Ján Ďurovčík: Z toho, že ma všetci zbožňujú som vytriezvel

Úspech a vypredané sály si vyberajú svoju daň. Režisér Ján Ďurovčík v našom video podcaste Báječný život prekvapil otvorenosťou, aká sa u neho často nevidí. Priznal krutú pravdu o medziľudských vzťahoch v práci, prehovoril o najťažšom životnom období zrelom „na mašľu“ a padli aj slová, pri ktorých ťažko skrýval emócie. Kliknite na podcast a vypočujte si rozhovor, ktorý vás prinúti pozerať sa na neho úplne inak.

Transcript

SPEAKER_00 0:13

Ďoročíka. Vi pekne. Začala by som tým, čo sa práve končí a určite nejaké nové projekty teraz začinajú. Takže zapomináme si trošku ešte na let's dance. A hrozby by ma zaujímalo taká retrospektíva. Keď si spominete, keď to začínalo. Traz to bolo jedenásti ročník, jak si spravedne spomínam. Ke to tak porovnáme a budeme tak bilancovať, že nejaké tie pocity a všetko, čo s tým súviseli na začiatku a s tým, ako to bolet posledný roč.

SPEAKER_02 0:44

Tak tam je niekoľko okruhov pocitov, ktoré vo mne vždycky nejakým spôsobom sa vinori. To je ten prvý, že ten absolútne kvalitativny technologicko umelecký posun od tých začiatkov. Dde si památám, že střížne a všetko se robilo úplně inak. Je to tak dlouho už na trhu. A já jsem tam na začiatku, že si pamiętam, že keď jsme neviděli, museli jsme predtým, ako jsme držali lopárik, tak hněď po dotancování na takovou maličku kartičku datistentový tajně lístoček a ten běžel do voza, aby ovoze veděli vlastně online reagovat a čítálě, co dneska už je úplně jiné. Je to úplně jiný systém točení a podobně, čiže tam nastal obrovský posun o všech. Ale jednoho stalo. Ta emocia, ta ljudkost a hlavně to, že stáhne. Já si myslím, že existuje možná dva za celé celé své období. Tak pamám, že jich to nestiahlo, že to prostě tak nechali že tak nějak prišli, odešli, ale jinak to pohledí každého, myslím z těch učinkujících. Dámo na začátku si myslím, že nie, ale potom ano. Je to krásná show v tom, že lidé musí sa velmi, velmi nadret, aby mohli každou nedělu před těch diváků vystúpiť. Že to nie je, že přijdu něco si odrobia, ale musí se nadret. J myslím si, že to ty diváci oceňují a v podstatě nikdy nezáleží na tom, že tancujete tak alebo tak, to záleží na bodování, ale nikdy si vlastne z neurobitě tambu, keď zletancujete. Vlastné si urobitě hanbu nem se zprává tě jako blobec. Ale to většinou nebylo. Takže emocia, emocie, nádhera a profesionalita tvrců. Vy jste si představit někoho takého, koho by si tam možná rasteli vidět to tam ještě nebo myslím si, že může tam být hocikto. Ale samozřejmě, čím je ten člověk známější a známější v něčem inom jako v tom, že by ho lidi viděli jak tancuje, tak o to je ten pocit krajší a zajímavější pre diváka. Samozřejmě, že vždy je to tak, že člověk, o kterém vo všeobecnosti věme, že nějaké zpěváčky, které se nám hýbul, tancují na koncertách a podobně, tak člověk tak nějak podvedomého očekávání. Potom u lidí, kterých nepoznáme, poznáme jich z dramatických rolí, z divadil z filmu nebo sportovci, tak tam je to vždycky také zajímavější.

SPEAKER_00 3:40

Dobra, tedy přejdíme k tomu, co vás teda nejbližší čaká, nějaké projekty, na které se možné těšit.

