Ať už hledáte cesty k většímu sebepoznání, nebo jste prostě zvědaví, jak může hrdinská cesta ovlivnit váš život, naše dnešní epizoda vám přinese nové pohledy.
Máme tu pro vás inspirující rozhovor s Renátou Trčkovou, zkušenou koučkou a lektorkou s dvacetiletou praxí v oblasti zážitkové pedagogiky. Ponoříte se do světa sebepoznání. Zjistíte, jak hlubší porozumění může vést k lepšímu prožití životní cesty.
Renáta s námi sdílí své zkušenosti s hrdinskou cestou a jak se projevuje v jejím životě. Rozhovor se dále zaměřuje na její terapeutickou praxi a studium, na proces dokončení výcviku a výzvy, které musela překonat. Poslechněte si také o našich výzvách a zkušenostech s hrdinskou cestou.
Jako bonus se podíváme na spojení s naším vnitřním já prostřednictvím vizualizace a symboliky zvířat. Jak se dostat do kontaktu se svým podvědomím? Jak hluboce pochopit vlastnosti a charakteristiky spojené s těmito symboly? Renáta nám ukáže, jak tato symbolika může odrážet aspekty nás samotných, které často neuznáváme. Připojte se k nám a objevte nové cesty k sebepoznání a sebevědomí.
Jakub
Více inspirace a odkazy:
Odkaz na 37. epizodu - rozhovor o hrdinské cestě se Štefanem Schwarcem
Terapie zážitkem
Centrum Donitra
Projekt eduzměna
Web Jakuba Chomáta
Instagram Podcastu O TOM
Ať už hledáte cesty k většímu sebepoznání, nebo jste prostě zvědaví, jak může hrdinská cesta ovlivnit váš život, naše dnešní epizoda vám přinese nové pohledy.
Máme tu pro vás inspirující rozhovor s Renátou Trčkovou, zkušenou koučkou a lektorkou s dvacetiletou praxí v oblasti zážitkové pedagogiky. Ponoříte se do světa sebepoznání. Zjistíte, jak hlubší porozumění může vést k lepšímu prožití životní cesty.
Renáta s námi sdílí své zkušenosti s hrdinskou cestou a jak se projevuje v jejím životě. Rozhovor se dále zaměřuje na její terapeutickou praxi a studium, na proces dokončení výcviku a výzvy, které musela překonat. Poslechněte si také o našich výzvách a zkušenostech s hrdinskou cestou.
Jako bonus se podíváme na spojení s naším vnitřním já prostřednictvím vizualizace a symboliky zvířat. Jak se dostat do kontaktu se svým podvědomím? Jak hluboce pochopit vlastnosti a charakteristiky spojené s těmito symboly? Renáta nám ukáže, jak tato symbolika může odrážet aspekty nás samotných, které často neuznáváme. Připojte se k nám a objevte nové cesty k sebepoznání a sebevědomí.
Jakub
Více inspirace a odkazy:
Odkaz na 37. epizodu - rozhovor o hrdinské cestě se Štefanem Schwarcem
Terapie zážitkem
Centrum Donitra
Projekt eduzměna
Web Jakuba Chomáta
Instagram Podcastu O TOM
Dobrý ráno, poledne nebo večer, nebo když kolej si ten díl ladíte, já tu mám dneska dalšího speciálního hosta respekt ve ženu, velmi inspirativní renátu trčkovou. Budeme se bavit o hrdinské cestě a o tom, jak se to manifestuje v jejím životě. Máte se na co těšit, tak jo? takže ahoj, rení, ahoj.
Speaker 2:Kuba.
Speaker 1:Já ti tady vítam, děkuji, že si přijela. Pozvání tady k nám do podcastu. Já ti na úvodom naším posluchatům hostům si dovolen takhle chce představit, a pak možná tě pozvu, to doplnit, jestli jsou hlasíš. No, my jsme se potkali ve velmi zajímavým kontextu, vlastně centra do nítra. Už to mě přijde jako krásný, kdy kolej v kvám vědu, tak symbolika je mocna. Jedno z mála míst, kde snad ještě není signál.
Speaker 2:A no, je to tak.
Speaker 1:Takže to je unikum samou osobe.
Speaker 2:Teda, respektivě je tam signál, ale ne ten od operátoru.
Speaker 1:A no, na který jsme dneskou že běžně všichni zvyklí, A už jenom ta symbolika, že člověk jako si jde z toho udelit tam k vám a na jednou se odpojí fyzicky, myslím, že je tak jako hezký zvací do toho kontextu, do nítra. Takže my jsme se tam potkali v rámci toho, že ty se s mním manželem a rodinou tam žijete, provozujš tam školkou, kutíš tam, cvítíš tam a pořádáš tam celou hřadu workshopů, facilituješ sama workshops. Ty seš coachkou, lektorkou mají za sevou 20 letou praxi se zážitkovku, je tak. A my jsme se tam potkali v rámci trapě zážitkem, což je nějakej dvouletej výcvik, který jsem u vás absolvoval, který pořádáte spolu se Štefanem, se kterým jsem si povídil na mnohem předchozím díle. Takže tak krásně navazujem A mě bavilo v té zážitkové pedagogice, tak by se vlastně hezký.
Speaker 1:Doplníme té se Štefanem, Štefan tak plnete, což posluchačí, který posluchali s námi předchozí díl, tak ho můžete nelaďit. A bavilo mě, jak ty tam máš to další roli, budeš to tak, ze mě držíš struktur, tak to jsem velmi ocenil. Takže děkuju za ten přínoz, Čemu všemu ty se věnoješ, Jak by si se možná do představila.
