V epizodě plné osobních příběhů a intenzivních emocí se spolu s Jakubem ponoříme do otázek, které se týkají naší každodenní cesty hrdiny. Hovoříme o tom, jak se naše životy točí v cyklech nahoru a dolů a jak se z nich neustále učíme. Přiznáváme, že i my jsme potřebovali odstup, abychom mohli vytvořit prostor pro některé věci. Sdílíme důvody, proč jsme tak dlouho nenatáčeli.
Pokud jste někdy chtěli vědět více o cyklech, které nás ovlivňují (jednou jsi nahoře, jednou dole), pak je tato epizoda právě pro vás. Probereme, jak je důležité respektovat tyto cykly, které se objevují ve všech oblastech našeho života. Jak si je můžeme uvědomit a pojmenovat, abychom se v nich mohli uvolnit a nechat je, aby volně prošly. Představíme vám také, jak se můžeme vypořádat se změnou a přeměnou ve vašem životě.
Nakonec se podíváme na temné stránky putování hrdiny. Diskutujeme o tom, jak je důležité vyrovnat se s těžkými obdobími, kdy člověk cítí jako všechno možné, jenom ne jako hrdina. Přistoupíme k tématu studu a jak je důležité hledat pomoc, když ji potřebujeme. A na závěr se s vámi podělíme o inspirativní příběhy Jakuba.
Zmíněné odkazy:
Hithit kampaň - Hrdinská cesta
Epizoda 32. - Endometrióza a cyklus ženy
Epizoda 31. - O cykličnosti (povídání 2 žen a 2 mužů)
Epizoda 30. - Spánek, snení a noční kouzla
Instagram Podcastu O TOM
Web Martiny a web Jakuba
Příjemný poslech
Martina a Jakub
V epizodě plné osobních příběhů a intenzivních emocí se spolu s Jakubem ponoříme do otázek, které se týkají naší každodenní cesty hrdiny. Hovoříme o tom, jak se naše životy točí v cyklech nahoru a dolů a jak se z nich neustále učíme. Přiznáváme, že i my jsme potřebovali odstup, abychom mohli vytvořit prostor pro některé věci. Sdílíme důvody, proč jsme tak dlouho nenatáčeli.
Pokud jste někdy chtěli vědět více o cyklech, které nás ovlivňují (jednou jsi nahoře, jednou dole), pak je tato epizoda právě pro vás. Probereme, jak je důležité respektovat tyto cykly, které se objevují ve všech oblastech našeho života. Jak si je můžeme uvědomit a pojmenovat, abychom se v nich mohli uvolnit a nechat je, aby volně prošly. Představíme vám také, jak se můžeme vypořádat se změnou a přeměnou ve vašem životě.
Nakonec se podíváme na temné stránky putování hrdiny. Diskutujeme o tom, jak je důležité vyrovnat se s těžkými obdobími, kdy člověk cítí jako všechno možné, jenom ne jako hrdina. Přistoupíme k tématu studu a jak je důležité hledat pomoc, když ji potřebujeme. A na závěr se s vámi podělíme o inspirativní příběhy Jakuba.
Zmíněné odkazy:
Hithit kampaň - Hrdinská cesta
Epizoda 32. - Endometrióza a cyklus ženy
Epizoda 31. - O cykličnosti (povídání 2 žen a 2 mužů)
Epizoda 30. - Spánek, snení a noční kouzla
Instagram Podcastu O TOM
Web Martiny a web Jakuba
Příjemný poslech
Martina a Jakub
Další témá cesta hrdiny. Moje toboje Jakubová, kohokoliv, jak se život točí v takovejch úrovných, na hoře a dole, pořád do Kohla a pořád se učíme. o tom si dneska budeme povídat. Martina a Jakub Vážení, vítejte u dalšího podkásto.
Speaker 2:o tom Dobrý večen ránu.
Speaker 1:Já jsem se nekoukla, koliká ty mám vidíl, a myslím, že něco kolim 35. Poslední díl s Markem Sme natáčili před rokem září. Poslední díl s hostem bylo s Blankou ovím v metodě Endomy Trioze a ženským cyklu a tuvalo v únoru, a my jsme natočili pak pár mikroepizód z polu Jakube, který se týkal dechu a výkendových workshopů. Takže jak se říká anglický long time no see. Už jsme dostávali pár dotazu na Instagramu jako what'sod, co se děje s námi? A jsi bude nějaký no vidíl. Takže here we go, jdeme na to.
Speaker 2:Hero, we go.
Speaker 1:A my právě dnes chystáme s Jakubem díl na tema Heroes Journey ze Sta Hrdiny, a já stady budu vyptávat a jaku bude odpovídat, a možná občas budu je odpovídat já, pokud k tomu budu mít co a nebo nic.
Speaker 2:I to se můžete.
Speaker 1:A já ještě na začátek řeknu proč takví douhý podkázd ství prázděny? My jsme se za začátku, když jsme začali dělat podkázmarkem, tak jsme si říkali, že si v občas jako nějaký prázdní nedáme, že to bylo docela zrychlíku. jak jsme začali tvořit a nahrávat ty díly, už že ich je to lék, je vlastně jako úžasný a se zajímavýma lidma, a pak to prostě vždycky nějak je událo, že jsme se jako vodmlačili a ani jsme se nevideli, vlastně vysků. jsme se viděli, že jsme si výdáme půjdeni často, ale s Markem.
Speaker 1:A no tak, prostě tedy to tak vzniklo, a my jsme si jako bem potřebovali jako hodně, hodně, hodně dlouhý prázdníny. Takže jsme hodně minimalyzovali pracovně co se dalo a přezlát o jsme si dopráli hodně volnýho času, protože jsme hodnouho neměli, bylo to hodně takový jako pracovní vytížený. Takže prázdníny nebylo to v tom, že by jsme jako nic nedělali, ale prostě jsme museli jako minimalyzovat aktivity, který nejsou nutník přežití nebo jak to říct.
Speaker 2:Jo, jo, a zároveň vytvořici a to mním mám i ten aspekt toho, jako dovolici dá ten odstup vytvořici prostor, aby některé věci mohli jako duzrát.
Speaker 1:Až tě. Jen důležitý důvod, kvůli kterými jsme vlastně tak dlouh nenatáčili, bylo, že my jsme se potřebovali jako-divy do pěst, a tím myslím to, že jsme z jakouben oba dvá ne můžu mluvit za marka, protože ten tady jednak není a on to očtě třeba někdy zmíní, až bude chtít a bude ten správný čas. Tak, my dvaz, jako bychom jsme procházeli nějakou profesní, ale i osobní proměnou. Hodně jsme se jako ujasňovali, co chceme dál dělat.
Speaker 2:A co nechceme dál dělat?
Speaker 1:A co nechceme dál dělat, co nám dává smysl a co nám nedává smysl. Vám, že to patří k tý práci, kterou oba děláme tady to jako doby jasnost vnitřiní, a i souladů s tím pracovním, tou náplní, protože se to nedá vodživot nějak odpárat A některé věci, který jsme dělali, drív nám přestel dávat smysl. Některé věci aktivity potřebovali projít nějakou proměnou a některý už jsme nechtěli nějak řebit, cítit dál. Takže proto i jsme potřebovali ten vodstup a minimalezovat ty aktivity. Přišlo nám to důležitý, mě osobně to přijde důležitý jako hodně v každém období. Si tady to kalibrovat co je tedy důležitý, co ne? No, a takže poďme k tématu. Teda, a jaký to témat teda u tebe dozrálo nějak změnilo se co v tom tvém životě si jako by omezil? No, a co se ubec dělo? Pověst nám to.
Speaker 2:To je taková jednuchá táska na uod Dá se odpověď dělá 5 minuta, tak jestli tak během 4 hodiny. Já zkusím nějakou mezi variantu a zkusím z toho vytáhnout to podstatný. Já jsem o tom asi dřívne byl schopen úplně mluvit. takže to je jedna z těch věcí, která potřeba čas, a hodně se proměnila vymhov metoda respektive to, jak já jí v ním mám. To je asi prostě věc, která nazdrávala k nějaké transformaci, protože já jsem se do toho v roce 2020 jako oficiální instruktor v tom covidu jako pustil hodně.
Speaker 1:Hodně střemhal.
