Podcast Nadace rodiny Vlčkových
Podcast Nadace rodiny Vlčkových
Telemedicína z FN Olomouc pomáhá i rodinám s vážně nemocnými dětmi
Use Left/Right to seek, Home/End to jump to start or end. Hold shift to jump forward or backward.
Od roku 2012 funguje ve Fakultní nemocnici Olomouc Národní telemedicínské centrum. Je to oblast zdravotnictví, která se rychle rozvíjí a má jasné výhody pro pacienty i odborníky. Pomáhá mnoha lidem s různými diagnózami a prosazuje se také v paliativní medicíně. I v té dětské, která se liší od paliativní péče o dospělé pacienty. Jak přesně, popisuje v dalším díle našeho podcastu Michal Štýbnar, projektový manažer Národního telemedicínského centra.
Dobrý den. Vídejte u dalšího dílu podcastu Nace Rodiny Vlčkoví. Jsem Marek Čapický z té dnes si budeme povídat ve fakultní nemocnici Olomou s Michalem Štrírem o projektu Národního telemedicínského centra. Tedy o tom, jak užitečná může být v péči o vážně nemocné pacienty telemedicína, a jak už dnes díky ní lékaři a další experti nadálku pomáhají. Dobrý den, Michal.
SPEAKER_00Dobrý den.
SPEAKER_01Jsme v Národním telemedicínském centru a je to v podstatě malá kancelář.
SPEAKER_00Je to v podstatě hodně malá kancelář, ale máme ještě jednu stejně malou kancelář a národní vzniklo to tak, že jsme byli vlastně první, kteří vznikli takhle v České republice a tak jsme si ten titul takhle vzali, že jsme si říkali, že nemusí být všechno národně v Praze, a samozřejmě to dostáváme někdy se žád. A vznikli jste v roce 2012? A vase 2012, kdy to byly první telemedicinské projekty, kterých nebylo v Česku mnoho. Byli jsme financováni z operačních programů pro vzdělávání a konkurence schopnost. Zatím se to vůbec mohlo tady rozjet, že se začalo malými piloty.
SPEAKER_01A co jste dělali v tom roce 2012? Byl jeden z prvních projektů nebo nějaké první projekty?
SPEAKER_00Tak začal se kardiologii, to tak v telemedicíně, taky je tam, že kardiologie je nejvíc spjatá s telemedicín. Blo monitoring pacientů s implantabilními přístroji, kardiover, defibrilátory, kardiostimulátory, anebo jenom monitoring seční aktivity. A tam máme i v současné době nejvíce pacientů, asi kolem tisícovky. No, a potom se přechelo už i na management toho chronického onemocnění. Zaměřili jsme se na pacienty se srečným seláním, udělali jsme nějaké pilotní projekty, no a potom jsme se zaměřili také na vzdělávání, aby lékaři věděli, co je televicína a jak by vůbec mohli používat.
SPEAKER_01A když bychom to měli přiblížit někomu, kdo vůbec netuší, co to je, tak to znamená v té kardiologii, že někdo má u sebe doma přístroj, ten měří nějaké hodnot, jak se cechová, jak funguje. A tady to někdo pozoruje a zároveň zjistí, když je potřeba něco řešit.
SPEAKER_00Přesně tak. To jste jeden z lidí, kteří o tom vímou. Já myslím, že maximum, co jsme k tomu schopný víc. Ono, tak už jako v Češtině jenom ta předpadle je docela sandovní, že nic žádnýma tatama, a tak to nemá společného. Ale máte pravdu, pacienti se měří měří v pohodlý domova, nebo vůbec o tom ani neví, nemusí se ani sami měřit. Ten přístroj měří automaticky, posílají informace z přístrojů tady do centra a v momentě, kdy se něco stane, tak se někdo ozve, může to být třeba u těch stimulátorů, třeba vybitá baterie nebo špatně uchycená elektroda a tak dále. Takže takový management kolem toho přístroje na dálku.
SPEAKER_01Kolik máte v současnosti pacientů a s jakými službami, diagnozami, případně měřeními?
