten design a funkčnost.

SPEAKER_00 39:00

Jo, je to věc, která mě baví, aby to kolo vypadalo a aby to třeba odráželo. Nechci říct charakter toho jezdce, to ne, ale minimálně to, co on má rád. A poté zkušenosti toho, jak ty kola třeba děláme, stavíme a vymýšlíme s tím klientem, tak se mě vlastně potvrzuje. Často to, že ty kola vlastně nemusí být vůbec draší, a naopak, kolikrát jsou třeba i jako levnější než katalogový kolo, který se tady promuje třeba jako hrozná novinka nějakých značek. A potom, když vím, za co jsme schopni postavit to kolo tomu klientovi fakt do posledního šroubku. A by se mu tam líbila tam nějaká zelená nebo tady pařížská moc na vidlici, tak si vlastně říkám, ono to kolo se dá fakt postavit jako za moc hezký peníz. Vzu to, když si to kolo koupíš na internetu a vlastně se ti nějak líbí, ale tě to třeba přejde, protože to nejsou úplně ty nejoblíbenější barvy, nebo ti tam něco vadí a chtěl bys to změnit, takolikrát to třeba na těch kolech už nejde. Takže design a to, jak to kolo vypadá, je něco, co samozřejmě řešíme s tím klientem, to určitě. Ale ta funkce je aspoň u mě jako na prvním místě. Mělo by to jako fungovat, a mělo by to kolo být přes s tím mám taky dobrou zkušenost co nejméně, jak to říct, teďka mě napadá zdravotně nezávadný, když to řeknu. Že to kolo přece jenom je takový pohyb, který není úplně nejpřirozenější a když na tom někdo tráví spoustu hodin a fakt hodně času, tak díky špatnému posedu, díky špatnému výběru komponentů nebo notabené geometrie a vůbec jako kola takového, tak si ten člověk nemusí si ubližovat vyloženě, ale rozhodně si nepomáhá tady k nějakému sedavému zaměstnání. Takže to je věc, kterou asi já řeším na prvním místě, aby jsme vybrali tu správnou věc pro toho daného jezdce. A potom máme tu možnost si vybírat, takže to může být i hezké.

SPEAKER_01 41:20

Teď to zakousil, co říkáš, na trend krátký klik aktuálně. Pokáč nevím, 165 možná vyard ještě kratší. Já jsem to jednou zkoušel na triatonové koze dá si kratší kliku. Bylo to hrozný.

SPEAKER_00 41:37

Jak krátkou zdál?

SPEAKER_01 41:38

160.

SPEAKER_00 41:39

Jo, tak to.

SPEAKER_01 41:40

Já mám 170 dvojků. Standardně. Zkoušel jsem 160 a nepřišel jsem vlastně na to, jestli opravdu by to pro mě mělo měla být taková výhoda v Triatlonu vže spoustu lidí opravdu na to jde jde dolů. A právě ti závodáci určují ty trendy a přijde mi, že hodně lidí kolem mě, jenom díky tomu ty kliky zkracuje. Co si o tom myslíš?

SPEAKER_00 42:01

No, no myslím si o tom to, že ne vždycky je dobrý skočit na ten trend bez ohledu na to, jestli to platí pro mě, anebo jestli to pro mě má fakt tu výhodu. Když někdo měří tady 190-185 a dá si tam 160 nebo 165, taky nemyslím, že to je úplně dobrý, pokud to není 70-letý pán a prostě jezdí celý život na kole a prostě jenom taky pokládá. Krátké kliky mají určitě smysl pro někoho, pro koho smysl mají. Takže já jsem se ze 175 až 2,5 zkrátil na 170, protože jsem měl dlouhodobě jako problém s kyčlí. A mám pocit, že mě to teda fakt pomohlo. Takže já tak razantní nejsem: 160 nebo 165, ale 170 na mojí výšku jsou jako úplně dobrý. Ale Délka Klik je komponent, nebo kliky jsou komponent, který tedy hodně řešíme na kole určitě.

SPEAKER_01 43:07

Vrátím se zpátky na lesnou. Nevím, jestli to pomělu. Já bych se tam ještě jednou vrátil. Tréninkové centrum. Je to vlastně aktuálně dnešní klub, který máte TIF, nebo jsou to dva separátní projekty.