Speaker 2:A myslím si, že to byl ten nojnskej červenec na Klers of Ostrváco. vymhov, jako vystoupil, různě lidi na kurzech to, nějaké se k tomu Tu a tam někdo zmíní, že no jo, to tehdy ten vymhov na tom covidu, tak myslím, že to bylo propíraný. média má roce zleva, zprava, ale i tak do vršat roce posluchaču, možná něto uží, ale také já to jenom lekci dopopíšu. ten kontext Vlastně znikla tam situace, kdy vymhov já jsem na fyzické nebyl, tak že to máme nějak z prostředkuvaně, ale vymhov vystoupil na hlavním stíži a mimo jiné během krátkého vystoupení, kde přebíral cenů Game Changer od organizátoru organizátorky. Tak v situaci, kde je tam 40 tisíc lidí, kde válna většina lidího nezná, jsou vlastně naštované, že tojky jsou plný, že nejviem nejsou recyklované kelímky, ale jsou plastové kelímky, jsou naštované na hlavní interpretu, která už měla vystoupit, a bylo spoždětní. Víc to toho je tam nějaký starý tipek pěta, 60 letej, který tam prohlašuje prostě nějaký statementy, a jeden z těch statementů, který zaznil, byl nepotřebojem doktory a nepotřeben, zdravotníky a nepotřeben zjelavaní.
Speaker 2:Vlastně velmi kontroverzní téma, který, když tomu nedá nějaký další prostor, aby možná dovisvětel ten kontekst, jak to myslel, což se tam nestalo za těch 10 minut, tak to je samozřejmě šrapnel, který prostě tam hodí na jednou čase do davu A samozřejmě to spustilo nějakou hlavinu různejich hejtů a negativní reklamy. Medie myslím, že ho tak jako různě propírali, a protože já mám nastavený, nebo měl jsem nastavený taky ty hlídače na klíčový slovo jakolem vy mhov metody, tak já jsem měl podstíž, že tohle všude, že toho je plej internet Zjebně není, protože jednešká.
Speaker 1:Lidi chodí pořád na workshopy.
Speaker 2:Já je přesně. No, ale samozřejmě hele všechno sedě pro nějaký důvod byť. v ten moment jsem to jako bylo to těžký vnímat. tak neskastím ročním odstupem už jsem schopen, to takhle jako votomluvit s usmělem a z nádzledem, ale takhle to vůbec nebylo, vůbec nebylo vůbec po nádzledu, takhle mě to jako moc nějakou zdímalo, a vlastně jsem cítil jako velmi hluboký, niterný, vlastně zlost, vstek, naštvanost, úplně nějaký rozčervání, co se vlastně jako děje, a byla to jako směst velmi hlubokých, nepřímných pocitů a emoci. A to vlastně bylo vystoupit nějakýho člověka, když na tom dneska je jako nahlídnou nějakýho člověka na nějakém festiáku svedním Moraviau, vlastně jako What's the deal? by se pro spoustu posluchačů mohlo zdát. No, ale samozřejmě v momentě, kdy vaše životní příjmy plinou vlastně z toho, že provádíte lidi workshopová a někdo Které jsou spohené, právě tedy s toho sobou.
Speaker 2:Tak to v ten moment jako dost podstatnýho, dost býznamný, je to zruba v kategorie, kdybyste příklad, tedy důvom, že to se to nestané, realitou byly za mě snadné ve škodovce a generalní ředitel škodovky řeji hele, pojďme to v Čechách zavřít, tak to jako tady vyřešíme, a vodem to někde indé. Tak zruba, takhle to pro mě působilo. No, a samozřejmě s vodstupem času, jako v ním mám nebo jsem byl schopen na hlídnu, na to že to vlastně hele, to že s tím názerem, který tam zazněli, plně nesouhlasím, to je jedna věc. To že mám nějaký výhred o tom, jaké zdravotnictví jako systém nastavení a školoství jako systém jaké nastavený, to je věc druhá. Ale prostě jako takhle ty reči nevypálim jako jednu vitu do eteru.
Speaker 2:Takže za mě to vlastně jako Vimhov nezvlád a mě to pomohlo takhle zvodstupem, když se na to podívat zpátky oddělit ty dvě témate. Tema jedna Vimhov jako človek, který jako mě všichni v ruku na srdce dělá chyby, a Vimhov metora jako souborniakejch funkčních technik, který mě by jako přinesli velký a hluboký uvidom, mění a změny do života. O tom už myslím, že mluví různě, ale rozhodně ten souborn jednoduchý technik vzákladuje prostě no doubt, to je prostě skvelí a je to funkční a zazno vlastně to potvrzuje. A pro mě bylo důležitý to, kde se jako vlastně uvidomi zaží, tohle to, že také jak já jsem, se tráví v roce 2020, v létě myslím že rozhod, že do týdou by jsem tak byl na půl jako konzultant odpadovýho zporářství a na půl jako Vimhov instruktor a více méně takový jako vokraové workshopy. Se dělal to já rov 2020.
Speaker 2:A v tom červenci jsem si uvideme, že už to jako nemůžu dělat, že už jdu jako full in. Ale to, co se to, co vlastně nebylo zdravé pro mě, koukejíc dneska zpátky ty tři loki, bylo to, že jsem se vlastně jako nezdravě z toto žního, z Vimhov metodu, jako bych si já pro sebe řekl svůj vzítřní závazek. Já, jako bych si přálbíc jedníčko, když se řeknu Vimhov metoda v Čechách, což je vlastně jako.
Speaker 1:A nebo já jako pro vnás se.
Speaker 2:Vimhov metoda, Ano, ano, to je asi přesnější. A v ten moment by jako nezdraví z toto žního se z nějakou metodou, která není vůbec o mě. Ale když se stala ta situaci Kolomkádres, tak to vlastně mě zasáhl daleko hloubš, než by bylo možná zdraví pro nějakýho měššího pozerovatelé. No, ale v ten moment jsem to nebyl schopen, toho nadledu, nebo nebyl schopen se na to takhle podívat. A tak to byla první úroveň. A druhá úroveň.
Speaker 2:Vlastně jsem si uvidomil, že Vimhov jako nějaký nositel, tatíček metody, by se mohlo říct, verzus můj vztah s tátovou není úplně narovnaný a to že jsem prostě mám bučitátově nějaký vztek na něho za nějaký témata, a daly jsem si jako v tom byl, tak jsem si jako uvidomil, že vlastně je tam nějaká část moje A jsem můj třeba ani neřek můj postoj k tomu, můj pocit A vlastně. Takže v průby, u těch nasivcích týdnů se to přitavilo v to, že jsem si říkal a há dobrý, tak já možná mět. Celá ta situace zve k tomu hle, kdo je teraz znova jakou, znova se vrátit k tým podstatě, kouklnout se na to, co je pro mě jako v životě podstatně nerožitý A co potřebu dělat A jaký místo v tom zaují má Vimhov metoda A co teda ten můj vztah s tátovou.
Speaker 1:A pak to mělo ještě takovou úroveň, co jsem pozrovala já, co já nebo ty teda chcest dal s tím životem, jak s tím nakládat, čím můžete věnovat, a zároveň vlastně do týle, tý chvílet bylo všechno takový, jako neřikám že to bylo jednoduchy, vodejít prostě s firmy a vrhnout se na plný uvazek, jakou Vimhov instruktor nebylo jednoduchy, vodejít skorporátu, nebylo jednoduchy, jako bylo tam spoustu milníků, který nebyli jednoduchy, a zároveň pak to na jednou chytlo jako by takovou vlnu, kdy se jako hodně věcí dařilo, a na jednou prostě příšla taková stopka, a vlastně jsme v obaniach začely zažívat Jeho, že to má, i tu odvrace stranu mince, že je, je, je, je šfrčí to, a pak najdnou přijde nějaký zlom, a ty s tím něco nějak uděláš, nějak s tím nakládáš, pak se to zase uvolní a je A no, zase dřívneho pozdějí z následně na nějakú vlnů, jako najdeš to, co ti dá vá smysl, a vlastně to zase nějak rozjedne, zůstná, než na tom dně do nekonečna.
