Podcast O TOM

42 / Integrace jako klíč k harmonickému osobnímu rozvoji

April 06, 2024 Martina Chomátová, Jakub Chomát, Marek Adamec Season 1 Episode 42
Podcast O TOM
42 / Integrace jako klíč k harmonickému osobnímu rozvoji
Show Notes Transcript

Přemýšleli jste někdy, jak se v dnešním světě plném self-help knih a rozvojových seminářů neztratit ve vlastním?

Odpověď a inspiraci najdete v nejnovější mikroepizodě našeho podcastu, kde se věnujeme klíčovému pojmu INTEGRACE.

Sdílíme s vámi naše myšlenky a zkušenosti, ale i pozorování lidí, kteří se zapomněli zastavit a vše, co se naučili, nestačili "prožít".

Pojďme společně prozkoumat, proč je důležité najít rovnováhu mezi neustálým hledáním nových dovedností a chvílemi klidu, které nám pomáhají to vše skutečně vstřebat.

V této mikroepizodě si vysvětlíme, proč bychom měli dát stejný důraz na odpočinek jako na samotný rozvoj. Ale také se podíváme na to, jaké jsou důsledky pro naše zdraví a pohodu, pokud to tak neuděláme.

Podělíme se s vámi o příklady z osobního života i života těch, kdo se nechali pohltit nekonečnou touhou po nových zážitcích bez zastávek a sebereflexe.

Společně odhalíme, jak může správná integrace přispět k hlubšímu sebeporozumění a zdravějšímu životnímu stylu.

Příjemný poslech
Martina & Jakub

Chcete si dopřát víkendovou akci, kde se soustředíme na integraci?

Instagram Podcastu O TOM

Speaker 1:

Ahoj, vážení další mikroepizoda na téma integrace. Jako zní to nudně, ale pojďme na to, protože to bude zase zábava.

Speaker 2:

Ahoj, a tohle je podcast o tom.

Speaker 1:

Tak jo, jak už jsem říkala v minulém mikroepizodě, i takováto forma je docela zajímavá Popovídat si o nějakém tématu v krátkosti, v rychlosti, taková jednohubka, důležitost integrace, a můžeme to nazvat i důležitost odpočinku. My o tom hodně mluvíme, nebo aspoň já vím, že tam, kde jsem já, tak tam o tom mluvíš a já o tom taky mluvím. Jak je to důležitý. Ale pojďme ještě tady takhle spolu na podcast. Proč jsem tohleto téma vybrala?

Speaker 1:

Vnímám, že je krásně roztrh pytel se seberozvojovýma aktivitama, sebeuvědomování různých formy Je to dobře. Myslím si, že potřebujeme být vědomější vůči sobě, svým činům, svým chováním, myšlením a tak dále. Zároveň i třeba ze svý zkušenosti sleduju, ale i z pozorování okolí, že se tím člověk může jako velmi jednoduše zahltit a může chodit jako takovej, jak se to nazve teď mi to úplně nepřichází to slovo. Ale když se člověk třeba nebo nakupuje jídlo nebo pak někdo, zase může být závislý úplně stejným způsobem právě na těch jako extra zážitcích, takový konzumér zážitků, v tom, že bude mít samý tady ty možnosti k těm aha momentům a vhledům, a teďka vlastně začne z jedné akce na druhou a začne dělat jednu metodu za druhou A rejky a já nevím yoga, a pak tady psychodelický nějaký zážitky, a pak Přechnout žavý uhlíky Přesně co ještě.

Speaker 2:

Pohýbání roxorů o krky. Což je No jasný Co to je No, to je jako kupa věcí no.

Speaker 1:

No.

Speaker 2:

A, jako se všim, dá se to přehánět, dá se to skonzumovat věc, a to já nechci. a priory, nechci se nikoho dotknout. To by nebylo o tom, že ty techniky a metody který ty si popsala, by nebyly sami o sobě funkční. Oni jsou všechny funkční, ale ta klíčová diferenciace je o tom, co se děje potom, a o tom si budeme teď povídat.

Speaker 1:

