Zažili jste někdy, jak vás pohlcuje hudba a úplně vás odnáší? Jste zvědaví, jak hudba může ovlivnit vaši mysl a život? Téma dnešního dílu sdílela Martina Chomátová. Podělí se s vámi o svou lásku k hudbě a jak ji doprovázela celým životem. Prozradí vám, jak se hudba stala jejím klíčem k angličtině, jak ji mantry přivedly k vnitřní pravdivosti a jak hudba ovlivňuje její kreativitu i mindfulness praxi.
V tomto díle si povíme o hře na ukulele a zpěv manter. O tom, jak se vám může před 40. rokem života vracet váš dětský sen. Martina nám poskytla jedinečný pohled na svou hudební cestu a jak tato cesta ovlivňuje její život. Popisuje, jak se zvuková terapie stala jejím průvodcem na cestě k sebepoznání a jak ji hudba naučila uvědomovat si přítomný okamžit a zvuky kolem nás.
Někdy stačí jen poslech hudby, abychom se cítili lépe. Ale co když se do hudby zapojíme? Martina nám ukáže, jaký vliv může mít na naše životy aktivní zapojení do hudby a jak nás může hudba inspirovat k větší všímavosti a pohodě v životě. Připojte se k nám a objevte spolu s námi, jak může hudba obohatit váš život. Věříme, že tento rozhovor vás inspiruje k tomu, abyste si více užívali různorodých zvuků kolem vás.
Martina a Jakub
Zmíněné epizody:
O svobodě, svobodné škole a vnitřní motivaci
O půstu a divoké stravě - rozhovor s autory Síly pro život
Podcast Martiny - Všímavé příběhy
Víkendové workshopy Wim Hof metody a zvukové lázně
Zvukové lázně s Martinou
Instagram Podcastu O TOM
Zažili jste někdy, jak vás pohlcuje hudba a úplně vás odnáší? Jste zvědaví, jak hudba může ovlivnit vaši mysl a život? Téma dnešního dílu sdílela Martina Chomátová. Podělí se s vámi o svou lásku k hudbě a jak ji doprovázela celým životem. Prozradí vám, jak se hudba stala jejím klíčem k angličtině, jak ji mantry přivedly k vnitřní pravdivosti a jak hudba ovlivňuje její kreativitu i mindfulness praxi.
V tomto díle si povíme o hře na ukulele a zpěv manter. O tom, jak se vám může před 40. rokem života vracet váš dětský sen. Martina nám poskytla jedinečný pohled na svou hudební cestu a jak tato cesta ovlivňuje její život. Popisuje, jak se zvuková terapie stala jejím průvodcem na cestě k sebepoznání a jak ji hudba naučila uvědomovat si přítomný okamžit a zvuky kolem nás.
Někdy stačí jen poslech hudby, abychom se cítili lépe. Ale co když se do hudby zapojíme? Martina nám ukáže, jaký vliv může mít na naše životy aktivní zapojení do hudby a jak nás může hudba inspirovat k větší všímavosti a pohodě v životě. Připojte se k nám a objevte spolu s námi, jak může hudba obohatit váš život. Věříme, že tento rozhovor vás inspiruje k tomu, abyste si více užívali různorodých zvuků kolem vás.
Martina a Jakub
Zmíněné epizody:
O svobodě, svobodné škole a vnitřní motivaci
O půstu a divoké stravě - rozhovor s autory Síly pro život
Podcast Martiny - Všímavé příběhy
Víkendové workshopy Wim Hof metody a zvukové lázně
Zvukové lázně s Martinou
Instagram Podcastu O TOM
Dobrý, ráno podledné či večer Naladí list, další díl podkáztu o tom. A dneska to mám opět skvělou, zajímavou, inspirativní hostiní, respektive moji ženu Martinu. Bude se v naším díle bavit o tom, jak skloupit hudbu mindfless a co to ve vašem životě může všechno přinášet. Máte si na co těšit. Hezky se uset jel svých pohovek a pojďme na to. U tebe je dobrý, Martin, že tě nemusím dlouho předstovat, protože náši posluchatí tě slyšeli už celé řadě dílu pojídat, Ale zase nějakou do gusy úplně nezdílela.
Speaker 2:Jako nezdílela jsem v osobi k tomu tématu.
Speaker 1:A no, spovídala si mě, a předtím jsme měli takou pouzíčku přes leto, a já bych začala to trošku více široka. Co je u tebe nového?
Speaker 2:Nového, tak neská nové, že tady sedíme spolu. To je docela pohodíčka, protože to znamená, že tady můžeme mít rozložené váčky a já můžu sedět v županu. A nového začel jsem už je to rok a něco co učím hudebku a další zavímavé věci ve svobodný škole, až se retitelkou svobodný škole i rozhovor taky na našem podkásto taky, než jsme se bavili o svobodě vnitřní motivaci. Tak to je nový. Hodně asi takový staro, nový dobré A pak tak záležit, co jako je nový, úplně dnešní děláky témata. Nebo za poslední rok bych řekla, že jsem víc se ještě zaměřila na nový oblasti toho mýho zájmu.
Speaker 1:A vodom Stadia Svensky budem povídat, že Hele, ty si říkala, že si začala učit hudebku, tak jak hudba k to bě přišla do teho života.
Speaker 2:No, myslím si, že byla nějak hodně důležitou součástí mýho života. vždycky Chodila jsem na Fletmu, chodila jsem do zboru, chodila jsem na různí součeže, pěvecký, hrál jsem v muzikálu na základce, a pamatuj si, že trá Angličtino jsem se hodně skvěle učila přes hudbu, protože si dobře pamatuju teksty. Vlastně jsem tomu ani nerozuměl, ale ten tekst jsem si zapomatovala. To teď kon je zajímavý vidět i na naší ceři, to tam má dospropný. Takže jako vždycky byla a, ale ty se asi ptáš na poslední dobů.
Speaker 1:No, ne, ne, ne, klidně by zůstal útoh děctí. Jsi si vybavíš, kdy tě to jako nějak pozvalo tému hudbu?
Speaker 2:Mě bavilo, předstu hudbu objevovat tu Angličtino. já si pamatuju, že jsem mýval, jednak jsem nás kvělou četelku na Angličtino a už těla písničky, a vždycky tam nějaká část textu chybyla, takže jsme museli doplňovat a hodně posluchat. A já jsem těch ty tady tady tomu začala posluchat anglické písničky. vonev pta učetelka byla s irska, byla fakt skvěla jako úžesná ženska. jsem si řekl, že za to, že miluju lévoji jazyky a že i jako mám ráda te jazyky v té hudbu, a no, takže jsem ty písničky začala víc posluchat. jak jsem se začádívat jako i na filmy a vím, že jednu dobou jsem jako hodně dlouhou dobou jsem měl angličtinů takový primární jazyk, takový ten jazyk, kterým budeš v ní tři ní rozhovory, a to už jsem třeba nemám, ale byli pro mě hodně důležitá hudba zajímná v Angličtině. A pamatuju si, že jsem měla ráda hodně kapely, kde byly, kde byla vždycky jedna žina a vokolo jasně Guano Apes no doubt A vokolo ní můži nebo 3 Kremberís i. A hodně jsem milovala Alanis Morissette. Alanis Morissette byla pro mě jako velká ikona, na tých jsme vlastně byli spolu.
