Kolik stojí život na zahraniční univerzitě?

Kolik reálně stojí studium a život v zahraničí? Ve 3.  díle podcastu Stípko mluvíme o penězích bez obalu. Porovnáme budgety v Anglii a Švýcarsku, probereme nečekané výdaje na startu studia a vysvětlíme, proč je Scholarship společná investice naší nadace a vaší rodiny. Přihodíme i praktické hacky – od výběru správné koleje a investice do mikrovlnky až po šetřící appky na jídlo. 

Poslouchejte Stípko na své oblíbené platformě: Spotify nebo Apple Podcasts.

🎧 Co uslyšíte:

Peníze jsou často první věcí, na kterou student při myšlence na zahraniční univerzitu narazí. V této epizodě přinášíme praktické recepty, ale i vtipné historky z každodenní reality našich stipendistů.

• 🇨🇭🇬🇧 Anglie vs. Švýcarsko: Jak moc se liší roční budget „na přežití“ a mají vůbec Švýcaři Lidl?
• 💸 Šok hned na začátku: Jaké nečekané výdaje studenty po příjezdu nejvíc zaskočily?
• 🍿 Kuchyňka matters: Proč na výběru správné koleje záleží a proč je mikrovlnka skvělou investicí.
• 🤝 Filozofie Scholarshipu: Proč finanční podporu vnímáme jako společnou investici nadace a rodiny.
• 💼 Zdroje příjmů a brigády: Dají se při náročném studiu stíhat brigády a je dobré spoléhat na příjmy ze stáží?

Hosté:
🎓 Jakub Niederle – stipendista Bakala Foundation (2024), University of Oxford, Biologie
🎓 Evžen Wybitul – stipendista Bakala Foundation (2022), ETH Zurich, University of Oxford, Data Science
💡 Karolina Jiřelová – manažerka programu Scholarship

Produkce:
🎵Hudba: Tomáš Kačo, stipendista Bakala Foundation a absolvent Berklee College of Music

🔗 Chceš se dozvědět víc? Jdi na náš web
👉 bakalafoundation.org/stipko
📸 Sledujte nás také na Instagramu a Facebooku
@bakala_foundation | bakalafoundation
 📧  Anebo piš na: pr@bakalafoundation.org

Transcript

SPEAKER_01 0:00

My k tomu přistupujeme tak, že pokud tohle student dokáže zvládné, zvládne si najít ty další zdroje financování, tak to ukazuje, že mu opravdu záleží na tom, aby na tu univerzitu šel.

SPEAKER_00 0:10

To z těch penězma někdy je těžký, ale nikdo není úplně hrozný, a vlastně člověk prostě může dělat to, co baví. A prostě čas do času se dá prau kaši nebo si něco upečé v trobě nebo v nekroce.

SPEAKER_02 0:21

Čekal jsem, že budu víc utrácet za cestování, třeba za letenky, ale potom, když se člověk naučí to vychytat ten správný čas, tak se to vlastně dá schánět hodně levně.

SPEAKER_03 0:38

Je tu třetí epizoda podcastu Stípko na data Bakala Foundation. Dnes se budeme bavit o penězích. Kolik stojí život na univerzitě v zahraničí probereme z absolventy stipendia scholarship Evženem Vibitulem a Jakubem Níderlem. Evžen vystudoval magisterský obor Data Science na technice ETH v Curichu, má za sebou prestižní program MEDs v kalifornském berkeli. A nyní se věnuje bezpečnosti umělé inteligence a dělá doktorát na Ofordu. Na Ofordu je také Jakub. druhým rokem studuje biologii a to hlavně molekulární procesy. A je tu s námi i manažerka programu Scholarship Karolína Jřelová. Prováze vás bude Kateřina Šantůrová. První otázka. Evžene. Když se vrátíme do doby, než si vyrazil do Švýcarska na ten svůj první zahraniční studijní výjezd. Jaké výdaje si měla před odjezdem? Co jsi všechno platilo, než si vyrazil?

SPEAKER_00 1:40

Já mám pocit, že to švýcarsko bylo takové specifické. Tím, že ty výdaje předtím zas tak velké nebyly, byly tam nějaké letenky a tak, ale tím, že člověk může jet přes kontinent, tak se může v pohodě odstěvat v parkufrech autobusem a je to všechno takový levný a dobrý. A největší výdaje byly těsně potom, co jsem přijel.

SPEAKER_03 1:58

Co jsi všechno musel platit, až jsi tam dorazil v těch prvních týdnech?

SPEAKER_00 2:02

No, když člověk přijede, tak má takové ty jednorazové velké věci, co se platí třeba na rok dopředu, typu MHD, nebo že si zařizuje bydlení, nebo že ještě nemá úplně promyšlení, kde se nakupuje co nejlevněji a jaký jí mají ve světi a tak. Takže to takový na začátku je tam takový velký fiction v tom, než se člověk zvykne na to, kde jsou ty jeho místa a co by města.

SPEAKER_03 2:24

Dá se nějak říct zhruba, kolik tě ten úvod vůbec stál ty první týdny.

SPEAKER_00 2:31

Já mám takový pocit, no, co se týče relativní částky, tak to podle mě bylo tak první měsíc, skoro dvakrát víc, než bych čekal čistě jako množství za rok udělano 12, tak to bylo prostě dvakrát tolik. Já mám pocit, že ty jednorazové výdaje navíc byly takových jako 12 franků možná, ale to už hodně keccáno, to bylo celkem dávno. Jedna věc, co jsem si vlastně vzpomněl, že byla jeden razení ještě před, než jsem přijel, tak byly kauce za zabydlení. Což jsou jako třeba jeden dva námy, a ono ty námy v tom šířku se celkem poznají.

SPEAKER_03 3:05

A ty si bydlel někde v soukromí nebo si na koleji?

SPEAKER_00 3:08

Bydla se na koleji, ale tam ty kalce světo.

SPEAKER_03 3:11

Ale ty kauce jsou taky. Po, co ty než jsi vyrazil na Oxford, co si všechno musel zaplatit?