Speaker 2:Tak, já myslím, že to, co si řekl, tak je určitě nějaký díl mojí práce. Já nejvíce pohvažu za facilitátorku, a to dělám vlastně budeš v organizacích nebo v individuálním sezení. Takže víc než koučování bych řekl, že to jsou jako terapeutické sezení. Mám dva terapeutické vícvyky Jeden je Sur, který jsem právě obslubovala se Štefanem, proto nás to někde zavedlo jako k sobě a ke společné práci, potom na terapii zážitkem. Ten druhý směr, který ještě stále studiu a jakoho taktečkom vnímám, tak už ho budu studovat až dokonce život, protože to je směr, který jsme neprocesově orientovaná psychoterapie a tím, že obsahuje slovo proces, a ten je nikdy nekončící, tak je to nikdy nekončící studium, což nedělá moc radozmému manželovy, ale nějak už si na to asi časem zvyknul.
Speaker 2:Takže ta facilitace je asi to nejvíc, co mě v tuhle chvíli baví, co dělám a zároveň která vedou vícvyky elektorujou. Mám školku, kterou bych hrozně ráda už někomo se svých kolegu předala, ale pořád ještě mě to tam někde drží. Takže votu se starám a starám se voto místo. Mám rodinu, se třeba dětma, manžela, psa, kočky, ovce, jak by řekli, řek zorba, fulkatástrofy. Takže je toho mnoho.
Speaker 1:Jak se to dá tak zvládnou. Už jenom, jak si mi to takhle popesala, tak jsem srikal hau, to ty na mě, tak se zlo, jak to děláš.
Speaker 2:No, jestli to zvládám, to úplně nevím, to by možná řeklo moje okolí, ale minimálně se snažím.
Speaker 1:Co ti pomáha v tom snaženě.
Speaker 2:Já mám jedno obrovské privilégiom, a to privilégiom je to, že dělám věci, které mě baví, a to si myslím, že pro člověka velmi naplňující a dodává to energi, a zároveň mnoho času trávím venku, protože naš statek je v Kokorínských lesích, kde je krásně, a pro můj život je kontakt s přírodou asi to hodně podstatné. I proto se mi nechce, úplně tu lesní školku opouštět a sponěj den den si tam držím, aby hvala s dětma což je taky velmi naplňující A jsem s ním má tady a teď S ním má v prostoru nádherného lesa, a teď ten podzim byl úžasný. Takže to jsou věci, které mi dodávají potom sílu na to dělat na těch mnoha frontách.
Speaker 1:Díky, díky Rozuměn. Bych potrh, že smyslupné aktivity mají potenciál, se sebe dozdroovávat, nebo dobije tak to rad. Taky slyším, že to můžeme takhle zdílet možná dál. Ešte mě tam vnukla myšlenka ty si zapojená do edu, změně tak.
Speaker 2:Ano, já jsem zrovna dneska Jsem přicházím s jednoho setkání, které jsem facilitovala A neviem si to je tět tři, čtyři roky zpátky, kdy mě přizvali k prvnímu setkání, které se tenkrát konalo, kdy se vedení nadačního funduje do změnnej potkávalost tak zvanými obsahovými partnery, což jsou další organizace, které přináši nějaki svůj odborný hlas do toho, jakým způsobem tady v České republice nahlížet na školství, jakým způsobem ho podpořit A vlastně přivés k tomu, aby děti chodili do školy rády. Tenkrát o setkání se velmi povedlo. Zase jsem tam bila se svým kolegu o Štefanem, a zaznělo tam, že vlastně, protože se potkávají, lidé z různých organizací, z různých uhlupohledů Tenkrát uznali zavodné, aby u toho vždycky nějaký externí facilitátor byl, a protože jsme si tenkrát sedli, tak jsem sníma do dnes, a myslím si, že to je vlastně ta moje role, která je důležitá Provázet lidi procesem a hledáním různých názorů a diverzit A toho, aby to mohlo být v jednom prostoru. A přesto jsme, zkrstady ten nevždycky úplně lehký proces, našli nějakou cestu Pokračovat dál. Jak pokračovat zpolu, jak z toho vykřesat to nejlepší, co v tom může být.
Speaker 1:Velký respect A jsem rád, že lidi v tom zdelávacím segmentu jsou zapohení Teď myslím těch dětí, protože v ním mám, že jasobně mám tak nějaké pivku, ale zároveň sebe kriticky také dobrý říz, proto těchto relativně mám, kromto, že jsem se teď zapohil do správní redi naší svougodný školy. Ale jak ty vnímáš tu změnu v tom zdelávání, když to tak jako pozoruješ takhle?
Speaker 2:No, to je těžká otázka.
Speaker 1:Daří se edu. změna respektive který části vnímá, že se dářeji, ať to vezmeme pozitivně.
Speaker 2:Já mám počit, že tomu projektu se daří. A dáří se v tom smyslu, že pilot, který se vlastně spustil před těmi třemi lety, tak se odehrává na Kutnohorsku, kde jsou průvodci pro jednotlivé školy a ty vlastně ty školy provázejí k nějaké změně, která musí vycházet z potřeb těch škol, z potřeb ředitelů, učitelů, žáku, rodíčů a zřizovatele. A vlastně dáří se, tohle nějakým způsobem pilotovat, skoumat, popisovat, dělá se evaluace. Myslím si, že velmi jako kvalitní těchto postupů a toho, co si díky tomohle procesů uvědomujeme. Nejde to tak rychle, jak jsme si možná na začátku představovali, ale důležité je, že se to nějakým způsobem skouší. A zároveň, když mám možnost sledovat to, co se na tomhle poli kde je u jiných organizací, tak mám pocit, že v něch těch věcech je schoda. Je schoda v tom, že je právě v ohledání těch potřeb Je potřeba, aby v těch školách ty děti byli aktivní, aby byl slyšet jejich hlás, že se nemůže minout refleksé těch zálištostí.