Speaker 1:No, ale zrovna to, jsme byli ve Vídni, tuším, a to jí zrovna úplně nesedlo. ale jasně, alanis Morissette taky vybavou, z takovéh těch klipy Esohity, jak je v týkáře, a No, hodně velká svoboda.
Speaker 2:Takže takhle asi i Pink jsem měla ráda, no, a Pamatiusy, když už jsem byla někdy v Puberty, to jsem měla v obrovské zrca dlu měm pokojí místo jako dveří skríně, a já jsem se tam před tím jako zpívala a tančila a opěst. jsem si představovala, že prostě jednou taky brůl, taková hlaspějvačka Z třich. pak bylo hlouhé období pauzy, kdy jsem prostě se nějak jako bála jít s tady tím uměnedským svměrem, tak nikou v rodině nemáme takhle zaměřím. takže to vždycky bylo jako no, ale musíš dělat něco, čím se jako už jí víš. takže tohle jako ne A no, takže to byl z třich. a pak jsem vlastně dlouho, dlouho, možná nějakých prostě 20 let, se vynuvala jako závodní mu sportu, a než by jsem jako hudbu nem poslouchela.
Speaker 2:vždycky. si pamatou, že když jsme byli jako na závodech na snobotkrosé já jsem stála na startu, tak jedna z mých korytúválků bylo, že jsem si pustila do sluchátek hudbu a stršně jsem tam trdlila na tom startu. A pamatuju si i ešte s F-kou, když jsme tam dělali totalní, já se F-kou zamchuju, nebo o remčí koutra jsme tam dělali totalní plbeny na tom startu, právě písničky a tak. Takže to pro mě jako vždycky bylo hodně důležitý hudba, písničky. Pomatuju si, že, když jsme cestovali s rodičem. tak, já jsem prožívala při těch cestách takové zajímavé momenty, kdy hudba mi pomáhala uchopit ty místa, na kterých jsme byli, a že jsem si v hlavě vždycky, vždycky, vždycky úžasný soundtrack, nebo že jsem se dělal v tom autěku, kola, jsem z toho vokinka a teď hrál ta hudba, a já jsem u toho prožívala úplně jako nádherný stave naladení na přítomnost, kdy prostě vedím tu přírodu v okolu a posluchám to hudbu.
Speaker 2:Ze začátku to byla hudba našich, takže trá kvíni, no, to je na Turner, jo, tak, to je hla, že to taky minul, no, ale pak už jsem si to poušťal, trá dosluchátek, a už jsem se poušťal svoje a vym, že jsem jako to spojení toho obrazu tý nádherný planety a ty moje písničky, které jsem se vybírala, tak to bylo pro mě jako velký flow a vlastně to cestování pro mě tím pádem, tak tohle nebylo nudný, protože jsem porád jako načerpávala ty moje oblíbení interprety. Takže tohle jsou taky asi důležitý stříp kynů, jak to bylo pro mě velký.
Speaker 1:No, a pak tak to bylo děct tý. Takže jsem bohopr, že pak tak ta hudba trošku se upozadila. Je respekt, ve dostal priorytu nějaký další, a ty si také jako ty oblíbení interpretky dobní. Mám si tak jako různě posluchala dál.
Speaker 2:No, tak pak už asi nážil. Pak už jsem si přestala. Ale třeba týnu, jo týnu, jsem pak se tak ní vrátila, jak by ona natočila ty mantře Ty mantři, to si taky pomatou, a my i.
Speaker 1:jedno z našich rande bylo, že ty si zpívala někde, napr. čištěři v nějakým kůbu. Jo, frenka, sinatra, frenka.
Speaker 2:Sinatra, fly me tu důvuně, že ještě to volou nádherný.
Speaker 1:No, tak to bude taky hrazná písnička 20.
Speaker 2:Jo jo, to jsme se jako čersové poznali, no, A pak vás se ne To nějak střihnu. Určitě pro mě jako důležitý bylo hudba spolu. Už se pamatuju, že než jsme měli děti, tak jsme spolu chodili na konzerty, na taboje, se konzerty zažívat. To je úžasné, jak tam ty lidi jsou naleděné na jednotnou notu. Ale vlastně se to měl jen v takovém formě. A pak, když se narodila Emma, tak jsem si vyhrábal nějaký notí se kde jsem měla napsaný nějaký sny, já nevím 5, 10 let, nevím jak dlouho.
Speaker 2:Většina byla splenena, kterou musí řídi vlastně všechny krům mě dvou, jeden byl naučice španělsky což nevím, to uvidíme A druhý byl naučice hrát na kitaru, a já jsem na tom tehdy koukala, řekal co si ty, tohle je dobrý, no, a toto prát chci. Takže tehdy jsem si napsala na KITER CZ, že bych chtěla zdílat echo. V ní dostal jsem ukulele, a v první ukulele začal jsem. Si není jako učit, protože jsem nějak zpívala dětem. Vím že v době kdy byla Emtia Myminu a kdy jsem prožívala jedno z nejtěžších období v měm životě, poporodní deprese, takže bym vlastně spěv hodně pomáhal. I tanec Hodně by pomáhalo.
Speaker 2:Vlastně. Jsem začal chodit na Kundalí, na Jogu, a tam jsem spívali mantra. Tak to bylo pro mě takový první setkání s mantramat, to byla velká síla, troufnosti říče, mantry jsou jednou z důležitéch jako ingredienci, proč jsem se z toho plně jako by nebo ten točkovala. A potom si vybavuju, jak jsem měla emu zamotanou všátku a měla jsem jako fag hustý vnitřní prožitky. Ona plakala, a já jsem doma tačila na netjipsikings a doma že odnajším vlastně minus 10 doma střed domynulosti.
Speaker 2:Takže hodně jako významný to pro mě bylo. A to bylo vlastně takový nějaký otevření se tomu postupně, že jako hele je to vlastně pro mě důležitý. Hrála jsem na to ukulele, začal jsem si zpívat ty mantry, a pak to vlastně začalo nějak jako různě rozvíjet, a začalo se mi to jako připomínat. Jo, že třeba když jsem hrála v tom německu v tom muzikálu, tak oni mi tam tehdy říkali, že to byla na základce, že jo, tak oni mi tam tehdy říkali, že ještě krásně zpívá, že to s tomu jako věnuj, a já jo, což, já jsem dokonce jako zpíval, pardon skládala teksty pro ten muzikál a tak, a já jsem si říkala, což, já nevím tak vždyť takový obječej nejhlas, prostě Ale vymžedli, že byli jsme v zboru, takže jsem vlastně na té základce jako zpívala, třeba sola, a že jsem jako měla nevím jak už je to těď, já to nějak neměřím, ale že jsem jako měla velký rozsach a že jsem jako vyhrávala pěvecký soutěže, já na jakým výsledak víte, jak jsem chodil na základce, mezi základkama, já už se nemamatu.