Speaker 1:No, a tak já si se chci dostat, že třebo slím můstkem nebo zebrím můstkem, jakým to neprostě, dostat k tomu, že si vlastně dělal bule, tej vícvik, A se s mým bratrankem, a na tom vícviku si taky zažíval něco novýho, a zároveň si se dostal k tomu povědomí, že vlastně tady ten cyklus v našem životě jako by je a že to je nějakým způsobem součástí, že to není jako pořád, že by jsme byli na vlně na hoře a surfili si, nebo prostě na kopci a nikdy nezážili jako to temný údolí nebo takový tý. No, takový, takový tý, neko pad dolu.
Speaker 2:No, cyklus je na to z věcí, která mi to měchlo, hytila se za užku a ten vícvik. V nějaký moment, tak jak jsem prováděl lidi vymhov metodou, tak jsem dostal pozvánku od svý obratranka psychoterapeuta Hele, mohli bys pro tebe, mohlo byť zajímavý, se udělat nějaký menší terapeutický vícvik, rošířici repertoár třeba toho děchni dalších technik, takže má dvoulety akrytovaný vícvik terapie, zážitke, jakož to tak v těch vícvěcích bývá, tak napozadí pro bíraných technik, se člověk dostané k nějakým odtázkám, tak se říkali, se na tělo a do vnitř, což je zpátky k nějaké vnitřní práci, zkomání toho, jak to mám, proč to mám, co potřebuji, co v životě řeším, a to je cesta. To je cesta, je to nějaký proces, který si všichni v různých časech, etapách s bých životních procházíme, a pomáhá nám to možná se rozkoukat z revidovaci, to, co děláme a co stále děláme, s toho titulu, že bychom měli a co děláme, že bychom se to přáli, a vlastně kde v tomé kosme posazení a jak to potřebuje. A ano, stále tam existuje materiální roviná, že prostě živí v nějakým světě.
Speaker 2:A ano, nějak se potřebuje jako živit, zejstit nějak z půjí rodinu a tak dále. A ten cyklus, já jsem tisí takto, že vyženiste cyklické, to už víme.
Speaker 1:Myslím, že mě malě Vítete to, vítete to, vítete to Prosím vás. Víte to Prosím, jestli je to nějaká ženák já to až, či nestihl že to kaží cyklého Zvukovat, že můžu se dostanem, ale ta žena.
Speaker 2:Tak doporučujeme, minimálně si pustit ten díl o cyklíčnosti.
Speaker 1:Ta je skateřinou Mareševou, a potom jsme o tom mluvil ještě v dílu s Blankou a Škou.
Speaker 2:Děkuju Aškou. To je ten poslední díl, který se přestalo A ano.
Speaker 1:takže tam to prostě doporučujeme poslechnout, protože to boží jako obávěc v ocyklíčnosti s chlapama hnešní nubě, to je prostě teď.
Speaker 2:No, takže skrátka vás je to jako velmi zjevné, až fysiologicky zjevné, ale u nás chlapů to prostě tak zjevný není, a já mám takový přesvečení a svůj pocit, ale záravenčím mýce potom začínám bavit. Ať už je to naše můžská skupina na můžském krůhu, na mnišku Zdravem, pokud posluchají klucy, nebo je to prostě nějaká širší skupina, sociální bublina, tak když se zeptám, myslí, pozeru, jaký patterny, vzorce, opakující se nějaké fáze Ve svém životě, tak jako když odmyslím nějaké taky jihako, forečky a připorobnění té ženské cyklíčnosti, tak vlastně nějakou, přicházíme na to, že vlastně možná jo, a minimálně to, co spousta z nás chlapů jako v nímá jareleto pod zimzima Chodím, nějakou přírodou, ta nějak vypadá, holky jsou nějakou oblečení, to s námi něco kde dělá, na tom jazře, po té ponulí země je to znat, že ta energie je jiná Přírodou, začne rašit.
Speaker 2:Já třeba mám moment květenn, červen, kdy mám nával myšlenek, a je to moment v roce, kdy najnou se nad ránem začínám budit, protože mi je jde hlava. Takže v ním mám ten možná delší cyklus nebo střední dlouhý cyklus, a v ním mám rozhodně cyklě nějaký větší. Hodně u mě to koriluje kolem 5 letek, ale záramentit si reflektu, že pravdě pro mě je nějaký delší, nějaký indiáni se na to hdívaj po 20 letech.
Speaker 1:Tak vnud těži mít jako v rámci astrologie, protože každá ta planetatí jede tím z hroku jenek dlouhů dobů a to už dělá cyklus. Takže máš třeba řeš 29 let Saturn, prostě Saturn, návrát 29 x 2, blá, blá. Ale lidi zažívají, prostě ty různí jako kryze.
Speaker 2:Jo, a teď Luna prostě se v tom vesmíru ten jako cyklus je docela obvyklý pattern, že to nějak krouží kolem sebe navzájem.
Speaker 1:Pluto. Teda nedáme celý cyklus Dobře, nebo že?
Speaker 2:To je možná některý z vás, ale to je na Indy. To je na díl 398,620.
Speaker 1:A to už tady nebudem přeci, až se nám plut vrátí.
Speaker 2:Další kde.
Speaker 1:Vlastně dětem předáme z dědej náš rutkástr.
Speaker 2:No, ale každopáně, než to ve mů jako z toho vesmírný hon na ten jako bazální, co běžně zažínujeme, tak minimálně ten cirkadyání kód, ten CCA 24 hodinový cyklus, který se vlastně jako nějak děje A více čimé něho vyjdomně prožíváme, což v zápaní populaci mám pocit, že tím, jak máme všechny ty výmysliv ve smyslu toho umělýchho světla, elektriny, tak prostě jsme mistři rozhazování toho dle základního biologického kodu.
Speaker 2:Sačipanda, krasný povídání o cirkadyáním kodu v Hyde Parku, český televize a nebo přímo ta knížka, tak vlastně agrekovala celou řadu studii a vlastně poukázala, že v tom zápaním světle světě to máme hodně rozhodiní A že to je základní kód, který ovlivňuje celou řadu procesů našem těle a celou řadu systému. A pokud jsem řadu, že on není harmonizovaný nebo nebyli máme těch vnitřní hodiny rozbitý, tak pak samozřejmě jednotlivý organový struktury a systémy v tom těle nefungují efektivně. Pět let, tak je to asi ok, a když pak už je to patná dváct, třičt, čtyři, chtět let, tak už to rovno rozhodně v tom čase dělá ten efekt oho složeného útočení, neboli začíná to byť už jako blbít Zemá celou dlouhou dobuto taky raší pod povrchem, ale teprve nějakej moment přijde pak třeba nějaká zdravotní nemomentální diagnoza a už se chasí požáru. Už je to spíšto fáze, že to zkoušíme.
Speaker 1:No, hla, a ty se teď bavíš o těch cyklách, který jdíme tomu už nějak v povědomí lidí Změnivali jsme ten lunární menstruueční roční cyklus a tady ten cirkadiální kód. A tak už je na tom třeba na tom cirkadiální kodu, jak to těko popsali, znát, když to nerespektujeme. A já mám tadyž pocit, že i ty cykly životní, jak to jako popsal, často nerespektujeme, že prostě chceme na sílu se mít jako furt dobré. A vlastně ten největší průšvech toho, když jako máme projít nějakým novým upgradeem, na nějakým nové level těho kolev, jako to můžu byť na finanční úrovni, na rodiní úrovni, na pracovní úrovni, na vztahový úrovni, na úrovni jako nějakých sobe vědomí, sobe rozvoje, sobe důvěry těho kolev, No tak vlastně si stojíme v cestě tím, že tomu jako by vzdorujeme, že to nechceme, že prostě ultimativně pohrát očekáváme, že budeme prostě spokojení a že to bude jako fungovat, a že nechceme tu zuněnu.
Speaker 1:Tak mě zajímá, protože já nevím, že se to už jako pojmenoval, jak se tady ten ciklůz, o kterým tím luvíš, za tebe nazívák, če mu si jako přišel. A když už si to pojmenujeme, tak můžeme jako vědět, jako uff, to to tady v našem životě prostě je a opakuje se to tak tady, takhle se v tom můžu jako uvolnit a můžu to nechat projít pro běhnout, a zase se z těch tři to řeknu nějak vůř, jako prdelákověc, nebo prostě z tý z toho dna se zase jako dostanu na světlo nebo prostě na nějaký, na nějaký oblastí, kde to zase budeme dávat smysl, nebo kde to bude takový jako by pohodovější. Jestli no, je to dáva smysl, to, co říkám, tak jak se to prostě mě, a ty si nám popsal cestu, jak se to stalo, k tomu, čím se začal zabývat. Tak to je takhle, to v mě a já v ní mám. Máš pocit, že se jdám to řek.
