Podcast Nadace rodiny Vlčkových
Podcast Nadace rodiny Vlčkových
Vzdělávání odborníků a péče o ně jsou nejefektivnější investice, říká primář Jan Hálek
Use Left/Right to seek, Home/End to jump to start or end. Hold shift to jump forward or backward.
Snažíme se výuku mediků zaměřit více na praxi, na komunikaci, na etiku i na sebepéči.
Porodnictví nejvíce změnily maminky.
Když přijde rodič s přáním, neptám se “co to zase je”, ale, jak to udělat.
Paliativní péče se bytostně týká života. Nejde se tvářit, že existuje jen vítězná medicína.
V dětské paliativní péči pracují skvělí lidé.
Je to mladý, rozvíjející se obor, který nabízí hodně příležitostí a má i veřejnou podporu.
Je v něm velká šance na vědecké uplatnění.
Je to obor, ve kterém je i díky Nadaci rodiny Vlčkových hodně energie.
O tom všem, ale také třeba o riziku vyčerpání a potřebě odpočinku, mluví v této epizodě našeho podcastu jeden z předních odborníků na neonatologii a také na dětskou neurologii a paliativní medicínu, primář novorozeneckého oddělení ve FN Olomouc Jan Hálek.
Vítejte u dalšího dílu podcastu Na Dace Rodiny Vlčkových. Jsem Mark Čepický a naším dnešním hostem je primář novorozeneckého oddělení, neonatolog a člen podpůrného a paliativního týmu, Doktoran Hálek z fakultní nemocnice Olomouc. Tématem, o kterém si tentokrát budeme povídat, je práce a vzdělávání odborníků, kteří péčují o rodiny s vážně nemocnými dětmi. Dobrý den, pady dokce. Dobrý den. Co a kdy vás přivedlo k paliativní péči?
SPEAKER_01K paliativní péči mě přivedla práce v mým původním oboru. Jsem jako pediatr a neonatolog, čili to novorozenické lékařství. Tam jsou vlastně pacienti a jejich rodiče, kteří mají těžké onemocnění. A že se může stát, i že zemřou. Takže to je věci, pacienti a rodiče mě k tomu přivedli k tomuto tématu docela samozřejmě. A já jsem ještě specialist dětský neurolog. A dětská neurologie je taky hodně o dětech, které mají závažné nemoci, často jako komplikovaný. Takže to jsou zase vlastně pacienti, kteentů, která se rekruje z staristé dětské neurologie, jsou pacienti, kteří mají palivativní potřeby. Takže mě tam přivedla ta medicina ty původně jako body. Možná ještě udělám krok zpátky, co vás přivedlo k medicíně? Tady většinou asi se odpovídá, že už když jsem byl malýčký, tak jsem vždycky chtěl pomáhat léčit lidem, ale to byl zklamu. Já si to pamatuju, já jsem vlastně přemýšlel po gymnáziu, co bych tak jako dělal, a já jsem vlastně ročník, takže jsem ještě za bývalého režimu šel studovat a já jsem vlastně jinou alternativu nenašel, čili mě ta medicina jako kdyby zbyla. To bylo jako obornéš. To bylo pro mě nějak extrémně atraktivní, ale nechtěl jsem kdy učit, nechtěl jsem dělat jako přírodní vědy, takže mě zbyla ta medicína.
SPEAKER_00A když jste studoval, tak jste asi paliativě se během školy nic nedělal nějaký ani slovo.
SPEAKER_01To obsahem vzdělávání nebylo ještě dlouho.
SPEAKER_00A jak je ta vítězná medicína, co se učí na školách, a jak jste se přepnul do toho, že nemusí být jenom vítězná ta medicina? A kdy to proběhne? Jsi jde popsat nějaký takový období třeba.