Speaker 2:Takže pak jsem je to nějak začalo vracet po narození, po narození vlastně děti, že jako hele ta hudba je pro to by důležitá, ale nejenom ve formě jako toho pasívního přímu, ale i poči, jakoby se zapojit.
Speaker 1:U mělo by své a tři, kdy bylo nějaký takýto významný, znovu volání toho dle týle potřeby, toho dle talentu v posledných letech.
Speaker 2:Hele, nejvýznamnější moment, který vždycky k tomu říkám, když se lidi třeba na workshopach výkendových protože tam už teď spívám a tahám si tam nástrohám harmonium, tak v občas, když se někdo začne ptát na to jeden z nejvýznamnějších momentů je určitě ceremonie a jeho asky, kde to, že je to prováděný proces vnitřní hudbou různých právě nástrojů, to bylo penět, bylo to hodně silný, to bylo jedna z nejsilnějších inspirací, že jsem vodcházela a říkala, že jsem si toho chtěl, mám mít tohce je umět, to musí se věnovat. Uplně fakt, já jsem blák výhríkově vydění, když jsem tam viděla vyskládané nástroje. Vlastně tedy jsme měli na workshopach výkendových o rangy nebo petiů, a já jsem čuka a vlastně vždycky, když tam měli nástroje, tak je to ich povídání, je to jako ten nástroj oživou, jak to v náši do světa, a mě to jako fascinovalo a zajména, prostě ta muzikotrapia a takhle. Ale jsem si říkala, to je tady prostě jako pro nějaký vyvolený, ale to já nejsem. A pak vlastně na té cermony nějak jedna holka začala spívat. Já jsem si myslel, že ten zvukový doprovod tam třeba dělá ten, jak to říct, jako by ten průvodce. A v jedno chvíli tam začal spívat jedna holka, a jsem si říkala, to já můžu jako taky. A začal jsem spívat, a tehdy jsem nějakou velmi oblíbenou mantru, a teda pořád mám. Ale jako začínala jsem sní sudosy, budosy.
Speaker 2:Ty taky, docá, často hrajíš k dejchovkám a tak, a já jsem jí tehdy ještě úplně neuměla naspamět dobře. Ale jako docá jsem ten text motela, že o Sanskrit a Angličtina, a různě jsem to tam tak jako pletla. Ale na jednou prostě jsem si říkala, já to důvě jako spívat. A pomatujíc si že, jak jsem byla v tom napojení, takže jsem byla všoku, že jsem si říkala u auto, jako nespívam já. Tohle není možný.
Speaker 2:Jako fakt to byl tak nádherný hlas, jako že fakt jsem to pozorovala. Já nemím bohtevrny mavojčí srdcem do kořán, fakt to byl jako nádherný. Měl jsem poci, že měli vytuje tělu a se jí zoziní, jako fakt šiky miky, jo, ale to bylo prostě nádherný zážitek. Já jsem třeba tady se tu on tu pletle trošku, ale proč jsem spívala? a vůbec jsem se toho nebála.
Speaker 2:Vlastně v tu chvíli tam vůbec nebyl žádný jako strach, žádná jako sube kritika, a myslím si, že proto byl ten hlas tak jako krásný, že vždycky, když se mi do toho dostané nějaká myšlinka typu ježiš, co když to nikogo štové, nebo co, když ten hlas nemáš úplně tohle, a teď ti tady přeskočilo, a teď se tady venechala akord, tak vždycky, jako já to znam na toho hlasé a tam vlastně ale nic z toho nebylo. To bylo prostě úplně. Já jsem byla jako takový čistý boštví, no, a vlastně jsem tam jako navnímala, že to vlastně dár, že jako fakt to z ní takhle ulítle strášně, když to rikam. Ale v tu chvíli jsem prostě tam sejtila, že to je jako dár, že to je nějaký moje, jako nějaká medicína, že tím vlastně můžu pomáhat lidem jako byť, čistit něco, k čemu se nemůžu dostat. No, a já jsem to, potom raspívalaš tě. Další mantra, pak jsme ješli spádiu, a druhý den ráno jsem si říká no, tak dobrý, tak jsem měl hezký zážitek.
Speaker 1:A Hezký jsem si aspívalaš.
Speaker 2:Hezký jsem, si aspívalaš, dobrý vočkr, to zašela jsem. To bylo to jako krásný. No, ale vlastně potom i ty lidi v tom zdílení zavěrditní říkal, že jim to jako pomohlo, že se nemohli přes něco dostat. A vlastně, jak jsem začala spívat, že je to jako uvolňo, a já úplně Co je jako fakt? No, úplně měm razy ještě teď jako fakt, to byl pro mě takový silný moment.
Speaker 2:No, a to bylo asi v ono no a pak si vomatuju, že jsem si fu říkala no tak, až mi bude 40, tak si budu přád harmonium. a ty si tehdy Někdy před 2 lety řekla a proš břeš čekat jako ty dva roky, tak si budu koupit. Ne, a tak jsem si ješla koupit. A harmonium byl pro mě taky milník, protože vedle toho ukulala člověk pořád ešte může nějaké, tak Tak to říct jako hnípad nebo kunikat takhle to je dobrý slovo, kunikat když toto harmonium kdyby vedle někuňka. Ale tak vlastně nejsem slyšet.
Speaker 1:Tam, to musíš rozbalit pojď si.
Speaker 2:Vždy mě harmonium krásně slouží k tomu, že se o ten zvuk toho nástroje můžu jako vopřít a ono to nějak i mě Hele. nevím jak to funguje, ale takhle mi to pomáhá, že vedle toho harmonia jsem se jako vyspívala. Nemůžu říct, že bych spívala tak na ty ceremony, i když už jsem měl momenty v realitě bez toho, jak to říct, bez toho nějakého opohyní tou esencí, že se mi to jako stalo, že jsem se k tomu přiblížil.
Speaker 1:Bylo hezký si vybavou nějaký londský leden, když jsme měli nějaký weekendvý workshopspul, a bylo to přesně už moment, když jsme měli ty externí muzikoterapeuty. Ale ty si tam právě přilezla svoje rástroje, kterých už dneschach chtěl by se měřící, že je skoro 40 počítela stoklíkoho?
Speaker 2:No, nepočíte, ale je to možný, že takhle jen chná?
Speaker 1:Boje toho už od ně.
Speaker 2:A ono prosi vás, že si vezme to nějaký chrestidla, tak víte, tak vlastně tohle chná počítá, ale jako jasně je, jihodně.
Speaker 1:No, a že tam bylo dobrý, že jak si tam začala, jak to rozbalila, tak jednak, když doprovodíme živou hudbou děchovku, tak to má prostě jiné grády. A ty dna a dva, jak tam chlapy začali pak spívat mantry, to jsem úplně jako čuměl.
