Pošlete nám zprávu :-) Send us a Text Message :-)
Někteří se učí cizí jazyky a to jim ke štěstí stačí. Někteří vyučují cizí jazyky a také jsou spokojení. A pak jsou zde jedinci, kteří hledají současně způsoby, jak život vícejazyčným jedincům usnadnit a zpříjemnit. A že to není triviální téma, jak by se na první pohled zdálo, nám v tomto díle krajanského podcastu Epimoniac potvrdila i velmi energická krajanka žijící v německém Frankfurtu nad Mohanem, Kateřina Spiess-Velčovská.
Jedna ze zakladatelek české a slovenské školy, a „Online průvodce vícejazyčnou výchovou“, nám povídala mimo jiné:
My jsme si toto povídání skutečně užily a věříme, že bude bavit i vás a v mnohém jej najdete inspirativní.
Zajímavé a užitečné odkazy najdete zde:
Průvodce vícejazyčnou výchovou
Česká škola Frankfurt nad Mohanem
Slovenská škola Rhein-Main
Czentrum
Pošlete nám zprávu :-) Send us a Text Message :-)
Někteří se učí cizí jazyky a to jim ke štěstí stačí. Někteří vyučují cizí jazyky a také jsou spokojení. A pak jsou zde jedinci, kteří hledají současně způsoby, jak život vícejazyčným jedincům usnadnit a zpříjemnit. A že to není triviální téma, jak by se na první pohled zdálo, nám v tomto díle krajanského podcastu Epimoniac potvrdila i velmi energická krajanka žijící v německém Frankfurtu nad Mohanem, Kateřina Spiess-Velčovská.
Jedna ze zakladatelek české a slovenské školy, a „Online průvodce vícejazyčnou výchovou“, nám povídala mimo jiné:
My jsme si toto povídání skutečně užily a věříme, že bude bavit i vás a v mnohém jej najdete inspirativní.
Zajímavé a užitečné odkazy najdete zde:
Průvodce vícejazyčnou výchovou
Česká škola Frankfurt nad Mohanem
Slovenská škola Rhein-Main
Czentrum
Dobré ráno. Od polednečí večer uposlechu další epizody krajanského podkástu Epimoniak. Tentokrát se zastavíme u energické krajanky Cateriny Spees Velčovské, v Německu, která šíří osvětů jak v zahraničí tak doma, týkající se výce jazyčnosti. Ještě jednou vás zdravý. Mýméno je Alena Cicáková, žív Čilské Lasserie, a tento rok, společně s Alenou Sládečkou s Francie, vám přinášíme další příběhy krajanů či jejich potomků, kteří žijí po celém světě a s vími životními osudy postojči pracíme moh domovinu souvýmečný nebo při nejmenším velmenej obyčejní Skrátka. Lidé, kteří dělají čest své zemi a mohou přidat informaci o zemích, kteří jí a nebudu vdat inspiraci těm, kteří se chystají zkusit své štěstí právě v zahraničí. Katerinu Špí s Velčovskou není přebo dlouze představovat Rázná žena společně s obdomně smýšlejícími krajankami. Nejenže založila českou a posle ze slovenskou školu, jejimž hlavním cílem byla právě výu kadaných jazyků v německém Frankfurtu, ale po letech vybudovali výchovně, vzdělávací, kulturní a společnské centrum Čechů a Slováku.
Speaker 1:A protože katka si je vědomá, že více jazyčnost je v podstatě dar a má mnoho forem Obzláště u děti, snaží se pomoci webinářů, mezinárodních online kongresů, kursů, seznámitý jak lidskou, ale i odbornou veřejnost s tímto pro československou populaci čím dál více narůstajícím fenoménem. Ale my jsme chtěli také vědět, jaké byly její začátky. Pro nás zdánli věznámé v německu A paradoxně názovbu nahem překvapila. Ale o tom všem. Vám povíjíš katka, jako vždy. Jestli se vám líbí, co se tvoří v tomto podkásto, můžete nám přispět na ryze České platformě pikicze, koupitka včo, na bajmi, kofi nebo přímo na podkástové platformě Buzzprout, tito a další užitečné odkazy najdete u popisu epizody. A nyní předávám slovo katce. Výtej katko. Děkujeme převelice, že si našla čas ve svém velmi nabitém programu a přijela pozvání na další povídání v našem krajenském podkástu Epimonyak.
Speaker 2:Já vás zdravím a děkuju za pozvání.
Speaker 3:Já zdravím z paříže, a jsme moc rady, že jsme se tu takhle hezky potkali dneska.
Speaker 2:Já možná doplním takovéto moje obligátní mává vám z Frankfurtu, tak když nejsem vidět. Ale je něco, čím jsem vlastně očinu představuj.
Speaker 3:Já našim posluchačům jenom přiblížím, že katka má za sebou krásnou knihovnu, které se dneska určitě budeme ještě bavit. Takže máme se na co těšit. Ale možná by jsme mohli, katko, začít vlastně tím úplně, co nás navádí k tomu, že ješ 22 let v Německu, je Frankfurtu, co si teď zmínila. Nevím, jestli to tak bylo vždycky. nicméně to není až tak teď v tuhle chvíli podstatné. moje otázka z ní Jak si objevila katka v Německu? Jak to začalo Vždycky?
Speaker 2:zatím stojí chlap. Takže je pravda ta, že já jsem byla takový světo běžín, že jsem vždycky chtěla žít v zahraničí. Ale do Německa jsem odcházala na rok, maksymálně na dva, a jsem takový ten typický příklad, že odejde, ale člověk níní, pán Víček mění. Takže jsem nakonec tady zůstala. Ale nicméně, ty cesty, které mě jsem zavadli, tak byli toho soukromého charakteru, že jsem poznala svého manžela, kdy pro mě bylo jednodušší odejí, protože už v České republice jsem pracovala na živnostenský list, takže jsem neměla stále místo, ale měla jsem zakázky, byla jsem dobře situovaná, bych to tak řekla ale manžel měl svojí práci napevno.
Speaker 2:Takže jsme se rozhodli, že já přijedu za ním a že tady zůstanu rok dva, pak se přeskuhujeme spolu do Prahy. No, nicméně je nastala ekonomická celosvětová krize a nějak ty plány se prosky zborkili. Takže, jestli přišla nabídka, tak přišla nabídka odejd do Kanady a odejd někam do Ázie. Ale já jsem Evropan. Takže jsem manželově řekla, že si můžu kám koli, ale jenom v Evrupy, a kontinent jednodušně neopustím. Ale stále jsme důvodili, že se možná zadaří odjet, ale tak už skat, tady mám svoj roginu, mám tady zázemí, mám tady práci. Takže jsem tady dvaředvací, dva let.
Speaker 3:Tě dlouhá doba, ale ty se stáví viloženě jen nemudila a nemudíš co jsme si mohli přímnout už na sociálních sítích a jak víme i od krajanů, kteří žijou v šudejnde po světě. tak ty si v roce 2011 byla u založení ve Frankfurtu školy bez hranic. Pojďme si trošku říce, kde byli ty začátky, jak ta myšlenka vůbec vznikla A co jsem si všimla já. tak ty si nezaložila hned školu, ale začali s té školkou a až postupně se to rozvinul do školy a kulturního centrá kníhovny a tak nějak se to nabalovalo asi všechno, co bylo potřeba.
Speaker 2:Ta cesta byla hodně dlouhá. Původně jsem člověk z marketingu, s oblastky marketingu. Pracoval jsem v České republice, v Medích, takže jsem si hledla tu práce i tady Ve stejném oboru. Nicméně jsem docela tvrdě narážela, protože v tom roce 2002, když jsem odcházela, tak se mi běžně stávalo, že jsem mě ptali, jestli jsem jen když v živokě viděla faggs, jestli víme, jak vypadá počítač, Což tak Pro mě byl šok, protože jsou to sousegi. Česká republika je na internetu, všechno jako všechno bylo digitalizováno. A když jsem dostávala takové otázky v televizí, v rádí, tak jsem vyhěla jednu věc že jak tomu člověku odpovím, jakkoliv, jsem prohrála, protože bůz něco udělám, idiota já, ale nebo proč stejně tu práce nedostanu. Takže tam jako jsem vyhěla, že ta cesta asi nepůjdu.
Speaker 1:Takže na tebe koukali zpatra.
Speaker 2:No, hodně, hodně to bylo opravdu o tom, že když byla asociace jsem z České republiky a dělá marketing tak tam většinu ty asociace opravdu byly skáčeme tady po strome, kráde, že prostituce, něco jako by profesní horázu se tam velmi těžko hledalo. Ve chvíli, kdy jsme se bavili ale přeba o oblasti kultury, tak naskakovali asociace je pohádky a řemeslníci. Jo, že opravdu jako hodně to bylo o těch asociacích a i o těch zkušenoste. Ale byla tam jako by hodně takových témar, kdy jsem věděla, že když třeba jsem pracovala potom pro PR-agentury, pracovala jsem tady pro banku, tak jsem měla dobrou práci, velmi dobrou práci, ale vnitřně jsem prostě tam nezapadala, vnitřně jsem cítila, že stejně vždycky budu dělat jenom to, co jsem jako by v ovozokách řekne, a ta očekávání tam nejsou až tak velká. Je taky pravda, že dneska ten svěd je někde úplně jinde.
Speaker 2:V tom roce 2002 hodně těchů odcházelo přes agentury a ve chvíli, kde ten člověk, tohle to opravdu byla jedna z věcí, které jsme si začali všímar. Když ten člověk jsem odcházel skrs agentury jako specialist, tak byli jako specialista brán, protože proč byli doselze na nějakou pozici, kterou potřebovali. Kdež to tě, kteří odcházeli a žádali to práci v souky, že řekněme s Němci tak jako vždycky, tam byla ta ználoz lokace lepší ználoz Němčiny. Já třeba pro mě byl šokte hrá, že já jsem měla dobrou ználoz Němčiny, ale hořší ználozky Angličkiny.
Speaker 2:Kdybych ve Frankfurtu měla lepší ználoz Angličkiny a hořší Němčiny, tak to pro mě bude mnohem jednodušší. Joži, ono to byla koby otočeno tady, tohle to. Ale je to taky dáno tím, že v Frankfurtu je prosky multikulturní město, je tady spoustá anglickéhovořící, je tady spoustá cizincu, kteří tady žijí x-led, a oni nepotřebují umětu Němčinu, protože tady prosky projdou z toho angličkina. To byl opravdu jako vývoj Tehodně zajímavý. Tady je vtipná jedna vědře ono se to stává, ale i do dneška že opravdu s některými Němci, když se člověk baví, tak oni ani neví, s jakým státem souvist sousedí. Joži, opravdu neví, že jako česká republikáři s nimi sousedí. A tohle pro mě byl šok.
