BŘEZEN Se ségrou | Plány s terasou, berušky, běhání a školka?

Dneska pro vás máme březnový povídání o tom, na co se těšíme s příchodem jara 🌸. Plány s terasou, květinové pole, chov berušek, sportování a návrat k rutinám, až budou děti ve školce.

Na co se v následujících měsících těšíte vy?

Všechny epizody (je jich víc než stovka!) a témata můžete poslechnout na http://herohero.co/sesegrou. Odběr stojí 3 eura měsíčně, zpřístupní všechen obsah a jde kdykoliv zrušit. 

Transcript

SPEAKER_00 0:00

Ahoj, já jsem Nikol a vítám vás u nový epizody našeho podkástu se ségrou. Sme ségrovuskou. Teď jsme teďka spolu v portugalsku už kolik týdnů? Tři? až tři, dva a půl. Ještě máme týden a půl před sebou. A my ještě o nějaký týden a půl víc a potom se vracíme taky do ček. Už máte letenky. Českší účestní. To je můj největší stres teďka. Takže se musíme podívat na ty letenky.

SPEAKER_01 0:32

No podíve, já jsem zjistila, že tak jak jsme letěli, tak byli pěkně drahý, takže poletíme úplně jinak, než jsem chtěla, ale jako v pohodě.

SPEAKER_00 0:42

No podívám, my jsme se nebyli jistí totiž, že si to tady třeba trošku neprodloužíme. A Piro vlastně těsně před odletem plánovaným, nebo respektive před koncem tohle ubytování, jede cyklistický závod v Portu, což je odsud prostě třeba pět hodin. Takže moje taková představa byla, že bychom už tady mohli trošku mít zbaleno, předbalené věci. Potom bychom mohli jet společně do toho porta, kde on by si odjel ten závod, a pak bychom vlastně já s klukama už letěli a ono se dá letět z porta, dá se letět z Lisabonu. A to jsou oboje přímý lety do Prahy, což je docela právě výhodný a dobý. Ale pak jsme začali řešit, jestli vlastně tady nebudeme třeba o pár dní díl, takže bychom se stejně ještě vraceli sem. A v tu chvíli mít let sporta je blbost, už by bylo lepší mít z Lisabonu nebo Z Fara. No a tohle se nevyřešilo. Takže to je takový blokr toho rozhodnutí. Ale bavili jsme se s majitelkou tohle domu a ta říkala, že jí teďka právě přišla nabídka na ubytování přes ABNB, kde by prostě si vydělala peníze než to, co by vlastně bylo pokračování té sazby za den, co jsme měli my. Takže chápu, že to asi už to přijala, že by to chtěla přijmout. Takže asi uděláme ten původní plán, ale musíme se právě podívat na ty letinky. A udělali by jsme to tak, že bychom pak krvou odletěli. A Pěro by přijel zpátky. Ještě by tady vlastně dobalil ty věci do auta, což je stejně dělá líp, když tady už nejsou děti, že to prostě načisto dá do auta a jel by potom autem domů. My bychom tam byli asi o pár dní dřívně, což nevadí.

SPEAKER_01 2:34

No, tak jo tak se podívě. Vždycky to letinky. No, my jsme včera ještě zjistili, že se pěkně zdražuje benzín, takže klubovy se ta cesta vlastně Pěrovi, tak je. A docela prodraží uvidíme za dva týdny, jak se to bude pohybovat.

SPEAKER_00 2:51

Na teď kanestry. Celkově vlastně tohle bude poprvé, co Mateovy už jsou dva, takže já budu platit tři letenky. A bude mít své vlastní sedlo poprvé. To je zase ale. To zase bude dobrý. Já si myslím, že už tady bude v pohodě, protože teda za těch pár měsíců, co jsme tady, tak Matejo hodně se změnilo v tom, kam dokáže upřít tu pozornost a dřív vůbec nezajímalé obrazovky a nějaká pohádka u toho nevydrž sedět. Což co si bude v tom letadle, je pro mě taková jako jistota už teďka province, který se vlastně těší, že si sedne do letadla, dá si jako sluchátka, a má dovolenou tu pohádku. A tentokrát si myslím, že to vlastně hodně bude záchrana rovnou pro oba. Až na ty sluchátka. Budou napojit jenom jedny, že jo?