SPEAKER_02 3:44

Tak my jsme hlavně přišli o chvíli, kdy jsme ukončili našu šiálenou sezonu a volovali jsme už sezona návratov v tomto našem divadle Janár už dva roky máme a byla to sezona, kdy jsme vrátili tím, že jsem mal oslavu 40 rokov na scéně a 55. Tak moji lidé vymysleli, že budeme vrátet ještě sezona návratu, že vrátíme jeden světový muzikál, jeden slovenský muzikál, jednu velkou show a ten moderní balet. Tak jsme celý rok vráteli tituly, které nějak zarezonovali, stali se největšími hitmi. Začali jsme Romeo Julio francusským muzikálům světovým a už hněď prvá premiéra ukázala, že jsme úplně vedli v tom, co jsme si mysleli, že ľudia budou reagovat. Museli jsme hrát 30 a ještě v septembri museli pridat další týždeň a ten sa vypredal hneď a ještě teraz, pred včera jsme pridali další 4 posledné a to sa opakovalo zo slovenským 8 světadí, čo je vlastně najúspešnější slovenský muzikál všetkých čas. Potom prišla šwut Duch, tam jsme dobili dvojku, aby ty diváci mali niečo nové. Tam déto, a v távonách byla taká chuťovka nebo také moderného baletu, kterým vlastně sa odštartovala ta kariéra do světa tak i tam jsme pridávali, takže táto sezona je za nami. Bude pokračovat dalej o některým prstech, ale lidi si pýtajú ty tituly. Zároveň jsme na dvou obrovských turnách. Jedno už právě proběhá, a to je turné s muzikalom Broadway Donaha. Je to fantastická komedie, lidé se tu počíta od směchu a hráme s tím celé Slovensko, a turné pokračuje aj v septembri, oktoři a novembri budoucí rok a potom našť Duchonce obrovské turné, tam jsou športové hály, velké, kulturné sály. Duchon z jednotně naštartoval, když jsme ho pred těmi sedmi či osmi rokmi robili, tak to naštartovalo znovu ten záujem o dělanho fenomána Karla Duchona. Potom se zrazu roztrhlo v hře po té šouke vznikalé věči jiné, jaké. No tak jsme tedy zrobili dvojku, a ty diváci zburali divadlo, tak s tím zase vidíme na turné a potom přijde ještě takové špeciálné postavené.

SPEAKER_00 6:22

Byra někte povídat, jak je.

SPEAKER_02 6:24

Chrystala jednu velkou věc a náznaj. Tak já mám takovou slavnost na to o kružiny 33, 44, 55. Když jsem mal 44, tak dozro vlastně čas, že jsme si povedali, že áno, už jsme na to dost zhreli a máme na to lidi, aby jsme obrobili verzi muziká muzikálů, co je Jesus Christ Superstar. Dostal jsem takzvanou non-copy verziu, že mi Londynoval na to, že jsem si mohli vidět vlastně vlastní verziu. To bylo 44. A ta cesta moje tanečná pokračovala ďalej ďalej a ja som videl, že raz pride ten čas, keď dozrie a trúfnem si a budeme šťastný na balet baletou. A vlastne budúcú sezonu budeme robiť moju verziu Labutého jazera. Takže s druhým takým posadnutým človekom labutým jazerom, čo malo kto vie, to je Fikoško na guru modnej tvorby tak spolu vytvárame vlastnú verziu a my sa rozprávali v deň, keď začali z kúšky. Či skoro nechodím.

SPEAKER_00 7:40

Áno, pôsobíte, takže človek už máte dosť toho, že taký stečky. Snažím sa to zatrieva. Lebo keďže hovoríte o tom, ale navnímala som, že nesnašne to slovo, že som vnímala, že asi je to náročné, že tá zaťaž tam je, ale pri tome je to super úspech, ako ste hovorili, že ľudia si stále žiadajú viac a viac, že to nebyli počáčení.

SPEAKER_02 8:03

My sme to fakt neodhadli. A ani sme netušili, čo to spôsobilo vtedy u tých ľudí. Naozaj je to taký z dosť učený a pocit, že si niekto tak obľúbite diela a čo je na tom krásne, to my sme aj teraz urobili vždy tak, že jedna obsadenie bolo ti starí bardi, ktorí to už hráli predtým a podobné hviezdy naše. A vždy sme našli novú generáciu nových ľudí, čiže vlastne sveta, že myslím 3, či čtvrtá, a romel druhá či tretia. A zase noví ľudia, nové generácie, nové budúce hviezdy či nehviezdy, to je jedno, ale je to také, a tie divácké reakcie. To je niečo tak nádherné, že pre mňa sa kvôli tomu oplačiu, akože to všetko robiť, žíť a dáva to silu.

SPEAKER_00 8:59

Čiže slovacci ešte stále sú kulturny.

SPEAKER_02 9:01

Ale slováci sú veľmi kultúrny. Že ja s moderným baletom mám napríklad karmen, ktorá už prekročila 120 nebo 130 repríz, tak sa na mňa v podstate pozri, že jak to môže zahrať v moderným baletom v krajine my zoonára, že teraz máme našu poslednú premiéru balet z Vonáru Matky Boží, tak už jsme zahrali cez 20 představení. To s moderným baletom ani v národnom divadle nezáhrátě za rok, boli jsme si v národnom divadle v Budapešti, teraz nás v budouci týžden odlítáme do Bukureští, do Rumunska na obrovský najvětší stage, jaky tam je. Čiže já si myslím, že my se vůbec za to, jaký máme diváků naopak.