Speaker 2:Já jo, proč jsi? náznat že tam byl ten vícvik zážitkový pedagogiky a celá řada prožitku a terepeutických technik, a jedna z nich je prostě ten híro z Johnny cesta hrdiny respektive já chystám ciklu z hrdiny, protože mě to přijde jako na snadě, protože prostě je pod díjama ciklu.
Speaker 1:Dobrý. takže no, a můžesš teda nám v tom říct víc, aby jsme si to dokázali jakoby zmapovat v technických životách a tím pádem vlastně si ujel o mět. jo, to je v podátku, když se tohle to děje, protože to mě přijde hodně důležitý, že ve chvíli, kdyby si to dokážu nějak pojmenovat a dokážu to zasadit nějaký místo, i když prostě třeba jen hlavou, tak už se v tom dokážu mnohem víc uvolnit a vlastně to dne ruku v ruce, protože Vymhov metoda zase nám nabízí ty množnosti a způsoby, jak se uvolnit v diskomfortu, což někdy tady ty jakoby temný údolí, tady ty období proměn, transformací, upgradeu bývaj, jako i na psychický, i na fyzický úrovně, že jo.
Speaker 2:Príjde mi, že Vymhov metoda je skvělej tréning s prácí, z diskomfortem, že vlastně jako souvízí to s ciklem životním v té úrovně, že prostě mi všichni zažíváme ty pády dolů v různých tematech, a to může být, že se nám zroží vztah v práci, to může být, že se nám zhorší vztah z doma, to může být nějaký zranění blízkoj člověk, a to může být nenákej nenadálej výdě. A i vnešní době, který se odcidne, že rodino musí zaplatit, to se stane. Co to všechno pro naší rodinu bude znamené, mám poci, že prostě ty výky vy k tomu životu patřej, a tak, jak ta roba se zrychluje, mám poci, že víc to chytá tu dynamiku, jakože to nahoruduluje si. Ta amplitude a drív prostě byla pro naše předky tak jako dlouhé lita.
Speaker 2:Tak mám poci, že vnešní době prostě jako já můžu zažít během roku nejen 4 epizody jarel to podzimzímá, ale jako pocitově v objem informací a prožitku může byl jako srovnatelný s tím, co před 15 lety prostě nám trofal, trvala měsíc, nemohu jako nějak takhle, že mám poci, že se to dramaticky zrychluje a tím pádem je jako, když se můj pocit je, když se člověk jako začne nějak vědomat, sebe, uvědomování a nějaký víc můžná bádaní v sobě sama, více člověk chce zorientovat, no pak mám poci, že ty amplitude je takové těch stavů, to je boží, je víc je to takový intenzivnější rezáramente jako mentální propady toho, když si šahnu na nějaké jako těžké stavy a nepříjemné pocity.
Speaker 1:Takže to vezmeme i hloupřno, takže Já mám poci, že to může být ispojení, a to nedokážu jako posoudit, protože to nemáme jinak ani jeden z nás tím, když seš, jako je v pomáhající profesi, že tohle to je také jako další úroveň toho no.
Speaker 2:Každopádně, že jako by ty amplitude byli vyšší. No, a tím, že my všichni věřím, že naši posluchači taky jsou zvířata, že byt jsme jako velmi intelíké.
Speaker 1:Vypli potkázej, když je to, že jako by Můžete si vybrat, který zvířat kostel.
Speaker 2:No, no, každý budete jaký potřeba teběji těch zemlná zvíře, a samozřejmě zohledem no bezpečí vás samotních a vaše okolí Ne. Ale proč teřikám takhle, možná velmi bazálně a pro někoho provokativně, že mi na to vopčas zapomenem, že nějak jako byla formonovaná naše fiziologii pro ten pobyt v přírodě? zvířecí formou, a my to jenom teď evolučně tlačíme do nějakých variant, které je to zvířavět v té přírodě jsou? prostě, když žili ty přecivenkům, tak se střídá světlo, atma, střídají se situace, kdy měde kurva vo život, proste ta je. Někdo utočí na mojí domácnost, na naší vesnci, takže tam jako byly akoráto tráne, bylo tak, jako nebylo, to tak častí jo, a neská může spustit velmi nepříjemný, až úzkostný stav. Sérě informací přeč tu si něco nepřímnýho ve správách, co není moc složitý. Když se potvřete správy, někdo mi dá nějakej high-hate, nějakej negativní komentárne socialních medích. Nikdo nám mě štěkné v práci nebo ve škole Nestíhám.
Speaker 1:Manželka na toho štěkné.
Speaker 2:Manželka nebo nejdej bože, si chci dalekový spojídat než si chci povídat já večer. No, a prostě jako sr situací, A vlastně mě to umí za ten jeden den, když jsem si třeba stál s dobrou náledou, tak mě to umí posled do lůny. Takže i v tom spatřiu to Ten důsledek toho, jak je to celý neská rychlý a jaký je penzum informací v tom, že procházíme nějakej má cyklama A což je zároveň vracím se k té zvířeckovství na prosto předození, protože všechno v přírodě je proměnlivé a nějaké všechno živé se nějaké výví, pozmňuje, a bylo by nebo mě přijde jako takou chymérou očekovat stále stejný výkon, že prostě futbůdeme růst. Ano, nějak trendové se samozřejmě posouváme jako lidsstvo, ale jako chtít futbí výkonost 20%, vlastně jako nejde.
Speaker 1:Ježiž, já jsem teď viděla užesný video, to jako nevodbočí, to je k tématu. jo, byla to nějaká rílska na Instagramu, a nevím jak moc to bylo pravděle, úplně to jako zasáhlo, že do nějakých stromů napíchlí, mám pocit adrenaline a nebo nějakou prostě ládku takhle, která byla právě spojená s tím výkonem jak my pořád chceme byť výkoní A že normálně ty strome na jednou nehybernovali, tak prostě začely ze vnitř umírat, nějakou nádherný stromi. někde to bylo v Americe, nevím můžu to dohledat třeba dáct to do vodkas, do dílu. jo, a jak tam prostě na tom bylo vědět, že prostě všechno potřebuje tady ten vodpočinek, že všechno k tomu, aby to roztlo, aby se to nějakým způsobem vyvíl, aby vlastně fungovalo harmonicky, potřebuje jak tu akci, jak ten náboj. Vlastně Taiman vokrym se hodně bavíme na výkendových workshopech nebo vlastně se vespojenit vymovmetou, že je potřád jako i mít vrhu nováze ten Sympaticus, parasympaticus a celkou je prostě tu akci, ale i ten relax.
Speaker 2:No, a osným můstach si mě také jako hezky nahrála na tu hrdinskou cestu. No.
Speaker 1:Vlastně zajímáte, na co to je, si nám to ešte pak chtěc popíšeš.
Speaker 2:Osvětlím. Džouzef Kembel minulých století studoval asi 5 letrů z ní jakú míty, pověstí, báje, mitologie a popsal ciklus, který se tam stále opakuje. Že vlastně každý ten hrdina a teď si možná vybavíte seriál k seně obojovnicé nebo někoho napadného, když řeknu jak vypadá ta vaše hrdina, hrdinka Marti, jak vypadá, to je hrdinka.
Speaker 1:Jo, podle mě je to prinses na fantagyro pometoš není.
Speaker 2:To je tu zrmané, ale.
Speaker 1:Tak moje je fantagyro.
Speaker 2:Jo, a možná má posluchať něco jiného. Já třeba mám hodně jako nejás metriksu, když si jako měnou, tak přejdu ty firmy. No, ale to, co vypozorola ten Kembel, je že vlastně jako velmi často to následuje nějaký konkrétní vzorec tochování těch hrdinů. jo, teď si zamyslíme na seriál vejma hrdinama nebo filmovýma hrdinama, tak si tam vlastně jako odpozorujte Harry Potter, neometrix, star Wars, avengers, je to vlastně jako úplně jedno. Wednesday. no, vodobě v tím načí generácii možná nikdo ani neví, odsokou Wednesday.