SPEAKER_01 3:49

K tomu jednomu zařízení. Já jsem to už hodně krátky zkoušela vymyslet, jak bychom připojili dvoje sluchátka na jedno zařízení a nepřišla jsem na to.

SPEAKER_00 4:01

Ne, ne. Já si myslím, že byly nějaký sluchátka, kde si vlastně měla připojený sluchátka, třeba dejme tomu do iPadu. A pak v těch sluchátkách byla ještě možnost připojit jako druhý sluchátka. No ale to nebudu asi takhle kupovat takový sluchátka. Ale je to lepší, protože v tom letadle jak je nějaký takový ten šum a hluk, tak často ty pohádky jsou prostě z. My jsme to měli na hlas.

SPEAKER_01 4:24

A holky. Ne slyším. Tak ty lidi před námi tam měli dáb. Třeba když tam prostě něco zpívají. Ale tak nikdo si nestěžoval.

SPEAKER_00 4:35

Furt je to tříhodinový let, takže si myslím, že to nějak zvládne už ten vlastně sem byl víc v pohodě. No ale dneska, co jsme chtěli tady probrat, je, co vlastně budeme dělat a na co se těšíme, až se vrátíme.

SPEAKER_01 4:51

Já jsem si říkala taková ta představa, my jsme měli takový ten formát, kdy jsme si říkali, co máme v plánu na podzim, na zimu. Tak teď bychom mohli udělat jaro. Už se asi nebudeme vracet k tomu, co jsme si říkali, že splníme v zimě a my jsme si říkali, jestli jsme to fakt splnili. To si myslím, že ještě pověkně dopadlo a já už ani nevím. Co teďka jsem odhodněla. Takže pojďme začít na novo. Co plánujeme na jaro a na co se těšíme? Já jak jsem tady měla prostor hodně zvolnit, že jsme se fakt rozhodli, že tady nebudeme moc pracovat, tak jsem si začala, když už skroluju, tak prohlížet různý terasy a zahrádky. A normálně můj Instagram feed je teďka jenom o různých takových řezaných kitkách, protože se mi hrozně líbilo, jedna naše kamarádka, tak loni, já už neříkala jsem to už nějakým podcastu, já už jsem to možná někomu říkala, že mi přeje, že už to mám jak básničku.

SPEAKER_00 5:50

Já to už tak zvládneme ještě znovu. A my siže jste naší.

SPEAKER_01 5:53

Jedná naše kamarádka. Tak loni na kruh vždycky přinesla nádhernou kytici. A já jsem říkal, ty, to je krásný, kde jí koupila. A ono to mám ze zahrady. Jakoby nic. Takový to luční, krásný divoký kytky. A své zahrady, počkat, tak já mám terasu. No a naška, já jsem nakoupila semínka. Takhle jsem je hodila do toho truhlíku, nebo jak jsou kový ty vyvýšené truhlíky, a je to. Takže tak uvidíme. Luci. Já mám na cestě spoustu semínek. A říkala jsem už Nikče, že mě překvapila. Já jsem teda objednávala na Loki Kvet, protože se mi hrozně líbí. Nějak už je dlouho sleduju, hrozně se mi líbí, jak dělají sítě. Přijde mi to jako taková hezká. Já vlastně ani nevím, jestli jsou rodinná firma, ale taková prostě hezká lokální. Fakt mi přijde, že to dělají hezky, mají krásně ty kitky na focený. A psala jsem té zahradní architektce, té kamarádce, která mi pomáhala navrhovat tu terasu. Tak jsem říká, je to možné. Tohle a ona jo, jako naklikej si, volali jsme si a radila mi, co mám naklikat. A teď já tady mají třeba, že v balení je 100 semínek. A ona jo, to je v pohodě, nebo někde měli tisíc a ona. No, to je někde zase 50. A jakože radila mi od čeho, kolik mám vzít. Protože já bych jako šla asi hodně ve velkém.

