Za Kolem
Podcast Za kolem otevírá svět cyklistiky z druhé strany.
Cesta vašeho kola od prvního nápadu až k vám domů. Servisní know-how. Zkušenosti z cest. Závody. Projekty, které posouvají svět kol dál.
Rozhovory s lidmi, kteří stojí za koly, na kterých jezdíme — v dílnách, na cestách i v zákulisí značek.
Mechanici. Jezdci. Tvůrci značek. A povídání, které by klidně mohlo zaznít po švihu u kávy.
Za Kolem
Colnago:Ferrari cyklistiky, nebo jen drahý marketing?
Use Left/Right to seek, Home/End to jump to start or end. Hold shift to jump forward or backward.
V novém dílu Za Kolem se v pražském Colnago Lounge bavíme o tom, jak se jejich cesty protnuly, proč jejich spolupráce funguje a co je spojuje i rozděluje. Dojde na italskou vášeň pro cyklistiku, spojení Colnaga s Ferrari, Tadeje Pogačara, švýcarský ASSOS i osobní vzpomínky na Ernesta Colnaga.
Jak v podcastu říká Vladan:
„Historii si nikdo nekoupí. Historii si musíte zasloužit.“
Sledujte nás
📸 Instagram 👉 @zakolem
🎧 Spotify 👉 Za Kolem podcast
🍎 Apple Podcasts 👉 Za Kolem
Naše projekty
🚲 Cyklospeciality 👉https://www.cyklospeciality.cz/
🚲 Rascal Bikes 👉 https://www.rascal-bikes.cz/
⚡ FÍHA Bikes 👉https://www.fihabikes.com/
🎙️ Moderuje 👉 Jakub Holec
🎤 Hosté 👉 Vladan Hájek, Petr Benčík
Zmínění lidé a značky: Ernesto Colnago, Tadej Pogačar, Fiorenzo Magni, Enzo Ferrari, Colnago, ASSOS, Ferrari, Pinarello, Wilier Triestina, Bianchi
My jsme měli obchod 8 let předtím, než pokračuje začalo závod.
SPEAKER_03V tom je to podobný s tím Ferem. Tenzo Ferry prodával auta jenom proto, aby si tím vydal na závodě.
SPEAKER_02Dneška já vlastně říkám, že já nejsem žádný obchodník, ale jsem prostě cyst, který to má rád a snaží si to dělat jako správně.
SPEAKER_03Vistorii si nikdo nekoupí. Histori si musí musí zasloužit, aby byla dobrá. Přesto ale každý současný zákazník nechce koukat zpět, a chce říct v současnosti a chce koukat do budoucnost.
SPEAKER_02Vždycky jako hrozně rád používám věc, že když těm lidem teče do bot na kole tak je proživnost.
SPEAKER_00Baholec v podcastu za kolem, tam kde se potkává cyklistika a biznis.
SPEAKER_01Ahoj a dobrý den. Vítám vás u dalšího dílu podcastu za kolem. Dnešní hosté jsou dvojice, která by se podle manažerských příruček nikdy neměla potkat. Na jedné straně Vladan Hájek, člověk, který do české cyklistiky přinesl luxus, estetiku a prémiové značky. Muž, který přemýšlí v souvislostech, detalech, často i v excelových tabulkách. Člověk, který dokáže hodiny řešit věci, které většina lidí ani nevidí. Na druhé straně Petr Benčík, trojnásobný mistr republiky. Muž, který musel třikrát vyhrát mistrovský titul, aby si ho všimli v televizi. A když se ho všimli v televizi, všimli jsou úplně všichni ostatní. Kluci, vítejte v podkástu. Ahoj. Ahoj, děkujeme za pozvání. Já bych chtěl dnes začneme vám poděkovat za pozvání do Kolmágo Lounč, což je krásný prostor na Pařížské ulici. Mám od vás skoupených už 5 kol, ale to pozvání přišlo až s mikrofonem. K tomu se možná dostaneme později, jak moc je to prémiová značka. Jak moc je to prémiová věc tady. Dneska se jet. Dnes si budeme povídat o příběhu dvou chlapů, kteří už řadu let stojí za značkami Kolágo a ASOS. O tom, jak se jejich cesty protnuly, proč funguje partnerství dvou relativně odlišných osobností, jak se za tu dobu proměnila cyklistika, a jak se proměnil jejich názor na cyklistiku. Tak začneme, kluci, jak jste se vlastně potkali, kde to všechno začalo?
SPEAKER_03Než přejdeme k tomu představení, tak já bych chtěl poděkovat teda za to pozvání. A hlavně děkujeme i za přízeň ke značce Kolnágo. Nebo Petr mě informoval, že máte objednané teď nenovější kolnáko C72. A když jsme byli na představení toho Kolnáka C72 v Italské laskale v Miláně. Tak tam zároveň představili i Kolnágo Kultura a udělali knihu Kolnago, která mapuje kompletní historie. A ta kniha je strašně těžká a doufám, že se mi podaří zvednout. Takže tady mám připravenou pro vás. Takže objednali jsme jich 100 a myslím, že už teď nám budou chybět. Protože první zákazníci na ně reagují neskučně. Zitivně a právě ji máme primárně pro naše VIP zákazníky, kteří už těch kolm mají i více a tak. Takže myslím, že to je nádherný počin, který si značka jako kolná jako takovou Bibli zaslouží.
SPEAKER_01Já moc děkuji za ten dárek. Vážím si jo, že patřeme 100 vybraných. Tím mažou to nepozání do kolona golaunče. Každopádně všem doporučuji dneska se podívat do bonusové části videa, protože nejenom, že představíme tuhle knihu, nejenom, že představíme spoustu krásných komponent, například náboje, které nám leží na stole. Ale zároveň se podíváme i na kola a na další redakvě kolonága. Kdo byl vlastně Vladan hájek předtím, než jste začali dělat kol mágo?
SPEAKER_03Vždycky jsem chtěl podnikat. 7 let jsem byl v telekomunikacích zaměstnaný, a jelikož jsem byl v telekomunikacích, kdy přicházely mobilní telefony, uvědomil jsem si, že tady je díra na trhu v podobě luxusních mobilních telefonů. Nebo jsem si říkal, že ti lidé si zaslouží více. Oni mají trošku jako zajímavé, mají zajímavé hodinky, které jsou jiné než běžné, mají jiná auta a tak dále, a najednou tu svoji reprezentaci můžou uvést do rovnováhy, takže jsem získal zastoupení tenkrát se společníkem pro vertu, mobilní telefony. To jsme dali mnoho let, jelikož nás bavili hodinky, tak jsme k tomu začali přidávat hodinky a celkově jsme otevřeli, když jsme z toho vystupovali, protože to bylo naše první podnikání. Tenkrát jsme si mysleli, že vystoupit z firmy je nějak fajn. Takže jsme tou cestou zkusili jít, ale když jsme z toho vystupovali, tak už jsme měli těch obchodů vlastně 13. Devět monobrandových obchodů v Praze a čtyři v Budapešti, značek jako Bright Link, značek jako Hubot, neboli francuský Iblo, značek jako Odemar Pige, Takhojer, Vertu, Girard Perego a tak dále. Takže si myslím, že to se celkem povedlo.
SPEAKER_01A vždycky to bylo spojeno s těmi řekněme luxusnějšími značkami.
SPEAKER_03Urě. Určitě. Vlastně ta nejprémiovější byl tak hojer, která je vlastně vlastně úžasná. Taky značka blízko k automobilizmu, Formuli 1 a tak dále.
SPEAKER_01Takže mám od spousty zdrojů, když jsem si dělal reširši, všechny zdroje se zhodly, že jste perfekcionalista. Odpovídá to.
SPEAKER_03Těší mě to, vidím tam určitě rezervy, jak říkal Bolek Polívka.
SPEAKER_01A jenom smě podkním.
SPEAKER_03Potvrdu. Já říkám dvě věci. Jinak Bolek Polívka říkal, že nikdo není dokonalý ho své muchy. Takže to si myslím, že takhle to asi je. A potom já říkám všeobecně v těch věcech říkám, že dokonalost je nutná. Když to užíte pomoc velké dokonosti, když to auto už je dokonalé, tak už vlastně vás jako říct třeba taky tolik nezapuje do hry. Takže ta cesta k té dokonalosti musí být taková, musí být trošičku taková jako na hraně, aby zvudila zájem.
SPEAKER_01Petře, tvoje cesta od profesioná, komentátora, moderátora a prodejce, prodejce kol, byla vlastně jaká. A jsi skončil po třetím titulu, pokud se dělat.
SPEAKER_02To bylo strašně jednoduchý. Já jsem vlastně vyhrál třetí mistrovství republiky za čtyři roky, to znamená 8, 9 a jedenáct tuší. A pak jsem se jednoho dnes zjistil, že je mi 35 a že budu dál vyhrávat to mistrovství republiky a že vlastně k čemu je to dobrý. Já jsem si říkal, to je furtok. Teď navíc chodili lidi a říkali mi.
SPEAKER_01Tak by mě to štvalo.
SPEAKER_02Ne, ale jako chodili lidi a říkali mi, ty zraješ jak víno třeba. Mě to jako rozčilovalo, protože já jsem jezdil s klukama, který opravdu byly dobrý ve světě. A ty byly lepší než já. A mně najednou říkali ty lidi, ty zraješ jak víno a já jsem říkal, vy jste slepý, ne. Já jsem tady prostě jednoký král mezi slepými. Ty kluci, s kterýma jsem závodil, ty byly lepší než já. Takže tohle mě fakt takový, přišlo mi to v tu chvíli trošku dokola. Než bych jim oporoval. Já jsem byl šťastný, konečně jsem vyhrál ten vysněný mistrák a bylo to pro mě jako wow. Ale vlastně jsem si říkal, že ti 35, tak pojďme dělat.
SPEAKER_01Tady se po 15 letech k tomu vrátíš, gratulujeme k letošnímu jubilou mimochodem. Jak daleko j byl v té době od té nejvyšší kategorie, to byl Wort?