SPEAKER_00Skupy hodně, spíš jsou to menší skupinky a pořád jsou to pilotní projekty a směřující k tomu, aby byly hrazeny ze zdravotního pojištění. Tím, že nejsou, tak právě proto piloty a financování z grantů. Pacientů máme, jak jsem říkal, kolem té tisícovky plus minus je to s implantabilními přístroji. 25 jich máme teď na srční selhání, to jsme skončili studii a zase budeme pokračovat a vylepšovat dál. Měli jsme pacienty s chronickou obstrukční plicní nemocí, takže plicní onemocnění. Tak jsme taky 25 byl to mezinárodní projekt, zase v tom bojem pokračovat dál. Potom paliativní péče onkologičtí pacienti, mají přístroje jako jsou tlakomě, váhy a tak dál. A tisicovka těch, kteří mají implantovaný přístroj?
SPEAKER_01A pak jsou teda ti, kteří třeba ani žádný přístroj nemají, ale vyžadují péči, což se už týká i té paliativní, že vlastně vyžadují konzultaci nevěrky?
SPEAKER_00Přesně tak. U chce nějakou komplexní konzultaci, a my kolem sebe ten multidisciplinární tým, aby se mohli spojit s jednotlivými poskytovatel.
SPEAKER_01Kolik pacientů vašich využívá, nebo i využívá paliativní péči vzdálené.
SPEAKER_00No my jsme tam začínali, jsou to desítky. Začínali jsme na jednotkách. Samozřejmě bylo tam těžké to někoho do toho přemluvit, protože v té fázi termí je těžké oslovit s něčím, co je pro něho nové, a kdy se na to musí nějak adaptovat. Takže jsme vůbec vyhledali ten mechanismus, kdy toho člověka oslovit a jak mu to správně nabídnout. To bylo asi to nejsložitější. Technologie jsou, jenom je správně upravit pro to, aby je mohli používat. Takže těch pacientů co se týče paliativní péče, máme to rozdělené nadsky, tam jich máme asi nějakých 12, 13 stálých. A co se týče dospělých, tam jsme jich měli třeba v projektu 10, ale teďka s onkologií fungujeme tak, že nejsou třeba v tomto stupni paliativní do budoucna budou, tak tam jich je víc nějakých 150 onkologických pacientů.
SPEAKER_01A vy jste zmínili terminální, co se týká asi spíš těch dospělých, že vlastně ta paliativní medicina dospělí jsou úplně v závěru života, ale ty děti mohou využívat tu službu i déle. Přesně tak. Mohli jste popsat možná rozdíl, jak fungujete nebo jak pomáháte nadálku dospělým a dětským pacientům v paliativním péči?
SPEAKER_00Tam v tom velký rozdíl. My jsme to i v tom projektu měli nachystáno tak, že to až tak velký rozdíl nebude. A samozřejmě to rozdíl velký byl. Měli jsme kardiologické pacienty se srdečným seláním, a potom jsme měli i onkologické pacienty a druhou skupinu právě byly děti s život limitujícím, život ohrožujícím onemocněním. A tam je to specifické v tom, že se komunikuje s rodinou, ne s tím dítětem, u dospělých právě byla komunikace přímo s dospělým. A měli úplně jiné potřeby, co se týče žádostí o léku. U děti to zase byly třeba žádosti o pomůcky, to až tak u dospělých nebylo. A potom tam vstoval třeba i psycholog, sociální pracovník, takže rozdělnost byla v tom, jak konzumovali péči, například u dětí nebo u rodičů dětí to bylo tak, že spíše chtěli komunikovat s lékařem. Ten byl takový psycholog, u dospělých tam by se to dalo ještě rozdělit na muže a ženy, kdy muži byli takový tvrdáci, že nám hnedka na začátku říkali, že psychologa nepotřebují, a pak si v klidu umřeli a vůbec psycholog