SPEAKER_00 9:55

Takoví, že áno, zprávou jsem to dobré alebo jsem na seba hrdil. Love vyzradě takový člověk, který nejvíc příšám na sebe.

SPEAKER_02 10:02

Věťá to je, tak by jsem klamal, že když mi někdo pochválil, že by mě to netěšilo. A lepší povídané, že by mě to nenaplnalo uspokojením, nebo kvůli tomu je divadlo. Víte, já jsem zásníce toho starodávného, z čeho to vzniklo, že my robíme divadlo pro ty lidi, kteří se dívají a jich musíme naplňat nějakou emocí. A proto to robíme, nebo to nemá uspokoját potřebí a interpretu, tak potom se zavrím do kupelny a budeme si zpívat. A já bude spokojný a nikoho modávat, ale musí to mát nějakou kvalitu, aby to naplňalo těch lidí. Takže já samozřejmě, že jsem šťastný, když mi něco také pově, ale úplně nejzádnější, co si o tom myslím já. A velakrát se mi stalo, že jsem já nebyl spokojený a diváci byli nadšený. Tak samozřejmě, dobře mlčím, nebude jim rozprávat, že to nejsou, ale já vím, že jsem urobil dobré nebo zle, a to tak podvedom a nějak cítím.

SPEAKER_00 11:16

Změno si, že je důležité je to, aby to naplnělo divákov, tak mi promně napadlo, že to také naplně vás, co mám také.

SPEAKER_02 11:24

To je dobrá otázka, mě to naplníce naplňat tvorba. Já mám naplnění dvakrát pri té tvorbe, a to prvýkrát, keď jsem sám a keci to celé píšem, tvorím a představujeme a já mám to štěstí, že já to celé vidím v hlave. Je to úplně fakt, že vidím, já velmi jednoducho zakreslím to, co v té hlave vidím. Stráda je, že mě v té hlavě nabíhají ty solisty strašně sandovny, že mě už Bionce zpěval na hlavně postavu ani to nějak ovlivní, tam se nějak udrobí prvý v něm a já potom od toho prvo vněmu už tam někdy to vyskočil, někdy slezák, někdy jsou to festkové a iné, někdy je to nelá, někdy mírka. A někdy je to hovoril Bionce a Robby Williams nebo Aron Tvid. A k to tvorím a potom závěrá oči, tak hlavy už stává vlastně, jakože je to hrá celý čas, jinak krásně rozprává to slovenský v mojich představách. A tohle zakreslujeme. A to je ten první. Když děchátka, a tady si to představuje, a zase zlomové scény a pláčem a vtedy vím, že je dobré, že až to vidím. Potom nás to období, keď to zkoušám, a to je peklo, nebo to je, že snažíte se tu představu zmotní to se někdy darí někdy nedarí. No a potom, keď se to na tu chvíli razuím, že národní se děťatko, že když se to podarí, tak to vtedy prostě zrazu na té scéně spojí a zrazu to dýchne, nadchne to a já vím, že to zrazu funguje, tak to je to najväčší šťastie. Já už se potom napríklad nedívám, takže už potom reaguje, počuva, čo diváci. Ale ten pocit toho šťastia, keď tá predstava z tej hlavy sa prostě zhmotní a sedí to a ladí to a funguje to je takým šťastným, ktoré neviem opísať.

SPEAKER_00 13:30

Hovorí sa, že umenie nám to hovorili na umeleckej škole, že umenie je 20% talent a 80% draina. U vás začalo to podhube, že či v rodine bolo nejaké to, že odkia to odkiaľ to z rodiny prišlo, či tam boli nejaký vplyv, že maminka bola umelecky založená.