Co se děje potom A taky jak k tomu přistupujeme. Když je to takové poznávání, že tady prostě hopkám a zkouším, tak vlastně povrchně načerpávám mraky informací, je to jako zajímavý podnět, a ta naše mysl, přiznejme si, je prostě taková splašená opička, no, a ona vlastně jako hopká a skáče z jedné zajímavosti na druhou, a to je tady jak ty děti, že jo, tady jsem viděla cirgus, tady jsem viděla něco A lunapark, a labirint, a Luna Park a Labyrinth a Dino Park, no, známe svý, že No, a vlastně pořád jako chceme něco víc, pořád nás jako něco víc zajímá. A pokud to není v té rovině toho nakupování si novýho iPhoneu a nových hadrů a dovolený tam a tam a o nám, tak to pak mnohdy přejde právě i tady do té oblasti, kdy třeba tady u toho už se ta mysl unaví a řekneme si tak nějak tak, to už mi nedává smysl. Já jdu tady tím duchovním směrem, a vlastně velmi snadno najdeme i tady na tu linku No, a nevím jak to vlastně v důsledku není úplně efektivní, nebo prostě co je každá nová vlna toho, co přijde, tak my začneme proskoumávat a vrháme se do toho, a je vlastně důležitý jako dvě věci bych chtěla zmínit, tak si to tady tak zaparkuji, že je důležitý právě i ta integrace možná, tři Integrace, jako dávat tam ten odpočinek a zároveň mikronávyky No.

Speaker 2:

Takže počkej, integrace, dávat tam ten odpočinek. Odpočinek téma dva.

Speaker 1:

A mikronávyky. Já jsem říkala tři, no, možná jich je deset, nevím no-transcript. Nebo jsou frustrovaní, že se vlastně nic neděje, že mají doma v kompu prostě mraky nedokončených anebo i dokončených online kurzů, Nebo mraky rozečtených a nedočtených knih, který v praxi nezrealizovaly.

Speaker 2:

To zeptám na workshopech. kdo četl tu knihu tak půlka a kdo jí má na police doma dvě třediny?

Speaker 1:

No, a jako já musím říct, že některé knižky, které mě zasáhly, tak mi vlezly i do života nebo do té každodenní praxe. Ale zároveň je spoustu knížek, který prostě jsem třeba jenom přečetla a zdá se to, že se mi nějak nezačala realizovat, nějak nevnesla do praxe. Takže taky je to jako ze života, knížek, který nás nalákají nějak něčím v nějaké době, ale vlastně k tomu přečtění třeba nedojde nebo k tomu k té realizaci už vůbec neživ. Takže tohle mi přijde důležitý, jakoby načerpat nějakou inspiraci, načerpat nějaký téma a pak ho taky jako nějak integrovat. Protože to za mě je součástí toho, že reálně to vnesu do té praxe, že to téma vlastně nějak vztřebám, když, když jedu na nějakou akci, kde třeba zažiju nějaký vhled nebo nějaký velkej zážitek, něco transcendentálního nebo něco přesahujícího tu každodní rutinu. Že jsme se o tom začali bavit hodně v souvislosti s Ayahuaskou, že tam je úplně evidentní, že člověk potřebuje dlouho, dlouho, dlouho to integrovat, zajímavé, pokud ten zážitek je tam nějakým způsobem, jako Což většinou bývá, jsem zrovna chtěl říct, že jsem ještě nezažil ceremonii, kterou bych řekl, to bylo takový standardní.

Speaker 1:

Tak, já mám takový pohodičkový, takový pečující, prostě leženíčko za poslechu hudby. Já si to jako užívám. Ale jo, tak ta, co jsem tam jako načerpala. A rozhodně neznamená, jakoby nechoďme do toho, rozhodně to neznamená, nechoďme do toho, ale naplánovat si to nebo realizovat jenom tolik, kolik jsem vlastně schopná jako integrovat.

Speaker 2:

A pak je ta další část, že, když to Počkej, já bych se chtěl slitu integrací. Tak pojď trošku jenom rozvinout, jako jak ty integruješ třeba.

Speaker 1:

No, právě on to souvisí s tím odpočínkem, což byl tady můj bod číslo dvě, že vlastně je tam nějaký prostor, který já si musím definovat, navnímat a nacejtit, která nejde z hlavy a není přenositelná A taky vypovídá o tom, co to bylo za zážitek. No, a takže nějaký prostor, kde budu mít volnější program, kdy už do toho nebudu zasahovat nějakou další vnitřní prací mimo mý každodenní návyky. Dejme tomu, rozhodně je tam důležitý pro mě třeba věnovat se dál těm návykům, který mě jako podporujou, které jsou pro mě každodenně důležitý, ale jako zvolnit a necpat tam něco novýho, jo, mných takovýchhle akcí a retritů, jak to máš ty.

Speaker 2:

Jsem myslel, že teda půjdeš cestou jako denníků. Já jsem čekal, že jedna z těch integračních form je, že si formuješ ten zážitek ještě skrze psaní, Nebo to je tak, co já tě třeba pozoruju dělat. Ale lidelně, tak to vlastně jako už nevnímáš ani. Integraci Za mě vlastně jako zapisování, si nějakej jako psaní do denníku je forma vlastně integrace, o čem to byl ten jako prožitek a tak dále. Já to nepoužívám tak často. To znamená, když už tohle udělám, tak je to fakt jako pro mě wow, vlastně osobní reflexe, co jsem tam zažil, co byly ty výstupy, jak jsem se cítil, což mi přináší další uvědomění toho, o čem to vlastně bylo ten prožitek.