Speaker 2:Zároveň velké uvědomění, že je ředitele potřeba odbřemenit, protože často jsou to jenom manažeri, nebo jenom manažeri mají manažerskou práci víc než to vedení pedagogického zboru. A tohle mi přiděl, že to je důležité, že se v tom veřejném prostoru mluví, že se to dostává grodičům, protože jejich hlás je v podstatě v tom na koniec možná ten nejdůležitější, protože pokud nebude jejich tlak na tu změnu, tak samozřejmě ta změna se neuděje.
Speaker 1:Jak oni jsou tam, tě rodiče za interesování do toho projektu, pro někou, kdo třeba o tom relativně maloště víc?
Speaker 2:Jedna z organizací, která se na dozměni podílí, se menoje Unia rodičů, a ta vlastně dělá různé rodičovské kavárny a další setkání, kdy rodiče můžou mluvidvostých potřebách zároveň. Některé školy už začali z rodiče více spolupracovat. Někde se třeba budují zahrady, na kterých se rodiče podílejí. Je to vlastně vždycky otázka každé školy, jakou z to spolupráci už třeba s timi rodičy má, anebo jak si jí představuje, jak pí chtěla mít. Takže to vždycky bychází jako s každe konkrétní školy.
Speaker 1:Dalo by se teda říct, že, pokud řeklíme příklat, nejsem na Kutnohorskou, posluchaj nás rodiče, který ní jsou třeba úplně spokojeni s tím, jak se to dělá. Co je dobrý dělat Stáce nějak součástí unie, jak to.
Speaker 2:Přiznám se jako by, že nevím, co v to chvíli dělat. Možná se prostě koupnout na stránky jadu změny a vlastně podívat se na ty partnery, na unii rodičů a zkusit, je kontaktovat. Tak to může být jedna z věcí. Druhá věci když mám dítě na nějaké konkrétní škole, tak někde jsou spolky rodičovské, tak možná k něm se nějakým způsobem přidát, a nebo když to není na mojej škole, tak se vlastně koupnout v okolí, když něco takového vůbec neexistuje, tak to bych asi rodič v to chvíli hledela Zapojit.
Speaker 1:Zto, čím to zpátky možná k té cestě hrdinů. I když pro mě teda já v tom vidím hrdinské. Kdo koli v krovčeském školnství si vyherné do kávej a jde do toho, tak pro mě je hrdina. Takže bych ti v této cestě hloušel zdát hod, že respekt za to, že to děláš a díky, že tomu pomáháš. Heroes, joony, cesta hrdinů, jak se to k to by dostalo, jsou teda tvá cesta k tomu dle.
Speaker 2:Tak, ten konce jsem slyšela po prvé popsaný asi v roce možná 2.15 nebo 2.14, kdy u nás byl Brad Stephenson a kterého ten krát pozvaly vláďaku čera jsem že zorganizace neposeda, kdež jsi s ním navázali spolupráci a Brad jezdil do Čech, takže bychom byl 3x tohleté a učit a školit lidi, kteří pracují z mládeží, a to slytkání se konalo právě u nás. Já jsem ten krát měl malé dítě, etel byla čerstvě jako nározená, takže jsem se ho neuchčastnila, ale protože se v Ratovy u nás líbilo, tak další rok přijel znovu. to byla roková 2016, etelu, že byla větší, a já jsem si mohla dovolit se toho kursu učastnit, a ten mi přinesil popis konceptu a nějaký kontakt s kemblem a s tím monomítem, tak jak se mu říká. A když o tom neskapřemýšlím, je pro mě jako zajímavé, že tenhle koncept u mě byl už dalekodřív, protože když se vdělala kursy v prázdě, nové škole Lipnici, tak na kursech, které jsem dělala, tak jsme s tímhle taky pracovali, jako s příběhem, jak s archetypama.
Speaker 2:Dělala jsem v roce 2007 velký projekt, který jsem napsala ve skrse Evropské granty, který se menoval klíč, a tam jsme pracovali s třídními kolektivy, a jedna z těch myšlenek bylo udělacní hrdiny. tak byli jsme se o hrdinství, a já zemzím, že vlastně k tomu hlé konceptu mají všichni brízko a znajho už jenom z toho dvodu, že od malička posloucháme příběhy.
Speaker 2:protože čte mi dětem pohádky, protože samy je posloucháme, protože si na Vánoce sedneme k televizi a díváme se na všechno to zlato a na popelku a na jiné příběhy, protože jsme přízněvci, hobyta nebo stárvou, rozneboj, já nevím jiných jako příběhu, a někde k nám to promlouva, někde v nás to něco rozechvívá. takže vlastně de facto asi s tím, že jeme od narození Jenom, je otázka, když si to uvědomíme.
Speaker 1:Takže, když to stáhnu, k tobě to tvé uvědominí přišlo, někdy ten 2,15-16 na tomto workshopu. Ano, za co tebe to bralo?