SPEAKER_02 13:49

Ja len poviem, že sme vám hovorili. Ja som propagator, fetishista talentu. Umenie je práve, že v tom oni při ané, že vy môžete pracovat, mať, potom príde niekto s tým adpozenským talentom atrevete orobe avoza. Prása je menovateľ. Existuje strašne ľudí s talentom, ktorí to nikde nedotiahli. Ale existuje to via ľudí, ktorí talent nemajú andavy v tretie rade a možno on ne. Womanie is najťažšie, najzložitější a najkrutější priznat si na to má. Aj že nevystupam na evast, alebo že som na ňom druhý alebo že som v podporom týme. Ale ti, čo vám to rozprávajú, oni vlastně myslí len to, že talent nestačí. To je pravda. Ale talent musí byť menovateľ. A potom je práca, ktorá ten talent povyšuje ďalej. Ale bez toho talentu, bez toho, čo je kruté v tom menu a stále to opakuje, je to najkrutější a najkrutější segment vôbec ľudské práce, že hovorím, že nestačí machať, lebo potom naozaj prije niekto, kdo ani nevie, že to robí a zrazu to dýchá takým čarom nebeským. Čiže ten talent je podstatný. Bohužel strašení ľudí bez talentu. Si zmyslilo, že i tak sa dá, a to není dobré. Ale nedá se to bez toho. A či to je od rodičov, tak má písala básně byla umelecky založená, otec tancoval v súbor a asi tam někde niečo také to bolo, ale nie jsou děta úspěšné herečky alebo hobného skladatela. Takže úctá, pokora a láska krásnu, tak tuhle máma vyštěpovala prostě od dětstva.

SPEAKER_00 16:20

A od sinovej strany to bylo taká stává.

SPEAKER_02 16:22

Od celné strany to byla tvrdá disciplína, tvrdá velmi tvrdá disciplína, ale pochopenie. Já odsinový za výchovu, za tu zmysel pre spravodlivost. Zároveň neskutočné dbanie na pokoru. Lenže pokora neznamená, že ste tichý utiahnutý človek. To se zase v dnešnej době strašne zamienia. Čovek, ktorý rozadzuje rukami a hovorí nahlas a creature automaticky pokladaný, o tome je pokora. Pokora je, že takýto človek príde a prede za druge to bolo sklebo si lepší, alebo to utihnuti oreda to make ups to. To vôbec neznamená, že pokorny človek je ten, ktorý stojí w cote. Pokorny might be ten, plné reći, you've shaded, but pokordič or something twenty wichovu, very twelve. I was slúžil a som are veda, ale no to vdašny. Snažíme se, snažíme se nas balance, nice správu mieru toho. Samozrejme, nechceme by rodič, ale však my jsme kedysi. Tam ještě obrovský rozdiel ajzi mnou a mou ženou generačný, že já jsem bol ještě jinak vychovávaný. Ale my si obyve myslím, že neba tím našim potomkom vystílat dělání z růžami. I když je to velmi ťažké někdy to neuroit, ale snažit se najzatý ja nevím, že robíme správně a do jaký míry. Všetko je to o miére. To je celé o mírke do toho, co už je podle mě cest, co je dobré, a či na to je patent. Já se snažím podvedome čerpat z toho, že jsem zažil doma. A když mám šťastně, že Barbora a rodiče z druhe strany, teda barborní rodiče sú na tom podobně, máme tak nějaký rovnaký názor na to, že tam nenasta žiadné bitky alebo nepochopé. Máme všetci čimi dvě, z Barborov, alebo naši rodičia z jednej či z druhej strany úplne rovnako. Tak zatiaľ to ide, ale si jsme správni to by som si netrúfala. Sme úplne. Snažíme sa byť úplne normálni rodičov.

SPEAKER_00 19:22

Až by som se vrátila ešte chvilko zastaniem v tom sukromí, ale poďme potiaľvo, že je to človek príjemné. Že vlastne neviem, nikdy som sa myzela dočítala, že vy ste z partnerkou taký rozdielne povahy, tak mi to už fascinuje. Trochu v niečom, že ako tie páry, které je, že každý má niečo iné, že ako to u nich krásne vlastně zapadá celkov. Tak jsme možná otázku.

SPEAKER_02 19:44

Ale neviem, v čom myslíte rozdílné povahy, lebo já jsem to povedal někde asi to je pravda, ale záč, že na dôležité veci v našich životech máme rovnaký názor. Ale to nestačí na to, abyste spolu žili. To se musíte líbí prostě. Já jsem se za dužil, nevím, že je moje žena. A postupně všetko je šlo postupné. Některé věci máme rovnaký názor a na některé. Ale máme i některé věci, že iné, ale tam si žijeme tak jako. Já nevím, tak úplně normálně. Jsme iné považí, to úplně jasné, ale do míry. Všetko jde tak. Nevím, všechno jde tak nějak úplně prirodzené. Až se toho bojím, že je to všechno tak.

SPEAKER_00 20:42

A jen to počím poslední době často jako seba, že keď niekto narazí na někoho toho správného člověka, tak je to vrazí také, že to je až šude normálné.