SPEAKER_02Asi tak i tak, asi jako hodně blízko, ale vlastně strašně daleko. Protože ta doba té tehdejší cyklistiky byla úplně jiná. A já ažkoliv jsem prostě vozil u celý body, byl jsem teď zrovna mi volal kamarád a říká: je to žádím kolik 20 let od toho, kdy si byl čtvrtý na kerk celkově a v první desíci bylo 6 mistrů světa a nestačilo to na ty profik. Nestačilo prostě. Takže ta doba byla fakt tvrdá. Lidi dělali různý věci, aby uspěli v té cyklistice a ještě to byla taková ta doba, že všech nikoho nezajímal. Dneska je to hodně otevřený a strašně závidím těm klukům nebo strašné závěrím. A jim to vlastně hrozně přiju, že mají otevřený dveře. Když něco umíš a jsi dobrý, tak máš otevřený dveře.
SPEAKER_01Dalo by se říct, že překrát vyhrání česky titul je už teda aktuálně vstupenka.
SPEAKER_02Já měl pocit, že v mý době opravdu šli veny jenom dva lidi a ty byly jako výjimečný, že dokázali opravdu něco vyhrát. A vlastně kdybych přijel tankem před panceřovi dveře a začal do něj najít, tak bych se stejně neotevřeli. Takže těm profům to bylo strašně daleko a byl to jeden z mých splněných snů. Já jsem vždycky chtěl vyhrát Mistrovství republiky, chtěl jsem jít k profům a chtěl jsem vyhrát Bohemia tu závod v novém bodu, který byl konkurence toho závodu míro, protože jsem se tam narodil, tak to bylo pro mě to nejprestižnější na světě. On tak se mi povedě jenom ten mistrábů.
SPEAKER_01Tak si myslím, krásná kariéra, děkujeme za ní. K vaší společné cestě, jak jste se vlastně potkali? Klo, kdy to bylo, pamatujete si?
SPEAKER_03To byl z okuplnosti ten rok, kdy vyhrál Petr třetí titul mistr reky a já byl tenkrát poprvé na malorce. Tenkrát jsem tam vzal manželku a našel nalozené dítě. A hned při příjezdu do hotelu jsem na recepci potkal potkal Bejka, který přeil z trénku. A říkal, manžel se divěj, divej, to je mistr republiky, to menšík. Pak jsme se pár potkali, že na snídani, bylo to hrozně. Vždycky jsem si připadal hrozně poctě. Tam je dobrý den, dobrý den. Večer na baru jsme potkal na váhu vůbec ne. A jenom tam byl fakt velmi krát, a znám na tři dny asi jenom pak jsme zase odjeli, ale to bylo zajímavé setkání a pak najednou střih a přichází ten mistrák, který byl v Olomouci na svatém kopečku se to jmenovalo, kdy ve sprintu právě porazil Keniga a štibar. A tam jel jeden můj známý, s kterým já jsem tenkrát v opavě jezdíval s tou skupinu veteránů, mě bylo 16, mě bylo 35, tenkrát mohlo být třeba 65 žil z toho mistráku. A on když se z něj vracel, tak měl nehodu na tom kolemu, tam zběhl nějaký divočák, spadnul, zlomil si rám, zlomil si přilbu tak, takže to přežil je pohmožněné rameno a tak dále. Měl bylo hrozně líto. Já jsem si říkal, Petře, Pavle, Pardon, Pavle, to je dinečná šance si koupit kol nágo ne. Musíš na tom hledat pozitiva, přežil z to, tak pojď. Řík, jo, kde já bych vzal na kol nágo. Prostě to vůbec neexistuje. Tak jelikož jsem rozrovna na víkend vavě, tak jsem začal hledat na cyklobazaru. Nešel jsem kol náku, že někdo prodává u Brna, tak jsem ho posedil do auta. J říkal, Pavle, pojď, dolámaný. Říkal, pojď to koupím, pojď ho koupím. Já chci, aby se vrátil brzy na kolo. To jediné, co tě baví. A my jsme fakt jeli na tuhlenku. Tam jsem to zaplatil za něho tohoto kolo. On ho má do dneška žilo to černé děri, co myslím. Jeli jsme tenkrát v autě, měl o tylací střechu, to bylo to kolnágo. Já jsem mu hrál jeho milovaného Erika Klepano, ten blok sedmě vůbec nechápalo, co se děje. Do dneška ho má úplně z něho nadšený. Byl jsem první v opavě, kdo měl kol nágo. Jsi říkal, no vidíš, Pavle, tak to je krásné. Tak to byl nějaký takový jako osud, protože vlastně krátce poté jsme se potkali s Petrami profesně a začali jsme dělat to kol nágo spolu. Takže třeba tomu nějak jako třeba karma, tomu nějak pomohla, nevím.
SPEAKER_01Takže naše spolupráce je pořádově 14-15 let, protože tam to správně.
SPEAKER_02Myslím si, že to je od roku 2013. Co za dobu rád.
SPEAKER_01I pan Ernesto Kolánko. V plusové části. Za ty roky, asi se znáte, předpokládám, naprosto dokonale navzájem. Je něco, co obdivujete na tom druhém v rámci profese. Tak to mě zajímalo.
SPEAKER_02Do dneska já vlastně říkám, že já nejsem žádný obchodník, ale já jsem prostě cyklista, který to má rád a snaží se to dělat jako správně. Z mého pohledu samozřejmě správně. Já neříkám, že z druhý to je dobře, ale z mého pohledu já to chci po se dělat pořádně. A to je, bych řekl, ten základ, který já vnímám, ale jako o biznesu já jsem nevěděl vůbec nic. A vlastně si tedy můžu říct, že Vladal mi do toho něco přines, tak mi do toho přines ten ornok. Takže některé věci vzdoruju, jo třeba úplně všechno v Exclu mít nechci, ale chtěl jsem předtím jako neznál, dneska už s tím normálně umím pracovat, že buňka A a plus buňka B, že se objeví něco ve třetí.
SPEAKER_01Můžu potvrdit, že ty máš svůj vlastní systém, jsem zjistil, že kto běžne. Tak je to vlastně hda lístečku na stole. Máš napsat ano, jméno zákazníka Rám, velikost barva osazení a každý zákazník má svůj lísteček.
SPEAKER_02Ano. Já to mám rád, protože mi někdo zavolá, já si to takhle vnuji, mám barvičky, napíšu si a takhle tu kartu předem mechanikové, tam podle toho postaví. Chtěli jsme dělat různě nástěnky a tak mně by se to jako líbilo, že pan Novák by měl jako nástěnku a tam by se to takhle odčkrtávalo, ale nemáme místo na nástěnku. Takže to jsou taky pravde. Takže to vedem takhle, no. Takže bych se vrátil zpátky. Musím říct, že jsem se naučil takový té, já nevím, preciznosti, profesionalitě možná v tom prostě, aby ty věci jako šly, aby je někdo zapsal, aby je někdo udělal, aby se to jako vyřešilo. Protože vlastně jsem taky zjistil, že spousta se toho nakacá a pak se půlka udělá. Takže to zvládná moc nejde.
SPEAKER_01To je stejná otázka. Stejná otázka.
SPEAKER_03Ta otázka předtím možná byla položena na tom druhém, jako obdivu. A bych řekl, že to je. On má v těch nejhektějších měsících má tolik práce. Vlněný obchod lidí. Když mu zavolám, tak přesto je číši dobrá energie. On už ZP nebo BP. Protože miloval Juse Pearonho, že se představí jako BP. BP, vůbec v životě jsem nezažil pocit, že bych mu volal, že bych ho obtěžoval, nebo když přijde zákazník, to je s takovou pozitivní energí každého víta, že to nechápu. Já vůbec nevím, na čem fičí. Ale asi to nemůže být moc drahé, protože jinak by ho to muselo zrujnovat. Protože to je fakt neskutečné. Už je 14 let pozitivně naladěný. Fakt směká.
SPEAKER_01Můžu za sebe potvrdit. To nejvíc. Co vás naopak vytáčí. 14 let. Něco tam taky kvete. Znám to povídate.
SPEAKER_02Patručky je tak.
SPEAKER_04No, to asi tam nic nenadadne.
SPEAKER_01Je dokonalý. Peřem jsem hodně nadechu a chce něco říct.
SPEAKER_02Ale na něm rozčiluje, že vůbec jezdí pak jede vždycky na kolo a je otravně jako dobré. A ještě do toho říká jako furt, že já nemůžu, a dneska se mi nejede, a přitom jede jakárka na každý. Tak bych to, nebudu to říkat jako česky, ale jde jako rychle. Tak a vždycky to začne, já nemůžu, já najedu a pak zase jede, takže asi tohle bych zmínil. Furt to nechápe, že to je dost rychlý.
SPEAKER_03Což bylo fajn třeba lohní, když jsme vezili na Zlatné návrši, tak jsme jeli tenkrát, dali jsme tam ještě manažera Lukáše Heinricha z Opavy, kolného obchodu tam. A jeli jsme zlaté návrši, samozřejmě dlouhé stoupání a tak dále. Mně se tenkrát jelo nějak hrozně dobře. Lukáš to neznal to stoupání, takže ten vykvetl ještě před horníma mísečkama. Vykvedl před horníma mísečkama a bejka jsem krátce po horní mísečkách jsem mu odpadal, protože ten byl taky nějaký zamlžený. Takže jsem tam dojel, takže jsem tam dojel jako poprvé v životě, co tam jezdíme už několikrete, jsem tam byl jako první. To následovalo, bylo totální peklo. Ti točně nastupovat potom ve sjezdu. Benecko, totální kudla. Pak ve špindlu my jsme dojeli zpátky do špindlů, už jsme nastoupán doba dva. A ještě si dáme špindlerovku, najednou se jeden z nich zvedl a šel do sportu, jsem říkal, kam jde? Řekno, nastoupil ti vole. Takže ti kluci dojeli jeli samozřejmě na Špindlerku jako první, já tam za něm mám už třetích. Takže tam musím říct, že samozřejmě i tady s tím to musím nakládat trošku s rozumem.