Speaker 2:Já si myslím, že jsem v té době vlastně byla ve fázi, kdy moí cery byli dva roky, už jsem měla hotový psychoterapeutický výcvik. Byla jsem hodně daleko v praxi, v prázdě nové školy Lipnice, a říkala jsem si no, a tak, jako, co dál? Jako už něco umím a kde to vlastně dálé využu? Někde tam přišlo i to v podkání se Štefadem, s kterým jsme se dlouhou dupu neviděli, já jsem o ten krádoval, ale si taky se nechce přidat na ten lekurs, a bavili jsme se v nějakých našich představách a možná každému z nás se v hlavě rodilo něco, co potom dohromady dalo terapii zážitkem. A my jsme od roku 2017, myslím začali připravovat a realizovat naše dvou leté výcvíky. Takže to byl takový moment, se kterým já mám cestu hrdiny vlastně zpiatou. A taky jsem v tom roce začala nebo se přihlásila do dalšího výcvíku, což byla procesově orientovaná práce. Takže byl to takový jako důležitý moment, který mě se tam udál, a možná nějaké volání steperagogické práce, se vícvěnovat, tedapeutické, facilitační, tak to si myslím, že se mi událo, proce 2016.
Speaker 1:Hezky, hezky, Když budu pokračovat ten analogii. Takže slyšal jsem, že přišlo volání. Jak to pokračoval dál? ten hrdinský příběh tůhoj.
Speaker 2:Tak, ešte mu není konec.
Speaker 1:Pokračuje, jak se vyvídál od toho doku 2016.
Speaker 2:Tak teď před náma otázka, jestli dvouletý vícvík nebudeme akrietovat na pěti letí, tak to může být další volání. Máme za sebou různé. Když bych si vzala v fáze cesty, hrdiny, tak možná zkoušky a překášky. Nevím jestli už jsme v tom největším pekle, to si úplně jistá nejsem. A zároveň to přináší také nějaké poklady ve smyslu toho, že to je práce, která mě osobně velmi baví, u které mám počiče, zažívám tvořivost a takové momenty velkých aha pro sebe a to objevování spolu s dalšími lidmi. Tak je vlastně něco, čeho si kovážím, A je to pro mě něčem velké.
Speaker 1:No, to já tě pozvudu v výších konkrétnosti, já se takhle nespokojím. Ale na tvojí otázku, jestli akrytovat ten 5 letý, já vím osobně o několik lidé, který přečně mě jsou za tak Jero. Tak to jsem chtěl. Tady já by se zaznilo, Ale zajíbal mi, mě ty jako tvoje výzvy, co tam po té cestě pro tebe bylo náročný, A jak si tím prošla, čím si tím prošla?
Speaker 2:Já jsem se myslím že pořád ta věc kolem výzvyku jestli se ptá, že jako konkrétně na výzvyk, tak je ešte taková, jak to říct, kolájit verze, že možná to, co si musím jako ustát je že já profesínej, jsem psycholog, jsem magistra farmacie, tak to je co, co mě čelenžuje, jestli vůbec můžu učit něco v tomhle tom směru. Ale na druhou stranu moje 20 letá praxe z lidmi a výzvyky, které mám supervize, které, pod kterým jsem mentoringy, individualní terapie, tak si myslím, že mě opravňou k tomu, tohle práci dělat. No, tak, to je možná jako jedna z těch věcí, kterou si člověk musí v tom světě někde v nějaký chvíl ich ustát, jestli je brán za kompetentního k takovéhle práci.
Speaker 1:Zdílim, že to, co za tebou ho vorí, má razovně svojí validitu, a přijde mi to úsměvý. To jsem ani neviděl, že siž magistra farmacie, tak já bych si tam našel i to, jak už za mě farmacie by měl být, že lidé jsou zdraví fizicky a mentálně. Tak já si tam jako umem nejít tu linku, že ty vlastne pokračuješ jedno možná někde jiné než ten titul by.
Speaker 2:A myslím si že třeba jedná z těch letech jako tenhle ten moment v měm životě, ve chvíli, kdy jsem si po 9 letech protože já jsem studovala ř školu farmaceutickou, pak vysokou školu a necelí rok jsem byla v lajkárně a vlastně jsem v nějakou chvíli i díky tomu, že jsem se odcitel na kursu prázdninové školi Lipínce zistila že tohle opravdu není Ta věc, pro kterou jsem tady byla povolaná na tento svět a že jsem vyslyšila to volání dělat něco jiného, dělat s lidma. tak je vlastně to moje osobní cestou hrdiny. A terapie zážítkem je jeden z těch kapitol, ale vlastně tohle zásadní volání bylo opustit tu bezpečnou čázmého života, toho, co jsem vystudovala, jít za něčím co mě víc láká, k čemu mám pocit že mám dispozice možná i není nějaké nadání a vlastně ustáci to rozhodnutí v učí rodině, přátelu, možná odborníkům se kterým se setkám. tak to je asi tá hlavní cestá hrdiny. A pak jsou různé další.
Speaker 1:Mě by zajímalo, když by si pozdílila, jak se to, jak ty zkoušky vypadají pro tebe v tom tvým světě. To jo, ustáci to tak, jestli bys poodkryla, co jsou taký dílčí zkoušky. Nevím, jestli by se tam byl ten ultimate ordeal, no, jak to tam pro tebe vypadá A jak tím procházíš. To mě přijde ještě taky podstatný, co děláš, kčeruješ.
Speaker 2:Teď kom jsem myslím, že ve fázi zkoušek ve smyslu dokončení vícviku, procesové orientované práce, protože to je směr, který studiu teda už se vrkla od roku 2016, což je 7 let. no, Já bych jenom řekla, že lidé, kteří tady v České republice už ten vícvik mají, hodový, tak ho studovali asi 12, jestli si tak do vřepamatů.