tam u nich nezasahoval. Všechno. A všechno zvládly sami a zvládli to, a těžko bylo je přemlouvat. A měli takové zkresané představy o tom, co psycholog dělá a nedělá, a jak vůbec člověku může pomoci. No, a druhá skupina byly ženy, které naopak psychologa vyhledávaly, a byl vždycky první kontakt, který byl to během covidu, tak bohužel byl na dálku, že se neviděli osobní. Tak samozřejmě my preferujeme to, že se musí vidět nejdřív osobně a potom to společně probrat online, a mít možnost třeba častěji komunikovat, než jednou za čas osobně v ordinaci psychologa. No a i po prvním kontaktu to přetrvávalo, že toho psychologa vyhledávali. A zároveň to bylo i podobné té dětské skupiny, že se do toho pustili i rodiní příslušníci. A aby věděli, co bude, až třeba i maminka tatí nebo dokoný zemře, a potom vyhledávali i tu psychologickou podporu dál. Výhodou toho bylo, že už pakeli navštěvovat to zdravotnické zařízení třeba, kde ten příbuzný zemřel, a mohli takhle na dálku z pohhody domova a komunikovat. U těch dětských pacientů tam to bylo složitější v tom, že to třeba byli, tak jak jste si říkal, pacienti, kteří jsou tam dlouhodobě, takže oni už jsou často sami sobě dobrým psychologem, už byli nějak stabilizovaní, ale i výsledkem toho projektu bylo, že je to vhodný nástroj pro ty, kteří se narodí s nějakou vadou, vůbec neví, co mají dělat a v ten moment je dobrý čas, aby tam nastoupil psycholog, sociální pracovník nebo i kaplán.
SPEAKER_01Kolik jste říkal, 13 dětí, že využilo nebo využívá aktuálně z služby medicinského národního teledicínského centra.
SPEAKER_00Je to zatím 13 lidí, tak se nám nějak točí. Spíš to závisí na těch kapacitách, které máme. Díky tomu, že to nějak všichni děláme kdy můžeme. Takže nějak to náplň. Určitě ne. To děláte jako ještě na trámec. Každý máme, máme více projektů a věnujeme se různým skupinám pacientů, kdy třeba portál, který využívají pro tu komunikaci se zdravotnickým personálem, tak vlastně musíme ho celý navrhnout a i ho tady musí naprogramovat, někdo se o to musí starat, zase zbírat zpětnou vazbu od pacientů, upravovat to.
SPEAKER_01A kolik lidí pracuje tady tady a v té druhé kanceláři, jakože jsou příbá se celkem týmu.
SPEAKER_00Je nás 8 kmenových a pak různě kombinace nějakých dohodení práce a tak dále. A profesně jsou to lékaři? Vůbec, my jsme strašný myš úplně všeho. Jednak máme vyhodu, že se všichni známe mezi sebou. Sme se tady natáhali, tak že jsme si seděli lidsky a to byla obrovská výhoda, o to jednoduše se potom v týmu komunikuje, když je samozřejmě ponorka je vždycky nějaká i doma. Takže my jsme třeba kolegové, co jsou tady v kanceláři, tak jsou původně ze sociálních služeb, pracovali tady na magistrátu města Olomouce, potom kolega fyzik, takže ten zase se věnuje spíše těm technologiím a nárohu, co by mohlo a nemohlo pomoci. Já jsem dělal management ve zdravotnictví. Předtím jsem studoval radiologického asistenta, takže taky s tím jsem vůbec neměl nic společného. Druhá kolegyně, nebo dvě kolegyně jsou ekonomky a věnuji se zase administraci projektu. No, a kolegyní studovala ochranu zvířat, tak to taky zajímavě, často lidem blízko.
SPEAKER_01Ale z lékaři spolupracuje. Takže občas jsou potřeba, že ti pacienti potřebují nedává.