Speaker 2:No, hla, to už se vlastně děje dva roky, že tam vlastně takhle spívám. A musím říct, že za začátku jsem z toho byla hodně poprděna, protože je ono jedna věc, když jako vyvytáhnu harmonium a spívám a zvuk tomu jako ženy, který jsou na to nějak připravený, a nějak to jako čekaj, a druhá věc je, když ti přijedou na workshop chlapy prostě jak v remen, a teď tam čekaj, že se budou prostě hlámat rekordy a mrazyce v rybníčku a tak, a já samozřejmě jsem takhle byla na to nastavená, že tak jsme tady hlavně kulitům, že jako déch chlád a myslel todle a tak si tady už už užu nějaký jak by neladění. Začátku jsem z toho byla trochu nervozní. A potom normalně za mnou jako třeba te největší chlapy, dokřebych to vůbec neřekla, a přišli, že je to jako dojalo, že jsem mi jako uvolnila nějaký prostě stažení a vše, co to bylo za písničky, že to chtěj jako pojď posluchadal, a já jsem fakt to bylo pro mě jako velký.
Speaker 2:To jsem nečekala ubyt, že vlastně no, tak ty vyží a nějak jako hodně dám na tu lidskou notu, ale zahrveň jako málo kde po světě takhle venku ty naší bubliny se vyskytla nějaká jako bezranětelnost a voto víc jako u chlapu.
Speaker 2:Takže to pro mě bylo vlastně takový jako wow, jako vždyjí takový úžasný lidí k nám jezděj, a oni se nebojejí, to sdílet, a no, a pak třeba chodili a právě vzat ten rok poté, takže to bylo před rokem. Tak tam vlastně už si řekli chlapy, že chtěj jako nadrhámec našeho programu až če, jak by se paré mantry společně, že to zažívají, že na to chodí a všechno je tam zpívat, a bylo to taky superno, a i tam tančili, jsme tam vlastně, protože ta inspiraci, kterou jsem jako by prošla v tom v těch uplynulých měsících letech, byla právě jako vědmej tanec a taky ta práce z hudbu. Takže jsem to tam taky za avojní úplně jak to udělala. Ty normálně jdeme, jako vy netančíme nebo neposlucháme si takhle tu hudbu, nebo jenom tak pasivně prostě jdu, takže to osedíme, že jo rádio jde, jak to udělala, že si mi tady rozpohybovala. No, a já si myslím, že prostě tam hudba je jako mocnej lék. Vlastně Takhle se to tam nějak zázračně jako stává.
Speaker 1:No, už to trošku natukla, jak se, jak máš poci, že se jako propoujo v těch věcích, který si ty poslední leta dělala mindfulness, hudba, zvukový lázdně.
Speaker 2:No, někde nějak jako na tý cest, já jsem si říkala úplně ježíš, maria, já si musím jako by nějak zaspcefikovat a musím prostě srozeno pro jedno a to musím nějak plně věnovat, a tak na to není uchopitelný, a bla, bla bla. Je to něco novýho, ale vlastně přijde, že to jako hodně dne rukovruce, že se to jako hodně doplňuje. Jednak si myslím, protože pro mě vlastně ještě předtím byla yoga nebo je stále ale úno, to všechno také jako jedný kotlíček, že jo, že se to tak krásně doplňuje. A mindfulness pro mě osobně můžu to mít lidi jako různě, ale pro mě osobně je to souber technik, který ti vlastně vede k tomu, když ty si tady jako přišel bejt, vede k tomu odkládání těch masek a tohoto hodně, to očekává nízvenčí a tohoto hodně zavděčice.
Speaker 2:Takže mě to přijde, že mi to tak vyšla, pávalo cestičku k tomu, abych se se vratila k tomu já druh, co jako dítě vím, že už jsem viděl, nebo tady jsem to řekla, že já už to jako dítě věděl, ale to jsem se k tomu potřebuval vratit, a že jsem vlastně na nějakou dobu udělal takovou odbočku a mindfulness techniky, ono to nebylo jako jeden moment, kdyby jsem se jako nadechlá a věděla že hej, tady to mám dělat.
Speaker 2:To byly nějaké postupní kroky, postupní, ho zvědomování si sebe, a pak mě to v roci začalo víc a víc volá, to zažívala jsem víc a víc akcí a situací a potkávala víc lidí, kteří mě v tom jako inspirovali a i říkali, jako dáváme tu spětnou vazbu. Takže to je hezky do prněvé, a já pouštím nějakou touhu, se zaškatulkovat do jednoho z toho a vlastně zjistu, že pro mě je nějak unikát, to kombinovat, pro mě osobně, a je pro mě unikátní, i tu kombinaci předávat. Takže za ten uplynulý rok vlastně jak to bude téměř rok jsem dostala až tě takový impulse jako více vynuvat dechu, a v těpný bylo jsem to. Někdo už říkala už nojim kde, že vlastně jo, myslím že když jsme se o tom bavli v díle o dechu, právě v tý mikroepizodě, že vlastně jsem pořád tě tlačila, ať se jako by víc vzdělávaš v tom dechu, a přitom to bylo jako nějaká moje touha, teď jsem si najdnou říkala, tě otevřit. Tady máme ty kurzy dechu pro vlastně také. To chci taky umět.
Speaker 2:Vlastně chci taky umět, jako pomoci dechu nějak harmonizovat nerbové systém, stav přítomné, zdraví a tak No, a tak vlastně se to tak jako hezky děje dohromady, že se to krásně jako propouje, a někdy třeba hraju jako víc na nástroje a někdy víc spívám. Někdy to je třeba nějaká mindfulness nebo dechová praxe doplněná zvukama těch nástrojů, a někdy třeba používám mindfulness a dechový praxe k naladení se na ty zvukový lásně, na tou relaxoci. Protože přiznajme si že často když přídeme tady na ty akce, tak máme tu mysle takovou roztěkanou s toho, co řešíme předem a teď to místo hledáme a teď tam jsou noví lidi, že jo, něco z to budila a vlastně tady chová praxe tě jako by velmi rychle vezme, ještě rychle jít, bych řekla, než všetím mindfulness techniky do tý přítomnosti, do těla a do toho uvolnění, do toho jako plný relaxce. Takže mi to hodně pomáhá, to různě kombinovat, taky podle toho co tam mám za lidi, co vím, co už mají za sebou, co třeba je čeká, jak to zapasovat do toho programu. Takže jako vlastně si říkám, i když přesně zažívám nějaké zážitky jiných hledemních akcí, tak si říkám ty hovál mě to vyhovuje a hodně mě to baví, tak jak to dělám, že je to vlastně kombinace tady těch všech oblastí, kde pořád se vnímám nejvíc jako mindfulness lektorka. Ale pořád je to jako u tý přímavosti a vědomí, v tom čemkoliv, co děláš nebo dělám a co tam jako děje A pozvánka k tomu vlastně i vědomně bejt s tím zvukem, že vlastně často, že chodíme na nějaké koncerty, tak tam jsme furtomodu hodnocení nebo nějak prostě nám jede hlava nebo máme nějaké očekávání.
Speaker 2:A já vlastně už od začátku, pokud to jsou přímo ty zvukový zážitky nebo ty zvukový lásně, tak zvuk tomu, že pojďte se tady otevří, tomu, že vlastně to tělo celý, jako tomu nás sluchá a to tělo cítí vybrat se, to nejsou jenom ty uži, co my tak jako by často vnímáme, a nejsou to jenom ty nástroje, které já tady, nebo ty zvuky těch nástrojů, ale jsou to všechny nástroje kolem nás.