SPEAKER_02 3:19

Já myslím, že do té britá nie ta situace trošku jiná, už jenom proto, že to je kousek dál a stejně jako Švýcarsko taky mimo EU, ale mají tam určitý specifické pravidla. Samotný víza tuším stály asi 15 000, což už to není úplně malý výdaj, ale potom přišla taková první šok, první astronomický výdaj, který jsem úplně neočekával, a to bylo zdravotní pojištění do Británie. Myslím, že každý, kdo tam šel strovat, tak s tím má nepříjemnou zkušenost. A to byl jednorázový výdaj určitě převyšující 100 tisíc na ty čtyři roky, přičemž já jako občan Evropské unie mám možnost si nechat ty peníze vrátit, což jsem taky udělal, ale přesto jsem si ty peníze v tu chvíli musel počit a s tím vrácením přichází spousta takových nepříjemností, včetně toho, že nemám právo v Británii pracovat. Jinak pro mě samotného těch výdajů před odjezdem bylo taky poměrně dost, protože jsem tam jel s takovým mindsetem, že jedu víceméně na tábor a úplně jsem nevěděl, co od toho čekat, takže jsem spoustu věcí, co bych zpětně třeba nenakupoval předem, tak jsem nakoupil předem a potom jsem je úplně zbytečně vezl v několika zavazadlech. Kdybych se stěhoval právě někam na tábor, takže jsem kupal rychlovanou konvice doma a vezl jsem si vlastní peřinu, i když to jsou všechno věci, co se samozřejmě v Británii dají taky sehnat, protože to normální země. Taky tam mají Iky, ale je poměrně daleko. Já na rozdíl, že jsem do transportu neinvestoval, myslím do nějaké hromadné dopravy na místě, jako v Oxfordu se všechno v dochodí zdálenosti, nebo maximálně na kole. Takže do IKI by to bylo pro mě celkem výlet.

SPEAKER_03 4:57

Jak jste si v této fázi zjišťovali, co vás vlastně bude stát, bydlení, jídlo, než jste odjížděli, dělali jste si nějakou rešeši nebo jste to nějak, co si to nějak freestylovali, že ne?

SPEAKER_00 5:16

No, já jsem měl to štěstí, že ETH vydává takový oficiální dokument, kde člověku rozepíše takový hrbý bat, co tak má člověk jako international student čekat. A tím pádem se na tak jako hrubou představu, co ty věci zhruba tak mají stát. A podle toho jsem pak koncipovali co tu přihlášku na ten scholarship a říkal jsem rodičům, kolik oni budou muset přispět tak, takže to bylo jako dlouhodlouho dopředu jsem si tohle zjišťoval. A potom, kdyby tohle člověk náhodou neměl, což nejastně nebyl v té situaci. Co bych doporučil, je skoro na všech unitách, kam se člověk hlásí, jsou nějaký český spolky, studentský, a ty velmi rádi pomůžou člověku, co takhle napíše zvenku. Prostě napíšte e-mail a zeptáte se, ale kolik tak vám čekat, že mě to za rok bude stát, nebo vlastně se můžete dodat úplně na cokoliv. A určitě se na ten email zpátky s nějakými informacemi. Jako je dobré mít ty data. Hrozně špatně se to zvenku odhaduje, takže je dobrý mít někoho kdo je on the ground a řekne vám, kolik tak zhruba máte čekat.

SPEAKER_02 6:14

J myslím, že tohle se dá aplikovat i relativně k tomu odhadu, co poskytla ta univerzita. Stejně tak poskytl Offord nějaký odhady, s nižší a vyšší hranicí podle nějakých různých životních stylů, co ty studenti vedou. Za mě ani jedna z těch hranic není úplně přesná a úplně upřímně ty odhady, co jsem taky zakládal na odhadech univerzity, mi úplně nepomohly a ta realita se potom hodně lišila. Určitě zpětně bych přistupoval spíš tak, že bych napsal někomu, kdo tam třeba studuje. Určit se to dá najít i na webovkách na Dace Bacala Foundation, tam jsme my absolventi a může si tam člověk najít někoho, kdo na té univerzitě třeba studoval nebo současně studuje a myslím si, že každý by asi ocenil, kdyby měl někoho, kdo mu s tímhle pomůže. Zláš taková specifika, jako jak se liší cena toho života na různých kolejích, to se člověk prostě z těch univerzitních stránek nedozví.

SPEAKER_03 7:09

Kubo, a jaká je ta realita teď? Kolik příbližně vypadá ten tvůj měsíční rozpočet, jaký tam máš položky, co je největší, nejmenší, tak přibližně?

SPEAKER_02 7:21

Tak asi jednoznačně nejvyšší položka je ubytování, který teda platím jednou za dva měsíce, což je ten náš jeden trimestr na Oxfordu. A na ty dva měsíce to stojí tuším dva tisíce liber. Takže na měsíc to vychází asi okolo tisíc liber, něco málo přes tisíc liber, což je někde okolo 30 tisíc Kč za teda jeden pokoj, což oproti českým cenám je poměrně nastřený. Zároveň na tu Britány to není tak neobvyklý rozhodně studenti v Londýně to mají určitě podobně. Další takovou zásadní položku je určitě jídlo. Tam ze začátku, než právě jak Evgen říkal, jsem si našel, kde mají ty nejlepší slevy. A co sehnat nejlevně, tak to bylo náročnější. Nicméně teď se to pohybuje někde okolo 9, 10 tisíc korun na měsíc. Což taky oproti Česku je velká částka. Zároveň dá se tam šetřit různými možnostmi. Já mám tu nevýhodu v tom, že nemám přístup ke kuchyni ve svojí koleji, takže ten způsob jak nejvíc ušetřit je určitě si vařit vlastní jídlo ve vlastní třeba. Já vařím v mikrovlnce, což je člověk by nečekal, kolik se toho dá mikrovlnce uvařit. Zároveň mám svůj toustovač, který mě zachraňuje v Oxfordu.

SPEAKER_03 8:39

Co se znalí vařit v mikrovlnce?

SPEAKER_02 8:41

No tak většinu dní to jsou jenom nějaké těstoviny, ale dostal jsem skvělý dárek, což je sada plastového nádobí na vaření v mikrovlnce. Dá se tam udělat třeba losos, dá se tam rybajíčka. Všechno už jsem to vyzkoušel. Je to možné, není to úplně ideální, ale pracuju s tím, co mám.

SPEAKER_00 8:58

Tak mě připomíná takovýto video ta kuře v mikrovlnce. Na kuře bych si úplně nekroufl.