SPEAKER_01No, já myslím si, že nelze říct nějaké místo nebo chvíle, kdyby řekl, jo, to je faktový objevný. Objev, tak to tak určitě nebylo. Já si myslím, že to bylo postupně. Protože jak ta neonatologie, ta dětská neurologie prostě plná diagnost, které jsou nelečitelný, které vedou k tomu, že ten člověk ztrácí sílu nebo že se ten jeho zdravotní stav zhoršuje. A myslím si, že pokud člověk má nějakou vnímavost k tomu, k těm pacientům a k těm rodinám, co řešit za problémy, tak úplně zcela organicky se setká potom i s přemýšlením o konci života a o péči o tyhle pacienty, kteří nemají možnost se vylečit.
SPEAKER_00Takže to je vlastně přirozený vývoj, přirozená cesta, že se snaží řešit ty náročné situace a když nepomáhá medicína, tak pomáhá ta palativním medicina a péče.
SPEAKER_01Ano, ano. A to je vlastně první krok. A já bych chtěl jako hrozně upozornit, protože to je věc, s kterou bojujeme, je, že dneska ta palativní medicina je ještě jakby o krok dřív. Mám nevadí, když ten pacient se léčí, a nám nevadí, když ten pacient má možnost, že se vyléčí. Že kdyby v pořádku my jsme samozřejmě hrádi, ale ta palativní péče tam patří taky, protože to je péče komplexní o spoustu takiv věcí. A samozřejmě se to týká složitých diagnóz, který život ohrožují pro to, aby člověk byl připravený na to, že se to může stát. A když to nestane, tak to je super dobrý, ale vůbec nevadí, když má předtím podporu palitní podpornou péč.
SPEAKER_00To jsem samozřejmě si to řekl, protože já jsem to možná říkal, buď anebo, a ono naopak to může být současně a nevylučuje se to a naopak je dobře, když je to současně, když je tam důvod.
SPEAKER_01Ale je to něco, co je věc, která je nová. Já jsem to teda vlastně asi prožil, tuším, že třeba definice VHO z 90. let byla, že to je péče terminálně nemocný jako pacienti, takže to tak jako kdyby bylo. Léčíme Bůh, už nemáme možnosti palliativní péče. Dneska jsou ty modely trošku i se kreslí, kdyby jinak máme kurativní léčbu, jako léčbu vedoucí k vy léčení a k tomu může být palliativní podpora, že to takové v pořádku. A to dobře, ale je to důležité téma. Já to tady říkám, protože to je věc, kterou bujeme v praxi.
SPEAKER_00A navíc ještě se liší u dospělých pacientů, že často, když řekneme třeba hospice pro dospělé pacienty, tak je to hodně často spojno s koncem života. Když to u těch dětí tam je zase jiný.
SPEAKER_01Je to úplně jiný koncept nebo hodně jiný koncept. Pokud mluvíme o kameném hospici, tak je to vlastně jiný koncept.
SPEAKER_00Na cibulce plánujeme, že rodiny budou a děti budou odpočívat, aby nabrali síl naopak do dalšího života, aby se odpočinili od péče. Takže to je důležité zmínit a to se zná, že jste tam nesměrovoval taky. Říkali jsme, že když jste studoval, tak nebyla palitativní péče v osnovách a nevyužovala se, jak je to teď? Jak jste posunul od té doby? Posunulo se to malinko.
SPEAKER_01Já zase tady budu trošku zadouvám o té palativní péče. Já jsem moc krát zamýšlel nad tím, co ta lékařská fakulta, která vzdělává lékaře jako mediky, co to je za typ školy. Jestli to je spíš jako příroděný obor, nebo jestli je to nějaký obor, který je jako humanitního zaměření. Ono je to vlastně někdo, kdo se stará o člověka, ale podle mě je to svým zaměřením jako přírodově obor. Kdy se dostaneme do praxe jako lékaři, tak 90% práce, co děláme, je komunikace. A humanitní část. Tak. Což je věc, která se týká i chirurga, který operuje, tak i on prostě 80-90% práce komunikuje s klientem. Ta škola, která je v zásadě příro do jednej, při charakterem, tak na to vlastně vůbec neučí. Já osobně jsem měl komunikaci se věnoval nějaký takový ten nepovinně, volitelný obor. Ve dvou hodinách byla to přednáška, která byla jako ještě mizerná. Můj syn teď je tři roky po škole, je taky vystudovaný lékař, a měl to jako hodně podobně. To teď nebudu schválně zmiňovat, kterou školu jsem vystudoval, ale je to tak, jak na všech školách není to nějaká chyba, je to prostě takhle. Takže za mě to, co by se mělo učit, jsou ty soft skills nebo dovednosti to tam kdyby hrozně chybí. Takže to je základ, to by mělo mět mnohem větší rozsah v té výuce. A pak ještě úplně třešinka nadortuje, by se měla věnovat té palativní medicíně jako takové a ještě další třešinka dětské.