Speaker 2:Byli situace, kdy jsem opravdu pracovala pro mezinárodní velkou banku v oblasti komunikace, marketingové a podobně, a tam jsem zyskela, že vlastně tě opravdu bohatí, kteří rozhodují, tak když mají tipe níze, tak oni jezdí nadvolenou do Vlké Britány, do Francie, prostě Hawaii a podobně. A když jsem se jich zeptala, například když si jen byli vdrážděanej, že do východního Německa, prož bych tam jezdil, nikdy Joži, opravdu tady existuje i velká část Němců, kteří oni nemají potřebujet ani do toho východního Německa. Tak, časem se to mění. A opravdu Praha v těch posledních letech.
Speaker 2:Člověk to vnímá, že je to by top, že je známá, že opravdu je i vnímána v nohem pozitivně, ale ještě pořád někdy je tam takový ten závoj toho no jo, špatní hotely a okrádáň, a kde si co si, když si jich člověk zeptá, kde jste teda bydla jenom měli, jsme hotel. Pak, když jsme tam 20 euro za noc, tak jako co jste čekali? Joži, opravdu, to je přesně. A třechy bylych levní, levní, všecko představa levní. A když jsem přijedou, tak vím, že třeba z mojí kolegní to bylo 2007,.
Speaker 2:Tak moje kolegně přišel a říká, že tam máte metro, a říkám ano, už asi 40, ale říká ale takhle modern to ani tady nemáme. A říkám ne, to je normální. Joži, opravdu byly takové jakho kdy k rády absurdí diskuse, jak si kdy to tady líbí v Německu, jako že máš třeba teplou vodu. Jo, kdy pro mě, a tohle to bylo třeba, ale i v rámce rodiny, že tohle to byly opravdu. Ty přestavy byly hodně, hodně skreslane. Je třeba.
Speaker 2:Ale taky říče třeba hovoříme u částky rodiny, která byla československou, bývalém komunistickém, což jsme se bavili o roku 1985, českočím rok 2007, ale oni pořád želi v tom noce 1985, že to je stejně, že jako je spoustalidí, kteří nedokázali pro sebe nějakým zprůsobem zrealizovat, že i tamto funguje tam nějaký vývoj, že vývoj se věci se mění.
Speaker 2:Pro mě to, že jsem tady na tohle to narážila docela často, tak jsem prostě dospívala i k tomu, že jsem si říkala tohle to není můj svět, tohle to je jedna z věcí, že si cihláme tu svojej profesi.
Speaker 2:Ale lidi na který jsem narazila, ale nebo situace, do který jsem si dostávala, tak jsem jako já jsem se nechtěla obhajovat jako proč nemám důvod.
Speaker 2:Jo, a vím, že jsem potom začala pracovat tady v té největší katedrále ve Frankfurtu, hlavně z toho důvod bych si udržila jazyky, protože jsem měla stach po těhletek, že přistánou mluvit slovenské a polské a že prostě postrácí mi o tady tohle to, a tam jsem najednou měla možnost hovoríze se ruský, jo, a prostě vytahovat to někdy anglické a tak jo.
Speaker 2:Takže já jsem byla za to hrozně mozráda, no, a pak jsem tady poznal jednu češku, která pracovala také tady pro jednomuzeum, no, a řekli jsme si, že bychom můhli uskutečit nějakou akci pro místným krajany, nějakou pro hlídku města, že to prostě máme nastudováno, víme to to měco, tak jako proč ne v Čiškině? No, a uspořádali jsme i, a pak jsme štějí na kafe, a najdnou jsme slyšeli je mi tady žijeme 40, 50 let a naši v noci neumí česky, a bylo by fajt, kdyby byla nějaká možnosti setkávada tam vlastně začala vznikat, tam šlenka, tam to začalo. By přesně o tom, že něco takovýchho by vlastně bylo fajn. Mě jsme měli bezdětní, neměli jsme děti, nebyla představává.
Speaker 2:Ale já kým, že mám ješky navíc vysturovanou i pedagogiku, tak ono se to někde začalo v tom pozadí propojovat marketing, media, finance, škola. Mohlo by to fungovat. No, to je přesně to, že tohle to byla vystro, a mě příšle na prokin, že bych jako by hledala na jednou se začali otvírat úplně nové dveře a já se zdělájo. Tak já do toho půjdu, ale půjdeme pomalu, půjdeme pomalu a zkusíme hledat možnosti, jestli vůbec to realní je, co všechno pro to potřebujeme, protože na volné noze živnostenský list, dania a tak dále. Jsem jelala v Čechá, ale tady za kým to bylo všechno v té fáze zaměstnane. Takže jsme potom začali šlapád, a proto jsme začali toho školkou. Bylo to vůjnoru.
Speaker 3:A jak dlouho to teda trvalo, když jste si poskládal tu puptávku z vašeho okolí, že by mohlo vlastně to být všechno na začátku, o té škole, o té češtině, Slovenštině. Tak je dlouho to trvalo, nejde od té první myšlenky, než jste otevřili dveře těm dětem a rodičům.
Speaker 2:Ono to jako tak zni strašně hezky že, než jste si to poskládal, ale byl to rok práce, byl to rok práce a byl to rok neuvěřitelných zkušeností v zletu a pádu, protože Ale to je strašně rychlý.
Speaker 3:To já jsem čekala jak prostě hodně let, protože tady se bavíme o škole, jako to není jen tak. A měli jste nějakou podporu od státu, od ministerstva školství, nebo jak to jako funguje, když si řekne člověk chci založit školu vím že tebe inspirovalo konkrétně ten příběh vlastně z Francie a vůbec nějakého vzoru těch škol bez hranit, jak funguje v tom stát, jestli v tom funguje nějak ambasáda a konzulát nebo ministerstvo kultury, školství, jak vám jako pomáhal v ten stát.
Speaker 2:Tak na začátku, vůbec to řeknu narovinu, ale v poslední době hodně Opravdu, tam se hodně změnilo. hodně se změnil přistup, ty dveře se začínají otvírat sami. A kdyby hneda srovná tady a to se nám třeba stává, když nám jsem přijde nějaký pracovný z České republiky, nějaký úřední, tak už vždycky zepadne otázka A jak to funguje v němec? a ty služby, když srovnáte? Jo, takže musím říct, že v současný chvíli se to jako by překotilo, a já tomto ohledu musím říct, že na Český straně to funguje krásně, na ty německy to vůbec nefunguje. Jo, že opravdu mám velmi dobrou skušenost, ale zase, jako na druhou stranosti, nejelám iluze v tom, že ta skušenost nepríšla sama.
Speaker 2:Je to o tom, že jeláme spoustu zajímavých projektů, že máme spoustu lidí, kteří se nabalují na ten projekt, kteří jsou velkým přínozem. Takže de facto si myslím, že v některých, kterých jsme i atraktivní partnaři, že v tu chvíli je to i zajímavé. Kolik lidí teda máte, 29 lidí je zapojený do projektu, jako české i slovenské školy, aby fungovali. a je třeba si ale představit, abychom utáhli z toho daněvého lediska. tak jak to tady je, tak je to pořád o takovém tom kličkování v různích možnosti hnezizkového sektoru, což znamená, že nemáme stále zaměstnance, máme i zaměstnanecké slouvy, ale každý člověk, který tady pracuje, tak pracuje iškě někde jinde Nyní toho pravdu, že by ho to uživilo.
Speaker 2:Takže si přistavte, že opravdu tady máme třeba učitelky, které jsou tady nějakých 10-11 let a pracují těch 10-11 let 6 dní v týdnu, 5 dnů u sebe někde v práci, která je živý, a ten jeden den u nás, kdyby my plakíme, taky to je třeba říct, že my nejsme škola která by očekávala, že učitele budou pracovat ze darmo. to v žádném připaginé, protože já jsem byt to sně přesvěčená, že nezysková organizace neznamená, že pracujeme ze darmo. to prostě není charyta, je to pouze danové zvýhodnění. A pokud chceme poskytovat kvalitní službu a já nechci mít vysokou fluktu a cíli dív týmu a chci, aby ta služba nějakým způsobem pro rogiče vypadala, tak je prostě musím zaplakit. Tady jde jsi opravdu o to naplnění těch představ, co jako škola jsme rogičům schopni nabídnout a zdá, vůbec jsme schopni. je školu opravdu nedonení, tak, abychom mohli nabídnout zaměstanecké smouvy Nes je to tak, že máme otevřené tři dny v týdnu, kdy vy učujeme. už to není jenom jeden, ale tři dny v týdnu, a nabalují se na to ještě další věci v sektoru online, abychom mohli opravdu plnohodnout mě i z toho finančního hlediska nějakým způsobem fungovat.
Speaker 3:A jak ty začátky vůbec fungovali, když nebyl pohráně, internet, sociální sítě? Jak se lová z ty lidé vůbec dozvěděli, že jste vylepovali ste někam lístečky na lampy a do metra, nebode obchodě a ků jako otvíráme českou školu?
Speaker 2:Přesně tak. My jsme rozhodili sítě do krajancké komunity. Vím, že několikrát se nám stalo, a bylo to opravdu i u některých úředníků chceme založit českou školu? byste se totálně zbláznili. Stávalo se nám to i u některých krajanů. Kdo tam bude chodit, úplně takto stav kdo to opadli na hlavu. Ale ta představa opravdu byla o tom, že my jsme ten první rok jako bylo nejhorší odhadnout vůbec, jestli to nějaký smysl dává, jestli to nějaký smysl může mít, jestli vůbec níkdo přijde. Vým, že jsme měli přeboj. Jeden nápad, jeden nejmámen. Tak otevřeme ploské skupinku u mě v obýváku, bude tam 5 dítí a gotovo. A to jsem já řekla, že já do toho ale nepůjdu, že pokud budeme dělačkolu, tak chci vědět, že ta škola bude fungovat profesionálně, a chci vědět, že když ty díky dovrší v jaku šeskile, tak co se bude dít s níma. To znamená, že přibíšte děnou o tom, že vystředim někde zbokuho školka, vstetkáme se v obýváku. Bude to fungovat, a co dál, mě nezajímá.
Speaker 3:Takže vlastně vystep, proto byste potom na to navázali, s toho školou na toho školku.