Speaker 2:

Pro mě třeba taky ty ceremonie, léčebný nebo terapeutický výcvik, tak když si sepisuju, tak je to pro mě hodně třídící. Já třeba taky ve smyslu integrace chodím na terapii, kde vlastně jako dointegrovávám vlastně ten prožitek tím, že si povídám se svým terapeutem. Mám tam ten prostor, mám tam tu intimitu toho, že prostě tam můžubu, když cimnější náhled dostanu, náhled, že mi to pomůže podle toho, jak tak já to cítím a můžu sdílet cokoliv chci o tom prožitku. Takže pro mě třeba hluboce integrační mechanismus je nějaký terapeutický setkání.

Speaker 1:

Jo, super, díky za dopl. Opravdu, ta práce s denníkem mě nenapadá, protože to je pro ně jak čištění zubů. Ale je to tak, že vlastně všechny tyhle ty velký zážitky nebo životů A chtěla jsem i říct, že to mluvit o tom hodně důležitý. Takže tohleto je ta integrace Dopřát tomu tělu zvolnění, odpočinek, dopřát sám sobě to, že na sebe nebudu tlačit a ještě musím tohle, a ještě musím támhle, to a ještě nějaký nevím. prostě totohle je jako součást lidství, a za mě jedna z takových největších úlev, by se dalo říct, bylo, zvědomit si hele. takhle to třeba bude celý život, a je to úplně v pohodě, jako tady nejsme to není žádný ani mar.

Speaker 2:

Ve chvíli, kdy se budu snažit, to urvat, tak se z toho taky můžu podělat, jo jo. A vlastně na tom retreatu často přijde nějaký jako aha jo, nějaký moment, který jsem nečekal, nepředjíma, jo, a nějak se sám se sebou tam potkám v novém. A v momentě, kdy pak vemu toho našeho psa a zažiju nějaký takovýhle zážitek a jdu lesem v té procházce, jenom si tak jako vrátím v myšlenkách tomu, jaký to vlastně bylo, tak tam taky mi dopřijdou nějaké střípky v té mojí běžné realitě, jak tam ten zážitek mě jako důležitý, a tak jsem chtěl nabídnout jenom další konkrétní věc, že už jenom jako procházka, neboli přibrzdím ten běh, jdu do přírody, jenom se v myšlenkách k tomu vrátím, tak to může taky jako hezky zafungovat.

Speaker 1:

A přesně takový to a to už lidem, kteří přijedou na naše víkendovky na Retreat, furtach Akci, kde vlastně můžou zažít zvukový hlázně jogu, máme tam celý víkend vegetariánskou nebo někdy veganskou stravu, dechový praxe.

Speaker 2:

Hlesní terapii.

Speaker 1:

Práce s diskomfortem, no-transcript. tak po nějaký jakýkoliv takovýhle akci si dát čas na to, abych nemusela h hned jako najet do té každodenní rutiny. takže po cestě se někde zastavit a ještě se projít based home, nebo naplánovat si na ten týden jenom to nejnutnější, ale rozhodně ne jako že v něj budou čekat bomby, jo, nebo že se zahltím.

Speaker 2:

Dovolit si hned večer jako ne sdílet všechno, když přijedu domů, vlastně jenom tak, jako si to nechat projít se vší láskou, prostě nějak k tomu partnerovi, kterýho jsem opustil, a v neděli se k němu vracím, nebo partnerce, tak mě něco říct, nějaký jako pocit, ale zároveň jako sidyž to tak popíšu, tak když každej den předpokládám, že se stravujete.

Speaker 1:

Pokud ne, tak….

Speaker 2:

Můžeme to být pranisty.

Speaker 1:

Máme. máme taky krásný podcast. ale tak dejme tomu, že se stravujete a dáte si nějaké jídlo a vždycky tam přichází ten prostor na to trávení. A možná jste zažili, jaký to je, když vlastně tomu tělu nedáte prostor na trávení, nebo že to tělo nemůže trávit tak jak by potřebovalo, Co se jako pak s váma děje, jaký to má dopad na tu vaši realitu, když jdete hned pracovat A stejně to vlastně probíhá i s takovými zážitkama.

Speaker 1:

Ve chvíli, kdy se vydáme do nějakého takového novýho světa, kde chceme načerpat nějaké nový znalosti a přepsat to naše fungování, tak potom potřebujeme doopravdy takže pojďme to přepsat na to, že to není bod. To byly ty mikronávyky, ale teď už úplně nevím, proč. Jsem to chtěla říct.