SPEAKER_00 7:18

No to jak s těma hráškama, nebo víš, jak bys to měla mít kolem toho nějaký mezor.

SPEAKER_01 7:26

Protože to pak byly takový úzký úplně.

SPEAKER_00 7:29

Nemají místo, co se tam rozhodno.

SPEAKER_01 7:30

Takže říkala přesně, no, tohle pak přesně potřebuje. Prostor, to zase nemůžeme přehnat, ale říkala zkus na oběný, co se ti bude lípit a že mi pomůže to pak udělat. A jakože si myslí, že spousta těch věcí, oni tam mají, že to máš třeba předpěstovat, ale vlastně, že spousta těch věcí jde udělat stylem. Žala, když jí zbydou stevenka, že občas chodí před barákem, to si to tam pak dá hezky. A včera jsem jim právě vzala, že už to je na cestě, že mi přišla zpráva, že už to posílají, protože docela dlouho trvalo, než to pošlou. Proto jsem si ještě objednala, tak jsou jřiny. A to jsou takový velký hlí. Jakože na Instagramu to vypadá, jakože prostě takový jak brambory. No a že to se pak právě taky zasadí a to nemůžou posílat, když je zima, aby to nějak nenamrzlo. Já jsem hrozně zvědavá, protože na podcim jsme ještě sázeli ty cibuloviny různý narcisy a tulipány. A teď se hrozně těším, až to budu pozorovat. Takže můj velký projekt na jaro jako tohle, jsem do toho nadšená. Teď na mě skáče jakože takový ty ríos typu zasadila jsem si seminka a teď mám květinovou farmu a prodávám kytky. Změnila jsem kariéru. A pět tytek, který bych sázela, kdybych prostě to mohla udělat znova a takovýhle. Takže teď jsem tím úplně posedla, ukazovala jsem to kovu. Jo, že je mu to je jedno. Ale my vlastně ještě teďka rekonstruujeme dům se zahradou po jeho babičce. A já jsem říkal, že tak já si tam udělám květinový pole. A to možná radši konzultuji s mojíma rodičema. Já jsem si říkal, že máš pravdu. Protože ono to vypadá hezky tařizaná kytka pak už, ale vlastně je tam hodně i zelený. Je to prostě takový celý velký. Tak já tak políčku o němi dovolej, když bych chtěla. Ale tak myslím si, že tenhle první rok bude jako takový experimentální. A právě jsem psala té vedny, že možná mám větší očekávání, abych pak nebyla zklamaná. Ale těžko říct, hodně, hodně se na to těším. A bude to určitě něco, co s váma budu chtít hodně sdílet. Takže jestli budete mít jakýkoliv typy a zkušenosti, tak si myslím, že bude spousta nějakých chrýsk a příspěvků, které budu sděl na Instagramu a jsem na to hodně zvědavá. Nejsou to nevyžádaný rady. Opravdu vás prosím o radě a dneska tím to vyžaduje vaše rady. A co mě napadá jako první hned, jestli máte někdo nějaký tipy na prevenci mšic, to je no, to jsem sněma. Protože ty mšice, my loni zabili půlku terasy. Jakože s tím se nedalo nic dělat. A to jsem měla nějaký typy, že jsme sbírali ty berušky, jsme měli pakov berušek, to bylo roztomilý. A oni docela hodně požrali těch mšic, ale vůbec to nestačilo. A pak jsem dělala takové nějaké biopostřiky, že prostě někdo mi radil mídlovou vodu a jarovou vodu a nějaký tyhle věci.