Speaker 1:Tak, to si lehce za půlkou.
Speaker 2:Tak se lehce za půlkou ano A no, a je to pro mě vlastně jako zajímavý proces, jakož napovídáná zep v tohle směru, A vlastně nějak to jako uhrát s rodinou. Situací, když sež mám a třech dětí, máš ten dům, máš spoustu jako práce a do toho ještě jako studuješ, tak to jsou ty běžné výzvy a zkoušky toho života A to, jak to můžu zvládat. Tak je to, co ale vlastně v tom směru nakázím, a to je to, že nejsme v tom sami.
Speaker 2:Máme mentory, kteří nám s tím pomáhají, máme terapeuty, protože musíme taky procházet nějakou osobní jako sebezkušeností, což považu za velmi důležité pro tuhle práci. Máme super vyzory, takže vlastně všechno to, co se mě v životě děje. Tak já mám velké privy velegy, už mám kolem sebe spoustu moudrých lidí, které se možu vopřít, mám svoji pierskupinu klokise, který mám vlastně studujeme a můžeme si být nějakou oporou v těch jednotlivých fázích, a v tohle tu chvíli jsme možná dva roky předtím, než to dokončíme. Takže to je takový můj asi ta fáze možná, kdy se dostaneme na to pomyslné dno, a uvidí se, jestli to bude jenom dva roky nebo se to protáhne.
Speaker 1:Díky, díky. Ty děláš i terapie z klienta má. Pozorujš ti tam nějaký vzorce, něco, co s častějí střetáváš, nebo dalo by se to takhle pojmenovat. Když by jsme se na to koukli optikou cesty hrdiny, tak si tam vidíš nějaké paterny podobnosti.
Speaker 2:Tak jako teď vybavuju před očima klienty ve velké části jsou to klientky, a mě přijde, že v některé nebo některá ta témata se hodně týkají toho grosem A možná právě toho volání, toho, kým chci být. Když si dělám to, co umím, ještě mám prostor na to, co mám ráda, co vlastně mám tady k dispozici. A že to můžou být věci, které vlastně člověka v životě potkájí, tak ví, jako různých momentech, kdy dokončujeme školu, se nám narodí děti, nebo právě děti od růstaj a my zmaterské nebo ženy zmaterské do práce, nebo už jsou to třeba lidi, kteří jsou ve vysoké manžerské pozici a na jednou zištíou, že už nechtějí dáhne ředitelovat, že možná už jako toho bylo dost a že by se chtěli vyrovat ště něčímu jinému. Cesta hrdiny je pro mě koncep, který se hodně týká změny nebo nějaké transformace, A to většinou lidi.
Speaker 2:když dou do terapie, tak asi někde tohle to hledaj. Takže ve většině případů je to koncepce, kterým se dá pracovat.
Speaker 1:Hezký, my jsme se ještě potkali i na tom. chci, abych se vratit k tomu klíči, k tomu projektu jako klíči. Je, se jsem to dobře pochopil, to byl netehr nějaký projekt zaměřený na školy a to školské prostředí. Můžuš voním ještě něco maléčko říct, protože my jsme se i potkali v kontekstu toho, že jsme vlastně nějakou cestou hrdiny, tak si nám od supervidovala vlastně jako kurs, tak se chci dostat v té hrdinské cestě v tom školském prostředí, jak ty to jako O čem byl klíč.
Speaker 2:Jo, ale se zdeď uvědomá, že vlastně vlastně vlastně vlastně projekty byly dva. První byl klíč a pak byl klíčový rok, aby se to neplebo. A ta cesta hrdiny byla v tom druhém projektu. Byl to projekt prázdinové školy Lipnicé, protože pracuje se zážitkovou pedagovíkou, a byla to doba, kdy do českého prostředí ten kurs, který přišel tak byl kurs v rámci RWP, rámci ho vzdělávacího programu bylo to, že ve škole nejde jen o znalosti, ale že jde takého kompetence. To byl myslím že rok 2005, kdy se tohle do toho vzdělávacího programu vlastně dostalo. No, jenom, že kompetence neodvikládáš, ty musíš jako rozvíjet, a ty musíš nějakým způsobem zažívat a dělat. A v tomhle je metoda prázdinové školy Lipnicé kosilná a myslím si, že velmi funkční, není samozřejmě jediná.
Speaker 2:Takže my jsme vymysleli zážitkový program, který jsme nabízeli školám, a žáci ho absolvovali, v rámci něj vymýšleli své projekty, jak něco ve svém okolí zlepšit, protože jedna z věcí, kterou prázdinovka taky někde v sobě ve v tom vínku má, tak je nějaká angažovanost do veřejného prostoru. A tyhle projekty pak ty žáci realizovali, a to byla tady jejich hrtinská cesta Vidět, kde můžou přiložit rukou k dílu, co, kde můžou změnit. A v rámci toho projektu jsme taky vzdělávali učitele v zážitku, ve pedagogice, potom taky v projektovém vyúčování, a už tam byli nějaké další aktivitu. Jak už je to docela dávno, tak bych je asi teď kom všechny nevýmenovala, ale byl to projekto docela veliký a tam se to vlastně objevilo.
Speaker 1:No, a odstůveme nějakého času. Ty si mě oslovila někdy letos v černu, že máš vlastně jednu škuluse, kterou spolupracujš, která by to nějakým způsobem, jako by to pro ní mohlo byť zajímavé, jak to, kto by vlastně přišlo.