Speaker 2:Přesně, no, ale ono to opravdu bylo nejdřív. Takže já jsem obtelefonovávala úžady v Německu, nejdřív město Frankfurt, potom okres Frankfurt a Ophrmbach, potom spolkovou zemi Hesencko, aby vůbec získila koncentracii Čechů tady v okolí. A v těpný bylo, že ve Frankfurtu jsem se dozvyhela, že tady žije 700 Čechů, a v Hesencku, v té spokojné zemi, jsem se dozvyhela, že tady žije 300 Čechů na celém Hesencku. Jerzke, ta čísla vůbec, ale vůbec neseděla, odzvora dolu, jo. Takže my jsme získili, že nejenom ta česká strana neví, ale ani ta německa neví, že ti u řednici to nemájí ani propojené, co se týká třeba hlášing úřadu, kolik císin jsou tam přijít destatistik, a tak toho bezpozrišne nefungovalo. Takže my jsme opravdu.
Speaker 2:Já vím, že já jsem potom obtelefonovala český školy v zahraničí, protože fungovala už kola v Míchově, v Berlíně, fungovala škola v Paříži, v Londíně. Takže já jsem jako by telefonovala a ptala jsem se, když to rozížil, jak to vypadla. Všichni mi říkali by která, kde se vám přijde, 10-15 děkí. A to jsem si říká to nazbíráme, toho se nebojím. A 6.12.2010 jsme uspořádali první zkúsku ve Frankfurtu, takový malinka tým místnostky, kterou jsme si pronajali v jednomatrském centru.
Speaker 3:Promiň, a tak to byla krásná Mikulážská.
Speaker 2:Ne, no, to, ano, to byla krásná Mikulážská, a pro nás to byl nádherný dárek, protože já si pamatel, že opravdu já jsem byla za x úředníky a každý se nám opravdu vysmál. Pak jsem přišla za Markinem Kraflant, který byl v té době řigitel Českého centra v Berlíně, a on řekl jo, superná. Pak podpořim Uplně jako nic. Ale jsem zůstala všoku, že prostě první člově, který jako neměl pochydnost vyjel, mě po prvé vživokě nevědělala, jako řekl jo, tak řekl aha, tak je to dobrý. Volala jsem luci Slavíkové, boucher, nemříkala jo, jako si chcete, tak jako vám pomůžeme a uvidíte.
Speaker 2:Takže my jsme je to, že z tého 12 i pozvali do Frankfurtu, což jsme napsali na té pozvánky, a opravdu jsme je vylepovali v kníhovnách, vylepovali jsme je prostě v supermarkete, takové te inzera, ty koupí prodám. My jsme rozhazovali sítky, kde se dalo no, a do té malým místnostky, která měla asi nějaký 20 lidí, tak byl prostě plnej sáv, přes 100 lidí. My jsme se zostali úplně všoku, protože my jsme vyjeli, že tu místnost budeme mít pronájemutou každou sobotu na hodinu, a tak jsme to začali rychlé počítat a jsem říkala dobré, holky, to musíme ustát. Tady to dlen z toho prosky řekneme, že otevřeme 3 přídy a to vyjednáme nějakéko s kým vedením tady broučci 1, brouci 2, brouci 3, po sobě dotý 6, 3 dý, a ovidíme, a měli jsme tam nachistané přihlážky a jsem řekla takhle jako opravdu strašně hloukou větu, v tu chvíli, kdy jsem řekla pojíte se, jako je vás tady strašně mnou, co máme v plánu točí. No, to chceme děla.
Speaker 2:Jedna skupina maksymálně 15 děký, více tady nevleze. Takže jako do 3 příde, ten řív mele, a nám se tam těli malý pomlákili, A jsem jako opravdu toho 6.12. Večerě jela, jdeme úplně všoku, a říkala se ty jakomu řemšem čkolku, ale my nemáme prostoru, nemáme učitelky, nemáme jít, jako super. A to byl fakt jako ten prosynec. Takže my jsme věděli, že jako prvnímu letním polo leky rozjedem.
Speaker 2:To znamená, že první tyden v unoru musí všechno fungovat. No, a tehle začali potom jako opravdu vyjednávání, hledání koncepce, všechno, co jsme začali staví na nohy, aby to bylo jako by fungovalo. No, až 4.2.2017 se otevřela školka. No, ale opravdu ty podmínky byly partizánské v tom ohladu, že jsme měli jedno i jednou místno v tomaterském centru a tě rogi nefakt čekali, a to se střídalo jeden po druhým.
Speaker 2:Takže my jsme každou sobotu ten první plóro začínali v osuma, končili někdy ve 12, než se nám ty skupimky jako prostřídají, jsme tam takové čekárnu, kde jsme si pak išky s gitmi hráli a tak dále by čekali na sourozence, a vzáží se otevřela malo třídka a první stupeň, a malo třídka, druhý stupeň A potom další rok už se to začalo po těch třídách jako by rozi, že už to začalo nabíhat, že jsme opravdu dostpěljaž do stády a když jsme měli třeba 120, že se to začalo hezky nabalovat. Takže tak nějak byly ty začátky, ale to se pořád pozor na to, že tady měli jsme se pořád od české škola, protože ta slovenská škola k tomu přišla až v listopadu 2020 a ten online projekt, o kterém se bavíme, zážít 2021, že ten spát to nabralo opravdu tak až ty poslední roky.
Speaker 3:To se bavíme opravdu od více jazyčnou výchovou. Jenom to tady chci říct, o jakém projektu online se bavíme.
Speaker 1:Ty umíš krásně slovenský. Je to daný tím, že si vyrostla poblíž slovenských hranic?
Speaker 2:Já jsem jako ze Sleska. Ze Sleska, kde prostě jazyk se nevyhnete, tam je opravdu, hovorí se i po našimu. Takže je to taková hatma, patilka, češkina, polškina, slovenškina. Ale je pravda, že já pocházím i z Roginy, kde babička mluvela magiarským, dědala ten velčovský, stará, stará psa, cíforma, bylo pravduským dvojítím V takový to přeskrutnutý cizovoský. Moje matka pochází se slovenska, vyrostala se maletera v Čechá. Mám české školy, ale byly jsme tam pečení, vaření. Když vtrávíte dva měsíce červené cerpen na slovenskou tety, a každý 14 měsící je pravidelně, protože to byla povinnost, tak to nikde zůstane. Ale je pravda, že když jsme rozížíli slovenskou školu, tak já jsem byla teda infarktovém stavo, protože já jsem nějaký 10 let nemluvela slovenský, že jsem zriklal tohle to, proč nedám to uvidíme.
Speaker 2:Ale měla jsem, poznal jsem nebo se známila jsem se tady s jednou slovenkou, která měla taky malé celé a říkala jihopojme, do toho, to bude super. Tak jako co koncepci máme, všechno máme, tak to přelijeme na to slovenskou komunitu a nějak to pošli, fungovat bude, jenom, že se pořád vavíme o listoparu 2020, to znamená tvrdý covid, zákazy, styku, vůbec nic fungovat nešlo nebo nemohlo. Takže jako ten krok, že tohle byla hodně odvážný, hodně taky takový Pelený zboku.
Speaker 3:Já jsem si všimla, vy sídlíte teď budově u lesa a u vůbec. jsem si říkala, to je paráda, ve Frankfurtu takové místo najít. To je veložitě, zázrakné, nebo sepletu, jak si vám to podařilo Zázrak ten prostor, co máme je.
Speaker 2:Ale větší zázrak byl to ustát u rodičů Ten přesun jako změna adresy. Ale hlavně jak ho pojíte se za prvý. Ten dům ve kterém jsme, je z roku 1978, má své mouchy, má spoustu můch, ale je to při zastávky od hlavního nádraží, takže relativně v centru. Máme tady les, máme možnost používat školní zahradu, máme absolutní svobodu a příjnám jedno celé patro. Takže my jsme opravdu tím neskutečně hodně získali, ale bavíme se o prostoru relativně malém. My jsme předtkým byli v soukromé příjazyčné škole, která má velmi dobrý zvuk a kde byli prostoru nějakých 800 metrů štvereční. Jako pravdu hali, nádherný hali, jenom, že covid zapříčí. Když jsme tam byli v podpodnájmu, to oni byli už podnájmo.
Speaker 2:A mě ještě podnima, že město Frankfurt zablokovalo veškeré smlouvy. Zčekíme subjekty. To znamená, že ve Frankfurtu bylo přestřice škol podobného typu jako jsme my, a víc než 50% ukončila činnost, protože nemělak vdeučit. My jsme vříjnout 2020, byli přesně v té situace, kdy jsme věděli, že musíme prič. Já jsem obtalefonovala asi 80 škol, kde všude nás odmítali dopisu. Jsme měli rozeslaný, jak se an nebylo, nebylo prostě zbytky. A pak najnou jsem narazela na nějakou školu, pomocnou školu, takže bylo sposký ženými dětmi, kde byl ale někdo, kdo měl české předky, a ten člověk mi sám řekl jako to je, nedostanete nikde zase podnájem. Na to zapomeňte, protože je tohle to na řízeně. Já jsem zostal. Však však, a já jsem ten telefón složila a tyk jsem si jelá a řekla jsem si ty desedlečkoli je za hrám. To je zavřen.
Speaker 3:Jaká byla postatá? co zatím jako stálo?
Speaker 2:Covid, a opravdu ta hiděná, neskuteční stráha a to, že je opravdu, že tohle to fungovat nebude. Takže z toho důvodu je všechno bylo vždy zavřené. Takže my jsme opravdu zase strěla z boku, skočit do toho, a kdy já jsem opravdu potom asi potídnou bezesných nocí jsem zříkala tak zkusíme jít do vlastního nájemu. Proč kdo utáhneme nebo nás to smete, tak mi námožnost nejí, protože je pravda, že v tu chvíli stojíte v situaci, kdy už máte desedle, takže díky, ve škole už máte jako první absolventy. A jak se mám postavit před ty rogiče a říct si m'am prosnory odzíčka, nic. Takže my jsme prostě k 39. M museli ukončit nájem, a 1. 10.
Speaker 2:Se oběhly tady tyto prostory, viděli jsme jich mnohem víc. Ale tohle dlensto nám je byla tady strašná práce, protože my jsme si tady museli sami postavit, sději sami jako na zase dvěře, že my jsme tady jako trávili přití dny podzínních prázdni celý učitelský tým, a my jsme tady makali jak šruby, a to dostanem prostě do nějakého stavu. Pro mě ale bylo ta zahrada, která tady je, a ten les, tak to bylo pravda jak sen. Takže já jsem si v duchu říkala, jako ješi šmary se bude prši, kdy se bude škare. Tak já prostě obědnám maringotku na zahrou by, to je jedno, ale prostě já tady chci bůstanem zništ. Jako mě to bylo už jedno. Já jsem prostě vyjdelá, že jenom tím rogičům nemůžu říct, že to končí. Takže my jsme si říkali, jak ujdem do toho. Je pravda, že teda i nám někteří rogiče potom odešli ze školy, protože se jim prostě rozplenulá ta představa toho luxusu pro maksimálně velikých prostor, ale tam přeba jsme nemohli chodit ven. Je to prostě tež vždycky o tom někde něco.