SPEAKER_02 20:52

Ale už je to až do normálně a to si myslím, že vtedy, do kedy nenájdete ten, jak hovorí, že jednym kľúčikom totite jedne dvere, alebo aspoň pár a nie každé dvere. Ale potom, keď ten kľúč zapadne do tej správnej jamky, tak je to všetko veľmi jednoduché sa otvorenou.

SPEAKER_00 21:12

Poďme ešte trošičku ešte k tým našim začiatkom. Viem, že ste vlastne študovali aj pod vedením pana nosá. Skúsme si trošku zapomínať na to obdobie.

SPEAKER_02 21:24

Tak ja som bol na vršil múlva a môj pedagogom bol profesor Nosal. Neskôr sa z pedagog stal mentor a neskôr z mentor a priateľ. A to boli, ja som mal to šťastie, že v rámci toho tanca a také školy som mal jednoho mentora a to je on a potom v rámci divadla beťa. A s vidoma som vlastne dostal dosať do rovnakého vzťahu, že z žiaká sa stal bol mentor a potom priateľ a spolupracovali sme a zno sa nám to končilo, tak ja som vlastne vytvářel. Všetky programy pre luši posledné a chodil na moje prestavenie bol na mě písný, že na všech ostatních. Ale já hovorím, že som mal to šťastie v životě, že som mohl kráčať po pri dvou genioch a to je Nosala Bednář. A prostě se podarilo, že jsem při nich dost veľké období svého života mohol stát, kráčať a učit se. Paradoxně například s tím bedom, to bylo úplně fascice v tom, že já jsem mal úplně jiný estetický ideál. Moji instrnaci jsou úplně jiné jako bedové. Úplně jiné. Ale to je to, že jsem byl chorograf prý jiného režiséra, tak já jsem si nasel jsem a jsem si vždycky nasel jeho okuliáre. Já jsem zrazu s tou pokorou, že já by jsem to urobil jinak, ale bydo to chtěl tak. A já jsem cestu pokoru si nasil vlastně keby jeho mozok, jeho okuliáre a už jsem se díval na to všechno, že on me naučil tej pragmaticnosti, profesionality, prípravy a to všetko. Nosel boliný. Nosat bol podobne viac emočný, úplne emočný, že on to tak nevedel charakterizovať, ale tvoril, a mal neskutočný cit pre všetko, predoxne, pre moderné divadlo, pre akékoľvek divadlo nosal. Títo dvaja ma formovali a ja som za to vďačný a spokojní tam hore.

SPEAKER_00 23:32

Určite, ako že ja tam stále vidím tak, že spomínám si vi aj tú prísnu výchovu, ale vo vás vidno extrémitú disciplínu, čo je absolúte fascinuce, tak mi napeda, že čo by povedali vaši nejakí pracu pod vami mladí ľudia, ktorí vyvediete, že ako by možno vás zhodnotili.

SPEAKER_02 23:53

Neviem, neviem to povedať, nemám absolútne rúžové okuria tomu, že by som si myslel, že všetci, ktorí so mnou milujú, zbožňujú a z toho som vytrizval. Dokonca som si 100% istý. To je úplne jasné. A potom som mnou stále, ktorý sú len, protože mi možná dávám práci a z toho jsem takého jsem vytrizval. Prostě by som si myslel, že všetci, čo se mnou robia, a i ti, ktorí so mnou robili niektoré roky alebo že by boli nadšené a všechno to ostatné. A už to ani nerieším snažím se aby. Když urobím svoju práci od něho já chcem dobré, tak já jsem šťastný a tak nemusím až ráda zbožňovat a ani si nemyslím, že to tak je. Na konci dne je ten divadelný chlabiček vždy potom už je to práce. A ta práce je ovplně všechny možným. A člověk se musí zapnout profesionalita a prostě urobit svoju práci dobré a tým povíš na to uméně. Ale hovorím, že nemám také to najivné představy. A to je súčasných mojich věcí, že já jsem si uvedomil, že jsem sám. Že já to už ani neočakávám na začátku, kým jsem si to uvedomil, že je, tak to bylo bolestivé. Ono to je bolestivé stále. A hlavně to bolestivé chvíli, keď vám to tak dotkne, le však to se odkrýva, že v které to strašně bolí, ale žijem s tým. A je to súčas mojich malých trápení, které podľa mě sa potom dostanou do instanácie další a správné miesto.