SPEAKER_03 9:03

Jsou na to nějaký tutorialy na YouTube. Boucí studenty na koleji bez kuchyně.

SPEAKER_02 9:10

Já bych spíš doufal, že ti budoucí studenti si vybou nějakou koleji, kde budou mít k té kuchyni přístup. Myslím, že to je taky jeden z faktorů, který je skvělý si zjistit více. Přesně tak.

SPEAKER_03 9:21

Co ty i v žené? Ve Švýcarsku jak to tak přibližně vypadalo s tvými náklady měsíčními?

SPEAKER_00 9:28

Ve Švýcarsku tam je dobré, že oni ty studentské koleje nemají tak velkou variabilitu v tom, co poskytují za služby. Proto tam vlastně nejsou koleje v tom správné slovem smyslu, ale jsou to takový. Oni tomu říkají VG. Prostě bydlí třeba 3 až 10 lidí v takovým v podstatě bytě, který má třeba několik koupelen a tak, a to je u nich jako pojem studentská koleji. A ta tvořila, bych řekl, tak, možná třetinu těch výdův, protože jsem tam měl hodně levný, ale myslím, že až v té půlce se to může dostat, že to je podobný jako v té Anglii. A mám pocit, že jste teďka nechce dělat, abych se nestrpněl, ale ten celkový budget, ono už to bylo taky dva roky zpátky. Byl tak jako kolem 20 tisíc franků, včetně všeho za rok. Takže děleno 12 to tak bylo za měsíc. Ono tam je i nějaký školný a tak, ale to školní zrovna v tom Švýcarsku je relativně nadlýný, že to je třeba kolem 15 tisíc franků na rok. A zbytek byl jako hlavně ten nájem a jako takový ty jídelní věci, a tak to, co by člověk čekal. Mám pocit, že tam vlastně s tím jílem se už pak dá celkem vymyslet, že člověk si najde nebo člověk zjistí, který obchody jsou nejlevnější, který jsou nejdražší. Někde je neintuitivní, že třeba koop je nejdražší, a zatímco něco, co se jmenuje hrozně fanci aopak jako to levný. Ale lídlo funguje všude, takže to je vždycky dobrý tip. A takže to už se člověk zjistí a potom vlastně ten největší rozdíl, co může tak člověk ovlivnit třeba ještě předtím, než přijede, je právě ten nájem. Takže dobrý se zeptat těch studentů, aby jako člověk tušil, tohle je levný nájem. Ono to nebo je zní levně, ale tohle je levný, tohle je drahej, aby člověk věděl, do čeho jde, a podle všeho si má vybírat a co je realistický a tak.

SPEAKER_03 11:13

Takže to chce hodně komunikace s ostatními studenty, ať už bývalými nebo současný.

SPEAKER_00 11:18

Rozhodně. A já jsem třeba nikako takhle v zahraničí neznal, takže mi bylo trochu blbí těm lidem psát. Nebo jsem ani nevěděla, že to je normální psát. Takže je to velmi normální psát. I když tam nikoho neznáte, tak si prostě najdete, že tam je, nebo stránkách nebo kdekoli jinde, a napíšete a oni velmi rádi pomůžou.

SPEAKER_03 11:40

Karolíno, ty se potkáváš se studujícími, kteří míří do různých zemí. A dá se říct obecně, kolik stojí třeba rok studia v různých oblastech, když to srovnáš.

SPEAKER_01 11:53

Je to docela těžká otázka, jak už jsme tady slyšeli od kluku, tak se to bude hodně lišit tím, v jaké zemi studenti studují. Já obecně mám přehled spíš taky o těch univerzitách, kde naši stipendisté studují, takže to třeba není úplně komplexní obrázek o celkové situaci, co se týče univerzit v těch zemích. Když se podíváme třeba na Velkou Británii, tak tam ty nejčastější univerzity, kam naši stipendisti míří, Oxford Cambridge, tady máme zastoupený třeba právě ten Oxford, tak tam se musí vlastně uvažovat jak školné, tak nějaký količový pak ubytování a pak ty další životní náklady. Nějaký velmi hrubý odhad nebo nějaké rozmezí, ve kterém se to pohybuje. Tak je tuším něco mezi 50 a 90 tisíci librami podle toho, jaký obor ten student studuje, na jaké té koleji je. A taky trošku jaký má životní styl, jestli toustuje, anebo jestli má třeba všechny jídla na té svojí kolejní jídelně a podobně. Takže tam se to bude pohybovat v nějakém rozmezí. V Londýně. To školné může být třeba malinko nižší, ale zase jsou tam vysoké náklady na ten život takový. Spota většina studentů zůstává na kolej třeba jenom ten první rok, anebo ani to ne a pak si musí hledat ubytování nikde mimo kampus. To znamená, že se tam zase trošičku naskočí nebo i výrazně naskočí ta doprava, to dojíždění, čili to se tam pak promítne a můžeme na to aplikovat, myslím si, tohle rozmezí tak nějak relativně obecně, i když to rozmezí je obrovské samozřejmě za ten rok. Pak do téhle kategorie to jsou ty školy, kde je vysoké školné, které se promítá do toho celkového rozpočtu na ten rok. Do podobné kategorie, když může vystoupat ještě výš, bych dala Spojené státy, což je taková druhá nejčastější destinace, kam naši stipendisti míří. A tam se bavíme primárně o třeba i volích školách, které jsou velmi nákladné, tam se to může pohybovat někde mezi 90-95 tisíci dolarů za ten rok. A to se bavíme tady o bakalářských studích. Magisterská studia pak můžou být ještě dražší, ale možná se později dostaneme k nějakým možnostem v Americe trošku víc možností, jak tady z tohohle trošku ukrojit nějakými stipendii a podobně, ale to si asi povíme potom za chvíli. Další školy, které nejsou plně v té Ivy Ivy levelu na té Ivelíak úrovni, ale jsou pořád výborné, jsou těsně za nimi. Třeba tak tam se pohybujeme kolem nějakých 80 až 90 tisíc dolarů stejně za ten rok. To znamená, my jsme teď třeba UC Berkeley nebo NYU, tady školy, školy tohohle typu.

SPEAKER_03 14:47

A to jsou školy, kam lidé, kteří se hlásí o Scholarship směřují nejvíc, nebo aspoň tam chtějí jít.