Speaker 2:My jsme se tady dělali s randu, že nám tady bude pýpat mička a to je vlastně taky takový jako zvuk, který často se řekáme to je poprůza, kdyby to tady zapíska, ložil, co to dělá v podkástu. Ale vlastně je to pořád taky nějaká jako pozvánka vnímat, co se mnou ty zvuky různě dělají.
Speaker 1:No, ty se i vydala to studová, ty tak.
Speaker 2:No, nějak mi přišlo, že bych těla jako inspiraci. Takže já mám pocičit, že vždyž, když jako bych najdu nějaký takový hlesvatej grál pro mě, takový to, kde se to moje srdce úplně rozzáří, a poslední rok je to víc a víc, právě jak jsme víc asi ve spojení se sebojů třív, jsem to měla tak, že mě to studium dělala tak nějaké jako, tak něco, které jako vystudovat musím, tak co to teda bude, abych nějakéko zapadla. Takže byly studia, který mě jako hodně nebavili a moje tělo na to hodně nevlídně reagovalo. Konkretně, když jsem studovala ekonomikou nebo ze mě dělku nebo prostě ekonomii na ze mě dělce, no tak to bylo strašný, do mě jako přestávalo funguvat periferní vydění a tak.
Speaker 2:A pak, když jsem studovala andra-gogiku, tak to už bylo jako dobrý, že tam už byly nějaké přejmě, ty krýmě, jako i tak už zajímali, ale furt jako nebylo vono, jako psalo jsem užasný témap, baklářky, ale jako že by mě to a školaní, jak to ne. Ale na jednu jak mě nás jsem začala studovat vlastně věci, který mě zajímá, že začal to prostě astrologie, yoga, mindfulness, breathwork, zvukový lázně, tak já jsem prostě úplně jako bezhledný, nejaká bezzená nádoba, neskoličně mě to jako baví. Třeba takový technický věci mi moc neulpívaj, na to, že já třeba by fyziologický věci klolem dechu. To prostě bych si můhla opakovat 600 krát a podle mě stejně to jako nezapakluju. Ale takže jsem chtěla prostě tady na to mít nějaký know-how. Ale přijde mi taky hodně důležitý, jako že už jsem tam k tomu šla z tý pozice vlastně nějaký já nevím jak to nazvat jako nějaký všímavosti nebo nějaký ho vědomí si sama s běhat tohoto těla.
Speaker 2:Takže jsem začala já už nevím co prostě jsem si našla nějaký kurzy, nejdrí v takový malý, protože jsem si říkala, tak nevím prostě se s tom uru věnová, že on nechci do toho moc investovat. No, jenže pak jsem si říkal ale fordně, to zajímá víc a víc. Jo, takže jsem v Sound Healing Academy. To jsou úžasný lidi z Anglie, což pro mě byl jako nezvyk, protože většinu posluchám kurzy v americký angličti. Tak jsem nějakou novinku, že to byla brycká angličtina, takže to mi hodně dalo.
Speaker 2:Pak jsem našla i nějaký kurzy v Čechách, takže jsem byla na kurzych muzikotrapie markete geerichový, a na štředny jsem jela bubnovat v léť, a to byl taky pro mě velká, velká, taková jako nádrž energii a inspirace, protože ten ritmus jsem furt vnímala, že ho jako nějak nemám, nebo že mi tady máme džembe, ale když na to sáhnu, takže nevím co s tím, a vlastně teď nájnou už umím ty ritmy, a hodně mě baví, to jako předávat, protože to vlastně s mým způsobem je jednoduchý, a mám poci, že mě to jako by rozvítilo takovou jizkru divokosti vnitřiní, takový jako že teď nepodle mě seděli někde u toho vohně nebo jim bůžli, že ho obubnovali a zpívali. Takže to mě také hodně. Mi to dalo pak nějaký kurzy, právě co se tíče jako předávaní tých hudebky dětem. A teď jsem začela struvat v przní muzikoterapy a artyterapy, a tam taky získávám jako zajímavou inspiraci kolom vlastně tý psychiky člověka a taková vlastně škola po malého života, jak se k tomu dostat, tak různý prostě, a samozřejmě je. Nějaké knižky jsem si asi spíš poslechla, protože te dobrý jsou chovak blěčtiny, takže na ody byl.
Speaker 1:Dalo by se říct, co vnímá, že ta hudba dělá s tvojím tělem.
Speaker 2:No, jako, určitě se dá říct, že můžeš mít nějaké tony, které jsou vyladení na nějaké čakry nebo na nějaké orgány a takhle. A tohle je, že tohle je, že jsem to říkala před tím, že jsem dřív hudbu vnímala hodně jenom jako užima a jenom hlavou a jenom to jako nějak asi omezeně posuzovala, nebo já nevím jak to jako popisat nechci, aby to vyznilo blbě, ale že vlastně od tých výle, co jsem začala víc vnímat, svítělo skry, vlastně Jagu a mindfulness techniky. Tak vnímáme jak vlastně každej nástroj má vliv na něco, každá tony na i třeba toho mýho spěvu, a hodně pozorují jak mi to pomáha vlastně ve chvílých, kdy já nebo někdo vokolo se necítí dobře, protože se to týchať třeba i dětí. Že naše cera byla nedavno hospitalizovaná a synek má teď koniaký treble s kolinkem a v obadval vlastně synové souhemofilice, takže vopčas chodíme prostě do nemocněce, nejak tak úplně záměrně a plánovaně. Takže mám pocit, že to uvolňuje to tělo, uvolňuje a ladí ten nervový systém a tu naše mysl na nějaký kvalitnější frekvence, a jsem ozřejmě ve skryptech a tak je to všechno, odborně řečenou, jak to funguje.
Speaker 2:Máme doma i ladičku, která veložně, když si přiložíš k tělu, a někdy si běhu právě na akce a ukazů to lidem. Říká na tom je to jako krásně znat. Když si přiložím k tělu, tak úplně cítím, jak se mi rozlejvají a uvolňují, uvolňují, spíš, rozvolňují jemný svalový struktury v těle, jak vlastně najdnou se během řiku u vědomy, co jsem jako měla zaťatý, a do té doby bych ti řekla ne, ne, ne, jsem uvolňená v podě. Tak to je ten můj prožitek. Další úroveň toho když spívám mantra, tak to je.
Speaker 2:No, to vlastně ani nedokážu jako popsa, to je pro mě fakt jako vlastně jako ceremonie, jo, že ty mantra, tím jak vlastně tam se to tělo uvolňí. Taky když spívám a hrajím na harmonium, tak tam už jako není prostor na ty myšlenky vůbec, nebo většinou vopčas se by tam nějaká vkradé, ale většinou mám prostě úplně duto a taky cítím úplně, jak to je to tělo harmonizuje a jak to je, jako pouští ty nastřádaný tenze, který jsem jako do té doby nějak neuvolnil. A tohle to třeba funguje i na dálku různě, třeba když naš synšel letena, nějaký plánovaný větření zubu musel předtím jít až jako do nějakou nepřívnu inekci, a já jsem jako věděla, že nemůžu udělat jako nic, nebo že tam prostě nejdou, že chtěla bys tam šel, ty a babička, a tak jsme zůstali doma vlastně s serou a A jde jsem.