Speaker 1:Takže To já taky nevím.
Speaker 2:já viem, že to existuje, K se dělám bojovnice, v Čelkámá Popelka Još je tam Počkej, třeba i Barbie Jo, a že vlastně ten příběh, který má nějaké kfáze, si pučují hodně pravě Hollywood a scenári z těch filmů, protože je to jako krásně, se to jako následuje ten příběh. jo, ale když ve mu toho, když to je hodně zjednučit, můžeme mít 12 fazí. tak vlastně jsou určitý momenty v životě, kdy my procházíme jako si iniciatí, jakým si voláníme, typicky ten honza, co celé dospívání a děctí byl za pecí. V nějakej moment už má vyrazit do toho světa, zbalit si těch vázanků, tam si dá ty buhty a vyrazit do toho světa. Vlastně jako vysítit to volání v nější osvěta, že mám někam nově vyrazit.
Speaker 2:Velmi často je to jako posunem z toho domová do něčeho nového. Ale ono musí být tak v obrovský, jako že hon zasleze po 15 letech nebo v koliká speciády do světa. Ale ono to může být vlastně ten náhled na ten život, může být i taková výpoviť v práci. Dá se náhlednou na tu situaci, co mi ten život vlastně říká, co je to volání, který mi do světa přichází. Mě se líbi, že ten Józef Kembl vlastně tam zavádí nějaký výraz monomítu nebo li pohledu na to, že mi všichni ale přece jsme hrdinkami a hrdiny s vých životních příběhu. jenom jako velmi často to nežijem. nenahlížíme na svůj život jako na hrdinskou cestu Učitá míra, jako to se to. ty zázraky se mě nedějí. to se dějí jenom těm magickým postavám v těch filmech, protože na to koukáme, protože je to tak jenský Nějakým celobriketám nebo po něj nějakým osvíceným lidem.
Speaker 2:Ale to já tady hloupé, hloupá, vlastně chudáček, vlastně jako nejsem, jako hrdiná. A v ten moment já za mě přidávám nějakou úroveň, nějakou zodpovidnosti za svůj život, protože zároveň mám poci, že spoustu lidí si přejebíc spokojený, zdravý, ale vlastně špak. Budem na úroveň těch návyků, toho, co v tom dni, v těch dnech dělají a čím je trávej, tak ono to často nekorespunduje, tam se mi to krásně potkává s vým hovmetrou. A v tom momentě, kdy chci být zdravý, tak potřebují zavzí do svýho repertoáru práci s dechem. Pokud budu mít dlou horbě nekvalitní, děchují vzore, tak to není v souladu s plním zdravim nebo a kto říct, a mentální, o fyzickou kondicí.
Speaker 2:Takže za mě jako smánek třeba a dech jsou dvě vůbrovské příležitosti toho našeho prožívání a naši fiziologii, který, když s níma začneme pracovat, tak to realně pozminují naše vnímání sebe samá, s výho životou vůbec, jako nějaké energie, vitality do toho života. A když dlou horbě zkuste se teď, tak třeba dva, dva, tři dny nespat, bude to mít fatální důsledek na váž den, a ono to nemusí táně nespat, ale stačí třeba dva krásna z nosem je mě zbudit, nebyste si daly budík, nebo na jenou spát o hodinu mň. Prostě nemusí to byť jako dramata, ale to jak výjér znam mě, to poznání, ten den, to je opravdu jako.
Speaker 1:No, počkej, realitamaterství. Jo, já jsem podevitil letech jako nočního vstávání, kde ta měla poci, že se musá dospávat na krok minimálně. Ale mimo chodem která, o spánku jsme si povídali z Katerinou Ráe v jednom díle a taky o snění. Takže moc doporučuju. To je prostě úplně boží inspirace, právě tady na to tajem hnu.
Speaker 2:Inicíace volání měšího světa to znamená nějak čtu nějaké informace, který měl vlastně jako mojí duši, vlastně tak jako taha i někam. Jo Vrátím se k tomu příkladu. Dosta jsem výpověd po 12 letech ve firmě, tak jedna z variantek, jak chcela na tu situaci můžu dívat to jsou ale kokoti, že mě vyhodili, a tak dále. Ale zároveň tam může existovat i ta interpretace nebo i ten pohled na tu situaci. No, ale ty 12 let doma si stěžuje, že které to naprt na pivů z klukama taky jako ne necháš vlastně nic chou ve firmě, spíše se v části neangažovaných, který třeba jako možná tam jde nějaký pomluvání více, čímeně se do toho zapojujem s tím, co dostáváme, veřu zkolik dáváme ale ne třeba, to, říkáme úplně.
Speaker 2:Nežijeme integrovaní Na heslech máme nějaká hesla v té firmě Pardon, na zdech máme hesla hodnoty. Ale to, jak to pociťujem a zažíváme pak v té firmě jako fizicky, když to tepe, tak může být jako veliký nesoulat, a takže na tu výpověd se pohlednou i optikou, a není snadná takhle ta změna té optiky. Hele, já možná 12. Faknej jsem spokojenej, dělám něco, čím si vlastně Možná trochu ubližu, a dělám to vejmenu něčeho. Ale kde jsem v tom jako já typicky, ten chlap je prostě totálně v pasti. Pokud prostě má hypoteku, živí děti má, je třeba ještě v soukromí školce, škole, žena na materské, třeba když se na tom příjime, jakosto jí opadá na něj na nějakou etapu, to je extrémě jako náročná atlaková situace, na toho chlam.
Speaker 2:A snadnou se pak může dostat do toho, kdo to čež je vlastně jako dělá. Jo, tyler Burden, klub drváčů. Chodím do práce, která mě nebaví. Bych viděl, moh si koupit věci, který nepotřebuju.
Speaker 1:Jo, ale tady těch jako kdyby období, nebo tady těch, jak to říct, přerodů v tom životě, tím, kdych je mraky každý má individuálně můžou mít různou podobu já se třeba vzpomínám, že nebo to není těžký, to není to, to se nedá za dmenout, že oddyž se narodil naše první dítě, tak pro mě to období bylo jako ohromně overwhelming, prostě hustý. To byla pračka emocionální, a vlastně to dobou tam nešlo v tom vůbec. Jak ovidět, k čemu mě to vede a že ta linka je Martinu, ty si jako do teďka nežila vůbec v souladu se sebou, ty si jako strašně obližuješ, když žiješ vlastně hodnoty někoho plníního nebo žiješ život podle někoho tam venku. Ale můžete být samozřejmě i vztahoví, že i těm vztah probíha a prochází nějakým ciklám. Když mi o teď nevím jak dlouho myndu a zplůsme, ale tak předpukládám, že třima, třináctlet, jo, jo, třináctlet, jsem spučí zádu, že no, a že vlastně taky tam probíha, je nějaký jako cikli a proměny, kdy vlastně se najdnou. Potřebujeme jako nějak pře, potřebujeme každej jeden za sebe se přeměnit. V tom potřebujeme ten vztah přeměnit potřebujeme a proměnit nějaký úrovně.
Speaker 2:No, já navážu, já navážu si s tím jako s tou cestou hrdiny tak typicky v nějaký moment přijde jako přijdout ty zkoušky, a ten hrdiná, hrdinka čelí těm nárošným situací, a to může obajít, ať to je v těch pohádkách prostě takový ty draci, který musí ten prins prostě nějak ušermovat, usekat jim hlavu něco, něco typicky ten dracin schovaný někde v věskině, a jde se často do toho podzemí, do toho světa nepoznaného, témného, tmavého, chladného, nebezpečného.
Speaker 1:Kdyde, nevíš co tam je.
Speaker 2:Kdyde nevíš. A teď samozřejmě v těch pohádkách často to byl nějaký jako drac, nějaká příšela něco, minota, urus, nějaký zvíře, polo bůh pohloč, volověk, no, každopádně to bylo schováno pod tou zemí, někde v té témnotě.
Speaker 1:A ty nevíš, co po toho můžeš čekat.
Speaker 2:A ten hrdina, vlastně nějak čihrdinka tý témnotě musel a musela čelit. A to je zajímavý. V paralelne dnešního světa přijdou těžký situace. No, jsi to vztahoví nebo nějaký jiný.