SPEAKER_01 14:54

Jsou to školy, na kterých jsme historicky měli stipendisty. A ten IVLík školy jsou mezi těmi americkými školami zastoupené nejvíce, co se týče našich stipendistů.

SPEAKER_03 15:06

A program Scholarship se podílí na tom hrazení nebo té úhradě tady těch nákladů celkových mírou přibližně.

SPEAKER_01 15:14

Jak se to liší? Je to velmi individuální. My vždycky posuzujeme individuální situaci toho studenta, jeho rodinnou situaci, to znamená, co si může dovolit zafinacovat z toho rodiného rozpočtu. A podle toho my se pak rozhodujeme, kam ty finance, které vlastně jim poskytneme, v jaké míře zamíří. Primárně se vždycky snažíme, aby směřovali na školné a ubytování, ale samozřejmě já jsem tady teďka zmínila dvě země, kde je právě to školné ta nejvyšší položka, ale máme i země, kde to školné je nižší než ty hodní náklady, jako třeba Švýcarsko, které uvedlo tady Jevže, nebo další evropské země, tam se bavíme o Německu, o Franci, nizozemí, Dánsko a tak podobně. Čili je to vždycky na té individuální situaci, toho stipendisty, na jakou školu jde o té rodinné situace.

SPEAKER_03 16:02

A i když studenti mají scholarship, jak se potom podílejí rodiny na financování toho studia?

SPEAKER_01 16:10

Rodiny se podílejí ve valné většině, i se o to snažíme, aby to tak bylo, protože vnímáme to kvalitní vzdělání zahraničí jako společnou investici. Takže se s nimi o tom bavíte a probíráte to. Bavíme se o tom s nimi určitě. A ten rodinný příspěvek je tam pro nás právě z tohle důvodu důležitý, ať už je v jakékoliv výše, v jakékoliv výši si ta rodina může dovolit.

SPEAKER_03 16:35

A je to teda i často tak, že se to musí ta částka celková složit z více zdrojů. Škološi, rodina a třeba nějaké další ještě granty, stipendia.

SPEAKER_01 16:48

Určitě, určitě. I je to tak, myslím si, že většina stipendistů bude skládat tu finální částku z různých zdrojů, ať už to bude z jiných nadačených fondů, nebo třeba stipendia od školy. Tam jsou různé další možnosti, nebo si najdou další dárce, vezmou si nějakou půjčku prostě těch zdrojů je tam možných víc. A my k tomu přistupujeme tak, že pokud tohle student dokáže zvládné, zvládne si najít ty další zdroje financování, tak to ukazuje, že mu opravdu záleží na tom, aby na tu univerzitu šel, na tom kvalitním vzdělání, na tom vzdělání na té kvalitní, i když drahé instituci v zahraničí, která ho potom dál posune.

SPEAKER_03 17:34

Tak, pánové, já se vrátím k vám. Na jaké položky jste nebyly vůbec připravené? Co tě tam překvapilo?

SPEAKER_00 17:45

Já mám pocit, že takové ty nečekané výdaje, které jsem pak musel třeba nějak dorovnávat ve stylu, že má člověk ten nečekaný výdaje a potom další týden prostě to stuje nebo jrambory nebo něco. Aby se dostal zpátky tak zhruba na tu roveň, kde mu je příjemně žije zhruba kolem toho batitu. To byly vždycky moje chyby. Že jsem viděl jsem něco, co jsem velmi nepotřeboval, při nějakou dobrou knihu, která byla hrozně draha, už učebnice bývají nebo něco takového. A já si přivodilo to ty peníze a pak už jenom počítá, kolik kolik těch brambor pak musí nakoupit na ten další týden. Takže tak nějak v poměru, ale nebylo to nic, že já jsem měl štěstí, že jsem mi nestal žádný zdravotní problém, takže to jsem nemusela řešit. Nemusel jsem vlastně řešit ani žádný nečekaný poplatky. Všechno tam bylo tak nějaké, že to fungovalo velmi očekávatelně tak jako v Česku. Vlastně jiná věc, co mě jednou překvapila, bylo, že jsem jel do kavárny tramvají a měl jsem normálně to MAD, na ten rok předpacený. A ta kavárna byla celkem na kraj města a ukázalo se, že ta tramva jede až za kraj toho města a pak se vrátí zpátky do té kavárny. A zrovna mimo to město mi tady ten systém vysvětlil revizor. A já jsem vysvětlil, že jsem nový a tak, a chudě a všechno. On říkal, já tomu rozumím, takže tady máte těch 150 e pošlet jako sem za tu pokutu. Protože se s vámi nemážou. A to bylo jako nečekaný výde. To byly pak nějaký bramborový dny z toho vypadali.

SPEAKER_02 19:19

Brambory jsem v mikrofonu ještě neskoušel.

SPEAKER_03 19:22

Dělá si to chybě často, nebo si je pak časem dělal míň a míň a míň.

SPEAKER_00 19:29

No, ještě jednou se mi to stalo taková věc. Taky revizorová, ale to jsem měl vlakem někam, ale bylo to velmi podobná situace. Jako člověk se na to pak už zvykne. Jak tyhle věci fungují, dává si větší pozor. Mám pocit, že on člověk, jak se takhle nastěhuje do cizí země, tak je zprosovaný ze všeho možného. Všechno je tam nový, má spoustu práce. Takže neměli by si lidi přidat z cestě tím, že se budou bát, že teďka od někud přijde černá laběť. Ono to bude v pohodě. Na té části bych se nebyl.

SPEAKER_03 20:03

Ty jsi měl nějaký nečekaný výdaje?

SPEAKER_02 20:06

Nějaký nečaný výdaje určitě byly, včetně třeba toho zdravotního pojištění, což jsem zmiňoval. Zárove to nebylo tak, že by to bylo neočekávatelné spíš jenom tak, že jsem se sám dostatečně neinformoval. Ten celkový rozpočet, co jsem si tak nějak představoval, že budu utrácet třeba za rok studia, tak se ku podivu docela naplnil, ačkoliv to rozhodně nebylo tak, že bych jednotlivý položky správně odhadl, ale spíš některý jsem hodně hodně nadstřelil a některý jsem hodně podstřelil a tak se to nějak hezky zprůměrovalo. Jedna z těch věcí bylo právě to ubytování, je jakožj, když jsem nějak ty výdaje se snažil vymyslet, jak třeba by mohly vypadat, tak jsem koukal na ty nižší hranice, co udávala univerzita. Často jsem plánoval ještě s trošku nižšíma vidama, než byla ta nižší hranice.