SPEAKER_02Jo, tak ve všech sportech se tady tohle trestá. Ne, tak nás bude kravaták chce tou tabulkou masnit.
SPEAKER_04Přesně. Takže jenom závodník, vždycky závodník, a já jsem prostě ten diletant, jak to říkají italové. No, vždycky budu.
SPEAKER_01Já bych se přesunul k tomu italskému bloku vlastně k tomu tématu. Pro se dneska bavíme primárně o italských kolech. Není ten okolnágu, je to samozřejmě o více značkách. Ksi se vzala ta italská síla všech značek, které mají. Proč mají francouzi, španělé tolik silných značek, jako právě Itálie. Mně přijde, že spousta těch značek, dalo by se říct, pochází z jedné generace, respektive vznikly ve velmi podobném období. Můžeme se bavit o autech, můžeme se bavit o modě a pro nás primárně o cyklistice. Proč to tak může být?
SPEAKER_03Ne jsme úplně historici, abychom byli schopni skutečně šáhnout do těch začátků 19. století 1954, kdy byla třeba založena založené kolnágo. Nicméně si myslím, že k tomu přispěla všeobecně jako, že to byl sport, který ty Italové milovali a milovali ho na různých úrovních. A vlastně co víme, takže když Arné bylo tenkrát 14, takže už chěl stavět kola a už se věnovat cyklistice. Totální posedlost, s tím, že sám zkusil závodit, zranil se, takže začal dělat mechanika, musel dokonce nosit do továrny glorie, musel nosit pitle smouku jako uplatky, aby ho nechali pracovat už ve 14 letech, protože to bylo nezákonné. Takže on tam byl schopen pracovat, brzy zjistil, že je nejproduktivnější ze všech, takže si potom spak se stal dokonce osobním mechanikem Foranza Manho, který má dodnes třeba na Gisalu taky svůj svůj byst jako památník a tak dále. Takže byl jeho osobní mechanik, a pak začal krátce na to vlastně dělat i svoje vlastní kola, protože byla tam posedlost tou ruční prací, tou dokonalostí, spojenou s krásou a všim. Nevím, proč je to zrovna tam, ale myslím, že tomu přispívá ty nekonečné množství cestiček překrásných, které tam jsou, ať už na Bílém písku a Lastrade Běhanké, toskánském nebo horskými pasy, nebo vůbec i tou Lombardí a tak dále, to je kus té Itálie, to krásná scénie.
SPEAKER_01Turde France vrchol cyklistiky, paří šrubě taky. Ale zeptat se někoho, i kdo se cyklistice věnuje, jako kolik zná francouzských značek kol. Skončíme u jedné u dvou.
SPEAKER_03Když se zeptám na ty italské, tak nebudou stačit prsty nebo, když člověk jede stoupání, tak jsou nekonečně dlouhá, všechno je tam takové nějaké větší, bych řekl. A subjektivně to tak vnímám, že všechno je tam takové větší. Ta Itálie je taková roztomilejší. Taková trošku menší, takové ty cesty trošku užší. Ta stoupání taková různorodnější, od Mortilola, kdy se vám zvedá přední kolo až přes nádherné. Teď jsem měl v Zkánsku zase minulý týden. To je prostě neskutečně barvěné, ale drží se to u té silniční cyklistiky. Silniční slash revel.
SPEAKER_01Tomu se dostaneme.
SPEAKER_03To mi připá, že to asi proto ta Itálie nehledně na to, že oni, když už něco fakt milují, tak do toho dávají neskutečné emoce, neskutečnou vášeň, neskučné zapálení a to se v tom prostě odráží.
SPEAKER_01Je to vlastně i o příběhu nejenom koloná, ale i těch ostatních značek. Řekl bych, Bianky, jako nejstarší značka, Vilier, s velmi zajímavou histí. Mám tady takov soutěž, a to je paralela těch cyklistických značek s italskýma autoznačkama. Kdybychom se bavili, kdo je Ferrari v cyklistice.
SPEAKER_02Ona jak se to vezme. To je taková otázka tady navedána. To je takový petrohed, jak si říká. Ten jako by furt někde jezdil na okruzích a byl nejrychlejší. A tam je tolik momentů, že samozřejmě mě by napadlo ferady kolného dvě top značky.
SPEAKER_01Mám tu paralu úplně stejně stejně danou osobně.
SPEAKER_02Ale ona nemusí být jako pravdá. Ona jako zde.
SPEAKER_01Zepneme se největšího petrohledám v místnosti.
SPEAKER_03A všude ty příběhy za těmi auty jsou ty příběhy jiné. Když si vezmeme jako. Když bychom měli zůstali do sportovních aut, tak se bavíme třeba Lamborghini, že bavíme se Ferari, můžeme se bavit třeba pakánky. Máme je tam taky.
SPEAKER_01Ale přirovnat k tomu, u toho Ferari mě to přijde, že ten Enzo Ferari a Ernesto jsou právě jako ten nosný kámen toho příběhu.
SPEAKER_03Taky to tak vnímám a vnímám to hlavně i v té lidské rovině. Protože oni se opravdu několikrát potkali, opravdu tam byl společný vývoj karbonových rámů, opravdu ten Enzoferari, řekl Ernestovi, OK, já už mám bohaté zkušenosti s karbonem, my už s ním pracujeme ve Formuli 1, pojď já ti dám svůj nejlepší inženýry a pomůžu ti vyvinout monokový rám, že to nebylo opravdu k tomu historicky došlo, kdy vznikl model C35, poté tam byly experimenty s mufnou konstrukcí a tak dále. Vlastně inženýři Ferrari přišli zrovnou bydlicí. Tenkrát vlastně úplná novinka, protože všichni žili v tom, že zatočená vidlice lépe absolvuje nerovnosti. Říkali, ne, ne, když tu věci udělá zrovnou, tak teprve potom bude přinášet méně vibrací. Takže s tím potom Ernesto přišel do závodu Paříž Rube a ještě den předtím mu volal. Signore Skvinzi, který mu říkal, hnesto, jiste, že jsi nezbláznil. Když, jestli to tam poláme ty kola, tak prostě ty můžeš zavřít fabriku, já můžu moje značka bude neskutečně teplěnek, ne jsem si absolutně jistý. Ašu a byly z toho potom dokonce série několika vítězství zrovno vidící. Což já jsem tenkrát na to koukal na té fotky, jsem říkal, tak se fakt zbláznil. Ale bylo to vlastně uchvatné. Takže z tohoto pohledu bych to připodobnoval, připodobňoval k tomu Ferari, ale co do těch příběhů, jak která značka vznikla. Vznikla z truců, protože se to třeba Lamborghini?
SPEAKER_01Mám to taky spojeně. Co má? Tam mě na první dobrou se spojuje viliar. Alfa Roméo.
SPEAKER_03Tak asi to.
SPEAKER_01To historicky tím. Jakou roli vlastně v té znači hraje hraje ta historie. Když se budeme bavit o kolnágu jako takového. Je to ten základní stabní kámen.
SPEAKER_03Historii si nikdo nekoupí. Historii si musíte zasloužit, aby byla dobrá. Přesto ale každý současný zákazník nechce koukat zpět, a on chce říct v současnosti a chce koukat do budoucnosti. Takže třeba pro nás je extrémně důležité hrdě mluvit o budoucnosti, o minulosti, hrdě mluvit o té historii, která je neskutečně bohatá, ale samozřejmě říct té současnosti a dávat tomu klientovi ten nejlepší současný produkt vůbec existující na světě.
SPEAKER_01Máš to stejně. Co třeba dělá kola s tím Kolonágem?
SPEAKER_02Já musím říct, že když to bym z toho pohledu na tom obchodě, tak samozřejmě dneska všichni spoují kol Nago s tady Pogáčárem a bom toho kolága. Ale my jsme měli obchod 8 let předtím, než Pogačar začal závodit a fungovalo to moc krásně. Chodili tam lidi, protože prostě přišli pro to kolnágo. Protože nějaký pán v Itálii to prostě uměl postavit, chtěl to postavit správně. Chtěl to postavit na míru a proto je kolnágo kolnágo. Když jdete pro kolágo, tak nejdete pro kolo tady Poga a jdete pro nejlíp postavený kolo ze vše.
SPEAKER_01My tady máme Y, což je zrovna jako kolo ryze závodní. Je to více prodej celkově kolonáku o té rychlosti, ať je to Yebo o té identitě toho společenského statusu.
SPEAKER_02Že je to kolonágo. Tady se to krásně projá, protože je to propína prolíná prolýná děkuji. To kolo vypadá jako ultrazávodní mašina, na který se nebude dát jezdit. To kolo je nejpohodnější kolo na kostkách, na kter jsem kdy v životě seděl. A to jako vám spadne brat a bavíme se o této Ipsce. Proto je přesně to, co tady říkal Vladán, že vydete pro ten top produkt. A ty lidi, kteří už měli to štěstí, jakože neustále někdo čeká a tak přijde nějaký kolo, tak je okamžitě u zákazníka. Tak ty lidi, co už na tom jezdí, tak vám budou vyprávět příběhy o tom, jak tady to kolo, které vypadá jako super tvrdý prkno, je nejpohodlnější kolo, na kterí. A to mě přesně krásně se o teď spojilo, o čem jsme se bavili, že nejfunkčnější kolo všech dob, který bych řekl, vypadá třeba extravagantně nebo vypadá velmi pevně tvrdě, a vůbec to není pravda. A to je to, co umí to kolná.
SPEAKER_01Co se týče i tak tam platí pořekadlo, že čas zahojí všechny rány. Když to kolo vyšlo, tak jsem kroutil očima. Na rovinu. Všichni kroutě. Nevěřil jsem tomu asi jako když vyšlo nový Ferrari nedávno. Já jsem si, že to je prostě obraz, že kolání není. To říct, technologická firma, která by měla dělat ten ajem, má dělat víc tu klasiku. Kolik to může být tři roky, co se vyrábí, dva roky při tomu, dneska už je vlastně tak o koukaná, že už to kolomy působí, jako naprosto standardně a nechybí tam nic, co by mě mělo chybět na klasickém rámu. Takže to spojení pořád té watové technologické části a identity, je nějakým způsobem zachováno aspoň za mě.