Speaker 1:Já jsem číkala, že řekne, že přijdou lidi domů a tam prostě žádný drac nečeká. Protože je to prostě všechno nadálkový ovládání, všechno stražně předvídatelný, všechno voše pomaný. No jasně, ale jako samozřejmě, že to chodí. No, jasně, tak když jsme tady měli neřeba covid, tak to byla vlastně taky. Jo, to byla dobal, ten ná.
Speaker 2:Velmi náročná po různých stránkách.
Speaker 2:Ale skrátka v té cestě toho hrdiny, jako vždycky je to, že on se podkázne jakýma strachama, nějakýma věcma, kterýho přesahuji, kterých se vlastně strašně bolí, který se vůbec nevíc má dělat, vlastně nemá na to žádnou mapu, o násto, to poznání jako je velmi limitující, no, a v ten moment tomu zkouší čalit jak nejlepe dovede, jo, a někdy jám to delíb, někdy hůř, a je celá řada lidí který prostě zažívají velmi úzkostní a depresivní stavy.
Speaker 2:No, to jsou vlastně ty temnoty, to jsou jako velmi jako hlubokých strachy, který někdy neodpovídají realitě, jako že tam není ten realní ohrožení mého života, ale moje pocitování, prožívání, když bůl popisovat si svoje stavy a přetížení, jako vlastně nervují stavy, který už jakákoliv otázka dál rozhodí, že vůbec nevím co chci, dělá, dnes dávám do životas dobrou energie a vlastně jenom ty dny tak jako přežívám, tak to jsou jako velmi těžký momenty, kdy se člověk jako vlastně potkává s tou temnotou, sobě, to semu ani jako objektivně, když to natokoukné partens druhý straní. Tak to nemusí být tak jako takvý drama, ale to neznamená, že ten hrdina, hrdinka v ten moment jako nečelí něco, něče můj niterným, což je jako hodně těžký.
Speaker 1:No, a to je docáhejský, tak to, jak říkáš, jako že v tady těch obdobích jako nahlížet na sebe, jako že i teď prostě jsem tady rozeberaná, na kusi bolí, to cítím se jako pytel s rágor, a před to jsem prostě, před to jsem hrdina, hrdinka. Jako že jsem tam na té cestě a určitě zase v tom měm životě vysvědné. ale jako byt nazvace v té době, v takovýhle, kdy se člověk cítí jako všechno možný, jenom nejhrdina, hrdino je vlastně samovosobě jako velký, asi i těžký.
Speaker 2:A razhodně moje sklušená, zatím poslný rok, kdy mi to předneslo asi ještě větší spokornění, vesmysl tím mojí krize, protože jsem prostě měl fáze a měl etapy, kdy jsem se nebudil s dobrou náledou a vlastně měl jsem pocit, že jako jsem mi nechce žít A to mě v nějaký úrovnil konce viděsilo, že to bylo moje asi jako nejtemnější jeskyně mího života A jako jsem děčný tomu že mám kolem sebe lidi, který mám, že my jsme to mohli zdílet, že mám nějakou komunitu, protože už v tom vícviku nebo v tom můžském krugu A prostě vyhledá, jsem průvodce, takže jsem šel za terepeuktem, kdy jsou dobrý momenty, na to nebycám a prostě najít z někohokrovně tím jako provede. Tak, já jsem to takhle, to zcejtěl.
Speaker 1:Ale to bych hodně chtěla zapáuzovat, hodně bych tohle chtěla vypichnout, protože jednou z knížekru tady kočtu, je o zranitelnosti a o síle zranitelnosti pod Brenne Brown, a ona tam mluví hodně vo studu. Za čím všim mi ten stut máme, a jedna z těch bodů, kde to v životě jako já vnímám, v sobě, nevím, jak to mají lidíkolem je právě stud, že jako potřebů pomoci nezvládám to sama, nezvládám to sam a dů třeba za dusy najít jako psychotrepout. A v tohle bychom mega přemřál, aby se jako pod tabuji zvovalo. A bylo to prostě norma, že ve chvíli, kdy mám kurdně rozbedtý auto nerozumím tomu důvoda do servisu, ve chvíli kdy nezvládám doma úklid dusy pozovat domů klyzečku.
Speaker 1:Ve chvíli, kdy nezvládám uvařit, zavolám si rohlík, nebo do restaurace a tak dále, je mi blbě aduk doktorovy, a proč to ještě nemáme tady jako totalní normu. Ani nejdem to takhle jako by šíříme, protože k dnešnímu dní už tohle terapeut máme oba dva, a přijde mi to jako jedno z nejlepších rozhodnutích, co jsme udělali za poslední dobů, mít prostě tady ten časoprostor pro sebe a neplevelit s tím jako jenom ty vztahy, který jsou taky podstatný, by mít v životě, tyhle, díky který mám, může to být sami sebou. No, tak, tohle mi přišlo nějak důležitý.
Speaker 1:To zmínit pro tu výkonovou společnosti jako všechno zvládnou všechno dám.
Speaker 2:A zajímě na prochlapy. Já mám takový potiže, že je to nejak akceptovatelný šín. Ale jak v tom užském světě, jak je to hodně tak jako srovnávačský, výkonový nastavený, tak prokázat v této kulturě nějakou vlastně slabost, zranitelnost, tak jako bychom předímali, že nás někdy bude chtít sechnout, předběhnout něco, zvítězit na náš úkor, prostě, a jako by není pro nás, tím párem, obvykle jako pro muže ve společnosti, kde žijem, vlastně jako říct celem, já mám problém nebo potřeba bych asi pomoct. Už si s tím nevím rady, že to je vlastně jako bych v ten moment v hůzovkách snižoval svoji sebehodnotu v té komunitě nebo skupině, ve který se jako pohybu A byť na nějaký racelní úrovni. Asi chápu, že to tak nemusí být, ale ten niterní pocit zatím je jako velmi intensivní, a sám jsem jako dlouho si řešil, to mám přece jako já jako coach, jako v průboc mě to nebudu, vín terepem, tohle musím, že jen zvládat, přece ne.
Speaker 1:A tady musím být ten pivot vlastně na v ten pěn spal.
Speaker 1:Mě ještě teda přijde zajímavý, protože my, když v občas jako zdílíme a vlastně řešíme nějaký socialní sítě, nepotřeba, jak dávat světu echo v tom, co děláme, tak máme k tomu třeba trochu jiný přístup. A ty si vlastně dlouho nezdílel moc jako kde to je, ten jako pravdu ve Jakub, že vlastně to vždycky bylo jako spojené nějak zvěmho v metodou a v občas nějaké strípky, ale jako hodně po povrchu. Já jsem tě dělal. To je vlastně zvláštní. Mě to přišlo, jak v prvně by to bylo neudržitelný, kdybych jako tam nezdílela víc prostě sebe, jako by ty realityn, jak to říct, ty integritá, takhle. A přiřem, že nemyslím, že bys to tak neměl, ale vlastně si jako nezdílal ten nějaký příběh, tak kdo to bylo, tak chciš něco dodat k tomu, co tě teda?
Speaker 2:hrdinově ještě jak je to tím tvoji hrdinský nebo ta tvoje hrdinská, nebo cesta nebo cyklůs nebo Tam je největší temnota, se kterou jsem si vlastně potkal, je bylo dopad té stráty nějaké identity mě, jak jsem si jako navnímal kdo jsem teda já a jak jsem se spodzvědnout v metodou, až vlastně jako nezdravě. A pak, když se stala ta situace jako v Červenci, jak to jsem urozenoval zašší měsíce, to zrálo v tom, že jsem si říkal sakra, chci já to ještě vlastně jako dělat, protože prostě má to nějaký kredy, jak to funguje, to nefunguje, to. Tak jsem si záčal, já jsem si vlastně vlastně závědnout, že jsem se vlastně tak pravidelně nedělal. To je, jako to praxi a má to ten efekt, je to fakt dobrý A to je jako funcí. V tom je to jako skvělí. Takže rozhodně s tím pokračů dál. Ale pomohlo mi to hodně.