SPEAKER_03 20:51

A realita byla jiná.

SPEAKER_02 20:52

Realita bohužel byla třeba taková, že právě kolej neposkytuje to nejlevnější možné ubytování. Má většinou jeden poměrně konzistentní standard a už to je si za něj pro všechny prváky konzistentní cenu. A já když jsem byl přijat na kolej, která má prostě ubytování draší, tak jsem najednou platil za ubytování jeden na půlnásobek toho, co udávala univerzita jako nižší hranici. Takže s tím jsem potom.

SPEAKER_03 21:16

Ale bez kuchyně.

SPEAKER_02 21:17

Ještě bez kuchyně. Ale zároveň musím říct, že ty pokoje jsou opravdu moc hezký. Na standardy toho, co si člověk představí tady v Praze jako kolej, tak to je skvělý. No, zároveň na některých výdajích jsem zase ušetřil. Čekal jsem, že budu víc utrácet za cestování, třeba za letenky, ale potom, když se člověk naučí to vychytat ten správný čas, tak se to vlastně dá schránit hodně levně. Nebo třeba za jídlo, potom, když člověk zainvestuje do mikrounky nebo do toho stovače, tak se ty daje.

SPEAKER_00 21:45

To se vrátí prostě.

SPEAKER_02 21:46

To se vrátí během chvíle.

SPEAKER_03 21:52

Měli jste možnost si tam nějak přividělat? Jak to omezují víza, je na to vůbec čas u toho studie. V Česku je běžný, že studenti pracují a ten čas se na to najde. Jak to funguje na těch školách, kde jste byli vy, je to vůbec reálný a smí se to vůbec?

SPEAKER_00 22:10

No, já bych na to radši moc nesázel. Určitě ne jako zdrojý stálý zdroj financí. Protože často třeba i když jsem já dělal baláře v Česku, tak jsem prostě pracoval v podstatě celou dobu v průběhu toho studia. A takhle si myslím, že to na věční univerzit nepůjde čistě z těch časových důvodů. Prostě to fakt velmi časově náročný, zvlatelný, ale ne úplně kombinovatelný s nějakou další velkou věcí. A tím pádem, a co rych je ještě specifickej, že my máme zkoušky v letním semestru v srpnu, takže člověk ani nemá takovou tradiční věc, co myslím třeba v Anglii v Americe mají, že má pár měsíců prázdně, kde může pracovat. Takže to se vlastně často nedělá. A v suchu se to řeší tak, že si člověk vezme půl jako jeden semestr volno od školy, nebere si žádný předměty, a tam má teda třeba nějakou stáž. A to jsou nějaké peníze navíc, ale ne vždycky to takhle vyjde. Níc to zase draší, tím, že to je prostě prodložení toho studia. A ty peníze nejsou tak velké, že bylo dobré s tím úplně počítat jako s nějakým záležitým zdrojem.

SPEAKER_03 23:12

Ale bývají tam ty stáže placené. Bývají, co v některých zemích nejsou.

SPEAKER_00 23:16

A v některých oborech si myslím, že také ne, ale tím, že dělám tu umělou inteligenci jako technické věci, tak tam to většinou jde. Jedna věc se mě napadá, je, že v tom Švýcarsku to je asi dost podobný jako v Anglii, v tom, že jak to není v té Evropské unii. Tak zdravotní pojštění tam člověk nemusí platit, pokud je student, že tam je nějaká výjimka, nemusí to člověk naštěstí platit předem. Vyřídit si tu výjimku zpětně, že prostě tady má VZP nebo něco a tím pádem tam to nemusí platit. Ale jakmile jednou začne pracovat, tak ta výjimka se ruší a musíte si koupit to zdravotní pojištění tam, což je tak jako to nejlevnější 100 franků měsíčně nebo něco. A je jako velmi špatný v tom smyslu, že tam jsou velký spoučasti a tak. Takže i s tím je třeba počítat a to sníží příjem z té stážení. Že to vlastně efektivně sníží příjem z té stáže. Takže stáže spíš počítat jako, že vám to zlepší Cvíčko nebo se něco naučíte, to klidně můžete. Ale jako zdravě příjmu bych to moc nebylo.

SPEAKER_03 24:13

Brigáda během studia na Oxfordu je tohle vůbec reálný. Lze to i s ohledem na to, že po Brexitu, jako student Evropské unie, máš asi jinou situaci než před Brexitem.

SPEAKER_02 24:28

Já tedy konkrétně mám tu situaci takovou, že jsem si nechal vrátit to zdravotní pojištění, takže právo pracovat vůbec nemám pod svýma vízovými podmínkama. Standardně na studentské vízum je možnost pracovat legálně, asi 20 hodin týdně, si se napletu. Zároveň já jsem přesně dělal tuhle kalkulaci, kterou teď zmínil F žen, jestli se vůbec vyplatí si tu zdravotní pojištění nechávat zaplacené, protože tamto brytálně to funguje tak, že to je zaplatit potřeba a potom se to může zpětně vrátit. Došel jsem k závěru, že bych tolik peněz tam pravděpodobně na těch brigádách stejně neviděl. Zároveň univerzita, teda Oxfordská univerzita, hodně důrazně doporučuje studentům vůbec nepracovat v průběhu studia a správně by to měli konzultovat se svým direktor studý, si to vůbec je pro ně možnost. Vzhledem k tomu, že tam jsou ty tri mestry kratší, ale o to kondenzovanější, co se týče nějakého obsahu a té časové dotace, co je, co se očekává, že tomu student bude věnovat. Takže pracovat při studiu v Oxfordu, neříkám, že to je nemožné, ale běžně to není úplně běžná praxe. Zároveň ty prázdniny jsou sice dlouhé, mezi těmi trimestry většinou to je třeba měsíc a týden, ale zase dost dlouhé na to, aby si člověk našel nějakou rozumnou brigádu tady zpátky doma. Takže v průběhu roku kromě těch letních prázdnin, to s tímhle opravdu krušné. Zároveň, třeba v mimo oboru, myslím, že to není tak růžový jako v AI. Když bych já chtěl dělat letní stáž v něčem zajímavým v biologii, tak se musím rozhodovat, jestli to bude pro mě zajímavý a přínosný, anebo jestli z toho vydělám nějaký peníze. Když bych chtěl dělat v laborce tady v Česku, tak tady je to očekávání takový, že ta stáž bude neplacená. V Británii tam je to trošku jinak. Tam ty placené stáže jsou docela běžný. Ale zároveň tam právě student, který tam dělá stáž v létě, je veden jako běžný zaměstnanec, spíš než by to bylo vypláceno formou nějakého stipendia. Tím pádem se to normálně daní a tím pádem musí být normálně zdravotně pojištěn. A pro mě tohle není možnost.