SPEAKER_00Určitě. Určitě vždycky je tady ten základní kór tým, a potom jsou to právě jednotlivé lékaři, tak jak je to třeba Honza Hálek na Paliativu a jeho tým, tak vždycky si vybereme podle toho, kdo nám sedne nejvíc a můžeme to tak nějak rozvíjet společně, aby jsme měli stejný cíl. Jak pacienti vaše služby vnímají, máte nějakou zpětnou vazbu od nich? Je to různé. Záleží na tom pochopení, co jim to může přinést. A samozřejmě, jak jsem říkal, předtím, v jaké fázi pacienta oslovíme. Zajímavou skupinou jsou třeba maminky s gestačním diabetem, těhotenskou cukrovkou, kdy to jsou mladé ženy, které jsou motivované si plnou věci vyřídit na dálku, mají třeba už jednoho potomka, takže zase vzít hosem, čekat tady dvě hodiny a tak dále. Takže pořád je lepší komunikovat takhle třeba na dálku. My sbíráme informace o tom, co jedí, posilé nám fotky jídla, vyhodnocuje to diabetolog v koperací s nutričním terapeutem a dává jim zpětnou vazbu. Takže tady to je třeba motivovaná skupina. U té paliace tam to zase bylo docela dost složitější, kdy ta zpětná vazba byla taková, že často jsme se nepochopili, co to všechno může nabídnout. Limitace byl ten COVID, že jsme se nemohli třeba vidět na to zaučení na začátku studie, ale velkou výhodou pro ně bylo to, že si mohli napsat tu zprávu, kdy oni na to měli čas, suplovalo to klasickou emailovou komunikaci akorát v bezpečném prostředí. Věděli, že si to přečte, ten lékař zase on bude mít čas, samozřejmě nic nějak závažného, urgentního si napsali přes čin, jinak by zavolali. Ale vyhovovalo jim i to, že třeba video měly nastaveny v ten čas, který oni měli volno a v který měl i ten lékař volno, že na sebe budou mít čas jinak, než když zavolají telefonem a třeba lékař někam běží a nemá na ně až tak velký prostor. Takže to jim vyhovovalo pomůcky, protože mají i přes 10 a více pomůcek, takže jsme jim udělali takovou vychytávku jako formal e-shopu, že prostě tak jak si objednáváte na e-shopu, tak oni se tam hážou do košíku pomůcky. A nejsi, kdy přijedou, jak je potřebují dlouho. A jestli to mají si to už vyzvednout tady, jestli už to mají nachystáno nebo nemají. Choděl automatické informace na lékárnu, tam to nachystali. Takže takový ten průchod tím systémem, aby ho měli jednodušší, efektivnější. Takže toho si cenili hodně. No, ale bylo zajímavé ještě, jak se to lišilo, třeba co se týče vzdělání a k tomu, jak lidé používají a nepoužívají technologie. Že zajímavosti bylo, že lidé s nižším vzděláním to nechtěli používat, protože nebyli až tak familiární s novými technologiemi, ale lidé třeba středoškolští a vysokoškolští byli ochotnější tyto technologie používat, takže to bylo taky zajímavý poznatek.
SPEAKER_01A jaká je ta platforma, přes kterou komunikuje? Vy jste zmínil chat, že to je, pak telefon, e-shop, videohovoryhovory. A to jsou všechno naprogramované speciálně pro není to nějaký Zoom nebo Skype, něco univerzálního, ale je to prostě speciálně naprogramované pro tuhle službu.
SPEAKER_00Jo, přesně. My jsme k tomu využili platformu pro videohovory. Pformu jmenuje to Jici, je to open source řešení, že se můžete stáhnout, upravit ne jde to přes žádnou třetí stranu, takže to běží na našich serverech pěkně zabezpečeno. A výhodu tu má třeba i potom pro pojištěnu si to můžeme nahrát, můžeme udělat záznam a můžeme dělat print screen, že tam ten pacient byl, kdy to skončilo a tak dále. Takže zase potom zpětně vzhledem k vykazování, to je dobrý nástroj. A jinak celá ta platforma běží ve fakulce a celá tady byla i naprogramovaná. Plus my jsme z částí využívali i mobilní aplikaci, kterou jsme pro ně udělali, akorát upřímně, to bylo pro nás docela velké sousto, aby to běželo fakt na všech telefonech, tak jak to má, a aby to bylo spolehlivé. Tak teďka jsme se rozhodli, že to musíme trošku přepsat. Ale pro pacienty to byla výhoda v tom, že prostě věděli v tom telefonu, když jim někdo napíše, když jim schválí léky a tak dále, tak to je určitá výhoda.