Speaker 3:To je to co mě na tom naprosto okouzlilo, protože to já si tady cenním trašně moc v pariži, když zrovná žijeme a běti chodí do školy někde, kde je kousek do parku a kde je několikrát za dne do toho parku dou, a my můžeme, když koli vsi věc někde na kole, protože jinak jsme prostě ve městě, kde je velký hluka, hlučnost, doprava, prašnost. A když jsem viděla na vaších webových stránkách fotky, tak jsem si říkala to je ráj, jako pro děti z města, z rodin, které žijou prostě někde v centru. To je přece zaonměnujet s někam trošku do přírody a trošku dál z toho centra. Takže mě se to zdálo jako mě z mého pohledu, mě je to připraha. Pro děti si neumím nic lepšího ani přát než to, aby mohli trávit čas i to učení prostě v enku, v přírodi. Mě je to připraha naprosto genialní. To je vůžasná kombinace.
Speaker 2:Je pravda, že to je našesíla se myslím dnes, že to, co začátku bylo přijímáno z růzmaky některými, tak se ukázalo jako krok opravdu dobře, protože ve chvíry tady začali lockdowny a nesmělo se vzubec učit a podobně, takhle pořád bylo možný, se se zetkávat níkde v enku. Takže nás to vlastně zachránilo. Nás to zachránilo v tom, že my jsme z výukou mohli pokračovat. Všechny ostatní školy měli zavřené, sobotní se nemohli setkávat a my jsme jeli dál. Ale ten důvod byl i ten, že tady lockdown začal 13.3.2020. Jsem vdubno všechny naše učitele poslala na školení projekt Učíme 7.0.
Speaker 2:Lezve škole v České republice, který je online, takže oni už byli naučení, že jednoduše už věděli jak to uchopit, kde, jak začít, co k jim dětem nabídnout, a to se už potom jenom tady adaptovalo. Takže dneska je to opravdu o tom, že když jsme se se naskěhovali, tak protože tohle ještě je třeba si přestavit, ten důvod, které my jsme Tak tady před námi byla servicení organizace která dodávala jídlo na letišky. My jsme upravdu asi 5 km od letišky, ani ne. My tady máme krásnou platformu půlhodiny pěšky od naší školy, kde máte letišky jak nadlání a Franko dvidíte jak nadlání, prosky sen. To znamená, že tady je to podle toho vypadalo a ta představa, že budeme pořád zavření, tady je prostorá Do hromady, byla spíš takové, jako že ne jdeme ven, a na jednou se i něco začalo dít na té zahradě.
Speaker 2:A máme třeba úžasnou paní učitelku a mičku, která každý rok nájáře z rogiči vyží na zahradu a gjelají bosonošku, bosonohou stesku, což pro ty rogiči je úplně gjely, ale je proč si hrábnou do hliny, a díky pomáhají. To znamená, že my začínáme osmtrice zvíjúkou, oni by třeba v deset mohl jít do mou. Oni tady jsou do jedný, do dvou, grillují neoprosky, si povídají, dovezou se buhty, dovezou se cokoliv. Máme už nakoupený svůj zahradní rozkládací nabitek, a díky pomáhají, že když je potřeba, hodí se to ven. A i fakt ten, že když už počasí doholí, tak jsme fortvenku s getma, že tady v těch prostrách skoro hudba znej jsme. Máme dokonce i jedno paní učitelku, která učí broučky, dvě, což jsou skupina děkí čtyři, tři, čtyři roky, úplně mrnouzci. Taj sním malenku pohřá, tam je úplně jedno také počasí. Rogiče jsou zkými, jako bys rozumění. A dnes, když mě někdo příděl řekne to se mi nelybí tam, to se mi nelybí, to nám nesedí tam, to nám nesedí Jako. Jo děkujeme, je to dobrý postřech, ale pokud je toho tolik, tak nejch jsme škola pro vás.
Speaker 1:To jsem se právě chtěla zeptat. Měli jste třeba ze začátku, když jste zakládali tu školu jako bezdětné, měli jste někdy nějaké překněme, nepríjemné komentáře ze strany rodičů, že to třeba nebude tvé sták jak oni by si představovali, a tak dále? Nebo že tomu nemůžete porozumět?
Speaker 2:Určitě, samozřejmě Samozřejmě. A je pravda ta, že ty první 3-4 roky jsme se učili, kde jsme taky se snažili maximálně víc stříd, protože jsme A to je jedna z věcí, kterou se jako snažím dodržovat dnes, když z rodiči diskutujeme, když im nasloucháme, snažíme si víc stříd, ale prostě máme svá pravidla, a oni hneupuskíme, tu znamená, že buk si to sedne nebo nejsme ta pravá škole. A je pravda ta, že mě jsme měli na začátku takový proskyta německá škole a má tam svobodu, a když tady stříháte a tvohříte a náš kluk nechce stříhát, tak prosky tříháte nebude, a jako nechce ho být, a tak jo. Takže my jsme si začálko říkali, jak se k ráčském naložili, tady to neslo, protože všichni tvohří, ten klucín asi sedne do roho, nechci dělat vůbec nic dohromady turcovatí. No že, ono se to začalo, protože obracat i proti tomu jazyku.
Speaker 2:A pak mě učitelky s kým začali pracovat nějakým způsobem, a nakonec se ukázalo, že ten klucín je stršně rád stříhal, střešně rád pracovat, a hroznil, to bavilo. Ale bylo tam něco, kde měl naučený, když řeknul, že ne, tak to busky všichni respektují a je to. A pak jsme se naučili, jakoby odpovídám nejsme ale česká škola, nejsme měl nejmecká škola. To znamená, že vysřícháme, tak budeme stríhal.
Speaker 2:No jako on to zkusil ze začátku. My jsme se snažili, taky vychází strícal. Je to pravdou, něco, co se ukázalo časem, že i rogiče to začali oceniova a že ono to začalo fungovada. Tady, v tomto ohledu musí malé říct, aby jako nedošlo v nějaký milný představě. Já nemluvím o direktivní škole, protože kdybychom byli direktivní škole, tak nám tady tedy děkí prostě hodí nebudou. To je logický. Ta škole musí v první řadě děkí bavit, a to je jedna z věcí, kdy já jsem o tom byto sně předzvědčená. I lidé, kteří jsem chodí pracovat pro nás a učit, tak já jako řekitelka školy, tak mojí povinností je připravitmu podmínky ktej práci, tak aby ho bavila. Neho tady se kýdovat, co bude dělat, co nebude dělat, jakým způsobem. To znamená, že náš pláním řekne, jaký má cíl a co má dosáhnout, ale to, jakým způsobem ten cíl dosáhné, aby to dávalo smysl, už nechávám na něm. Takže je to takový ten mix té svobody s učitým vyhraněným cílem a mix toho, že kdyby to toho učitela nebavilo, tak to nebyl bavila v iraní to dítě. Ale i přesto všechno, já jsem by to sně přesvětčená i pokud zkušenoste, kdy i sama už mám těti, které navškyvují německou školu, a jsem i v kontaktu se spoustou rogiču i na celém světě, kteří navškyvují školu v zahraničí. Český školství patří mezi jednozně lepší. Tady tohle to, jak se na mě někdo hněvá nebo nehněvá, mě hrozně srce. Rvoucí jsou diskuse na internetu, hlavně učitelů, kteří si stěžují, a poznámky novojou český školství, co bych chtěkal.
Speaker 2:Většinou jsou odlíteří v živětě v zahraničí neby, kteří vůbec ani neví, a tady tohle to jsou věci, který se nám jako krásně ukazuje, protože naše škola třeba partici poje na Erasmus programech, takže k nám je z studenky v rámci Erasmu a skoro všichni potom absolvování odjížději. Kde říká, že jsem úplně v šoku, jak tam funguje německý školství. Já jsem úplně v šoku, že něco takového možný je. Jo, kdy opravdu si sami o ní jedou do toho zahraničí učice a kouka, tak jako vidět, jak to prostě v Čechách nefunguje. Ale do české republiky se vrací, z kými žižíšme tak rád, že to prostě v Čechách funguje, že to je prostě jinak. To školství je prostě představený jinak.
Speaker 3:V čem ty vnímáš teda hlavní rozdíl oproti tomu němářskému školství? když to říkáš, tak evidentně víš o čem mluví.
Speaker 2:Spolehlivost, absolutně z mýho pohledu spolehlivost, že když mám díky přihlášené do školy, tak vím, co to díky se plusmínu znavočí. Vždycky je to taky o lidé, že to taky hraj očitou roli. Ale mě se třeba běžně stává, a těka z Manžela měli spočítáno za tady toto polo letí díky, měli 23 dnů volna. Prostě škola vám vyhlásí dva dny předem, že budou mít pravidskou poradu a zavřou, a vůbec je nezajímá, jestli pracujete, nepracujete. Jo, to díky nemá obědy, to díky nemá družinu, protože v tendence rozhodne, že učitelka nepríšla do práce. Tak zavřou A vyplakíte ale pořád plnou sazbu. A my jsme na státní škole, pozor na to. Já nemám díky na soukromé škole.
Speaker 3:A platíte stejně. Platíte peníze ještě za něco.
Speaker 2:Stejně platíme peníze. Samozřejmě platíme za všechno. Když vám třeba opravdu se stane to, že díky, máte nemocné doma 14 dnů, plakíte obědy celou dobo je nemůžete odhlásit, protože oni to mají spočítáno takovým způsobem, že se to rozpočítáva na ostatní děky a platíte obědy když ta školka zavře, protože ní bylo nemocný personal, tak to musíte pochopit. Ale ten personal musí předstávat plat když je nemocné, protože je to za nemocenskou. Takže platíte dál. A pro mě třeba šokující je to, že to je normální a vychvěle 19. Jste skěžujete nebo řeknete, že takhle, ale asi ne, tak se na vás každý kouk, ale kne samozřejmě, že to je normální, protože to normální taryf těch podmínkách je. To je třeba, nebo co, co třeba já absolutně jako opravdu s kýškým srdcem překouzávám, že mám děky 1., 3. A 4.