Speaker 2:No, ale přeměžný, kde on byl. No, a tak prostě ta naše Emma tady se mnou jsme se vytáhli v obrovskou mandalu harmonium a zpívali jsme a myslili jsme jako na vás, a A pro mě to je jako obrovská podpora, protože abych tady mohla sedit jako u sacy nechty A být úplně jako výšchodit tady ze strany na stranu a být úplně natrní. Já jsem samozřejmě byla, že vynervená, nebo prostě bylo to pro mě těžký, ale takhle jsem jako mnohem miň a vnímám, že tomu celému procesu jako mnohem miň překážím. A taky jsem mi prostě spustil nějaký jako emoci na tý emoční stránce. To vnímám jako nejčastějc, a to je zajména spojení asi s tím spěvem, protože když začnou spívat A lidi třeba čekaj ty nástroje, tak tam si jako odpočínou, nějak to posluchaj, že jsou zvyklí na koncerty. Ale když začnou spívat, tak některým lidem vyloženě to spustí, jako nějaký ne nespracovaný věci, a třeba začnou plakat A zmrada, že chodí lidi, který se to jako nevyčítaj, že to pak prostě přiznaj a třeba to jako nějak popíšou, ale nemusej se vůžetně že jo A No, a teď už to jako vyhrykám, že to prostě může stát, že ty mantra jako mají sílujít, když to tak řeknu člověku až do kalout, tak prostě vyškraba tam něco, co tam jako zbylo, a uvolnění tohoto těla tím pádem mnohem hlupší relaxat se vnímám, že se tam děje, protože když jakoby děláme třeba ty mindfulness practice, tak pořád třeba nějakou mírou, jakoby jsme v hlavě hodně A jsme v nějakém jako stažení, že nám tam jako chodí ty myšlenky a vkrádá se tam prostě No, a teď nejsem jako dostatně uvolně, a no, a teď se mi to jako nedělám, to tak jak bych měl, a no, a teď komediery vlezla myšlenka, a ježiš, předtady přemešlím zase od té práce, od té rodině.
Speaker 2:No, a tady, a ježiš, teď bych chtěl já seřně na záchod a nemůžu, no, a vlastně, když jdá na ty nástroje, tak to tělo a tam mysl se vyladí na ty vybrace těch nástrojů, co ty nástroje tvořej, a je to tělo i tam mysl mnohem jako uvolněnější. Tak, to je takový moje jako vnímání asi nejsilnější, který cejtím, a že vlastně i pro lidi, který mi jako dechůř nějakter relaxace a uvolnění, tak je to nějak hodně podporující, a jo, až tě tam je jedna úroveň. Proto tělo, že vlastně málo kdy se dovolíme se vopečovat, se nechat vopečovat, a třeba ešte, když je to zvukovála, to nějakou individual tak zajminajšené, jsem vypozrovala, že jako hodně s níma pracuje, se uvolnit do toho všechno. Tohle je někdo rejen pro mě. Já střek už uvolnit jako princezná a můžu úplně si jako nechat oblážit to tělo a tu mysle a tu duši. Ty zvuky prostě vždycky na mě co evokujou, ať už jako příjemnýho a nepřímnýho, a právě to, kdo je v tomto, jako nehodnotit, jako nechat to jít. Každý metřá říká, a každý nástroj mi rozrezoval jinou částěla. To může být hodně individuální.
Speaker 1:Je nějaký nástroj, který s tebou specificky pracuje? Jsi měl hrmonium.
Speaker 2:No, asi bych řekla, že to hrmonium je pro mě takový nejdůležitější. No, je pro mě nejdůležitější, ko nemůžu říct, že bych na něj hrála nejčastějíc, protože je velký, je hlasitý, ale hrmonium je pro mě asi nejsilnější. A právě asi v tomhle modu jsem si to nedávno znova uvědomila, protože jsem měli nějaké nový hrdební nástroje a jsem mi teda začala jako vhozit na ty akce, a to hrmonium jsem třeba nechala doma, protože je fakt těžký, a velký.
Speaker 2:A velký. No, a pak vlastně jsem ho teď na nějakou poslední akce přivezla a protože jsem si říká, že žež, proč jsem ho nebrala, tyto je pro mě ta největší síla, kterou jako já mám. Takže tohle, a právě jak jsem o tom mluvila, že hrmonium spůsobuje mi, že se nebohem být slyšet, a teď to nemysl měnou jakoby v těch výly, kdy spívám vedle něj. Ale i pak v životě, že mi vlastně, a to jsou vysípodl mě, i s tím mám antra, že jako málo, kdy spívám, mám tam nějaké písničky které spívám, třeba This Is Me z toho filmu Greatest Showman mám pár písnička, ale jako většinou hraju mantry, a vlastně mám poci, že ty mantris a ta kombinace harmonium, ten můj spiev a ty mantris spůsobuje, už se pak nebojem být slyšet v životě a oslovovat věci, který pro mě jsou těžký, ale vlastně neco ve smyslu, kdybych je neoslovila, tak vlastně nemůžu jako kratšet dál, tak to nepustí.
Speaker 2:Takže to hodně za tu dobu, co ty mantris spívám a co mám harmonium, tak mě to hodně v tomhle si dá, se vždyť osobodělo, nebo hodně to sejtím, že to má tady ten vliv, že jsem ešte jako, že se víc posílo, tomu je propojení srdce, krk, hlava, ve smyslu toho zdílení, ty vnitřní pravdy, toho, jak to mám, toho se myslím, že sež také nějak světkem.
Speaker 1:Mě se líbí, to ospobodělo. Teď dávno bylo 17. Listopanu, tak to tam jako je Mě se líbilo. Par trále se mi stalo, že na mě něco vlastně jako lezlo a že když jsem si lehnul, tak na mě dali ty misky s Filipem. to mě ještě baví, když tam je toho je ten Filip a nějak to jako vnímá skrzetebe, a ty se jako přidá, a teď tam jako na tom těle je jenom ta tibetská mísa. Ty máš no i křišťálový, který má ještě teda jinou frekvenci, ale to je, jak to jako rozvibruje ta frekvence to tělo, a nen to jako místo na tom těle, kde jako bezprostředně dolíhá tam miska, ale jako no, rozprostí rá se to do toho, do toho těla.
Speaker 2:Mě vlastně přijde zajímavý, že to tady jako vždycky bylo, když se čtu ty knížky a sledují vlastně, a posluchám si různí podkásty, takže tady vždycky v historii dávno, dávno bylo, že se to vědělo, že ta hudba, že ty zvuky mají takový lev našetel. Pak u nás tady hlavně funguje třeba převážně klasická medicína, ale vlastně i ultrazvuk už je takové jako náznak toho, že se to jako dere do popředí, a muzikotrap je vlastně až tě není jako nějak schválený. Třeba na pojštivnu si nemůžete nechat proplatit, muzikotrap je ještě to prostě není jako úplně schválený. Ale třeba teď kon v letě, když ceda byla hospita zvoná, tak to byla jedna sezřečka. Já si tam nosila nástroje tak výty k lidnější, aby tam jako neprudila ty v ostatní napokoje a ty sezry. A je byla to jedna sezřečka, to byla úplně pav.