SPEAKER_00 10:54

Já jsem dělala nějakou česnekovou vodu, že jsem to stříkala na saláty, protože jsme měli docela. Mně tedy fungovaly saláty. Já letos budu sázat saláty, protože to se tak krásně zelenalo a fakt jsme to vlastně jedli, bylo to paráda si každý den k tomu obědu jít na trád vlastní salát a udělat si salát, než to teda začali žratce. A docela ale je zastavilo ta česneková voda, jakože jsem vlastně vyvařila česnek a pak jsem to měla v rozprašovači, protože jsem na to nechtěla dávat to mídlo tím, že jsem si pak nebyla jistá, že to dokážu dobře vyjít. A česnekový salát je trošku. Já jsem si zase říkala radši majdlo, že je nejlepší majdlová jahoda než žádna. Česneková jahoda je blbá, česneková jahoda nechutná dobře. Ale česnekový salát. Česnekový salát je docela mi přišlo dobrý. A přišlo mi, že je to docela zastavilo. Ale přesně, já jsem si říkal, že tak teď se tady dělat s celou zahradou, pěstovat tu zeleninu a teď to ty škutci začnou žrát. To je fakt poprost.

SPEAKER_01 12:02

Pak jsme měli pavouky, které požírali ty berušky. Takže se nám narodily ty berušky a pak jsem jen tam našla zamotané v té sítě. Ale budeme mít zase doufám farmu berušek. Jakože je dobrý pozorovat ten kolisti. Ale tak tohle byla škoda, protože to bylo pak tak obsypaný, že z těch já hodám toho moc nebylo. Takže jestli je něco, co bych mohla udělat dopředu, tak to mile ráda udělám. A protože pak to bylo hned, že ze dny na den mi přišlo. Se měš všimnou, že to je celý vlastní rozjedaný ležině. A pak se toho šťší. Že mi taky říká Vendby, že jo? Tak manuálně. Já jsem ji zkoušel hadicí se střitka na ně se zdraže, jak nějak sedříct z toho. No, ale tak to je můj takový. A ty saláty bych taky chtěla zkusit. Jako více do nich pustit.

SPEAKER_00 13:09

Tam mu se dařila hezký.

SPEAKER_01 13:11

Když si dali, my jsme měli asi pět hlavek salátu, ale myslím, že nějak přezráli, že nebyly vlastně moc dobrý, byly fakt hrozně hořké.

SPEAKER_00 13:19

Já jsem to otrhávala jako, že jsem nesklízala pak celou hlávku. To jsem dělá, že často, že pak už fiknou celou a směně celou. My jsme odtrhávali a pak se tedy rostlo do věčky. Ale bylo to fajně.

SPEAKER_01 13:34

No, tak jo, co máš dál na seznamu?

SPEAKER_00 13:37

No, moje jaro já se docela těším na sportování, že vlastně jsem si tady docela oblíbila. Takový středně můj oblíbený sport běh.

SPEAKER_01 13:48

Já jsem si říkal, co řekne.