Speaker 2:3. Děky vůbec dostat do kroušku je nad lidský úkol, protože ty kroušky jsou všecky vybukovaní, nikde. Tady nemáte domy děkí a mládeže, nemáte tady možnost, děkí rozvěd, myslím až ve 4. 3. Našeho si na naučili plavat, protože proč je před kým nebyla možnost hodá na žádný kroužek, protože bylo všechno vysprodaný. Jako nedostanete se, jsou všude pořadninky. Ta nabídka v tomto ohledu je opravdu udělána, takže poptávka je mnohem vyšší. Je to, kdo dřív přijde, ten dřív mele. Záleží i na tom, jaké oblastky žijete. Frankfurt prošký je tady velká koncentracie líbí. Takže my třeba opravdu to, co si myslím, že i spoustorogiču ocenujeme v mnohá sněrech i suplujeme tady, je to, že máme hudymý kroužek, gyvadalní kroužek, kroužek stavíme s Merkuré, vlastně vymýšlíme blbosky v tomto ohledu, kde to díkem může rozšiřovat si slovní zásobu, kde se může nějaký způsobem projevit, je to mimoškolní prostředí, může být zapojený do nějakých projektů, protože v němetským prostředí, v svojím prvám A dotuje vás tedy nějak ministerstvou školství v Čechách, nebo dostávate nějaké dotace i v německu i v Čpechách, jak to funguje.
Speaker 2:Ten princip je postavený trošku jinak, protože my už jsme akreditovaná škola, my jsme oficiální poskytovatelom vzdělávání se sýdlem zahraničí, takže my jsme vlastně partnerem ministerstva školství. Takže my máme kovej 3, vyhřekle, jako by základní podpůrné finační prostředky, které ale z daleka samozřejmě nepoklívají náklady, které tady máte. Ta jedna je, kdy dostáváte systémové příspěvky, protože jsme klasická škola, a pak jsou finanční dary. Ministerstvo zahraniční věcí dává finanční dar, stejně tak jako ministerstvo školství, plus teda k tomu ten systémový příspěvek. Každý rok je to jinak, každý rok ty finance dostanete i v jiném časovém horyzontu dohromady.
Speaker 2:Takže je to hodně o tom plánování to budoucna a předvídání, jak se to bude rozvěd, kolik plusmínu můžete mít děkí a kdy budete mít přeba nějakou díru v rozpoču, kterou potřebujete mě nějakým způsobem zalepit, protože je nemeckou stranu tady je te projekty vůbec nezajímají, tady jako z nemecké strany ne dostáváme vůbec mět. Takže to je třeba tohle. To pro mě byla velmi zajímavá zkušenost, že kdy jsme zakládali školu, tak kdy jsme šli do České republiky potřebovali, bychom podpořidnout. Máme tady ten nápad jo, u každé co mítte Prostě ná zajímá nějaké výsledky, kolik budou díky a tak dále. Takže my jsme dva roky jeli bez jakékoliv finanční příspěvku, tak jsme v jednom roce dostali 1000 euro, a to jsme byli škastní jak blachy. Jo, že to je prostě strašně moc peněz to hrá. Pro nás to byla jako by objevený světa.
Speaker 3:Promiň, co na to říkají vaší partnery, tvojí manžel, koro, diny, kolegů, jak zvládáte? ty do toho investuješ spoustu vlastně vlastního času, energie a hlavně asi i peněz.
Speaker 2:jak to u vás funguje doma jako komunikace o tom Jako popravdě, tohle to je můj projekt, to není projekt mého manžela. To znamená, že když já si něco pokazím, tak si to musím sami nějak spravit to sami. Jakoby manželi si něco pokazí, tak si to musí spravit. Ale jako není to o něče měny, měno, abyste si nepristavali tady to je prostě tuška papíra jde. Tuška papír hodíte si na to jako čistla měždějí, která musí říct že uměst se, děláš naš danyvý poradce, protože ten měždějí, ten měždějí jako vytasí tatoví těch 20 papíru plných tabulek Excelu a tak dále. A prostě mě začne říkat, co kdych dějá. A já mám svoje postity, takové ty nalepovací papírky.
Speaker 2:Vím prostě kde, jak, kolik potřebují na lidi, kolik potřebují na nájem, tak měj, jako se v tom pohybuji. A ono to vždycky jak výde. A když to nevíde, no tak prostě nejedeme na tady, nejedeme do ček letou, zjedeme do třibíče na dovolenou. Ale jsem si kastná jak dlhá A Manžel se při způsobí nevadí to Tak jako je to. Unesko země, co bych děl, nebo unesko ne země, unesko město, ne, jako tady je přehaň, tak přehaň jo, tady to je to. Manžel má rád českou republí májí hrosně rád. Má rád i ten projekt, protože je u toho od začátku. Takže ono je to takový jako co chceme víc uvouzovkám. Máme i děti, které vychováváme více jazyčně. To znamená, že pokud chce, aby více jazyčně to hodnotně vyvyrůstal, já musím jezgi do kečech a kdy jen dinežil prázinat.
Speaker 2:Rozhodně jsou hlásným potvřzu české távory úplně ideální Tak on mědický fascinuje představat, když jdeme do Čech no-transcript tak on mědický fascinuje představat když jdeme do Čech a bavím se tam, třeba se svým přátelě nebo rodinou, nebo távory, on jezgi na malé jdivy a do Itália a do Chorvácka. Ptají se nás, kde ste byli vy a my jdeme do strakohnic, my jdeme do turnova, my jdeme do Visočiru. Já si všťastá jak blechá tí kluci. Tak je, protože to milují souprostký. Někde desi domluví licenseda, když psy o Radice si určitlo háto Plant �'Ha razy a každý měsíc mezi z Línem a Frankfurtem.
Speaker 2:Pro mě bylo fakt jako aktovovoj. Je to o tom, že máte nějaký způsobem ukončený tato zbytek už jako magistra jsem dělala v Německu. Ale je o tom, že tě tři a plou roku já jsem stejně zdělala každým měsíc do Čech. A vím, že potom, když jsem jakoby vyhěla, že to odpadlo a magistra už budou dělatera v Německu, tak jsem si říkala tyhle nevám, kde době je batterky. Takže se začali plánovat věci, že je tak jednou za tři měsíce, tak jednou za plou roku, protože to je nejde z tou prací, ale pak přijdu děti a člověk to musí zase nějak překopa, jako pro mě představa. A to je to. Proto jsem říkala jsem Evropan, já prostě tady na tom kontinentě chci zůstat. Já žíd někde v Austrálii nebo v Kanadě. Já bych tam neko nemohla žít, Já potřebuju mít.
Speaker 3:Je dobré vědět, kde chceme, jak žít, kde žít prostě nechceme. Je složitější, když se tam přesuneme a potom jako pomalu zišťujeme, že to nesponuje bez to, co potřebujeme od života, že se nemůžeme vidat nějakým zjíždět vodu na 3 dny na sázavojen. Tak když není rozpočet, mě to přípará. Si mluvila o té letni dovolené v Čechách. Mě to přípará krásně ekologicko udržitelný spůsob minimalistického života, který je naopak, mě to přípará, na prosto žádoucí, každým. Jsme se to tak se naučili všichni, a i tak jako uměli poznávat ty praví hodnoty toho života, že nemusím jen třeba až na druhý konec světa, abych tam si moh odpočinout, můžu najít hezké věci i tam, kdy jsem se národil. To připará genialní, když tam berezh imančela a děti a radíte se k těm kohrenům tvým a prostě čiže vůbec poznávat u českou kulturu nejenom přesten jazyk, ale přesty zkušenosti.
Speaker 1:No, jestli můžu k tomu ještě dodat Od 4-é, 3-dy vlastně začíná vlastivědá. Určitě ten element tehistorie a určitého možná vlastenectví je tam vštěpovánci, myslím já, jak tohle témá vlastně ty, nebo jak to vyúčujete, a jak ty to vnímáš vlastně, jak to prezentuješ potom svým dětem.
Speaker 2:Je níci jako by neprezentujou. No, to je přirozeně, a je to vlastně to přirozenosti u nás v české škola, když to tak vezměl, že ho pravdu to nyní jako ve chvíli, kdybych asi začala vyúčovať, tak skončíme. My to máme, třeba moji manžel, ten miluje hudbu, jeho čehy jsou rá hena ček bočák, jsme tenhle tam se hne člověk, tak tam prošlně nanejí nárazí.
Speaker 2:Takže my třeba jdeme do Čech, někam do nějakého města, a manžel provází mě, protože já nevím, kde jsem.
Speaker 2:Já vím, že jsem je na vysočí, ale ono što má na čténí, on je prošlně chodí to děje, a můj syn s ním, takže on přesně se vyzná víc co a jak ví kde jaká památka je. Já jsem ráda, že tam jde, vědějí k nich kopectví, že někde nárazím. Prostě já nevím na tohle nebo jim co takového. Takže každý z nám z nám zmál ten fokus jí, kde jde. Ale je to ta kultura, je opravdu jako by taková ta směska všeho. A je pravda táže třeba my doma milujeme knížky od ucí sajfrtové. To znamená, že moje děky už od mala si listují těmi hlasně komiksi, jo, historickými a děckými knížkami. Jako bylo strašně vtipný. Tady byl na vštěvě pan Tomáš Černín, což je vlastně senátor, a je to potomek vzdálený Karla IV, a naš ty letý kuba šel za ním snížko od ucí sajfrtove, že mu chce přestavit jednoho krále, a potřebujeme o něm jako strašně říct jako kdo to byl a tak dále, aby jako znal tu historii. A bym Tomáš Černím stala kolkál na něho a tebo tam odříkával, prostě naučený pasáře, že tě klucy o nět tady tím to žijí. Ale je to o tom, že i mě kým žijeme, je třeba co je zvlášení. Ale já to mám takého. My jedeme kamkoliv do města, první cesta vždycky do nějakého kostala, chrám nebo něco, na klucy tam tráví spoustu času. Já tam do kvůli Varhanum, protože mě třeba zajímá, jak pari Varhany mám ráda. Oni tam dou z toho duchovního hlediska, protože manželi je z přísní katolické ruginy. Takže je to takový, že tam jsou ty naše střety, protože já zase taky jsem vychována v katolickým duchu, ale jsem z nejvíce atejského národa, takže to zase nemám tak nastavený, že bych musela dodržovat všechno. Takže ono je to tak, že se to propojuje.