Speaker 2:Já jsem říkala, kdy tady máte toho jako nemusničního klouna, pak tam normálně chodí paní hrác, dět má hry, to bylo prostě krásný. Pak tam chodí paní s níma dejchat, že bylo to v tomajérce, tak já nevím, jak to mají výnych nemusničních. A já jsem říká tak si v tohle zažádajte, aby vám si chodil, jako já bych to asi nedala. Teda jsem říct, že na mě to prostředí je fakt hodně těžký a jich prostředí myslím, že jsem si tam ty nástroje nosila, a cestou tam a cestou zpátky jsem si pouštila mantra a brečila jsem.
Speaker 2:Pro mě to bylo fakt jako strašně těžký, to se vodstřižnout, většistit a takhle. Takže je to nějaký pokrok a věřím, že ještě bude, že to takhle budeme vnímat jako nějakou součást naší duševní hygény. A přijde mi to jako zajímavé a duvé, že ty je ty bubny. Když jsme v letě tam byli samí žensky, kromě tohle jednoho lektora, a měli jsme rámoví bubny, a u toho jsme jako spívali a hráli na ty bubny, tak to bylo fakt kouzelný, tak bylo jako kruch, ve kterým nemusíš přemejšlet nad tím, co jako říkášel, nějak se napojíš na tu komunitu, na tu sílu společnou. Hřído mi to velký.
Speaker 2:A samozřejmě potom, když je to společný spívání, když spíváme všichni, tak to je párada, ještě zajmeme. Napřed nějak se to změňoval, že tam byla jako kombinace můžu a žen, a teď se tam jako promísei ty hlasy, tak to je fakt jako boží. A dobrý teda je, že mám docá hluboký nebo hlupší hlás. Takže vlastně, když spívají hlapy často si to pochvalujou, že vlastně je netahám do nějakých vejšek, a to je taky zajímavý, že Já si mi nevybavuju, že bych měla. Myslím si, že se mi tím zpíváním postupně ten hlas ešte v tom, a i třeba to cítím, když natáčím, že se mi ten hlas v tom takhle jako díky tomu ukotvil v tý hloupce A líbí se v Netonu, to je jako ráda.
Speaker 2:A kdy zpívám nějaké písničky, které mi vyvěloženě jako sednou, těma toho nynáma, tak je to jako pecka, a zase to mělo vliv vždycky. Prostě to má hlaskádovětý vliv, takže já si třeba koupím nové nástroj nebo ho dostanu, a to hraní na ten nové nástroj se mi pak promít nedo všich ostatních nástrojů. Takže to, že jsem začela hrát na harmonium, mělo vliv i na to, jak hraju na ukulele. Třeba Ešte nedávám digeridu, to mě teda štve, jako by nějak do toho prdím, ale nejmujem ještě ten cirkuleční dech.
Speaker 2:Ale v té doby mám, jak se říkal, další nástroje, který relativně nevěžadujou žádnou speciální techniku, ale třeba jsem právě za to užila, a to jsem potom jsem nikdy netoužila naučit co je na piano. Takže jsem se naučil nějaký nový akordi, a je, tohle mě začalo jako lákatnou. Vlastně to je to zajímavé, jak stále se před mnou otvírák úplně novéj svět tý hudby, toho, jak tu hudbu využívat pro svou, jako val-being, pro svou i pohodu. Přesně, jak ty si popisovala, že to tak já si pomatou, že i někdy prostě ti spívám nebo dětem spívám, a nebo že si pustíme nějakou hudbu a vyloženě. Prostě si to dáme jako takovou cestu. Takže hodně mě to přijde prostěšný a zajímavý a důležitý.
Speaker 1:No, jsem vtěl říct, že když děláme dechovku a je to bez hudby nebo z hudbou, takže to je jako game changer, takže to já význam nějakou, jen, když ta hudba přítom na jedné co jiného, až je reprodukovaná hudba ze práčku, a na živo To je jako level up, kdy tam ta vybrace v tom prostru je významnější z toho nástroje.
Speaker 2:Jo, no, to mi přijde důležitý zmínět, že vlastně já jsem třeba začela náhrávat, i třeba, protože to říkají lidi na workshopach, jako si ty písničky si budou moc posechnout Tak k tomu, že bych náhrála harmonium a naspívala. To už jsem se dostala, ale zase jsem to smazala, protože se říkánu tak, to ne, to to nedal Našli. Jsem k tomu jako došla, ale jako nástroje jsem už náhrála, ty už jsou na měm podkástu. Tady jsem vyměšel, že bych je dala právě i na ten naš společnej Můj podkáz. Jsme uchodeme v šímavé příběhy, martina Chomatova najde taky na všich platformách, ale není to vóno pořád, jako by si musel mít doma vopravdu jako kvalitní reprobedny, aby tě to jako by šlo do toho těla, aby to jako by všlo přes každou tubuňku.
Speaker 2:Když to přesně tak říkáš, když někde takhle jsme a i jsme dělali a chceme dál dělat dechovku kombinovnou právě s tímhle zvukovým a z ním a z mantrema, tak si to lidi jako chváli v tom, že se tam jako vlastně krásně naladiš, a pak tu hudbu vnímáš úplně jinak, a je to živě.
Speaker 2:Je to živě, jestli to tam vokolo tebe, ty nástroje tě prostě pojmou, príjde, ty přesně jako nasa, ještě, když do každébuňky světo těla ty vybrace těch nástrojů, a to si myslím, že doma jako nezažaš. Vlastně to stejně jako když si poslucháš nějakého svýho oblíbeného interpretat do sluchátek nebo v autě, a pak když na koncert A ešte, a to je to další přidaná hodnota, a to já hodně cítím, když jsem byl na koncertě a my jsme tam, jadí Jordana Hacce, tak jsem si uvědil, že to je hodně silný tam bejt, i z pohledu toho, že nasávám to, že všichni lidi tam jsou pro ten účel. To je hodně důležitý, že tam nemáš v poli někoho, nějaký bandu Haytrů nebo nějakou negativní energie vůčitý hudbu, ale že tam všichni douzí, že se takhle udůžít, a to je hodně pozitivní, což se vlastně děje.
Speaker 2:Proto to, co říkám, i na těch workshopech našich, že tam jako bandel lidí nebo na těch akcích, který je kohtě jich tohle zažít, douzí, tam, proto jsou tomu otevřené, a to dělá hodně, protože to zase působí jak se bavíme, že Jordana společných akcích, jako že z vlastně ten nervový systémi na jednou se jako vyladějí a rezonujou spolu i jako ty hudební nástroje do naše tělo, jako uchovatné hudební nástroje.
Speaker 1:Všichni se to náví harmonizují.