SPEAKER_03Když bych mluvil říct za sebe, co pro mě vlastně, co mě na koláku fascinuje, že když už jste zmiňoval ten přímě k těm autům, tak vlastně ukolná, když se podíváte na současnou produkci, na současnou modelovu řady, které nabízí, tak tam, když milujete, když milujete v autech, se tomu říká resto mody. Třeba Singer dělá třeba staré porše, které kompletně designují a je to uchvatné ve starém kabátě, je neskutečně moderní vlastně kolo. Vy si takhle můžete dneska koupit másra a osadit si ho plně funkční kampanolem třeba, a mít kolo, na které budete lítat stejně rychle, jako podobně rychle jako ostatní kluci na karbonových kolech. Nebo chcete ocelové kolo v moderním pojetí, tak si můžete koupit styl novo, které zase nádherně teď vyhrálo design v itálii designovou cenu za design. Nebo můžete jít ještě dál, samozřejmě, až přecházíte do toho karbonu, kde si můžete koupit tu mufnou konstrukci, anebo chcete být opravdu velice rychlý a jde vám opravdu o ty kilometry za hodinu více než o ten poměr smile per mile, který zase máte u toho modeluce a můžete jít do té ipsonky. Takže to mě jako fascinuje, že stejně tak s těmi auty, to je, jak někteří říkají, safe manules, budete mít auto v manu. OK, můžeš ho tady mít. Může to tady mít v případě Kolága. Kup si, dej si na to starou sadu, jako máme arabeska, přitom je rám 5 let stary. A na tu mám siče a tak dále, to všechno jako jde.
SPEAKER_01Když jsme tady v rychlosti projeli ty modely, tak vlastně kolnágo pořád drží výrobu v itálii částečně. Jsou to právě ocelový rámy, z té klasiky a je to Cčková Cčková varianta colo. Je to něco, na co zákazník vlastně dneska slyší, nebo je mu to nějakým způsobem jedno, že má i psylonko outsourceované z přepokládanost z Azie, nebo z nějaké z přátelé továrny. To je to cítit na tom obchodě?
SPEAKER_02Celou dobu to vždycky bylo jako třeba rozdělené. Musím říct, že jsou lidi, kteří ocení ruční výrobu. Já hrozně rád to jako nabízím takhle u nás v obchodě. Když se s těma lidma bavím, to je vždycky podle mého ta nejhezčí část toho prodeje vždycky chlapům říkám, když balíte tu holku a ještě to není jasný, jak to dopadne, tak je to vždycky to nejvíce emotivní, je tam nejvíc těch emocí, když si ten zákazník to kolo vybírá. Až ještě neví, co bude mít a teď řešíme, chcete tohle, proč tohle. A u té mufnové konstrukce já hrozně rád říkám, že to je poslední kolo na světě, který někdo udělá rukama. Je to jak s muzikou. Muzika pro mě je, že někdo ve mém nástroji něco zahraje, ne někde něco v počítačí. A tady přijde i tal, máme montérky, postaví kolo a pak ho nalakuje. A má k tomu pilník, má k tomu prostě lepidlo. A ještě mi nejvíc na tom baví, že to v podstatě všechny třeba ty C modely dělají dva nebo tři lidi na světě.
SPEAKER_01Jsem musím přiznat, že mě na tom nejvíc baví, že to kolo vlastně není dokonalý. Já ty Cstavím pravidelně a vždycky na tom kole najdu něco. Díkám si, jo, tak tohle ital neudělal. U americké konkurence to není, ten rám je naprosto dokonalý, ale chybí tomu právě to, že tomu Italovi jsem schopně nějak odpustit.
SPEAKER_03Doho Američana bych to reklamoval. Vy to opouštíte tomu člověku, vy to nepouštíte tomu stroj. Kdyby ten stroj to udělal špatně, tak je to špatně. Tak je to extrémně špatně, protože byl špatně naprogramovaný nebo byl nespolhlivý. Pokud ten člověk, pokud mu tam ujde štětec, nebo tam zapomené trošinku dobrou si třeba kousíček lepidla, protože by se bavíme o takovýchto třeba nedokonalustech. Jsou to optické, nebo nejsou to technické. To je ten lehký dotek lidské ruky, protože kdybyste ho tam nenašel, tak by to bylo blbě. Pak byste nám to nevěřil, ani ten příběh. Já na tom ještě možná říká. A právě to, že v nedokonalosti je krása. To, jak jste hned na úvod řekl ten perfekcionismus, když je něco přijíš dokonale, tak to třeba nemusí být tolik emoční. Nemusí to mít sobě tu emoci.
SPEAKER_02Nám chodě lidi a furt my takhle nechteme a škábou ty nápisy. A furt se jim nelíbí, že je tam ta hrana. A já jim jako vysvětluju, víte, ta hra tam je proto, že někdo přišel vzal samolepku, nelepil ji na rám. Pak někdo vzal pistoli, nalakoval to a pak někdo tu samolepku strhnul a je tam hrana. Takže ta hrana je naprosto výjimečná věc, protože to nikde jinde nedostanete. Pořád to bude papír nebo něco přelakovaného a žádná hra tam nebude, protože by tam musel někdo udělat rukama. Takže buďte šťastní, že tam ta hra je. A lidi si často myslí, že to je samolepka třeba. Říkáme ne, je to originální lakování, a takhle to má být, když to chcete, aby to někdo udělal rukama.
SPEAKER_01Když přejdeme k Ernestovi jako osobnosti, je vlastně jeden z mála, možná jediný zakladatel značky, který je stále s námi, a aktivní v té práci. Co se jednou stane s kolágem až Ernesto nebude?
SPEAKER_03Ernesto už vlastně o pokračování značky rozhodl a rozhodl o něm v roce 2020. Letos mu bylo 94 let, takže si myslím, že v roce 2027 mu bylo 80. A si myslím, že to bylo fér od takového člověka očekávat, že už by mohl chtít jít do důchodu. A zároveň si rozhodl o značce, která před těmi 6 lety už byla 68 let na trhu. Když to počínám správně. Dlou 66 let na trhu. Takže on 66 let byl první v továrně a poslední kdo zavíral. 66 let v kuse a pak v 88 už si řekl upřímně, neměl v rodině pokračovatele, protože měl vlastně dceru její potomci už by úplně na to nebyli schopni jako takhle třeba navázat, to svým zápale, protože to primárně tam potřebujete mít tu vášnu. Ale je mu se stala jedna obrovsky úžasná věc, že v té době už začal jezdit tým Uj Emirac a ti jeho majitelé na něho udělali obrovský dojem svou neskutečnou profesionalitou, svou otevřeností světu. Takže se podívejme, na jakých lidech vlastně ten tým stojí. Ať co do závodníku, co do pestros národnostní, od pěti milionové země až po, já nevím, 50-70 milionové státy, které tam jsou zastoupený. Management taky z velké částí italsky, ze začátku župose v tom figuroval a tak dále. Takže tam ukázali neskučnou zápal pro tu cyklistiku a toho přesvědčilo, že oni by měli by ti pokračovat. A i když v minulosti dostal mnoho nabídek, aby to prodal, tak on tady věřil, že toto jsou ti vlastníci, kteří nepojou cestou, že potřebují minimálně 20% růst a za pět až 7 let chtějí střelit někomu dalšímu ne. Ti vlastníci i s ohledem na to na jejich původ jsou takový, kteří si ve světě můžou dovolit hodně, ale cokoliv koupí, tak kupují jen to nejlepší, mají jednoduchý vkuzpokí se s tím nejlepším a chtí to držet neskušně dlouho. Žižím smyslem není prodat, co by s tím penězi zase dělali. Takže to nás na tom extrémně těší, že ten Ernesto rozhodl o pokračování značky a my to vnímáme neskučně pozitivně. Proto pro Ernesta, v tom je podobnost s tím Enzem Ferrarem. Enzo Ferrari prodával auta jenom pro to, aby si tím vydal na závodění. On to vždycky říkal. A vlastně tak ten Ernesto miloval ty závodníky. On do dneška každého obejme, toto, Petra vždycky štípne do boku, bylo trošku si přibral, že jo? Prostě dělal.
SPEAKER_01Měl jsem fotku a udělal mi to stejně.
SPEAKER_03Takže chci říct, že ten byl tak posledný tím závodním miloval ty závodníky byly fotky, že když páčar vyhalal Lombardy, jak mu tam drží to kolo. Úplně jak otec se synem, nebo spíš vnuk s dědou. No úžasné. A to je.
SPEAKER_01Což je kolo nágo Arnesta.
SPEAKER_02Já myslím, že v těchto chvilku v pohodě. Já jenom k tomu, co vlastně tady říkal Vladan, co mě jako strašně překvapilo, nebo vlastně takové potvrzení té cesty je, že od té doby, co se vlastně změnil tedy majitel, tak se v kolonáku nezměnilo vůbec nic. Ale vůbec. Jediná změna, která byla, je, že přibylo marketingový oddělení. To byla celá změna. Pořád je to na stejné místě a pořád tam jsou ty samý lidi, já pracuju se stejnýma lidmi a nezaznamenal jsem jednu jedinou změnu, mimo toho, že teda bych konečně začali dělat ten marketing. Což nevím, jestli potřebuju nebo ne, ale takhle to vnímám, mi to přijde hrozně fajn.
SPEAKER_01Když bychom se přesunuli zpátky do Čech, jak těžké vlastně bylo získat distribuci takové značky.