Speaker 2:Mě jsem to začal rámovat, přelámovat na vědomou práci s diskomfortem, protože ta hleta kvalita nebo ta hleta schopnost, já jí tam vlastně jako očuju na pozadí, vymov metody, a je to docela hezky, pochopitelný a přenositelný. To je přijde na tom skvělí. Stres je stres, a já, když začnout pravidelně a průběžně si vytvářit dovednost, že si všímám, když jsem rozpložení a případně zarazu nějaký řešení v souladu svých hodin a myslí, používám dech, používám mysl, abych si to ho všimla, tak můžu měnit svojechování a prožívání diskomfortních situacích, a to mi přijde hodně zajímavý, protože to diskomfortuje celá hředa, a já jsem si šach na to jako dno, který pro mě jako chlapa bylo hodně spojené jako s financem, že na jenom jsem měl pocit, že máme v obrovský vide, že to celý je jako na mě a že to je jako neudržitelný, že už to jako nezvládnout. A skrz nějaký proces, když to jako zrychlým, jsem jako došel k tomu, že to potřebuji jako pozměnit, že to potřebuji jako přeformátovat a že už tak jak jsem to dělal, to nemůžu dál dělat, protože by to byl lektorovat takhle moc.
Speaker 1:No, a ty se ještě. Ale tam mi přijde důležitý, že to je nejenom, že se začal vzdělávat nebo po prostu ochutnávat inspirovací z té cesty, hrdiny z toho cyklu hrdiny, ale i human design k tomu jako měl prsty, a to je vlastně ten důvod, proč si to začal přeformátovat, protože si vlastně nejenom začal pozorovat, že je tohle, to jako udřitelný, můžu takhle jako dál nebo vlastně mě to jako vzpůsobem mničí a potřebů to mít jinak na míru.
Speaker 2:Prostě Jo, my jsem si, že human design je témá samoprosobě který v týselstvě z té ryskou si nějak povídali.
Speaker 2:Ale já taky se to stalo a začal jsem si všímat já jsem projektor nebo typ projektora, a mám jeho tělo. Prostě funguje jin energetický jinak než to 20% populace? Taky jsem jako malmi cítlivý, a to, že prostě jako potřebů rozhodování moje funguvání dělat plnějně jak v soupladu, a že jsem válnou většinou svělžil, a to vlastně takhle nebyl, protože jsem o tom nevěděl, jsem s tím nefunguval a tak no. Takže jsem ještě posídlil své běžné rituály a začal nějak víc.
Speaker 1:No, a takže to vede všichnou k takovému jako vyladnějšímu know-how. Sám osoby nebo Jo, je to?
Speaker 2:je přesně ono a rukovrce s tím přebýdám z odpovědnost za ten svůj život, a v ním mám, že procházím ciklama. Nechávám si pomoci, dovoluju si pomoci, prostě nahlédnou jinak. Stejně sám musím absolvovat ten boj, to setkání s často neskav, s těm má svojím a niterníma strachama. A to, co je pak klíčový, kde se opět nějaký průvod, se mentor může hodit, je ta zpětná integrace, protože ten hrdina typicky se v nějaký moment něco nového dozví, naučí, a pak se vrací domů a tam přináší to lečením, poznání, a tak dále začíná další ciklu. Takže jsou tam momenty, kdy my absolvujeme jako hrdinové zvrátme tu češkou věc, a pak to integrujeme do toho žipota, a to mám pocit, že jsem prostě to odřebal projít.
Speaker 1:Já jsem si tady koupé, spoměná na Andromédu, a napřesně takhle se vrátila do mnů to je jedno promen, víteš, mám Takže hrdina, a hrdinka se vrací domů. Takhle ty příběhy no.
Speaker 2:A často to vidíš v nějakým zordci mládežních. Mládežnice vědou z rodiny na školu intervejška, cokoliv vypadnou v pozovkách, něco se tam naučí, mají tam nějaký zaměstnání, partnery, bla bla bla. V nějakým momentu se ve věc vrací domů, do té vlastnice, nějakým bovhatí.
Speaker 1:No, to je v přesně. Si pamatují, když jsem takhle začala jezdit do ciziny, jak to bylo vlastně začátku bola, víte, byte jako bysame za sebe. A pak, jak mě to jako neskločně posílilo do života, když jsem bila několik prostě měsíců prič, a co to v nás jako udělá, když se vratíme zpátky, že už je to vlastně ne. No, už to nejde jako vodem rad. Už to, to mi je navdětky.
Speaker 2:Ano, ano, a vlastně veľmi často po té cestě, když teď děláme vědomě, tak umírá tak trochu část nas, a že to je to, že to musíme nechat vodí. A když takhle pustíme, nechám vodí.
Speaker 1:A to je umění, A to je umění to je veľmi složitý.
Speaker 2:Ano, děkuju. Tak, když si takhle dovolíme a máme ideálně, až čekolám sebe nějaký lidi, který nás tome podpořejné, aby nás hejtovali a vyždímali v tom své slupu Také silu zrednému nějaký takový lepodobný nepodporující je ty, ale když prostě akceptujem, že ale prožívá nějaký děžký momenty, ale záravěň nevěříme, že jsou dlouhé rozbití, ale že teď procháze nějakou fázi, že teď něco, z čím si zrovna neví rady a nemůžou použít něco, co už se naučili.
Speaker 1:A nefunguje, když je tam třeba i o tom, že čím víc tam je, tady tomu vzdruješ a chceš držet alpět na tom, co bylo. Takže to tím jako pro dlužuje.
Speaker 2:Ne musí to tak být nutně, ale jsou samozřejmě příběhy, kde to to jako najděžšo. Každopádně, když to už tak jako povolí a uvolní se, tak to je obrovský léčení, že když si zreflektujete, jaký velký ponaučštění jste ve svém životě měli, tak vždycky tomu předcházal nějaká kryze, Jaký těžký moment, něco, co ty jako měli jste z toho v osipky stresy nespali, A musí se dělat něco jinak. A musí se začítěl něco jinak.
Speaker 1:Ale mě by teď konc zajímalo, jako když stary o tom povídáme atřáb pro někohol je to poprvé, že se těží o tom, že je nějaký lacyklů z cesta hrdiny, prostě že to má nějaký kfáze, měmo, chodeme na to která zajímavý v obrázek, tak co se děje v vašem těle. Když jste to teď vysechli, tak mě by zajímalo, co tam se děje, jak je tam nějaká úlava, že ty vado, tak jako nejsem rozbytej, že jsem jako nonstop nedarí, nejsem pořád jako by na špici nebo prostě nějaký stažení, že co já vím, prostě ty vado, tak nevím o tomu lehu byt, nerozumím, co to tělo vlastně dělá při tedy těch informacích. To mě přijde hodně důležitý, se u toho zastavě, tak to může se teď spolu stál mě udělát. Kdyby tady byl Marek, to by jsme se společně nadechli, a co k těmu nás teraz běž, jak byl, co chystáš?
Speaker 2:Já jsem si říkal, že bylo dobrý do České republiky přiníst tu metodiku cesty hrdiny, protože to je funcjní metodika a porom nějakovým ho v metodale chází z jednuchy funcích principů. Takže je to jen Joseph Campbell za mě to trefil A mám poci, že názrává vhodný čas v tom hele. Poďte začít koukat na svůj životní příběhy. Poďte převzít zodpovědno za to, jestli jste nemonejste spoklení. Poďte převzít zodpovědno za své zdraví. A jestli začnete jogov no mindflash, no vymov metodou je úplně jedno, ale dává smysl. Poďte začít kultiovaná výky, který nás podporujou, protože jako vstále ketcat o tom, že chci být spokojení a nedělat proto odpovídající kroky je haní silkapsy.
Speaker 1:A vlastně tohle je tedy tykrovaný Nový, kroky nový kroky.
Speaker 2:No, takže já bych chtěl přidnit stany dle tohle toho našeho meteru jednak povídání o mužkých cykličnosti, protože jsme to také konunčali, protože myslím, že je to velmi rávaný témat, a druhák různou sérii workshopů a vlastně nástrojů, kde použímají híro, zdělny práci z trancem a nějakýma imaginacima, kdy zveme lidino do představování si věcí a provádíme tím, protože v ten moment k tím hovrí podvědomí. Tak vlastně tohle chci dělat víkendové workshops, chci udělat o roční akademi pro hrdiny a hrdinky, chci udělat nějaký masterclass kupiny, chci tu metodiku převzít a ultimativně udělat audio knihy. Když vyberem nějaký třetímelník v tom crowdfundingu který máme, tak prostě přeložit audio knihy. Takže jako přiní z tu metodiku víc teď do povědomí, do Čech, aby se začala použiavať, a na Slovensku taky.