SPEAKER_03 26:29

Takže to dilema s tím zdravotním pojištěním tam je pořád.

SPEAKER_02 26:32

To je podle mě taková univerzální věc, ale v té Británii tímhle specifickým specifický pro Británi. Pro Británii to tak funguje, netroufám si tvrdit, jestli to tak je ještě někde jinde.

SPEAKER_03 26:43

Karolíno, jak moc se po Brexitu zdražilo studium ve Spojeném království.

SPEAKER_01 26:48

Bolestivá otázka. Je to tak, že tím, že po Brexitu se vlastně studenti z Evropské unie přesunuli do té velké skupiny studentů overseas, tak se přeřadili do kategorie, kde to školné není těch původních asi 9250 liber za rok, ale začíná někde na 30 tisících. Takže někde se stroj až čtyřnásobilo pro některé studenty. Čímž pádem je to prostě daleko větší položka v tom rozpočtu, se kterou musí studenti, kteří do Británie míří počítat. Pro nás konkrétně jako pro nadaci to znamenalo, že můžeme podpořit bohužel o něco méně studentů, než jsme mohli před tím Brexitem. Čili s tím musíme taky nějakým způsobem počítat při rozdělování té finální částky. No a obecně to samozřejmě není na to školné, které se zdražilo, ať už Brexitem nebo i vývojem dalších událostí v Anglii, ty náklady stoupily celkově i na ubytování a na školné, čili ta částka, kterou dneska student, který míří na britské školy, zaplatí za celkový rok nebo za to celkové studium vysokofonásobně převyšuje to, co musel ještě předtím. Ještě donedávna těch studentů už teďka ubývá, ale ještě donedávna byli studenti szv. Presetled statusem, což znamená studenti, kteří začali studovat, ještě nebo pobývali dlouhodobě nebo souvisle v Británii ještě před tím vystoupením z Evropské unie, kteří měli ještě nárok na ty podmínky před Brexitem. Což bylo jak to nižší školné, tak i nějaká forma půjček, kterou mohly čerpat. Ty podmínky tam byly podobné jako pro britské studenty, a to už dneska bohužel vůbec není možné.

SPEAKER_03 28:36

Hlásí se těch studentům míní do Británie díky tomu.

SPEAKER_01 28:40

Ne, překvapivě Británie pořád vede u nás minimálně mezi stipendisty, protože ta koleta těch institucí neklesá. Čili pořád máme stejný zájem o to těžší, je potom ten výběr.

SPEAKER_03 28:53

A v kterých zemích nebo na kterých školách by si řekla, že mají studenti největší možnost získat takzvané fluorite stipendium, které jim uhradí jak školné, tak ubytování ty další životní náklady. Potkáváte se s tím?

SPEAKER_01 29:11

Myslím si, že fulrig je dneska už docela výjimka. Napadá mě pár příkladů, a to je třeba Amerika, o které jsme se bavili předtím, kde to školné opravdu může být astronomické, ale jsou některé třeba i výle školy, jsou tam jsou tam tři, tuším, že to je Harvard, Princeton a Yale, které mají takzvané need blind admissions, což znamená, že toho studenta vezmou i bez ohledu na to, jakou potřebuje finanční potřebu a potom jsou schopni vlastně tu finanční potřebu potkat, to jsem řekla, teď takový hezký anglicismus, ale jsou schopní vlastně odpustit nějakou poměrnou částku. A pracuje se tam i s nějakými rodinnými příjmy. Pokud ty rodinné příjmy toho studenta nepřekročí tuším, že to je 100 000 dolarů za rok, tak má vlastně nárok na to, aby se mu odpustily veškeré ty náklady plus tam je ještě možné nějaké, jestli se nepletu, stipendium drobné na životní náklady. Těch příkladů takový studenti byly v minulosti, ale je to spíš výjimka i tím, jakou mají tyhle univerzity vlastně acceptance rate, kolik studentů, kolik studentů vezmou. Pohybu, je se to někde mezi dvěma 4% čili těch studentů. Přatých je velmi málo, plus těch, kteří pak dostanou nějakou podporu. V evropských zemích tady tyhle Fluoride stipendia jsou velmi, velmi výjimečná. Spíš se bavíme pak už i o magisterské a PhD úrovni. Pro bakalářské studenty jich opravdu velmi málo a jsou velmi selektivní. Ale zase jsou třeba možnosti, když se bavíme o Oxfordu, Cambridge, tak jsou různé stipendijní možnosti navázané na ty konkrétní koleje nebo i konkrétní obory, jestli se nepletu čili, je možnost tohle proskoumat, ale není to úplně něco, s čím by člověk mohl počítat dopředu. Je vždycky výběrová záležitost. A možná poslední věc, kterou zmíním, která mě napadla na základě zkušeností z posledních let, v Německu na magisterské úrovni se na některých školách dá získat stipendium, které pokryje většinu těch nákladů, nebo existují i různé fondy, které můžou pomoct právě s tím studiem.

SPEAKER_03 31:24

Když se ještě vrátím k té Americe a k těm ivilých školám. Je nějaký typ studenta nebo studujícího, který na to dosáhne, spíš než někdo jiný. Líží se to i podle oborů, že některé obory mají větší šanci než jiné.