SPEAKER_00Protože je pravda, že komunikovat musí každý lékař v každé situaci a ta komunikace zásadně ovlivňuje i to, jak se pacient může cítit, jak vážně vezme danou zprávu a tak.
SPEAKER_01Jím, že je to argument trošku jako extrémní, ale pokud jsou stížnosti na lékaře, třeba na českou lékařskou komoru, tak drtivě věčně zase. Musím si říct, že 90% se to týká jako špatné komunikace, ne postupů urného. Že to věc, která prostě zanedbaná a není jako dobrá.
SPEAKER_00Mě přijde, že máte skvělou a citlivou komunikaci. Měl jste i takhle vždycky nebo jste se vyvíjel a jak jste se vyučil komunikovat?
SPEAKER_01Ne, určitě ani nemám, že se zeptáte mých rodinných příslušníků a tak, tak vám to. To se liší určitě práce máte jasně jasně. Jinak opravdu jsem sičený, že mám nějak komunikaci dobře zvládnutou, ale to, co bych tady chtěl říct, je: a to zase je pravda, to není jako jenom můj dojem. Komikace je něco, co se učíme. My se to každý učíme, jako od malá komunikovat, nikdo se nenarodí s tím, že umí komunikovat. Takže to je věc, která se naučí dá a můj dojem ani to asi zase není dojem, ale protože jako vyučuju, tak myslím si, že za týden nějakého kurzu komunikačního se každý naučí jako spoustu věcí užitečných a může ho to posunout jako úplně podstatně dál. Zase ještě moje oblíbená příhoda, když jdete do lidlu. Já si myslím, že ty prodávající tam mají třeba hodinové školení o tom, že mají pozdravit a poděkovat, a už tohle de facto funguje docela jako slušně. Ne, že by ti lidi byli jako příjemní, ale vidíte, že oni to jako dělají a samozřejmě mají za to nějaký postihy a tak. Ale tohle je věc, která je důležitá, už když bude mluvit o nějaké firemní kultuře a to nemluvím o tom etickém a o tom, že to důležitý pro léčení pacienta.
SPEAKER_00A dá si říct, jaké školení vám třeba nejvíc pomohlo, nebo nějaký pohled, přístup, něco, co fakt vám hodně zlepšilo tu komunikaci?
SPEAKER_01No, myslím si, že jsou to typy kurzu, které právě zase ta naše vysoké školství úplně kdyby nepoužá. To nejde o to vlastně sedět na přednášce a poslouchat, jak se má komunikovat, jaký jsou komunikační styly, jaké jsou teorie komunikace, to je věc, která je hezká, a ta nic nezmění. Takže podle mě to musí být nejpraktický způsob výuky, jako nácviky té komunikace, cvičit to ne s klientem, ale jako s kolegou. To je věc, být na obou stranách třeba komunikačního schématu. To znamená, já když si vyzkouším tu roli toho pacienta, tak já pak, a nejsem sice v té situaci je to jenom hrá, ale přece jenom si prožiju a začnu chápat, co ten pacient cítí, tak tohle jsou věci, které jsou extrémně užtečné. A když je to ještě pod vedením nějakého dobrého lektora, tak to jsou věci, které jsou úžasné, které fungují. Podle mě to je něco, co může zmínit život profesní toho lékaře moc. To ještě neříkám, když by to bylo na začátku, tak je to prostě něco, co to úplně někam posune.