Speaker 2:Je návět je, když právě žijeme v Německu a narážíme na téma třeba druhá světová válka, taky to bylo hrozně velký téma z ruskem. Takže náš malý špund všude lítá a hřvejé na všechny, jako to jsou, na cisky a kde si, co si což jako velký probán v té společnosti v to chvíli. Protože z tématy nebo z tématy, co v becvětových válech se tady je, to dítě na základných škole nikdy nesetka. Tady to prostě začíná až v pozdním druhím stupni, na prvním, na gymnáziu nebo tak nějak, že tady oni to odcůvají do pozadí na horu, což je další věc, kdy spoustá rodičů nám přichází do školy a má obavu. To to dítě bude hodně jako, nenáučí se dobře a bude překýřeno. Česká škola je postavená, takže vlastně dějiny už vám začínají v 3.
Speaker 2:Říde, v přemyslu otakár a podobně se o to mluví, a jak většin do toho přirozeně vplouvá, a někdy se taky narazí na nějaký takový témat. A do školy zvedlej pamietnky. Jo, my jsme tady třeba pana Pavla Pausika, který prošel přemi koncentračními tábory, a tě lidi, který dneskoro sto, tak jako umí o tom si povídat, i s takovými malými škunty, a je to přirozený, není to zakázaný témat, ale je to normální témat. A pak na jednou ty děti ziškují, když jako dostávají u nás dlouho, že když se o něčem začnou pavit německý školon, to zná On ty souvislostky už někde slyšel už víc o tej časová osa, už plus mínu zvíjí, kde bylo nějaký baroko.
Speaker 2:Jo, a to jsou věci, který se jako by spětně vrací, co říkáme rogičům, že ty děti dokážou používat vědomosky nabité v české škole i v tým jemecký, a začnou tam znkat propojení, kdy mu to začíná, taky docvakála.
Speaker 2:Já si pamatuju, před před přemělety my jsme dělali projekt pro paměk národa, příběhy našich sousedů, no, a to bylo celovt týpný, protože my jsme tady měli opravdu dva pamětníky, kdy pan tausy, která ten můžem mluvit o roku jak 45 nebo 39, tak je o 68, protože útíkal potom je před komunisty A měli se tady Petra Breslerák, jehož taký nek pracovat jako cameraman v české televizi a natáčil všechno v 68 tým a dostávali to tajně před zhraničce. Takže ten do totalně uzdro jako díky. A to jsou neskotiční, silný příběhy, a měli to krásně zpracovaný z prezentací, a na jenoblo září my jsme se viděli ve škole a někteří rogi če přišinout. Tak vám to je na moc děkujem, co děkujem jako za co. My jsme trávili dovolenou v Teresí a my jsme museli je do Auschwitz A my jsme dostali o plně v šoku, když je vlastně ty děti, jako mi to říkali, těpný.
Speaker 2:Ale opravdu v tom, že ty děti jak byli ponoření do toho témat, je to fascinovalo, protože prostě mluveli s těmi lidmi a vyjíkali co a jak. A jsou to témata, které v Týmecké škole se neprobírají. Tak planovali rogičů ze mě pysní a děje pysní a vlastenické, jako by dovolený po České republice. Antropoid témat, strašně moc lidí prostě jelo do rodního domů od Kubiše, protože to bylo propujený tak nějak. Máme tady jednu mamiňku, jejš sestrá, paní Hanáková, dělala starostku taky v měskej. Se jí podařil vykopat v postatě ze země nebo vydolovat ze země. Moze on rodné hrný dům Panákověši a děti. Tam je nynádovolenou brzky podívat se Vždyž jen o to, jako v tomto inspiruje propověd. Takže ty dějiny jsou vyslosky. To brzky jde přirozeně, jako člověk nemusí učiť.
Speaker 1:O víkendu já jsem byla u známých, tady u kamarádky kousíček za laserenou, a jak je to daleko. A tady se neprobírá Evropská historie, což já jsem taky moc nevěděla, tak nějak jako hodně po vrchně. Oni ví, že tady byla velká komunita němců, samozřejmě ještě před válkou, ale hlavně po válce, co se tady objevila. Oni ví, že ten jech čile byl opravdu spíšeněmecký než čilský, nicméně dosť dobře nechápou ty souvislosti. Takže se ptají se A když díky stili, že já jsem se narodila v Aši, že vlastně to příhraničí, že sudety a tak dále, tak se zeptají a jak teda spolutě fungujete? je tam ještě pořád několik desítek let poté kolektivní vina a kolektivní obvinování. Jak byložně padla otázka, když jsou smíšené páry, jestli toto nějakým způsobem tam vadí.
Speaker 2:Ono je to různý Tady v tomto ohledu, co je třeba říct já neznám žádný národ na celém světě, který by si tak hlboc se sáhl do svědomí jako němci, že oni opravdu v některých těch situacích z mýho pohledu si neustále si pou popel na hlavu a dělají chyby, dnes velký chyby, a čověk to vidí právě v souvislostské s jemí geopolitickémi událostmi, který jsou, který nás všechny ovlivnují, že mají strach, co kody udělat, aby na nich zase něco jako by nezustalo, což je brzgi. A tohle to je jedna z věcí, kterou jako si myslím, že je až na škodu, že mají pořád o ten denci se omlouvá generace XX, generací potom, kteří už jako to vynu nenesvou, ale oni to mají opravdu sbě hlbocne zakořeněný a pořád se to někde vytahuje. Na druhou stranu v květnu to je vždycky témá, což je otázka té staré generace, vždycky sudecky otázky, a tady opravdu jako byjky sudečký němci bývají hodně, jako člověk jde třeba na kole a vidí takovou malinkatou vytrýnku, a tam je nejen o sedkání sudeckých němců a chceme svá práva, tak dále. Už se to někde i takhle objevuje. Takže to jsou právno už takové ty přestádlí povuzovkách generace, a když jsme jako u nás v rodině jsme měli taky rodinu ze šumperka, takže vlastně Známe i velmi dobře, možná ní teří viděli Habermanů v Mlín, trošičku. To bylo propojenou, protože naše rodina měla tam textilní továrny a podobně za války a museli odje, a byla z to opravdu velmi pohnuta rodina.
Speaker 2:Historie, kdy v 45 letech se rodina kompletně rozpadla, kdy půlka prostě je odcestovala do německá, neviděli se až do roku 89. A to je přesně to, kdy já například taky otázka, když jsem nějaký dozeptá banešově, de Krety, sudeky a jak můžes, a tak dále, kochaná, mám sougit, já mám v sobě Čechy. Jo, je to. I to otázka čím se cíkí, že já mám v sobě Českou krév, polskou, slovenskou? jo, manžela, jsem si vzalat mce. Jo, magyary, tam mám dohromad. Já jsem Evropskou Unii, založila jsem narozigin a sougit v nějakým způsobem historii. Dívat se na gejiny tady v tomto ohledu kritickým způsobem a dožadovat se nějaké rovnoprávnosti nebo něčeho takové jako ty, které je pro bohost, to je jako by jedna z věcí, kdy se říkám, že gejiny jsou strašně důležité, abychom věděli, kam jdeme, ale jako, pokud chce mi vědět, které jdeme, tak se krakoukujeme do předů a ne tam, co bylo.
Speaker 1:To jo, ale o těch dějinách musíme mluvit, že musíme, a spoň, aby jsme neopakovali právě tu ty chyby, který se stali. Že jo, protože ta lidská, lidské chování bohužel se opakuje.
Speaker 2:No, a bude, se opakoval vždy, protože je to jako blbozvládne svět, ten velice často Jo, tady tohle to pro zkej je jako si chceme, nebo ne. Pak je otázka, jaký ten svět ciklom sebe vytvoříme, abychom v úhozovkách mohli fungovat. Ale je to jedna z věcí, že oni se taky dostanou a dopracují. Kim dějí nám ale většinou pravdu, kdy jsou starší, pro mě třeba vím, že já jsem tady byla možná dva, třeba roky. Se znamení jsme se z jednou originou která měla chlapečka, ten měl možná de vydle a chodil na nějakou základní školu která jsem zjipala. Na nějakou základní školu chodíš no od toho pána od, a ale jeho jmenu se nesmí vyslovovat. Já jsem koukala, jsem vůbec nevyhla, od co ide.
Speaker 2:To byl nějaký Adolf a něco dál, jako Hitler to nebyl, ale byl to prostě někdo, kdo se tady zasloužil o odbory a burvíco, ale to je zakázaný slovo. A jsem zustala úplně v šoku, jaký to má smysl, takový to jako v takovém to duchu děkivychovávat. Takže tohle to byla jako velmi zvláštní zkušenost, než když jsem později, oni, koliklet později, když jsme začali právě pracovostou paměti národá, byli jsme v té jedné, jako by jsou kromi škole, a měli jsme už do zkušenost panem Tausigem, který k nám takový docházal pravidelně, a oni jezdí na debaty jako po německých školách má do konce. Tykom vydál svojí knižku, řežili jsem pochod smrky a na trudce neumřel. Už vyšla i ve Slovenškyně, v Češtíně, v Němčině.
Speaker 2:Mě můžu napisat proslov, pan prezident, přímoj o spolkoví jako neskutečně velivážený člověk, a navídla jsem právě i jako v té škole, že kdyby chtěli, tak jako, že tam velice rád přijde, ne, v žádným případě. To je témá, jako že opravdu na tohle chcítlí, že to nechcem, aby se jako s getmi vůbec z komským konfrontovali. Bylo to takový, jako že mi to opravdu hodně překvapilo, protože to byla jako velmi otevřená škola, všechno pořádko. Ale bylo to nějak jako co jsem i tak už pochopila, protože mám že o syna, který je ve 4. Třídě, že tady tohle je témat, když se tak jako vůbec nemůbí.
Speaker 3:Takže je to v níma jako tabu. Noho krát je nepriekonaný trauma. Ale na druhou stranu mě připravil, že to tom národu jako přináší kus pokory a kus nějakého jako sebe uvědomění v tom směru. Jo, udělali jsme jako nějaké chyby a jsme si toho vědomí, a umíme to přiznat, a umíme se tomu svitu jak je za to omluvit nebo vyjádřit zhrubokou lítost.
Speaker 2:Jo, Kolectivní vina jako určíky. Ano, za mě třeba opravdu, když se podíváme i na válečné filmy jo, nebo prostě filmy z týváky, jako nikdo nedokáže to témat tak dobře zpracovat jako němci. Tohle to prostě opravdu věci. Když si sáhnout do toho svědomí, kdy hrábnout do těch nepríjemných otázek, tomto ohlado, jako si myslím, že i česká kinematografie by se mohla jako hodně učit. Už existují samozřejmě a vznikají pomáličku. Jo, opravdu je to leze jak slupatí deky i filmy, které se dotýkají těch negativních tějn, co se děli v České republice. Ale je to pořáděškě, je to takový to tabu témat, který opravdu nemá je zpracovaní.