Speaker 2:No, já, kdy jsem byla na Bretový, tak to byl takový čas, kdy mě chodil jako spoustu nápadu, takže jedno byl terapie zážitkem.
Speaker 2:Další bylo že se řekla to je tak jako dobré, ta cesta hrdiny, z toho musíme udělat velký autorský kurs, což je pojem v Prázninovce. A v roce 2017 nás mi opravdu udělali. Autorský kurs z názvem Cesta hrdiny byl na Slovensku A je to moje srdcovka. Lidé, kteří to spolů se mnou dělali, tak zustávají dál někde v velké blízkości a napojení. Z toho se zrodila myšlenka, dělat ten typ kursu pro lidi kteří pracujou z mládeží, aby s tím konceptem uměli pracovat, a to děláme do teďka. Teď zrovna o výkendu jsme měli setkání lidí kteří nějakým zkusovem to cesta hrdiny pojali metodu a realizují ve školách nebo v jiných, ve scoutech a v jiných společencích kde se pracuje z mládeží. A to byly tyhle ty dvě. A ještě tam muselo být něco dalšího, jo, a vlastně tam byla ten třetí nápad.
Speaker 2:Jsem si říká to by bylo hezké, kdyby cestu hrdiny zažili děti. A ta jedná veľmi důležitá fáze u té cesty hrdiny je to, že ten poslední krok je, že hrdina se vrací domu. A to bylo poselství, které vlastně nám tam předával bred, který pracoval v Americe z mládeží, která byla tak jako na hraně kriminalu, když bych to tak jako řekl A důležité je, aby potom ta komunita je přijala jako někoho, kdo může být jiný. A to mě vlastně utkvělo. Řekl, že se to bylo hezké, kdyby ty děcka v té pubertě vlastně prošli tímhle tím kursem, a rodiče nějakým způsobem taky, a pak se to potkalo, takže aby vlastně, když jím to dítě přijde domu a prošlo si tou transformací nebo možná ono se to taky připodobňuje jako přechodovému rituálu A prošlo si tím přechodovým rituálem, tak aby ten rodič, když to dítě potom jako výtádoma, tak už ho nevítal jako dítě, ale jako mladého, dospilého nebo někoho, kdo už jako taky ví něco v osobi, už taky ví, kdo je, co chce v životě.
Speaker 2:A ten rodič můd k tomu dál jako prostor, protože to si věsí, že se mnohadětem děje, že jsou pořád trošku strkání do toho, do té roli toho dítěte, a někdy si možná rodiče nevšimnou, že už mají vedle sebe mladého člověka, který má na věci svoj názor a který to chce nějak jinák, a že to je někdy těžké, ten sřed těch generací. Takže tam ten krás vznikl tý nápad. No, a sedmle jsem čekala, než jsem potkala Olu z roubenky.
Speaker 1:Zdravíme Olu.
Speaker 2:Zespovodné školy komunitní z volavce a řekázen si tak tady bude komunita rodiču, která tomu bude otevřená. Sou to děti, které jsou přesně jako by předtím, než opustí tu základku. Takže to je prostě ideálně, to nachistat. A tak jsme to spustili A já jenom ve svém prostoru časovém jsem vědila, že nemůžu zrealizovat to pro ty děti, ale že můžu pracovat s tou skupinou těch rodičů. Takže jsem fakt hledala někogo, kdo by to udělal za mě A kogo jdějého oslovit než lidi, kteří mě prošli vícvikem, protože vím, že na vícviku s korzem a s konceptem cesty hrdiny pracujeme, že tomu konceptu budou rozumět, že ho můžou realizovat místo mě.
Speaker 1:Mám pocit, že je to hledské trefila, že ten element toho, že tam jsou i ty rodiče jak za angažovaní do toho programu, to celý sem odřejmě, nemůžem představit tady, ale že bym přešla hodně podstatný, a cítil jsem tu sílu toho, jak stala myslel, že vlastně jako ty z rodiče má to, co ho čehráš, vopetčuješ, a vlastně my v nějaký moment opustíme loď a navrátíme se, a vlastně je tamto vytání, je tamto vytání těch hrdinů, který prostě doustív nějakým svím léčením nebo poznáním v tom, v tom zto monomitu, a dokonce i ta zdílení, který my jsme tam, my se vzřejmě, nejde, můžeme nikou menovat. Ale novinka pro tebe dva rodiči s odstupem času po tom letom adaptiáku, my vlastně říkali my máme ty časy, co jsme si tam řekli v tom krhů. Příklad 15 letej kluk, které v debice nebo 14 letej vlastně chce víc času trávit z rodičej, a oni si to doprávají normálně, si to tam jako řekli a oni to dělájí. A další zpětný uvazbu kterou jsem slyšel bylo hele, on si vak stojí zatím svými názorem, on to vyhadruje svoje potřeby, a já to slyším, já to mu dávám prostor. A takhle jsem si říkala úh, hezky, hezky.
Speaker 1:Takže, mělý posluchačí, kdybyste náhrům měli nějakou školu a komunitu, kdybyste chtěli udělat adaptiák, tak nam očiť, že napište, a my to z Renatovů. Nás kusíme do vymysle ty i u vás krásný.
Speaker 2:No, já tam mám vlastně jednu vyšlenku, která přišla teď o víkendu, když jsme se scházeli z lidmi, který s tímhle tím konceptem pracujou, práve s dětmi a z mládeží, a někdy i taky z rodiči, a to je to, že ten ten hej, se to nedá tím posluchačům na kreslido, ale cesta hrdiny je takový kruch, a ten je.