SPEAKER_00 13:51

Ale vlastně, když jsme sem přijeli, tak jsem si dala takovou challenge, že jsem fakt chtěla každý den dělat aspoň nějaký pohyb. Což znamenalo v mojí challenge, že to může být i prostě chvilinka na podložce s jogou, jakože deset minut se trošku protáhnu. Že to prostě takový to show-up, že nemusím se vždycky úplně zřídit, ale že vlastně spíš udělat si ten návyk, že každý den tam proto něco vyčlením. Takže to bylo pár kilometrů běh, nebo třeba jsem si šla párkrát zaplavat do bazénu, nebo si takhle dát nějakou krátkou jogu, anebo když jsme na to ten prostor v tom dní neměli, tak třeba jsem si na hřišti dělala nějaký série dřepů a takových prostě věcí co šlo dělat. A dost mě to vlastně bavilo. Takový ten pocit, že když se ti to daří, tak vlastně tě to víc a víc motivuje to dodržovat. Pak jsem měla to zraněný koleno, tak to bylo takový jako střední, ale vlastně jsem si docela oblíbila ten běh v tom, že je prostě jako rychlej. Protože naplánovat si nějakou hodinu jogy, když tady a i vlastně doma, kde jsme, to není úplně tak dostupný vlastně tou lokalitou. Tak je pro mě vlastně strašně moc času. Takže jsem to dělala, ale ne tak často, aby to stačilo na moje uspokené moc. A ten běh mi přijde skvělý v tom, že se prostě rozhodneš. Vyběhneš rovnou z domova a prostě já běhám třeba 30-40 minut aktuálně, ne moc dlouho. Takže to je docela rychlé, a můžeš se prostě rozhodnout kdykoliv v tu chvíli, kdy to je prostě možný v tom rodinném programu. Takže to mi přijde jako taková věc, ve kterých bych se teďka chtěla víc vlastně rozvíjet a zlepšovat, protože mi přijde mega, to jako super doplněk k posilovně, kterou zase chci zařadit až budám v Čechách, tam jsme měli vlastně oba s během stejného trenéra ve Fitku. Tak mají takovýchhle doplněk k tomu. Protože fakt sejtím, že když jsem schopná takhle běhat, anebo i třeba i to plavání měření, tak vlastně si naměřím, že jsem vlastně v té zóně dva až tři i u toho plavání. Tak pak jsem mnohem míň právě tak zadechávám, jsem taková akčnější. Žně jak ten den, tak pak i ty následující dny. Movy ten pocit, že když se mám zvednout z gauče, tak prostě vyskočím. Když jsem to takhle neměla nastavený a neměla jsem ten sport tak pravidelně v tom svém životě, tak jsem byla rozkytlá brambora, že jsem strašně těžko sbírala v sobě v těle nějakou energii na to, abych byla vůbec pohyblivá. A teď je to vlastně tak obrovská změna v tomhle drive toho těla, která si říkám, jako to bych přece měla mít, to bych měla udržovat. A krom toho i nějaký ten pocit, že prostě se hejbu mi dodávalo spoustu takový sebe hodnoty. Víš, že tože udělám něco pro sebe, tak se za to tak vnitřně pochválím, že vím, že se o sebe starám, a pomáhám mi to v tom, ale vnímání sebe jako prioritu.

SPEAKER_01 17:21

To je dobrý. Já jako hodně, bych řekla, mám na to Jaro. Já už to mám, bych řekla dlouhodobě. Jako už podle mě před rokem jsem o tom mluvila, že se nějak necítím, že se nevejdu do svého oblečení, že prostě nosím legíny, protože jinak sedím a cítím prostě to přichou, jak se mi zařezávají ty kalhoty. A jako nesnáším to. A pamatuju si, že jsem měla takové období, kdy jsem se úplně nadkla do toho cvičení. A pak jsem měla takovej zápas, že to bylo skoro jak závislo, že jsem ráno šla cvičit a už odpoledne jsem si říkal, ještě bych šla cvičit, co bych si dopřela. A strašně moc bych se k tomuhle chtěla vrátit, protože nejenom teda psychicky, ale hlavně fyzicky se nějak potřebuju cítit líp. Že teď dělám hodně tu jogu, tak cítím jako v těch pozicích, že prostě v prkně když jsem nebo když dělám tu čaturonku, a si říkám, jako dobrý to vlastně, nebo tady jsme byli na té joze, na té až tance, když se dělá fakt hodně krát vidím. A vlastně jsem říká, dobrý, jako na to už mám tu sílu, ale ještě to není moc nikde vidět. A i jsem byla vlastně na tom inbudem měření. Tam vyšlo, že mám z mýho pohledu ještě vyšší podíl tuku v těle, že mám fakt docela hodně svalů, ale ještě bych potřeba ty tuky trošku snížit a myslím si, že hodně to bude i o jídelníčku. A jako celkově takový té rutině, že já si čkám by tím vlastně zdravě, ale pak si to řekla, to je tohle jsem, tohle tam. Žíkám tak dneska výjimečně. Ono to není dneska výjimečně, ono je to každý den jako výjimečně, takže už to zase tak výjimečně není, že jo? Já turíček ke kafíčku a prostě tyhle věci. No a vlastně vím, že i naše mamka hodně jako teďka řeší, že je fakt ve formě, ale čím je starší, tak tím mi přijde, že je víc ve formě. A furt to říká a říká, jak člověk stárne, tak jako potřebuje ty svaly. A jako držet si tu svalovou hmotu a říkám si, jo, tak já už chci začít, a už chci mít ty svaly prostě, kdy to potřebu. Takže i na tohle se chci taky zaměřit, takže ten pohyb tam mám taky.