Speaker 3:Já jsem si všimla, jestli bych mohla na to navázet, úplně jako odinuť zase. Já jsem si tady vytáhl a blíbolo se mi. Katku, jak si řekla někde v medí, že více jazyčnost otevírá nové světy, a blingní lidé jsou prostřední svým jazyku, schopnit, citlivěji vnímat různé pohledy a lépe se přispusobovat novým situacím. Chci těch k tomu chtěl bys tím říct něco bližšího. Třeba máš nějaké osobní vzkušenosti i na svých vlastních dětech, že jsou otevřeny víc světu a umějí třeba s odčitými situácemi lépe zacháze díky své blingní výchově, kterou si procházejí.
Speaker 2:To v každém případě. A tady tohle je jedna z věcí, která vývá často opoměná, že o pravdu ta blingní výchová se osekává jenom na ty jazyky. To není o jazycích, je to o tom výmávání i vlastní identity, o tom, kam patřím, což jako je spoustorogiču, kteří tohle to řekl, jsi směrem k půdě. Ale to nemusí být o půdě, může to být o tom, a tak se snažím vychovávat své děky, že ty kořeny musí nosit v sobě a pak může úplně jedno, kde žijí. A je to o tom, že když jíme v Německu a jsou blingní výchovávání, tak potřebují je vychovat v tom, aby měli obou straně a splenohodnotně pozitivní vstáv, jak k tomu Německu, tak i v Třeské republice.
Speaker 2:A takovým to spůsobem, ty děky jsou i schopný, právě z krsty rozdíly, které tam jsou a které i vnímají velice citlivě, vnímat právě ty rozdíly, vnímat odlišnostky, přistupovat mnohem citlivěji, protože třeba i samy byli v situaci, že se snažili něco vysvětli Česky, ale německým spůsobem, a nebyli pochopení A museli si najít cesty, jak to vysvětli Česky a nějakým českým spůsobem, aby to bylo chápáno.
Speaker 2:Ono si to vždyčne možná vysvětluje pro lidi, kteří jdeme tomu jsou monoling v ní, ale nejde věci překládat slovo od slova. Sou určité noance, které je zohlednit, a to díky potřebujeme jít cit nejen jazykový, ale i empaty, aby se naladil na toho mluvčího, aby pochopil, co chce říct, pokud se třeba neumí vyjádřit. To měla zice, jak má být. Víte třeba, co se mě stalo tak velice často, že jsem byla prostě lidi, kteří byli byling v ní měli více trpěli vozky, znažili se někdy, jako mě i pomoci dokončili nějaká slova byla. Ten přístup byl prostě trošku v něče měny. Jo, že je to o tom, že lidé, kteří se prostě pohybují tady v těch kulturách, tak mají jenak vyvinutý cit i pro okolí. Je pro toském komuniku, pro komunikační partner, a to je nesmírně důležit, když se řekne české kulturní dědict.
Speaker 3:Co tě napadá na první dobrou.
Speaker 2:No, to, co bylo, co si musíme uchovat a co musíme hlavně uchovat pro budoucí generace. A je jedno jsi se bavíme o historii, jsi se bavíme o filmů, kliníškách, jazycí. Jazyk je třeba tady, tohle je jednostém, a které je kodet svá. Často na tím přemýšlím. Česká republiká je bohatá na dialekty. Jsi se vezmeme moravský slezký první je třeba výžíní čechách se mluví trošičku jenáhnež v severingí čechách a podobně. Ale zažely jste někdy tady tohle na obrasovce, tam pohřád, jako by v té české televizi na nově a tak dále. Je jedno pro výži unifikovanost. Ve chvíli, kdy přijde nějaký člověk pro výžiž já sama, proč jsem pracovala také v televizi tak je to o tom, když nikdo začne mluvit a má tam ten svůj přízvůk ješko, vyzraky, naučteho nejdřiv mluvit, natáhněte mu zobák, skrakte mu zobák, musí se to nějakoby uniformovat. A to je jedna z věcí, kteji já se mechoby začala být k tomu citlivější, nebo to v němad jiným spůsobem, právě tady v Německu, protože tady jakých přízvuků nesmírně hodně, a běžně se točí filmy ze sasko, a jsou tam filmy se saským přízvukem, micho, nebo prostě Bavorsko, a jsou tam seriáry prostě, které jde jenom v Bavorskine. Jo, že opravdu to považují z to svoje kulturní děgyctví.
Speaker 2:Spoustalí dí se na tom nasměje, protože se je naučí spoustu nových věcí a je to takový to obohaceň, a to je jedna z věcí, že si říkám, že je to taková škoda, protože tady tohle, to vlastně ty přízvuky a dialekty, ono to vlastně vymírá. Ale je to další rozmiar billing mní výchovy, to je jedna z věcí, kterou spoustalí dí si neuvěrme. Pokud mám babičku, která nevitáhla paty z České republiky mluví Česky a do toho nový Hanácky, tak je billing, a je třeba to udržet a je třeba to prostě přidává, a spoustalí jí z tohů bez neuvidomě, a je to něco, co, pokud si nebude nepridávat dál, tak to prostě zmizí, a zmizí i velká část nás. Jako přestate si, že by celá česká republikáma vla pražsky? no, je to leplo s ostelavskámi, když se byl. No.
Speaker 3:Ale vidíte, už jsme u toho, je to úplně jednoduchá věc, když si představí, že třeba děti ve škole mají mezinárodní den, tam máte stoleček a máte tam představovat Čech jako Českou republiku. Co na ten stoleček by si dala, co by si těm němcům jak ukázala, že to jsme my, aby poznali, protože oni kolikrát nevědí, když se řekne Praha, tak nevědí, že jsou i žive v Českou, prostě třeba tady nebou různé věci, nevědí, že Škórovka je Česká, nevědí, jako nevědí spoustu věcí.
Speaker 2:Co vy tam dala na ten stoleček, tak já bych tam v první řekě dala asi mapu České republiky a vzalabych pravícko a proškrtla bych tak jako od dráždia, nebo jste úplně východní německé hranice po výdej nebo východní rakůzku hranici, a pak by se z nich možná spoustat lidí divěla, že více než dvětřek jiný Český republiky patří na západ Jenej, jsme východní Evropa, výdný. Bych asi začala u pozovkách, v tom, abych opravdu lidi hlav dostala, že by mi tady opravdu neskáče, mi po stromech a další věstrou. Určitě bych tam napsal, protože přece jen více jazyčná výchováje moje vášeně, to můj život. Tak slovíčka Česká, robot, trabant, čeba, jo, že opravdu ahoj, pozdrav, jakým se tady zdravíme, prostě spoustu slovíček, kteří lidi znají, někde je slyšeli pistolé, jeho pištala, jo, něco podobnýho, kde něco im to bude evokovat známího, ale nebudou větěn odků, aby jako byt týmto někde si sedlo ribís, ribísl, taky to nějak s ním jsou vysí, že opravdu je ta propojení tam někde jsou podobně. No, a určitě památky, určitě bych možná na tom mapu ukázala, je to, na co si myslím, že můžeme být hrdí, což taky často bývá v České republice považováno za neskotečnou překášku památkáři, jak prostě všechno ničí, a tak koncentrace historických památek na m3.4. A obyvatelstvo, který tam je, to nikdy na světě není. My máme prostě nejvíce památky na m3.4. Je to všim, že to je dokonce i v Ginesevě knižze rekortů. Je to naše kulturní zlato, je to něco, co spoustali je z díky hrozně obděhová, ale jako vůbec jim nelyze do hlavě, že něco takového možný je. Gore tady v Německu, které bylo vybomvardováno a kde opravdu kdych památek nezůstalo. Pohodně, že se umíme o to starat, že známe ty své tradice, že si to ho vážíme a nepovažujeme to za něco, co by nás kýžilo a táhlo pryč, ale co nás poslouvá do předů. Tohle je jedna z věcí, která mě fascinovala, když jsem přijala s tím typicky hloupá otázka. Dneska už to vidím. Je to typicky německé jídlo? Jaký je typicky německý něco? Nic typicky německého neexistuje. Německo je spolková země, která má 16 zemí, a každý je něco typického ní jinak. Jenom že, když se s návěcí věcívě začne bavit, z jemci přímo. Tak vám řeknout, což se mě stávalo docela často kdo lpí na tradicích, ten lpí na minulské. Takže prostě, my nejme na večeři to samí. Každý den se jí něco jiného našky do večeři. Jo, každý jí něco jiného. Nebo že rodina každý rok dělá něco stejně. Jo, tady, tohle to bylo pro mě poznání, že to takhle nechci Jednoduše. Ty vánoce slavíme na Půlčesky, na Půl německy. Ty německy jsme si vytvořili, protože prostě nebyli. Je něco s mnou si vybrali z historie. Je to opravdu něco, co spíš i když jim jtem se snažím předá, že ta historie je prostě důležité a tradice jsou důležité, je to ty kořeny, který jenutní si zachovávat, a nemůžu to brát jako něco negativního, většině třeba. Pro mě to byla velmi šokující zkušenost. Já jsem pět let provázelá v největším chrámu ve Frankfurtu. To bylo asi já nevím podvou. Po 3 měsících Jsem měl, jako pro mě úplně šokující zážite, kdybym tam přišla, skupina 15-16 letých studentů někde pro zgymnázi a z učitelem stoupili do vnipř a všichni kluci měli čepice. Já jsem tak jak přistoupila, že říkám, že byval nejřikela požáda, aby po kluci se snadali čepice. A od toho učitele přišel pro oč A říkám, že když kluci dojdou řekitelní, řekitelní za paní řekitelou taky, nemá jim přece čepice na hlavě.
Speaker 2:To otázka je jako by etikety, proč je mohou mít holky, ale kluci ne. A ten učitel se mnou začal diskutova o tom, že etiketa je už zastarala, že já jako tady nemám prostozovaní nějaký zastaralý názory, protože není důvod, aby jako si nikdo z nich cundával čepice nebo nedají boži, že nenechal jako první sedmu, nebo otvíral dveře nebo něco takového. A mi spadla tohle čelist A tohle to ale nebyla vínka. Pozor na to. Tohle to je něco, co jako by v rámci róvnoprávnosti se objevovalo, čím nákladným, častký, jako potom pochopila, když jsem sriká, tak tohle to je nechci.