SPEAKER_00 26:01

Já jsem si zapísala jednu takovou věc, co jste pověli. Z kaze divadla je robí věci, které vyslovení robici jen podle toho, ako to ostatní očakávají. Tak to závěr.

SPEAKER_02 26:11

No jasné, to je peklo. To je peklo, ale to je to, že pítali na začátku. Jusím být sám spokojný při tvorbe, že to vymýšlím. A je rozdíl mýlet nad divákou v zmysle trápí se tím, ako to vystavat, aby to bylo pochopené, aby to bylo moderné, aby to bylo zaujímavé. Ale aby to stále bylo to, aby Roma Julia a Roma Julia a aby Romeo Julia nemala fuzi a nebyl to mimo zemšťan, i to by mohlo být, ale někdo má logiku na z ducha toho díla, na poitu. A záměň se to, že myslet přitom na diváka, neznamená nadběhat divákovi a robí to len, protože to je úplně něče iné. Já preto před každý příbanu, že jste sami krvi dorazali. Lebo já prostě ponúkám svoj pohled na to představené, ale celý jsem mu vytváral to, aby to bylo pochopené. A pro mě je. Ale nemám patent opravdu. Pre mně ta cesta, že každý si v tom nájde to svoje, je úplně. Ale mě by to nebavilo, to je to. Já prostě chcemy, musí se směratě, aby se směli. Musí plakat tam, kde chce, aby plakali. Musím si zamyslit, kde chcemy. A to je ten challenge, to je ta tvorba, to je to určitě. Zároveň to urobí tak, aby to bylo moderné, ale nemůže se stát, že já urobím vážnou scénu a oni co směru, ale že o co bylo a to byl to. A tvá, že jsem predbehol dobu a že každý si náde, to má nebaví. Ale já to neodzuju. Já hovím o sebe, že mě baví ta instanacia, aby jsem tvoril. A myslel na to, že se na nědo musí dívat a někdo musí zažít nějakou emociu, pochopit příběh, má to vystavené, musí to mať logiku. Ale nadběhat, to ne. To u vás nikdy nevedě. A myslím si, že celou svoju tvorbu robiť tak, že to. A že zámery někdy robím veci proti a sam si dám challenge, že či to ty diváci pochopili.

SPEAKER_00 28:28

A pochopě?

SPEAKER_02 28:30

Záčky.

SPEAKER_00 28:31

Tak to vracajú tak. Áno, v protipade k tomuto, čo sme spomínali, je vlastně. Myslím, že televízna tvorba taký, že tam sa to odvíjala jako toho, že čo by asi možno divák chcel. Tak mi napadlo, že či vôbec pozráte televíziu a keď náhodl, že si zapnete, že často také možné také projekty.

SPEAKER_02 28:51

No, tak to, že ono to nemalo by to být iné. Nemalo by to být iné, ale lidi musí ctit žánru. Co se u nás velmi často se něctí žánr. A já nemůžu od televely vysílané 18.00 denného seriálu, čat něco jiného od televí. Ale urobit dobru zelenovelu je strašně ťažké. A většinou ty co to kritizuje taky ten děnný seriál. Tak to do toho nesluh. Ale kdyby si to zkusili, zjistili, že to je strašně ťažké. Ale to je chtěli žánr. O toho nemám očekávat něco jako dárového filmu, který si těžát pozor, ale je to záner, tak jak je muzikál žáner. Tak jak je desať boj v športě něco iné, jako sprint. A to je strašně to, že musí se ctíť žánr a já mám pocit, že se ten trošku to tak některý trošku detonistuje. Ale ta televizná tvorba. Je to žádné činý je toliko všele jakých různých věcí a něčeho čakám od seriálu o 18.00 nebo 20-30 a ten může být zlý a dobrý. A ten rozdíl není v tom, že to je dobré, nebo je to umelecké a to je zlo, nebo to není umelecké. Prostě robil to talentovaný tvrce. Tak to asi bude dobré tam to bylo si stále. Myslím, že je to celé od toho. To je cele. Možná jsem jeden člověk ptal, protože už na Netflixe si nevěstí nových věcí ani jeden film dopozerá. A já mluví, že já si nemám na to patent ale já si myslím, že to prestali robi talentovaní lidia. Debo je toho tak veľa, tak veľa platform, tak veľa lidí, tak veľa rozhodu, že už se vytratilo to, že točia filmy ty najlepší kde kolek. A podle my to team, ale hovorím patentat na to prawda nemá.

SPEAKER_00 31:04

Také to je zásad, že keď robí niečo ty kvalitního, tak to bude kvalitní, hry?