Speaker 2:Přesně tak A často tedy říká ale já to doma takhle nezažív, a je právě ten důchod, až když tam všichni dejchaj a všichni jsou takhle dobrvolně většinou bývaj, pokud to není nějaký nechtěnej voucher, ale většinou jde nechtěný voucher. I se překlopěj do toho, že u autoblozku jí, to bych, bych, bych nečekal. To je pro mě silný tak slyšet, a právě kombinace mi přijde v famozní. Všichni výme, že ta hudba, která se nám líbí, že nás tohle hladí, ale jsem zřejmě, že je hudba, která nás nesedne, nám v tu chvíli a napak je potřebojeme pro vybyti nějakých nepríjemných nebo takových agresivních emocií. A všechny tady tevěci jsem zaposnit, že vůžňak začala by výc navnímávat Jeho, že někdy jsou chvíli, když si pustím třeba manteria, vám poslížově vyskočila z auta a musím si pustit něco co vodpovídá týmý energií a týmý emoci, co prožívám, a pak možná jsem schopná jakoby si zaspívat.
Speaker 2:Ale přijde mi to i tak ty mantry, jako skvělej způsob, jak právě jako vypínat, jako úžasné způsob meditáci, jak vypínat tu mysl, jak vlastně pracovat s tím tělem, protože zpívání je skvěla jako dehová technika, bo prostě pracuje to s tím dechem. Tak, tohle, to jsem chtěl až říct. Ale pak se mi třeba stáva, že chodí lidi a říká já neumím zpívat, já načině neblu zpívat, já ti to nebou ukazit. Tak dobrý je, že to harmonium je tak hlasitý, že já vlastně vokolo něj nic neslyším. To je měř ani sebe. Ale i pro tady ty lidi je skvělý, když začnou třeba jenom s hummingem. Ty si ho taky začal hodně používat. To je vlastně taky bezvarný spůsob, jak my i, když nejváme žádný hudební nástroj, tak můžeme si vytvořit ty vybrace v tom tělám, a to jako obrovské lečivé učinky, a učím to třeba i děti ve škole, a je to jako srandanou pozdravat, jak tam bzuče, jak v čeličky. Mě by zajímalo, jak tebe se tu dobou, třeba co, když já nabíram tohle těch hudebních nástro, nebo jsem se tomu jak to vřel, jak tebe to změnil, ovlivnil, jak to vnímáš ty.
Speaker 1:No, jak jsem říkal, bylo někly momentu, kdy jsem byl takové fakt unámený, nebo něco na mě už lesilo, nebo se do mě pokusilo nějaká nemoce. Tak jsem vnímal, že to je takový takový hladící, takový lečivý, níuměnci, by se mi chtěla říct, by se mi mězky v tomto tam přijde jako úžesný, jak ještě mě máme takový, jako bych to nazval tluz, to stěný, nebo jako děžký masivý, a že mají fakt takový jakou dlou hej zbuk táhlej. Tak no, to jsem mi líbí. No, a když jsme dělali ty dechovky vřemnicích z mantram na ty 3 hodinki, tak to byla větět, jak tedy jde jichají po očku jako pod pod hrůvou oku a jak ho chtějí se podívat, co to je, svědou, která hraje, nebo se zpívá, nebo jaka, že to je silnější, no, určitě.
Speaker 2:No, a ty máš taky jeden nástroj, který si sporíď nev dva. Vlastně máš brumly a Ravaskový buben. Máš ty nějaký s tím prožitky?
Speaker 1:Já jsem jednodobu s tą brumličkou cvíčil, ale to mě baví, jenom tak si jako přijímě to jaký dobrý nástroj, jenom tak si s tím jako zablbnout. To je hezký, to co se mi líbí, ten hankpen, vlastně ten je, jak s tam člověk může to hrát, vlastně stůt citlivostí, a že dost víznamně znát jako jednoké tam korzynace těch pojbů, a je to zajímavé pozvrvat, jaká je ta jako intensitá toho údoru, jak to jako mění tu ten tón a ta provázanost, aby to mělo nějakou jako zároveň linku, ale zároveň to nebylo jako taký plácání do kovů, ale nechala se to jako rozvyprovat, protože je to kovový nástroj.
Speaker 1:No, takže to je přijde jaký to je přijde jaký to je zajímavý. A co to by? je to dělal při naši. Od naši Cetím takový teplov, když mi sedí tam mysle na těch stehnech, takže to roznáší teď teplu do toho těla. To je přijde, že je zajímavý.
Speaker 2:Mě ještě přišel jedna taková zeměna a v průběhu toho času na subě, že nez začátku se měl pocit, jako že s tím nástrojem, že to musí být jako hodně slyšet a výrazný a zajímavý na toho harmonium musí no být jako hlasitý a tak Ono, jako je samou od sebe. Ale to mít tam, i že sebe přehádnila, jak jsem pro to neměl tu citivost, a po stupem času jsem se začala citivovat a neská vnímám, že si jako hodně ráda hraju, když spívám, ale i, když hraju na nástroje. Takže si ráda hraju s tou intensitou, jak si to popsal, přesně jako s tom, že třeba začnout nějaký mě pak to vyvedu do nějaký, že tady si můžeme nic prožít, nějaký silnější ton nebo intensita, a pak zase do tý jemnosti, a to hlavně jako neskoličně baví, a mám poci, že mi to tak jako v náši vyvít z tý jemnosti, kterou nějak v některých oblastech postrádám, a musím se jich učit. No tak, tohle je pro mě taky zajímavý, a spoustu dalších objevů neustále dělám. Musím si, že ještě budu dělat, a budu se těšit na to, že to spolu různě dál zase budeme dodávat, doprávat si, a nám doma a lidem, který dorazí na výkendovky příjme to, že to je hezky, patří do toho, co děláme, a vysky se jako nějak objeví nějaký nástroje. Ale nebo tě starý, který zase si přeou mojí pozornost a nějak, abych se naučil něco víc s nima, a tak mě baví ta variabilita. Příjeme to jako krásný.
Speaker 2:No, a tě se mě ptál na významný nástroje, a já jsem teď konuk narozvěděl, nám dostat dve krištělové mísy, poměrně velký, a ještě v chvílku předtím jsem si pořídila zvukové rotační vlny, a tak než se, než skončíme tedy ten díl, tak jsem vás k tomu poslech chtěl pozvat, protože to je úžasné nástroje. Možná Jste ho ještě nikdy neviděli nebo neslíšeli, a ani dneskoho neuvidíte, dneskoho taky neuvidíte i reštře.
Speaker 2:možná dám nějaký fotku na Instagram podkásto o tom, než začnů hrát. tak vám děkujeme za poslech. Můžete si doprát ještě další naše díly z minulosti, který jste neslíšeli. Máme tam i o hudbě některé díly, třeba v rozhovoru s manželi Matějkovými sýla pro život, co se tak matně vybavuju. A každopádně, pokud vás to zaujelo, tak se nechce také pozvat do světa hudby jakýmkoliv způsobem, kterým vás to insprivalo, a nebo přijte na nějakou naší akci. To zaží to sobě. Nežy začnout tady cinkatku. pomáš ty ještě něco na závěl?
Speaker 1:Ne, taky se budu těšit na viděnou, na nalazenou viděnou, ahoj.