Speaker 1:Tak super. Ale teď si je crowdfunding, a potom si úznemnou vyl tak.
Speaker 2:Ano, takže spouštím crowdfundingou kampani nebo kdy vybíram nějakou čásku 333,000. Z třibných, z tříkací Vybíram to na. Gdy to spouštíš, spouštím to teď k druhý polveně řída.
Speaker 1:Jaký datum? To vás určitě vytetovaných kalendáři.
Speaker 2:prosím ti, jak tě znam, a to nemožu říct, protože se nám na poslných význi co protahuje.
Speaker 1:Ještě ještě báda. To je klasický, vlastně to je zase cesta hrdiny.
Speaker 2:Přesně, ale až do dnáno cesta hrdiny.
Speaker 1:Takže prostě, teď se to peče do pejká.
Speaker 2:Teď už to za chyjdu, běžu vyndovat stroby a už to o tom děkneš, a nezválne, to nezaznamenat tam vých sociálních medích.
Speaker 1:Prostě jak to bylo na začátku, mimo metody, jak říkali naši jako pnevás pola zhajzili z hladnice, z kabordu, jak se tu mu říká, z kuchynské linky, prostě vodevšať.
Speaker 2:Ano, ano, a prostě budou. Fotu zvád lidi k tomu, aby se stali hrdinami a hrdinky svých životních příběh, protože my za to stojíme.
Speaker 1:Jako evénami jenom.
Speaker 2:No, taky my lidi my všichni.
Speaker 1:No, jesně, tak, tady budeš jít tý podotknout mě to nebylo jako tak pokora, jo, tak chván. Tu je, si tady mástě i prostě karty na sebe. No, já větto brůvšich, mi celou přijemně, že všichni to potřebujem.
Speaker 2:Takže by z hledním tomu, že ta dle kampani teďka běží do nějakého 22. listopadu, tak budou moc většené, když naši posluchači na to teďka kliknou a budou se podívat na tu kampani hit, hitovou.
Speaker 1:No tak co tam, co tam tady můžu udělat, co tam najdou.
Speaker 2:Je tam celá řada takového dárečku. To znamená základní odměna. Můžu poslat na ten projekt co můžu nebo chci. Mám, by jich zpatřil světlo světa.
Speaker 2:Protože chci aby krátilo navzmět, že spoustu hrdinů a hrdine A no, jsou tam různí online kurzy, hrdinský dech a hrdinský spánek, protože prostě tyto dvě věci my potřebujem. Jsou tam krásný dárečky, taková sada na psaní pro hrdiny, aby si mohli poznamenávat jakýkoliv jejich důležití věci Světli. Jsou tam nějaké věci, kdy bude vám prováďet třeba individuální terapí nebo nějakým kůčovým sedkáním, právě v kontextu ze stí hrdiny. Je tam vytvoření koncepce Pardalno. Jsou tam e-buky od ze stí hrdiny. Je tam nějaké samotestování. Je tam celá řada zajímavé dárečku, takže bychom bude si každý.
Speaker 1:Kde to sdá najít.
Speaker 2:Vodka záme tady pod záznám.
Speaker 1:A což jsi řekneš, tak najde se to na hit-hitu. Na hit-hitu ano Hid-hit, klik klik.
Speaker 2:Chci být hrdinou chci být hrdinkou. Objevit to v sobě.
Speaker 1:No, no, tak báční, tak to je pro mě spoustu novinek vážení, jako tam se tady čistě nejhoprně, že bych já měla te informace, abyste je slyšeli teď po prvé. Vlastně někdy věc taky slyšem po prvé, protože no, tak to prostě tak úzránilo. A je to pro mě zajímavé, vlastně sledovat, když si člověk, na kterým vám hodně záleží, prochází něčím, takhle, aby to jako pozorujete. To je vlastně taky taková druhá roviná, jako pozorujete ten proces někoho, jak do toho můžete zasáhnout a jestli vůbec.
Speaker 1:A já vlastně už nějakou dobu jako vým, že tam jako přijde něco, něco tam novýho přijde, a že vlastně to není vo mě, že to jako vždycky tak jako když já si hledám něco novýho pro sebe, tak jakup může tam přines nějaké stríbky, nebo jdeme tomu, když ty sečínala s vymhov metodů, tak tu první rukavičku jsem vhodila já, ale pak prostě dál už to už to bylo na to běžestu zařehro, a tak je to vlastně taky zajímavé jako rozměr, to pozorovat, že okolí jo, jak to má to okolí a kde se zrovno na jako by nachází, a mám pocit, že to do tvojho života vneslo jako nějakou velkou úlevu toho jako.
Speaker 1:Ne, že by to bylo jednoduchý, ale jako tady jsem a hledám a čekam, a to jsme líbilo, že ty se často i říkal nevím jak se přesně pojmenovával, ale bylo to něco ve smysu jako čekam na to, co si nějakou zavola, co mě jako rozzáhrí, a to mi přijde vlastně velký, jako počkat si na to, a počkat si na to jako je skru, která přijde ze vnitř, ve škole, kde jsme naše děti a kde já učím, tomu říkáme v vnitřní motivace, a to je prostě něco co no, co jako hodně důležitý, protože jedině to je lůhrby, udržitelný, zdravý. Zároveň je to prostě veľmi důležitá ingredenci pro naší imunitu, pro naše vůbec jako pohodu.
Speaker 2:A taky se prosetkání s našimi drakami a temnotami.
Speaker 1:Jo, jo, přesně, že to je vlastně úplně ta nejeffektivnější zbráň, kterou mi tam vlastně na ten souboji s tím drakem démonen, cokoliv to je potřebujeme, jako v sobě najít, a pak teprve se uděje to výtěství. Takže je to vlastně zajímavé, to jako pozorovat. Můžete se začít všímat vesem okolí, se svojima nejbližšíma, a mít to i v týrovně, že když někdo wokl nás něco prožívá, tak si často říkáme je těk, že to je teď takový lůzr, prostě to je jako těžký. A tohle Mně to děda přijde vždycky úplně obdivohodný, protože když si někdo prochází tady těma chvilkama v životě, tak ty lidi jsou často v, přesně, jak s říkal, ve velký pokoré, ve velký zranitelnosti, a vlastně jsou otevřené učení novýmu učice, nový, a pro mě je vždycky jako hodně zajímavý pozorovat, jaká nová bydost tam vlastně jako z nich stane, z nás stane, že mě se to děje.
Speaker 1:Takže je tady ta rovena jako hodně zajímavá. Takže jsem ráda, že jsme se rybořát spolu na našich cestách, hrdiny a hrdinky, že tohlen to chystáš do světa, že si snašel to svoje nové světo, že se to vlastně tak bezvadně doprňuje. No, máš něco, ty nadzávěr.
Speaker 2:Jako že mi na vaš ten prostor to dělat a nás levatů, teda tvoji skřičku to moje životní voláni tři tím, že se tady děje a že to může mít. Hezký přínoz, prosto lidi.
Speaker 1:Jo, hleduje. No, tak na závěr, pokud máte nějaké otázky, pěšte nám. víte že máme Instagram, Instagram podkázd o tom. Ten můžete sledevat. Pokud tak ještě neucenili, tam budou i všichni možný informace, samozřejmě i u Jakuba. Jakub se o tužuje na Instagramu.
Speaker 2:Jakub se o tužuje. Na Jakub se stále o tužuje, ale už hrdinský.
Speaker 1:Jo, tak uvidímešte, To ti potom přemění všichni vodkazy, víš, tak jen byste to věděl. A pokud byste chtěli se s náma vydět někde osobně, tak můžete jednak čeknul všechny tej aktivity, který budou součástit i hyt hitový kampaně, nebo se o to nejde se podívit na našich stránkách jakubcomcz, martinacomcz, a tam máme prostě ty naše vášně, ty naše světla, ty naše hrdinský příběhy, které mi přinášíme to, co chceme, tu změnu, kterou chceme ve světě, a to je něco, k čemu zveme i v vás.
Speaker 2:Měte se krásně, hrdinové, hrdinki.
Speaker 1:Tady rada.