SPEAKER_00Takže tohle měl být ve školách už, abyste zažili lékaři a věděli, jak jsem pacient sítě na druhé straně taky. Co učíte vy ve svých kurzech?
SPEAKER_01My jsme vlastně já jsem vyškolený lektor organizace ICPCN, to je taková mezinárodní organizace, která propaguje dětskou palativní péči. To začalo vlastně tak, že my jsme absolvovali, že jsem absolvoval tady ty jejich kurzy, to znamená jeden se mý úvod do dětské palativní péči, druhý byl jako advanced, pokročilý. A pak jsme měli tu možnost část se zúčastnit jako lektorského kurzu. To jenom zase taky pro zajímavost, já jsem myslel, že budeme ze školy na lektori, takže si budeme prohlubovat to vzdělání v té palativní péči, ale to byl vlastně zvlášť kurz, který byl tom učení. To jenom zase, jak to kdy funguje, jak je to správně. Takže jsme byli vyškoleni v tom učení, a teď je to, myslím si, pět nebo 6 let, tak nabízíme tady ty kurzy. Jsou tří denní, jsou interaktivní, je to pro malý počet těch účastníků. Je to věc, která je strašně zajímavá v tom, že je otevřená, už se tam přihlásit kolik mezioborovat stejně jak paliativní péče, takže to je něco, co je skvělý. Já se vždycky na ten kurz těším, je to pro mě náročný, protože tam jako strávíme tři denní, ten kurz je, ale je tam jako zavřená společnost a já se vždyck cítím strašně obohacený těmi lidmi, kteří tam přijdou.
SPEAKER_00Kolik studentů nebo kurzistů už prošlo vaši kurzy?
SPEAKER_01Já si myslím, že to bude kolem přes 200, což je číslo, které nevypadá nějaký jako vysoký, ale na to, jak jde o specializovanou problematiku, tak to je docela doby slušný. Těch kurzů ještě víc mi ještě od Loňska. My jsme si udělali takový svůj kurz, který se týká perinatální palativní péče, takže ten je vlastně taký třídený. Ale tomu jenom o těch kurzech, které učím. A ještě máme specifický kurz, kde se věnují specifické problematice managementů, symptomů, tak jsem mluvil o ovlivnění příznaků, palativní péči, plánování péče, tak jako důležité téma. Ale je tady spousta organizací, které nabízí jako skvělý kurzy komunikační, část z nich, produkuje nebo nabízí všeobecná fakultní nemocnice. Tam je klinika palativní mediciny, takže ti mají skvělý komunikační kurzy, kurzy se etice. Není to jenom o dětských pacientech, ale ty jsou jako vynikající. SPO. Takže těch kurzů jako hodně. Jsou různý. Samozřejmě, každý může nabídnout kurze chce, ale tady to, o čem o nich jsem mluvil, tak to můžu doporučit jako komkoliv, když jsou vynikající. Na některých kurzech jsem měl dvakrát po každý mě něco přinesl dalšího. Takže to vzdělávání je věc, která je prostě úplně zásadní.
SPEAKER_00A zároveň vy také se vzděláváte váš tým. Dokonce 39 lidí jsem četl, že jsme podpořili nějaký grantem na podporu vzdělávání u vás nemocnici. V čem se budou vzdělávat a jací to jsou odborníci?