SPEAKER_00 19:33

A to Jaro je na to takový fajn, protože se ti chce, že jo, vylažitě. A začíná být kutluchu a jít něco dělat.

SPEAKER_01 19:41

Moje trenérka říkala, že klidně ještě než běh, tak klidně chůze do kopce jako dobrá. Chůze do kopce se zátěží z kočárky. Že je vlastně úplně ideální přemě z toho běhu trochu volí koleno, takže to jsem si nějak furt nevyřešila. Teď jsem si řešila nějaký zase ty problémy zdravotní, že se mi tady objevil exém. A včera jsem si psala s jednou kamarádkou a ta říkala: že ty doktoři často to tak jako odmávnou víš ty problémy, a říkala jsem si, že to moje koleno, že jsem byla u ortopeda na nějaký kontrole, co mám s kolenem, a asi už vás žádný závodník nebude, tak neběhej.

SPEAKER_00 20:20

Tak vám tak děkuji.

SPEAKER_01 20:23

Takže to tak neběhám. Takže já si tak říct přidělám, aby se k tobě na to vyhání, ale já budu jenom chodit rokov.

SPEAKER_00 20:35

To je potřeba si dávat na sebe bacha. Já budu taky opatrná na ty kolena. Ale si tímžci něco, v čem se budu moc zlepšovat. Víš, jako trošku půšno, trošku ještě jako tam cítit nějaký posun. Jo, to je dobrý.

SPEAKER_01 20:52

A potom všichni asi víme, že já mám hodně ráda různý rutiny a takový ten zaběhlý režim. Takže tady si hodně užívám to, že nic nemusíme. Vlastně si fakt hodně užívám to, že holky nemají tu školku a že máme takovej volnější režim. Ale zároveň až se vrátíme. Přesně jak si mluvila třeba o tývo, že si musíš na to hledat časně kamit. Tak já jsem říkal, že jo, mně se teď docela dařilo si cvičit i doma, ale pak jsem si říkal, že jo, cvičím, takže jsem psovi hlavou dolů a na zádech mi vysídí prostě pod nohám a podléza. Ale vlastně budeme teďka holky, že budou obě možná chodit, teda od září do školky, te jinka už na každý den. Tak to je skupina. Teďka je v dětské skupince na tři dny v týdnu. A teďka se právě rozhodujeme, co od toho září, protože bude čas to řešit. S Emičkou začínáme při školy. Neprošte. Nestuji mě. Březnu a nějak do začátku dubna se to musí online podat. A pak ten zápis je ještě o něco později. To už budeme zpátky.

SPEAKER_00 22:10

Já nevím jenom jak to je v naší školce a to posílí nějaký březnový termín.