SPEAKER_03Značka tady byla zastoupená už strašně dlouho. Nicméně, my jsme tenkrát panu Kolnágovi nabídli, že tomu dáme nějaký řád. To znamená, že rovnou otevřeme kolnágo obchod, což samozřejmě pro něho byla jako věc, jako vy chcete otevřít jako obchod jenom s kolákem jsem říkal jasně, já když něčemu věřím, budu mít na hlavě čepici, tak my se na tu hlavu vejde jenom jedna čepice. A my nechceme zažívat situaci, by někdo přišel a řekl si, a co to hledko, je fantastické. A co to druhého? To jsem zapomněl říct, to je taky skvělé. A co do třetíce to tak to je úplná pecka. Vůbec jsme nechtěli být tady v těchto situacích, protože my jsme opravdu byli tak skalopně přesvědčení, že to kolnágo milujeme. A pokud člověk dělá něco zvláštní, tak pak to může být nejlepší na světě. Takže potom, když půl roku nebo poté, 13. listopadu to bylo, my si říkal, 2020, tak přijel Ernesto do Prahy. Tak se ptal toho obchodního ředitele, přišel do té prodejny, si jim ty kolapil a ne, to oni všechno koupili. Já to koukal přes tam Forfara limitky. Měli tam rámy krásně vystavené. Mili jsme tam limitovanou edici od Antu jeho osmdesátina, Tantučink možná taky 80 nám. A tak dále. Tam byl výběr úžasný, tak se nám tam nazeď, Pětro Venvádán, Ernest Konagala, grát je mile, tam je takový pozdrav. To bylo prostě úžasné, pak daloval rozhovory, rozhovory pro i dnes, pro Forb. Večer jsme vzali na akci, ve Ferry showroomu, takže tam vyprávil všem těm majitelům Ferry jako o tom, jak zakládal kolágo tak na něho koukalili, protože měli pocit opravdu, že se baví před nimi stal enzo jenom o věkolamíň.
SPEAKER_01Když se vrátím vlastně k tomu českému prodeji, tak můj pocit je, že vlastně svou prácí kolonágo stavíte do té pozice nejlepší, nejdrahší a nejprémovější značky na trhu. I showroom je plný krásných krásných korů nejvyššího možného osazení. A když se dívám v zahraničí na obchody kolágo, tak mi přijde dost často, že jsou naopak plné řeknute střední nižší třídy právě v rámci nabídky. Možná je to záměr vlastně dělat si tady z toho řeknu to nejluxusnější zboží, prodávat pouze to nejdražší, nebo chybí vám poptávka na ty dostupnější modely v hodně 140-150 tisíc. Jak to je?
SPEAKER_02Nevnímám to takhle. Já si myslím, že to je tak, že my se to snažíme dělat přece jenom trošičku jinak. To byla jedna z těch věcí, kde už je zvládan, že to musíme mít a musí to nějak vypadat. A prostě jsme se na začátku řekli, že tady ty kola budou, bude to stát spoustu peněz, aby tady stály, ale chceme to takhle dělat. Ta nabídka je kompletní. Jenom protože se snažíme to opravdu mít, že nám přijde zákazník a vidítáme, já nevím, všechny modely ve všech barvách, všechny kola, všechny sady. Takže takhle jenom to vytáháme z regulu a postavíme, když na to má zrovna mechanik čas. Tak to si myslím, že to působí navenek možná jako premiově, ale já si myslím, že to je cesta, kterou by měli být jako každý.
SPEAKER_01Když poslouchám ten váš příběh, tak vlastně značek začala jako odpoda většina distribucí pomalu budovat ten brand, vy jste se do toho pustili, otevřeli jste dveře, rozkopili jste dveře a postavili jste rovnou krásný obchod. Jde o to, jestli vlastně ten člověk, který potom jde okolo, uvažuje o tom, že bězděl na sileničím kole, jestli nemá strach k vám vůbec zavítat. Jestli ví, že u vás může pořídit i dostupnější, řekněme tomu, model.
SPEAKER_03Pokud má někdo strach, tak pak je to zase naše služba těm současným zákazníkům, protože tím pádem jim garantujem větší výjimečnost. Potvrdu to moje skló. Takže chci říct, že když se vrátíme k těm z začátku, když bylo to první setkání s tím Ernestem a diskuse o tom zastoupení v České republice, tak on říkal, tak připravte smlouvu. Takže my jsme byli snad první distributor na světě, který měl opravdu smlouvu, protože jinak to tenkrát fungovalo na Henši, takže jsem připravil smlouvu, dal jsem do něj samozřejmě exkluzivitu a tak dále. A on říkal, OK, tak ale dáme ji reciproční, to znamená, že vůbec tedy jenom kol nágo. Jsem říkal, strašně rád, strašně rád. Dnes ta smlouva platí, protože ona automaticky se prodlužuje, je vlastně aktuální. Takže já dodnes mám smlouvu, přímo podepsanou, jsem se na nic schválně díval, a tam je přímo prezident, naši prezident Várnaj, prezident a říkám, to je technicá. No přesně přesně. To jsou takové momenty v životě, které se neopakují. A když takovému člověku dáte svoje česné slovo, stejně jako třeba jsem ho dali zakládat značky aSos. Takos nechtěli do České republiky, protože tady měl špatnou zkušenost v minulosti. Sedl jsem s ním obě a zjistil, že se baví s někým, kde to dává jako smysl, co jsem mu říkal. Slíbil jsem mu dokonce butik. Což jsme potom i zrealizovali a řekl jsem dal jsem prostě česné slovo, že budu dělat jenom jednu značku oblečení, protože já to mám rád.
SPEAKER_01Když se zhodneme, že najedeme na kvantitu ale na kvalitu. Jaké množství v České republice od Kolaga se dá ročně prodat? Je to v řádách stovek tisíců.
SPEAKER_03Ta čísla nezveřejme toku. Ne, rok od roku to jde nahoru, ale je tady obrovskní to, že za celou tu dobu se jedinkrát nestalo, že by kolágo řekl, musí to zvednout prodeje. Nula, v životě ani jednou. Takže to, že roseme, je dílem toho, že kol náko dělá fózní kola. To, že samozřejmě na tom jezdí nejlepší cyklisté světa, a to, že asi se k nám i ti zákaznici vracej, takže se jim líbí ten návis. Líb se jim ten Petrův přístup, líbí se jim třeba i teď, že jsme otevřeli v obavě, tak ten servis těch kluků tam, protože taky už prodali desítky kol, vysoké desítky kol. Takže si myslím, že asi tohle jsou ty předpoklady pro to, že tam je ten snowbal efekt a pomaličku se to nabaluje, ale jinak tam není žádný tlak. To strašně pozitivní, to příjemně. A pak už je to jenom o naši nějaké trpělivosti, že když to funguje dobře, tak to funguje dobře. Stačí, že když hezky kapé, nemusí být sleják, ale je to fajn.
SPEAKER_01Když se bavíme o Kolonágu, byly tam i svlepé cesty v historii. Byly tam pokusy o bajkový kola. Chci pamatuji Kristián na nich závodil nějakou dobu.
SPEAKER_02Tuhle už jste zažili, nebo to bylo předtero. To bylo těsně po té, co jsme začali, tak ještě ty kola dobíhaly. Ještě vlastně byla nabídka horských kol a pak padlo to rozhodnutí, že vlastně kol Nágo nebude dělat tenhle segment, že to vlastně nechtějí dělat. Dneska mají v názvu kol nágo telečí do korza, to znamená, ráme kola striktně na závody a to naplňou jako úplně.
SPEAKER_01Jak se stavíte vlastně trendu.
SPEAKER_03K těm přešlapům. V těm přeslapům, když se podíváme do historie, tak samozřejmě z technologického pohledu tam vidíme nějaké slepe uličky. Bylo tam Titánio. Tam měl nějaké svoje období, kdy se experimentoval s materiály taky vlastně nedopadlo to. Byla tam doba, kdy bylo karby tubo, kdy začátky karbonových kol zase zkoušel, aby spodní rámova trubka byly dvě karbonové. Znělo to jako silnější, na druhou stranu to kolo prý bylo celkem měkké. Byla tam třeba ulička, kdy Nejmu Romingerovi postavil kolo na hodinovku, na časovku, ale potom mu to samozřejmě UCI zatrhlo, protože mu udělal přední kolo malé zadní velké. Bylo to pro něj ne? Určitě stejně kolezá potom. Takže by se to taky dalo nazvat vlastně jako slepou uličkou. To samé italské reprezentace v časovce.
SPEAKER_01Nebo tam pokrát se bavíme o tom, že to byly pokusy v silničních kolech. Není to průkopnická cesta, ale byla to nějakým způsobem kopírování možná trendu, by se dalo říct. Já vím, že ty jsi poměrně konzervat, co se týče grevů.
SPEAKER_02Ani ne. Já spíš vždycky mám takový přímý pohled toho jezdce na kole. Takže když se s někým bavím, tak potřebuju si ho jako navnímat, načíst, co chce. A pak mu to chce správně udělat, aniž byšil, že to potřebuje. Takže já si potřebu skříšně povídat chvíli. A tohle třeba byla doba, kdy já jsem vlastně hodně lidem v obozovkách nutil cyklokrosový kolo. Protože jsem říkal pro vás vám je úplně ukradený jak je rychle. Občas jdete do lesa, občas jdete na dovolenou někam do horte chalupu. A pak se potřebujete někam dostat. To cyklokrosový kolo je vlastně úplně jako skvělá věc. No a i hle, najednou někdo přišel pojmenoval to grébo to cyklokrosové kolo, který prostě je cyklokrosový kolo jenom s většíma gumama. Je to v podstatě silnička do terénu. A najednou ty lidi se ten segment. Určitě, určitě jo, ale chci tím říct, že to je rychlý kolo, bez přiblí, odkružený vidle, bez přiblblého tlumení, který já jsem vždycky nenáviděl pro to takhle o něm mluvím. Bez servisu, bez váhy, prostě normálně prostě kolo, který projecno. Na cyklokrosovém kole to chce trošku uměte jezdit na kole, víc než na tom grevelu, na tom může sedět kdokoliv. Ale ten segment jako je boum. A konečně lidi podle mýho objevili cyklokrosové kola. Teď pojmujeme, jak grevel, ale prostě konečně to tam došlo. Jsem ráda, že si podvětovat svůj konzervativní. Po deseti letech, kdy jim to říkám, už jim to konečně jako došlo.
SPEAKER_01Je pro vás, respekto pro spoustu značek, byl grevel nějakou novou krví dožilo, kdy začali prodávat opravdu nové modely u toho kolága je to spíš doplněk. Nebo je to důležitého. To byla evoluce, jak říká Petr.