SPEAKER_01My jsme vlastně si požádali, my jsme cítili, že to vzdělávání je tak důležitá věc, že je to něco, co kdyby finančně věc, která je podle mě úplně nejefektivnější, protože vyškolit člověka nebo získat celého člověka zaplatí, to jsou peníze, to jsou prostě obrovské prostředky. Ale když nějakého člověka máme a my mu dodáme nějaké vzdělání, nějakého změníme s ním jeho postoj, tak to je něco, co je prostě úžasně jako efektivní. Takže my jsme si řekli, že bychom moc chtěli nabídno tady ty kurzy, o kterých jsem mluvil, část z nich je právě součástí toho projektu, takže to nabídneme všem lidem, tady v naší fakultní nemocnici, kteří se potkávají s dětským pacientami, kteří mají tyhle relevantní potřeby. Takže vlastně v letošním roce pořádáme tyhle kurzy a nabízíme jako zase otevřeně. Ono je to trošku jako taková, ta lavina, že stačí jako kamínek. Nebereme to tak, že to máme jako systémově, že proškolíme teď všechny. Bereme to tak, že když se ovlivní jeden člověk, tak on to předá dál a bude se to prostě měnit. Takže neumíme to jako kdyby vyčistit, ale podle mě to ten efekt je prostě úžasný tady těch aktivit.
SPEAKER_00To je dobře, že to říkáte, protože hodně lidí mít pocit, jako že se někde udělá nějaké školení a nice vlastně nezmění. A vy naopak říkáte, je to hodně důležitý, je to zásadní, protože to může změnit toho člověka, to může to zmínit jeho přístup práci. A možná i rozhodnout, jestli to bude dál pokračovat nebo nebude, že jsou to zaujímavý téma nebo ne.
SPEAKER_01Mám osobní zkušenost. Mě tady mluvíme o dětské palativní péči, ale jsem vlastně poprvé na ten kurz, CPS, kde jsme dělal Uvodu Dětské palativní péči a školila to jedna paní byla z Africké republiky, druhý byl lékař spicu z Británie. Taky lékařně před důchodověku. A já jsem vlastně čekal, že se budu dozvídat věci, co patří za nemoci do té palativní sféry, jak se lepší ty příznaky. Ono to tam bylo taky, ale hlavně to vlastně bylo o tom, že ten, kdo má si vybírat to, co chce, ten rodiče a to dítě. Obrovský respekt k tomu, jak to mají, že to má každý úplně jinak, že to úplně v pořádku. Takže já jsem byl trošku jako věkově vidění. A vlastně myslím si, že mě to dalo hrozně moc. Ne těch znalostí, dovednosti určitě nějaký, ale vlastně tu změnu toho náhledu. To mě přijde, že je úplně důležitý. Přečí si můžu knížku, najít si informaci můžu taky, ale tohle je nehraditelné.
SPEAKER_00Takže to úplně změně nastavení, přístup práci k pacientům. A ta školení, která budou probíhat tady, tak čeho se budou konkrétně týkat? Bude to jedno školení stejné pro všechny, anebo budou různá pro různé odborníky podle toho, co dělají.
SPEAKER_01Ne, my tady máme vlastně kurzy jsme u dětské palativní péče, či budou specificky zaměřeny na dětskou palativní péči. Jeden ten kurz bude se týkat perinatální palativní péče. Tam jenom ta problematika je zase poměrně široká, protože se začíná týkat toho života před narozením. Takže vlastně tam patří, tam potkávají se s tím případy porodníci, porodní asistentky, genetici. Takže to je zase kdyby zajímavý jako přesah, někam jinam, než jsme zvykli v palativní péči, takže to parinatální palativní péči a pak jsou tam vlastně obecné kurzy, které se týkají komunikace a etiky a práv. Zase je to věc, já jsem absoloval spoustu školení, které se týkají práv v medicíně, etiky, ale to, co jsme vybrali, a je to zase kurzobecné fakultní nemocnice, tak to je něco, je to vlastně kurz na den a je prostě skvělý, že mě přinesl zase taky strašně moc jako nových věcí.
SPEAKER_00Ještě když se podíváme na vzdělávání studentů medicíny. Co myslíte, že by je mohl přímět k tomu, aby se víc z nich věnovalo palliativní péči, možná dětské palliativní péči přímo a kdy je ten nejlepší čas jako podchytit si už na škole, anebo jestli počkat, až vystují, budou si věnovat svému oboru jako vy, třeba se věnoval a pak jste si našel cestu k palativní péči. Jaká je ta ideální cesta pro nové posily a šikovné lidi do tohoto oboru?