SPEAKER_01 31:40

U těch ivilých škol, tam je to plošně. Tam na tom oboru nezáleží, ale možná spíš ještě zmíním, to se netýká vyloženě jenom těch ivilých škol, ale je to spíš taková samostatná kapitola, která se týká Ameriky, a to jsou sportovní stipendia. Tam studenti, kteří se zařadí vlastně do té národní, univerzitní, atletické nebo sportovní ligy, NCA, tak můžou získat opravdu výrazné stipendium na to studium. A to se týká těch školů, už je tam víc, na které tohle platí nebo které tohle uznávají.

SPEAKER_03 32:27

Nastala nějaká krize a ocitl jsem si někdy úplně bez peněz během toho studia.

SPEAKER_02 32:32

Já bych rozlišil tyhle dvě věci. Krize zatím ještě úplná nenastala, ale bez peněz už jsem se ocitl víckrát, vlastně tak jako na konci každého měsíce, ale to je docela standardní a tak nějak jsem s tím počítal, když jsem do toho šel. V případě, že by nějaká krize nastala, tak to je důležité říct, že na to ta univerzita i kolej samotná mají fondy, kterým takhle pomáhají, vlastně ani nezáleží na tom, jestli je člověk mezinárodní student nebo ten s tím domácím statusem. Zároveň s tímhle se určitě nedá počítat jako předem s nějakým zdrojem financí pro to studium, jelikož tam opravdu je potřeba prokázat, že to je neočekávaný výdaj nebo neočekávatelný výdaj dokonce, takže taková ta neznalost neomlouva to funguje tady podobně. Nicméně, já jsem měl to štěstí, že zatím žádný krizový moment nepřišel.

SPEAKER_03 33:23

Což je skvělý a věže ne?

SPEAKER_00 33:27

No, u mě naštěstí taky ne. A já mám pocit, že i takovýto, že člověk bez peněz, to se tak pravidelně stává jako na konci těch měsíců, to je pravda. A myslím, že podle toho i ty budgety jsou pak stejně nastavené, že to je prostě v podstatě plán. A spíš se stala taková jako, spíš bych to popsal jako takovou, že si to zvykne na to, že je tak trochu od výplate k výplatě, tak tomu tak říkal, no to úplně není, protože ty peníze dostane každý měsíc jako kousek, ale že se tak nějak trochu zvykne, že flexibilně hodně přizpůsobuje během těch týdnů nebo během toho měsíce zrovna tím konkrétním potřebám ten měsíc to, jakým způsobem žije, co dělá, jestli někam jezdí nebo spíš ne, jaký typ věcí a tak.

SPEAKER_03 34:17

Máš na to nějakou strategii?

SPEAKER_00 34:21

Já excelou tabu. Přál bych si říct, že jsem tak systematický, je zvlášť když jsem ten data scientist, tak to mám ta data a ty excceli a tak. Úplně ne. Já jsem měl vždycky v hlavě ten zhruba měsíční budget. A pak když už to člověk nacítí, což bych zbyště netlačil na pilu. No když jsem já si tak dělal, ale myslím, že tohle bylo zrovna jako část toho systém, která byla funkční, že prostě člověk tak nějak nacítí, až když tam žije, kolik vlastně věci zhruba stojí, co si zhruba může dovolit. A nemusí na to mít úplně přesný budget. Možná to třeba někomu pomáhá, co na to aplikace, tak proč ne, ale dá se i tak nějak nacítit, jestli kolikrát člověk může dokinát, jestli vůbec nebo když si koupil tohle, tak si pak nemůže koupit tohle ten měsíc. A je to spíš takový, jako navajbený. Když má člověk zhruba tu částku měsíční, tak si myslím, že podle ní už to pak jde.

SPEAKER_03 35:12

A Kuba má strategii Axelovou tabulku.

SPEAKER_02 35:16

Já to nemám asi tak navajbený, jak říká. Já mám tabulku, do který si prostě píšu tak jako na týden bázi úplně všechno, co utrácím, abych měl nějaký aspoň docela dobrý přehled o tom, kolik to všechno stojí. A když jsem zvlášť ze začátku viděl, že některý vide, jsou opravdu přemrštěný. Tak jsem potom prostě v dalších měsících si řekl, že to potřebuju dostat na půlku a dostal jsem to na půlku, takže nějak se s tím dá takhle pracovat. Já mám rád v tom trošku pořádat, takže já pracuju s Excelovou tabulkou.

SPEAKER_03 35:46

A jak jsi dostal na půlku? Máš nějaký money saving hax, nějaký strategie, jak šetřit?

SPEAKER_02 35:53

Tak tohle konkrétně to jsem měl na mysli, když jsem to říkal. Byly výdaje. Ve Frashers Week, když člověk přijede na novou univerzitu, hledá si nový kolektiv přátel, tak prostě na určité kategorie jako třeba hození do hospody utrácí víc peněz, než by si potom přál. Takže na to je ten hek docela jednoduchý.

SPEAKER_03 36:13

Prostě nejít do hospody.

SPEAKER_02 36:14

Prostě nejít do hospody, anebo se nechat zvát, ale tak, ale zároveň mluvil jsem o těch letenkách. Třeba skvělý saving hek na to je. Zapnout si na Google Flights monitoring ceny. On potom přichází emaily pravidelně o tom, když se třeba cena letenek drasticky sníží. Dá se to dostat třeba na určitě polovinu původních výdajů, co jsem měl prvních pár letů, když jsem se přesoval do Anglie.

SPEAKER_03 36:41

Takže ty máš nějaký triky a typy na to, jak ušetřit, kde ušetřit dumstiving, cokoliv, co bys poradil.

SPEAKER_00 36:49

No, my jsme měli, je pravda, že jsme měli, zvlášť jako na začátku, ona je tam pořádka hodně vybranní česká komunita studentská a měli jsme takový Whatsappový chet, který se neměl dumce diving, ale jmenoval se tak nějak víc znešeně. A nedive jsme do dumpstů pro to jídlo, ale my jsme vykoukali, že vždycky na ETH jsou jako fakt často různé přednášky takový světových věců. A po nich je vždycky raut. A ten raut není už v té přednáškové hale, ale prostě tak nějak veprána chodbě. Tam jsou prostě stolečky a určili.

SPEAKER_03 37:20

Takže holubí letka?