SPEAKER_03Tam byli mistři světa, že jo, tam byl Voufanard Nice, tak tam byl.
SPEAKER_02Jo, jo, jo, jo, vlastně všichni jízdili na kolnágu.
SPEAKER_03Takže to vlastně, takže ten přechod do toho grevilu byl vlastně evoluční záležitosti, zatímco pro někoho to byla úplně nová kategorie. A strašně si na tom kolnágu taky cením. Že když jsem tam byl třeba s redaktorem Forbů, dělat rozhovor se CEO i s Ernéstem Kolnákem před dvěmi lety, tak právě ten CEU jasně deklaroval. On říká mnohem větší biznis, budou elkola, budou to dětská kola, budou to horská kola a tak dále. My se prostě pořád budeme držet ty naši vášně. To je vášeň pro brani, jako drop bars.
SPEAKER_01Stop nahrát to elektrokola. Tam bylo taky ne elektrická silnička před pár lety.
SPEAKER_03Ale to mimo pořád to silničkové.
SPEAKER_02Ale bylo tam to déna, že ke mně, když přišli lidi na obchod, tak chtěli tuhle tu slničku a ukazovali na to elektrokolo. Vlastně nešlo poznat, že to je elektrokolo. To kolo mělo 11,5 kg, baterku schovanou v rámu. A vlastně motor byl zadním náboj, dnes se to používá a vlastně to nikdo nepoznal, že to je elokolo. Tam byla ta esence toho, že budeme v závodě stejný je ten revel. Oni mají aktuálního mistra světa na revelch, firmše Floriana na kolnágu G4X. Je to aktuální mistr světa a je to závodění. Proto oni mají ten grel, protože to je závodění. To je to. To je prostě a pojďme, tady jsou závody, tak jo tak jdem do toho.
SPEAKER_01Jak moc tom závodění tady Pogčár změnil tu značku. Je to největší marketingový nástroj v rámci cyklistiky pro vás, co kolá, existovalo.
SPEAKER_03Lidé se vždycky raději budou spojovat se značkami, s produkty, které jsou spojené s úspěchem. To je přirozenost naprosto logické. Takže to, že si dnes můžou koupit kolo, na kterém ať už materiálově, ale zároveň i designově, na kterém opravdu ten tým jezdí, jezdí na něm ten pokrač a na něm ostatní. To mi připadá, že to je fantastické. Protože si to neudáte v automobilovém průmyslu to tak není. Vy si nekoupte tu Evidničku, vy si nekoupíte tu GT3, která jezdí, jako ty okruhy, že to je úplně plný jiný auto. Vy si to nekoupíte v motorkách, že vy si můžete koupit dukaty, ale nebude taková, jako se jezdí v motoči. Vy si to u těch kol můžete koupit. My vám postavíme úplně stoprocentně stejný kolo. Bude i stejně vypadat. Teď dokonce máme několik kusů nám přijít. Dokonce bez toho lakování, kde vidíte tu strukturu karbonu, protože to je zase to, na čem ten Pačar jel tu časovku do vrchu, kdy to měl úplně oholený tu i paradoxně aero kolo měl takhle vlastně sníženou váhu. Takže to je neskutečné, takže ano, je to hrozně fajn, že na tom jezdí a sbírá takové úspěchy.
SPEAKER_01Myslíš si, že s tou značkou už bude spojen do konce kariéry. Teďka tuš někdo podepsal. Začalo do konce roku podepsal, dále dokonce kariéry podepsal fanart. Fanart má ten má kolo, ten má tým, ten má podepsaný tým. Ale Remko Event půl podepsal special vlastně do konce života. Myslíš si, že Buggeho je to vlastně to stejné, nebo to bude Louis Hamlten, co odejde na konci kariéry. Těžka říct, jak to vnímám. Já jsem si říkal.
SPEAKER_03Ale za to, že nějaká ta taková informace už proběhla. Že nevím, že nějaká taková smlastně do životní.
SPEAKER_01To spojeně je extrémně silné.
SPEAKER_03A když se na to podíváme zpětně, myka vnímáme Pogčara jako extrémně vnímáme ho opravdu jako velmi dominantního závodníka.
SPEAKER_01Zároveň velmi pozitivně naladěná.
SPEAKER_03Ale na druhou stranu vždycky pozitivně naladěného. Teď tam, já nevím, Deltorovi tam otvíral dveře, sklápil museradlo, když vystupovali kdykoliv, jak se zdraví s ostatními závodníky z jiných stán, z jiných týmů. Taky prostě úžasné. Ta lidskost tam pořád je. Samozřejmě, že je to hrozně těžké si představit vůbec jeho život, ale pořád je to kluk, který je ze země, která je poloviční oproti České republice, a to je na tom jako fantastické, že jenom svoji pilí, to dopracoval takhle daleko a je to pořád takový pošuk, který, když může takto hodit na zadní nebo jede na jedno kole, nebo mu tady vlastně trčí, a to si v životě nestalo, teda už dlouho.
SPEAKER_01Oblíbená otázka, na co jsem se těšil. Pok je za tebe nejlepší jezdit aktuálně asi, který je v plátonu souhlasí. Tak já myslím, že určitě kdyby jezdil třeba za nějaký francouzský tým, máme tomu dechatl, vyhrál by Turf na kole ze katlonu. Vyhrál Burtur de France. Ale nevypadal by u toho tak dobře.
SPEAKER_02Ale je to těžký, jo, samozřejmě, tam to zázemí toho týmu je strašně důležitý, a mě baví sledovat, jak se ten kluk posune. Protože od toho, kdy mu Vingigor nakládal dlouhý kopcí a měl smůlu a bylo to takový daný, že on bude takový ten Janek kurterský, co krátký tapák je, tak je bez konkurence, ale ve dlouhých kopcích na tur dostane vždycky za uší najednou to posunul. A máme tady jako jiný pogačara. A tohle je pro lidi, který si dokážou uvědomit, co za tím stojí, co musíte všechno změnit, aby se člověk změnil, aby se změnily svaly, aby se ten borec prostě posunul v těch vatech na kilo. Tak to je tak strašně těžká věc a tak náročná fyzicky i psychicky ta změna, to je něco, co dokáže opravdu jeden z miliardy. Říkali kancelárovi zhubně a vyhraješ Turde France v životě se tomu nepřiblížil ani nadaleko. A ten Pačár se zvednul v těch kopcích posunul a stačí tomu Vengigorovi. A to je ta věc, která je naprosto zásadní. A já myslím, že je dobře v tom týmu, kde má to zázemí a celý to funguje. Ten manšav má ten stroj, má to zázemí, má ty lidi a ten tým funguje. To takový. Pro mě to takový novodobý mapy, který tehdy bylo s kolákem a dominovali tomu světu, protože to byl manž. kde borci řekli, dobře, chceme zázemí, tak postavíme areál, kde ty kluci budou bydlet. A já si pamatuju, jenom, jak to funguje. Pamatuju si jeden příběh, že Pavlovi Zrzáňovi, který tam tehát někde byl, někdo naboural Felici, a oni, aby ten borec mohl závodit a dělal to, co má dělat, tak oni dělali takhle klíče a vrátě se závodu o to auto mělo popravený, jenom mu dali faktu, a bylo to vyřešené. Takhle to fungovalo. A to je ta profesionalita. Oni prostě vidí, co ten závodní co v něm je, co pro něj musí udělat. A to on má v tomhle týmu. Takže si myslím, že z tohoto pohledu by nemusel mít důvod něco měnit, protože to evidentně funguje úplně naprosto perfektně.
SPEAKER_01Když zají za tom.
SPEAKER_03Vy jste trošku směřoval i tak, jestli by vyhrál i na jiném kole.
SPEAKER_01Jestli to kolo je to, co tvoří to vítězství.
SPEAKER_03Přesně, protože tohleto otázku si často pokládají, pokládá široká veřejnost a říká, pak by vyhrál na čemkoliv. Je to velmi pravděpodobné. Nicméně, faktem je, že řetěc je vždy tak pevný, jak pevný je každý z jeho dílků. A ten rom kolnágo, je jeden z těchto dílků, toho celého úspěchu, který vytváří ten řetěc a ten řetěc i vítězství. A vlastně v žádném závodě ho nenechal na holičkách. A to je něco, co si zaslouží kryta. Takže ta otázka není, jestli by jeden závod třeba vyhrál i na jiném kole, jiné značky a tak. Třeba ano, my to neměli odpovístává. Měj baví ta představa.
SPEAKER_01Když jsem si tu myšlenku představoval, přišla mi absurdní, ale.
SPEAKER_03Měna představa celkem děsí, ale zbývá. To dobrý. Takže takhle bych to asi vnímal.
SPEAKER_01Takže ještě k pokymu zajíce budeme asi sčítat, až po honu bude větší ten jeho odkaz, než byl třeba Merx nebo Armstrong.
SPEAKER_02Míří k tomu, ale ještě je to kůžny.
SPEAKER_01Ještě pár let.
SPEAKER_02To je vždycky já rád připomínám třeba Egan Bala, který přijel na tur jak Vichr, a bylo to tak a teď máme dalšího borce, který bude vyhrávat Tur de France jak na běžícím páse a už se to někdy nastalo. Pamatuju si Štyběho, který tenkrát na rube, díky tomu nečistí tam s tím fotákem nebo s čím. A taky jsme si mysleli, že už tam je. A teď to zase půjde, a už to taky nepavrlo.
SPEAKER_01Myslíš si, že těch sedm titulů na tur je pokořitelných ještě. Těžko si to dává. Já osobně počítám pořád sedm. Já je uznávám. Já jsem na tom vyrostl, takže dřím se toho. Stejně tak odsuzuju všechny značky, které se potom k tomu Armstrongovi postavily poměrně tvrdě záj, protože ty peníze jim vydělá opravdu dál ve své době. To bylo asi hodně hejtu tady za to, ale to nevadí. Stojím za lencem. Taky jsem mu podal ruku. Pěkně. Pěknou sbírku podaných rukou.