Speaker 2:

Mně napadá ta linka, že vlastně jako nemusí být ambice z toho víkendu, jako všechno dodělat, a teď všechno začnu jako urputně, ale možná si fakt vzít jako jednu, dvě věci a vlastně přetavit jí do té praxe toho mého života V nějaký podobě. A tam mi to nasedá na linku těch mikronáviků, tak ještě tak to dolší, jak se to myslela ty, že prostě to otužování nemusí mít do urputnosti.

Speaker 2:

Tak, a od teď až do smrti každej den tři minuty v ledu, jo, budou lidi, pro který to následující měsíc bude OK, a budou lidi, pro který jednou za týden to bude stačit, a budou lidi, který začnou pomalu chladnýma sprchama. Jo, jako najít si tu mojí formu, kterou já to integruji do toho svýho života, tu jednu věc Možná někdo si oduje ze dvě, tři, ale vlastně začít pomálu, ale být konzistentní v té pravidelnosti a třeba aspoň ten měsíc vydržet v tom mikrodělání, té novátorské věci nebo aktivity.

Speaker 1:

Jo, to se řek hezky. Já se přiznáme, už vůbec nevím, jaká byla ta moje linka, ale ty se na to dobře navázal, takže to není důležitý, já ji nemusím hledat. Ale myslím si, že to come to kouzlo a tu sílu tady těch mikronávyků Dalo by se to nazvat. Zase budu citovat Kasper minimal, jak on to říká, efektiv dozič, takže nějaká minimální efektivní dávka, prostě úplně to, co jsem schopná do toho, že svůjho života vnes. Takže, i když to bude jedna věc, kterou jsem si z toho víkendu přinesla, přivezla, tak je to prostě dostačující. A bude to mít mnohem vě jíst vegansky. Budu každej rok jezdit prostě do jordcampu, budu ráno cvičit jogu, budu se každej tajden otužovat, budu dělat, pravděpodobněu mít nic.

Speaker 2:

System overload error. error Přesně přesně, přesně.

Speaker 1:

Takže tak, takže to je ta moje poslední linka A vlastně tady za nás. A zase se vracím k tomu, co už jsem teda řekla. Až ti to řeknu znova Tady, ty mikronávyky, který si odnesete domů, Vás pak podržej v dobách, kdy se ten váš svět zatřese nějakou jako nepředvídatelnou událností.

Speaker 2:

Co ten život tak hezky umí, přiníst, aniž bychom něco konkrétního popisovali, a to může být nemoc. teď je dům 2024, je natáčí mi to.

Speaker 1:

Březen, ne duben, začátek důmna už je. Jedeme od září takovou sérii jakoby fuck upů, a to, jako co to drží, co je tou kostrou jsou právě ty naše mikronávyky. Js tam představíme, ale zároveň to můžou být i ty opěrnék. Tak se ten vnitřní svět náš nějakým způsobem úplně rozsype, někdy se úplně defragmentuje, někdy prostě jsme jak na malý kousíčky. Může to být vlastně cokoliv m nějakém kuse, i když nedokonalým jsou právě tady ty mikronávyky.

Speaker 2:

A nebo rituály. Ještě jsem chtěl nabídnout variantu toho, že já mám celou řadu rituálků, kde tam je už takový to jo, tak, tohle se takhle se opeču, jo, že jsem si to jako, že si to servíru a dopřávám, no ale a, je to v tom přesně OK. Tak, možná to není ve variantě 20 minut, ale možná to budou ty dvě minuty dneska. Jo, to je ta varianta mikro, ale je to tam na to jakou minimální verzi.

Speaker 1:

Teďkon pro sebe chci udělat, čím se chci opičovat. Je to velké, hezký, abych to čila dál. Já už chápu, proč my máme ty dlouhé epizody protože se člověk tak jako na to naladí, a zahřeje se a začne mu to proudit a jdou tam takový no, nevadí, pokud máte před sebou ještě nějaký čas nějakou cestu. no, tak si puste další díl. Ano, a další mikroepizodu vám představíme příště. Teď to tady nemůžu dohledat, na jaký to bude téma.

Speaker 2:

Tak, to byla skvělá pozvaň, ale určitě strašně zajímavý téma.

Speaker 1:

Podcastový. celebrikety mají úžasné koncovky a my máme jenom přání krásného dne, a pokud vás to zaujalo, tak můžete za náma dorazit do Jurtcampu na retreat kde budete zbírat různý inspirace na mikronávyky, ale zároveň se naučíte i jak integrovat.

Speaker 2:

Marťo, a já vím o čem bude ten příští díl.

Speaker 1:

Povídej. Bude o tom Bude. O tom. Já už to tady teď povědím. Bude o tom, jak je důležitý právě, si dopřávat jednou za čas nějaký retreat, restart, A co si pod tím my před.