SPEAKER_01 22:14

Jo, tak u nás doufám, ale já jsem se na to koukala. A že by to mělo být, že prostě online se přihlásíš během března a v dubnu je potom ten zápis. A uvidíme, pak se rozhodneme, protože teda je teď teda, jak si to říká, soukromý skupince a budeme tedy se bavit, jestli ji dáme do té státní prostě, a jak to pořešíme a si myčkou začneme řešit školy. No, takže to, ale tak to je ještě daleko. Ale tak tenhle jako režim vlastně, a to, že zase budu mít třeba i pravidelný ty lekce jogy, na to se těším. Já jsem se těšila, že si od toho trochu odpočím, že jsem si říkala, že načerpám nějakou novou energii a přijde, že jsem z toho nějak vypadla. Že se vlastně těším, až zase do toho zapadnu, protože dneska máme teda v plánu nahrávat jednu lekci jogy, kterou potom najdete pod QR kodem v našem diáři. A teď už asi když tohle je online, tak už ji tam najdete. A právě jsem si to doma zkoušela říkal, jsem si je to mluvení, zase, že mi stačilo dva, tři týdny to nedělat. A už říká, už se mi nechce to všechno popisovat.

SPEAKER_00 23:25

Ale do toho se dostaneš rychle asi. A i ta energie na tom místě, to je takový, jako. Já si pamatuju, natvičování si nějakého referátu. A když to děláš doma na nečisto, tak ti to přijde prostě úplně, jakože se ti to nechce. Ale pak v tu chvíli, když to prezentuješ, nebo když jsme měli nějakou přednášku nebo něco, tak vlastně ti ta energie úplně jako dodá tu chuť to dělat v tu chvíli. Ale to chápu. Když z něčeho takového vypadneš, co děláš vlastně několikrát týdně, tak je to velká pak změna. Tak se zase odpočíneš a já se těším, že pak přijdu na nějakou další lekci.

SPEAKER_01 24:03

Teďka plánujeme na víkend podle mě 11. a 12. Tak dubna, tak v neděli, což mám pocit, že je 12. nebo jedenáct. Tak bude joga v Anešce. V kavárně Aneška. Bude to taková hraní yoga, ta mají celodenní akci na vítání jara a právě budu tam mít jogu, že mi napísala, jestli bych tam nechtěla vést jogu. A domluvila jsem se s nimi, že bude lekce pro dospělý. A potom bude ještě lekce pro maminky s dětma. S těma dětma. S těma dětma. Takže ma dětma. Starší ma dětma. Omizila bych to asi pět plus, ideálně, ale Vincíkový už bude. Vincíková ne. Tak to samozřejmě vezmeme, ale já jsem to teď zkoušela, protože myčka hodně chce tu jogo připravovat se mnou, protože chce to i se mnou přesvědčovat. Ale myslím si, že možná nakonec ten koncept budu muset trochu pozměnit, a že to budu přesvědčovat sama. Protože to vyrušuje. A vlastně fakt nevydržela tu pozornost, ale tak možná to prostě vyzkoušíme a uvidíme, jestli to bude fungovat, protože jsem měla pocit, že to je fakt dobrý nápad. A fakt hezký koncept, že si zacvičí i máma, i to dítě, bude to takový společný randíčko, ale vymyslela jsem tedy tak 30 až 10 minut tu praxi a teď jsme si to tady zkoušeli. A už asi po dvou minutách. Pojďme už dál mě ruce. A pak jsme dělali třeba psahlavou dolů a Emička. Ale ještě ten pes jak vrti ocázkem, jsme neudali. A teď udělali tohle, na cvičení jsme dělali tohle. Takže jsem si říkal, že zítra bychom nebo někdy ještě, co jsme tady bychom mohli udělat jako ukázkovou legci, ještě si to příváš. Vezmeme i ty mladší, ale ty to teda hodně narušují. Ale říkala jsem si, že když pro Mčku 5 letou byl problém udržet tu pozornost tak když tam těch dětí bude deset, jak to bude vypadat. Ale 11. nebo 12. dubna, já vám to napíšu do popisku, bude ideální příležitost to vyzkoušet. A budu ráda, když se přihlásíte a přijdete a vyzkoušíme to společně.

SPEAKER_00 26:25

Uvidíme, zkusíme to. Ale je to super nápad a líbí se mi to.