SPEAKER_00 43:22

Jsou to spíš dva separátní projekty, když se to dá takhle nazvat. A tréninkový centrum se to asi jako nazvat nedá. Spíš je to tréninková skupina poradenství, který provozuje mrácha právě, takže trénuje lidi, přepravuje na závody, ať už po nějaké tréninkové stránce vyžívá nějaká mentální příprava nebo něco v tom smyslu. Individuální tréninky a pár lidma už třeba i jako závody a tak, takže takový to trénování, jako takový má na starosti Ondra a má vlastně i základní.

SPEAKER_01 44:00

Když to TIF, je to ta skupina?

SPEAKER_00 44:02

Když to já jsem spíš skupina takových výletníků, řekněme, a spíš je to.

SPEAKER_01 44:08

Mně se líbí, jak jste marketingovali. Posledně potkávám lidi, co mají jenom na zádech pas nebo syn. A vy jste šli tím trendem a udělali jste si TIF. Tak. Vidíš, čtvrtý pivo. Nevadí. Co ta zkrátka znamená?

SPEAKER_00 44:28

Je to zkrátka Titanium, aluminium a Ferrum, protože nás prostě tady tyh materiály na kolech baví. A je to, je to klub nebo takové uskupení, který jsme dali dohromady s Michalem Pekárkem, se kterým dovážeme ty tetanové kola a mechanický brzdy a baví nás tady tyhle stavby. A zároveň máme i rádi tu cyklistiku obecně, takže nás baví samozřejmě i to závodění. Neupně nutně tak jezdit každý víkend po závodech, ale párkrát v roka něco jedeme. Ale primárně nás na tom baví jezdit a výletovat a cestovat a tak. A tady na tomhle spíš máme postavený ten klub, takže máme kolem sebe pár tu kamarádů, se kterýma jezdíme na kole, ať už po práci, anebo se zbavíme, jdeme na prodloužený víkend, nebo je nahecuju a jedeme právě nějaký závod a spíš si z toho děláme tak trochu prdel, než bychom to brali vážně. Je to uzavřená komunita, nebo můžeme se k vám přidat i ostatní. Ne, ne, ne, je to velmi otevřená komunita.

SPEAKER_01 45:38

Je někdo, kdo do toho světa nepatří, majitel kanionu?

SPEAKER_00 45:42

Ne, to ne. Tak ten majitel kanionu, když s náma po chvilce jezdí, jakože pár takových vlastně kluků je, tak třeba už teďka jezdí na titanu a jsou rádi.

SPEAKER_01 45:54

Převedli jste na dobrou stranu víry. Najednou. Poslední otázka, co by si chtěl, aby po vás jako po fojících zůstal v cyklistice?

SPEAKER_00 46:04

Tak ty výsledky v těch análech asi není úplně to, co je pro nás důležité, když budu mluvit i za Bráhu, si myslím, ale spíš ten vliv na tu komunitu a na ty lidi, který třeba Bracha trénuje. A já zase s nimi jezdím na kole výletně a stavím kola a tak dále, tak nějak tu skupinu kolem sebe ovlivňujeme. Spíš tím směrem, že nás to baví, že to je nějaký životní styl, že to děláme celý život a chceme to dělat dlouhodobě, dokud to prostě půjde, tak nějak udržitelně a s tím souvisí vrachovo trénování a můj přístup tady jako kekolu, k materiálu a k tomu, že závodně je fajn, ale je to projet prostě v nátělníku na něčem, co máš hrát, a je jedno, jak ještě rychle, jaký máš v typy, tak je vlastně taky jako v pořádku. Takže bych asi chtěl, aby po nás zůstala ta láska k tomu sportu, když to takhle zhrnu. A ten životní styl toho nebrat tak vážně, jak se poslední dobou mám pocit, že ty lidi v tom sportu a v té cyklistice berou.

SPEAKER_01 47:19

Ještě mi řekni, kde tě můžeme sledovat, kde tě můžeme potkat a kam se za tobou můžeme zajít na kafe.

SPEAKER_00 47:25

Jo, tak na kafe si za mnou můžete dojít v Brně, na palackého třídě, do dílny nejsme vidět z ulice, nemáme tam žádnou značku, takže ideálně, když mi ji zavoláte. A v Praze máme takový malý krámek s dílnou v Holešovicích. Tak tam potkáte buď to mě nebo Michala. A práku potkáte někde na kole pravděpodobně, nebo taky u mě na dílně, takže instám, věbovky telefon.

SPEAKER_01 47:56

Díky moc. Taky děkuji. A vám díky za pozornost. Neapojte nám dát like nebo odběr, ať vám neujede díl. PS tady podobnou běží neviditelné titulky a děkuji své ženě, že mi vyžla tričku. To je konec.