Speaker 1:To si představí.
Speaker 2:To si představí. A ten kruch má uprostřed čáru dělící, a nad tou čáru to je ten známý svět, a pod tou čáru je právě to neznámo. A v cestě hrni lidé o to, překročit ten prách a dostat se do toho neznáma, do toho, kde si možná s tím nevíme rady, kdy potřebeme pomocníky, kdy možná zažijeme něco, co není v tu chvíli to, co bychom zažít chtěli, ale někde, když tím projdeme, tak najdeme ten poklad a ten můžeme potom přiné zpátky. A já jsem si uvědomila, že vlastně ten prostor těch zážitkových programů, když s lidmi pracujeme a vytáhneme, je z toho jejich jako domácího prostředí, a oni někam vyjedou, a je to jedno, jestli na cestu na puti nebo prostě na středí zku do dítra, tak je vlastně vodním, tím překročením, protože byly děti, které rodiče nepustili a nebo se nevideli.
Speaker 2:Ale já věřím tomu, že ty, co se videli, tak si tam nějaký ten svůj poklad našli, a že to je to, že se dostanu do toho neznáma, trošku do toho fungování někde, kde nemám serviz rodičů, kde nemám prostě to, co jako běžně znám. My jsme teď měli v osina lidsích partu učňu prvního ročníku sřední školy, zaštětí druhlářu, a pro mě největší výzva byla to, že tam není signál a není tam Wi-Fi, a to byl jako vlastně podle mě jako nejsilnější zážitek kterých zažili. A vlastně bylo zajímavé, že po těch 3 dnech, 4, když ten program končil, tak i někteří dokázali reflektovat jako ten příjnos pro sebe, jestli najedno uvidomili, jak jsou možná na tom závislí nebo co to s ním je vlastně jako dělá, když tuhle věc dostupnou jako nemá. Takže to, co mě přijde, že o co vlastně jako dé, je v občas si dopránt kdo, kdo neznáma, protože tam můžeme v objevit poklady pro sebe.
Speaker 1:Príjde mi teď jako dobrý moment, naše posluchače a posluchačky, hrdiny a hrdinky, možná pozvat do toho neznáma. takhle nadalku snáma, co ty na to?
Speaker 2:Ty mi budeš dělat sparing partnera. Dobře, a možná vy, kdo poslucháte, tak si ve mtetušku a papír. Kuba má taky přece bou tušku a papír, a můžu být pro tohle chvíli třeba pro vás zajímové, si vzpomenout na svého děckého hrdino, na nějakou postavu z knížky, kterou jste měli rádi. Tak jenom jsi se to tak jako pibavíte, kuba užkývé a něco se píše nebo kreslí taky to svého postavu. Až jí budete mít, a máte výhodu toho, že když ještě nemáte, tak nás můžete vypnout na chvilku a postídaš za chvíličku. Tak si k téhle postav je napište nějaké dvě a štři vlastnosti, které pro vás ta postava má, které jsou pro vás důležité.
Speaker 2:A protože vidím, že kuba už dopsal třekým, tak Nechte vodplod postavu a zkuste se spojit s nějakou představou nebo svukem nějakého zvířete. A když kvám něco příděl a není to úplně vono, to pověřte. Někomu se zjeví mouha a má trochu problém, proč bychom já vídou mouha, bychci nějakého něco jiného. Tak nechte opravdu přijít to první, co se vám to dvaší mysly vkrade, a věřte tomu, že to poslalo nevědomí a že to poslalo správně. A stejně nějakou te postavy zase si můžete udělat náčrtek, skicu, nebo můžete udělat i zvuk kdo ho zvířete, abyste se s tím lépe spojili, a můžete to pořádně rozbalit, pokud jste někde sami A i k tomuhle zvířeti si napište dvě až tři kvality, které provásto zvíře symbolizuje.
Speaker 2:Tak kuba už má akýve. A teď by mohla být fáze a nevím, kuba, jestli do toho půjdeš které bude ospojení se s těmi hle kvalitami. A já někde v mojí práci věřím tomu, že když lidem tyhle ty vobrazy přídou, tak jsou to přesně ty věci, které taky v sobě mají, a jenom nevždycky si je uvědomujeme. A možná může být teď zajímavé, říct a využít to, co si v objevil, říct já jsem, a potom pomalu jí menovat ty jednotlivé kvality, které si teď v objevil, a zároveň sledovat, kde se to říká lehce, kde se s tím stotožňuješ A kde vnímáš, že to je někde na hranici, nepo za hranicí toho, že by se s tomu chtěl přiznát ešte takhle veřejně do veřejného prostou.
Speaker 1:Tý bláho. Takže já jsem a tu kvalitou.
Speaker 2:Pomalu A zároveň si poznamenat, pokud to někde bude, že ví, že toho tak jako úplně možná nevěříš. nepoje těžké, se k tomu takhle veřejně přiznát.
Speaker 1:Já jsem otevřený, mám otevřenost, takže já jsem otevřený, já jsem odvážný, tady se tomu nechce. Já jsem svobodný. To bych si velmi přál, ale mám pocit, že ten světy nech. Ale Ok, já jsem svobodný, já jsem pronikavý A já jsem dusledný.