SPEAKER_03Já jsem porazil na jednom segmentu, kde byl s hýmkapím před třetmi lety, když jsem byl právě na akci kolmák v Toskánsku. A tam jsme jeli totální škro. Ale pěkně ská. Tam jsme měli totální šrok. Takže on tam měl totiž taky nějakou takovou výšku s nějakými zákazníky, ale zjevně si s Hýmkapem šápli. A byl tam dlouhý segment několika kilometrový a on tam byl nějaký desátý, my jsme měli nějaký šesti. Takže to musím říct. A byl to první prof cyklista, kterého jsem viděl na France 2005 dělal, a bylo to v pušelu při Finiši, kde byl s Valvernem a s Mancíbem byli v úniku, takže to byl můj první profista, kterou viděl live.
SPEAKER_01Když se z té Itálie přesuneme trošku víc na západ, a budeme si povídat o ASOSu. Azos máte jak dlouho v distribuci?
SPEAKER_03O dva roky dále než kolágo, aby jsme topsali.
SPEAKER_01Takže bych řekl, že třeba před 20 lety byl Asos vlastně jedníčka v rámci cyklistického oblečení. Konkurence tady nebyla. Před pár lety mi přijde, že přišly nové firmy do toho světa mody, cyklistické nějakým způsobem ten ASOS šel do pozadí a postupně se znovu zvedá. Jak to vnímáte vy?
SPEAKER_03My to vnímáme tak, že nešel do pozadí. Proto my jsme tam žádné pozadí. Aj tady v Čechách jsme žádné pozadí nepocítili. My jsme samozřejmě pocitili, že ta značka je dynamictější a je více více trendy, je to to slovíčko. Nevně trendy, nicméně lidé chtějí hodně i barevnou a stylovou variabilitu. A to jim teď ten a Sost více nabízí. Zatímco dříve, sice byla vlastně na Švýcari, ale bylo to zřejmě ta severní část Švýcarska, která byla částečně německá, tudíž tam byly německé názvy modelů, jako třeba bunda do deště, se jmenoval Štount Kens a marketingový centrů. No prostě bylo to vtipné, i takhle a lidi to taky měli hrozně rádi a byl tam takový ten německý přístup, který se potom odrážil právě i v té barevné škále, která dominovala černá s bílou, co se týkalo třeba svršků, a krťaží jednoznačně černé. A vždycky se hrozně bránili třeba jí jiným barvám, i krťas.
SPEAKER_01Takhle mám právě ten aso zafixovaný ve chvíli, kdy přišla rafa, přišel pas, kluci z Izadorum vlastně, si začali hrát s barvama a ten zákazník by přišel, že ty barvy najednou chce.
SPEAKER_02Je to tak? Já tohle mám hrozně rád. A pak všem těm lidem, co chtějí ty barvičky a začnou mít opruzenou prdelku, tak s prosikem přijdou pro ty aso zkrásy úplně jednoznačně. Takže bych to opravdu oddělil. Jestli chcete dř a zajíčky s mrkvičkama, tak nejspíš půjdete někam jinam. Nebo se tom dát jezdit a si budete mít jako vyrážky a tak, ale bude to vypadat hezky. Ale pokud ať chcete na kole jako makáte. Chcete, aby vám v dešti bylo teplo a aby vám na maloce, třeba na dovolenou, na kterou jedete, jste neměli osypaný zadek po třech dnech, tak přijďte zpátky a budete šťastný, že si můžete koupit a sos oblečem. A je to úplně jedno. Vždycky hrozně rád používám věc, že když těm lidem teče dob na kole, tak přijdou pro to na sos. Když vás bolí zadek, když na vás prší fouká, když chcete náveky do deště, když chcete funkční triko. Zima, všichni ty kluci, který skončili na kole, všichni ty Čechy, který tady známe, když skončili a začali jezdit v zimě, tak všichni přišli do ASO. Když šel na Giro, vedli to, vědělo se, že celý Jiro bude pršet, tak přijel k nám, koupil sedm bunt, koupil si sedm bunt a odjel na giro, aby to vůbec přežili. Takže takhle to funguje.
SPEAKER_01Dě se dneska ještě to, co se standardně dřív dělalo, že si profici přešívali Asosové vložky. Je to pořád.
SPEAKER_03Dělo se to opravdu hodně, ale myslel jsem si, že to už ustoupilo, že už tou cestou třeba najdou. Ale poslední informaci, kterou máme, tak je o nedávno skončivší Terezi Nojmanové, která je zdlá za Idyků, ale musela ze zdravotní důvodu skončeno, tak mě nám tady popisoval, protože tady se dělá asi před měsícem. Tak říkala, jednoznačně já jsem jenom za ty ASO zložky a to jsou vysoké desítky 1000 Kč. To jsem dali jenom za ty vložky.
SPEAKER_01Čím to je, že konkurence po 30 letech není schopná doběhnout.
SPEAKER_02Je to strašně jednoduchý. Ty kluci, to jak říkal Vladan, že to Německo a tak, tak já se jim tak jako šádlivě posmívám, že to jsou sektáři. To je prostě sekta lidí, která to chce udělat jako správně. Takže historie a sosu je taková, že ten Tony Majer začal dělat, začal, že bude stavět kolo. Dalo povolení od švýcarské armády, že může používat kabon a tenkrát to bylo zakázaný. A on začal stavět kolo. A když to začal testovat, tak zjistil, že daleko důležitější než to kolo je to, co má ten člověk na sobě, že v tom vlněném drezu s těma volnýma dřama nikam nedojou. A začal stavět jako oblečení na míru. To je jedna věc. A druhá věc je, že asoce to udělá tak, že si vyrobí svoji látku. Vybí si svůj vložku a už je si z toho svoje krásy a nikdo se k tomu nedostane. Nikdo. Všichni ostatní výrobci jdou na trh, tam něco koupě, nejspíš to spočítají podle marže. A pak z toho něco postaví. Ale z toho, co se prodává na druhou, může si to koupit kdokoliv. Takže je pár výrobců vložek, tam se nakoupí, můžou být top podle nich nebo tak. Je pár výrobců látek, ty se nakoupě a už je z toho něco. Ale asos má na všem patent a je to jejich vlastní látka, jejich vlastní střih a jejich vlastní patent. Ten způsob té výroby je úplně jiný než celý světa.
SPEAKER_01Já můžu podvodit, že už mám vlastně dvě značky kalhot. Je to Asos je to izador. A v tom Asosu je rozhodně komfortnější a lepší. Ale třeba v rámci širokého spektra zákazníků vlastně to o tom, že Asos nenabízí základní série. On má opravdu jenom asi, jak ty říkáš. To nejlepší. Nekoupím si športy za 15 set, jak si můžu koupit od všechních velkých značek. Ale vždy, ať si koupím tu nejzádnější a Sosovu. Tak vím, že vlastně s ním budu spokojený. Takže mi nikdy necháveš těch úplně.
SPEAKER_03A ty nás taky nepostavíte, abyste ho mohl prodávat 750 tisíc. To nejde.
SPEAKER_02No ale koupíš si krátě si u nás kolem 4 tisíc a vydržej ti tak 7x tolik co té konkurenci, a ta pložka se nevysedí a celou tu dobu, co je budeš používat a ti v nich bude dobře. A mezi tím koupíš levní kratě si za 1500, o točíš je 4x, takže tě budou stát víc peněz než tyos a celou dobu ti v nich bude blbě. Budeš odřený, dobý jak pes a budeš jenom nadávat, že z toho lezou nítě a že tě bolí zadek. Takže tady víc než kdy jdy platí, že fakt nejsme tak jako bohatý, aby jsme si mohli kupovat ty levné věci. U nás lidi chodí pro pumpičku, která je ková, a zdá se jim drahá. Řekám, no tak si kupte tu plastu. Zažtená z ní zlomíte a vyhodíte, jako pak si koupíte znova a ne? A pak si koupíte znova. Teď si nekoupíte tu pořádnu věci, kde vám bude sloužit celý život. Takhle to ještě má krátisk.
SPEAKER_01To jsou dvě jiné značky, které máte v distribuci, nebo je tam ještě něčím vlastně to vaše portfou doplně.
SPEAKER_03Víceméně je to všechno. Tak to jsou tyto dvě značky.
SPEAKER_01Tak jo, já vám děkuji za rozhovor. Teď ukončíme tu první část a přesuneme se k té druhé. To poslední otázka poměrně jednoduchá. Dokážete si představit cyklistiku bez kolmáka. Vůbec. Tak jo, skvělý.
SPEAKER_02První kolo, když jsem skončil, tak jsem si šel koupit kol náro a ne, to okamžitě. Okamžitě. Konečně jsem měl tu možnost.
SPEAKER_01Říkáš, že abys nebyl spokojený s svým závodním materiálem.
SPEAKER_02Ne, za závodní materiál jsem byl spokojený, bylo to dobrý, bylo to fakt v pohodě, ale vždycky jsem chtěl to kolnato, a už jenom protože jsem měl plagát zaronyho nad postelí. Prostě jsem chtěla to konat.
SPEAKER_01Naši posluchači vás můžou navštívit ve vašich obchodech. V Praze jsou to dvě místa, pokud se napaduje, je to jeden napařížský obchod od autu arény, kde jsou vystavené krásnější kousky. Vaří tam skvělý kafe. Můžu doporučit. Obchod v opavě. Můžu vás sledovat na našich sociálních sítích YouTube, kde se s váma můžou potkat. Případně.
SPEAKER_03Tam uděláme výšku. Teď jsme třeba měli výšku v sobotu, v opavě byla ve středu, takže sem tam děláme i nějaké výšky.
SPEAKER_01Je to otevřená výška nebo je značka kronák od nutná.
SPEAKER_03Je otevřená, je otevřená, nicméně je žádoucí, abyste aspoň aspoň měl třeba ty ponožky a aspoň ukázal to, že by jste naším zákazníkem, tudíž jste tam přijel, protože jste náš zákazník.
SPEAKER_01Jinak hox tresta.