SPEAKER_01Když přišlo o těch výhodách, tak kromě úspory času je to asi úspora i finanční, že vlastně spousta těch zchůzek je efektivnějších i pro ty lékaře, že to využije ve volném čase a nejsou i zase plné čekárny, je to možná rychlejší.
SPEAKER_00Určitě. To je jedna z výhod, kterou zmiňovali, je čekání v čekárně. A potom samozřejmě třeba u dětí, pokud jsou ležáci, tak to úplně není jednoduché se sem dostat. A pak je to třeba jenom o komunikaci laboratorních výsledků a jcem. Jenom to zkonzultovat a zase jet zpátky. Samozřejmě proto lékaře mu to asi nevadí, že si přijdete k němu do ordinace a on vám řekne, jaké jsou výsledky, ale pro toho rodiče to znamená celý den na cestách skoro. A nebo možná jíst do sanitky výjezdky, takže to vlastně draší.
SPEAKER_01Jak se od toho roku 2012 do dneška celá ta platforma vyvinula posunu, co jsou největší změny, největší vylepšení v té době?
SPEAKER_00To je dobrá otázka. Měnilo se měnil se to hodně. Zmnily se technologie, lidé jsou zvyklí často i na to, a když používáte Skype, tak tam vidíte, že se to třeba někdo přečetl, a už jsou zvykly na to, že jako prostě jim neodpověděl. Tak to se třeba často mění tady ty požadavky na zpětnou vazbu. Přidávaly se právě různé funkcionality a hlavně to, na čem se teďka nejvíc pracuje, v čem se to mění, je i propojení v rámci zdravotnické dokumentace, aby to prostě bylo všechno na jednom místě. A tady pro pacienty, kteří mají více svých specialistů, kteří se nich starají, tak aby to bylo prostě dostupný pro všechny. To znamená to, co napíše Honza Hálek do zprávy, tak aby viděli třeba i v Havířově a mohli se tam přečíst. Takže na tom se teďka pracuje a my se to snažíme posunout dál teď v rámci Národního plánu obnovy, kdy jsme dostali velký projekt na telemedicínu, kde bychom z toho, co máme, chtěli vytvořit platformu, kterou si bude moci vzít kdokoliv, kdo na to i třeba nemá tolik peněz. Ale ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví poskytnout to právě poskytovatelům zdravotních služeb i v úvozovkách zadarmo, aby mohli komunikovat a sdílet mezi sebou všechny důležité informace.
SPEAKER_01Takže by to mohlo být postupně opravdu národní, že by to vyvalo. Více pracovič.
SPEAKER_00Bylo by bylo by to hezky, kdyby to tak bylo. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet. Je to velké sousto, to určitě. Ale zrovna třeba v paliativní péči a těžme z toho, že plno nadšených lidí, kteří to chtějí posouvat dál a tam cítíme, že se to milovými kroky posouvá dál, akorát to někdy chce třeba změnit jenom ten systém.
SPEAKER_01Máte nějaké zájemce už od jinut jiných pracovních, že by řekli, to je super, chceme to pomoct nám to implementovat.
SPEAKER_00Jo, máme určitě máme zájemce i jenom žeší nevýhodou je, že my to teďka nemůžeme poskytnout zadarmo, jako naším zřizovatelem MZ. Takže dalo by se přímo řízeným organizacím ministerstva, ale právě bychom to chtěli udělat tak, abychom mohli okresním nemocnicím a tak i s tím pomáhá.
SPEAKER_01V byste jako souhlasili, že to přijde dobrý, ale nejde to úplně z principu z principů.