SPEAKER_01To se přiznám, že to jako nevím. Není jedná, si to nejvíc. My se vlastně snažíme, protože my jsme taky pracoviště, nejsme tady na novo si nejsme jako výukový pracoviště, ale snažíme se tady jako s kolegou, fakt hodně změnit tu výuku mediků, řeknu trošku restruktualizovat a dělat tu výuku jako kdyby jinak, to znamená tady tím učením, zaměřeným na praxi, na problém, na komunikaci, na etiku. Ono vlastně hrozně málo se věnuje i takové věci, jako je péče o lékaře nebo ty mediky. A i práce na té motivaci, jak jste se ptal, proč jsem šel na medicínu, to je taky zajímavý se jich zeptat a pracovat na té motivaci, aby oni sami věděli, proč vlastně to dělají. Tohle jsou věci, které jsou podle mě tak podstatné a vlastně se nic nevěme. Takže my se snažíme tohle i tu sebe péči, aby se člověk naučil sebe péčovat, protože vzdělat dobrýho odborníka, jak v palatní péči nebo v jiným medicinském oboru. To stojí strašně moc peněz. My se pak o něho nestaráme, on vyhoří a to je prostě strašná škoda teplýtování a metody sebe péče péče o sebe jako supervize a tak to jsou věci, které stojí řádově zase jednotky tisíců. To není prostě věc, která je pro mě zase vyborná investice. A bohužel v tom zdravotnictví není ani dobrovovaný. Takže zase přeskakuju, ale na tu vaši otázku. My se chceme vlastně spíš si myslím, že změnit ten styl toho učení a pak samozřejmě úplně specificky se věnovat zvláště v rámci pediatrických oborů té dětské palativní péči. To je vlastně věc, která se nám tady v rámci výuky na dětské klinice daří.
SPEAKER_00Takže to vidíte optimisticky, že ti studenti vnímají tyhory taky jako důležité věnují se jim a bude jíc.
SPEAKER_01Určitě. A budu to chtít jako čas. Taky se mění generace. Já si myslím, že ty nové generace, každá generace má pravděpodobně to taková generalizace, že každá generace má nějaký rysy společný. A já si myslím, že ty generace, které teďka vlastně jako dospívají, nebo když vidím jako rodiče nebo tak, tak strašně výhoda je, že to jsou lidi, kteří mají jako respektní a jsou jakby otevřený, úplně respektují, že někdo to má jinak. Tak to myslím, že je ta velká síla, a to je něco, co tomu hrozně fangí. To je palativní péči a tady té otevřenosti, takže v tomhle jsem jako hrozně optimista. Ono, ten systém zdravotní, my to vidíme zase tady, že jsme blízko porodnictví. Tak porodnictví v posledních letech se změnilo za 20 let, úplně se otočilo jiným způsobem. A jestli to někdo změnil, tak to byly maminky, ne porodníci a porodní asistentky. Ty maminky vlastně tu změnu chtěli, tak ona se stala. Takže to je další cesta, která je.
SPEAKER_00On nemusí mít jenom ti odborníci, ale vlastně i ti klienti, že jo, patěně. Změnu v porodnictví, s kterou si bavou. Tak já když jsem se navodil, tak je třeba tam mohl vidět jenom nějak podvoknem, tak to je obrovská. Já jsem už u porodu svý dětí byl. Je to ještě nějaká taková velká změna jinak. kterou byste obstaluje?