Speaker 2:Posluchači to nemůžou vidět, ale tam byl taky jasný znak, a s tímhle by se teďom dalo pracovat, bychom spolu pracovali nebo byli někde na kruzu. Tak vlastně s těmá věcma, ke kterým je těžké se někde přiznát, někde se za ně postavit, a co nám v tom brání, kde jsou ty systémy přesvědčení, které vlastně si možná teďom neuvědomujeme, jsou v tom neznámu, které to ovlivnili, které ty věci jako vlastně nám do teď třeba sloužili a možná už teď je nepotřebujeme, a do lopy dobré je někde nechát a zase náhradit možná něčím jen.
Speaker 1:Hele, to bym přijde krásný, ale by si ještě možná nějakou jednu, dvě instrukcičky, jak se s tím trádo pracovat. Jo, já si dovolu představili, že naši posluchači teď mají před zouten papír možná se mít došlet. A ten teď co stím a ještě to můžou potáhnout.
Speaker 2:A je, to můžou potáhnout. No, tak tam, kde jste si poznamenali, že to je nějak jako těžké, se k tomu jako přiznát, tak může být zajímavé hledat třeba nějakou simbóliku, která by to pro vás jako vyadrovala, tomít třeba někdy u sebe, nebo se ocenivat za ty věci, kdy se při nich přistihnete nebo si na to dáde jako meditaci, která to bude vlastně jako více skoumat, a nebo v nějakém rozhovoru s někým jiným hledat, kde by ta hleta kvalita vlastně mohla být, třeba projevená, nebo možná mít světka, který vám i pomůže naplnit a realizovat. Hledat ty kroky, jak se k té hlete kvalitě dostat, co polně je potřeba, Jakého pomocníka potřebuje, aby ho mohli být ve svém životě duslední? kdo bude ten, kdo na nás dá pozor nebo nám jako v občas řekne hele, a nechtělo by to duslednost, hezky Tento moment.
Speaker 1:Hezky, já to mám trošku jednoužší. Jak už jsem to vysloval, to je před pár stovka mali díl, tak jsem si tam udělal trošku takový vždyčný vnitřní komitment.
Speaker 2:Vám, že to Martina poslouchá, takže ne.
Speaker 1:Martina nepasluchaj persi. Sou i výmky Hezky, těkuj pěkně. Takže necháme drahé posluchačky, abyste si dopracovali. Když jsi to pauzněte a dějte si ten prostor, nebo si to, jak říkala kdo v dneče, vemte někam do klidů, kde si to můžete dopracovat ve svém tempu, tak jak potřebujete. Krásný děkuji. Našedným povídání se tak nějakého chylíke konci a obvyklejte takovým dobrým zvykem, že my ještě rád jako pozveme posluchače, který nějakého reznovali s tím, co si tady zdílela a povídala, tak kde, kde tě donajdou, na co by se dneska chtěla pozovat. No, poč si tak dá takové komerční okojenko.
Speaker 2:Tak ešte stále máme otevrzené přihlašování do terapie zážitkem do 5.
Speaker 2:Běhu se Stefanem A my z velkou pravdepodobností s týmem lidí s kterým pracujeme na cestě hrdiny pro lidí pracující z mládeží. Odnepříští rok další jako metodický kurs, takže ten bude pravdepodobně na podzim A, pokud najdeme termín, že v našich našlapných diářích vlastně hodně těžké A v květnu, a teď myslím že té druhý víkén tak s kolegou s procesovou orientované práce psychoterapie, markem Šmejkalem, tak budeme dělat cestu hrdiny, jak my říkáme, popáckým stilem, a na to jsem moc těším, že toto je taková kotovořivá práce. A Marek je člověk, který dělá kung-fu terapii, takže pracuje z mocí a s esilou A je to nějaké témak, které sprostředkovává svým klientům, aby se dokázali vlastně za sebe postaviť a s tímletím se spojít, ale taky i z tou druhou odvrácenou stranu, kdy se potřeba mi dotknout svojí slobostí, krachosti A kdy možná taky nemůžeme být hrdiny, protože to si myslím, že je taky věc, o které jsme se tady nebavili, ale že já to někdy pozoruju u klientů, že někdy to vlastně nejde A je potřeba se kontaktovat, si souci tém a postavit se za sebe, že teď ne Tak to budou věci, které budeme skoumať.
Speaker 1:To je květno A budete.
Speaker 2:Asi pědní, pědní to bude a budete v Danitra V. Lášské centru, a když pojedeš na Kokorinsko se můžete podívat na stránky, a tam se vpokonají různé kurzy, remeslené a jiné.
Speaker 1:Krasný kr Odkazy jak do Nitra, tak na trapi, tak na tu cestu. Hrdiny, tady dáme po to, po ten naš nežní díl, naše nežní povídání. Moc krát děkuji. Ještě něco takéko závěrem, co by mělo být věrčeno, vysláno s tvých úst tady takhle do ETERu, na cesty domů, do práci, K naším posluchačům, posluchačkám.
Speaker 2:No, já myslím, že přijde posluchačům, ať se pojí z příběhy, které je inspirují, protože mám poci, že v těch příbězích je často velké pospusiní. A taky přijde, ať si do právaj i vodpočinek, protože hrdinové taky musí vodpočívat, a není to potřeba s tím hrdinskými činy úplně přepísknut. Tak je to. Mě přijde velmi důležité, byť hrdinou, a jsou chvíle, kdy taky mne být a byť obyčejným človekem, který si užívá a radości všetných důl.
Speaker 1:Hezký, to je pro mě velmi přínosný, to si já hodně beru. Děkují.
Speaker 2:Taky děkují okuba za pozbání.
Speaker 1:Mě se krásně Kl pleasure.