SPEAKER_00 37:21

V podstatě ano. A člověk ani nemusí na tu přednášku jít. Takže jsme měli tu ocenovou skupinu, kde jsme si sdíleli jako teď jsem viděl prostě ve východní chodbě a 3, prostě mají tam jako říšky. A teď česci se tam tak nenápadně začali. A i na východské národky Češi. Byli to hlavně Češi a Slováci, ale bylo tam takový vtip, že když jsme se tam vidali moc často, tak jsme se smáli sami navzájem sobě, jak takhle švikrovsky děláme. A já jsem třeba konkrétně tohle přestal dělat ve chvíli, kdy jsem to tak jednou udělal. Už jsem to ani nepustíl do té skupiny, aby to nebylo až moc nápadný. Šel jsem tam sám jako sobecky si ty oříčky nakráct do té kapy. A on tam za mnou přišel nějaký Němec a ptal se, co si o těch zemědělských strojích myslím. A já si srovná o zemědělských strojích toho moc nemyslím. A dlouho mě tam grilloval, prostě, ptal se jako na pěstování kávy a jestli to je úplně dostatečně zelený nebo ne. A to byl tak stresující zážitek pro mě, že od té doby už jsem tohle nedělal.

SPEAKER_02 38:24

Tak já doporučuji takovou centralizovanou verzi tohle kození na řízky určitě funguje podle mě všude v Evropě. Je to apka to good to go. Kam dávají podniky, různé restaurace, kavárny, jídlo, co se ten den nesní. Objedná si vlastně člověk předem balíček, který přesně neví, co bude obsahovat, ale je to opravdu třeba za čtvrtinu, pětinu ceny. I tady v Česku funguje ekvival, myslím, že se jmenuje nesnězeno.

SPEAKER_00 38:49

A abych tedy doplnil i nevtipnou část odpovědi, tak tu gotový skvělý typ. Potom ve Švýcarsku existoval konkrétně v CURICU. Jsou i různé organizace, které tohle dělají takový. Myslím, že jsou prostě taky dobrovolnické organizace, které tímhle způsobem to jíd sbírají a pak dělají třeba každou středu nebo každý nějaký týden obědy, kam můžou studenti chodit, to se všechno dá zjistit do těch studentů, co tam jsou. A obecně mám pocit, že to jídlo je taková nejvíc flexibilní část toho budgetu, protože známema s jinými věcmi se zase tak chýpat nedá, ale to jídlo je takové nejvíc výplňový. Člověk se koukne, kolik těch peněz má, a podle toho může tu dietu přizpůsobit v podstatě ze dne na den, kdyby na to přišlo. A nikdy se nalo, že bych byl vyloženě ohledu. Bylo to jenom, jako bude na ten toustě něco dávat nebo spíš ne, nebo budou ty brambory jako s nějakým principem nebo bez más. A tak. Takže tím se to dá vyrovnat všechny ty nečekané věci.

SPEAKER_03 39:52

Co dalšího byste poradili s studujícím budoucím na zahraničních univerzitách ohledně peněz? Kromě všech těchto skvělých aplikací a triků s jídlem?

SPEAKER_02 40:07

Já si myslím, že jeden skvělý typ, který Aženda už zmiňoval, je fakt zkusit se skontaktovat s někým, kdo už s tím tu zkušenost má. Já si myslím, že nemohlo pro mě být nic hodnotnějšího než tohle. Zároveň opravdu pracovat s nějakým opravdu fixním budgetem na ten měsíc nebo na týden. To je jedno na nějakou opravdu danou dobu. Jakož třeba vím ze zkušeností mých britských spolužáků na univerzitě, že jim ta student lone company opravdu vyplácí tu částku jednázově, a potom se jim stane, že najednou mají veliký budget, se který můžou pracovat. Často to potom proflámu, aby to tak řekl, v rámci týdnu a potom jim najednou dojde, že nemají na zbytek roku nic. Takže určitě je dobré si stanovit třeba podle těch prvních měsíce, prvních dvou měsíců, kolik tak bych si přál, aby byl ten cílej budget na měsíc a opravdu si nedovolit ho přesáhnout.

SPEAKER_03 41:03

Je to Kubou taková nejčastější chyba, že se ta částka utratí za první dva, tři měsíce a pak najednou nevím, co dál, jaký další chyby studenti dělají.

SPEAKER_02 41:14

Myslím, že to může být častá chyba. Zárove v mém případě to takhle nebylo, jelikož já jsem prostě. Já jsem ani přístup k těm extra zdrojům, které bych mohl promlhat v tom první měsíci neměl. Takže já jsem prostě od začátku pracoval s fixní částkou a tak jsem to měl asi v něčem vlastně jednodušky.

SPEAKER_03 41:33

Pánové, přes všechno ta úskalí a polívky zpytlíků stojí to za to. Doporučili byste ostatním studovat na univerzitě v zahraničí a že ne?

SPEAKER_00 41:46

No, rozhodně. Já jsem vlastně i všechny ty odpovědi se snažil ukázat, že ono to zťahně peněz a někdy je těžký, ale není to není úplně hrozný. A vlastně člověk prostě může dělat to, co baví, a prostě často času si dá jako brambroukaši nebo si jen se upeče v trouubě nebo v mikrovlze. Takže v troubě. Ale rozhodně rozhodně.

SPEAKER_02 42:11

Za mě taky jednoznačně. Vlavně já mám to štěstí v tom, že vlastně ty opravdu veliký výdaje řešit nemusím, jakož mám jednak podporu na radice jednak dalšího soukromého sponzora. Takže já vlastně řeším, co se týče financí tyhle drobné drobně. Vlastně jenom jídlo, letenky, tabulku, ale ve kterých se ty části nepohybuji v řádu desítek tisíc liber, ale jenom tisíc korun třeba. Takže ať už je to tak, tak to jednoznačně stojí.

SPEAKER_03 42:40

A zůstane vám spousta skvělých historek, jak vidím?

SPEAKER_02 42:43

Skvělý historky. Peníze na určitě žádný.

SPEAKER_03 42:47

A výborné vzdělání. Ve třetím díle jsme se dozvěděli, kolik stojí studium na zahraniční univerzitě. A v dalších epizodách se budeme bavit o tom, jak se studuje ve dvou nejčastějších destinacích stipendistů Bacala Foundation ve Spojených státech a ve velké Británii. A já moc děkuji, že jste si našli čas na podklast Cříko v žené Kubo Karolíno.