SPEAKER_01Třeba ta přítomnost u toho, když jsem vlastně začínal v roce, já jsem nastoupil 95, tak to když byl ten tatinek u porodu, tak to bylo vlastně jako divný vlastně, co tam dělá, co vlastně si, když ta úvozovká řeknu, co si vymýšlí, co to za blbost. Dneska, když tam vlastně není ten tatínek u toho poru, tak si říká, to je divný, co to je za rodinu skoro. Přítomnost třeba tatínku na operačním sále při cerském řadu, to je dřív jako namyslitelný, takově jako tabu. Mně se to hrozně líbí, že sám za sebe, že já teďka když přijde rodič s nějakým přáním, tak já se neptám, co to je, co chce, ale začnu přemýšlet, jak to udělat, jako jak to udělat a jestli to něčemu vlastně to něčemu vadí by naopak. Takže spíš jako přístup, najít tu cestu, než zamítnout tu žádnost. Nechci to vlastně přirovnávat, je to vážná věc zdraví, lidi jsou jako na to alergiční, když se tohle stane, ale když půjdete do servisu a budete chtít dat něco na auto, tak ten člověk vůbec nebude mít jako problém to udělat. Myslí si o tom svoji, ale proč ne byste zákazník? Tak tady to vlastně podobný. A samozřejmě je to vážný, takže když by chtěl někdo poškodit svoje dítě, tak do toho nepůjdu, ale jinak.
SPEAKER_00Když to neškodí a prospětům, že se cítí líp, tak to pomůžu. A možná ještě naviluje motivaci. Co může být ta motivace pro mladé study, medicín nebo pro mladé lidi vůbec věnovat se variativní péči, nejenom možná medicinská, ale jako celkové té péči. Na co byste nalákal v tom oboru, když s ním máte zkušenosti a vám už přináší radost naplnění?
SPEAKER_01Mně trošku přijde, že to je vlastně oblast, která se fakt týká bytostně toho života, že je to něco, co někdy by ta medicina, ta klasická se týká jenom části, a tohle je věc, která to doplní jako doplnosti. Se starám vlastně o svoje pacienty bez ohledu na to, co jim je. Mně to skoro přijde, že to nejde bez toho se tvářit je jenom vítězná medicína, to prostě tak není. A v každém oboru, každý specialista má takové nemoci, takže m to přijde, že vlastně až s podívem, bych říkal, jestli chtěli být úplný lékař, tak musím minimálně to vzdělání v té palativě mít. A pak, jestli se věnovat té palativní medicíně, tak já bych teďka dospělým parativním týmu v Vozovká dospělý máme i pro děti, pro dospělý pacienti, nemocnici, konziliární parativní týmu. Tak máme málo lékařů. Tak já nabízím to, že to je obor, kde jsou fantastičtí lidi, jako skvělý jsou v těch týmech. Výborná fungující odborná společnost, kde jsou taky zase fajn lidí osobnosti. Je to poměrně mladý obor, který se rozvíčili, ono platí, že jak si to udělám, tak to bude. Já teďka můžu svým přemýšlením, tím, co napíšu, tím, co řeknu ovlivnit vůbec, jak to tady bude fungovat. Což je věc, která je fantastická, jako dobrá, můžu ovlivňovat jako věci. Takže to je další věc. A poslední, že to nový obor, když by třeba někdo se chtěl uplatit jako vědecký, tak zase obrovské možnosti. A ještě taky v neposlední řadě je to věc, která má jako velkou podporu ve veřejnosti i vlastně z hlediska nadat se rodiny včkových finanční možnosti. Docela jsou dobré. Podporované vzdělání je ta paratní peče, něco, co teďka jede. Takže to jsou věci, které bych řekl. Je to možná něčem trošku cynický, ale jsou to věci, které fungují.
SPEAKER_00Zně to hodně příležitostí, tak doufám, že bude víc ten druhů a ještě řekněte, co vám za poslední dobou udělalo radost práci?
SPEAKER_01No, mě moc dělá trošku to zase zkomplikuju, máme strašně moc možností dětské podatní péči se teďka otvírají jako možnosti na radě rodinných ročkových. A na jednu stranu je to věc, která mě hrozně moc vyčerpává. Protože těch nabídek je tolik, a mě vlastně mně se nechce odmítat nebo být projít jako kolem. Takže to je něco, co mě vlastně hrozně zatěžuje, a valí to na mě strašně moc jako zátěže. A na druhé straně mám z toho strašnou radost, že se kdyby dějou věci. Já jsem měl takový pocit, že ten svůj život nebo tady ten profesní, že vlastně si plánuju, že vlastně to je a hledám příležitosti a tak. A teď bych ustoupil trošku dozadu a já se už jenom jako vezu, jak byl na vlně a jenom řídím, kam pojedu, a jinak té energie v tom zase díky třeba na radí rodinučkových, tak té energie, které v té dětské podatní péči, tolik, že v něčem je to vyčerpávající, v něčím je to nebezpečné, člověk může nikam vláknout, ale z těch možností je moc já převážně jsem za to rád, jsem šťastný.