SPEAKER_01 26:30

Tak si jste vymyslel, aby se ti to nelíbilo. To vlastně bych čemila ten, kdo s tím přišel, že jsem jednou u vás dělala nějakou takovou rozcvičku. A že jsi říkal, že to je dobrý, že vlastně si zacvičím já i ty děti. To by mohla být jako koncept. Tak jsem se toho chytila a uvidíme, jestli to bude, jak říkáte nebo to dělá.

SPEAKER_00 26:51

Takhle. A když je konečně říká mají zuménus možná plus minus. Já musím říct, že se letos dost těším zpátky na tu rutinu. Že tady jsme vždycky byli víc měsíců, a cítím tam rozdíl, že když jsme tady byli díl, tak jsme si sem víc vlastně přesunuli jak kdyby celý ten život. Teď jsme byli tři měsíce a teda fakt jsme si to užili, ale právě to bylo takový intenzivnější s tím cílem nemít děti umístěné v nějaké školce. Nakonec jsme teda měli vlastně hlínání vždycky na dva dny, a v tom dní vlastně 6 hodin hlídání, takže jsme pak ještě měli nějaký čas odpoledne. Ale bylo to takový intenzivnější na ten čas strávý spolu, což bylo skvělý. Fak jsme z toho užili a cíleně jsme to takhle udělali. A teď už se ale zas těším i na to nastavování zase toho systému a takový to dlouhodobější budování. Že mi přijde, že letos víc vnímám, že to je takový jako ohraničený úsek, vyžení z toho, kde doma, je to v Čechách, kde pokračuju s nějakýma různýma aktivitama nebo s nějakým budováním toho života. A že ty tři měsíce budou letos vlastně asi tak akorát, že už se zase začínám těšit zpátky. Což většinou, když jsme tady byli dýl, tak jsem na to byla nastavená jinak. A po třech měsících to bylo ještě, že bylo spoustu času před námi. A teďka to tak jako cítím, že to vlastně tak hezky sedne, a že až se vrátíme, tak bude víc prostoru na takové ty dlouhodobější věci, na které se vlastně už jako dost těším. Taky začínáme řešit co Mato a nějaká skupinka. A on by mohl jít už tam, kde je víc. Asi ne, my jsme to s nimi řešili, ale on vlastně nebude ještě tříletý. A letos tam má jenom pár míst, který budou obsazovat, a jsou tam starší děti, které mají o to zájem. Takže ono mě prostě nedostalo. Takže by to asi nešlo. A takže budeme asi hledat nějakou alternativu třeba na ten rok, a potom bychom ho vlastně zusili tam dát, že tu školku máme hodně rádi na další rok, ale vlastně by se svincem minuly tak bude do školy. Teď vlastně ten rok, co začne vzáří, tak máte ově nebudou třiště a my se začne předškolní rok. Mně to přijde takový na jednu stranu hezký, když ty sourozenci můžou být. Takže tam by byl vlastně vyloženě v jedný třídě, on to je mix věku, takže by byli fakt spolu. Na jednu stranu mi to přijde hezký, na druhou stranu mi přijde i důležitý, že si začnou vlastně budovat vlastní kámoše a vlastní prostor v tom prostoru. Takže z toho nejsem nějak to uvidíte.

SPEAKER_01 29:56

To u nás je to tak, že by byly vlastně každá věný třídě, ale rok by mohly chodit spolu. A vidím tam velké usnadnění v tom, že je vodíš na jedno místo a vyzvedáváš. Protože jinak, když je mám obě vyzvednout spoledne, tak tam pět minut na přesun. A je to takový hektičtější. Ale tak je uvidíme, jak to dopadne. Tak jo, tak to už je mi se svím, protože jsme se nemohli domluvit, kdo se s váma rozloučí, ale je to většinou moje jakože kčová svítá a já se s váma loučím. Takže dusilo rozloučit se pro všechno. Doufáme, že se vám tohle věto podcast povídání líbilo. Budeme moc rádi, když nám necháte v komentářích komentář. A uvidíme a uslyšíme se zase příště u dalšího videa.