SPEAKER_00Ale určitě to je něco, kam to povede dál a věříme, že se to změní. Samozřejmě na trh vstupuje plno i soukromých firm, které během Covidu uviděly příležitost v tom, že teledicína může být výhodná, a některé skupiny lidí jsou ochotné si za to platit. My razíme trošku jinou filozofii, protože tak jak je i založen princip zdravotnictví na solidaritě tady v České republice, tak všichni by měli mít stejný přístup k medicíně nebo celkové ke zdravotnictví. Takže tady by měl být nástroj, který může použít kdokoliv. A samozřejmě, pokud chce něco navíc, tak je tady prostor právě pro ty soukromé firmy.
SPEAKER_01Jakou vidíte budoucnost a možnosti v tele medicíně pro dětskou palativní péči.
SPEAKER_00Chtěli bychom určitě navázat na to, co jsme dělali v rámci psychologické podpory. Tam se nám ověřilo to, že rodiče opravdu takhle někteří chtějí komunikovat přes online prostředí. A chtěli bychom to více provázat, udělat právě jednoduš cestu s systémem, to znamená mít nějakou roli case managera, to aby koordinovala tu péči mezi jednotlivými odborníky, protože třeba i výstupem toho projektu bylo, že třeba pacienti úplně přesně nevěděli, jak si zažádat o psychologa. I když i když to tam nachystáno bylo, my jsme to asi pochopili trošku jinak, protože přece jen s těmi technologiemi pracujeme. Tak pro některé, kteří s tím nejsou až tak zžití, tak jakým způsobem, jestli si zažádají o lékaře, o sestru, jestli to opravdu Potřeba, by to dělala sestra, nebo jestli lékař, anebo jestli to jenom zvládne ta sestra, nebo jestli vůbec majá rok na psychologa, sociálního pracovníka a tak dále, nebo i kaplana zajímavostí možná bylo to, že jsme tam měli spirituální aspekty projektu a nazvali jsme to kapla online. A to úplně nevyšlo, protože tak jak to funguje osobně, to kouzlo toho kapla v nemocnici. Tak po dotazu, co si představí pod roli kapla na v nemocnici v online prostoru. Tak oni měli obavy, že je konec, že taky to poslední pomazání, zatočení tam nad nimi a už dál nic nebude. Před tom kaplan může pomáhat rodě nám i dlouhodobě. Kaplán může i často suplovat tu psychologickou podporu.
SPEAKER_01To jsem chřit, že to je podobné té psychologické péči. Psychologickou tedy akceptují rodiny, ale kaplaná už ne, že už je to nějaká hranice.
SPEAKER_00Samozřejmě plno lidí je ateistů, takže řekl, ne, vůbec nechci nic o žádné náboženství. Když jsme se to snažili vysvětlit, že o tom to není, že si může povídat, o čem budou chtít, tak to vůbec nepřijali. A když. To je rozdíl mezi tou osobní návštěvou. Když si s člověkem začnete povídat a ten rozhovor jako naladíte, a vidíte, jestli vám sympaticky nebo ne, tak když vám svítí na monitoru, že máte mít hovor s kaplanem v 11.30, tak to nefungovalo vůbec. Takže toho mají obavu. Ale bylo to zase tu limitaci toho covidu, protože jsme nemohli se vidět třeba osobně a potom už na to navázat, a ten kapalán vlastně nemohl pomoct tomu psychologovi. Takže to byla zajímavost.
SPEAKER_01Cesta je, že potkají kapalna osobně a pak už pokračují třeba ona, když už se znají, tak to už překonání ty bari.
SPEAKER_00Přesně tak. A my to preferujeme, jako fakt pacienty, které nevidíme, neznáme, tak do telemedicíny nedáváme. To prostě musíme se znát.
SPEAKER_01První osobní setkání je vlastně pro jakoukoliv službu je potřeba. Tak u těch přístrojů, to já sněm se musí přidat, ale i u těch bezpřístjů je to potřeba.
SPEAKER_00Přesně tak. A ta role toho case managera i v tom, jak pomoci pacientům v tom zvládnout tu technologii, klidně si 10x a dobře se to naučit, ale potom i usnadnit tu práci právě všem ostatním, protože plno toho dokáže zařídit ten case manaž.