SPEAKER_00Tak si budeme přádám, aby ta energie vydržela, aby co nejvíc lidí se kní přidalo, aby to změnilo. Aby to bylo dobré pro pacienty, pro děti a rodiče hlavně. To určitě změní jsem optimista.
SPEAKER_01Vlastně jsem realista, to tak bude. Tak to je super. Tak to hezký závěr povídání.
SPEAKER_00Taky děkuji moc.
SPEAKER_01Já taky moku.
SPEAKER_00A ještě přidáme malý bonus, který mi přijde zajímavý, a nechtěl jsem jim rozbíjet hezky ploucí tok otázek o paliativní péči. Jak odpočíváte? Jak se od té práce dokážete trošku oprostit, na brat energii, vyčistit hlavu.
SPEAKER_01No, já bych řekl asi dvě věci. Mě opravdu ta odborná stránka té mé práce baví. Takže je to zvláštní, ale já si třeba odpočinu i u toho, když si čtu nebo píšu nějaký článek, tak to je jako věc, když na to mám prostor, tak mě to vlastně naplňuje. Bohužel se stane, že často to dělám pod tlem a s to už člověk takovou radost nemám. Takže to je jedna věc. Potom to, co mě pomáhá, co mě jako nabí, si myslím, tak je pohyb běh. Já rád běhám ono taková droga. Běhám jako další tratě a u toho hrá teda poslouchám detektivky jako v angličtině. Takže ze začátku, když jsem začal, tak jsem rozuměl tak málo, že jsem byl rád, když jsem viděl kdo jako vrachem času rozumím skoro všemu, ale to je věc, která mě asi naplně hodně.
SPEAKER_00To dobrá kombinace teda během to poslovat anglické detektivky. Zároveň si to běhat dost dlouho, abyste se dostali oddílu.
SPEAKER_01Přesně tak když jsem třeba konci a vypadá to, tak běžím ještě další, jako nějaký okruh, aby se dozvěděl, kdo je ten vrach, že tak. Jakou nejdelší trasu jste běželi? Já jsem se synem před lety účastnil závod, kde jsem měl beskická sedmička, ale přiznám se, to jsem neběžil. To ti první to běží a to je 100km přes přes vrcholy besky. Takže to bylo asi nejdelší, že jsem se účastnil. To trvalo nějak 21-22 hodin, než jsme to zúčastnil. A jinak jako pár maratonů jsem absolvoval tady uolce, tady si je hrubý jesení, tak tady krásně jsou nesnický maraton, je to taky přes hlavní hřeben, takže to jsou věci, které mě hodně pomáhají. Mám takový, že člověk se tak vyčerpá, že to je něco eltršoky, u depresivního pacienta, když se dají v psychiatrii, tak člověk takhle se prostě zmizíkuje, že to je prostě na psychiku hodně osvěžující. Že to hodně nastaruje to vlastně zase znám. A jaký máte nejrychlejší maraton? To jsem běžel vlastně v Praze 3. hodiny 46, takže nic zvláštního nejsem měl nějaký vynikající běžně. Tady ve fakultní nemocnici běhá i pan ředitel Havlík ten je starší a ten má teda rychlejší maraton. Ale to v pořádku tak má být.
SPEAKER_00Zpravně by měl ten mladší být rychlejší, měl správně. Takový řekněme. Tak podle funkci je to správně. Žá jsem věžl maraton a tam mě přiběhl možná 60 letý pán, možná starší, jak jsem byl smutnej trošku, ale byl dobrý.
SPEAKER_01Teženešný byl.