SPEAKER_02 31:10

Ano, neplatí tam. Ale neplati tam není to rovnost. Není to istota. Nikdy to není. Já vím, že uměle je jako výstup na Monverest. Promoterest nechápame, že je někdo nejvyšší na světě. U mě je každé premiéra Moniverest, že dojdete do toho bodu premiéry. Ale čáro, a kruté a bolestivé je v tom, že pri každé nové premiére, pri každém tomu výstupu je úplně jednotě tam už boli 8x, dvakrát alebo stokrát na tom verestě vždy možete v tábo. Ale je tam väčší predpoklad. Je tam větší predpoklad, že keď se stretne talentovaných ľudí a má to nějakého talentovaného líra, tak by to malo byť lepšie, ako keď to není.

SPEAKER_00 32:04

Za máme jeden, že jste Michaloviec.

SPEAKER_02 32:07

Ano.

SPEAKER_00 32:07

To jsme velmi blízky ľudia od chil. A znamená či nejaký rozdiel medzi a teraz to poviem tak ľudov, či je rozdiel medzi Janom Duročíkom a nějakým Jankom Z Michaloviec.

SPEAKER_02 32:22

Je tak nezapne doma niečo iné. Áno, a ještě mám takú špecialku, že jsemalý som odchovaný súborom Zemplin. Subo zemplín je viac ako soubor. To je. My jsme byli vychovávaní v určitom estetickém ideáli, humoru, výchovy, úcty, kamarádských vzťahov, priatelstva o těch to navěčnost. Humor je čiernější, ako si dokážete představit. Sám se na tom smilal a hovorím si mám šťastně, že jsem ještě malý dětstvo a dospěvaně zažil v době, keď jsme hovořili vtipy, které za dnes by jsme byli zavretý. A podle mě jsme dobrý lidí ani lidi, kterých poznám okolo a vychovávají dobře a nic se nezměnilo. Ale je to šiálá komunita a tam samení, když se dostaneme do parie naspě k svým. Ale myslím si, že zaméním, ale to je já trošku ještě vylez indě. Ale já si myslím, že právě naopak, že ty lidi tu, nebo jině o světě, s kterými rovím, tak právě báví kusok toho Janka Jánka, jak malali z Michalov.

SPEAKER_00 33:55

Takže poštátě a.

SPEAKER_02 33:56

Ano, já jsem obě jsem nebránil. Já to mám taku podobně jak lesden za ovškom, že my jsme začínali lezdence, to nebylo také, že by mi reistér který pěťě nespojedal a ty budeš písný. My jsme začínali a nikdo nevěděl, jak to má být. Ten soubizný byl hovrý v pliénkách, neboli reklamné, neboli dozory, také to šálene. Tak já jsem si sadlal a robil jsem to, co jsem byl v divadle a chvála, bo tím jsem se nemusel pretvarovat a tím potom to robím celý čas tak a já celý čas snažím chovat tak, jak som a buď a zoberu, nebo kdyby se jim to nepáčilo, tak ono nebo je to, že ta telka by to byma vymenila hněd na druhé kolo. Takže mal to šťastie, že ten durovčí, tak jako je v skutečnosti, si našel to město v tom lesné. A já se tak snažím chovat v podstatě. A ano, přinaša to zobova i to, že nikdy si povedá, tak to to ne, tu bůrku my to nechceme. Ale to je dobré. Lebe skoro, já by som vybuchol skoro neskore. Tak to vie, že dobre, tak tam má nechcu, toto im nevyhovuje, alebo ten člověk ma nechce, nebo táto skupina ľudí im nevyhovuje, majú na to úplné plné právo, ja si vôbec nevou. A je to dobre vedieť a sa pretvarovať a potom vybuchnuť.

SPEAKER_00 35:22

Jasne. Je nie na ľudiach čo vás vie ako tak extremne, že zapalna šnúra, že sú nejaké veci, ktoré absolútne netolerujete a ktoré vás vidia na ubeži.

SPEAKER_02 35:33

Slovičko absolútne netolerujeme vo chvíli, keď ste principálom divadla a máte už bohužia 55 rokov. Je veľmi. V živote donútený tolerovať aj ľudí prostě by som za by som nemusel, tak by som bohužia, život je taký, takže jasne v mlosti to je iné. Ale já to verím, že prostě musí sa mne zapnuť niečo jako. Já si stále hovorím, že zodpovednost a potom je to, že nemám patrný na pravdu možná sa militý. I keď samozřejmě sú ľudia, ktorí už má několikrát presvedčili, že se nemý. Ale taky, kterým nikdy nemůžeme dát najavol, lebo prostě to musí stále fungovat. Takže také slovičko, pokud netolerujem, už jsem nějak život máčil tolerovať klěčo.