SPEAKER_01A case manažer nebo ten klíčový pracovník by byl tedy součástí vašeho týmu, to znamená, že by tady se dělat s vámi, byl dostupný pro ty rodiny.
SPEAKER_00Taková spoj, právě taková spojka mezi paliativním týmem a tím pacientem, takže a zároveň by mohl vyřešit i ty technické problémy a tak dále, takže taková spojka. Která zvládne hodně věcí, která zvládná hodně.
SPEAKER_01A zároveň on by pracoval jenom ve vašem týmu, ano by byl třeba i součástí paliativního týmu, takže by jezdil za těmi rodinami. Jak o tom přemýšlíte? Nebo by to byli dva různý klíčový pracovníci každý trošku jiný jeden třeba víc technologicky zdatnější u vás a druhý jako osobní?
SPEAKER_00My jak jsme nad tím přemýšleli, tak právě by to byl jeden, který třeba ani nemusí dělat telemedicínu, samozřejmě záleží na těch preferencích, ale jednou bychom právě chtěli, tak, jak říkáte, někdy prostě potřeba k tomu pacientovi opravdu přijet, ukázat, vysvětlit, vít si s sebou ten notebook a dokázat, že to není problém. Takže i tady tohle byla ta role.
SPEAKER_01Takže vlastně chápu to, že jde zpívat univerzální lidi, kteří zvládnou jak ty osobní návštěvy, tak to nemedicínu dálku, a že je tady úzká spolupráce v celém týmu v rámci nemocnice.
SPEAKER_00Přesně tak. Mně se líbá myšlenka, že by to byl někdo, kdo je jako sociální pracovník, který má i přesah do toho zdravotnictví a vínak, jak to funguje. A často se nám stává právě, že rodiny ani nevěděli, co si můžou zažádat za pomůcky, úpravu, bydlení a tak dále. Takže i tady tuhle tu roli by měl ten podle mě, který z manažer splňovat.
SPEAKER_01Zní to trošku jako takový superman nebo super žená, že vlastně těch úkolů je hodně, ale on může pomoct využít pomoct taky dalších kolegů, kteří vědí.
SPEAKER_00Určitě v tom je ta výhoda, když vína koho se obrátit. A tak my i fungujeme, nikdo neví všechno. A často i my tady někde vygoklíme, ale víme, kde hledat. A to si myslím, že je to nejdůležitější a potom to dostat k tomu pacientovi.
SPEAKER_01Na čem aktuálně pracujete, co je takový hlavní úkol, který když splníte, tak se posnete zase dál?
SPEAKER_00Pracujeme právě na tom národním plánu obnovu na projektu, který se věnuje telemedicíně a nejdůležitější je nebo jedno z nejdůležitějších je legislativa, aby jsme měli pevnou oporu v legislativě. Takže se tvoří tým, který bude navrhovat legislativní změny. Potom by tam měly být zdravotní pojišťovny a nastavit ten mechanismus, jakým způsobem to proplácet. Proto v současné době zůstaly nějaké kódy z covidu. Ale ty jsou k nedostatečné, nebo respektive nejsou motivující ani pro lékaře nebo zdravotnické zařízení, ačkoliv v některých případech je to rovnocené osobní návštěvě. Takže spolupráce s pojišťovnami tak, aby i oni nadiktovali, co přesně chtějí a nechtějí. No, a potom jsme navrhli nějaká pilotní ověření, kdybychom chtěli dokázat, že v jednotlivých oblastech to smysl má a nemá, abychom mohli zžitkovat ty zkušenosti, které jsme nabili v těch pilotech, co už jsme udělali. No a z toho by měli vzniknout nějaké doporučné postupy jednotlivých odborných společnosti, aby to bylo ukotveno i tam. Takže se to. Jsou to velké. Uvidíme, co z toho všechno se podaří vždycky se podaří vše, ale kdyby se aspoň čas toho posunula dál, tak zase třeba na to naváže někdo jiný a posune jinam.
SPEAKER_01Přídaří. Výtať máte spokojné pacijenty a děkuji za povínání. Tak moc ději.