SPEAKER_02Ale my máme rádi, když někdo přijede s něčím jiným. Proto hrozně rádi říkáme, že na něčem ten člověk musí začít. Když přijede na nějaký Americe, tak on si tak sám navnímá, jak to ty ostatní vnímá a přeskočí k nám. Takže já to mám rád, když někdo přijede na něčem, že si myslí, že to má správně a ještě neví, že ne.
SPEAKER_03Totiž hrozně říká, že vlastně to kolá, on kdykoliv přijede, že vždycky chce mít to nejhezčí kolo před to hospodou. Takže někde zastaví do hospody samozřejmě na kafe, tak když to tam opře, tak prostě stojí tam několik kol. Tak se mu prostě pravidelně stává, že lidou k tomu jeho kolu. A my to potom přirozené.
SPEAKER_02To je parametr.
SPEAKER_03Takže jsme to takhle měli i na té výšce, kdy tam bylo asi třeba 30 kol zaparkovaných takhle úplotu. A dokonce tam byl zákazník na jedné limitce, která byla kido da Itália zlacené kolo zlatých plátků a tak dále, tak on na něm přijel. Tak to bylo samozřejmě.
SPEAKER_02To mě naštovalo, protože všichni chodili zatím jeho kolem, a ne za mým.
SPEAKER_01Možná si nám doplňující otázku. Bude za 10 let kampa konkurenční sada, která se bude dávat na nový kolunák.
SPEAKER_02Kampa to začíná rozhýbávat. Teď bude novinka, takže bude levnější dostupná elektronická kampaň osada a my jim fadíme.
SPEAKER_03Takže já doufám, že to srdeční zážitost, strašně moc. A zí celou dobu tady máme náboje. Tyhle náboje jsou z hodnosti stejné, nebo jsou pozlacené. Myslím si, že vznikli někdy v roce 1989, že to dělal kampanjolo pro kol Naga a dal nám je vlastně Ernesto, když jsme tam u něho byli a on zjistil, že zrovna mám narozeniny. Tak on okamžitě najed utekl někam a přiběhl a přesl krabičku s pozlacenými náboji. A takhle jsme tam byli i letos. Letos jsem tam vzal vlastně tři kolegy, abych jim vůbec ukázal kol Nago. Přijeli jsme tam zrovna 9. února v Deněho narozenin. On se nám věnoval snad hodinu a půl. Tam s náma chodil po muzeu, do toho telefonát, Žánto, bývalý prezident FIA nebo šef týmu Ferry. Luka Di Montez Zemulo, prezident Ferrari mu volal. Hráci opagany čá, Horáci jako komestáře a tam ty augurné to on jo a teď vedle něho stojíte a vás vlastně provádí. Pak vás vezme ještě do obrazárny dole v tom muzeu, jako v terénu, kde má trošku vyšší vlhkost, tak jsem mu tam musel odnést kýbl s vodou. Takže si fakt připadáte, že to je neskučný 94. pán a vás takhle vlastně skáče, tolik času vám věnuje a do toho bere telefonáty, od těchto jako celebrit. A takhle my jsme to měli, my když jsme podepsali tu smlou. Tak vlastně hned potom v únoru, když měl narozeniny, my už jsme měli po smouvu. Hned jsme tam letěli v Denhu narozenin. On seděl ve své kancáři. Permanentně zbral omil permánně dva telefony na uchu, že jedna byla pevná linka a druhý byl mobil. A do toho ještě řekl, já už musím končit ty telefonát za mě vyřizujte, že všem děkuju a byl s klukama na oběd. Takže tenkrát on si tak vážil toho, že otvíráme v Praze kolná o obchod, že on v den svých narozenin ty telefony típnul a šel s náma normálně na oběd. Ještě s obchodním ředitelem. To bylo jako neskutečná takových momentů tam bylo tolik pozval nás na 90. narozeniny na oslavu. V Miláně, v obrovské hale, kde byli všichni mistří světa. Všichni, co jezdili za mapy. Tafi, Andre Tafi, Johan Muzev a Tomkov. Tomkov a tak dále. Takže to je prostě úplně. To je neskutečné. Jaká dobrosrdečnost tam z něj plyne.
SPEAKER_01Tohle.
SPEAKER_02Proč je kolnáko kolnágo? Toh je prostě odpověď. To je ten borec prostě má svoje jméno, a v to bude prostě do prdele tak vypadat. Tak to je, tak to je. To je jeho jméno a proto to bude správně. To je celý. A jestli můžu říct.
SPEAKER_01Že to jméno se tam zmenšilo teďka na tom ráno. Pesede. Zprávě naopak.
SPEAKER_02Je to vývoj, je to vývoj. To je prostě ten odkaz běží, a to je důležité.
SPEAKER_03Ono tam hlavně vy pořád vozíte to jeho jméno na tom rámu. Vy nevozíte nějaké marketingové cvičení, že by nějaký dva profici skončili, řekně si ty vole, teď už nám přestala plynnout gáže. Co budeme dělat, začne dělat rámy? Tak tomu dají nějaký marketingový název. A takových příběhů je plno. Když vznikají prostě rámy, jestli chcete mít zítra rám se svým jménem dobře, tak ho můžete mít v dnešní době. Ne. Tady vy vozíte opravdu to jméno kolná, vyvozíte jméno reálného člověka a to má obrovskou sílu. To z toho úplně vyzařuje, když na to sedáte, tak to úplně celé vidíte. Jsou značky, které si vás v životě najdou. Vy se nemusíte, vy tomu nemusíte jít naproti, ale najdou si vás, najdou si vás pešlete, zijte si vás skánul, nejde si vás strak. Dělají to strašně dobře. Ale pak jsou značky, které si musíte najít vy. A ty si najdete jenom tehdy, pokud tu cyklistiku začnete vnímat jako celek, pokud si oni načtete, pokud se s ní seznámíte, budete tím žít a tak dále. A budete mít budete se rozhodovat nejen třeba tím, jestli to je nejlepší poměrce na výkon, ale jestli tam hraje i trošku to srdce. Takže a pak samozřejmě máte šanci objevit třeba kolnágu. A to je strašně hezké. Stejně jako první hodinky nebudou Patek Filip, nebo Odmar Pigge. Vy se do toho musíte dozrát. A buď do toho dozrajete nebo ne.
SPEAKER_01Myslím mentálně, teď říká, si přirovnáváme k vínuček k tomu dobré musku máme.
SPEAKER_03Přesně tak. Přesně tak. Takže takhle to je. A teď bych mohl ještě na závěr jeden přelýval.
SPEAKER_01Já jsem podcast ukončil, a ta nejlepší část na to spadlo. A teďka jsou nádherné čisté emoce a budou to jako ty nejkrásnější záběry.
SPEAKER_03Teď už možná bude jenom jako poslední příběh. Ještě co se týká jako Ernesta, který to nedá. Ten už na tom pohřel, když tošel říct, když to zkoušel říct televizi. Tak jsem se rozbřečil v tom v televizi.
SPEAKER_02Takže už tady neskouším. To nejde.
SPEAKER_03Protože když si vezmete ten rok 2020, tak tady zazněla ta otázka, že vlastně v tomto roce se zmínilo vlastnictví kolmága. Tak jenom si to představme, že to je v tom roce 2020. Na jaře zemřela Arnestovi manželka. V květnu prodal firmu. Protože neměl pokračovat. Pak přišel covit. Lombardie byla extrémně zasižená, takže on chudák sedil celou dobu v domě, který byl jenom sám. Tur de France posunula na podzim. Teď on tomu pokažově strašně věřil. Rámožmě nalakovaně na žluto už dní dopředu. Ale když byl pověčivý, tak se bál ho tam poslat na tu de France. Takže poté, co v předposlední etapě, včasovce do kuce porazil pogačár roliče. O párník, jak říká Bek. Tím se dostal do finální etapy na šáměze, se dostal do žduňáku. Tak najednou samozřejmě obchodní řitel skočil do auta a jel přes noc do Francie, aby tam mohl přivést ten rám. A aby to mohli postavitovi. No a v ten poslední den Rénes ošel do kostela a šel poděkovat bohu, že si toho mohl dožít. Tak to pokračuje. Tak navašku. Takže protože vlastně Ernest to vyhrál máky závodů, má i z titul mistra světa žira a tak dále. Jom jeho rám s jeho jménem tu de France nevyhrál. On ji vyhrál třeba v podobě s Edimersem a tehdy měl na rámu Edimx. Takže vlastně to bylo poprvé, kdy on vyhrál Tur de France, ten svatý grál, ten to nejvíc ze všeho. A pak šel teda z toho kostela šel. To šlo říct manželce. Tak mi to přijde, že to je hezky.
SPEAKER_01To je jeden den života kdy přesně nevím, co jsem dělal tu času. Tak si pamatuju, jak dneska jsme sledovali na mobilu na kole s kolik. A paradoxně ten roglič tam rozkráme ale ten pakřízilo to takovým způsobem. Takže pro mě to bylo jeho určitě největší vítězství natury.
SPEAKER_03A já byl na telefonu s obchodním ředitelem a kamžně jsem dovolilý vždycky, protože my jsme malá republika. My jsme nic v těch prodech kolnách a vlastně my tam jsme malinka to. Ale abych v takový den byl asi třikrát na telefonu s marketing řejitelem, s obchodním řejitelem. A určitě bych byl i s ENSem, kdybych mluvil italsky, ale já jsem vůn, který se nikdy naučil italsky. Takže vlastně on mi vypráví. Já vím asi tak, o čem mluví, ale stejně mu nejsem schopnost odpovědět. A přesto už takový povídání jsme měli jako x, ale jako hodiny a hodiny. To je neskučné. Fakt to je.
SPEAKER_01Tak jo. Já to uzavřu asi vesele tohle by se v dekonu nestalo.
SPEAKER_03To nemůžeme komentovat. Ale třeba i někteří jezdci z detatlonu se na ně umějí štěstí.
SPEAKER_01Doufejme. Všem to budeme přát. Přesuneme seuneme se dál a podíváme se na butek, respektive na prodejnu. Věkově. Děky moc.
SPEAKER_03Taky děkuji.
SPEAKER_01Krásné. Děkujeme.