SPEAKER_00 36:43

Ale jsou nějaké věci, pri kterých to neplatí, sú nějaké výnimky?

SPEAKER_02 36:47

Ono to neplatí samozřejmě, že zkušete na jawisku a dělám chodě pozdě, ale nepracuju, nerobia. Alebo tak jasné. Ale to o tom nerozprávám. To jasné. Ale to je ojomá. Musie se s tím nauči existovat. Musíte. Tak je život. Musíme trošku. A musíte si a znova udomit stále, že môžeme sa mýliť.

SPEAKER_00 37:21

To si nie bez každý.

SPEAKER_02 37:23

No, a já si to prostě vo vnútri si stále pomí, že možno sa mýlí. Jasné, že čas, zkusí a niečo vás presvia. A potom ešte stále dobré funguje, že si tak. Ale to hovorím, to mám teraz, keď je človek starší, že si tak uvedomí, že bože, čo ja som všetko narazprával, keď som mal 20. Viete, že taky soerantnejši to smere. Keď si uvedomí, že to všetko som urobil, trepal, jak som sa choval niekedy. On som mal chval, to vyriešil veľmi rýchlo.

SPEAKER_00 38:04

Ručne stručne. Sú nejaké také uniku, ktoré máte se posloniem atrás, viem to zastanho času on je veľmi málo.

SPEAKER_02 38:15

Mňa tak prirodzene stali dveci, ktoré jedna nahradilo, druhé chvála Bohu. Neviem, čo by sa stalo, keby to drugo neprišlo. Ja som mal tesne predtým, ako sa narodil Janik. Zranenie, ktoré ma vlastne vylučilo z častí z mého života, ktoré som si kedy povedal pred 7. U nikdy nebude football. Football pre mňa, ja som hraloval denne, mal som tajnu klauzulu z mluvá, že keď som bolí zárenie museli mať amatersku party, aby som s nimi mohl hrábil v Tokyo, s taxikármi, v Greáci s železničiarmi. To som skončil z Kruškovišil, to byl denne som hral football. Abililo ma to bolo to absolutnie. A jak sa to stalo, tak keď niekto povedal, že už nikdy nem football, tak to bolo že namašlo. No len akurát, jak sa to stalo, a prišel sinne nahradilo to miesto. Existuje si tým, že mám syna a nahrádam si to, čo mi predtým dával futbál.

SPEAKER_00 39:36

A ešte mám takú zárutnú otázku, že ako si vy predstavuj, že je pre vás baječný život.

SPEAKER_02 39:46

Oberfám sa, že odpoved nebude baječná.

SPEAKER_00 39:50

Nemusí byť.

SPEAKER_02 39:53

Ja by som skôr povedal, že celý ten báčný život by som ja sám pre seba zhodnil do nepriebehovej situácie, čiže ja neviem či žijem běčný život. Ale pre báčný život je ten, keď si na konci na zlonku toho života budem vedu povedať, že sa za neho nemusím hambiť. Lebo ja neviem, kdo žije běčný život. Máte báčné chvíľky v živote, ale na tie pár báčných chvíľ vždy musí byť predtým strašne veľa problémoví a to patri k životu. Čiže u mne je báčný život nebude neprijný zakomplexovaný. To je asi, že to znamená nebyť taký, dostať sa do toho nebyt taký, ale báčný život asi neexistuje. Ale je opačně. Akceptujeme, že súčasťou báčného života je strašně veľa problémů, které treba rěši. A já to každému hovorím a že se snažím stěpovat synově. Musíš. Aby prišla ta jedna, kterou urobit chceš. A ta dnešná modrost čerpovat generácií, že když to nebaví, tak do toho nevím, či vychováme lidi, kteří vlastně budu už rodit asi budu papat zlinu nebo jich to baví.

SPEAKER_00 41:44

Ano. A člověk zase prý vychovaný nevěří, či robí dobré. Ale mám to pocit, že se snaží, ale v té chvíli se snaží robiť to je nejlepší, to co si myslí a si nepravda. Dobře, tak tu máš ještě od nás daček k tomu báčnému životu je nejběžnější.

SPEAKER_02 42:01

Jěkujeme pěkně.

SPEAKER_00 42:02

My dějeme pěkně za rozhodu. Jako jsme pěkně, najte.