Speaker 2:Tohle je jedna z věcí, kterou já učíky svoje děky učit nebudu, že si to jako člověk tak jako sečne utříjovat. Jedna věc je ta moderná vlna a to, co ho obklopuje, ten Frankfurt išky v tomto hledu je třeba řízi je specificky, je hodně specificky. Frankfurt je nejvíce z Amerikani zované město vůbec v Evropě. Takže tady i vlivit je hnárodu. A to, že nějakým způsobem tady musí vycházet, a to, že se i za cenu tady toho to pravidlá rušší nebo některé věci musí přispůsobovat, aby opravdu mohli žít v míru, asi to někde nějaký smysl má. Ale nemyslím si, že ten smysl by měl být ten, že je úplně jakoby odzám to identitu. O tom to asi tak je.
Speaker 3:Čem bydám. Teda němci mohli být asi největší inspiraci, protože že ještě z Manželem tím máš očiť i jeho nějaké povahové rysy kukladné, které třeba vidíš i u jiných němců. Může to souviset s národnostní nemusí, ale co těch k tomu napada jsi by, jsme si my jako češi, jako národ mohli od těch němců něco vzlá.
Speaker 2:Určitě, já, když jsem odcházala do Limecka, tak jsem si vždycky myslel, že jsem jako organizační typ, že mám jako všechnoho dobře zorganizovanou. Ale to jsem z teda pořádně seklá, Protože tady v tomto hledu opravdu mít jako by zorganizovanou dobře práci a systém Ve všem zelvedených systém, to je něco, o čeho bychom se opravdu mohli učit, Tak jako, že ty věci se neudělají, ola lani jak, ale že opravdu je větě jak a je třeba přemýště natkým Tohle. To je třeba jedna z věcí, která se nám velice často ukazuje v naší škole, kdy i já se snažím, do všeho zavágy systém, aby pro každého byl průhledný, aby každý se v té škole dokázal orientovat, kdo krám naskočí, na měsíc nebo třeba i na dva roky nebo na desedlet, ale aby tam něco jako by bilo. Nicméně, abychom se tam zachovali to svoje české, že umíme flexibilně je reagovat na situace, umíme jen jeský jakoby zacházat, aby tam je koby ty hranice byly. Ale zůstaňme, zůstaňme průžní v tomto hledu.
Speaker 2:To si myslím, že tohle je jedna z věcí, kterou bychom se mohli učit a hlavně taky možná dodržet slovo, Když se s nikým domlovím, tak že se opravdu ty věci stanou a že se na to můžu spolehnout. To je jedna z věcí, která se mi hodně často stává, dokážem je to úplně vytočit dobyla. Když například v Čechách se potřebuji něco nechat opravit, přinesu to do opravy, řeknou mi příkíte v Pátek či dupat, tak je to nej Což umě. Jako je to problém, protože mi v sobotu je nevyspátky, nebo už tam nebudu Ten další týden, abych si to vyzvedla poský. To je něco, co se tady prostě nestává.
Speaker 3:To je zajímavý, protože si změnila, že naopak škoství není spolehlivý, nebo nedějí se tam ty věci spolehlivě, a tohle, co naopak změnil?
Speaker 2:Oni to tak nevnímají, jako by tu spolehlivos v tom ohledu. Oni to vnímají, takže to je určitý pracový proces, a v tom pracový procesu jim jeden člověk vypadne. A když jim jeden člověk vypadne, tak neexistuje, že najdou někoho jiného, kdo bude suplovat, protože v českém školství by se vysedit, když se někdo našel, ale když se ten člověk najde, nemůžu jich rad svoji práci tak to hrači. Zruší ten vlád je pro zkejstej.
Speaker 3:Takže se tam nejde tolik na nějakou změnu, flexibilitu rychlou, ale spíš na to udržení toho systému, prostě tak. Takže to si vlastně tím, si jako neproti řečí, aby sme na to nezapomněli, jak jsme mluvili na začátku ote kníhovně, tak má kvám přijec i máte vlastně vedle školy i kulturní centrum, a má kvám přijec Arabella, tak jestli jsou nějaké dětské sny, které si s nespolníla a chtěla by si spolnit, a jestli to třeba s knížkami, nevím, jenom mě to tak napadá.
Speaker 2:Já nevím, jestli tohle to jsou věci, které k mě tak nějak přichází. Já nevím, jak by měhne někdo řekl v 18 nebo 19, kdo je v 30, že založím nikdy školu, nebo že mě co takového bude dělat, tak se mu vysměj řekl, že to je totálně zblázně nebo spadoz vyšště. Tohle to taky nebyl můj sen. ale dneska zpětně, když vidím tohle, to, co jsme tady vzájili za spráce, jak to fungoje, jak je to těší ty lidi okolo, tak je to splněný sen, který jsme si nepráli, ale který se tak nějak stál. A jestli teda nějaký práně by měla, tak aby to fungovalo dál, aby ta škola prošli, se rozvíjela, aby je roztla, aby byla pro spoustu rodičů a děkí to je možná jediný jakoby skromné aby ta škola fungovala, víc asi ne.
Speaker 1:Dobře, to si myslím, že ani ten poslední dotas není třeba pokládat, protože je to takové hezké zakońčení toho. My se většinou ptáme hostu retorecký dotas, kdyby právě si měla jakékoliv prostředky logistické, finanční, prostě cokoliv, co by si mohla nebo by si sprálamít a mohla si nějakým způsobem vyřešit nějaký nevím lokalní, globální problém, pro co by si se rozhodla a proč. Tak nevím, jestli to má vlastně i souvislo s tím tvým přáním.
Speaker 2:Teď Mě třeba co mě hodně zlobní hněvá, je toho toleraňce jako strašně málo toleraňce mezi lidmá a schopnost naslouchat. Kdyby tady tohle to dovednost se učila na školách, aby děkistní vyrůstali, protože s domů každý vyrůstáv nějakých jiných podmínkách. ale myslím si, že by se nám všim žilo líp a říkám to i vědomně právě v rámci té více jazyčné výchovy, protože tohle to jsou často neskutečná nedorozumění, ke kterým dochází, když české, když se zkehují nebou už prosky děky bling, mě vychovávané v zahraničí se zkehují do českého školství, a je tam absolutně nepochopení, že to díky, když má český občanství, tak to nemá vytesáno na čele, že musí perfektně o mě česky, a pokud to díky ten rodič toho díky nenáručil perfektně, tak to není chyba rodiče, to je prostě jenom, že ten rodič ujala všechno, co mohla, ale byl na to třeba sám Aky učitele. to vůbec nechápu. a to díky začnou praní, hřovať, že nemá dobrou výslovnost, že neumí napisat tvrde i a i, že nerozezná já nevím vyjenovaná slova jako ptákoviny, který ve chvíli, kdyby měli spošenosti, s které byli nímá, tak by je vůbec nenapadlo tady tohle to ukuva. A to je třeba jedna z věcí, kterou já opravdu hodně mám. zazle v tomto ohledu českému školství, vysokému školství, když to tak řeknu, protože do dnešního dne na univerzitách české republice, na peruogické univerzitách neexistuje obor jako je výcejazyčná výchkova.
Speaker 2:Tam jsou učitele češkiny, učitele jazyku, kteří opouškijí jako magistry svoje univerzitě, ale nikdy nepracovali s výcejazyčnými dětmi, neznají ty principy, a dnes na každý škole má někdo nějaké výcejazyčné díky a oni s tím neumí pracovat. A ten výsledek je, že ty díky jsou haněny, že je v mě jako by důvěrá srážená a jako nedějíbož, že to nikdy končíkím, že to díky zášne, ty jazyky odmítat, jenom aby zapadlo. To je přesně o ty toleranci, o ty otevřenosti a o tom jako by schopnost naslouchat.
Speaker 3:Možná by si teď něco mohla, tím paň učitelkám a učitelům do těch a na Slovensku vzkázat, že to teda přijede, to dítě s touhle tou skušeností a znalostí. co by si vzkázala?
Speaker 2:Trpělivost, trpělivost, trpělivost a hlavně, učte se, Informujte se, hledejte se informace, protože opravdu spousta z nich jako kdych, to je normální. Díky, jako kdo kodiný, proč pychy já měl? Ano, protože chcíš být dobrý učitel. Proto by změl, Je to práce navíc, ale je to proto, aby to díky se tak něco navůjte. Vím že je to úplně neskutečná radá, ze který taky jako nerozumím tomu, ale bohužel velice často je, když přijde třeba i česká rogi, nasem Přes. Tak kde mluvíc díky, ten český musí ta hlavně německy. Aby se naučil německy. Je vlá rogi čtyři v životě nemluvil německy. Díky, naučil německy, s chybama Jo, a to je úplně. Ale ten samý vzorec i v Českách a v Čechách, Když tam přijede jakoby cízi díky. Už, prosím vás, nemohlte ten cízi z jazyk. On potřeboje hlavně se naučit česky. Jako to díky má se zbavit svoji identity. Kdež je to, já nevím, itál, tak samozřejmě, že to má jde zakoudovánou. Imá to někde v kořené, to má zeměn na den přestadnu vět ditalsky, Nebo že někdy jako tě lidé v tom, aby dosáhli toho to tak úplně vymážou to okolí.
Speaker 3:Možná teď doba Ukrainy. Trochu tohle situaci z ní, že paní učitele něco naučí A vlastně přineset to větší toleranci vzájemnou.
Speaker 1:Doufíme Katko děkujeme pře velice Bylo to skvělí povídání. Velmi velmi děkují Za mě. S Čile mávám do Frankfurtu a přejdu jenom to nejlepší, ať se vám darí ve vaší škole a samozřejmě i v tvojem osobním životě.
Speaker 2:Já velmi děkují tady za to pozvání. tak já doufám teda, že a spolně, koho jsem nějakým způsobem hla obohatit kěma myšlenka nevím, Určitě mimozděkujeme.
Speaker 3:já také zdravím spaří, že udozhovor byl velmi inspirativní. Mě osobně moc bavil a věřím, že bude bavit i všechny naše posluchać. Děkujeme, Děkují taky.
Speaker 1:Tak setkali jste se s někým, kdo měl s více jazyčností spíše potíže. No, tak je. Určitě pošlete na stránku více jazyčná výchovacse. Ale příště už se dostaneme ke slibovanému dílu o vzkudku velmi neobičejném krajanovi Ve službách diplomacie z dalekého jíránu. Se s námi spojil velvyslanec, jeho excelence Józef Prihtár, a máte se na co těšit. Míte se krásně a na slyšenou příště.